Dobry den, meli jsme fenku rotwailera necelych 12 let starou.pred pul rokem byla na operaci s nadorem mlecnych zlaz.v tu dobu dle vete nebylo nic ani v krvi, ani na plicich.po operaci se celkem zotavila, zrala behala.az posledni mesic moc spatne dychala, dnes rano uz byla spatna, bez zajmu, nezrala...pred obedem lehla a jen sypala, z tlamy pena...zavolali jmse vete a rikal, utratit, nenechat ji trapit, nejspi ji uz komplet selhava organismus.byli jsme na ni cela rodina dost upjaty, takze to tezce nesem...porad si vycitame, jestli jsme se rohhodli zpravne.tak nejak by me zajimal vas nazor.dekuji.
Uživatel s deaktivovaným účtem

ondra99
napsal(a):
Dobry den, meli jsme fenku rotwailera necelych 12 let starou.pred pul rokem byla na operaci s nadorem mlecnych zlaz.v tu dobu dle vete nebylo nic ani v krvi, ani na plicich.po operaci se celkem zotavila, zrala behala.az posledni mesic moc spatne dychala, dnes rano uz byla spatna, bez zajmu, nezrala...pred obedem lehla a jen sypala, z tlamy pena...zavolali jmse vete a rikal, utratit, nenechat ji trapit, nejspi ji uz komplet selhava organismus.byli jsme na ni cela rodina dost upjaty, takze to tezce nesem...porad si vycitame, jestli jsme se rohhodli zpravne.tak nejak by me zajimal vas nazor.dekuji.
Co byste chtěli lepšího, u rotvíka je 12 let pěkný věk.
Uživatel s deaktivovaným účtem

ondra99
napsal(a):
To jo, ale me spis porad trapi to, jestli ji neslo pomoc jinak.
Jak, jinak?
Člověka by napojili na kyslíkovou bombu a nechali ho poležet v ldn nebo tak. Buďme rádi, že zvířata jsou tohoto ušetřena.
Takové nějaké dušení, to není legrace, která se rozežene nějakou zázračnou injekcí. Jestli jí selhávalo srdce nebo měla v plicích metastázy z toho nádoru je celkem jedno, obojí vede ke smrti.
ondra99
napsal(a):
Dobry den, meli jsme fenku rotwailera necelych 12 let starou.pred pul rokem byla na operaci s nadorem mlecnych zlaz.v tu dobu dle vete nebylo nic ani v krvi, ani na plicich.po operaci se celkem zotavila, zrala behala.az posledni mesic moc spatne dychala, dnes rano uz byla spatna, bez zajmu, nezrala...pred obedem lehla a jen sypala, z tlamy pena...zavolali jmse vete a rikal, utratit, nenechat ji trapit, nejspi ji uz komplet selhava organismus.byli jsme na ni cela rodina dost upjaty, takze to tezce nesem...porad si vycitame, jestli jsme se rohhodli zpravne.tak nejak by me zajimal vas nazor.dekuji.
Netrapte se. Udělali jste jedině dobře, že jste ji nenechali se více trápit. Vím, jak Vám je. Zažila jsem to již dvakrát a vím, jak je to těžké rozhodování pro člověka když má rozhodnout o smrti svého milovaného psa. Před 5 lety jsem byla přesně ve stejné situaci jako Vy, jen s tím rozdílem, že moje milovaná fenka po operaci nádoru mléčné žlázy s metastázami na plicích, kdy se celé noci dusila, měla pouhých ani ne 8 let. Buďte vděčni, že s Vámi Vaše fenka strávila jistě pěkných 12 let života. Když jsem před lety musela nechat uspat ve 12 letech svého prvního psa a velmi jsem se poté trápila, řekla mi lékařka, se kterou jsem pracovala, ať se netrápím a jsem naopak ráda, že jsem mu mohla poskytnout to, co by udělal rád lidský lékař u umírajícího člověka v bolestech a nemůže to udělat. Přejte Vaší fenečce, že má již klid a nic ji netrápí a jestli Vám mohu poradit, tak si pořiďte co nejdříve jiného miláčka, který zaměstná Vaše myšlenky jiným směrem. Alespoň mně pořízení nového psa vždycky pomohlo. Hodně síly!
