Dcera dovedla domů šestiletou labradorku a ta se hned chovala jako naše.
Já čtrnáctiměsíčního čivavu - jako bych ho měla od narození,
byl u nás hned doma...
Záleží o jaké plemeno jde, z jakých podmínek, ale většinou, při troše trpělivosti
není problém. .
Jako holka jsem si psy půjčovala - vždy v pohodě.
Uživatel s deaktivovaným účtem

rapotacka11
napsal(a):
Dcera dovedla domů šestiletou labradorku a ta se hned chovala jako naše.
Já čtrnáctiměsíčního čivavu - jako bych ho měla od narození,
byl u nás hned doma...
Záleží o jaké plemeno jde, z jakých podmínek, ale většinou, při troše trpělivosti
není problém. .
Jako holka jsem si psy půjčovala - vždy v pohodě.
Taky jsem si za mlada půjčovala psy, bydleli jsme v paneláku a máma nechtěla o psovi ani slyšet, tak jsem chodila k lidem pro něm. ovčáky, kteří na ně neměli čas a byli zavření v kotci. Se psema jsem cvičila a skládala zkoušky. Všichni byli v pohodě. Až jednou, kamarád se rozváděl a stěhoval se do paneláku, a nevěděl, co se psem N.O.(pracovní), pes syrový,4 roky většinu dne zavřený v kotci,2-3x denně vypuštěný z kotce na 1/4 hodinky, jinak kotec-nuda. Koupila jsem ho a nastal 3 týdenní horor. Pes první 3 dny, žral v náhubku, neustále vyjížděl, na každý povel, banální sedni, lehni-neuměl, když jsem při lehni mírně zatlačila na kohoutek a vodítko přitáhla směrem dopředu k zemi, pes vystartoval a nebýt v košíku, tak bych tady už dneska asi nebyla. Tenhle, boj" trval 3 týdny, psovi jsem věnovala všechen čas a najednou přišel na to, že je fajn, když jde denně ven, něčemu se naučí a pracuje. Byl abnormálně pracovitý, všechno ho bavilo, kupovala jsem ho tenkrát na podzim( neuměl nic), hned na jaře složil ZM, ten rok na podzim ZVV1 a další jaro ZVV2. Dále nemohl, byl bez PP. Fakt je, že byl hodně ostrý, cizí člověk na něj nesáhl, ven chodil vždy s košíkem, ale byl to pes jednoho pána a za toho by položil život, jak byl skvělý. Ale v dnešní době, to byl vyjímečný N.O.
tambos
napsal(a):
Zdravím, chtěla bych se zde zeptat, jestli má někdy zkušenost se změnou majitele u 5 letého psa? Jak si pes na změnu zvyká, jak to snáší, popřípadě za jak dlouho Vás bere jako svého? Děkuji moc.
Vzali jsme se cca 5 letou fenu jorka - cca týden ji trvalo než se na mě navázala tak, aby přišla na zavolání. Bohužel nezažila nic dobrého, takže chlapy /i členy rodiny/ do teď obchází s nejistotou, co bude ač je u nás už 3 roky a nikdy ji nic neudělal...ale dle ní asi jistota je jistota no... takže tak. Jinak ale jak říkám cca týden než přišla sama na zavolání a tím to se to vlastně celé prolomilo a od té doby je jak ocásek. :)
Ono bude hrozně záležet o jaké plemeno se jedná - hlídací pes si bude zvykat déle než společenské plemeno, atd. Aspoň teda dle dotazu soudím, že o pořízení 5 letého psa uvažujete a chcete vědět, jak to bylo jinde.. :).
Adoptovali jsme několik starších psů, i z jiných zemí, z různých podmínek. Vždy si zvykali tak 2 měsíce, pak najednou bylo vidět, že je v pohodě a má jistotu domova. Ale vždy to chtělo se psovi max. věnovat, seznámit ho se stávajícími psy, chodem domácnosti apod., zarazit nežádoucí chování hned, nečekat, až si zvykne. Zajímavé je, že ti "přišlí dospělí" mají vždy šílenou radost, když se odněkud vrátíme domů, zatímco, ti "od štěněte" protáhnou držky, že jsou zaséé doma.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já jsem si vzala asi pětiletou fenku z útulku, od prvního dne byla naprosto v pohodě, nás přijala okamžitě, hned se mazlila, vlezla si ke mě do postele, a nechtěla se ode mě hnout...
Když přijdeme domů má obrovskou radost, olizuje nás tak, že si někdy říkám jestli si nemyslí, že jsem zmzlina;)
Akorát ta poslušnost... Ale to už se také zlepšuje, je moc šikovná
A doma, když tam nejsme občas udělá svinčík, ale to už se také lepší.
