Krásný večer všem,
Mám takový problém s mojí výmarskou ohařkou.Jsou jí 2 roky a kousek.Doposud žila s námi v bytě sama, ale před cca dvěma měsíci jsme se museli ujmout desetileté malé kříženky z útulku.Holky se snáší celkem slušně, mladá ji opečovává a chce si s ní hrát, stará si ale dokáže sjednat respekt.Venku ovšem velí mladá.Určuje směr, rychlost, kam se půjde a stará jde poslušně za ní.
Nicméně, stará fenka má silnou reakci na střelbu, s tím samozřejmě pracujeme.Výmarka doposud bez sebemenší reakce na cokoliv.Na Silvestra se vždy zvědavě dívala z okna a když nás zastihla střelba venku, jen zpozornila, ale ani náznak strachu.No a když jsme nedávno holky venčili společně (na vodítku), začal zničehonic (Praha) ohňostroj a malá chytla tu svou pověstnou paniku.Velká vše viděla, a nic.Ale přesně od toho okamžiku, kdy viděla malou, jak se extrémně bojí rachejtlí, začala výmarka panikařit taky.Vyvlíká se z obojku a ma stažený ocas.Snaží se zdrhnout a má třes.Přitom se jí nikdy nic špatného nestalo a nemá důvod panikařit.
Můj dotaz tedy zní:Proč myslíte, že se začala výmarka zničehonic bát střelby, když doposud byla naprosto v pořádku?Myslíte, že to může být tím, že se bojí stará fena?
Za odpovědi děkuji...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Samozřejmě je to tím že se bojí druhá fena a zjančila i tu co se nebála. Naše NO se taky bojí a proto je na silvestra důkladně oddělena od labíka aby ho nezblbla a nepřenesla to na něj
Clayton
napsal(a):
A myslíte, že by se to dalo odstranit?Vážné mě to mrzí, teď ji potmě nesmím pouštět z vodítka a to aktivnímu ohaři celkem vadí.
Cíleně bych na tom pracovala s každou zvlášť. Pokud chodíte na cvičák, domluvit se i tam, zda by bylo možno nasimulovat situaci třeba bičem na obrany (to psům taky vadívá ty rány) a to v takové vzdálenosti, kdy to fena bere, zaměstnat ji při tom lehkým cvičením, a pracovat jednak se vzdáleností a taky pochopitelně s intenzitou ran, které zpočátku pro ni musí být hodně slabé. A v tuhle kritickou dobu bych venčila odděleně. Aby se to u mladé neprohlubovalo. Máme fenku z útulku, ta se taky bojí, podařilo se to zmírnit. Jak bouřku, tak rachejtle. Přes žrádlo, to je její největší motivace, letos zvládla být jen dvě, tři ulice od svatomartinského ohňostroje. Mladýho vedu k tomu, že to je zábava a jdem se na to podívat. Oba je hodně vedu samostatně, aby si v mnoha věcech nedělali shodné vazby, reakce. Aby uměli fungovat každý sám za sebe (a aby si fenka od toho rapla taky odpočinula ).
U nás to bylo naopak. Starší ridgeback úplně bez reakce (dokonce jsme mysleli, že je hluchý), k němu přišla mladá fena z útulku, která při bouřce, rachejtlich apod. panikařila. Vedle RR se krásně zklidnila a přestala se bát. RR zemřel, feně se panika vrátila. Teď máme mladou fenku, velice vyroynanou, ale starší jí strhává a při bouřce se bojí obě. Teď na silvestra jsem starší odvezla k rodičům na chalupu a bylo to výrazně lepší. Mladší fenka ohňostroje zvládla celkem v pohodě.
Jediná rada asi je, ve stresových situacích fenky oddělovat.
Myslím, že psi to chování po sobě opakují, stejně jako děti po dospělých. Nevím, v čem je, že jednou starý po mladém a jindy zase naopak. Asi se nedá ovlivnit vždycky, aby po sobě opakovali jen tu správnou reakci. Ráda bych poradila, ale moc nevím jak z toho ven. Snad jen být v klidu a snažit se to zase přenést na psy, na oba. Nám se také berňucha nebál, ale postupně trochu začínal, bouřky, střelby. Naštěstí byl strašně senzitivní, takže když viděl, že panička a druhý pes je naprosto v klidu, nepanikařil, jen bylo vidět, že znervózněl.
Mám v plánu objednat si na Baronovi tu CD nahrávku s ohňostroji.Budu jim to pouštět, když si s nimi budu hrát.Na cvičák se hlásíme tento týden, tam budu vždy s výmarkou sama, bez malé.Tak uvidíme.
Jinak, uznávám, že je to moje chyba.Mělo mi to docvaknout.Naivně jsem věřila, že se stará přestane bát, protože velká je v pohodě.
Taky jsem s výmarkou chodila koukat na Novoroční ohňostroj na Vltavě a vždy ji to nechalo naprosto chladnou.Tajně doufám, že když ten strach nemá vrozený, dalo by se s tím něco dělat, ale nevím.
