Soužití velkého a malého plemene

Máme 4 psy různých velikostí (kříženec RR, kříženec BOC, kříženec JRT a kříženec jezevčíka). A jsou spolu uplně krásně a v pohodě. Velká si hraje velmi opatrně s malou. Někdy se spíš bojíme o velkou.
Když náhodou velká začala malou zlobit (nebo obráceně), tak se hra ukočila a šli od sebe. A teď už je to dobrý. Hrají si všichni spolu.

kolgabora napsal(a):
Ahoj,

máte pejsky velkého a malého plemene pohromadě? Nastaly v tom nějaké problémy? Jak naučit toho většího, že si nesmí s malým hrát, ab mu neublížil? Díky

Naučit ho, že si nesmí s malým hrát je blbost. Naučte ho, jak si s malým hrát může, dohlížejte a v klidu usměrňujte. Měla jsem dva velké psy, ale většina kamarádů byli pidi psíci. Vždycky jsem jim říkala: pomalu, pejsek je malinký, mimino, ať mu neublížíš...Nikdy žádný k úrazu nepřišel. Problém je s dorostenci typu labrador, to jsou torpéda, k tomu bych pidi psa asi nebrala. Tedy malého ano, jen ne nějakou tu kilovou miniverzi nevím čeho...ta stejně umře sama, i bez cizího zavinění...

lesnížínka napsal(a):
Naučit ho, že si nesmí s malým hrát je blbost. Naučte ho, jak si s malým hrát může, dohlížejte a v klidu usměrňujte. Měla jsem dva velké psy, ale většina kamarádů byli pidi psíci. Vždycky jsem jim říkala: pomalu, pejsek je malinký, mimino, ať mu neublížíš...Nikdy žádný k úrazu nepřišel. Problém je s dorostenci typu labrador, to jsou torpéda, k tomu bych pidi psa asi nebrala. Tedy malého ano, jen ne nějakou tu kilovou miniverzi nevím čeho...ta stejně umře sama, i bez cizího zavinění...

Přesně tak, nezakazovat, ale usměrňovat. Nicméně má zkušenost spíš byla ta, že velcí si na malou dávali pozor už od začátku sami, protože si uvědomovali, že je křehčí než oni. Jediný, kdo potřeboval korekci bylo štěně, jež fenu přerostlo a mělo tendenci ji trápit taháním za ocas, apod. Ale to se taky zvládlo.

U nás se v pohodě snáší velká fena se střední a několika malými a všechny i s kočkami. Podle mého záleží hodně na výchově, pokud jsou všechny feny vychované a poslouchají, není to problém.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Pes není blbej a přesto že mám dorostence labrador, typ letící dělová koule, tak s malými psy si hraje naprosto normálně a dává pozor. Moc dobře pozná na koho může skočit a na koho ne

Nejlepší kámoší ).

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Děkuji za zkušenosti. Ještě bych trochu upřesnila dotaz, co říkáte na pořízení štěňátka velkého a malého plemene najednou? S manželem máme oba zkušenosti se psy (ale nikdy jsme neměli více jak jednoho najednou). Teď jsme pouze krátkou dobu bez psa a chtěli bychom si pořídit celkem tři. S tím, že by byli všichni různých ras. Mám teď na 1,5 roku práci převážně z domova, tak by bylo dobré využít čas na výchovu štěněte. A proto uvažujeme, že bychom si rovnou pořídili 2 a třetího potom časem začlenili (to chceme křížence z útulku). Myslíte, že to je/není dobrý nápad? Z velkých plemen uvažujeme nad bernskym salasnickym, landseerem, BSO, (beardedkou - i kdyz to neni velky pes), bernardynem a malamutem. Z malych nad papilonem, jezevcikem, spicem.

Taky v tom nevidím problém. Náš berňák s maltézáčkem jsou nerozlučná dvojice, i když někdy to vypadá, že se navzájem sežerou, ale vždycky jde jenom o škádlení. Bohužel sem nejde nahrát video z jejich hrátek a fotky jsou bohužel jako černobílá šmouha.

