Zdravím!:)
Dnes nemáme dobrý den, vrátili jsme se od veterinářky s velmi špatnou diagnózou a to jsme tam šli jen s "vyrážkou". Nicméně, určitě nechci házet flintu do žita a prognózy neberu vážně.
Ale kdyby mělo opravdu dojít k tomu nejhoršímu, nechci, aby fenka trpěla bolestí. A problém je na světě. Na ní prostě nikdy nepoznám, že ji cokoliv bolí. Kdybych věděla, jak musela trpět posledních 14 dní, tak to řešíme dávno. Bolest nedává absolutně najevo, v životě někňučela (ani při porodu) a nikdy nebyla nemocná.
Nemáte tedy nějakou radu, jak poznat, že má bolesti? Nerada bych, aby trpěla, což se díky mé blbosti právě stalo, neboť abosulutně nedává nic najevo...Prostě se nám snaží udělat radost :).
anonymx
napsal(a):
Pes ma mnohem nizsi prah bolestivosti a nebojte, poznate to. Pes zacne mit takovy ten pohled obraceny do sebe, smutny. Pak.necekat na nic. Hodne.sily.
Pes nemá nižší (v našem případě asi míněno vyšší) práh bolesti, on má jen v genech fakt, že když jí dá hlasitě najevo, bude ohrožen, napaden, tak to v sobě dusí. Práh bolesti mají stejný jako my s variacemi na plemena a osobnosti psů, je to stejné jako u lidí.
Měla jsem psa, naprosto úžasného a jedinečného, byl to bojovník, před ničím necouvl, ničeho se nebál. V životě zažil jedno opravdu vážné zranění, když jsem se k němu dostala, nekňučel a v očích měl tu bojovnou jiskru a já věděla, že přežije. Pak přišla méně vážná a běžnější zranění, které vždy přešel bez nějákých caviků, jeden čas měl problém se zády a vždy když jsem se mu koukla do očí byla tam ta jiskra (nevím jak jinak to nazvat), že chce žít a bolest přežije. Ve 13 letech se těšil skvělé kondici, sice už s nám nechodil na extra dlouhé vycházky, ale na svůj věk vypadal výborně (3 týdny před svou smrtí, výhrál závod agility ve třídě veteránů). Pak začal být takový mrzutý, druhý den ráno jsem se mu koukla do očí a byli bez jiskry, psa jsem okamžitě naložila jelo se na veterinu, kde jediné co jsem mohla říct, že je prostě jiný než normálně (jinak žral a hýbal se), udělali mu krev rozbor, píchlu mu injekce a poslali nás domů, ať zavoláme druhý den. Přes noc se mu udělalo hůře a začal, ne přímo naříkat, ale funět a kňourat, ztvrdlo mu břicho, jeli jsem hned ráno znovu na vet. Výsledky už měli, kromě jater. hodnot vše v pořádku, udělalo se sono a na játrech a slinivce nález. Koukla jsem se na něj a věděla, že je konec, že tentokrát nemá cenu bojovat, že on nemá chuť a už ani sílu bojovat, nechala jsem ho jít. Byl to jeden z nejhorších okamžiků mého života, ale jsem ráda, že jsem ho nenechala trpět (to bych nemohla).
Trochu jsem se rozepsala, ale tím chci říct, že to prostě poznáte. Ale vám a vaší fence přeji ať vše dobře dopadne a nad nemocí vyhrajete.
vejin
napsal(a):
Měla jsem psa, naprosto úžasného a jedinečného, byl to bojovník, před ničím necouvl, ničeho se nebál. V životě zažil jedno opravdu vážné zranění, když jsem se k němu dostala, nekňučel a v očích měl tu bojovnou jiskru a já věděla, že přežije. Pak přišla méně vážná a běžnější zranění, které vždy přešel bez nějákých caviků, jeden čas měl problém se zády a vždy když jsem se mu koukla do očí byla tam ta jiskra (nevím jak jinak to nazvat), že chce žít a bolest přežije. Ve 13 letech se těšil skvělé kondici, sice už s nám nechodil na extra dlouhé vycházky, ale na svůj věk vypadal výborně (3 týdny před svou smrtí, výhrál závod agility ve třídě veteránů). Pak začal být takový mrzutý, druhý den ráno jsem se mu koukla do očí a byli bez jiskry, psa jsem okamžitě naložila jelo se na veterinu, kde jediné co jsem mohla říct, že je prostě jiný než normálně (jinak žral a hýbal se), udělali mu krev rozbor, píchlu mu injekce a poslali nás domů, ať zavoláme druhý den. Přes noc se mu udělalo hůře a začal, ne přímo naříkat, ale funět a kňourat, ztvrdlo mu břicho, jeli jsem hned ráno znovu na vet. Výsledky už měli, kromě jater. hodnot vše v pořádku, udělalo se sono a na játrech a slinivce nález. Koukla jsem se na něj a věděla, že je konec, že tentokrát nemá cenu bojovat, že on nemá chuť a už ani sílu bojovat, nechala jsem ho jít. Byl to jeden z nejhorších okamžiků mého života, ale jsem ráda, že jsem ho nenechala trpět (to bych nemohla).
