Postupovala veterinářka správně při ošetření zlomeného drápku?

foxxxy napsal(a):
Zdravíčko,

Asi před třemi měsíci jsme šly jednou k večeru s Charlie (amstaff, fena,9,5 měsíce) na procházku. Cestou jsem se chtěla stavit ještě v obchodě něco koupit.
Naneštěstí se během procházky spustil déšť, a tudíž jsme ji musely poněkud zkrátit, nakoupit jsem však potřebovala v každém případě.
Nechtěla jsem ji uvazovat na místě, kam ji obvykle před obchodem uvazuji - není totiž zastřešené a nechtěla jsem, aby na ni jen tak pršelo. Rozhodla jsem se ji tedy uvázat ke stojanu na kola, který byl pod stříškou. Bohužel, vůbec jsem si nevšimla, že stojan není připevněný k zemi.

Během mé (nikterak dlouhé) nepřítomnosti, kdy se nejspíš Charlie stýskalo a chtěla jít za mnou, zjistila, že tentokrát to není nemožné a odvláčela s sebou stojan až téměř ke vchodu do obchodu. Když jsem se vrátila, v první chvíli jsem si myslela, že ji někdo převázal k jinému stojanu (před obchodem jich je více), v druhé mi už mi vše došlo a všimla jsem si, že na jedné přední tlapce měla zlomené drápky - jeden z nich rozlomený až do krve.

Zavolala jsem veterinářce, jestli by Charlie mohla ještě prohlédnout (bylo těsně po ordinační době). Měla jsem pocit, že by nebylo dobré návštěvu odkládat - nejen, že jsem nechtěla Charlie nechat běhat s otevřenou ránou po deštěm rozblácené zemi, ale zároveň měla mít veterinářka v příštích dnech ordinaci zavřenou z důvodu rekonstrukce budovy.

Od obchodu k ordinaci to naštěstí bylo jen pár ulic a byly jsme s Charlie na místě do pár minut. Připadalo mi, že ji to snad ani nebolí, cestou si cupitala jako obvykle, nekulhala, nekníkala, nic. V ordinaci byla -do chvíle provedení zákroku- opravdu moc hodná a statečná holka jako vždycky.

Vetka ji nejdříve zvážila, aby dle váhy mohla injekčně aplikovat odpovídající dávku antibiotik - za to jsem byla moc ráda, protože ta špína venku by jí dle mě způsobila infekci na 100%. Charlie si injekci nechala dát, nevyváděla - prostě to nemá v povaze... za normálních okolností... Poté se ovšem přešlo k ošetření drápku - nejdříve jí byla rozlomená část drápku zastřižena - v tu chvíli Charlie vykvíkla bolestí. Začala být nedůvěřivá a neklidná, ale i tak mne poslechla, a nechala si drápek dále ošetřovat. Veterinářka potom vzala něco jako pájku a -opět zaživa, bez uspání či lokálky- jí drápek "vypálila". Charlie vřeštěla bolestí a definitivně na sebe již nechtěla nechat sáhnout ani vetku ani mne. Drápek bohužel stále krvácel a bylo třeba ji zafixovat, aby jí ho veterinářka ještě jednou "vypálila". Potom jí na to stříkla ještě nějakou fialovou tekutinu a šlo se domů.

Při nedávné návštěvě též veterinářky (musela jsem opět tam, protože jinde není sonograf) se potvrdily mé obavy - Charlie si to vše zapamatovala a při příchodu do ordinace začala vyvádět jako blázen. Veterinářka ji musela přispat jen kvůli sonografii břicha - věc při které by Charlie byla jindy a jinde naprosto v klidu. Totálně mne dorazila její otázka, jestli s ní chodím na cvičák...! Jako by si nepamatovala, že před tím incidentem se zlomeným drápkem byla vždy moc hodná a poslušná a nedocházelo jí, že to, že k ní má můj pes averzi je snad jen její vizitka (když jí doma sama občas musím zakrátit nějaký drápek, tak je to -i po tom zážitku- bezproblémová záležitost - vždycky poslušně drží a je moc statečná).

Veterinářku budeme muset změnit v každém případě - Charlie tam za žádnou cenu nebude v klidu a přispávat ji kvůli obyčejným prohlídkám je přece blbost.
Nemějte mi za zlé, že jsem někoho nechala, aby tak trápil mého pejska - já nejsem veterinář, v tu chvíli jsem nevěděla, jak drápek ošetřit, proto jsem ji k veterinářce vzala a předpokládala jsem, že její ošetření bude náležité a správné.

Jak to tedy je? Byl veterinářčin postup standardní a já akorát (jen u ní v ordinaci) nezvládám svého (vždy jindy poslušného) psa? Nebo to standardní postup nebyl a Charliino panické chování je jen přirozenou reakcí na hrozný zážitek?

Omlouvám se za délku a děkuji za případné odpovědi a názory.

Standardní postup to byl, akorát holt fence nebyl příjemný.

foxxxy napsal(a):
Zdravíčko,

Asi před třemi měsíci jsme šly jednou k večeru s Charlie (amstaff, fena,9,5 měsíce) na procházku. Cestou jsem se chtěla stavit ještě v obchodě něco koupit.
Naneštěstí se během procházky spustil déšť, a tudíž jsme ji musely poněkud zkrátit, nakoupit jsem však potřebovala v každém případě.
Nechtěla jsem ji uvazovat na místě, kam ji obvykle před obchodem uvazuji - není totiž zastřešené a nechtěla jsem, aby na ni jen tak pršelo. Rozhodla jsem se ji tedy uvázat ke stojanu na kola, který byl pod stříškou. Bohužel, vůbec jsem si nevšimla, že stojan není připevněný k zemi.

Během mé (nikterak dlouhé) nepřítomnosti, kdy se nejspíš Charlie stýskalo a chtěla jít za mnou, zjistila, že tentokrát to není nemožné a odvláčela s sebou stojan až téměř ke vchodu do obchodu. Když jsem se vrátila, v první chvíli jsem si myslela, že ji někdo převázal k jinému stojanu (před obchodem jich je více), v druhé mi už mi vše došlo a všimla jsem si, že na jedné přední tlapce měla zlomené drápky - jeden z nich rozlomený až do krve.

Zavolala jsem veterinářce, jestli by Charlie mohla ještě prohlédnout (bylo těsně po ordinační době). Měla jsem pocit, že by nebylo dobré návštěvu odkládat - nejen, že jsem nechtěla Charlie nechat běhat s otevřenou ránou po deštěm rozblácené zemi, ale zároveň měla mít veterinářka v příštích dnech ordinaci zavřenou z důvodu rekonstrukce budovy.

Od obchodu k ordinaci to naštěstí bylo jen pár ulic a byly jsme s Charlie na místě do pár minut. Připadalo mi, že ji to snad ani nebolí, cestou si cupitala jako obvykle, nekulhala, nekníkala, nic. V ordinaci byla -do chvíle provedení zákroku- opravdu moc hodná a statečná holka jako vždycky.

Vetka ji nejdříve zvážila, aby dle váhy mohla injekčně aplikovat odpovídající dávku antibiotik - za to jsem byla moc ráda, protože ta špína venku by jí dle mě způsobila infekci na 100%. Charlie si injekci nechala dát, nevyváděla - prostě to nemá v povaze... za normálních okolností... Poté se ovšem přešlo k ošetření drápku - nejdříve jí byla rozlomená část drápku zastřižena - v tu chvíli Charlie vykvíkla bolestí. Začala být nedůvěřivá a neklidná, ale i tak mne poslechla, a nechala si drápek dále ošetřovat. Veterinářka potom vzala něco jako pájku a -opět zaživa, bez uspání či lokálky- jí drápek "vypálila". Charlie vřeštěla bolestí a definitivně na sebe již nechtěla nechat sáhnout ani vetku ani mne. Drápek bohužel stále krvácel a bylo třeba ji zafixovat, aby jí ho veterinářka ještě jednou "vypálila". Potom jí na to stříkla ještě nějakou fialovou tekutinu a šlo se domů.

Při nedávné návštěvě též veterinářky (musela jsem opět tam, protože jinde není sonograf) se potvrdily mé obavy - Charlie si to vše zapamatovala a při příchodu do ordinace začala vyvádět jako blázen. Veterinářka ji musela přispat jen kvůli sonografii břicha - věc při které by Charlie byla jindy a jinde naprosto v klidu. Totálně mne dorazila její otázka, jestli s ní chodím na cvičák...! Jako by si nepamatovala, že před tím incidentem se zlomeným drápkem byla vždy moc hodná a poslušná a nedocházelo jí, že to, že k ní má můj pes averzi je snad jen její vizitka (když jí doma sama občas musím zakrátit nějaký drápek, tak je to -i po tom zážitku- bezproblémová záležitost - vždycky poslušně drží a je moc statečná).

Veterinářku budeme muset změnit v každém případě - Charlie tam za žádnou cenu nebude v klidu a přispávat ji kvůli obyčejným prohlídkám je přece blbost.
Nemějte mi za zlé, že jsem někoho nechala, aby tak trápil mého pejska - já nejsem veterinář, v tu chvíli jsem nevěděla, jak drápek ošetřit, proto jsem ji k veterinářce vzala a předpokládala jsem, že její ošetření bude náležité a správné.

Jak to tedy je? Byl veterinářčin postup standardní a já akorát (jen u ní v ordinaci) nezvládám svého (vždy jindy poslušného) psa? Nebo to standardní postup nebyl a Charliino panické chování je jen přirozenou reakcí na hrozný zážitek?

Omlouvám se za délku a děkuji za případné odpovědi a názory.

Máte prostě hysterického psa... ale z toho si nic nedělejte, nejste jediná. Utržený či zalomený drápek prostě není nic příjemného, no, ale zase to taaaaaaak strašně nebolí. Uspávat psa na ošetření drápku je ve stejné lize jako uspávat psa na sono, a opich lokální anestezií bolí víc než samotné zapálení drápku, buď pájkou nebo hypermanganem. Hypermangan mmch štípe jak čert - vlastní zkušenost.

Podle mě to trošku přeháníte. Pes prostě zažil stresovou situaci, kterou si zapamatoval a další návštěvu se bála. Tohle by měl být váš úkol - ukázat jí, že tam nic nehrozí, dostane jenom samé mňamky. Také to určitě cítila z vás, že jste nervózní - vy jste věděla, co se stalo.

Nevím, ale kvůli drápku uspávat psa? To mi přijde přehnané...