Berňák vyjde s každým psem, je to dobračisko a je velmi opatrný. Špicové v pohodě, ostatní osobně neznám, malamuta si škrtněte - s tím není pohodlný život(nemyslím tím, pro líné lidi ale myslím to tak, že nemá rád psy-samce a nemůže chodit na volno, z důvodu zdrhání za zvěří).

Já bych do dvou štěňat nešla..i to jedno mě šíleně vyčerpalo a prijde mi, že vybirate docela rozdilna plemena, podle ceho vybirate?

kolgabora napsal(a):
Děkuji za zkušenosti. Ještě bych trochu upřesnila dotaz, co říkáte na pořízení štěňátka velkého a malého plemene najednou? S manželem máme oba zkušenosti se psy (ale nikdy jsme neměli více jak jednoho najednou). Teď jsme pouze krátkou dobu bez psa a chtěli bychom si pořídit celkem tři. S tím, že by byli všichni různých ras. Mám teď na 1,5 roku práci převážně z domova, tak by bylo dobré využít čas na výchovu štěněte. A proto uvažujeme, že bychom si rovnou pořídili 2 a třetího potom časem začlenili (to chceme křížence z útulku). Myslíte, že to je/není dobrý nápad? Z velkých plemen uvažujeme nad bernskym salasnickym, landseerem, BSO, (beardedkou - i kdyz to neni velky pes), bernardynem a malamutem. Z malych nad papilonem, jezevcikem, spicem.

Po mé zkušenosti...dvě štěňata současně už nikdy více...jedinou výhodou je, že si spolu vyhrají a mají parťáka...a když odejdete, tak nezůstanou samotná...

Andrýsek3 napsal(a):
Já bych do dvou štěňat nešla..i to jedno mě šíleně vyčerpalo a prijde mi, že vybirate docela rozdilna plemena, podle ceho vybirate?

Zatím děláme opravdu takový hrubý předvýběr a kompromis mezi tím, co kdo z nás preferuje. Manžel měl rotvajlera a potom stafbulku, která s námi žila po svatbě. My měli doma vždy jezevčíky. Shodli jsme se na tom, že chceme smečku se 3 psími členy. Já si vždy přála berňáka (miluju tyhle horské typy psů), jenže manžel říká, že to plemeno je přešlechtěné a mají moc zdravotních problémů, tak ho moc nechce. Sice se všechna takováto plemena dožívají kratšího věku, ale je pravda, že ten berňák je na tom jako plemeno opravdu dost zle (máme to z ověřených zdrojů). Tedy jako alternativa landseer, bernardýn. BSO a malamut je zase preference manžela - cvičit budeme oba, ale hlavní vůdce je manžel (tedy taková je představa, u stafbulky to tak fungovalo). U malých nechceme teriéra ani gaučáka - něco akčního, veselýho, těžko unavitelnýho. Pejsky chceme hlavně jako parťáky. Nepotřebujeme vysloveně hlídače, ale trochu hlídat by měli. Pejsci si budou moct vybrat, jestli být venku, nebo doma (resp. ten větší, malýho tam nenecháme umrznout ). Také samozřejmě vybíráme i podle toho, co se nám líbí. Hlavní dotaz ani není tolik na to, jaké plemeno, to ještě pořešíme důkladněji (s návštěvou chovky atd). Spíš jde opravdu o to, jestli vážně do toho jít. A plemena jsem nastínila, protože vím, že u některých se soužití opravdu nedoporučuje. U námi vybraných myslím, že by neměl být problém - možná jenom u toho malamuta. Ale já, jakožto dlouhé roky venčitelka jezevčíků mám z her mezi velkým a malým psem strach. Proto ten dotaz.