Tento Silvestr byl vážně otřesný.Nepoznávala jsem svého psa.Klepala se, rychle dýchala, schovávala se pod peřinu, a to ihned poté, co uviděla, že malá začíná propadat panice.Přitom jindy nadšeně pozorovala z okna, co že se tam děje.
Vážně si vyčítám, že jsem tomu nezamezila.
Clayton
napsal(a):
Mám v plánu objednat si na Baronovi tu CD nahrávku s ohňostroji.Budu jim to pouštět, když si s nimi budu hrát.Na cvičák se hlásíme tento týden, tam budu vždy s výmarkou sama, bez malé.Tak uvidíme.
Jinak, uznávám, že je to moje chyba.Mělo mi to docvaknout.Naivně jsem věřila, že se stará přestane bát, protože velká je v pohodě.
Taky jsem s výmarkou chodila koukat na Novoroční ohňostroj na Vltavě a vždy ji to nechalo naprosto chladnou.Tajně doufám, že když ten strach nemá vrozený, dalo by se s tím něco dělat, ale nevím.
Tento Silvestr byl vážně otřesný.Nepoznávala jsem svého psa.Klepala se, rychle dýchala, schovávala se pod peřinu, a to ihned poté, co uviděla, že malá začíná propadat panice.Přitom jindy nadšeně pozorovala z okna, co že se tam děje.
Vážně si vyčítám, že jsem tomu nezamezila.
Nic si nevyčítejte, možná by to nedocvaklo více lidem. Problém je ta stará fenka, která se zřejmě bojí už několik let (ne-li od narození) a nedá se očekávat, že se najednou ze dne na den přestane bát jen proto, že má vedle sebe odvážnějšího psa. Její stres je zřejmě tak veliký, že se přenesl i na VO. Chce to určitě pracovat s každou zvlášť. Jinak já razím heslo "léčba šokem", protože jsem zjistila, že když jsem psa vystavovala jen ojedinělým ránám (při nácviku lhostejnosti ke střelbě), tak jsem si nejednou založila spíš na velký problém. Psi mě místo práce začali sledovat a jakmile jsem jen sáhla na pistoli, už byli u nohy, jeden si dokonce vytvořil i bázlivost vůči střelbě, sice neutíkal, ale klepal se a nic po něm nebylo. Takže pár let praktikuji to, že už štěňata vodím na střelnice. Nepouštím je samozřejmě z vodítka, neuklidňuji. Prostě se s nimi procházím nejprve ve větší vzdálenosti, tu postupně zkracuji, až sedím třeba na lavičce a sleduji střelecké závody a oni pod lavičkou sedí v klidu, někdy dokonce i spí.
Bohužel lhostejnost ke střelbě z pistolí a pušek často není totéž jako lhostejnost vůči rachejtlím a ohňostrojům, kdy kromě rány mají vliv i ty další zvukové a světelné efekty. Vím o více psech, kterým normální střelba nevadila a potom někdo v jejich blízkosti vypustil petardu a bylo nadosmrti po odvaze. Dnes stačí bouřka a ti psi neví, kam by strachy zalezli.
Nevím, jestli to CD je tak úplně dobrý nápad. Když se budete dívat na nějaký válečný film v televizi a budou tam střílet, pravděpodobně vaši psi budou klidně spát. Tak si myslím, že s CD to bude podobné. Ale když to přece jen koupíte, tak jsem zvědavá na vaše zkušenosti.
Tento Silvestr byl opravdu otřesný - alespoň u nás jsem ještě nezažila tolik ohňostrojů a střílení. Nechápu, co lidi k tomu vede, dělat takový bor.del, já bych to zakázala. Chudáci psi i ostatní zvířata.
koňadra
napsal(a):
Nic si nevyčítejte, možná by to nedocvaklo více lidem. Problém je ta stará fenka, která se zřejmě bojí už několik let (ne-li od narození) a nedá se očekávat, že se najednou ze dne na den přestane bát jen proto, že má vedle sebe odvážnějšího psa. Její stres je zřejmě tak veliký, že se přenesl i na VO. Chce to určitě pracovat s každou zvlášť. Jinak já razím heslo "léčba šokem", protože jsem zjistila, že když jsem psa vystavovala jen ojedinělým ránám (při nácviku lhostejnosti ke střelbě), tak jsem si nejednou založila spíš na velký problém. Psi mě místo práce začali sledovat a jakmile jsem jen sáhla na pistoli, už byli u nohy, jeden si dokonce vytvořil i bázlivost vůči střelbě, sice neutíkal, ale klepal se a nic po něm nebylo. Takže pár let praktikuji to, že už štěňata vodím na střelnice. Nepouštím je samozřejmě z vodítka, neuklidňuji. Prostě se s nimi procházím nejprve ve větší vzdálenosti, tu postupně zkracuji, až sedím třeba na lavičce a sleduji střelecké závody a oni pod lavičkou sedí v klidu, někdy dokonce i spí.