Také nevím jak na tom byla předtím, nechala si na drápky normálně šáhnout od cizího člověka? V tom může být také problém - neboť jí třeba nikdo cizí na drápky nesahal, takže nejen, že byla ve stresu z toho drápku samotného, ale i z toho, že ji tam maká někdo cizí.
A že kvíkala? Tak očividně ji drápek bolel...

Některé zákroky veterinářů vypadají velmi drsně, avšak mnozí ví, co dělají...
Pokud dráp krvácel, veterinářka udělala nejlíp co mohla - vypálila jí to - je to nejlepší řešení, než řešit převazy, obvazy, kterýma spíš do rány něco dotáhneš než takhle "rychle a stručně".
Dle mě, postup veterináře byl opravdu na místě...
I antibiotika byly na místě - pro rychlé hojení a pro případné potlačení infekce...
Jinak panika Charlie je čistě přirozenou reakcí na nepříjemný zážitek... Který si z ordinací často odnáší pes, kočka, ale také člověk (například - jdeš k zubaři dobrovolně, když víš, že ti rvali 4 zuby?).

A není při kauterizaci velmi na místě lokální anesteze? Je to jistě bolestivý zákrok.

joanne.s napsal(a):
A není při kauterizaci velmi na místě lokální anesteze? Je to jistě bolestivý zákrok.

Je to jako hlubší stříhání nehtů... Určitě až tak to bolestivé není...

joanne.s napsal(a):
A není při kauterizaci velmi na místě lokální anesteze? Je to jistě bolestivý zákrok.

Není. Ono kauterizace drápového lůžka, buď pájkou, nebo chemicky, tím hypermanganem, sice štípe, kouše a pálí, ale jen krátký okamžik. Pes to má rychle za sebou. Lokální anestezie - na to je potřeba několik vpichů jehly a lidokain navíc pěkně tlačí - tzn. držet psa na lokální anestezii by bylo mnohem větší rodeo než rychlé zapálení drápku. Lokální anestezie by toho psa prostě bolela a stresovala více.

Naprosto normalni, absolvovaly.jsme to ted 2x, ale bez antibiotik. Moje fena pritom olizovala veterinare. Proste.mate hysterku. Co.jste udelala.vy, kdyz vykvikla? Napomenula jste ji?

Ten problém je ve vaší hlavě, vy jste nervozní a přenášite to na psa. Je na vás, abyste šla ke stejnému vetovi, jak by se nic nestalo a fenu přesvědčila, že jí neubyde. Pokud jí nedokážete přesvědčit na pamlsky, tak snad vás poslechne ne ?

foxxxy napsal(a):
Zdravíčko,

Asi před třemi měsíci jsme šly jednou k večeru s Charlie (amstaff, fena,9,5 měsíce) na procházku. Cestou jsem se chtěla stavit ještě v obchodě něco koupit.
Naneštěstí se během procházky spustil déšť, a tudíž jsme ji musely poněkud zkrátit, nakoupit jsem však potřebovala v každém případě.
Nechtěla jsem ji uvazovat na místě, kam ji obvykle před obchodem uvazuji - není totiž zastřešené a nechtěla jsem, aby na ni jen tak pršelo. Rozhodla jsem se ji tedy uvázat ke stojanu na kola, který byl pod stříškou. Bohužel, vůbec jsem si nevšimla, že stojan není připevněný k zemi.

Během mé (nikterak dlouhé) nepřítomnosti, kdy se nejspíš Charlie stýskalo a chtěla jít za mnou, zjistila, že tentokrát to není nemožné a odvláčela s sebou stojan až téměř ke vchodu do obchodu. Když jsem se vrátila, v první chvíli jsem si myslela, že ji někdo převázal k jinému stojanu (před obchodem jich je více), v druhé mi už mi vše došlo a všimla jsem si, že na jedné přední tlapce měla zlomené drápky - jeden z nich rozlomený až do krve.

Zavolala jsem veterinářce, jestli by Charlie mohla ještě prohlédnout (bylo těsně po ordinační době). Měla jsem pocit, že by nebylo dobré návštěvu odkládat - nejen, že jsem nechtěla Charlie nechat běhat s otevřenou ránou po deštěm rozblácené zemi, ale zároveň měla mít veterinářka v příštích dnech ordinaci zavřenou z důvodu rekonstrukce budovy.

Od obchodu k ordinaci to naštěstí bylo jen pár ulic a byly jsme s Charlie na místě do pár minut. Připadalo mi, že ji to snad ani nebolí, cestou si cupitala jako obvykle, nekulhala, nekníkala, nic. V ordinaci byla -do chvíle provedení zákroku- opravdu moc hodná a statečná holka jako vždycky.

Vetka ji nejdříve zvážila, aby dle váhy mohla injekčně aplikovat odpovídající dávku antibiotik - za to jsem byla moc ráda, protože ta špína venku by jí dle mě způsobila infekci na 100%. Charlie si injekci nechala dát, nevyváděla - prostě to nemá v povaze... za normálních okolností... Poté se ovšem přešlo k ošetření drápku - nejdříve jí byla rozlomená část drápku zastřižena - v tu chvíli Charlie vykvíkla bolestí. Začala být nedůvěřivá a neklidná, ale i tak mne poslechla, a nechala si drápek dále ošetřovat. Veterinářka potom vzala něco jako pájku a -opět zaživa, bez uspání či lokálky- jí drápek "vypálila". Charlie vřeštěla bolestí a definitivně na sebe již nechtěla nechat sáhnout ani vetku ani mne. Drápek bohužel stále krvácel a bylo třeba ji zafixovat, aby jí ho veterinářka ještě jednou "vypálila". Potom jí na to stříkla ještě nějakou fialovou tekutinu a šlo se domů.

Při nedávné návštěvě též veterinářky (musela jsem opět tam, protože jinde není sonograf) se potvrdily mé obavy - Charlie si to vše zapamatovala a při příchodu do ordinace začala vyvádět jako blázen. Veterinářka ji musela přispat jen kvůli sonografii břicha - věc při které by Charlie byla jindy a jinde naprosto v klidu. Totálně mne dorazila její otázka, jestli s ní chodím na cvičák...! Jako by si nepamatovala, že před tím incidentem se zlomeným drápkem byla vždy moc hodná a poslušná a nedocházelo jí, že to, že k ní má můj pes averzi je snad jen její vizitka (když jí doma sama občas musím zakrátit nějaký drápek, tak je to -i po tom zážitku- bezproblémová záležitost - vždycky poslušně drží a je moc statečná).

Veterinářku budeme muset změnit v každém případě - Charlie tam za žádnou cenu nebude v klidu a přispávat ji kvůli obyčejným prohlídkám je přece blbost.
Nemějte mi za zlé, že jsem někoho nechala, aby tak trápil mého pejska - já nejsem veterinář, v tu chvíli jsem nevěděla, jak drápek ošetřit, proto jsem ji k veterinářce vzala a předpokládala jsem, že její ošetření bude náležité a správné.

Jak to tedy je? Byl veterinářčin postup standardní a já akorát (jen u ní v ordinaci) nezvládám svého (vždy jindy poslušného) psa? Nebo to standardní postup nebyl a Charliino panické chování je jen přirozenou reakcí na hrozný zážitek?

Omlouvám se za délku a děkuji za případné odpovědi a názory.

"Nemějte mi za zlé, že jsem někoho nechala, aby tak trápil mého pejska - já nejsem veterinář, v tu chvíli jsem nevěděla, jak drápek ošetřit, proto jsem ji k veterinářce vzala..."

No jako "tak trápit" si tedy představuji něco úplně jiného...

foxxxy napsal(a):
Zdravíčko,

Asi před třemi měsíci jsme šly jednou k večeru s Charlie (amstaff, fena,9,5 měsíce) na procházku. Cestou jsem se chtěla stavit ještě v obchodě něco koupit.
Naneštěstí se během procházky spustil déšť, a tudíž jsme ji musely poněkud zkrátit, nakoupit jsem však potřebovala v každém případě.
Nechtěla jsem ji uvazovat na místě, kam ji obvykle před obchodem uvazuji - není totiž zastřešené a nechtěla jsem, aby na ni jen tak pršelo. Rozhodla jsem se ji tedy uvázat ke stojanu na kola, který byl pod stříškou. Bohužel, vůbec jsem si nevšimla, že stojan není připevněný k zemi.

Během mé (nikterak dlouhé) nepřítomnosti, kdy se nejspíš Charlie stýskalo a chtěla jít za mnou, zjistila, že tentokrát to není nemožné a odvláčela s sebou stojan až téměř ke vchodu do obchodu. Když jsem se vrátila, v první chvíli jsem si myslela, že ji někdo převázal k jinému stojanu (před obchodem jich je více), v druhé mi už mi vše došlo a všimla jsem si, že na jedné přední tlapce měla zlomené drápky - jeden z nich rozlomený až do krve.

Zavolala jsem veterinářce, jestli by Charlie mohla ještě prohlédnout (bylo těsně po ordinační době). Měla jsem pocit, že by nebylo dobré návštěvu odkládat - nejen, že jsem nechtěla Charlie nechat běhat s otevřenou ránou po deštěm rozblácené zemi, ale zároveň měla mít veterinářka v příštích dnech ordinaci zavřenou z důvodu rekonstrukce budovy.

Od obchodu k ordinaci to naštěstí bylo jen pár ulic a byly jsme s Charlie na místě do pár minut. Připadalo mi, že ji to snad ani nebolí, cestou si cupitala jako obvykle, nekulhala, nekníkala, nic. V ordinaci byla -do chvíle provedení zákroku- opravdu moc hodná a statečná holka jako vždycky.

Vetka ji nejdříve zvážila, aby dle váhy mohla injekčně aplikovat odpovídající dávku antibiotik - za to jsem byla moc ráda, protože ta špína venku by jí dle mě způsobila infekci na 100%. Charlie si injekci nechala dát, nevyváděla - prostě to nemá v povaze... za normálních okolností... Poté se ovšem přešlo k ošetření drápku - nejdříve jí byla rozlomená část drápku zastřižena - v tu chvíli Charlie vykvíkla bolestí. Začala být nedůvěřivá a neklidná, ale i tak mne poslechla, a nechala si drápek dále ošetřovat. Veterinářka potom vzala něco jako pájku a -opět zaživa, bez uspání či lokálky- jí drápek "vypálila". Charlie vřeštěla bolestí a definitivně na sebe již nechtěla nechat sáhnout ani vetku ani mne. Drápek bohužel stále krvácel a bylo třeba ji zafixovat, aby jí ho veterinářka ještě jednou "vypálila". Potom jí na to stříkla ještě nějakou fialovou tekutinu a šlo se domů.

