Užovka nebo zmije

Ano, úžovka obojková.

Jinak, to, co se učí o zmijích a jejich klikaté čáře na zádech ve školách je prakticky nesmysl, některé zmije ani tu čáru klikatou mít nemusí.

100% UŽOVKA OBOJKOVÁ, jinak ji poznáte podle zornice(kulatá) u zmije svislá čárka, dále podle článků na hlavě, tzv. pileus. Zmije žijí ve vyšší nadm. výšce, mají tlustší tělíčko. U černé formy zmije, ani klikatou čáru neuvidíte. Tuto užovku, kdyby jste vzala do ruky, cítí se ohrožena a upadá do thanatosy, předstírá smrt. znehybní a otevře tlamku a vypustí kapičku krve, jako, že je mrtvá, ale není. Když ji položíte zpátky na zem, chvíli počká, a honem pryč. Je to její obranná reakce. Není kousavá, oproti jiným druhům užovek.

No, užovek jsme měli doma hafl, máme jezero, ale kočky je postupně zlikvidovaly Není pravda, že nekousne, v sebeobraně kousne taky, není nijak nadšená, když ji chcete vzít do ruky

Užovka kouše hůř jak pes - pověsila se mi na kůži u palce a čistě mi ji procvakla. Je to dlouho, ale pamatuju si to dost ostře

Děkuji za všechny odpovědi

...no tak děláte si "srandu", že už vylezli... Odkud prosím jste? Podle mě -a jsem si hodně jistá - jde spíše o užovku hladkou. Ta má kresbu podobnou zmiji. Jinak je taky poměrně vzeklá, kousavá, a zastrašuje také tím, že se nafukuje a nadzvedává. Tím, že mám příííšernou fobii z hadů, tak jsem se je snažila celkem sestudovat...
Tento dotaz nicméně patří do sekce "Terarijních zvířat" (nebo něčeho podobného), já se tam kdysi radila s obyvatelkou mé zahrady - mám užovku obojkovou - bohužel na fotce je bez hlavy, i tak se pokusím foto vložit.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Nevím, jestli to bude dobře vidět, tady to nezkontroluju. Je to ale už 6let stará fotka...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
...no tak děláte si "srandu", že už vylezli... Odkud prosím jste? Podle mě -a jsem si hodně jistá - jde spíše o užovku hladkou. Ta má kresbu podobnou zmiji. Jinak je taky poměrně vzeklá, kousavá, a zastrašuje také tím, že se nafukuje a nadzvedává. Tím, že mám příííšernou fobii z hadů, tak jsem se je snažila celkem sestudovat...
Tento dotaz nicméně patří do sekce "Terarijních zvířat" (nebo něčeho podobného), já se tam kdysi radila s obyvatelkou mé zahrady - mám užovku obojkovou - bohužel na fotce je bez hlavy, i tak se pokusím foto vložit.

Užovka hladká má sice kresbu podobnou zmiji, ale ani omylem půlměsíčky za hlavou. Naproti tomu užovka obojková může mít zbarvení poměrně variabilní.

Terven napsal(a):
Užovka hladká má sice kresbu podobnou zmiji, ale ani omylem půlměsíčky za hlavou. Naproti tomu užovka obojková může mít zbarvení poměrně variabilní.

Aha, tak to jsem nevěděla. Já myslela, že právě obojkovka má zbarvení jako ta "naše" - bez kresby - úplně šedá. O žlutých půlměsících vím.

igor napsal(a):
Užovka kouše hůř jak pes - pověsila se mi na kůži u palce a čistě mi ji procvakla. Je to dlouho, ale pamatuju si to dost ostře

Obojková kousavá není, kousla vás určitě jiná. Hodně kousavá je hladká. Ta taky neupadá do thanatosy, při ohrožení se chová zcela jinak. U nás žijící a vzácná je nádherná užovka stromová(aeskulapka). Dorůstá délky okolo 1,50 m.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Obojková kousavá není, kousla vás určitě jiná. Hodně kousavá je hladká. Ta taky neupadá do thanatosy, při ohrožení se chová zcela jinak. U nás žijící a vzácná je nádherná užovka stromová(aeskulapka). Dorůstá délky okolo 1,50 m.

Stromovka sice žije na Doupovsku a na stráních Krušných hor, ale když jsem užovku zkoušel sklepat z ruky, tak jsem zřetelně viděl ty půlměsíčky - určitě mne kousla obojková i když tomu nevěříte.

igor napsal(a):
Stromovka sice žije na Doupovsku a na stráních Krušných hor, ale když jsem užovku zkoušel sklepat z ruky, tak jsem zřetelně viděl ty půlměsíčky - určitě mne kousla obojková i když tomu nevěříte.

No, tak nevím, měla jsem užovku obojkovou( z přírody, když jsem na ni narazila), několikrát v ruce a NIKDY mě nekousla, zato hladká( z terária), při čištění terária mě kousla několikrát a ne jen jedna. To je moje zkušenost.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, tak nevím, měla jsem užovku obojkovou( z přírody, když jsem na ni narazila), několikrát v ruce a NIKDY mě nekousla, zato hladká( z terária), při čištění terária mě kousla několikrát a ne jen jedna. To je moje zkušenost.

Jedna jednou kousla mně - to je zase moje zkušenost

Je klidně možné, že Vás kousla, protože se citila v ohrožení. I u u. obojkových se to muže stát, ale pravděpodobnější je, že buď se Vám klidí z cesty, nebo dělá mrtvou a vypouští nevonici pach.

S pozdravem
Vojta.

igor napsal(a):
Stromovka sice žije na Doupovsku a na stráních Krušných hor, ale když jsem užovku zkoušel sklepat z ruky, tak jsem zřetelně viděl ty půlměsíčky - určitě mne kousla obojková i když tomu nevěříte.