Jinak jí máme přes měsíc.
lev
napsal(a):
Adoptovali jsme několik starších psů, i z jiných zemí, z různých podmínek. Vždy si zvykali tak 2 měsíce, pak najednou bylo vidět, že je v pohodě a má jistotu domova. Ale vždy to chtělo se psovi max. věnovat, seznámit ho se stávajícími psy, chodem domácnosti apod., zarazit nežádoucí chování hned, nečekat, až si zvykne. Zajímavé je, že ti "přišlí dospělí" mají vždy šílenou radost, když se odněkud vrátíme domů, zatímco, ti "od štěněte" protáhnou držky, že jsou zaséé doma.
Jo, s tím souhlasím., Ta naše se taky může zbláznit, že už jsem doma. :) Ostatní mě teda taky vítají, ale ona je vysloveně blahem bez sebe. :).
Našemu psovi bylo 7 let a 2 měsíce, když jsme si jej vzali z útulku¨ke dvěma našim asiatkám. Pochopitelně jsme nejdřív zkusili jak si padnou do oka. Vše bylo dobré tak s námi odjel domů. Nepočítali jsme ovšem s tím, že je to pes, který nesnáší kočku, ale proto jej přeci nevrátíme. Seznamování kocoura a psa trvalo skoro 8 měsíců a v té době se museli oddělovat. Také hned první den nastalo vel¨ké vyčesávání a stříhání chlupů na packách. Vše si nechal líbit, neprotestoval, , rychle se zabydlel, naučil se chodit psíma lítačkama poznával auto, cesty na procházkách. Mladší asiatka jej naučila lumpačit a starší jej začala ochraňovat. Problém s ním máme ten, že jej máme pořád za zadkem a nechce být bez nás ani na zahrádce, nebo na dvorku i když jsou tam naše asiatky.Když náhodou odjedeme třeba na nákup, tak po celou dobu co jsme pryč naříká./ asiatky jsou s ním/Jak uslyší auto tak změní nářek v radostné štěkání a pochopitelně vítání, ale do vítání se zapojují všichni tři.
Mám různé psy, koupené i nalezence a nemůžu si pomoct, ale mít psa od štěněte je prostě lepší. Ti dospělí jsou milí, vděční, poslušní, ale mají za sebou minulost, kterou člověk nezmění. Štěně si vychová k obrazu svému a za případné chyby může vynadat jen sám sobě.
Podotýkám, že bych žádného ze svých psů nedal ani za nic, jen se snažím nezaujatě hodnotit.
Uživatel s deaktivovaným účtem

tambos
napsal(a):
Zdravím, chtěla bych se zde zeptat, jestli má někdy zkušenost se změnou majitele u 5 letého psa? Jak si pes na změnu zvyká, jak to snáší, popřípadě za jak dlouho Vás bere jako svého? Děkuji moc.
Hodně záleží na plemeni a z jakých podmínek přichází.Měla jsem 4 letou čuvačku z útulku kde byla od štěněte.Neuměla nic, zvykla si na nás, na děti, na zvířectvo bez problémů, naučila se poslušnost a pasení měla přímo v krvi.Pak jsem si vzala zpět 2letého psa čuvače, kterého majitelé nezvládli a několikrát je pokousal.Skoro dva měsíce jsem mu nesundala koš.Při
jakémkoliv usměrnění i jen přitažení za vodítko, útočil.Po dvou měsících si už nechal nasadit koš, ale věškerý výcvik byl neustále s košem ještě 4 měsíce.Teprve potom mně začal důvěřovat a přestal napadat.
danis
napsal(a):
Mám různé psy, koupené i nalezence a nemůžu si pomoct, ale mít psa od štěněte je prostě lepší. Ti dospělí jsou milí, vděční, poslušní, ale mají za sebou minulost, kterou člověk nezmění. Štěně si vychová k obrazu svému a za případné chyby může vynadat jen sám sobě.
Podotýkám, že bych žádného ze svých psů nedal ani za nic, jen se snažím nezaujatě hodnotit.
Ano, s tím bohužel musím souhlasit. Máme takto 5 psů odmala (braní jako 2-3 měsíční) a 2 starší (braní v 5 letech a druhý v 9 měsících) a je fakt, že je člověk musel trochu předělávat k obrazu svému a zvlášť ta starší už má své návyky, kterých se nezbaví. Nicméně i tak počítám s tím, že další hafan bude další nalezeneček - klidně i starší. Oni za to nemůžou, že se jich lidi zbaví...
lavacca
napsal(a):
Jo, s tím souhlasím., Ta naše se taky může zbláznit, že už jsem doma. :) Ostatní mě teda taky vítají, ale ona je vysloveně blahem bez sebe. :).