Tohle je situace, kdy člověk neví, co je dobře. Nechali jste fenečku uspat a teď si říkáte, zda to nebylo ještě brzy, zda vaše rozhodnutí nebylo unáhlené. A naopak, kdybyste ji nechali ještě pár dní (týdnů?), které by pro ni rozhodně nebyly komfortní, trpěla by bolestmi, špatným dýcháním a pak umřela sama, říkali byste si, že jste ji měli nechat uspat už tehdy. Vím, jak vám je, řešila jsem toto vcelku nedávnou s kočičkou, které začaly selhávat ledviny (akutní selhání), přestože výhled byl nepříznivý, bojovali jsme a za cenu každodenních infúzí jsme jí "život" prodloužili o 3 týdny. Nakonec jsme ji stejně nechali utratit, nechtěli jsme ji trápit až do úplného konce. Když se na to dívám zpětně, dnes už bych volila utracení hned poté, co se i přes intenzivní léčbu výsledky nedostavují. Myslím, že jste udělali dobře i když teď máte pochybnosti, ale jednou s odstupem času budete rádi, že jste vaší fence dopřáli důstojný odchod z tohoto světa a splnili jste tak i svou povinnost vůči ní - nenechat svého milovaného psího člena rodiny trpět.
Přeji vám, ať se rychle psychicky vzpamatujete, zavzpomínáte na ni vždy v dobrém a jak radí ostatní - pořidte si nové štěně, to je nejlepší lékˇna tento druh bolesti
MY JSME MUSELI NECHA USPAT NAŠI ÁRRÉ FENEČKU KŘÍŽENCE BO+NO MNĚLA 15LET
BEZ DVOU MNĚSÍCŮ.RAKOVINA MLÉČNÝCH ŽLÁZ A STÁŘI TO JISTĚ.CHODILA SE MNOU
DO SLUŽBY, KDYŽ BYLA MLADŠÍ, NEMOHU TO PŘEKOUSNOUT PROŽILA S NÁMA HODNĚ.
ALE ČLOVĚK JESTLI SVÉHO PEJSKA OPRAVDU MILUJE, MUSÍ HO MÍT TAK RÁD ŽE SE
S NÍM DOKÁŽE I ROZLOUČIT ABY SE PEJSEK NETRÁPIL.OSTATNĚ JETO OTÁZKA ČASU
KDYSE ZASE SHLEDÁME, V NEBI NEBO NĚKDE JISTĚ.DOKTORKA JI PÍCHLA 2 INJEKCE
TRVALO TO CHVÍLI.ARYNKA USLA A UŽ NETRPĚLA. ZAPLATIL JSEM 1100KČ.
ALE TADY NEJDE OPENÍZE.OBĚTOVAL BYCH KUS SVÉHO ŽIVOTA ABY MOHLA BÝT
S NÁMA BOHUŽEL TO NEJDE.ALE NEŽ BY UMÍRALA V BOLESTECH TOSI NEZASLOUŽILA.
JETO BOLESTIVÉ PRO DUŠI A TÍŽÍ MNĚTO JAKO BALVAN, ALE NEDÁSE NIC DĚLAT
JETO KOLOBĚH ŽIVOTA, TAK TO V PŘÍRODĚ CHODÍ A NA NAŠÍ PLANETĚ NA TOM
NEJDE NIC ZMNĚNIT.UVOLNILA MÍSTO ZASE JINÉMU ŠTĚNÁTKU KTERÉ SE NARODILO.
JIRKA.
Uživatel s deaktivovaným účtem

ondra99
napsal(a):
A jeste jedna vec prosim, vykopal jsem fence hrobecek 90 cm hluboky, ale nechtel jsem ji jen tak hodit na zem, tak jsem ji dal do takoveho vaku, ktery je ale nejaka umelotina.rozlozi se v tom vubec telo?