Při nedávné návštěvě též veterinářky (musela jsem opět tam, protože jinde není sonograf) se potvrdily mé obavy - Charlie si to vše zapamatovala a při příchodu do ordinace začala vyvádět jako blázen. Veterinářka ji musela přispat jen kvůli sonografii břicha - věc při které by Charlie byla jindy a jinde naprosto v klidu. Totálně mne dorazila její otázka, jestli s ní chodím na cvičák...! Jako by si nepamatovala, že před tím incidentem se zlomeným drápkem byla vždy moc hodná a poslušná a nedocházelo jí, že to, že k ní má můj pes averzi je snad jen její vizitka (když jí doma sama občas musím zakrátit nějaký drápek, tak je to -i po tom zážitku- bezproblémová záležitost - vždycky poslušně drží a je moc statečná).

Veterinářku budeme muset změnit v každém případě - Charlie tam za žádnou cenu nebude v klidu a přispávat ji kvůli obyčejným prohlídkám je přece blbost.
Nemějte mi za zlé, že jsem někoho nechala, aby tak trápil mého pejska - já nejsem veterinář, v tu chvíli jsem nevěděla, jak drápek ošetřit, proto jsem ji k veterinářce vzala a předpokládala jsem, že její ošetření bude náležité a správné.

Jak to tedy je? Byl veterinářčin postup standardní a já akorát (jen u ní v ordinaci) nezvládám svého (vždy jindy poslušného) psa? Nebo to standardní postup nebyl a Charliino panické chování je jen přirozenou reakcí na hrozný zážitek?

Omlouvám se za délku a děkuji za případné odpovědi a názory.

Nám teda vetka při trhání ulomené části drápu obstříkne packu sprejem (jako mají fotbalisti, mrazící) na znecitlivění a pak si může dělat co chce a pes je v klídku. Jasný, příjemný to není, ale žádná tragedie.
U Vás by\ch spíše opravdu řekla, že na psa přenášíte svou nervozitu + si samozřejmě nepříjemný zážitek i pamatuje. Je třeba s tím pracovat a zase to bude ok.;).

foxxxy napsal(a):
Zdravíčko,

Asi před třemi měsíci jsme šly jednou k večeru s Charlie (amstaff, fena,9,5 měsíce) na procházku. Cestou jsem se chtěla stavit ještě v obchodě něco koupit.
Naneštěstí se během procházky spustil déšť, a tudíž jsme ji musely poněkud zkrátit, nakoupit jsem však potřebovala v každém případě.
Nechtěla jsem ji uvazovat na místě, kam ji obvykle před obchodem uvazuji - není totiž zastřešené a nechtěla jsem, aby na ni jen tak pršelo. Rozhodla jsem se ji tedy uvázat ke stojanu na kola, který byl pod stříškou. Bohužel, vůbec jsem si nevšimla, že stojan není připevněný k zemi.

Během mé (nikterak dlouhé) nepřítomnosti, kdy se nejspíš Charlie stýskalo a chtěla jít za mnou, zjistila, že tentokrát to není nemožné a odvláčela s sebou stojan až téměř ke vchodu do obchodu. Když jsem se vrátila, v první chvíli jsem si myslela, že ji někdo převázal k jinému stojanu (před obchodem jich je více), v druhé mi už mi vše došlo a všimla jsem si, že na jedné přední tlapce měla zlomené drápky - jeden z nich rozlomený až do krve.

Zavolala jsem veterinářce, jestli by Charlie mohla ještě prohlédnout (bylo těsně po ordinační době). Měla jsem pocit, že by nebylo dobré návštěvu odkládat - nejen, že jsem nechtěla Charlie nechat běhat s otevřenou ránou po deštěm rozblácené zemi, ale zároveň měla mít veterinářka v příštích dnech ordinaci zavřenou z důvodu rekonstrukce budovy.

Od obchodu k ordinaci to naštěstí bylo jen pár ulic a byly jsme s Charlie na místě do pár minut. Připadalo mi, že ji to snad ani nebolí, cestou si cupitala jako obvykle, nekulhala, nekníkala, nic. V ordinaci byla -do chvíle provedení zákroku- opravdu moc hodná a statečná holka jako vždycky.

Vetka ji nejdříve zvážila, aby dle váhy mohla injekčně aplikovat odpovídající dávku antibiotik - za to jsem byla moc ráda, protože ta špína venku by jí dle mě způsobila infekci na 100%. Charlie si injekci nechala dát, nevyváděla - prostě to nemá v povaze... za normálních okolností... Poté se ovšem přešlo k ošetření drápku - nejdříve jí byla rozlomená část drápku zastřižena - v tu chvíli Charlie vykvíkla bolestí. Začala být nedůvěřivá a neklidná, ale i tak mne poslechla, a nechala si drápek dále ošetřovat. Veterinářka potom vzala něco jako pájku a -opět zaživa, bez uspání či lokálky- jí drápek "vypálila". Charlie vřeštěla bolestí a definitivně na sebe již nechtěla nechat sáhnout ani vetku ani mne. Drápek bohužel stále krvácel a bylo třeba ji zafixovat, aby jí ho veterinářka ještě jednou "vypálila". Potom jí na to stříkla ještě nějakou fialovou tekutinu a šlo se domů.

Při nedávné návštěvě též veterinářky (musela jsem opět tam, protože jinde není sonograf) se potvrdily mé obavy - Charlie si to vše zapamatovala a při příchodu do ordinace začala vyvádět jako blázen. Veterinářka ji musela přispat jen kvůli sonografii břicha - věc při které by Charlie byla jindy a jinde naprosto v klidu. Totálně mne dorazila její otázka, jestli s ní chodím na cvičák...! Jako by si nepamatovala, že před tím incidentem se zlomeným drápkem byla vždy moc hodná a poslušná a nedocházelo jí, že to, že k ní má můj pes averzi je snad jen její vizitka (když jí doma sama občas musím zakrátit nějaký drápek, tak je to -i po tom zážitku- bezproblémová záležitost - vždycky poslušně drží a je moc statečná).

Veterinářku budeme muset změnit v každém případě - Charlie tam za žádnou cenu nebude v klidu a přispávat ji kvůli obyčejným prohlídkám je přece blbost.
Nemějte mi za zlé, že jsem někoho nechala, aby tak trápil mého pejska - já nejsem veterinář, v tu chvíli jsem nevěděla, jak drápek ošetřit, proto jsem ji k veterinářce vzala a předpokládala jsem, že její ošetření bude náležité a správné.

Jak to tedy je? Byl veterinářčin postup standardní a já akorát (jen u ní v ordinaci) nezvládám svého (vždy jindy poslušného) psa? Nebo to standardní postup nebyl a Charliino panické chování je jen přirozenou reakcí na hrozný zážitek?

Omlouvám se za délku a děkuji za případné odpovědi a názory.

Snad jste kvůli drápu nechtěla psovi dávat narkozu?! Prostě to pes tu chvilku vydrží, na to se neumírá.
Nehysterčete.

Majitelka by si měla do ordinace brát neurol 0,25,1tbl... To ji uklidní a bude schopná svoje zvíře lépe zvládnout. Taky by se měla snažit získat určitý nadhled v rámci přístupu k psovi, protože si nedokážu představit, jak s tímhle přístupem bude řešit krizové situace, které u amstafů a jim podobných plemen zákonitě jednou nastanou a la rvačka apod. Z páčení nebo odtrhávání rvoucích se psů (nepočítejte, že protistrana věc vyřeší, to je u bull plemen utopie největšího kalibru) by zřejmě s takovým přístupem dostala infarkt ještě předtím, než by nějak účinně zasáhla.

Taky bych zapracovala na odložení psa a zbavení se separační úzkosti. To, že amstaf odtáhne něco těžkého, za co je uvázaný, navzdory nepohodlí a zraněním ke vchodu do obchodu, znamená, že ten pes to nemá v hlavě zrovna ok. Ok by bylo, aby čekal na majitele tam, kde ho majitel zanechal. Mám skoro 30kg bulíka a nikdy mi neodešel odnikud a s ničím, k čemu byl přivázaný, a že by s tím tedy neměl problém, páru má jak prase.

Řešila jsem ulomené drápy několikrát u různých psů. Pokud ulomený dráp nezasahoval a nezraňoval lůžko nehtu, nechala jsem ho odrůst a odstřihla sama. Pokud zasahoval, pak na veterinu a tam se to bez lokálky či anestezie sundávalo + atb v případě nastupujícího zánětu. V jednom případě se musel nasazovat náhubek, pes se snažil kousat a nešel adekvátně znehybnět, hold to moc bolelo. Jeden pes, shodou okolností právě onen bulík, od té doby veterináře všeobecně moc nemusí, ale žádná hrůza, jen se třepe leč piškot od veta zblajzne bez problémů

Přivazovat obecně psy k hýbajícím se věcem je prostě nesmysl. Ten pes může mít sebelepší odložení, ale stačí, aby byl napaden jiným psem a to ledové odložení prostě neudrží. Pak stačí, aby se daný stojan převrátil na psa a je na průser zaděláno. Nejen, že ho může zranit, ale může ho taky k smrti vyděsit.. Jednoho zděšeného psa jsem viděla utíkat i se stojanem přes náměstí, stojan na střídačku narážel do zdí a zaparkovaných aut a nebyla to teda žádná hitparáda..

Majitelka psa je hystericka nana. Pes se chova jen tak, jaky je jeho vzor, nema odkud brat info, jak se ma chovat spravne.

apbtbreeder napsal(a):
Majitelka psa je hystericka nana. Pes se chova jen tak, jaky je jeho vzor, nema odkud brat info, jak se ma chovat spravne.

Můžu se zeptat, čím si majitelka toho psa zasloužila tohle označení? Uráží vás snad ona? Proč hned nadávky? Přijde mi vcelku normální, že soucítí se svým psem a raději se zeptá. Nebo by snad bylo lepší, kdyby jí ten pes nezajímal a nezajímalo by jí ani to, zda se zachovala správně veterinářka?
Ono když vám před vámi pláče váš milovaný pes, tak to s vámi zahýbe, tedy, pokud vám na tom psovi záleží a nejsou to jen kecy.

A velké plus majitelce, že jí to není fuk! Jak tak čtu, tady by totiž každý toho svého plačícího psa ignoroval a ani by se nezeptal (když ten zákrok nezná) zda to bylo správné zacházení...

apbtbreeder napsal(a):
Majitelka psa je hystericka nana. Pes se chova jen tak, jaky je jeho vzor, nema odkud brat info, jak se ma chovat spravne.

Ale no tak...nějak z textu zadavatelky nemůžu vyčíst, že šla ona do hysterického oblouku a fena to po ní jenom opakovala...jakoby psi neměli nárok na vlastní bolest a tomu odpovídající reakce.