Úplně v pohodě...menší pod nim prolíza-větši menši přeskakuje

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

kolgabora napsal(a):
Zatím děláme opravdu takový hrubý předvýběr a kompromis mezi tím, co kdo z nás preferuje. Manžel měl rotvajlera a potom stafbulku, která s námi žila po svatbě. My měli doma vždy jezevčíky. Shodli jsme se na tom, že chceme smečku se 3 psími členy. Já si vždy přála berňáka (miluju tyhle horské typy psů), jenže manžel říká, že to plemeno je přešlechtěné a mají moc zdravotních problémů, tak ho moc nechce. Sice se všechna takováto plemena dožívají kratšího věku, ale je pravda, že ten berňák je na tom jako plemeno opravdu dost zle (máme to z ověřených zdrojů). Tedy jako alternativa landseer, bernardýn. BSO a malamut je zase preference manžela - cvičit budeme oba, ale hlavní vůdce je manžel (tedy taková je představa, u stafbulky to tak fungovalo). U malých nechceme teriéra ani gaučáka - něco akčního, veselýho, těžko unavitelnýho. Pejsky chceme hlavně jako parťáky. Nepotřebujeme vysloveně hlídače, ale trochu hlídat by měli. Pejsci si budou moct vybrat, jestli být venku, nebo doma (resp. ten větší, malýho tam nenecháme umrznout ). Také samozřejmě vybíráme i podle toho, co se nám líbí. Hlavní dotaz ani není tolik na to, jaké plemeno, to ještě pořešíme důkladněji (s návštěvou chovky atd). Spíš jde opravdu o to, jestli vážně do toho jít. A plemena jsem nastínila, protože vím, že u některých se soužití opravdu nedoporučuje. U námi vybraných myslím, že by neměl být problém - možná jenom u toho malamuta. Ale já, jakožto dlouhé roky venčitelka jezevčíků mám z her mezi velkým a malým psem strach. Proto ten dotaz.

Osobně bych do 2 štěňat najednou nešla pokud nebudete denně mít čas makat s každým zvlášť. Vemte si, že 2 už jsou smečka a budou od sebe odkoukávat lotroviny. To mi přijde rozumnější pořídit štěně - velkého a až tak kolem jeho 1 roku pořídit štěně malého vzrůstu. V té době už ten velký bude mít za sebou období, kdy si ještě tu sílu tak neuvědomují a zároveň už bude naučený na určitý režim, který pak snáze naučíte i malého.

PS: Za mě malamuta určitě ne, měli jsme leta samojeda a i tak to byl oříšek ze začátku, do malamuta bych nešla ani kdyby mi platili. :D

Jinak myslím, že BSP se dá vybrat zdravý, ale asi bych se koukala i do ciziny. A hlavně dohledat dlouhověkou linii.

kolgabora napsal(a):
Zatím děláme opravdu takový hrubý předvýběr a kompromis mezi tím, co kdo z nás preferuje. Manžel měl rotvajlera a potom stafbulku, která s námi žila po svatbě. My měli doma vždy jezevčíky. Shodli jsme se na tom, že chceme smečku se 3 psími členy. Já si vždy přála berňáka (miluju tyhle horské typy psů), jenže manžel říká, že to plemeno je přešlechtěné a mají moc zdravotních problémů, tak ho moc nechce. Sice se všechna takováto plemena dožívají kratšího věku, ale je pravda, že ten berňák je na tom jako plemeno opravdu dost zle (máme to z ověřených zdrojů). Tedy jako alternativa landseer, bernardýn. BSO a malamut je zase preference manžela - cvičit budeme oba, ale hlavní vůdce je manžel (tedy taková je představa, u stafbulky to tak fungovalo). U malých nechceme teriéra ani gaučáka - něco akčního, veselýho, těžko unavitelnýho. Pejsky chceme hlavně jako parťáky. Nepotřebujeme vysloveně hlídače, ale trochu hlídat by měli. Pejsci si budou moct vybrat, jestli být venku, nebo doma (resp. ten větší, malýho tam nenecháme umrznout ). Také samozřejmě vybíráme i podle toho, co se nám líbí. Hlavní dotaz ani není tolik na to, jaké plemeno, to ještě pořešíme důkladněji (s návštěvou chovky atd). Spíš jde opravdu o to, jestli vážně do toho jít. A plemena jsem nastínila, protože vím, že u některých se soužití opravdu nedoporučuje. U námi vybraných myslím, že by neměl být problém - možná jenom u toho malamuta. Ale já, jakožto dlouhé roky venčitelka jezevčíků mám z her mezi velkým a malým psem strach. Proto ten dotaz.