Trochu jsem se rozepsala, ale tím chci říct, že to prostě poznáte. Ale vám a vaší fence přeji ať vše dobře dopadne a nad nemocí vyhrajete.
Přesně tak, ta jiskra je nepopsatelná.To musí každý poznat sám.Můj pes se taky stokrát zranil a někdy i dost vážně, ale vždycky bylo vidět, že to bude dobrý.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jasně že to poznáte, u všech našich psů sem to poznala, ten výraz v očích je naprosto jiný než obvykle.
Moje fenka žila 5 měsíců s osteosarkomem v ramenním kloubu, tento druh nádoru je údajně velmi bolestivý a ona po celou dobu normálně běhala, plavala, hrála si se psy a byla ve výborné náladě.Nebýt té hrozné boule, nikdo by na ní nic nepoznal. Pak najednou polevila v jídle, posmutněla a třetí den tohoto stavu měla (stejně jak píší ostatní) takový zvláštní pohled, jakoby obrácený do sebe. Nikdy jindy, za žádných okolností se pes takto nedívá, pokud svoji fenku dobře znáte, poznáte to úplně bezpečně.
Přeji vám co nejdelší společný čas a feňulce hodně zdraví.
manbea
napsal(a):
Moje fenka žila 5 měsíců s osteosarkomem v ramenním kloubu, tento druh nádoru je údajně velmi bolestivý a ona po celou dobu normálně běhala, plavala, hrála si se psy a byla ve výborné náladě.Nebýt té hrozné boule, nikdo by na ní nic nepoznal. Pak najednou polevila v jídle, posmutněla a třetí den tohoto stavu měla (stejně jak píší ostatní) takový zvláštní pohled, jakoby obrácený do sebe. Nikdy jindy, za žádných okolností se pes takto nedívá, pokud svoji fenku dobře znáte, poznáte to úplně bezpečně.
Přeji vám co nejdelší společný čas a feňulce hodně zdraví.
Mockrát děkuji! :).
Zdar, naše fenka bojovala s chronickým selháním ledvin. Dlouho na ní nebylo nic znát, poslední měsíc se držela víc ve svém pelíšku, ale jinak se chovala normálně. Poslední víkend se náhle zhoršila, jedla málo a pak váhala sežrat i to, co měla ráda a nesměla to. Na veterině výsledky testů hrozné, ledviny už skoro nefungovaly. Museli jsme se rozhodnout. Večer jsme si dali kuře, ale nikdo ho moc nesnědl. Druhý den už nechtěla ani párek, jen na něj smutně koukala a téměř nepila. Na veterináře štěkala, když přišel, jako na každého, ale byla příliš unavená, aby se zvedla. Žila s tou diagnozou skoro 11 měsíců, podle veterináře rekord. Mám pocit, že tu jiskru měla v oku až do konce. Takže ukazatelem může být i (ne)chuť k jídlu a pohybu, únava.
vejin
napsal(a):
Měla jsem psa, naprosto úžasného a jedinečného, byl to bojovník, před ničím necouvl, ničeho se nebál. V životě zažil jedno opravdu vážné zranění, když jsem se k němu dostala, nekňučel a v očích měl tu bojovnou jiskru a já věděla, že přežije. Pak přišla méně vážná a běžnější zranění, které vždy přešel bez nějákých caviků, jeden čas měl problém se zády a vždy když jsem se mu koukla do očí byla tam ta jiskra (nevím jak jinak to nazvat), že chce žít a bolest přežije. Ve 13 letech se těšil skvělé kondici, sice už s nám nechodil na extra dlouhé vycházky, ale na svůj věk vypadal výborně (3 týdny před svou smrtí, výhrál závod agility ve třídě veteránů). Pak začal být takový mrzutý, druhý den ráno jsem se mu koukla do očí a byli bez jiskry, psa jsem okamžitě naložila jelo se na veterinu, kde jediné co jsem mohla říct, že je prostě jiný než normálně (jinak žral a hýbal se), udělali mu krev rozbor, píchlu mu injekce a poslali nás domů, ať zavoláme druhý den. Přes noc se mu udělalo hůře a začal, ne přímo naříkat, ale funět a kňourat, ztvrdlo mu břicho, jeli jsem hned ráno znovu na vet. Výsledky už měli, kromě jater. hodnot vše v pořádku, udělalo se sono a na játrech a slinivce nález. Koukla jsem se na něj a věděla, že je konec, že tentokrát nemá cenu bojovat, že on nemá chuť a už ani sílu bojovat, nechala jsem ho jít. Byl to jeden z nejhorších okamžiků mého života, ale jsem ráda, že jsem ho nenechala trpět (to bych nemohla).
Trochu jsem se rozepsala, ale tím chci říct, že to prostě poznáte. Ale vám a vaší fence přeji ať vše dobře dopadne a nad nemocí vyhrajete.
No zrovna slinivka je bohužel jeden z nejbolestivějších orgánů, pokud je zasažena nějakou nemocí. Udělala jste dobré rozhodnutí!