Časem se rozloží všechno, ale příště prostě tělo rovnou do hlíny. Takhle jste si prodloužil tlecí dobu na hodně dlouho a ta umělotina vám tam zůstane asi už na pořád.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Časem se rozloží všechno, ale příště prostě tělo rovnou do hlíny. Takhle jste si prodloužil tlecí dobu na hodně dlouho a ta umělotina vám tam zůstane asi už na pořád.
Vim, ze to tam zustane, to nevadi, spis mam strach, aby to nebylo citit, nebo tak neco kdyz to bude trvat tak dlouho-.
Hloubka je správná, náš první pejsek (ohař) leží takto hluboko v molitanovém pelíšku a nic cítit není. Na hrob jsem mu zasadila vajgelii (okrasný keř), aby bylo i po letech jasné místo jeho posledního odpočinku a náhodou se tam kvůli něčemu nekoplo. Vajgelie nádherně roste, bohatě kvete, nicméně smutek úplně nikdy nezmizel...
Uživatel s deaktivovaným účtem

ondra99
napsal(a):
Vim, ze to tam zustane, to nevadi, spis mam strach, aby to nebylo citit, nebo tak neco kdyz to bude trvat tak dlouho-.
Cítit nic nebude, ale pokud je umělina neprodyšná, může tam tělo krásně zmumifikovat.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.178.38
Balili jsme pejsky do starého bavlněného prostěradla. Teď už myslím taková ani nejsou...
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Balili jsme pejsky do starého bavlněného prostěradla. Teď už myslím taková ani nejsou...
Asi vím, co myslíte. Známá dělá v jakémsi ústavu, vyřazovali je a pár mi jich donesla. Po rozstříhání úžasné na utírání/umývání čehokoli.
Jinak kocourka mám pohřbeného také na dvoře (vím, že velikostně s velkým psem to nejde srovnávat) a protože jsem jej nějak nechtěla dát rovnou do hlíny, tak jsem mu vystlala papírovou krabici látkovým šátkem. Myslím, že tyto věci snadno zetlejí.
manbea
napsal(a):
Hloubka je správná, náš první pejsek (ohař) leží takto hluboko v molitanovém pelíšku a nic cítit není. Na hrob jsem mu zasadila vajgelii (okrasný keř), aby bylo i po letech jasné místo jeho posledního odpočinku a náhodou se tam kvůli něčemu nekoplo. Vajgelie nádherně roste, bohatě kvete, nicméně smutek úplně nikdy nezmizel...
My jsme našeho hafana (kříženec NO) pohřbívali zabaleného do jeho deky. Dneska tam máme vysázené azalky a jiné kytičky, udělala jsem mu u křížek, takže máme bezpečně označeno kde leží.
Vždycky když vidím ty azalky kvést, tak si vzpomenu, jak chytával motýly a čmeláky. Ale ten smutek, co člověka přepadne... :(.
manbea
napsal(a):
Tohle je situace, kdy člověk neví, co je dobře. Nechali jste fenečku uspat a teď si říkáte, zda to nebylo ještě brzy, zda vaše rozhodnutí nebylo unáhlené. A naopak, kdybyste ji nechali ještě pár dní (týdnů?), které by pro ni rozhodně nebyly komfortní, trpěla by bolestmi, špatným dýcháním a pak umřela sama, říkali byste si, že jste ji měli nechat uspat už tehdy. Vím, jak vám je, řešila jsem toto vcelku nedávnou s kočičkou, které začaly selhávat ledviny (akutní selhání), přestože výhled byl nepříznivý, bojovali jsme a za cenu každodenních infúzí jsme jí "život" prodloužili o 3 týdny. Nakonec jsme ji stejně nechali utratit, nechtěli jsme ji trápit až do úplného konce. Když se na to dívám zpětně, dnes už bych volila utracení hned poté, co se i přes intenzivní léčbu výsledky nedostavují. Myslím, že jste udělali dobře i když teď máte pochybnosti, ale jednou s odstupem času budete rádi, že jste vaší fence dopřáli důstojný odchod z tohoto světa a splnili jste tak i svou povinnost vůči ní - nenechat svého milovaného psího člena rodiny trpět.
