Je pro štěně důležitý kontakt s ostatními psy?

xerxes napsal(a):
Samozřejmě to význam má s ohledem na genetické předpoklady jedince.

Tzn.?

Za me 100% ano, pokud chci mit psa, po kterem chci, aby se umel mezi psy chovat. Jsou ale majitele, co to nepotrebuji.
Za me i dukaz u psu zachranenych z mnozek v indiv.klecich, maji bazlive reakce na jine psy (mimo 100 dalsich problemu).
Dokonce preferuji stenata z chovek, kde maji psy ruznych velikosti. Male stene pak jiz nemusim specielne ucit vychazet s molosem. Jen to procvicujem a udrzujem.
Samozrejme mnohdy staci jedna blba zkusenost a vsechna prace jde do kytek a obracene, pulrocni stene koupene nevedomky z chovky, kde maji odchov jen ve sterilni vykachlickovane mistnosti a ohradku na zahrade. Nekolikamesicni kazdodenni prace, aby si zvykla. Nejen na psy. Afgan, koupeny v roce od majitele, co ho dusledne od vseho oddeloval, by se pri kontaktu s jinym psem radsi obesil...
Za me tedy jednoznacne ano. MUJ NAZOR.

Není, pro psa je jeho smečkou smečka lidská a mnohem důležitější je hra s majitelem.
Kontaktu štěněte s jinými psy je přisuzován význam silně zprofanovaný a zmedializovaný. Na čem by také jinak vydělávali tak módní psí školky, psychologové a rádoby odborníci?
a ono je tak jednoduché pustit štěně s jinými psy a pak odlovit ulítaného psa.
Neříkám bránit štěněti v kontaktu s jinými, ale cíleně a se psy, které velmi dobře znám. Může to totiž napáchat víc škody než užitku.

Osobně to považuji za zcela zásadní a základní věc.


Před nedávnem přišla rodinka se štěnětem čehosi. Ten psík měl myslím 7-8 měsíců. A byli poprvé venku mezi psy! Prý že byla zima,
Ten pes byl úplně vyřízený, hledal kde se schová, skákal na to děvče, "ven mě do náruče" a vůbec nechápal, kde je. Rodinka byla totálně vystresnutá ze směčky, která se tam sešla a prostě to štěně bylo pro ně další kámoš do her, k očuchnutí, k pokecu. V tu chvíli to tomu psu krutě škodilo, neb z něho bude "strachouš", pokud to půjde takto dál.


V neděli mezi nás přišel chlapík se slečnou s malinkým stafíkem a to byla jiná liga. Hafan běhal, štípal, nenechal se zahnat do kouta, kutálel se, naháněl se s ostatníma a krutě ho to bavilo. Sám si dělal své, nekoukal po majitelích, jééé, chci zachránit a podobně. Takto podtávám jorky, jezevčici "šňůrka" se jmenuje a přesně je vidět, jak se ta štěňata a i dospělí nebojí, umí s ostatními komunikovat, hrát si, dovádět.

anonymx napsal(a):
Není, pro psa je jeho smečkou smečka lidská a mnohem důležitější je hra s majitelem.
Kontaktu štěněte s jinými psy je přisuzován význam silně zprofanovaný a zmedializovaný. Na čem by také jinak vydělávali tak módní psí školky, psychologové a rádoby odborníci?
a ono je tak jednoduché pustit štěně s jinými psy a pak odlovit ulítaného psa.
Neříkám bránit štěněti v kontaktu s jinými, ale cíleně a se psy, které velmi dobře znám. Může to totiž napáchat víc škody než užitku.

S tím, že je důležitá hra s majitelem souhlasím. Ale podle mě je důležitá jak hra s majitelem tak se psy.

Psa jsem nechávala hrát s ostatními, ale vždycky když jsem vytáhla hračku tak dal přednost hře se mnou. Je to o tom, že si nemohl lítat za ostatními jak chtěl, mohl jen pokud měl volno a na přivolání se prostě musel nechat odvolat i ze hry. A bylo to cílené, to je pravda, nenechával jsem ho hrát s každým psem.

A přiznám se, párkrát do měsíce jsem fakt ráda, že se vylítá a unaví s jiným psem.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tzn.?

Tzn. že např pit vždy zůstane pitem bez ohledu na socializaci, v 6 měs od sebe musím oddělit sourozence a v 8-10 měs už je ani nemohu pouštět mezi dospělé psy.

anonymx napsal(a):
Není, pro psa je jeho smečkou smečka lidská a mnohem důležitější je hra s majitelem.
Kontaktu štěněte s jinými psy je přisuzován význam silně zprofanovaný a zmedializovaný. Na čem by také jinak vydělávali tak módní psí školky, psychologové a rádoby odborníci?
a ono je tak jednoduché pustit štěně s jinými psy a pak odlovit ulítaného psa.
Neříkám bránit štěněti v kontaktu s jinými, ale cíleně a se psy, které velmi dobře znám. Může to totiž napáchat víc škody než užitku.

Nesouhlasím. Nejde o školičky a ani o psycho. Taky bych tam nešel.

Jde o to, aby pes měl kontakt. Je to prosté a jednoduché. Nic víc.

Naštěstí lidé jsou ještě pořád rozumní a chodí se štěňaty mezi "sprostý" lid a jeho psy. Prostě jen proto, že chtějí být v ruchu hrajících si psích smeček.

Sama za sebe si myslím, že socializace je důležitá... A jak s jinými lidmi, tak i psy.
Ale vše by mělo vyplynout tak nějak přirozeně. Pokud tedy jdem socializovat na výstavu, je jasné, že štěně bude mezi psy i lidmi - tedy nebránit kontaktu, však ať si zvyká na ostatní psy a lidi, to je v pořádku, ale že bych štěně tahala do psí školičky - tam vypustila štěně a hraj si, to mi přijde ujetý. Naprosto v pohodě poslouží cvičák, tam tahám všechny psy už od zhruba 3 měsíců. Štěně vše sleduje, ale je tam s člověkem a taky se učí, že ostatní psy, jo, ale důležitý je hlavně jeho člověk...
Tedy za mě, socializace ano, ale zbytečně až nepřirozeně či přehnaně vyhledávat psí kontakty mi přijde zbytečné...

Aliens_II napsal(a):
Osobně to považuji za zcela zásadní a základní věc.


Před nedávnem přišla rodinka se štěnětem čehosi. Ten psík měl myslím 7-8 měsíců. A byli poprvé venku mezi psy! Prý že byla zima,
Ten pes byl úplně vyřízený, hledal kde se schová, skákal na to děvče, "ven mě do náruče" a vůbec nechápal, kde je. Rodinka byla totálně vystresnutá ze směčky, která se tam sešla a prostě to štěně bylo pro ně další kámoš do her, k očuchnutí, k pokecu. V tu chvíli to tomu psu krutě škodilo, neb z něho bude "strachouš", pokud to půjde takto dál.


V neděli mezi nás přišel chlapík se slečnou s malinkým stafíkem a to byla jiná liga. Hafan běhal, štípal, nenechal se zahnat do kouta, kutálel se, naháněl se s ostatníma a krutě ho to bavilo. Sám si dělal své, nekoukal po majitelích, jééé, chci zachránit a podobně. Takto podtávám jorky, jezevčici "šňůrka" se jmenuje a přesně je vidět, jak se ta štěňata a i dospělí nebojí, umí s ostatními komunikovat, hrát si, dovádět.

Nebyl ten stafík světle krémové barvy?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebyl ten stafík světle krémové barvy?

Ano.