Dobrý večer. My máme s přítelem 2 fenky BŠO a kříženku jezevčíka. Bílé holky jsou s ní naprosto v pohodě. Hafany bych si, ale pořizovala postupně, místo dvou naráz. Je to fakt záběr, vychovat dva rozjívený puberťáky. Pokud se rozhodnete pro BŠO, tak ten chce hodně socializace a jsou strašný "cítě" na tvrdší výchovu. Dvě štěnda by se mohli i víc nafixovat na sebe a vás tolik nebrat. Naše jsou necelý rok od sebe a kříženka má 9 let a úplně to stačí.18 měsíční fena je stále rozjivenec, ale už má aspoň základy poslušnosti a mladší 8 měsíční od ní hezky odkoukává Nerozlišují kdo z nás s nimi cvičí, poslouchají nás oba stejně. Chodíme i na agility, jednou jsme si je zkusily vyměnit a běžely stejně, jen pro nás to byl rychlostní a reakční nezvyk :-D.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

kolgabora napsal(a):
Ahoj,

máte pejsky velkého a malého plemene pohromadě? Nastaly v tom nějaké problémy? Jak naučit toho většího, že si nesmí s malým hrát, ab mu neublížil? Díky

Měla jsem malou kníračku s Německym ovčákem a naprosto v pohodě.
Úplně nevidím rozdíl soužití malého plemene s velkým a nebo velký s velkým a pod...

Hrát spolu si klidně můžou (nevidim jediný důvod, proč by nemohli nebo nesměli). Velký pes zná svou sílu a i při divokých hrách se velký pes chová obezřetně - tedy tak, aby menšímu psovi neublížil...
Pokud je velký pes torpédo, je zas na tobě, jako majiteli většího psa krotit, aby v jeho zbrklosti malýmu nechtíc něco neudělal...

awake napsal(a):
První jsme měli velké psy. Byli zvyklí na malé i velké psy a tak po příchodu malých psů nebyl žádný problém.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Já bych zase do dvou štěńat šla, pokud má zadavatelka s výchovou zkušenosti a čas, tak za mně ano. Já mám zas opačnou zkušenost. Měli jsme malého knírače (mimochodem, úžasný pejsek, jako alternativu k malé akční rase můžu doporučit), k němu jsme přidali štěně čuvače.
Čuvač začal dospívat a začal být dominantní, to starší pes nechtěl připustit a bylo z toho pár zlých rvaček, jednou dokonce skončil knírač s prokouslou hlavou (přežil bez následků). Nakonec jsme museli psy oddělovat. Také po smrti čuvače, když jme si dovezli štěně tibetské dogy nastaly problémy, ale daleko menší, tady už byl velký věkový rozdíl udělal svoje a jakž takž psí dorostenec menšího psa respektoval. Můj názor je, kdyby vyrůstali spolu jako štěňata, prostě by vyplynulo, že větší pes bude ten vedoucí a malý si uvědomí, že to nemá cenu zkoušet.
Můj názor, ale asi bych to řešila takto.

amiš napsal(a):
Já bych zase do dvou štěńat šla, pokud má zadavatelka s výchovou zkušenosti a čas, tak za mně ano. Já mám zas opačnou zkušenost. Měli jsme malého knírače (mimochodem, úžasný pejsek, jako alternativu k malé akční rase můžu doporučit), k němu jsme přidali štěně čuvače.
Čuvač začal dospívat a začal být dominantní, to starší pes nechtěl připustit a bylo z toho pár zlých rvaček, jednou dokonce skončil knírač s prokouslou hlavou (přežil bez následků). Nakonec jsme museli psy oddělovat. Také po smrti čuvače, když jme si dovezli štěně tibetské dogy nastaly problémy, ale daleko menší, tady už byl velký věkový rozdíl udělal svoje a jakž takž psí dorostenec menšího psa respektoval. Můj názor je, kdyby vyrůstali spolu jako štěňata, prostě by vyplynulo, že větší pes bude ten vedoucí a malý si uvědomí, že to nemá cenu zkoušet.
Můj názor, ale asi bych to řešila takto.