Přeji vám, ať se rychle psychicky vzpamatujete, zavzpomínáte na ni vždy v dobrém a jak radí ostatní - pořidte si nové štěně, to je nejlepší lékˇna tento druh bolesti
Mám naprosto stejnou zkušenost s mým minulým kocourem a selháním ledvin. Téměř přes kopírák. A kdyby šel čas vrátit, do ŽÁDNÉ léčby bych s ním znovu nešla, nechala bych jej v klidu odejít, dokud mu nebylo ještě tak zle.
Baarta

XXX.XXX.120.15
Ahoj,
mám dotaz. Můj 13 letý kříženec má Cushingův syndrom. Je to nemoc, u které víc pije a tím taky samozřejmě daleko víc čůrá. Je to prostě nefunkčnost nadledvinek. Léky na to jsou a doteď jsme je brali. Jsou ale opravdu hodně drahé a musí se brát doživotně. Musela jsem teď dávku zdvojnásobit. Pes je starý, selhávají mu už i zadní nohy. Než jsme začali s léky, chodila jsem s ním 7x denně a i tak měl po hodině doma pod sebou loužičku. Nemohu si dovolit léky již platit tak jsem si myslela, že psa nechám důstojně odejít. Veterinář mi ale řekl, že pokud pes pije a jí a vylučuje, nemůže mi ho utratit. Já nechci teď koukat, jak se během týdne začne zas rapidně zhoršovat aby pak měl veterinář lepší pocit, že je to potřeba. Měla jsem zatraceně velké psychické dilema než jsem k tomu došla a teď se po té návštěvě cítím jako ještě větší potvora. Co byste dělali?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Baarta
napsal(a):
Ahoj,
mám dotaz. Můj 13 letý kříženec má Cushingův syndrom. Je to nemoc, u které víc pije a tím taky samozřejmě daleko víc čůrá. Je to prostě nefunkčnost nadledvinek. Léky na to jsou a doteď jsme je brali. Jsou ale opravdu hodně drahé a musí se brát doživotně. Musela jsem teď dávku zdvojnásobit. Pes je starý, selhávají mu už i zadní nohy. Než jsme začali s léky, chodila jsem s ním 7x denně a i tak měl po hodině doma pod sebou loužičku. Nemohu si dovolit léky již platit tak jsem si myslela, že psa nechám důstojně odejít. Veterinář mi ale řekl, že pokud pes pije a jí a vylučuje, nemůže mi ho utratit. Já nechci teď koukat, jak se během týdne začne zas rapidně zhoršovat aby pak měl veterinář lepší pocit, že je to potřeba. Měla jsem zatraceně velké psychické dilema než jsem k tomu došla a teď se po té návštěvě cítím jako ještě větší potvora. Co byste dělali?
Sehnala bych si rozumného veterináře.
Baarta
Jo, jsou takoví machři.
Dva měsíce jsem to řešila v sobě
a když už jsem se odhodlala, (na veterině to domluvila)
- inkontinentní, slepá, skoro hluchá, skoro
nechodící - nosili jsme ji v dece,12,5 letá fena,
tak "nám dali ještě šanci" .
Bylo mi, jako teď Vám .
Známí mi domluvili veta, přijel, viděl
a mistrovsky, ohleduplně,
s max. laskavostí k feně, provedl.
Netrapte se, jděte jinam.