Aliens_II napsal(a):
Ano.

a jmenuje se Lemmy

Omlouvám se, vložila jsem svou odpověď k jinému tématu. Tak ještě jednou

Myslím si, že součástí socializace a to důležitou součástí je kontakt štěněte s ostatními psy. Nenavštěvovala jsem nikdy školičky pro štěňata, ale min. jednou týdně jsem alespoň v prvním druhém roce chodila se svou fenkou (i s předchozími psy) do výběhu, kde bylo na ráz klidně 15 psů. Postupně jsem ve výběhu příležitostně procvičovala poslušnost. Milovala hraní si s ostatními psy a myslím, že ani fyzicky se hra s jiným psem nedá plně nahradit. Nyní ve skoro třech letech si psů prakticky nevšímá, nejsou ji vzácní.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Sama za sebe si myslím, že socializace je důležitá... A jak s jinými lidmi, tak i psy.
Ale vše by mělo vyplynout tak nějak přirozeně. Pokud tedy jdem socializovat na výstavu, je jasné, že štěně bude mezi psy i lidmi - tedy nebránit kontaktu, však ať si zvyká na ostatní psy a lidi, to je v pořádku, ale že bych štěně tahala do psí školičky - tam vypustila štěně a hraj si, to mi přijde ujetý. Naprosto v pohodě poslouží cvičák, tam tahám všechny psy už od zhruba 3 měsíců. Štěně vše sleduje, ale je tam s člověkem a taky se učí, že ostatní psy, jo, ale důležitý je hlavně jeho člověk...
Tedy za mě, socializace ano, ale zbytečně až nepřirozeně či přehnaně vyhledávat psí kontakty mi přijde zbytečné...

Tak u nás ve školičce se učí hlavně to, že člověk je nejdůležitější.

Nedělní cvičák probíhá tak, že výcvikářka si nás bere individuálně, občas uděláme kolečko, na začátku necháme psy očuchat. Ale jelikož nás bere individuálně tak by všechny lidi nestíhala a z toho důvodu máme školičku, která je zaměřená na socializaci a na navázání psa na majitele a základní výchovu.

Prostě v neděli je výcvikářka, která se věnuje lidem, co chtějí složit nějakou zkoušku a jede se tam už na přesnost. A v pondělí jsou dvě výcvikářky, které dávají ty úplné základy. Je tam skupina štěňat a pokročilých. Pokud to někoho chytne a řekne si, že chce také nějakou tu zkoušku, začne chodit i v neděli.

Myslím, že to tam celkem funguje jak má.

marcelaamax napsal(a):
Zakládám toto téma, protože jsme na něj narazili v jiném tématu a zajímají mě názory ostatních lidí.

Myslíte, že je pro štěně důležitý kontakt a hraní s ostatními psy? Nebo je to zbytečné a nemá to pro psa žádný význam, a neovlivní to jeho chování v budoucnosti?

Já osobně si myslím, že je to pro štěně hodně důležité, a že to ovlivní jeho chování v budoucnosti. Že se v přítomnosti jiných psů bude jinak chovat pes, kterého jako štěně majitel bral mezi ostatní psy a jinak pes, který jako štěně žádný kontakt s ostatními neměl.

Prostě si myslím, že štěněti by se měli dopřát hry s ostatními štěňaty a psy.

Jaký na to máte názor vy?

Je pro štěně velmi důležitý a je velmi vhodné mu ho dopřát, jak to jen jde. Ale se socializovanými a vychovanými, kteří mu neublíží a nebudou se na něj vytahovat.

Někteří výcvikáři to neumožňují, protože se bojí toho, že pes nebude dostatečný závislák na člověku, ale to je blbost, pes se musí naučit psovsky, je to důležitá součást jeho wellfare.

anonymx napsal(a):
Není, pro psa je jeho smečkou smečka lidská a mnohem důležitější je hra s majitelem.
Kontaktu štěněte s jinými psy je přisuzován význam silně zprofanovaný a zmedializovaný. Na čem by také jinak vydělávali tak módní psí školky, psychologové a rádoby odborníci?
a ono je tak jednoduché pustit štěně s jinými psy a pak odlovit ulítaného psa.
Neříkám bránit štěněti v kontaktu s jinými, ale cíleně a se psy, které velmi dobře znám. Může to totiž napáchat víc škody než užitku.

Naprosto nesouhlasím. Není nutná žádná školička, tam by mě nikdo nedostal, ale pes by měl mít kontakt s jinými psy a měl by se mezi nimi umět chovat, hrát si s nimi a tak.

Aliens_II napsal(a):
Osobně to považuji za zcela zásadní a základní věc.


Před nedávnem přišla rodinka se štěnětem čehosi. Ten psík měl myslím 7-8 měsíců. A byli poprvé venku mezi psy! Prý že byla zima,
Ten pes byl úplně vyřízený, hledal kde se schová, skákal na to děvče, "ven mě do náruče" a vůbec nechápal, kde je. Rodinka byla totálně vystresnutá ze směčky, která se tam sešla a prostě to štěně bylo pro ně další kámoš do her, k očuchnutí, k pokecu. V tu chvíli to tomu psu krutě škodilo, neb z něho bude "strachouš", pokud to půjde takto dál.


V neděli mezi nás přišel chlapík se slečnou s malinkým stafíkem a to byla jiná liga. Hafan běhal, štípal, nenechal se zahnat do kouta, kutálel se, naháněl se s ostatníma a krutě ho to bavilo. Sám si dělal své, nekoukal po majitelích, jééé, chci zachránit a podobně. Takto podtávám jorky, jezevčici "šňůrka" se jmenuje a přesně je vidět, jak se ta štěňata a i dospělí nebojí, umí s ostatními komunikovat, hrát si, dovádět.

Ale to si zásadně pletete důvod a důsledek a právě tohle je zářný příklad.
1/ Pokud pes do 8mi měsíců nebyl venku (byla zima), tak je úplně jedno jestli byl nebo nebyl mezi psy. Neznal nic než své domácí prostředí a jeho reakce "nechápal, kde je" je důsledek izolace ne od psů, ale od světa jako takového.
2/ Satfík - normální přátelské štěně, píšete, že to byla jiná liga, ale proč? Myslíte, že tím že stafík se běžně pohybuje mezi psy? Nee, stafík je už povahově přátelské a nekonfliktní plemeno. Majitelé jej jen prostě nedrželi v izolaci od všeho a jedná se o štěně sebevědomé.
Psi jsou různí a jejich povahové rysy můžete hodně ovlivnit ale ne změnit. Bázlivý jedinec si zvykne na známé psy a bude si s nimi i hezky hrát, ale zkuste ho pustit do smečky jemu neznámé. A hlavně, tím, že si bude hrát v klidu se známými psy jeho povahu nezměníte, prostě sebevědomého jedince to z něj neudělá. Proč se domníváte, že hra s ostatními psy je stejně důležitá (nebo podle některých i důležitější) než hra s majitelem?

anonymx napsal(a):
Ale to si zásadně pletete důvod a důsledek a právě tohle je zářný příklad.
1/ Pokud pes do 8mi měsíců nebyl venku (byla zima), tak je úplně jedno jestli byl nebo nebyl mezi psy. Neznal nic než své domácí prostředí a jeho reakce "nechápal, kde je" je důsledek izolace ne od psů, ale od světa jako takového.
2/ Satfík - normální přátelské štěně, píšete, že to byla jiná liga, ale proč? Myslíte, že tím že stafík se běžně pohybuje mezi psy? Nee, stafík je už povahově přátelské a nekonfliktní plemeno. Majitelé jej jen prostě nedrželi v izolaci od všeho a jedná se o štěně sebevědomé.
Psi jsou různí a jejich povahové rysy můžete hodně ovlivnit ale ne změnit. Bázlivý jedinec si zvykne na známé psy a bude si s nimi i hezky hrát, ale zkuste ho pustit do smečky jemu neznámé. A hlavně, tím, že si bude hrát v klidu se známými psy jeho povahu nezměníte, prostě sebevědomého jedince to z něj neudělá. Proč se domníváte, že hra s ostatními psy je stejně důležitá (nebo podle některých i důležitější) než hra s majitelem?

Proč se domníváte, že hra s ostatními psy je stejně důležitá (nebo podle některých i důležitější) než hra s majitelem?

