Všechny moc prosím o pomoc, na začátku prosince 2015 začaly ve městě bouchat petardy a nám začalo peklo se psem. Předloňský rok to bylo obdobné, ale jak ustávalo bouchání, chování psa se zlepšilo a vlastně se vrátilo do normálu - takže venku veselý hravý pes. Letos je to úplně jiné. Teď už je březen a my nemůžeme se psem na procházky, výlety, no prostě nic. Fenka na nás venku vůbec nereaguje. Zkoušíme hračky, pamlsky, vlídný, ale né utišující hlas... prostě nic. Ocas stažený, rychle dýchá a chce pouze domů. Od ledna nebyla z vodítka puštěná, protože okamžitě uteče... Nemáte někdo zkušenost s podobným chováním? Díky za odpovědi, budu ráda za každou radu
Vezměte jí do jiného prostředí, které nezná, kde bude spousta podnětů, které ji budou zajímat. Jestli máte možnost, dovezte jí tam autem, aby nešla přes prostředí, které jí stresuje. Můžete si objednat bachovky na míru - www.umarkety.cz.
Za chvíli se tu objeví kritka bachovek a tvrzení, že je to placebo. Zavolejte Markétě a udělejte si názor sami, můžete tím fence hodně pomoct.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Skoro bych řekla, že ji stresujete vy ( nic ve zlém ). Stačí když myslíte na to, že zas bude panika, těšíte se, že možná nebude. Prostě se v mysli jejím stavem při odchodu ven zabýváte ( teď se možná dočkám výsměchu), pes vaše hnutí mysli vycítí. Nemůžete ji poslat ven s někým, koho sice dobře zná, ale nechodil s ní v jejím stresovém období? Třeba ji dát na čas ( víkend, týden ) k babičce na venkov.
Né, na řešení jsem nečekala do dnešních dnů, řeším to již dlouho, druhý pes je v pohodě, dokonce se snažím, aby těch pohodových psů bylo na vycházce víc, ale bohužel jí nezajímají...vyvážím jí autem do jiných lokalit, to také nezabírá. Proto jsem položila tenhle dotaz, jsem z ní nešťastná. Dcera už jí ven nebere z toho důvodu, že nedokáže být trpělivá a když už je potřeba aby jí vyvenčila, jde naštvaná. Proto se snažím jí brát já - jsem naprosto v klidu...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Rebeca
napsal(a):
3.5letá bordera, bydlíme v bytě, ale celé odpoledne trávila venku - věnovala se několika psím sportům, cviků umí hodně, ale bohužel je v té své venkovní
" nepřítomnosti", neudělá.
Ani ovce by to nespravily?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Rebeca
napsal(a):
Ovečky mě nenapadly, díky ta tip!
tak to je to první, co mě napadne, když se řekne Bordera
Uživatel s deaktivovaným účtem

Rebeca
napsal(a):
Děláme všechno možný, takže na pasení už čas nezbýval nikdy nepásla, tak nevím, jak bude reagovat, ale zkusíme, ještě jednou díky
Uvidíte, třeba se v nich najde a pomůže to pak dejte vědět, jak je na tom
Rebeca
napsal(a):
Né, na řešení jsem nečekala do dnešních dnů, řeším to již dlouho, druhý pes je v pohodě, dokonce se snažím, aby těch pohodových psů bylo na vycházce víc, ale bohužel jí nezajímají...vyvážím jí autem do jiných lokalit, to také nezabírá. Proto jsem položila tenhle dotaz, jsem z ní nešťastná. Dcera už jí ven nebere z toho důvodu, že nedokáže být trpělivá a když už je potřeba aby jí vyvenčila, jde naštvaná. Proto se snažím jí brát já - jsem naprosto v klidu...
Četla jsem teď nedávno moc hezký článek věnovaný borderám. myslím jeden z nejfundovanějších. V PPČ /překvapivě/. Zkuste si ho sehnat- vřele fakt doporučuju prostudovat (a ostatně všem, kteří se chystají borderku pořídit). Jedno z témat zmiňuje vysokou citlivost (možná by se vůči ostatním psům dalo říct až "přecitlivělost" ) borderek na různé podněty. Způsobeno je to "nastavením" mozku na rychlé zpracovávání informací (laicky řečeno). Což bude to, co u vaší feňule způsobuje její reakce. určitě bych doporučovala krom jiného, snažit se feně zvedat sebevědomí tím, jak bude postupně zvládat různé (zpočátku velmi lehké ) situace, úkoly. To pasení ji v tom rozhodně může pomoci. Chce to dobrého trenéra a taky velmi chápavého majitele. Musíte být psu oporou a vědět / vycházet ze situace.