To Skaia: Slova jsou to možná tvrdá, ale vesměs pravdivá - hysteričtí majitelé mívají hysterické psy. Už samotný popis události je neadekvátní skutečnému rozsahu zranění. Zlomený dráp je záležitost sice pro psa nepříjemná, nikoliv však "smrtící" - něco jako zatržený nehet.

Zadavatelka si vybrala plemeno specifického naturelu, který vyžaduje psychicky vyrovananého majitele - ne labilní osobu, která se kácí při sebemenší maličkosti. Situací, které se psovi nebudou líbit, zažije ještě majitelka bezpočet. Pokud nebude schopná zvládat své vlastní emoce a svého psa, dříve či později dojde k průšvihu.

PS: Právě proto, že mi můj pes není fuk, chovám se v pro něj stresujících situacích klidně a jeho vyšilování ignoruji, abych mu dala najevo, že se vlastně nic neděje.

balisek napsal(a):
To Skaia: Slova jsou to možná tvrdá, ale vesměs pravdivá - hysteričtí majitelé mívají hysterické psy. Už samotný popis události je neadekvátní skutečnému rozsahu zranění. Zlomený dráp je záležitost sice pro psa nepříjemná, nikoliv však "smrtící" - něco jako zatržený nehet.

Zadavatelka si vybrala plemeno specifického naturelu, který vyžaduje psychicky vyrovananého majitele - ne labilní osobu, která se kácí při sebemenší maličkosti. Situací, které se psovi nebudou líbit, zažije ještě majitelka bezpočet. Pokud nebude schopná zvládat své vlastní emoce a svého psa, dříve či později dojde k průšvihu.

PS: Právě proto, že mi můj pes není fuk, chovám se v pro něj stresujících situacích klidně a jeho vyšilování ignoruji, abych mu dala najevo, že se vlastně nic neděje.

"hysterická nána"
Tvrdá slova? Pravdivá? Urážet jí je skutečně dobrý způsob, jak jí sdělit, že se možná špatně zachovala. Co takhle napsat, že z ní pes pravděpodobně vycítil stres a vnímal ten zákrok ještě hůř, než by ho jinak vnímal? Není to lepší?

Nějak si nedokážu přirovnat zatržený nehet a zlomený dráp, který je podle vás normální vypálit. Já tedy své zatržené nehty nevypaluji, ale třeba jsem divná. Nebo myslíte, že pes je stroj, že když vy mu řeknete, že se nic neděje, že ho to jak zázrakem přestane bolet?

A já tedy svým psům to, že se nic neděje, ignorováním najevo nedávám. Naopak jim to "vysvětluji" a jejich jazykem jim řeknu, že není důvod vyšilovat, a překvápko: nevyšilují a to i přes to, že je neignoruju.

A to, že pes stresuje, vůbec nemusí být vina majitelky. Může to být, ale také může být prostě velmi citlivý pes. Stejně jako mojí mamku za pět vteřin nebolí říznutí do kůže a mě by bolelo ještě dalších deset minut. Nechápu proč by měla být labilní. Protože jí vadí, když jí pes pláče?

Potkala jsem už dost psů, kterým majitel nebyl schopen ostříhat drápy nebo vyndat klíště. Nevyšilovali, protože by byli citlivější než jiní. Vyšilovali, jelikož zjistili, že svým chováním dosáhnou kýženého cíle - vyhnou se otravné proceduře. Veterináři nebo provozovatelé psích salónů by mohli vyprávět, kolik psů se přímo zázračně zklidní, odejde-li páníček z místnosti.

balisek napsal(a):
Potkala jsem už dost psů, kterým majitel nebyl schopen ostříhat drápy nebo vyndat klíště. Nevyšilovali, protože by byli citlivější než jiní. Vyšilovali, jelikož zjistili, že svým chováním dosáhnou kýženého cíle - vyhnou se otravné proceduře. Veterináři nebo provozovatelé psích salónů by mohli vyprávět, kolik psů se přímo zázračně zklidní, odejde-li páníček z místnosti.

Dáváte za příklad něco, co psa vůbec nebolí (a pes se na to musí učit od mala a to tím, že se ošmatává všude, každý den a to tak dlouho, jak uzná majitel za vhodné - já například od psů požaduji naprostou "oddanost", co se týče jakékoliv důležité manipulace a jim se koneckonců moje pozornost a drbání líbí) a srovnáváte to s bolestivým zákrokem?

Tady je jasné, že nebyli citlivější než jiní. Neměli být na co citliví, stříhání drápů (nakonec ani klíště) nebolí, jen je nepříjemné. Tady selhalo pouto s pánem, který psu nedokázal vysvětlit, že tohle je naprosto normální a nemá cenu se bát a, že svému pánovi může věřit. A daný člověk ani nemusel být labilní, ani hysterický - nechápu, kdo by se choval hystericky při stříhání drápů.

Ale rozdíly v cítění bolesti jsou jak mezi lidmi tak mezi psy. To, že jeden stejný zákrok přejde támhleten pes bez kvíknutí neznamená, že támhleten nemá právo plakat.

Je pravda, že před týdnem jsem se bavila s paní, provozující psí salon v Olomouci, a tvrdila, že jakmile se za páníčkem zaklapnou dveře, jsou psi jako mávnutím kouzelného proutku v pohodě, a může je stříhat, koupat, stříhat drápky dle libosti, vše v klidu.

joanne.s napsal(a):
Je pravda, že před týdnem jsem se bavila s paní, provozující psí salon v Olomouci, a tvrdila, že jakmile se za páníčkem zaklapnou dveře, jsou psi jako mávnutím kouzelného proutku v pohodě, a může je stříhat, koupat, stříhat drápky dle libosti, vše v klidu.

Já znám jednu ženu, která dokud byla se svým jorkšírem, tak to byl neskutečnej (omluva za slovo) h.a.j.z.l co se týče velkých psů - vrčel, kousal a majitelka vždy hystericky "Dejte toho zmetka pryč! Ublíží mu! To je zmetek velkej, by po něm vyjel kdyby ho kousl!". A jen co jí moje známá (která má jednoho německého ovčáka) toho jorka hlídala a majitelka byla pryč, najednou se úplně uklidnil a s tím NO vycházel normálně.

joanne.s napsal(a):
Je pravda, že před týdnem jsem se bavila s paní, provozující psí salon v Olomouci, a tvrdila, že jakmile se za páníčkem zaklapnou dveře, jsou psi jako mávnutím kouzelného proutku v pohodě, a může je stříhat, koupat, stříhat drápky dle libosti, vše v klidu.

Tohle nám dělají maltézáci, hlavně ten sestřin, která je trochu "cíťa" na vše, co se psa týče. Má problém ji pořádně vyčesat, protože to prý psa bolí a nenechá se, prdlajs, mě drží a vyčesat se dá. Jakmile je dáme paní na stříhání, jsou to prý zlatíčka a nechají se bez problému.

A dělají to i u veta - mamka s nimi nesmí chodit, protože když vyvádí ona, vyvádí i pes. Jak mile jdou s někým, kdo je v klidu a psy neznervózňuje, nechají si od veta líbit kdeco.

Majitelka psa nese za psa vinu, ona ho uvázala tak a tam, kde se zranil, a měla ohromný štěstí že našla v blízkosti veterinu, kde jí to ke konci ordin hodin ochotně a dostatečně ošetřili..., že si pes neublížil víc, a měla ohromný štěstí že ten její pes jí to, k čemu ho nezodpovědně přichytla a šla si courat po krámu, neodtáh třeba do silnice, když ho uváže k nezabezpečený věci.

balisek napsal(a):
Potkala jsem už dost psů, kterým majitel nebyl schopen ostříhat drápy nebo vyndat klíště. Nevyšilovali, protože by byli citlivější než jiní. Vyšilovali, jelikož zjistili, že svým chováním dosáhnou kýženého cíle - vyhnou se otravné proceduře. Veterináři nebo provozovatelé psích salónů by mohli vyprávět, kolik psů se přímo zázračně zklidní, odejde-li páníček z místnosti.

Nase jezevci hysterka mela mezi "prsty" kliste. U strihani drapu vysiluje a mivam nervy jen na jednu tapu. Ale tohle bylo terno, my jsme to nezvladli, sousedi taky ne a veterinar ji musel svazat, jak mu hystercila. Ta by zborila ordinaci u zalomeneho drapu :) Zadne prebirani nervozity ;).

foxxxy napsal(a):
Zdravíčko,

Asi před třemi měsíci jsme šly jednou k večeru s Charlie (amstaff, fena,9,5 měsíce) na procházku. Cestou jsem se chtěla stavit ještě v obchodě něco koupit.
Naneštěstí se během procházky spustil déšť, a tudíž jsme ji musely poněkud zkrátit, nakoupit jsem však potřebovala v každém případě.
Nechtěla jsem ji uvazovat na místě, kam ji obvykle před obchodem uvazuji - není totiž zastřešené a nechtěla jsem, aby na ni jen tak pršelo. Rozhodla jsem se ji tedy uvázat ke stojanu na kola, který byl pod stříškou. Bohužel, vůbec jsem si nevšimla, že stojan není připevněný k zemi.

Během mé (nikterak dlouhé) nepřítomnosti, kdy se nejspíš Charlie stýskalo a chtěla jít za mnou, zjistila, že tentokrát to není nemožné a odvláčela s sebou stojan až téměř ke vchodu do obchodu. Když jsem se vrátila, v první chvíli jsem si myslela, že ji někdo převázal k jinému stojanu (před obchodem jich je více), v druhé mi už mi vše došlo a všimla jsem si, že na jedné přední tlapce měla zlomené drápky - jeden z nich rozlomený až do krve.

Zavolala jsem veterinářce, jestli by Charlie mohla ještě prohlédnout (bylo těsně po ordinační době). Měla jsem pocit, že by nebylo dobré návštěvu odkládat - nejen, že jsem nechtěla Charlie nechat běhat s otevřenou ránou po deštěm rozblácené zemi, ale zároveň měla mít veterinářka v příštích dnech ordinaci zavřenou z důvodu rekonstrukce budovy.

Od obchodu k ordinaci to naštěstí bylo jen pár ulic a byly jsme s Charlie na místě do pár minut. Připadalo mi, že ji to snad ani nebolí, cestou si cupitala jako obvykle, nekulhala, nekníkala, nic. V ordinaci byla -do chvíle provedení zákroku- opravdu moc hodná a statečná holka jako vždycky.