No nevím pořádně jak to popsat, asi to vyzní divně, ale zkusím to takhle Přirovnám to k dítěti. (Nerada dělám tohle přirovnání, ale nevím jak jinak to popsat). Prostě dítě by si mělo hrát s ostatními dětmi - to asi souhlasíte? A ta hra s ostatními dětmi je jiná, než když by si dítě hrálo jen s rodiči. Ale i ta hra s rodiči je důležitá.

To samé mi přijde u štěněte - je důležité aby si hrál s majitelem, ale není to totéž jako když si hraje s ostatními štěňaty.

Fakt nevím, jak to jinak napsat.

Máte pravdu, pes prostě potřebuje komunikovat s jinými psy a různí psí psychologové mají kšefty právě proto, že to lidé svým psům neumožňují.

Pokud nechcete se psem bydlet Na samotě u lesa, ale chodit mezi lidi i psy, je nutné, aby se pes naučil se psy komunikovat. A z mého pohledu, i ne s těmi úplně vyrovnanými, jelikož i s takovými jedinci se bude setkávat. Třeba se naučit, klidit se takovému psu z cesty. Mám psa, který je milius a vyjde snad s každým psem, na menší, co lítají s řevem kolem, či ho napadají, třeba i vrkne, na větší se zaprsí, ale umí číst řeč těla a pokud je protivník neústupný, jde mu z cesty, podřídí se. Fena si s ním může dělat co chce. A to psa vy, jako páníček nenaučíte, musí se to od psů naučit. Pokud si štěndo bereme v 8 týdnech, o tohle všechno ho připravíme - naučila by ho to smečka. Proto je dobré, najít si smečku, sídlištní"

anonymx napsal(a):
Ale to si zásadně pletete důvod a důsledek a právě tohle je zářný příklad.
1/ Pokud pes do 8mi měsíců nebyl venku (byla zima), tak je úplně jedno jestli byl nebo nebyl mezi psy. Neznal nic než své domácí prostředí a jeho reakce "nechápal, kde je" je důsledek izolace ne od psů, ale od světa jako takového.
2/ Satfík - normální přátelské štěně, píšete, že to byla jiná liga, ale proč? Myslíte, že tím že stafík se běžně pohybuje mezi psy? Nee, stafík je už povahově přátelské a nekonfliktní plemeno. Majitelé jej jen prostě nedrželi v izolaci od všeho a jedná se o štěně sebevědomé.
Psi jsou různí a jejich povahové rysy můžete hodně ovlivnit ale ne změnit. Bázlivý jedinec si zvykne na známé psy a bude si s nimi i hezky hrát, ale zkuste ho pustit do smečky jemu neznámé. A hlavně, tím, že si bude hrát v klidu se známými psy jeho povahu nezměníte, prostě sebevědomého jedince to z něj neudělá. Proč se domníváte, že hra s ostatními psy je stejně důležitá (nebo podle některých i důležitější) než hra s majitelem?

Šmarjá člověče. Já jsem napsal dva příklady, proč chodit a proč se neschovávat se štěnětem. A je jedno, jestli lidem byla zima, nebo jsou lenoši. Příklad byl, že pes, který nikdy venku nebyl, je prostě chudák a promiňte mi, v 8 měsících, že nebyl venku? No to je děs. A staf? Ten chodí a je to opravdu rozdíl. A neporovnávejme plemena, že to je takové a to makové.

Ale tyhle vaše příklady nemají přece vůbec nic společného s otázkou vzájemného kontaktu psů !

Ale vždyť je to přece psí mimino, co by mělo všechno poznávat. A to jak lidi, děti, dopravní prostředky, různé situace tak i psy.

A pořád si nemyslím, že se dva psí sourozenci budou v dospělosti chovat stejně s ohledem na to, jestli jako štěňata měli kontakt s ostatními psy a nebo jestli se psy vůbec nepřišli do styku.

Pěkné téma. krásně je tu vidět jak i začátečník dokáže mluvit psovsky, tímto dokonalým slovem někdo výše jednoduše popsal celý problém.
vidím čím dál víc, že pokud má někdo psy na zkoušky, práci, tak slovo socializace je skoro sprosté. říká to nejeden chovatel ovčáků apod. že to prostě není potřeba. s těmi se přít nebudu, jistě to už dost lidí zkusilo.
seznámit samozřejmě lze i bojácné pětileté trouby. člověk to způsobil, člověk musí napravit. fakt musí, přirozené chování psa to není.
ne stylem dělej skoč do výběhu.
seznamuji teď fenu se slepicí. nebo socializuji ? už v tom mám zmatek.
každopádně důležitý kontakt je.
žádný lidský exemplář nedokáže upozornit štěně na nedobré chování tak jako jeho matka, prabratranec nebo strýc z 389. kolene.
kdyby ano, lidé nemají problém po třepání pejskem za krk. nepochopeno, zlá napodobenina.
tato role smečky je nenahraditelná.

marcelaamax napsal(a):
Proč se domníváte, že hra s ostatními psy je stejně důležitá (nebo podle některých i důležitější) než hra s majitelem?

No nevím pořádně jak to popsat, asi to vyzní divně, ale zkusím to takhle Přirovnám to k dítěti. (Nerada dělám tohle přirovnání, ale nevím jak jinak to popsat). Prostě dítě by si mělo hrát s ostatními dětmi - to asi souhlasíte? A ta hra s ostatními dětmi je jiná, než když by si dítě hrálo jen s rodiči. Ale i ta hra s rodiči je důležitá.

To samé mi přijde u štěněte - je důležité aby si hrál s majitelem, ale není to totéž jako když si hraje s ostatními štěňaty.

Fakt nevím, jak to jinak napsat.

Tak závěrem:
A co mu ta hra s ostatními dává? Já také nechávám štěně vyblbnout sem tam s jiným psem než s našimi domácími, ale minimálně a ještě s takovým, kterého opravdu znám.
Pro mě je podstatné, aby byl pes vychovaný, tedy aby si ostatních cizích psů nevšímal a pokud dojde ke kontaktu s jinými psy z jejich strany (což je denní problém) tak se choval "vychovaně", tj. malé uřvance ignoroval, před velkými agresory bych ho bránila já a na přátelský kontakt reagoval přátelsky. A to se nikdy nenaučí volným pohybem s psí smečkou, ale to ho musím hlavně naučit já.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pěkné téma. krásně je tu vidět jak i začátečník dokáže mluvit psovsky, tímto dokonalým slovem někdo výše jednoduše popsal celý problém.
vidím čím dál víc, že pokud má někdo psy na zkoušky, práci, tak slovo socializace je skoro sprosté. říká to nejeden chovatel ovčáků apod. že to prostě není potřeba. s těmi se přít nebudu, jistě to už dost lidí zkusilo.
seznámit samozřejmě lze i bojácné pětileté trouby. člověk to způsobil, člověk musí napravit. fakt musí, přirozené chování psa to není.
ne stylem dělej skoč do výběhu.
seznamuji teď fenu se slepicí. nebo socializuji ? už v tom mám zmatek.
každopádně důležitý kontakt je.
žádný lidský exemplář nedokáže upozornit štěně na nedobré chování tak jako jeho matka, prabratranec nebo strýc z 389. kolene.
kdyby ano, lidé nemají problém po třepání pejskem za krk. nepochopeno, zlá napodobenina.
tato role smečky je nenahraditelná.

Co je to za blábol?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pěkné téma. krásně je tu vidět jak i začátečník dokáže mluvit psovsky, tímto dokonalým slovem někdo výše jednoduše popsal celý problém.
vidím čím dál víc, že pokud má někdo psy na zkoušky, práci, tak slovo socializace je skoro sprosté. říká to nejeden chovatel ovčáků apod. že to prostě není potřeba. s těmi se přít nebudu, jistě to už dost lidí zkusilo.
seznámit samozřejmě lze i bojácné pětileté trouby. člověk to způsobil, člověk musí napravit. fakt musí, přirozené chování psa to není.
ne stylem dělej skoč do výběhu.
seznamuji teď fenu se slepicí. nebo socializuji ? už v tom mám zmatek.
každopádně důležitý kontakt je.
žádný lidský exemplář nedokáže upozornit štěně na nedobré chování tak jako jeho matka, prabratranec nebo strýc z 389. kolene.
kdyby ano, lidé nemají problém po třepání pejskem za krk. nepochopeno, zlá napodobenina.
tato role smečky je nenahraditelná.