Mě se něco podobného stalo. Poprvé, jako dítě, jsme měli středního knírače, na venčení jsme museli okolo parku kultury v Praze. Když mu byl rok, prasknul ve stánku nafukovací balonek, zrovna když jsme šli okolo. Další půl rok jsme těch ani ne 100 metrů museli obcházet obří zacházkou a i pak se tam pes odvážil jen někdy a byl napnutý jak struna.
A před několika lety, na procházce, už jako venkovani, u rybníčku, kde chodí většina vesnice se psy na procházku, aniž nějak upozornili, začli na podzim v rákosí pálit myslivci na kachny, tak 50metrů od nás. Od té doby, jakmile feňule uslyšela na procházce tím směrem cokoli podezřelého, zdrhala domů. Zajímavé je, že jinde na procházce jí střelba nevadila. Teprve po letech, letos, jsme se u rybníčku mohli v klidu procházet, aniž by nastala panika, ačkoli jsme tam potkali dva místní kluky s kapslemi. Takže asi se připravte na pár let, než se to vyřeší, ale rachejtle tu budou každý rok, u nás pitomci začínají bouchat začátkem prosince. Naštěstí to psům nevadí.
Také se přidám se svou zkušeností. Naši, dnes již téměř 13 -ti letou fenu, kříženku labradora s pointrem jsme si vzali, jako jediné zachráněné štěně, které přežilo naprosto drastickou a nehumánní likvidaci celého vrhu jejích sourozenců. Zachránila jí moje dcera, která se věnuje dobrovolné práci dočasné péče ve sdružení na záchranu zvířat. Bylo jim tenkrát nahlášeno policií, že zasahují u majitele lovecké feny, který zlikvidoval loveckou zbraní v kotci celý vrh. Jako důvod uvedl tento člověk, že mu neplánovaně čistokrevnou loveckou fenu nakryl cizí pes a on se tímto způsobem vypořádal s celým vrhem, protože prý štěňata se špatně udávají a on na to nemá čas je nabízet a živit. Představte si, že z kotce vyvedl fenu a štěňata v kotci jedno po druhém zastřelil loveckou puškou. Tato jediná fenečka přežila jen díky tomu, že se v obrovské panice nasoukala do zhruba 10 cm mezery mezi zadní stěnou boudy a stěnou kotce. Policie ji tam našla doslova vpasírovanou a vyděšenou doslova k smrti. Dostala se k nám do dočasné péče jako 7 týdenní štěně. Zkrátím to - vyrostla z ní nádherná fena, povahově úžasný pes, chytrá, poslušná, oddaná-já jí už nedala nikomu a nechala jsem si jí i přes to, že jsem do té doby chovala pouze psy. Jediné, co jí zůstalo jako památka na tento otřesný zážitek je panická hrůza ze střílení - celoživotně. Jinak je veselá, naprosto bez sebemenších psychických problémů, ale pokud se blíží Silvestr tak každý rok tráví s námi v obýváku pod stolem, musím jí hladit a stejně se třese nebo pokud kdekoli zaslechne střelnou ránu, tak sice neutíká, ale rozklepe se jak osika a hledá, kde by se schovala-prostě památka na celý život.
Felow
napsal(a):
Také se přidám se svou zkušeností. Naši, dnes již téměř 13 -ti letou fenu, kříženku labradora s pointrem jsme si vzali, jako jediné zachráněné štěně, které přežilo naprosto drastickou a nehumánní likvidaci celého vrhu jejích sourozenců. Zachránila jí moje dcera, která se věnuje dobrovolné práci dočasné péče ve sdružení na záchranu zvířat. Bylo jim tenkrát nahlášeno policií, že zasahují u majitele lovecké feny, který zlikvidoval loveckou zbraní v kotci celý vrh. Jako důvod uvedl tento člověk, že mu neplánovaně čistokrevnou loveckou fenu nakryl cizí pes a on se tímto způsobem vypořádal s celým vrhem, protože prý štěňata se špatně udávají a on na to nemá čas je nabízet a živit. Představte si, že z kotce vyvedl fenu a štěňata v kotci jedno po druhém zastřelil loveckou puškou. Tato jediná fenečka přežila jen díky tomu, že se v obrovské panice nasoukala do zhruba 10 cm mezery mezi zadní stěnou boudy a stěnou kotce. Policie ji tam našla doslova vpasírovanou a vyděšenou doslova k smrti. Dostala se k nám do dočasné péče jako 7 týdenní štěně. Zkrátím to - vyrostla z ní nádherná fena, povahově úžasný pes, chytrá, poslušná, oddaná-já jí už nedala nikomu a nechala jsem si jí i přes to, že jsem do té doby chovala pouze psy. Jediné, co jí zůstalo jako památka na tento otřesný zážitek je panická hrůza ze střílení - celoživotně. Jinak je veselá, naprosto bez sebemenších psychických problémů, ale pokud se blíží Silvestr tak každý rok tráví s námi v obýváku pod stolem, musím jí hladit a stejně se třese nebo pokud kdekoli zaslechne střelnou ránu, tak sice neutíká, ale rozklepe se jak osika a hledá, kde by se schovala-prostě památka na celý život.