Vetka ji nejdříve zvážila, aby dle váhy mohla injekčně aplikovat odpovídající dávku antibiotik - za to jsem byla moc ráda, protože ta špína venku by jí dle mě způsobila infekci na 100%. Charlie si injekci nechala dát, nevyváděla - prostě to nemá v povaze... za normálních okolností... Poté se ovšem přešlo k ošetření drápku - nejdříve jí byla rozlomená část drápku zastřižena - v tu chvíli Charlie vykvíkla bolestí. Začala být nedůvěřivá a neklidná, ale i tak mne poslechla, a nechala si drápek dále ošetřovat. Veterinářka potom vzala něco jako pájku a -opět zaživa, bez uspání či lokálky- jí drápek "vypálila". Charlie vřeštěla bolestí a definitivně na sebe již nechtěla nechat sáhnout ani vetku ani mne. Drápek bohužel stále krvácel a bylo třeba ji zafixovat, aby jí ho veterinářka ještě jednou "vypálila". Potom jí na to stříkla ještě nějakou fialovou tekutinu a šlo se domů.

Při nedávné návštěvě též veterinářky (musela jsem opět tam, protože jinde není sonograf) se potvrdily mé obavy - Charlie si to vše zapamatovala a při příchodu do ordinace začala vyvádět jako blázen. Veterinářka ji musela přispat jen kvůli sonografii břicha - věc při které by Charlie byla jindy a jinde naprosto v klidu. Totálně mne dorazila její otázka, jestli s ní chodím na cvičák...! Jako by si nepamatovala, že před tím incidentem se zlomeným drápkem byla vždy moc hodná a poslušná a nedocházelo jí, že to, že k ní má můj pes averzi je snad jen její vizitka (když jí doma sama občas musím zakrátit nějaký drápek, tak je to -i po tom zážitku- bezproblémová záležitost - vždycky poslušně drží a je moc statečná).

Veterinářku budeme muset změnit v každém případě - Charlie tam za žádnou cenu nebude v klidu a přispávat ji kvůli obyčejným prohlídkám je přece blbost.
Nemějte mi za zlé, že jsem někoho nechala, aby tak trápil mého pejska - já nejsem veterinář, v tu chvíli jsem nevěděla, jak drápek ošetřit, proto jsem ji k veterinářce vzala a předpokládala jsem, že její ošetření bude náležité a správné.

Jak to tedy je? Byl veterinářčin postup standardní a já akorát (jen u ní v ordinaci) nezvládám svého (vždy jindy poslušného) psa? Nebo to standardní postup nebyl a Charliino panické chování je jen přirozenou reakcí na hrozný zážitek?

Omlouvám se za délku a děkuji za případné odpovědi a názory.

Nechápu jednu věc - proč jste nežádala lokální anestezii?

balisek napsal(a):
Potkala jsem už dost psů, kterým majitel nebyl schopen ostříhat drápy nebo vyndat klíště. Nevyšilovali, protože by byli citlivější než jiní. Vyšilovali, jelikož zjistili, že svým chováním dosáhnou kýženého cíle - vyhnou se otravné proceduře. Veterináři nebo provozovatelé psích salónů by mohli vyprávět, kolik psů se přímo zázračně zklidní, odejde-li páníček z místnosti.

Kdyby mi někdo řekl, že mám odejít a nechat tam psa samotného, sbalím psa a jdu jinam. NIKDY! by neměl majitel nechat psa samotného při čemkoli nepříjemném.

Barbora2 napsal(a):
Nase jezevci hysterka mela mezi "prsty" kliste. U strihani drapu vysiluje a mivam nervy jen na jednu tapu. Ale tohle bylo terno, my jsme to nezvladli, sousedi taky ne a veterinar ji musel svazat, jak mu hystercila. Ta by zborila ordinaci u zalomeneho drapu :) Zadne prebirani nervozity ;).

Změňte urychleně veterináře. Svazovat psa? Co je to za kokotinu? Když vet neumí psa udržet, asi nebude umět i jiné věci. Tohle je základ.

scylla napsal(a):
Změňte urychleně veterináře. Svazovat psa? Co je to za kokotinu? Když vet neumí psa udržet, asi nebude umět i jiné věci. Tohle je základ.

Nesouhlasím... psa si má v prvé řadě udržet majitel... případně i nasadit košík, atd... Je vinou majitele, nikoli veterináře, že pes hysterčí a nedá se zvládnout. V tom případě, pro bezpečnost psa i lidí kolem, je jeho znehybnění asi nutností.

Stoprocentní souhlas s Hodonakem

Foxxy: máte v okolí dost veterinářů? Hysterický pán má hysterického psa - svatá pravda! A každý veterinář se milerád takových pacientů zbaví. A vy, pokud budete měnit veterináře pokaždé, když (z vašeho pohledu) psu zkřiví chlup, tak za chvíli budete jezdit 100 km daleko. Neblázněte. Jestli má pes stres v této ordinaci, bude ji mít i v jiné - pach ordinací je všude stejný a k trošku nepříjemnému zákroku časem jistě dojde také. Vy raději zapracujte na poslušnosti, vztahu ke svému psu a vaší psychice! Je nás tady spousta na diskusi, kteří se svými psy podstupujeme podobné a horší zákroky a naši psi si to prostě musí nechat líbit. Dávat psa kvůli každé maličkosti do narkózy je přece nesmysl. A že některý zákrok trochu bolí, tak to bolí - i u lidí.

Souhlasím. Zadavatelka evidentně nemá děti, tam jsou odřená kolena, zatržené nehty a podobné "úrazy" na denním pořádku.
Dítěti zatržený nehet prostě ustřihne a hotovo, taky nebude volat záchranku a požadovat narkozu, tak proč takové scény se psem. Není to nic, co by hafan nemohl vydržet, jen chvilka nepohodlí a štípnutí, nic víc.
Hysterie majitelky není na místě.

scylla napsal(a):
Změňte urychleně veterináře. Svazovat psa? Co je to za kokotinu? Když vet neumí psa udržet, asi nebude umět i jiné věci. Tohle je základ.

Myslím, že zvládnutí psa je zcela věc majitele. Proč by to měl dělat veterinář? Veterinář své ruce potřebuje k jiným věcem - ke své práci.
Nechat se porafat nevychovaným hafanem k jeho práci rozhodně nepatří.

tereza.128 napsal(a):
Myslím, že zvládnutí psa je zcela věc majitele. Proč by to měl dělat veterinář? Veterinář své ruce potřebuje k jiným věcem - ke své práci.
Nechat se porafat nevychovaným hafanem k jeho práci rozhodně nepatří.

Veterinář by měl umět majiteli psa poradit, jak psa přidiržet a udržet. Pokud to ví. Není to složité a dá se tak zvládnout i poměrně velký pes. Nikdo tu o porafání nemluvitl, jen vy.

scylla napsal(a):
Veterinář by měl umět majiteli psa poradit, jak psa přidiržet a udržet. Pokud to ví. Není to složité a dá se tak zvládnout i poměrně velký pes. Nikdo tu o porafání nemluvitl, jen vy.

Poradit majiteli je jedna věc, majitelé, kterým nepomůže ani pánbůh, natož rada, je věc druhá. Jsou prostě typy majitelů, kteří psa nepodrží a neudrží, ani když jim to veterinář předvede a naaranžuje jejich tělo a ruce do stejných pozic.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Poradit majiteli je jedna věc, majitelé, kterým nepomůže ani pánbůh, natož rada, je věc druhá. Jsou prostě typy majitelů, kteří psa nepodrží a neudrží, ani když jim to veterinář předvede a naaranžuje jejich tělo a ruce do stejných pozic.

Máte naprostou pravdu a bohužel je takových majitelů až kolem tří čtvrtin ze všech, co do ordinace běžně příjdou. Paní má na flexině kousavého hysterického jorka, veterinář ji žádá ať ho vysadí na vyšetřovací stůl. A odpověď? "To nemůžu, on je nervozní, on by mě kousnul...". Odmítala se psa vůbec dotknout. Když jsem tedy jako vet. sestra psa čapla já a to tak, aby nemohl kousnout ani mě, ani doktora, byla jsem označena za hnusnou tyranku a co si to jako k chudáčkovi pejskovi dovoluju! Nechytla jsem ho nikterak bolestivě, nijak jsem ho pochopitelně netýrala, jen jsem ho zkrátka znehybnila tak, že musel nutný zákrok vydržet, protože nemohl prchnou a nemohl nikoho kousnout. A paní ještě v čekárně posílala lidi ať jdou pryč a vůbec do ordinace nelezou, že jak se tam chováme k chudáčkům zvířátkům je katastrofa. Když vám za den příjde podobně neschopných majitelů deset, máte toho fakt plné zuby. Už tam nedělám, chodím jen s pejsky jako s pacienty, ale co vidím, je to stále stejné. Velká část lidí vůbec netuší jak si vlastního psa zvládnout.

scylla napsal(a):
Veterinář by měl umět majiteli psa poradit, jak psa přidiržet a udržet. Pokud to ví. Není to složité a dá se tak zvládnout i poměrně velký pes. Nikdo tu o porafání nemluvitl, jen vy.

Děkuji za tenhle názor.

Postup veterinářky mi přijde dobrý. Postup majitelky ale mimochodem taky. Pes se jí zranil (no, její chybou, ale kdo z nás je neomylný), takže se snažila situaci napravit. Pak se jí to celé rozleželo, tak se chtěla zeptat, na čí straně je chyba a ne rovnou vyrukovat na veterinářku s nějakým obviněním.

Ale mě neberte vážně, jsem z jedné třetiny hysterka (bráno podle mých psů, kdy dva na sobě nechají dříví štípat a jeden je hysterka, která dělá scény i při očkování).

Proč by měl veterinář držet psa? To je věc majitele, když je hysterický, tak za to může jen pán.Celkem štěstí, že měla veterinářka takovou trpělivost a neseřvala majitelku at´ psa drží pořádně.
Jinak ano, postup byl zcela standartní.

scylla napsal(a):
Veterinář by měl umět majiteli psa poradit, jak psa přidiržet a udržet. Pokud to ví. Není to složité a dá se tak zvládnout i poměrně velký pes. Nikdo tu o porafání nemluvitl, jen vy.