U nás naopak pokud si někdo pořídí štěně, se kterým chce něco dělat, skládat zkoušky, tak ho od úplného štěňátka vodí na cvičák mezi ostatní psy.

Ale je fakt, že znám také lidi, kteří ty psy mají vyloženě na sport a psi nějaké procházky nebo hry s jinými psy neznají. Těžko říct, zda je to dobře nebo ne. Ale někdo kdo se tomu věnuje vrcholově vám i řekne, že na ty procházky čas prostě není. A je fakt, že psa to cvičení unaví více než procházka. Pokud někdo se psem cvičí na vrcholové úrovni tak mu určitě nebudu mít za zlé to, že na procházky a podobně už tolik času není. Ale sama bych to u svého psa tak nechtěla.

To jsem ale odbočila od tématu...

anonymx napsal(a):
Ale tyhle vaše příklady nemají přece vůbec nic společného s otázkou vzájemného kontaktu psů !

To je ujeté a nechápu, kde to žijete. Hodíte se na samotu a za zeď šest metrů vysokou, kde se kontaktujete se svámi psy a učíte si je vztahu Vy a Vaši hafani. Aspoň tak mi připadáte. Ale budiž, respektuji to. V pohodě.

Jen si ještě doplním. Mám fenu,4 roky, a kdysi v cizině se zatoulala, utekla. A asi žila nějakou dobu na ulici a dostávala čočku od ostatních psů. Rány na těle a její strach ze psů co nezná, je toho příkladem. Takže co s ní mám dělat? Zavřít se a budovat si vztah s ní a hrát si s ní? A nebo chodit mezi psy a učit ji znovu a znovu klidu a seznamovat ji se smečkami a nechat ji ať si je testne a pozná? Ze to dělá trochu zvláštním způsobem je jedna věc, ale za těch pět měsíců se tak zklidnila a "spravila", že jsem rád, že to je sídlištní pes, protože ji to fakt pomáhá.


Proto je důležitá a to zásadně, základní komunikace psů mezi s sebou už od štěněčího věku. A kdo na to kašle a nedělá to, může a nemusí mít problém. Já tam ale problémy potencionální vidím. Příklad další by byl "šeltinka úžasná" a její závyslost na míčku a absolutní nechápání, že když je na hřišti 10 psů, tak je to velmi společenská akce.

anonymx napsal(a):
Tak závěrem:
A co mu ta hra s ostatními dává? Já také nechávám štěně vyblbnout sem tam s jiným psem než s našimi domácími, ale minimálně a ještě s takovým, kterého opravdu znám.
Pro mě je podstatné, aby byl pes vychovaný, tedy aby si ostatních cizích psů nevšímal a pokud dojde ke kontaktu s jinými psy z jejich strany (což je denní problém) tak se choval "vychovaně", tj. malé uřvance ignoroval, před velkými agresory bych ho bránila já a na přátelský kontakt reagoval přátelsky. A to se nikdy nenaučí volným pohybem s psí smečkou, ale to ho musím hlavně naučit já.

A já si právě myslím, že tohle se naučí tím, že od mala bude komunikovat s ostatními psy.

anonymx napsal(a):
Ale tyhle vaše příklady nemají přece vůbec nic společného s otázkou vzájemného kontaktu psů !

Tyto příklady z pražského parku nebo co to je právě jsou přesně to co se stane, když se na kontakt vykašleme nebo ne. snad víte, že povaha plemene není vše, dnes vlastně skoro nic, typického představitele pohledat snad v africké jungle, americké stepi, co já vím. a ani ten se neschová pod lavičku až uvidí třicet psů. půjde se seznámit.

xerxes napsal(a):
Tzn. že např pit vždy zůstane pitem bez ohledu na socializaci, v 6 měs od sebe musím oddělit sourozence a v 8-10 měs už je ani nemohu pouštět mezi dospělé psy.

Jo takhle. Já nevěděla, co tim myslíš...

anonymx napsal(a):
Tak závěrem:
A co mu ta hra s ostatními dává? Já také nechávám štěně vyblbnout sem tam s jiným psem než s našimi domácími, ale minimálně a ještě s takovým, kterého opravdu znám.
Pro mě je podstatné, aby byl pes vychovaný, tedy aby si ostatních cizích psů nevšímal a pokud dojde ke kontaktu s jinými psy z jejich strany (což je denní problém) tak se choval "vychovaně", tj. malé uřvance ignoroval, před velkými agresory bych ho bránila já a na přátelský kontakt reagoval přátelsky. A to se nikdy nenaučí volným pohybem s psí smečkou, ale to ho musím hlavně naučit já.

To podstatné - vzájemnou komunikaci, učí se psovsky. Vychovaný pes si klidně ostatních všímat může, může je vyzvat ke hře, může se s nimi seznámit a mohou se domluvit mezi sebou.

Myslím si a teď již jistě vím, že spousta chovatelů, majitelů a cvičitelů si plete dva pojmy. a to ty zásadní.
vycvičit a vychovat.

marcelaamax napsal(a):
Ale vždyť je to přece psí mimino, co by mělo všechno poznávat. A to jak lidi, děti, dopravní prostředky, různé situace tak i psy.

A pořád si nemyslím, že se dva psí sourozenci budou v dospělosti chovat stejně s ohledem na to, jestli jako štěňata měli kontakt s ostatními psy a nebo jestli se psy vůbec nepřišli do styku.

Mám psí sourozence, oba socializovaní stejně, jak s jinými štěňaty, tak se psy malými i velkými.
Fena je dnes ochotná tolerovat feny se kterými vyrostla, k cizím jí nemůžu vůbec pustit, i když na povel je ochotná je ignorovat, tak by stačila chvilka nepozornosti a byl by z toho průšvih. Se psími kluky se dá ještě seznámit...ale jen s těmi submisivními, který se k tý mojí štěkně chovaj slušně, jak se k dámě patří, kteří si od ní nechaj líbit sem tam výchovnej štulec a neřešej to. A neexistuje, aby se očuchala s cizím psem na vodítku na ulici, to by na něj stopro hupsla...dalo by se říct, že psy obecně nemá moc ráda a kdyby nebyla mnou korigována tak skočí na každýho psa, který má tu drzost na ní zaštěkat.
Pes naopak je celej hin, paf a dočista auf z malých pejsků (obzvláště feneček), tam zas musím dávat pozor, aby někoho nepřišláp, je to takovej buldozéříček, i na vodítku na ulici by se nejraději s každým psem šel seznámit a oňufat, s nikým nevyhledává konflikty...spíš je to takovej ten uklidňovač.
Takže za mě...veškerá socializace se psy u feny vyšla tak nějak naprázdno..to bych snad i řekla, že záleží víc na povaze psa. Asi jediné, co jí možná socializace dala je, že se naučila, co jí psi svým chováním říkají...a jak jim má svůj postoj sdělit ona...

"záleží víc na povaze psa"
jednoznačně ano! A co si odneslo ze své rodné smečky, ono už kupodivu komunikovalo tam...