To je hloupost, nic si neuvědomí.

amiš napsal(a):
Já bych zase do dvou štěńat šla, pokud má zadavatelka s výchovou zkušenosti a čas, tak za mně ano. Já mám zas opačnou zkušenost. Měli jsme malého knírače (mimochodem, úžasný pejsek, jako alternativu k malé akční rase můžu doporučit), k němu jsme přidali štěně čuvače.
Čuvač začal dospívat a začal být dominantní, to starší pes nechtěl připustit a bylo z toho pár zlých rvaček, jednou dokonce skončil knírač s prokouslou hlavou (přežil bez následků). Nakonec jsme museli psy oddělovat. Také po smrti čuvače, když jme si dovezli štěně tibetské dogy nastaly problémy, ale daleko menší, tady už byl velký věkový rozdíl udělal svoje a jakž takž psí dorostenec menšího psa respektoval. Můj názor je, kdyby vyrůstali spolu jako štěňata, prostě by vyplynulo, že větší pes bude ten vedoucí a malý si uvědomí, že to nemá cenu zkoušet.
Můj názor, ale asi bych to řešila takto.

Obrovský omyl. Dvě stejně stará štěňata NIKDY.

Tak ne, no . Ale tak pak je to tak jako tak obří risk, když si psi nesednou, je to na mašli.

Jenže právě u dvou stejně starých štěňat je pravděpodobnost, že se časem nesnesou mnohem větší. Kromě toho, pokud není možnost se věnovat každému individuálně, navážou se mnohem víc na sebe než na člověka.

To jistě chápu, ale paní psala, že skušenosti má a čas bude mít taky. Já třeba ze svého okolí znám lidi, co měli dvě stejně stará štěňata. Kamarádka ze cvičáku měla středního knírače a NO, cvičit chodila z obouma, brala je pak na střídačku a fungovalo jí to. Ale měla už zkušenosti.
Mi te´d máme třeba dvě feny, starší labradorku, mladší hovawartku (no,10 + 8 let), znají se od mládí, ale labradorka s námi bydlí poslední dva roky a vyloženě se mají rády. Ale obě jsou nekonfliktní. Zas druhý opak je z mého prvního příspěvku, dominantní mlaďoch a menší dospělý pes, co si nechtěl vzít pozici prvního. Takže je to těžké říct, co je to nej.

anonymx napsal(a):
Obrovský omyl. Dvě stejně stará štěňata NIKDY.

Měla jsem dvě stejně stará štěňata a i když mi většina tvrdí, že samojed je neposlucha kvůli tomu, že jsem se mu proto dost nevěnovala, můj názor je, že to pravda není. Berňák byl jako štěndo o dva měsíce starší a o polovinu větší, než pak příchozí samojed. Od začátku byl samík malý raplík a berňucha dobračisko, co mu všechno dovolil. Také se od něj samík mnohem jednodušeji naučil základní povely - prostě opakoval po velkém bráškovi. Nikdy se mi neservali a milovali se do berňákovi smrti. Samík ho pořád olizoval, zadek mu čistil, snažil se nám nějak říct, že je nemocný. Až poslední dva dny, kdy jsme všichni pochopili, že umírá, už ho nechal být...Za mne dvě štěňata ano, pokud na ně má zadavatelka taky čas, jako jsem měla já(také pracuju doma).

lesnížínka napsal(a):
Měla jsem dvě stejně stará štěňata a i když mi většina tvrdí, že samojed je neposlucha kvůli tomu, že jsem se mu proto dost nevěnovala, můj názor je, že to pravda není. Berňák byl jako štěndo o dva měsíce starší a o polovinu větší, než pak příchozí samojed. Od začátku byl samík malý raplík a berňucha dobračisko, co mu všechno dovolil. Také se od něj samík mnohem jednodušeji naučil základní povely - prostě opakoval po velkém bráškovi. Nikdy se mi neservali a milovali se do berňákovi smrti. Samík ho pořád olizoval, zadek mu čistil, snažil se nám nějak říct, že je nemocný. Až poslední dva dny, kdy jsme všichni pochopili, že umírá, už ho nechal být...Za mne dvě štěňata ano, pokud na ně má zadavatelka taky čas, jako jsem měla já(také pracuju doma).