Bohužel lhostejnost ke střelbě z pistolí a pušek často není totéž jako lhostejnost vůči rachejtlím a ohňostrojům, kdy kromě rány mají vliv i ty další zvukové a světelné efekty. Vím o více psech, kterým normální střelba nevadila a potom někdo v jejich blízkosti vypustil petardu a bylo nadosmrti po odvaze. Dnes stačí bouřka a ti psi neví, kam by strachy zalezli.
Nevím, jestli to CD je tak úplně dobrý nápad. Když se budete dívat na nějaký válečný film v televizi a budou tam střílet, pravděpodobně vaši psi budou klidně spát. Tak si myslím, že s CD to bude podobné. Ale když to přece jen koupíte, tak jsem zvědavá na vaše zkušenosti.
Tento Silvestr byl opravdu otřesný - alespoň u nás jsem ještě nezažila tolik ohňostrojů a střílení. Nechápu, co lidi k tomu vede, dělat takový bor.del, já bych to zakázala. Chudáci psi i ostatní zvířata.
Stará fenka byla v minulosti týraná.Našel ji v lese myslivec u stromu polomtrvou...Bojí se mužů, když k ní natahujete ruku-stáhne se...je vidět, že nic moc hezkého nezažila.Ale je vděčná za pohlazení, neškodná.
Taky zastavám léčbu šokem.Jaképak copak...Já nejsem ten typ, co by se bál víc než pes a pak by přenášel ten strach na psa.Zkusíme na tom pracovat na cvičáku, jelikož bych s ní chtěla složit nějaké základní zkoušky a kromě ZZO se všude střílí.Takže to je docela problém.
S tím CD máte asi pravdu.Necítí ten smrad, nejsou tam světla...Ještě to promyslím a moc všem děkuji za vaše odpovědi.
koňadra
napsal(a):
Nic si nevyčítejte, možná by to nedocvaklo více lidem. Problém je ta stará fenka, která se zřejmě bojí už několik let (ne-li od narození) a nedá se očekávat, že se najednou ze dne na den přestane bát jen proto, že má vedle sebe odvážnějšího psa. Její stres je zřejmě tak veliký, že se přenesl i na VO. Chce to určitě pracovat s každou zvlášť. Jinak já razím heslo "léčba šokem", protože jsem zjistila, že když jsem psa vystavovala jen ojedinělým ránám (při nácviku lhostejnosti ke střelbě), tak jsem si nejednou založila spíš na velký problém. Psi mě místo práce začali sledovat a jakmile jsem jen sáhla na pistoli, už byli u nohy, jeden si dokonce vytvořil i bázlivost vůči střelbě, sice neutíkal, ale klepal se a nic po něm nebylo. Takže pár let praktikuji to, že už štěňata vodím na střelnice. Nepouštím je samozřejmě z vodítka, neuklidňuji. Prostě se s nimi procházím nejprve ve větší vzdálenosti, tu postupně zkracuji, až sedím třeba na lavičce a sleduji střelecké závody a oni pod lavičkou sedí v klidu, někdy dokonce i spí.
Bohužel lhostejnost ke střelbě z pistolí a pušek často není totéž jako lhostejnost vůči rachejtlím a ohňostrojům, kdy kromě rány mají vliv i ty další zvukové a světelné efekty. Vím o více psech, kterým normální střelba nevadila a potom někdo v jejich blízkosti vypustil petardu a bylo nadosmrti po odvaze. Dnes stačí bouřka a ti psi neví, kam by strachy zalezli.
Nevím, jestli to CD je tak úplně dobrý nápad. Když se budete dívat na nějaký válečný film v televizi a budou tam střílet, pravděpodobně vaši psi budou klidně spát. Tak si myslím, že s CD to bude podobné. Ale když to přece jen koupíte, tak jsem zvědavá na vaše zkušenosti.
Tento Silvestr byl opravdu otřesný - alespoň u nás jsem ještě nezažila tolik ohňostrojů a střílení. Nechápu, co lidi k tomu vede, dělat takový bor.del, já bych to zakázala. Chudáci psi i ostatní zvířata.
Přesně jak píšete, lhostejnost ke střelbě není totéž jako k rachejtlím, tohle mám doma. Cvičíme vedle střelnice, takže pes zvyklý, střelba nevadí ani kdekoliv jinde(myslím tím, i když se střílí jinde, ne jen na cvičáku). Ani bouřka. Ale rachejtle vadí.
Tím chci říct pro zadavatelku, že jestli že měl pes reakci na ohňostroj, nemusel začít mít i reakci na střelbu ze zbraní.
Sapp
napsal(a):
Přesně jak píšete, lhostejnost ke střelbě není totéž jako k rachejtlím, tohle mám doma. Cvičíme vedle střelnice, takže pes zvyklý, střelba nevadí ani kdekoliv jinde(myslím tím, i když se střílí jinde, ne jen na cvičáku). Ani bouřka. Ale rachejtle vadí.
Tím chci říct pro zadavatelku, že jestli že měl pes reakci na ohňostroj, nemusel začít mít i reakci na střelbu ze zbraní.
Aha...to bych byla ráda! Uvidíme.