Rodná smečka: 5 jedinců v kotci, nikdy nevyleznuvšív za plot zahrady. naučili se au koušeš moc, venku žádná civilizace není. nadneseně.
jak říká scylla a alien, psovsky člověk psa nenaučí. jen si to namlouvá.

anonymx napsal(a):
Tak závěrem:
A co mu ta hra s ostatními dává? Já také nechávám štěně vyblbnout sem tam s jiným psem než s našimi domácími, ale minimálně a ještě s takovým, kterého opravdu znám.
Pro mě je podstatné, aby byl pes vychovaný, tedy aby si ostatních cizích psů nevšímal a pokud dojde ke kontaktu s jinými psy z jejich strany (což je denní problém) tak se choval "vychovaně", tj. malé uřvance ignoroval, před velkými agresory bych ho bránila já a na přátelský kontakt reagoval přátelsky. A to se nikdy nenaučí volným pohybem s psí smečkou, ale to ho musím hlavně naučit já.

Hra s ostatními svého druhu mu dává možnost uvolnění, bezpečného uplatnění toho, co mu je od přírody dáno nejen ke komunikaci. Pochopení od jedinců svého druhu. Učení, pilování komunikace. Radost.

On se od Vás může naučit maximálně chovat se poslušně, tak jak ho v dané situaci naučíte, že Vy si myslíte, že je vhodné. Ale přátelské chování, to je podle mě něco jiného.

Nebudu s Vámi polemizovat, jestli Vaši psi to potřebují nebo ne, chápu, že Vy psy nemáte jako mazlíky, ale pracanty, takže na ně máte jiné požadavky, než spousta jiných lidí, co chtějí, aby pes byl jen "pohodový". Ale málo kdo to dnes má tak jak Vy, málo psů je pořízeno pro nějakou práci, jsou to dnes hlavně společníci.
Což ale se nelze mýlit, že je pro psa úplně jednoduchý úkol, když vidíte, jak nesmyslně se lidi dokážou ke svým psům chovat. Z oho pramení určitá hladina stresu, to je individuální, ale i v tom jeho uvolnění přece hra s vlastním druhem může být přínosem; možná konec konců i pro toho pracovního psa.

Ano, jsou jedinci, kteří možná kvůli svým vlohám nejsou v dospělosti schopni hrát si s jinými psy, a třeba ani úplně normálně komunikovat - ale malá štěňata si hrají všechna. Bez možnosti her by z nich byli mrzáci.

Asi bude záležet, co člověk od psa očekává. Ale pro mě to je jeden ze základů. Pokud chci, aby moji psi pracovali ve smečce, musí si zvykat na ostatní psy. Jak píše megííí a ostatní, člověk nemůže nahradit druhovou interakci, ať se snaží sebelíp.
Nemám ani problém se školkou pro psy. Jsou lidi, co bydlí na samotách, nebo v místech bez psů. Pro ně může být školka téměř jedinou možností, jak socializovat svého psa...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám psí sourozence, oba socializovaní stejně, jak s jinými štěňaty, tak se psy malými i velkými.
Fena je dnes ochotná tolerovat feny se kterými vyrostla, k cizím jí nemůžu vůbec pustit, i když na povel je ochotná je ignorovat, tak by stačila chvilka nepozornosti a byl by z toho průšvih. Se psími kluky se dá ještě seznámit...ale jen s těmi submisivními, který se k tý mojí štěkně chovaj slušně, jak se k dámě patří, kteří si od ní nechaj líbit sem tam výchovnej štulec a neřešej to. A neexistuje, aby se očuchala s cizím psem na vodítku na ulici, to by na něj stopro hupsla...dalo by se říct, že psy obecně nemá moc ráda a kdyby nebyla mnou korigována tak skočí na každýho psa, který má tu drzost na ní zaštěkat.
Pes naopak je celej hin, paf a dočista auf z malých pejsků (obzvláště feneček), tam zas musím dávat pozor, aby někoho nepřišláp, je to takovej buldozéříček, i na vodítku na ulici by se nejraději s každým psem šel seznámit a oňufat, s nikým nevyhledává konflikty...spíš je to takovej ten uklidňovač.
Takže za mě...veškerá socializace se psy u feny vyšla tak nějak naprázdno..to bych snad i řekla, že záleží víc na povaze psa. Asi jediné, co jí možná socializace dala je, že se naučila, co jí psi svým chováním říkají...a jak jim má svůj postoj sdělit ona...

Jo samozřejmě je to o povaze. Ale jak sama píšete, fena se tím naučila, co jí psi svým chováním říkají a jak jím to má sdělit ona.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Rodná smečka: 5 jedinců v kotci, nikdy nevyleznuvšív za plot zahrady. naučili se au koušeš moc, venku žádná civilizace není. nadneseně.
jak říká scylla a alien, psovsky člověk psa nenaučí. jen si to namlouvá.

Rodná smečka mamina+3tety+8 sourozenců...obývajících zahradu+zahradní domeček+dům chovatele...není řeč o existenci civilizace, ale o mezipsí komunikaci. A štěňata se komunikační prostředky si myslím nijak neučí, to je vrozené chování...mimochodem, není pravda, že člověk nenaučí, i konejšivé signály lze cíleně naučit (takové olizování např.) na povel.

Podstata všeho je v povaze, v nervové soustavě, to říká, jestli a v jaké míře je nutná nějaká cílená "socializace". A nejen jestli je nutná, ale i žádoucí, protože například násilně rvát štěně introvertního individualistu, ale pevné NS, do chumlu hrajících si štěňat, inteligentní fakt nebude.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pěkné téma. krásně je tu vidět jak i začátečník dokáže mluvit psovsky, tímto dokonalým slovem někdo výše jednoduše popsal celý problém.
vidím čím dál víc, že pokud má někdo psy na zkoušky, práci, tak slovo socializace je skoro sprosté. říká to nejeden chovatel ovčáků apod. že to prostě není potřeba. s těmi se přít nebudu, jistě to už dost lidí zkusilo.
seznámit samozřejmě lze i bojácné pětileté trouby. člověk to způsobil, člověk musí napravit. fakt musí, přirozené chování psa to není.
ne stylem dělej skoč do výběhu.
seznamuji teď fenu se slepicí. nebo socializuji ? už v tom mám zmatek.
každopádně důležitý kontakt je.
žádný lidský exemplář nedokáže upozornit štěně na nedobré chování tak jako jeho matka, prabratranec nebo strýc z 389. kolene.
kdyby ano, lidé nemají problém po třepání pejskem za krk. nepochopeno, zlá napodobenina.
tato role smečky je nenahraditelná.

"Je třeba hrát si na slepici, aby se kuře stalo slepicí."

To mě jen tak napadlo a není to výjimečně ani úplně od tématu ;-)

Pro mě je slovo socializace taky strašná sprosťárna, protože se to dá říct česky. Podle mě z českého ekvivalentu je i víc patrné, že to je nikdy nekončící proces.

Myslím že pro psa je komunikace mezi dalšími psy nezbytná. S člověkem si neporozumí tak jako s jedincem stejného druhu. Už od mala ho brát do parku, na procházky kam chodí psi, aby z toho nebyl v dospělosti vykulený.Tím předejde problémům i majitel.K nám jak byl můj pes ještě štěně, neustále chodili kamarádi, známí i se svými psy různých velikostí a tak pozvolna si štěně zvyklo. Myslím že by to nemělo být nucené, jako hodit štěně do houfu psů, ale tak nějak přirozeně, aby měl pes zdravé sebevědomí:).

Mam psa. Vsetci hovorili socializuj, tak sme chodili do parku poctivo, do skolicky, na luku kde "su same super psiky, perfektne sa tam spolu vyhraju" (podla slov majitela jeho rovesnicky)
Stena to teda vobec neocenilo. V parku si nuchal, ostatne psy ho otravovali, a jeho pristup momentalne ked vidi psa je "tak rychlo onuchat nech uz to mam z krku"

Stale povazujem kontakt za dolezity, ale u psa ako on by bolo milionkrat lepsie mat uz od stenata stabilnych zopar kamaratov (idealne vlastnu domacu svorku) a ostatny svet by mohol spokojne ignorovat, zilo by sa nam ovela lahsie.

anonymx napsal(a):
Tak závěrem:
A co mu ta hra s ostatními dává? Já také nechávám štěně vyblbnout sem tam s jiným psem než s našimi domácími, ale minimálně a ještě s takovým, kterého opravdu znám.
Pro mě je podstatné, aby byl pes vychovaný, tedy aby si ostatních cizích psů nevšímal a pokud dojde ke kontaktu s jinými psy z jejich strany (což je denní problém) tak se choval "vychovaně", tj. malé uřvance ignoroval, před velkými agresory bych ho bránila já a na přátelský kontakt reagoval přátelsky. A to se nikdy nenaučí volným pohybem s psí smečkou, ale to ho musím hlavně naučit já.