Poznám pár berňákov a sú to takí dobrí plyšáci, ktorý strpia všetko. Samojed tiež nie je konfliktné plemeno.

Ještě dodám, že chceme psa a fenu. Ne dva psy. Navíc malé plemeno, i když se musí také cvičit, není tak náročné. NO + střední knírač, to bych si netroufla. Berňák/landseer + malý špic asi jo. Nebo možná ten papilon. Či ještě něco jiného. Prostě ne až tak náročná plemena, malamuta jsme vyškrtli. A také jsme na to dva - individuálně se věnovat můžeme. Ani tak byste do toho nešli?

kolgabora napsal(a):
Ještě dodám, že chceme psa a fenu. Ne dva psy. Navíc malé plemeno, i když se musí také cvičit, není tak náročné. NO + střední knírač, to bych si netroufla. Berňák/landseer + malý špic asi jo. Nebo možná ten papilon. Či ještě něco jiného. Prostě ne až tak náročná plemena, malamuta jsme vyškrtli. A také jsme na to dva - individuálně se věnovat můžeme. Ani tak byste do toho nešli?

Já osobně si nedokážu představit, že bych měla dvě štěnda najednou. Ale pokud jste dva a každý se bude věnovat jednomu, tak to bych asi neviděla jako problém.

Ale osobně bych i tak počkala. Pořídila si nejdříve většího psa, a až by vyspěl tak pak toho malého. Štěňata jsou jak tank a většinou si neuvědomují svou sílu. I když také jak které, babička má berňačku, která už jako štěně si hrála s máminou jorkšírkou a v pohodě.

kolgabora napsal(a):
Ještě dodám, že chceme psa a fenu. Ne dva psy. Navíc malé plemeno, i když se musí také cvičit, není tak náročné. NO + střední knírač, to bych si netroufla. Berňák/landseer + malý špic asi jo. Nebo možná ten papilon. Či ještě něco jiného. Prostě ne až tak náročná plemena, malamuta jsme vyškrtli. A také jsme na to dva - individuálně se věnovat můžeme. Ani tak byste do toho nešli?

Psa a fenu. Máte vyřešené hárání - hlídání feny? Berňák/Landser x Špic/Papilon. To se mi zdají všechno nekonfliktní plemena a myslím, že by spolu mohly v pohodě žít i stejná pohlaví.
Jinak k pořízená dvou štěňat najednou. Na to Vám nikdo zaručenou odpověď nedá. Jsou lidi co nezvládnou ani jednoho psa a jsou lidi, co zvládnou víc psů bez problémů.

Já také měla dvě štěňata. Rozdíl věku mezi nimi byli 4 měsíce a bez problémů. Měla jsem Dobrmana a Beaucerona. Dále jsem měla doma do věku 5ti měsíců tři štěňata z mého odchovu a se všemi jsem chodila občas po jednom, ale většinou jsem je venčila najednou. Chodili v parku na volno, do města na vodítku. Zvládali přivolání a sedni + jeden lehni a štěkej. K tom jsem měla doma ještě 3 dospělé feny a často jsem je brala na procházku společně se štěňatama

Ještě dodám, že jsem nikdy, ani jednou, nebyla venku či cvičit jen s jedním psem. Do onemocnění berňáka, tedy bezmála 8let, kdy jsme byli pořád na veterině, nebyl nikdy jeden bez druhého. Na cvičáku chvilku cvičil jeden a druhý čekal a naopak. Dělala jsem všechno a vždy s oběma hlavně proto, že jsem si řekla, že tak nebudou mít nikdy důvod jeden na druhého žárlit. A opravdu to tak bylo, i žrali vedle sebe, u misek se různě vyměňovali a střídali(už jako dospělí, štěnda jsem hlídala, abych mohla kontrolovat dávku) a nikdy si nic nezáviděli, nehlídali. Ani hračky.