Ano, o porafání jsem psala já, protože to z popisu situace vyplývá. Představa veterináře, co drží hysterické a vzpouzející se zvíře, co kolem sebe chňape na všechny strany a ještě má u toho provést nějaký zákrok, je fakt na pováženou. Vet není chobotnice a dvě ruce jsou na tolik úkonů málo.
A přesně, jak píše fawnalee, když si vet přece jen nějak poradí, psa znehybní, ještě je hysterickou paničkou obviněn z týrání nebohého raťafáka.
Zlomený dráp není nic tak příšerného, aby pes nemohl ošetření vydržet bez anestezie. Je to věc jen a jen majitele, aby psovi vysvětlil, že i když je ošetření nepříjemné, nic hrozného se neděje.
To zadavatelka evidentně nezvládla.
Mimochodem, pes by se měl nechat od svého majitele zvládnout, i když se mu to zrovna nelíbí, Vy si to nemyslíte?!

Vet by měl mít takové znalosti, aby dokázal poradit majiteli, jak psa udržet. Není to složité a tuto radu jsem dostala kdysi od dobré vet. lékařky, která mi pomohla udržet hysterického šibáka, u kerého v útulku zanedbali péči a šlo mu o život. Nejsou vždy situace, kdy má pes majitele, případně kdy majitel je schopný psa zvládat. Pak si musí vet nějak poradit, a není to složité. Jsem prozatimním majitelem několika psů, kteří mají s lidmi hrozné zkušenosti, které bylo třeba ošetřovat a léčit po tom, co přišli k nám do azýlku a bylo třeba je prostě udržet. Naštěstí máme vety vynikající a znalé, takže to zvládáme, oni i já a nakonec i ti psi.

Chtěla bych vás vidět, jak necháte svému psovi bez anestezie vypálit dráp, přitom stačí jedno fouknutí sprejem. Ono zase chce přemýšlet o tom, že i toho psa může něco bolet a může se díky tomu bránit a nemusí si nechat líbit každou kravinu, kteoru si jeho majitel vymyslí. Majitel by měl myslet a pak by k takovým situcím nenechal dojít. Naši vetové říkají, co budou cělat, aplikovat, proč to budou dělat, jaké to má účinky, jestli je to nepříjemné nebo bolestivé a když požádán o lokálku, bez řečí to udělají, případně to sami navrhnou. Jsou dobří, mají rádi zvířata a respektují je. Což postrádám ve vašem přístupu i přístupu té veterinářky.

scylla napsal(a):
Vet by měl mít takové znalosti, aby dokázal poradit majiteli, jak psa udržet. Není to složité a tuto radu jsem dostala kdysi od dobré vet. lékařky, která mi pomohla udržet hysterického šibáka, u kerého v útulku zanedbali péči a šlo mu o život. Nejsou vždy situace, kdy má pes majitele, případně kdy majitel je schopný psa zvládat. Pak si musí vet nějak poradit, a není to složité. Jsem prozatimním majitelem několika psů, kteří mají s lidmi hrozné zkušenosti, které bylo třeba ošetřovat a léčit po tom, co přišli k nám do azýlku a bylo třeba je prostě udržet. Naštěstí máme vety vynikající a znalé, takže to zvládáme, oni i já a nakonec i ti psi.

Chtěla bych vás vidět, jak necháte svému psovi bez anestezie vypálit dráp, přitom stačí jedno fouknutí sprejem. Ono zase chce přemýšlet o tom, že i toho psa může něco bolet a může se díky tomu bránit a nemusí si nechat líbit každou kravinu, kteoru si jeho majitel vymyslí. Majitel by měl myslet a pak by k takovým situcím nenechal dojít. Naši vetové říkají, co budou cělat, aplikovat, proč to budou dělat, jaké to má účinky, jestli je to nepříjemné nebo bolestivé a když požádán o lokálku, bez řečí to udělají, případně to sami navrhnou. Jsou dobří, mají rádi zvířata a respektují je. Což postrádám ve vašem přístupu i přístupu té veterinářky.

Bože, vy jste tak úžasná a dokonalá, že se divím, co mezi námi, normálními smrtelníky, vůbec děláte...
Zkuste si někdy uvědomit, že ne každý je takový znalec psí duše, psích motivů a schopný psí telepatie, aby zvládl - byť i s radami těch nejlepších - udržet psa, který se udržet nechat nechce. A pokud je potřeba ho udržet, tak zazlívat veterináři, že ho fixuje, je opravdu padlé na hlavu.

Žaneta kocková napsal(a):
Bože, vy jste tak úžasná a dokonalá, že se divím, co mezi námi, normálními smrtelníky, vůbec děláte...
Zkuste si někdy uvědomit, že ne každý je takový znalec psí duše, psích motivů a schopný psí telepatie, aby zvládl - byť i s radami těch nejlepších - udržet psa, který se udržet nechat nechce. A pokud je potřeba ho udržet, tak zazlívat veterináři, že ho fixuje, je opravdu padlé na hlavu.

Co to plácáte?

To, že se majitel snaží o to, aby psovi způsobil co nejméne nepříjemných a bolestivých věcí je snad normální, nebo je to pro vás novinka nebo co? Co je na tom za dokonalost, to je snad STANDARD:! ne?

Zazlívat veterináři svazování psa není padlé na hlavu, to mi připadá naprosot normální. Dobr veterinář, jako máme my a jako byla předchozí paní doktorka, umí poradit, jak psa fixovat. Je to velmi jednoduché a i malá ženská, jako jsem já, dokáže udržet sama poměrně velkého psa a nemusí se s ním nikdo prát a ani ho svazovat. A tohle mě naučila veterinární lékařka, dobrá lékařka. Nevím, proč s tím máte takový problém.

"Ale mě neberte vážně, jsem z jedné třetiny hysterka (bráno podle mých psů, kdy dva na sobě nechají dříví štípat a jeden je hysterka, která dělá scény i při očkování). "
tak vítejte do klubu schizofreniků, mám to stejně (teda 1 : 1), bychom se měly jít léčit, patrně...

scylla napsal(a):
Co to plácáte?

To, že se majitel snaží o to, aby psovi způsobil co nejméne nepříjemných a bolestivých věcí je snad normální, nebo je to pro vás novinka nebo co? Co je na tom za dokonalost, to je snad STANDARD:! ne?

Zazlívat veterináři svazování psa není padlé na hlavu, to mi připadá naprosot normální. Dobr veterinář, jako máme my a jako byla předchozí paní doktorka, umí poradit, jak psa fixovat. Je to velmi jednoduché a i malá ženská, jako jsem já, dokáže udržet sama poměrně velkého psa a nemusí se s ním nikdo prát a ani ho svazovat. A tohle mě naučila veterinární lékařka, dobrá lékařka. Nevím, proč s tím máte takový problém.

Co to plácáte vy? Když není tak zářný a dokonalý veterinář jako vaše veterinářka, která vysoce inteligentní a zkušenou kynoložku jako vy dokázala naučit fixovat poměrně velkého psa, tak si holt musí pomoci jinak, zejména pokud je majitel vemeno a svého psa nedokáže zvládnout a udržet. A pes potřebuje ošetření. No asi by měl veterinář místo fixace ("svázání") psa a jeho ošetření si najít číslo na nepřekonatelnou scyllu a její geniální veterinářku a poslat je tam... Nebo už fakt nevím.

scylla napsal(a):
Co to plácáte?

To, že se majitel snaží o to, aby psovi způsobil co nejméne nepříjemných a bolestivých věcí je snad normální, nebo je to pro vás novinka nebo co? Co je na tom za dokonalost, to je snad STANDARD:! ne?

Zazlívat veterináři svazování psa není padlé na hlavu, to mi připadá naprosot normální. Dobr veterinář, jako máme my a jako byla předchozí paní doktorka, umí poradit, jak psa fixovat. Je to velmi jednoduché a i malá ženská, jako jsem já, dokáže udržet sama poměrně velkého psa a nemusí se s ním nikdo prát a ani ho svazovat. A tohle mě naučila veterinární lékařka, dobrá lékařka. Nevím, proč s tím máte takový problém.

A popíšete nám zde, jak se to dá udělat? Určitě to bude ku prospěchu všech psů, které majitelé nezvládnou udržet. Případně ilustrační foto nebo nákres.

Nezdá se vám, co označujete zadavatelku za hysterku, že sami reagujete poněkud přemrštěně?

Věřím, že veterinářka nechtěla působit nadměrnou bolest, ale ani nechci tvrdit, že se jedná o nebolestivý zákrok, fenka se ale spíš lekla, příště se bála. Je to jen chvilková bolest, kauterem se spálí i nervové zakončení, rána se zatáhne, na rozdíl od třeba rozstřiženého drápu do lůžka, kdy je pořád možnost dráždění do živého, dokud se to samo nezatahne. Vzhledem k tomu, že jste byli na ošetření na konci pracovní doby, bylo dobře, že se nedávalo anestetikum, nejen kvůli času a že samotná aplikace bolí - mohla na něj třeba být alergická reakce nebo třeba si fenka přes večer ťapku rozkousat, kvůli parestesii, která po anestezii nějakou dobu trvá...
Pokud jste jinak na veterině spokojeni, zkuste zapracovat na tom, aby znovu nabyla důvěru, i sebedůvěru v tom prostědí. Párkrát tam jděte jen tak, pro něco, nebo třeba jen do čekárny, něco si tam třeba opište, nevěnujte fence moc pozornost, prostě jde s Vámi jako kamkoli jinam.
Jak už bylo psáno, změna veteriny asi nepomůže, všude je ten pach desinfekce a tak nějak stres ve vzduchu.
Naše fenka chodí k veterináři vyloženě ráda a to jí ani nikdy nic nedali, jen je tam středem pozornosti :) dělalo se sono, opakovaně odběry krve, jinak takové ty malé věci typu zatržených drápů, drobných ran, rybářského háčku v pysku atd. zvládáme sami, když má "bebíčko" nechá se, ale do normálního stříhání drápů ji taky musíme přesvědčit.
Dle mé zkušenosti, bulteriéři a příbuzní ale třeba taky jezevčíci mají drápové lůžko vybíhající dál do špičky drápu a tudíž se opravdu musí stříhat opatrně, přestože dráp na pohled vypadá dlouhý. To jen tak naokraj.

kachna napsal(a):
Děkuji za tenhle názor.

Postup veterinářky mi přijde dobrý. Postup majitelky ale mimochodem taky. Pes se jí zranil (no, její chybou, ale kdo z nás je neomylný), takže se snažila situaci napravit. Pak se jí to celé rozleželo, tak se chtěla zeptat, na čí straně je chyba a ne rovnou vyrukovat na veterinářku s nějakým obviněním.

Ale mě neberte vážně, jsem z jedné třetiny hysterka (bráno podle mých psů, kdy dva na sobě nechají dříví štípat a jeden je hysterka, která dělá scény i při očkování).

"Ale mě neberte vážně, jsem z jedné třetiny hysterka (bráno podle mých psů, kdy dva na sobě nechají dříví štípat a jeden je hysterka, která dělá scény i při očkování)."