Co mu ta hra s ostatními dává?
No, třeba radost a pocit uspokojení, odreagování - to pro mě není málo. Pro vás je důležité, aby byl pes vychovaný, pro mě je minimálně stejně důležité, aby byl šťastný a spokojený.
Přesně, jak píše marcelamax- pro děti jsou důležití rodiče, měli by je vychovávat, věnovat se jim, číst jim i si s nimi hrát, ale každý psycholog vám potvrdí, že hra s ostatními dětmi má nezastupitelnou roli, je to něco, co jim rodiče nemohou při nejlepší vůli poskytnout.
Já se svému štěněti věnuju, chodíme, cvičíme, učíme se. Na vycházce beru hru s jinými psy jako vítanou vsuvku, něco jako když má dítě přestávku ve škole. Myslím, že je třeba dělat i věci, které nemají hlubší význam z výcvikářského hlediska, jsou jenom zábavou a odreagováním. Asi jako když člověk poslouchá hudbu, kouká na komedii, hraje karty, diskutuje s kamarádem u piva, příp. plká na ifauně.
Ne všichni psi žijí ve smečkách, dost majitelů má prostě jediného, kterého vezmou ve dvou měsících od mámy a sourozenců a kdyby se rozkrájeli, jedince vlastního druhu mu nenahradí. Bohužel, často kolem sebe vidím, jak to dopadá, když lidí brání pejskům v kontaktu s ostatními - buď mají jiné psy jako zakázané ovoce a přímo po nich šílí anebo z nich mají panickou hrůzu - viz případ pomočujícího se jorka v jiné diskuzi.

scylla napsal(a):
Naprosto nesouhlasím. Není nutná žádná školička, tam by mě nikdo nedostal, ale pes by měl mít kontakt s jinými psy a měl by se mezi nimi umět chovat, hrát si s nimi a tak.

Co máte proti psí školičce? Už víckrát to tu zaznělo, tak mě to docela zajímá. Já jsem tam se svým labíkem jako štěndem chodila a byli jsme moc spokojení. Každý nemá známé co mají dospělé vychované a pohodové psy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co máte proti psí školičce? Už víckrát to tu zaznělo, tak mě to docela zajímá. Já jsem tam se svým labíkem jako štěndem chodila a byli jsme moc spokojení. Každý nemá známé co mají dospělé vychované a pohodové psy.

Já jsem školičku také ocenila. Protože jsem z vesnice, kde moc psů nepotkám. Jezdila jsem do města, ale ne každý nechá jeho psa seznámit.

Do školičky chodím do teď, je rozdělená na úplné štěňata a psy, kteří už ty základy mají. Teď tam chodím hlavně proto, že to baví jak mě, tak psa a je tam skvělá parta lidí.

Ale ve všech školičkách to tak nechodí.. Určitě se najdou i ty špatné. Ale to je jako se vším.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co máte proti psí školičce? Už víckrát to tu zaznělo, tak mě to docela zajímá. Já jsem tam se svým labíkem jako štěndem chodila a byli jsme moc spokojení. Každý nemá známé co mají dospělé vychované a pohodové psy.

Málokterý výcvikář je dobrý výcvikář, bohužel. Zažila jsem školičky, kde neuměli ani poznat, kdy je hra ještě hrou a kdy je šikanou, pak školičky, kde se učí, že wellfare psa (jídlo, vyběhání, hra s jinými psy atd.) pouze za odměnu a tak dále. Takže když školička, tak to jsem pořád já, kdo rozhoduje o svém psovi, o metodice a tak dále. Pak možná ano.

scylla napsal(a):
Málokterý výcvikář je dobrý výcvikář, bohužel. Zažila jsem školičky, kde neuměli ani poznat, kdy je hra ještě hrou a kdy je šikanou, pak školičky, kde se učí, že wellfare psa (jídlo, vyběhání, hra s jinými psy atd.) pouze za odměnu a tak dále. Takže když školička, tak to jsem pořád já, kdo rozhoduje o svém psovi, o metodice a tak dále. Pak možná ano.

Jo, tak samozřejmě, to chápu, je to stejné jako se cvičáky - nemůžete je plošně doporučit, protože málokterý z vašeho pohledu vyhovuje.
Pohybuju se i v prostředí koní, na koňské ifauně by se na 90% dotazů nabízela rada- najděte si trenéra. Jenže těžko ji dávat, když dobrých trenérů je z mého pohledu míň než šafránu
Jinak školičku pro štěňata my máme perfektní, nic z toho, co popisujete, se tam neděje.

marcelaamax napsal(a):
Já jsem školičku také ocenila. Protože jsem z vesnice, kde moc psů nepotkám. Jezdila jsem do města, ale ne každý nechá jeho psa seznámit.

Do školičky chodím do teď, je rozdělená na úplné štěňata a psy, kteří už ty základy mají. Teď tam chodím hlavně proto, že to baví jak mě, tak psa a je tam skvělá parta lidí.

Ale ve všech školičkách to tak nechodí.. Určitě se najdou i ty špatné. Ale to je jako se vším.

My jsme sice tehdy bydleli ve městě na paneláku (malém městečku) když jsme si brali štěňátko, ale nemáme moc známých co mají psy a hlavně co je mají opravdu vychované a nekonfliktní k jiným psům.

Od jeho 8 týdnů jsme se pravidelně několikrát do měsíce vídali s kamarádem a jeho dospělým labradorem, naprosto úžasným. A občas, jednou za 2 měsíce s pudlíkem od známých. To mně ale připadalo málo, chtěla jsem aby poznal více psů a taky stejné staré - štěňata, proto školka.

Jak říkáte, ne každý nechá psa seznámit, a taky jsem ho nechtěla nechávat s každým seznamovat protože jsem nevěděla jak bude cizí pes reagovat. Takže jen občas, a spousta lidí mně řekla že radši ne.

Jo určitě souhlas že je hodně špatných školiček, stejně jako cvičáků a dalších věcí. Ostatně, tam kde jsem jezdila do školky a byla spokojená (pejsek taky) tak potom jsem to tam jako ze cvičáku ukončila po 3.lekci (přístup se mně nelíbil).

No, právě. V poslední době se jen tady na Ifauně množí příspěvky o tom, co lidem poradili na cvičáku a člověku je z toho zle. Dobrých výcvikářů je velice málo a bohužel mám zkušenost, že ti, kteří nejméně umí jsou nejvíc slyšet a ti dobří mlčí a dělají.

scylla napsal(a):
No, právě. V poslední době se jen tady na Ifauně množí příspěvky o tom, co lidem poradili na cvičáku a člověku je z toho zle. Dobrých výcvikářů je velice málo a bohužel mám zkušenost, že ti, kteří nejméně umí jsou nejvíc slyšet a ti dobří mlčí a dělají.

Ono pokud má člověk svůj rozum a bezhlavě nedělá všechno co mu na cvičáku řeknou, tak je to taky o něčem jiným. Já se taky s našemi výcvikářemi úplně ve všem neshodnu. Pokud mi to nepřijde dobré, tak to prostě nedělám a udělám si to po svém. Nikdo mě přece nenutí to dělat tak, jak oni říkají - úplně všechno a úplně přesně.

scylla napsal(a):
Málokterý výcvikář je dobrý výcvikář, bohužel. Zažila jsem školičky, kde neuměli ani poznat, kdy je hra ještě hrou a kdy je šikanou, pak školičky, kde se učí, že wellfare psa (jídlo, vyběhání, hra s jinými psy atd.) pouze za odměnu a tak dále. Takže když školička, tak to jsem pořád já, kdo rozhoduje o svém psovi, o metodice a tak dále. Pak možná ano.