kolgabora napsal(a):
Ještě dodám, že chceme psa a fenu. Ne dva psy. Navíc malé plemeno, i když se musí také cvičit, není tak náročné. NO + střední knírač, to bych si netroufla. Berňák/landseer + malý špic asi jo. Nebo možná ten papilon. Či ještě něco jiného. Prostě ne až tak náročná plemena, malamuta jsme vyškrtli. A také jsme na to dva - individuálně se věnovat můžeme. Ani tak byste do toho nešli?

Víte, nevím jaké máte možnosti se psům věnovat a kolik času. Každý zde píše své zkušenosti, ale je potřeba se na to podívat objektivně.
Především: budou oba psi doma? Jak s háráním? Jak s péčí o štěňata než povyrostou? Kdo z vás bude mít velkého a kdo malého? Který bude fena?
Velký pes-velké nároky na výchovu, obě uváděná plemena mohou být kliďasí, ale také nemusí.
Základní výcvik je nutností. Velké nároky na důslednost.
Malý-velmi akční.
Počítáte s tím, že minimálně rok nebudete dělat nic jiného než se věnovat psům?

amiš napsal(a):
Já bych zase do dvou štěńat šla, pokud má zadavatelka s výchovou zkušenosti a čas, tak za mně ano. Já mám zas opačnou zkušenost. Měli jsme malého knírače (mimochodem, úžasný pejsek, jako alternativu k malé akční rase můžu doporučit), k němu jsme přidali štěně čuvače.
Čuvač začal dospívat a začal být dominantní, to starší pes nechtěl připustit a bylo z toho pár zlých rvaček, jednou dokonce skončil knírač s prokouslou hlavou (přežil bez následků). Nakonec jsme museli psy oddělovat. Také po smrti čuvače, když jme si dovezli štěně tibetské dogy nastaly problémy, ale daleko menší, tady už byl velký věkový rozdíl udělal svoje a jakž takž psí dorostenec menšího psa respektoval. Můj názor je, kdyby vyrůstali spolu jako štěňata, prostě by vyplynulo, že větší pes bude ten vedoucí a malý si uvědomí, že to nemá cenu zkoušet.
Můj názor, ale asi bych to řešila takto.

Tak to je dedukce jak víno.

lesnížínka napsal(a):
Měla jsem dvě stejně stará štěňata a i když mi většina tvrdí, že samojed je neposlucha kvůli tomu, že jsem se mu proto dost nevěnovala, můj názor je, že to pravda není. Berňák byl jako štěndo o dva měsíce starší a o polovinu větší, než pak příchozí samojed. Od začátku byl samík malý raplík a berňucha dobračisko, co mu všechno dovolil. Také se od něj samík mnohem jednodušeji naučil základní povely - prostě opakoval po velkém bráškovi. Nikdy se mi neservali a milovali se do berňákovi smrti. Samík ho pořád olizoval, zadek mu čistil, snažil se nám nějak říct, že je nemocný. Až poslední dva dny, kdy jsme všichni pochopili, že umírá, už ho nechal být...Za mne dvě štěňata ano, pokud na ně má zadavatelka taky čas, jako jsem měla já(také pracuju doma).

Samojed je těžce nekonfliktní pes (taky jsme ho měli a nikdy žádnou rvačku nevyvolal a i venku na psy dlabal. Jedině v případě, kdy byl pes dost vytočený a vypadalo to, že nás pokouše oba, na něj začal naštvaně vrčet. Ale když se pes jen prsil, apod. tak šel samík dál jakoby nic).

To samé berňák, taky nevyvolávají moc konflikty. Pak je to v klidu, i když pořídíte stejně staré psy. Ale pořídit plemeno, které rádo velí - máte do budoucna velký problém.