Baarta
napsal(a):
Ahoj,
mám dotaz. Můj 13 letý kříženec má Cushingův syndrom. Je to nemoc, u které víc pije a tím taky samozřejmě daleko víc čůrá. Je to prostě nefunkčnost nadledvinek. Léky na to jsou a doteď jsme je brali. Jsou ale opravdu hodně drahé a musí se brát doživotně. Musela jsem teď dávku zdvojnásobit. Pes je starý, selhávají mu už i zadní nohy. Než jsme začali s léky, chodila jsem s ním 7x denně a i tak měl po hodině doma pod sebou loužičku. Nemohu si dovolit léky již platit tak jsem si myslela, že psa nechám důstojně odejít. Veterinář mi ale řekl, že pokud pes pije a jí a vylučuje, nemůže mi ho utratit. Já nechci teď koukat, jak se během týdne začne zas rapidně zhoršovat aby pak měl veterinář lepší pocit, že je to potřeba. Měla jsem zatraceně velké psychické dilema než jsem k tomu došla a teď se po té návštěvě cítím jako ještě větší potvora. Co byste dělali?
Jděte jinam. Rozumný vet Vám starého nemocného psa uspí a nenechá ho trápit... bohužel se najdou i takoví, co budou do poslední chvíle člověka ždímat a psa klidně nechají trápit...takovým bych sebrala diplom.
Baarta
napsal(a):
Ahoj,
mám dotaz. Můj 13 letý kříženec má Cushingův syndrom. Je to nemoc, u které víc pije a tím taky samozřejmě daleko víc čůrá. Je to prostě nefunkčnost nadledvinek. Léky na to jsou a doteď jsme je brali. Jsou ale opravdu hodně drahé a musí se brát doživotně. Musela jsem teď dávku zdvojnásobit. Pes je starý, selhávají mu už i zadní nohy. Než jsme začali s léky, chodila jsem s ním 7x denně a i tak měl po hodině doma pod sebou loužičku. Nemohu si dovolit léky již platit tak jsem si myslela, že psa nechám důstojně odejít. Veterinář mi ale řekl, že pokud pes pije a jí a vylučuje, nemůže mi ho utratit. Já nechci teď koukat, jak se během týdne začne zas rapidně zhoršovat aby pak měl veterinář lepší pocit, že je to potřeba. Měla jsem zatraceně velké psychické dilema než jsem k tomu došla a teď se po té návštěvě cítím jako ještě větší potvora. Co byste dělali?
Nic si nevyčítejte a změňte veterináře.
Mája72

XXX.XXX.160.55
Zdravím, chci Vám napsat, že skoro identickou situací jsme si pŕed rokem prošli s naši fenkou NO, rok jsme se stim vyrovnávali je to opravdu moc těžké a chce to čas. Hlavně se netrapte je to pro to zvíře vysvobození, někdy se prostě nic dělat nedá. Někdy pomůže nový pejsek, ale rodiče po této zkušenosti pejska už nechtějí.
Dobrý den.Přesně vím jak se cítíte a jaké máte pocity.Já jsem si to samé prožila před dvěma měsíci.Kdo to nezažil nikdy nepochopí.Můj milovaný pejsek dlouho bojoval s rakovinou a nakonec jsem jej musela nechat odejít.To rozhodnutí bylo strašné.Na jedné straně si to pořád vyčítám, ale na druhé vím, že jsem pro něj udělala to nejlepší co jsem mohla i když to hodně bolelo.V posledních dnech už žil jen kvůli mě, cítil, že jsem smutná a chudák nevěděl proč.V den kdy jsem ho vezla na uspání mi ještě z posledních sil nesl aportek a já myslela, že se z toho zblázním.Ty nervy byly hrozné.Naštěstí už jej nic nebolí a tím se vždycky uklidním. Pořád mi moc chybí, ale ve vzpomínkách bude žít dál.Pohřbili jsme jej na zahradě cca metr hluboko.Přeju at to brzy přebolí a netrapte se, udělal jste dobře.Ted už v klidu odpočívá a je mu dobře.
Baarta

XXX.XXX.120.15
Díky moc za reakce - holt jsme z Prahy a tady ti veterináři asi opravdu hlavně vydělávají.