Ve školičce jsme byli v perfektní, dojížděli jsme sice každý týden 30km, ale stálo mně to za to - štěňata různých plemen (různé velikosti) si spolu hrála a dováděla, naučil se právě tu komunikaci s ostatními psy. Tím odpovídám vlastně i na otázku že podle mě je pro štěně kontakt s ostatními psy velmi důležitý.

Trénovali jsme základy povely - vždy jen formou hry. A velká pochvala a odměna. Přivolání z chumlu štěňat, vždycky jsme pár minut trénovali a potom zase dostali volno aby si hráli a běhali. Atd...

Ano souhlas, školička je fajn, ale vždy jsem já ta co dohlíží a rozhoduje.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Rodná smečka mamina+3tety+8 sourozenců...obývajících zahradu+zahradní domeček+dům chovatele...není řeč o existenci civilizace, ale o mezipsí komunikaci. A štěňata se komunikační prostředky si myslím nijak neučí, to je vrozené chování...mimochodem, není pravda, že člověk nenaučí, i konejšivé signály lze cíleně naučit (takové olizování např.) na povel.

Podstata všeho je v povaze, v nervové soustavě, to říká, jestli a v jaké míře je nutná nějaká cílená "socializace". A nejen jestli je nutná, ale i žádoucí, protože například násilně rvát štěně introvertního individualistu, ale pevné NS, do chumlu hrajících si štěňat, inteligentní fakt nebude.

Omyl. Komunikovat se štěně opravdu učí. Bez interakce se smečkou to nejde. Proto štěňata odebraná brzo od sourozenců, před fází "socializace" vykazují při kontaktu se psy nejistotu, která se projevuje buď strachem nebo agresí. Zbytečně. Stačilo je ponechat u mámy tak jak se má, klidně třeba deset týdnů. Na svého člověka se potom štěně naváže naprosto bez problémů a vůči ostatním psům nemá komunikační handicap.

Tak mi tam vypadla čárka a je z toho hned nesmysl. Opravuji:...štěňata odebraná brzo od matky a sourozenců, před fází "socializace", vykazují...

Slovo socializace : proces, jímž se individuum stává členem nějaké skupiny
probíhá celý život. rodina, škola, vrstevnická skupina
o násilí se nikde nehovoří. padej za plot, do smečky nerváků a nech se očichat prostě ne, to je nepochopení toho procesu.
v žádné školičce jsem nikdy nebyla, to slovo soc. jsem si teď vygooglovala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Rodná smečka mamina+3tety+8 sourozenců...obývajících zahradu+zahradní domeček+dům chovatele...není řeč o existenci civilizace, ale o mezipsí komunikaci. A štěňata se komunikační prostředky si myslím nijak neučí, to je vrozené chování...mimochodem, není pravda, že člověk nenaučí, i konejšivé signály lze cíleně naučit (takové olizování např.) na povel.

Podstata všeho je v povaze, v nervové soustavě, to říká, jestli a v jaké míře je nutná nějaká cílená "socializace". A nejen jestli je nutná, ale i žádoucí, protože například násilně rvát štěně introvertního individualistu, ale pevné NS, do chumlu hrajících si štěňat, inteligentní fakt nebude.

Ten proces neprobíhá jen v dětství, můj příspěvek byl k dalšímu rozvoji debaty, vaše názory vcelku podepisuji.
jen jsem podotkla, že někteří (a není jich málo) mají z domova komunikaci na hrozné úrovni, proto je nenásilně, pomalu, učíme lidsky i v psí smečce do té společnosti začlenit.

Pes je smečkové zvíře, udělali jsme to z něj my a tak se snažme jej podpořit v začleňování do lidské i psí smečky. to jsem mohla říct hned, no jo.).

Ještě mě tak napadlo, že je to krásně vidět u malých psů typu jorkšír, maltézák, čivava apod.

Většina z nich kterou vídám na ostatní psy štěkají a dorážejí, vzpínají se na flexinách. Ale pak znám pár takových, se kterými majitelé od mala chodili mezi psy a ty jsou naprosto v pohodě a dokáží si hrát i s většími psy. Tak čím to tedy je? Je těch pár psů co jsou v pohodě výjimka, a shodou okolností zrovna těm pár jedincům se dostalo toho kontaktu se psy a i pokud by ten kontakt neměli tak by se chovali stejně pohodově?

marcelaamax napsal(a):
Ještě mě tak napadlo, že je to krásně vidět u malých psů typu jorkšír, maltézák, čivava apod.

Většina z nich kterou vídám na ostatní psy štěkají a dorážejí, vzpínají se na flexinách. Ale pak znám pár takových, se kterými majitelé od mala chodili mezi psy a ty jsou naprosto v pohodě a dokáží si hrát i s většími psy. Tak čím to tedy je? Je těch pár psů co jsou v pohodě výjimka, a shodou okolností zrovna těm pár jedincům se dostalo toho kontaktu se psy a i pokud by ten kontakt neměli tak by se chovali stejně pohodově?

Rozdiel bude skor v tom ci sa majitel psovi venuje alebo nie, ked pes nema lepsiu zabavu nez riesit tak riesi.
A v chove, ked si niekto kupi "lacne steniatko" po labilnych rodicoch, tak sa bude hadzat na voditku aj ked sa mohlo hrat so psami vo vybehu.

L(phi) napsal(a):
Rozdiel bude skor v tom ci sa majitel psovi venuje alebo nie, ked pes nema lepsiu zabavu nez riesit tak riesi.
A v chove, ked si niekto kupi "lacne steniatko" po labilnych rodicoch, tak sa bude hadzat na voditku aj ked sa mohlo hrat so psami vo vybehu.

Ale mě nějde o tom, jestli sebou bude házet na vodítku, ale o to, jak bude reagovat na psy.

marcelaamax napsal(a):
Ale mě nějde o tom, jestli sebou bude házet na vodítku, ale o to, jak bude reagovat na psy.

Hadzat na voditku ked vidi psa.

L(phi) napsal(a):
Hadzat na voditku ked vidi psa.

Dobře tak jinak.

Pokud potkávám malé psy, kteří reagují na ostatní psy hysterickým štěkotem a vzpíráním se, bavím se s majiteli a sami Vám řeknou, že se psem jako malým mezi psy vůbec nechodili.¨

Pak potkávám pár malých psů, kteří na psy reagují úplně normálně a majitelé je od malička brali mezi psy.

Takže to všechno je jen náhoda, pes už to má dané v povaze? A kdyby se teda ty dvě skupiny lidí chovali naprosto opačně, tak stejně první skupina psů (i přesto že by je jako štěňata brali mezi psy) bude hysterčit a vzpírat se? A druhá skupina psů (i přesto že nikdy nebyla v kontaktu s jinými psy, tak bude reagovat naprosto pohodově?

Tomu se mi nějak nechce věřit...

Edit: Ještě dodávám, že se obě skupiny lidí se psovi věnují. Chodí s ním na dlouhé procházky, zaměstnávají ho apod. Rozdíl je jen v tom, že jedna skupina ho brala jako štěně mezi psy, druhá ne. A nejde jen o to, že ti psi štěkají a vzpírají se, ale oni si neumí hrát, neumí se po psovsku ani seznámit, očuchat atd...

Mam psa (velkeho) ktory sa hadze na voditku. Od malicka medzi psy chodil, byvame na sidlisku, ked to bolo bezpecne mohol sa zoznamovat, nema ziadnu megazlu skusenost (bezne ovrcanie od okoloiduceho psa neni nieco po com by sa mal normalny pes zlozit).
Poznam psy (toho isteho plemena) ktore ostatne psy ignoruju a neriesia ani ked ich pustili do svorky 20 inych psov. Od malicka poznali len vlastny dvor a 1-2 ine psy z rodiny co k nim obcas prisli na navstevu.