Já myslím, že "lev" to myslela jinak - že myslela, když se vrátí domů se psy od někud. Né, když se ona vrátí domů a psy na ně čekali... Tak jsem to pochopila. Protože já neznám psa, který neradostní, když mu přijde páníček - ti moji radostní i když přijde návštěva
danis
napsal(a):
Mám různé psy, koupené i nalezence a nemůžu si pomoct, ale mít psa od štěněte je prostě lepší. Ti dospělí jsou milí, vděční, poslušní, ale mají za sebou minulost, kterou člověk nezmění. Štěně si vychová k obrazu svému a za případné chyby může vynadat jen sám sobě.
Podotýkám, že bych žádného ze svých psů nedal ani za nic, jen se snažím nezaujatě hodnotit.
S tímhle moc nemohu souhlasit. Mám 3 psy, z toho pouze jednoho od štěněte - a ten od štěněte je zatím nejhorší povaha. Samozřejmě záleží na plemeni a tomu mlaďochovi je teprve 2 roky, ale na zbylé dva nepotřebuji vodítko, na mlaďocha ano. Je fakt, že se stále učíme. Ale já mám raději dospělé psy. žádný z mých dvou (jeden útulkáč druhý nalezenec) neloužičkoval, neničil, neštěkal ze samoty...
Možná se mi s dospělými psy lépe komunikuje ohledně výcviku než s neposlušnými štěňaty
kykyna
napsal(a):
Já myslím, že "lev" to myslela jinak - že myslela, když se vrátí domů se psy od někud. Né, když se ona vrátí domů a psy na ně čekali... Tak jsem to pochopila. Protože já neznám psa, který neradostní, když mu přijde páníček - ti moji radostní i když přijde návštěva
A jo, je tam "jsou doma"...já to četla jako "jsme" doma.
u nás právě samojed nijak nejančí /pravda, už je to starší kluk, dřív vítal/, takže mi to nepřišlo tak divné v tom popisu.
No a v tom případě to teda nemůžu potvrdit. Oba vzatí později se vrací domů stejně normálně jako zbytek - žádné větší nadšení oproti ostatním.
lavacca
napsal(a):
A jo, je tam "jsou doma"...já to četla jako "jsme" doma.
u nás právě samojed nijak nejančí /pravda, už je to starší kluk, dřív vítal/, takže mi to nepřišlo tak divné v tom popisu.
No a v tom případě to teda nemůžu potvrdit. Oba vzatí později se vrací domů stejně normálně jako zbytek - žádné větší nadšení oproti ostatním.
U nás také ne. Před barákem je pustím, aby si doběhli, čekají u branky, jako by se těšili domů, ale kdybych zavelela, že zase jdeme ven, tak bude skákat radostí. Venku je holt větší zábava
lev
napsal(a):
Adoptovali jsme několik starších psů, i z jiných zemí, z různých podmínek. Vždy si zvykali tak 2 měsíce, pak najednou bylo vidět, že je v pohodě a má jistotu domova. Ale vždy to chtělo se psovi max. věnovat, seznámit ho se stávajícími psy, chodem domácnosti apod., zarazit nežádoucí chování hned, nečekat, až si zvykne. Zajímavé je, že ti "přišlí dospělí" mají vždy šílenou radost, když se odněkud vrátíme domů, zatímco, ti "od štěněte" protáhnou držky, že jsou zaséé doma.
"Zajímavé je, že ti "přišlí dospělí" mají vždy šílenou radost, když se odněkud vrátíme domů, zatímco, ti "od štěněte" protáhnou držky, že jsou zaséé doma."
kykyna
napsal(a):
Já myslím, že "lev" to myslela jinak - že myslela, když se vrátí domů se psy od někud. Né, když se ona vrátí domů a psy na ně čekali... Tak jsem to pochopila. Protože já neznám psa, který neradostní, když mu přijde páníček - ti moji radostní i když přijde návštěva
Hmm, vidíte, to je fakt dvojsmyslně napsáno, já to nejdříve také pochopila tak jako "Lavacca"...
Neregistrovaný uživatel

Jdete se poradit ohledně zdravotního problému, prevence nemoci nebo výživy vašeho zvířete? Nově se můžete obrátit rovnou na odborníky v sekci On-line veterinář. Kvalifikovanou odpověď tam dostanete nejpozději během několika hodin. Ať jsou vaši mazlíčci zdraví a spokojení!