Uf, tak to je drsný.
sufle
napsal(a):
Uf, tak to je drsný.
Lidi jsou schopní strašných zvěrstev. Hodně je jich duševně narušených, existuje příšerná spousta duševních poruch. Běžně si to ani neuvědomujeme, ale když nedávno vyšel článek, že třetina Čechů má psychickou poruchu, myslím si, že je to ještě dost málo.
Felow, máte nádherné zvíře!
RomčaJelča
napsal(a):
Lidi jsou schopní strašných zvěrstev. Hodně je jich duševně narušených, existuje příšerná spousta duševních poruch. Běžně si to ani neuvědomujeme, ale když nedávno vyšel článek, že třetina Čechů má psychickou poruchu, myslím si, že je to ještě dost málo.
Felow, máte nádherné zvíře!
Moc dík, ona Nikča je, ale ještě krásnější uvnitř. Má úžasnou povahu. V tomto případě to bylo o to horší, že to byl myslivec. A pokud byl i oficielní magor, tak by mu ta zbraň vůbec neměla přijít do ruky. Pokud neby la přišlo mu to jako normální vyřešení situace, tak je to taky hotovka. A teď člověče - si vyber, co je lepší...?!
Celkově bych řekla, že některým myslivcům to připadá normální
Nevím proč je naše Majda lekavá, mám ji od jejích osmi měsíců. Ale lekavá prostě je. Bubák může být cokoli, taková hallowenská obří dýně zanechaná na hnojišti kolem kterého chodíme bezpečně na půl roku změnila průběh našich procházek. Po tom co jsem já jednou a ona jednou dostala ránu od elektrického ohradníku, byla pro nás celá daná trasa na rok nepoužitelná. Chce to trpělivost a lásku a pochopení. Nejsou to roboti.
Felow
napsal(a):
Také se přidám se svou zkušeností. Naši, dnes již téměř 13 -ti letou fenu, kříženku labradora s pointrem jsme si vzali, jako jediné zachráněné štěně, které přežilo naprosto drastickou a nehumánní likvidaci celého vrhu jejích sourozenců. Zachránila jí moje dcera, která se věnuje dobrovolné práci dočasné péče ve sdružení na záchranu zvířat. Bylo jim tenkrát nahlášeno policií, že zasahují u majitele lovecké feny, který zlikvidoval loveckou zbraní v kotci celý vrh. Jako důvod uvedl tento člověk, že mu neplánovaně čistokrevnou loveckou fenu nakryl cizí pes a on se tímto způsobem vypořádal s celým vrhem, protože prý štěňata se špatně udávají a on na to nemá čas je nabízet a živit. Představte si, že z kotce vyvedl fenu a štěňata v kotci jedno po druhém zastřelil loveckou puškou. Tato jediná fenečka přežila jen díky tomu, že se v obrovské panice nasoukala do zhruba 10 cm mezery mezi zadní stěnou boudy a stěnou kotce. Policie ji tam našla doslova vpasírovanou a vyděšenou doslova k smrti. Dostala se k nám do dočasné péče jako 7 týdenní štěně. Zkrátím to - vyrostla z ní nádherná fena, povahově úžasný pes, chytrá, poslušná, oddaná-já jí už nedala nikomu a nechala jsem si jí i přes to, že jsem do té doby chovala pouze psy. Jediné, co jí zůstalo jako památka na tento otřesný zážitek je panická hrůza ze střílení - celoživotně. Jinak je veselá, naprosto bez sebemenších psychických problémů, ale pokud se blíží Silvestr tak každý rok tráví s námi v obýváku pod stolem, musím jí hladit a stejně se třese nebo pokud kdekoli zaslechne střelnou ránu, tak sice neutíká, ale rozklepe se jak osika a hledá, kde by se schovala-prostě památka na celý život.
Poslouchám denně lidské tragedie, neuvěřitelné lidské příběhy, strachy, lidské bahno...
...ale tohle mě stejně dostalo uf...