Nečetla jsem diskuzi, ale chtěla bych vědět, když si člověk vezme třeba psa z útulku, který tam třeba přišel z rodiny, kde byl jenom sám a se psy kontak neměl, třeba... je možné toho pejska nějak pomalu naučit, nebo nějak pomoct mu ve vycházení se psy? Třeba ročního?
Pejska nemám, jen se ptám, jestli i to je možné...?
Aby třeba lidé nelámali hůl nad pejsky z útulku z obavy, že se nenaučí tohle, nebo tamto...

L(phi) napsal(a):
Mam psa (velkeho) ktory sa hadze na voditku. Od malicka medzi psy chodil, byvame na sidlisku, ked to bolo bezpecne mohol sa zoznamovat, nema ziadnu megazlu skusenost (bezne ovrcanie od okoloiduceho psa neni nieco po com by sa mal normalny pes zlozit).
Poznam psy (toho isteho plemena) ktore ostatne psy ignoruju a neriesia ani ked ich pustili do svorky 20 inych psov. Od malicka poznali len vlastny dvor a 1-2 ine psy z rodiny co k nim obcas prisli na navstevu.

Dobře, tak váš pes bude asi jiná povaha, když ani jako štěně nestál o kontakt s jinými štěňaty. To si myslím, není úplně běžné chování štěněte.

A ano, já chápu, že jde o povahu psa, ale myslím si, že leccos se dá ovlivnit právě těmi zkušenostmi se psy. Ne třeba u každého psa, ale u většiny jo.

Doplňuji: třeba na cičáku, školičce, prostě jestli se tomu dá nějak pomoct...

Bledulebledá napsal(a):
Nečetla jsem diskuzi, ale chtěla bych vědět, když si člověk vezme třeba psa z útulku, který tam třeba přišel z rodiny, kde byl jenom sám a se psy kontak neměl, třeba... je možné toho pejska nějak pomalu naučit, nebo nějak pomoct mu ve vycházení se psy? Třeba ročního?
Pejska nemám, jen se ptám, jestli i to je možné...?
Aby třeba lidé nelámali hůl nad pejsky z útulku z obavy, že se nenaučí tohle, nebo tamto...

No a teď by Vám mnozí tady právě řekli, že buď se psy vycházet bude a nebo nebude a nějaké seznamování to nezmění, protože už to ten pes má tak dané.

Podle mě to tak není, protože znám právě třeba dvouleté psy, útulkoví, kteří neměli do dvou let žádný kontakt se psy. Přišli k nám do školičky, zezačátku to u některých vypadalo tak, že by ostatní psy sežrali a u některých tak, že se neustále schovávali. Stačilo pár hodin, pár klidných vyrovnaných psů a dnes už jsou psi z útulku mezi ostatními psy v pohodě.

Ale samozřejmě toho nedocílíte s každým psem. U takového psa nevíte jaké má zkušenosti a podobně, takže tam to bude vždycky tak trochu sázka do loterie.

Děkuji, v to jsem doufala, kdyby někdy zvítězil útuláček, že ta naděje tam je...

marcelaamax napsal(a):
Dobře, tak váš pes bude asi jiná povaha, když ani jako štěně nestál o kontakt s jinými štěňaty. To si myslím, není úplně běžné chování štěněte.

A ano, já chápu, že jde o povahu psa, ale myslím si, že leccos se dá ovlivnit právě těmi zkušenostmi se psy. Ne třeba u každého psa, ale u většiny jo.

Aby sme sa nechapali zle. Tiez si myslim, ze ma pes krajsi zivot, ked ma kontakt aj s prislusnikmi svojho druhu a nielen s clovekom.

Len si myslim, ze viac zalezi na vrodenej povahe (a mozno prvych fazach vyvinu, tych u chovatela) nez na tom kolko kontaktu mu dopraje majitel v stenacom veku.
Labila je sakra tazke socializovat lebo tam, kde vyrovnane stena stretne skupinku normalnych psov s ktorymi si normalne pokeca, tak tie iste psy mozu byt pre labila uz moc hrr a len mu pripravit vela zlych skusenosti.
A ked je pes v pohode hlavou, tak ho za par mesiacov ide naucit ze psy su okej aj ked ho vytiahnete v 2 rokoch z utulku.

"No a teď by Vám mnozí tady právě řekli, že buď se psy vycházet bude a nebo nebude a nějaké seznamování to nezmění, protože už to ten pes má tak dané."{/i
Marcelaamax, to jsi nějak špatně pochopila, je to jak píše Lphi.

L(phi) napsal(a):
Aby sme sa nechapali zle. Tiez si myslim, ze ma pes krajsi zivot, ked ma kontakt aj s prislusnikmi svojho druhu a nielen s clovekom.

Len si myslim, ze viac zalezi na vrodenej povahe (a mozno prvych fazach vyvinu, tych u chovatela) nez na tom kolko kontaktu mu dopraje majitel v stenacom veku.
Labila je sakra tazke socializovat lebo tam, kde vyrovnane stena stretne skupinku normalnych psov s ktorymi si normalne pokeca, tak tie iste psy mozu byt pre labila uz moc hrr a len mu pripravit vela zlych skusenosti.
A ked je pes v pohode hlavou, tak ho za par mesiacov ide naucit ze psy su okej aj ked ho vytiahnete v 2 rokoch z utulku.

Jo tak to jsme se asi nepochopili S tímhle souhlasím

marcelaamax napsal(a):
Dobře, tak váš pes bude asi jiná povaha, když ani jako štěně nestál o kontakt s jinými štěňaty. To si myslím, není úplně běžné chování štěněte.

A ano, já chápu, že jde o povahu psa, ale myslím si, že leccos se dá ovlivnit právě těmi zkušenostmi se psy. Ne třeba u každého psa, ale u většiny jo.

Taky jsem si určitou dobu myslela, že moje fenka, tehdy štěně, nestojí o kontakt s jinými psy, ani štěňaty. Ale ona měla jen jiný styl nebo řekněme priority, než jsem byla zvyklá od předchozích psů.
Dřív co jsem měla psa, ten se vyloženě k ostatním hrnul, cizí psi = rušivý element číslo 1. Tahle, něco ve stylu: "Hm pes, no a co. Hele, támhle je pták - PTÁK!" A taky byla strašnej závislák.
Když jsem chtěla, aby se s nějakým psem šla seznámit, musela jsem říct, to je krásný pejsek, pohladit ho a pak až ona, tak to měla skoro do 2 let.

Teď co už je "plnoletá", ostatní psy a feny ve své blízkosti toleruje, seznámí se, ale hrát si chce málo s kým, respektive - honit ano, do kontaktu ne. Moc to neřeším, protože je strašně málo lidí, co by svého psa pustili hrát s naší fenou
Pak má ještě ze cvičáku silně vypěstovaný zlozvyk vyštěkávat, když vidí něm. ovčáka, ty teda zdánlivě netoleruje, ale realita je taková, že jen hlásí. To teda neumím napravit. Zde cvičák byla má chyba v socializaci

Bledulebledá napsal(a):
Nečetla jsem diskuzi, ale chtěla bych vědět, když si člověk vezme třeba psa z útulku, který tam třeba přišel z rodiny, kde byl jenom sám a se psy kontak neměl, třeba... je možné toho pejska nějak pomalu naučit, nebo nějak pomoct mu ve vycházení se psy? Třeba ročního?
Pejska nemám, jen se ptám, jestli i to je možné...?
Aby třeba lidé nelámali hůl nad pejsky z útulku z obavy, že se nenaučí tohle, nebo tamto...

Jde to a možné to je. Dá to hodně práce, trpělivosti a klidu. Záleží však, jak moc je ten adoptovaný pes "postižen". Mnohdy je také nutná spolupráce majitelů a domluva. Ale věřte, že to jde a úspěšně.