Veterinářka měla aplikovat lokální anestezii. Není to složité ani drahé a ani to netrvá dlouho a mohlo být po všech problémech.

scylla napsal(a):
Veterinářka měla aplikovat lokální anestezii. Není to složité ani drahé a ani to netrvá dlouho a mohlo být po všech problémech.

Ještě jednou, lokální anestezie bude bolet stejně, jako ošetření drápu - není to zaříkávání, čáry máry, ať to nebolí, lidokain se aplikuje injekčně. Do citlivé tkáně prstu, obvykle nestačí jedno místo, tlačí to. A navíc to trvá o mnoho déle než samotný zákrok. Takže u hysterického psa s hysterickou paničkou si člověk fakt nepomůže. Lokální anestezie není složitá ani drahá, a je super při šití roztržených paciček nebo lovení osiny, ale vyžaduje psa, který je schopný "něco" vydržet - nevím, jestli jste kdy měla něco dělané v lokálu, ale příjemné to není. Ani samotná aplikace anestetika, ani zákrok sám, sice to nebolí, ale to je tak všechno. Ne každý pes to snese. No a pak jsme zas u problému s majitelem. Ne každý je geniální kynolog jako vy, Scyllo, spíše naopak.

Takže na drápek zbývá snad jen ledový sprej. Opět, nevím, jestli jste zkoušela na sobě, ale že by to nahrazovalo lokální anestezii, to fakt ne. Spíš je to takové divadlo na ty hysterické majitele - a odvádí to pozornost psa, protože syčení spreje je děsí víc, než samotné odstřižení či i strhnutí uvolněného drápu.

Ještě jednou - existuje i sprejová lokální anestezie, která na perifeii působ celkem dobře. Nebo se to může mesocainem aspoň polít, i to částečně funguje. Ano, zkoušela jsem na sobě obojí.

Znovu opakuji, na to, aby člověk nenechal svému psovi dělat bolestivé zákroky bez lokálky nemusí být geniální kynolog, (prosím, neoznačujte mě tím jménem, já ho vnímám jako urážlivé), na to mu stačí snad i IQ tykve. Až nasbíráte pár desítek let zkušeností s péčí o týrané a nemocné psy, budete snad také souhlasit s tím, že heslo "on to musí vydržet" není vždy na místě. Už vás vidím, jak sedíte na zubařském křesle a kývnete zubařovi na argumentaci - ona by byla aplikace mesocainu příliš bolestivá, tak to musíte vydržet, já vám ten zub vytrhnu bez anestezie, nebuďte hysterická... Byla by to stejná argumentace, jakou používáte tady.

Problem je ten, ze aplikace i.lokalni anestezie nebo i jen obstrik jsou pro hysterickeho psa zakroky a tudiz i u nich je obrovsky problem ho zvladnout a psovi.jaksi nevysvetlite, ze to.pak nebude bolet. Takze ho stressujete mnohem vic a dele.co je lepsi? Udelat to rychle s malou chvilkou bolesti.nebo ho i panicku a vsechny kolem trapit pul hodiny?

Tak nějak si myslím, že rozhodnutí by se mělo nechat na veterináři. Snad on nejlíp posoudí míru zranění a způsob ošetření. Mé fence strhávali dráp na klinice. Nejdřív v lokální a potom celkové anestezii. Prostě hodně držel a i když fena byla klidná, došly veterinářky k závěru, že bude lepší ji malinko přispat, aby netrpěla jako pes. Zcela bez mého přičinění, mě odeslaly pryč hned.

Strhnuti drapu a zastrizeni jsou nesrovnatelne zakroky. Ano, veterinar nejlepe usoudi co je v dane situaci lepsi. Rychlost s malou boletivosti nebo "velka " operace.

scylla napsal(a):
Ještě jednou - existuje i sprejová lokální anestezie, která na perifeii působ celkem dobře. Nebo se to může mesocainem aspoň polít, i to částečně funguje. Ano, zkoušela jsem na sobě obojí.

Znovu opakuji, na to, aby člověk nenechal svému psovi dělat bolestivé zákroky bez lokálky nemusí být geniální kynolog, (prosím, neoznačujte mě tím jménem, já ho vnímám jako urážlivé), na to mu stačí snad i IQ tykve. Až nasbíráte pár desítek let zkušeností s péčí o týrané a nemocné psy, budete snad také souhlasit s tím, že heslo "on to musí vydržet" není vždy na místě. Už vás vidím, jak sedíte na zubařském křesle a kývnete zubařovi na argumentaci - ona by byla aplikace mesocainu příliš bolestivá, tak to musíte vydržet, já vám ten zub vytrhnu bez anestezie, nebuďte hysterická... Byla by to stejná argumentace, jakou používáte tady.

Ano, analogie zubařského zákroku je skvělá. Při trhání zubů je tento zákrok bolestivější a delší než aplikace lokálního anestetika, tudíž lokální anestezie je na místě. U psa bych to přirovnala třeba k šití té roztržené pacičky. Je-li pes hodný a vydrží s majitelem v klidu chvilku ležet, lokální anestezie je v tomto případě neocenitelná věc, ušetří to psovi narkózu. Aplikace anestetika mu způsobí chvilkové nepohodlí až "skorobolest", kterou musí být schopný ustát. Ale bude ho to bolet o mnoho méně, než kdyby se mu pacička šila zaživa, což by asi žádný pes stejně neuležel. Do takové rány se dá lokální anestetikum i šplíchnout, což u větších zejících ran někdy i stačí.

Ovšem pak jsou věcí, jako třeba sundavání zubního kamene nebo vrtání počínajícího zubního kazu. Jo, nic příjemného a může to na chvilku i zabolet, ale stokrát si nechám ten malý kaz vyvrtat rovnou, než si nechat opíchat celou hubu, to bolí jak čert. Mnohem víc, než samotné vrtání. Nebo podobná analogie - když si moje sestra pustila na nohu porcelánový talíř a způsobila si tepenné krvácení z malé, ale hluboké rány, byla jsem povolána k ošetření: měla na výběr zašijeme jedním stehem rovnou nebo lidokain a pak šít. Chtěla lidokain. Následně prohlásila, že příště rovnou šijeme, protože lidokainem to bylo víc vpichů a trvalo to déle než následné šití.

No a s drápky u psů je to stejné. Není to příjemné, to určitě ne, ale trvá to mžik, pes to má rychle za sebou, nevyšiluje ze samotné aplikace lokálního anestetika, která může být bolestivější než samotné ošetření. Jo, když naleju lidokain nebo mezokain na drápek, je to k ničemu. To fakt funguje jen když je rána dostatečně velká a prokrvená. Bylo by to zas jen divadlo pro hysterického majitele.

Inu, vidím, že se tu rozjela slušná debata :)

U některých příspěvků jsem se vyloženě bavila, jiné byly poučné a některým opravdu moc děkuji.

Předně mám pocit, že z mých pečlivě volených slov zřejmě dostatečně nevyplynula některá důležitá fakta...

1) těm, co psali, že "neumím/nezvládnu udržet svého psa, když vyvádí" - psala jsem snad, že byla potřeba Charlie zafixovat, aby jí vetka drápek vypálila po druhé, ne? Fixovala jsem ji já, když veterinářka dráp vypalovala - v tom problém opravdu není a nikdy nebyl.

2) pochybuji, že při druhé návštěvě ze mne vycítila nějakou nervozitu - psala jsem snad celkem jasně, že začala vyvádět až při vstupu do ordinace... tím jsem chtěla naznačit, že ještě v čekárně byla v klídku

3) natož tak při návštěvě první... ano, ve chvíli, když jsem před obchodem uviděla Charliin zraněný drápek, se mi rozbušilo srdce - litováním, svědomím a vinou... jinak mé veškeré jednání poté bylo zcela vyrovnané a pevné (snad jsem psala, že po cestě z obchodu k vetce si Charlie cupitala, jako by se nic nedělo - to o ničem jako nesvědčí?) Věřte mi, že jediný okamžik, kdy jsem u veterináře začala pocitovat nějakou nervozitu, byl, když mi vetka sdělila cenu zákroku a já si uvědomila, že mi po nákupu nezůstalo dost peněz na zaplacení.

4) Hysterka by -jen tak mezi námi- zůstala hysterčit u budovy obchodu a k veterináři by snad ani nedošla. Mám však dojem, že tento názor byl většinou píšících už jen kopírován po tom, kdo ho poznamenal jako první. K tomu bych jen dodala, že lidé, co nejsou schopni utvářet si názory vlastní, by udělali asi lépe, kdyby se nevyjadřovali vůbec ;) nic ve zlém...

Mnohokrát děkuji přispěvatelům skaia, kachna, hmn_ a tapina

Charlie je dost dominantní na to, že je fena, ale i tak mi stačí pouze má mimika na to, abych ji zklidnila, když je třeba - stačí mi se na zle podívat - sedne, stáhne ušiska dozadu a vykuleně provinile kouká všude možně jen ne na mě... někdy dokonce lehne na zem a dává mi ťapku :) Nastalo již mnoho okamžiků, kdy se Charlie něčeho bála, ale já jsem vždy byla schopná jí "vysvětlit" či ukázat, že bát se není třeba - první koupání, zakracování drápků, čištění uší, očkování, desinfikování, vytahování trnu z tlamičky, kontrola chrupu, první cesta výtahem... Pokud to jde, dám jí předmět očichat (špejlku do ucha, nůžky na drápky) a ukážu jí přiložením na kožíšek i na svou ruku, že se není čeho bát. Pokud to jde, snažím se být v situaci s ní (první koupání jsem s ní byla vevnitř ve vaně :) ), po celou dobu se na ní snažím, co nejvíc mluvit - většinou ji chválím, jak je statečná a šikovná holka, když vše proběhne bez problému, lusknu prsty (používám místo klikru) a dostane pamlsek.

Přesto přese všechno budu asi muset dát částečně za pravdu těm, co tu psali, že je Charlie hysterka. Říkám jen částečně proto, že když jsem jí před pár dny chtěla rozprašovačem (malinkým, asi od nějakých léků či desinfekce, dostala jsem od vetky kdysi dávno na ošetřování kožíšku džungaráčka, ale nakonec jsem ho k tomuto účelu ani nevyužila), ve kterém byl /samozřejmě již vychladlý/ vývar z heřmánku, zklidnit hojící se kůžičku na puchýři na tlapičce...

A nezabralo prostě nic :-D stříkala jsem heřmánek na své dlaně, do úst, dávala jsem ho Charlie ochutnat, očichat... problém nebyl v bolestivosti působení heřmánku - když jsem jí zkusila stříknout heřmánek na kožíšek na holeň, reagovala stejně - ťapičku si i nechala polít i oťupat v heřmánku navlhčeným hadříkem bez problému...ale vždy, když jsem pokusila použít rozprašovač, brala Charlie nohy na ramena :) a nepomohlo ani "bude moc statečná holka, že?" a ani "zlobivá holka, zůstaň, ty neumíš poslouchat?" :)

Jediné, co mě na tom všem udivuje, a zároveň je to i důvod, proč si nemyslím, že by Charlie byla sto%ní hysterka, je to, že ve většině situací, kdy bych od ní spíše očekávala strach, je Charlie v pohodě (očkování, vytahování trnu, cesta autem) a pak je tu naštěstí poskrovnu těch situací, kdy mě Charlie překvapí fóbií z rozprašovače či z vánočního stromku u popelnice :D.

Tak ja jsem pred mesicem absolvovala zastrizeni zslomeneho drapu a kauteriaci. Vzhledem k tomu, ze to.dost teklo jsem zastavila u prvni veteriny, kde jsem nikdy nebyla. Antibiotika jsme nedostali; stejne si to olize, a vet pravil, ze neplatim nic; protoze takovy zakrok nema ani v sazebniku. Dala jsem mu stovku na kafe; nechtel, ale nakonec vzal, ze pry na vycisteni bryli, ktere mu po celou dobu zakroku ta.moje mura cistila blemzakem.
Ale k vam, proste spraye vadi spouste psu. Ja to resim tak, ze.na ne proste houknu ne a oni sice neradi, ale vydrzi. Milovat to nemusi, ale musi to vydrzet.

tereza.128 napsal(a):
Souhlasím. Zadavatelka evidentně nemá děti, tam jsou odřená kolena, zatržené nehty a podobné "úrazy" na denním pořádku.
Dítěti zatržený nehet prostě ustřihne a hotovo, taky nebude volat záchranku a požadovat narkozu, tak proč takové scény se psem. Není to nic, co by hafan nemohl vydržet, jen chvilka nepohodlí a štípnutí, nic víc.
Hysterie majitelky není na místě.

Poznámky, jako ty, že jsem hysterická nána či nána, co courá po krámu, zatímco venku její pes prožívá drama, na ty opravdu nemám potřebu jmenovitě reagovat. Na tuto vaši ale ano, takže extra jen pro vás...

Ano, zadavatelka skutečně děti nemá, ale zadavatelka také většinu těchto lidských "úrazů", co bývají na denním pořádku a také jejich následné ošetření, již absolvovala na vlastní kůži... a ať už by děti měla či neměla, či by se jakkoli zranil třeba malý sousedčin synek, či úplně jiné cizí děcko nebo i klidně dospělý člověk - a to nejen v případech každodenních drobných úrazů, ale i ve vážných případech skutečné první pomoci, kterým musela zadavatelka již několikrát čelit - pak by nejenže věděla, jak úraz ošetřit, jak postupovat a co použít, ale zároveň by i většinu potřebných nástrojů a léčiv našla doma v šuplíku, madam!

Nechápu, jak to můžete dávat dohromady... nemám doma antibiotika, ani kauter a dokonce ani pájku :) a i kdybych to doma vše měla, nejsem veterinář, neznala jsem postup ani náležitosti ošetření, proto jsem chtěla Charlie svěřit do rukou někoho, kdo ano - to je dle vás hysterické jednání?

Ale i kdyby přece jen zadavatelka hysterická nána skutečně byla - je schopna svou hysterii odložit na dobu, kdy je na ni vhodná chvíle, např. se zhroutit až v čekárně, když už je zraněný v rukou lékaře a nikoli ve chvíli, kdy je mezi nehodě přítomnými jediná schopná, kdo dokáže situaci řešit...
ale věřte tomu, že to musí skutečně jít o těžké krvácení z trupu, aby to potom zadavatelku v čekárně složilo... ne o rozlomený drápek.

foxxxy napsal(a):
Poznámky, jako ty, že jsem hysterická nána či nána, co courá po krámu, zatímco venku její pes prožívá drama, na ty opravdu nemám potřebu jmenovitě reagovat. Na tuto vaši ale ano, takže extra jen pro vás...

Ano, zadavatelka skutečně děti nemá, ale zadavatelka také většinu těchto lidských "úrazů", co bývají na denním pořádku a také jejich následné ošetření, již absolvovala na vlastní kůži... a ať už by děti měla či neměla, či by se jakkoli zranil třeba malý sousedčin synek, či úplně jiné cizí děcko nebo i klidně dospělý člověk - a to nejen v případech každodenních drobných úrazů, ale i ve vážných případech skutečné první pomoci, kterým musela zadavatelka již několikrát čelit - pak by nejenže věděla, jak úraz ošetřit, jak postupovat a co použít, ale zároveň by i většinu potřebných nástrojů a léčiv našla doma v šuplíku, madam!

Nechápu, jak to můžete dávat dohromady... nemám doma antibiotika, ani kauter a dokonce ani pájku :) a i kdybych to doma vše měla, nejsem veterinář, neznala jsem postup ani náležitosti ošetření, proto jsem chtěla Charlie svěřit do rukou někoho, kdo ano - to je dle vás hysterické jednání?

Ale i kdyby přece jen zadavatelka hysterická nána skutečně byla - je schopna svou hysterii odložit na dobu, kdy je na ni vhodná chvíle, např. se zhroutit až v čekárně, když už je zraněný v rukou lékaře a nikoli ve chvíli, kdy je mezi nehodě přítomnými jediná schopná, kdo dokáže situaci řešit...
ale věřte tomu, že to musí skutečně jít o těžké krvácení z trupu, aby to potom zadavatelku v čekárně složilo... ne o rozlomený drápek.

Kauter je asi to co myslíte tou pájkou.

Původně jsem taky chtěla zareagovat na to, proč tak silného psa někde (kdokoli kdekoli) uvazuje - dle své zkušenosti, člověk si myslí, že ten pes počkat umí a úvaz je spíš taková psychologická brzda. Onehdá jsem tak "psychologicky" uvázala svou fenu k sifonu od umyvadla, z místa neodešla, ale nějak si to vodítko přilehla a sifon vysadila. I když je tu spousta chytrých a neomylných, podle mě se chybami člověk učí, věřím, že za čas na tuhle příhodu budete vzpomínat s humorem, stejnětak jako se fenka zbaví strachu s veterináře. (Já teda psa před obchodem uvazuju jedině, když na něj po celou dobu vidím, a to ještě s košíkem, máme tu v okolí pár "krmičů".)

S tím nadáváním do hysterek... no, ona ta "hysterka" za to taky nemůže, nedělá to schválně. Je to pro okolí těžké, ale dá se s tím docela pracovat :) Histrionská porucha osobnosti (hysterie je už zastaralý název) má v populaci, podle zdrojů, prevalenci až 45%. Takže si to přeberte, jak chcete.

Vidíte, jak vaše fenka reaguje na rozprašovač. Lidocain jako povrchové anestetikum je taky ve spreji s mechanickým rozprašovačem (na kůži bez anest. efektu, spolehlivě na chvíli na povrchy sliznic, do otevřené rány možná by na chvíli zabral, ale opět jen po povrchu), chladící sprej je v tlakové lahvi. Injekční lokální anestesikum, při správné technice vpichu, vpich nemusí být bolestivý, ale prostě tlačí a anestezuje to nejen ten jeden dráp, ale i okolí, vzpomeňte si, kdo jste měl co "umrtvené" a jak to umrtvení odeznívalo. Navíc, pokud je rána opravdu čerstvá, tělo si vyplaví své působky, které působí mírně anesteticky. To bych asi spíš viděla na to působení při polití mesocainem.
Když už se vytáhl ten zubař, děti, pokud je rodiče nepohlídají, si často po anestesii schopny dost ublížit.
Jinak, dle mého názoru, ošetřením u zubaře se to opravdu srovnat nedá, protože tam vám (většinou) tu ránu teprve vyrábí. A i u zubaře jsou momenty (evakuace abscesu), kdy je injekční anestetikum spíš na škodu. Jo a mesocain u zubaře - opravdu nee.

Pokud by to bývala měla mít bez špatného zážitku, volila bych v tomto případě analgosedaci. Ale opakovaně, ve Vašem konkrétním případě - konec prac. doby, před rekonstrukcí - myslím, že postup byl správný - kde by se řešily příp. komplikace? Kdo by věděl, co bylo podáno, v jakém množství, kdy by věděl detaily celkového zdrav. stavu fenky? Ono to není jen o zdánlivé ochotě, humánnosti, ale je potřeba přemýšlet dopředu. Ano, asi nebylo fér, že se na Vás příště veterinářka zlobila, že se fenka nechová dobře, ale určitě se to zlepší...

Naše fenka je taky "hysterka", když jí poví alespoň 2 lidi, že je v tom ochranném límci nejkrásnější, bude se na něj těšit, stejnětak jako je schopná ukazovat, že má bolavou tlapičku. Taky se třeba bála plachty na motorce, ale když jí člověk ukáže, že to nic není, pochválí jí půjde k ní podruhé a bude člověka sledovat, jestli se dívá, jak je "dobrá". To je podstata té "hysterie" - přehnaná emotivita, sebeprožívání, teatrálnost, vyhledávání situací, při kterém je středem pozornosti, egocentričnost, sugestibilita, manipulace s druhými, nedostatek taktu... Jinak bych fakt řekla, že to sedí, až 45% (nejen) matek od dětí...

scylla napsal(a):
Ještě jednou - existuje i sprejová lokální anestezie, která na perifeii působ celkem dobře. Nebo se to může mesocainem aspoň polít, i to částečně funguje. Ano, zkoušela jsem na sobě obojí.

Znovu opakuji, na to, aby člověk nenechal svému psovi dělat bolestivé zákroky bez lokálky nemusí být geniální kynolog, (prosím, neoznačujte mě tím jménem, já ho vnímám jako urážlivé), na to mu stačí snad i IQ tykve. Až nasbíráte pár desítek let zkušeností s péčí o týrané a nemocné psy, budete snad také souhlasit s tím, že heslo "on to musí vydržet" není vždy na místě. Už vás vidím, jak sedíte na zubařském křesle a kývnete zubařovi na argumentaci - ona by byla aplikace mesocainu příliš bolestivá, tak to musíte vydržet, já vám ten zub vytrhnu bez anestezie, nebuďte hysterická... Byla by to stejná argumentace, jakou používáte tady.

Pozor na jednu věc - některá lokální anestetika vůbec nepronikají kůží, natož drápem.