Strávila jsem dětství chytáním různých tvorů a užovka obojková byla jedna z oblíbených "cílů". Nikdy mě žádná nekousla ani se o to nepokusila. Jo, zvracely na mě natrávené smradlavé pulce, to jo. Ale měla jsem jich v ruce mraky. Některé určitě i opakovaně

Tak když už jde ta řeč : hlásím se do sekce těch, co užovka obojková kousla. Léta jsme jezdili s rodiči do chatek od tátova podniku, tam bylo plno rybníků a tedy i užovek. Jelikož se mi moc líbyly, chytala jsem je a nosila je. A jedna obří, mi tehdy KOUSLA do palce . A na to nezapomenu!

lesnížínka napsal(a):
Nevím, jestli to bude dobře vidět, tady to nezkontroluju. Je to ale už 6let stará fotka...

Ta Vaše je dle mě obojkovka jako ta naše. Naše je ale mohutná, dle herpetologa prý asi samice. Nadšeně mi sděloval, že tak mohutné užovky už jsou celkem raritou a že si jí mám strašně moc vážit! No byla jsem "štěstím bez sebe"! Nemůžu za to, že z nich mám tak příšernou fobii, opravdu neskutečnou!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Obojková kousavá není, kousla vás určitě jiná. Hodně kousavá je hladká. Ta taky neupadá do thanatosy, při ohrožení se chová zcela jinak. U nás žijící a vzácná je nádherná užovka stromová(aeskulapka). Dorůstá délky okolo 1,50 m.

Ano, toto je přesné - takto to mám sestudováno . Já když narazila na naši obrobojkovku jak se vyvaluje na zahradě, tak zřejmě dělala právě mrtvou, já pelášila pro mámu, pro sousedy, seběhlo se půl vesnice a užovka dávno v háji! Můj tehdejší partner si ze mě dělal srandu, že šlo stopro o slepýše, kterých máme spoustu, a já jak mám fobii, tak jsem si ji ve fantazii x-krát zvětšila. No, na druhý den přilítl ze zahrady on, oči navrch hlavy, že jsem měla pravdu, a podařilo se mu ji vyfotit - viz můj příspěvek někde výše - náš kompost byl/je pro ni značka ideál!

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, tak nevím, měla jsem užovku obojkovou( z přírody, když jsem na ni narazila), několikrát v ruce a NIKDY mě nekousla, zato hladká( z terária), při čištění terária mě kousla několikrát a ne jen jedna. To je moje zkušenost.

Uf, "Anet" - klobouk dolů! Já se té mé fobie už asi nikdy nezbavím. Ale vím, že fobie - kupodivu - bývají dědičné, a fakt u nás ženská linie rodiny trpí šíleným strachem z hadů. Ale nikdy bych hadovi neublížila. Tady na "Terarijních zvířatech" se mnohdy někteří "chlubí" jak zabili v přírodě užovku! Tuším, že je i chráněná...?

amiš napsal(a):
Tak když už jde ta řeč : hlásím se do sekce těch, co užovka obojková kousla. Léta jsme jezdili s rodiči do chatek od tátova podniku, tam bylo plno rybníků a tedy i užovek. Jelikož se mi moc líbyly, chytala jsem je a nosila je. A jedna obří, mi tehdy KOUSLA do palce . A na to nezapomenu!

Teda všechny chytače hadů zde obdivuji , i když je pravdou, že moje fobie je vlastně neopodstatněná. Tuším ale, že kdyby se na mě "pověsila" třeba ta naše užovka, tak z toho asi budu mít infarkt, každopádně šok. Mimochodem je znám případ, kdy ověřeně užovka kousla paní, ta trpěla něčím podobným jako já, a rozjely se u ní příznaky intoxikace, těžká alergická reakce...jj, psychosomatika je sviňa!

lesnížínka napsal(a):
Nevím, jestli to bude dobře vidět, tady to nezkontroluju. Je to ale už 6let stará fotka...

Co na ni vlastně Váš pesan "říkal"? Náš je stran slepýšů celkem obezřetný ...

fikovnice napsal(a):
Co na ni vlastně Váš pesan "říkal"? Náš je stran slepýšů celkem obezřetný ...

Syn ma doma uzovku cervenou, ja se snazim vyhnout tomu, dostavat kohokoli z osazenstva naseho domova do stresu. Tedy psi hada nufali jen zdali a had byl v rukou syna klidny.

fikovnice napsal(a):
Uf, "Anet" - klobouk dolů! Já se té mé fobie už asi nikdy nezbavím. Ale vím, že fobie - kupodivu - bývají dědičné, a fakt u nás ženská linie rodiny trpí šíleným strachem z hadů. Ale nikdy bych hadovi neublížila. Tady na "Terarijních zvířatech" se mnohdy někteří "chlubí" jak zabili v přírodě užovku! Tuším, že je i chráněná...?

Fikovnice, většina lidí se bojí hadů, je to ale jen taková si myslím neinformovanost a neznalost o nich, jejich způsobu života atd... Chodila jsem kdysi dávno do teraristiky a moc mě bavila. Velmi zajímavý obor. Sama doma jsem měla hroznýšovce duhového, http://www.worldofreptil.com/?page_id=371 dávám odkaz na stránky, aby jste viděla, jak vypadá-nádherný tvor, no a pak jsem se vdala a můj manžel hada nechtěl, tak teď žádného nemám. Ale nedávno jsem měla na hlídání 3 měsíce doma, kamarádky krajtu královskouhttp://tera.poradna.net/a/view/64346-krajta-kralovska-python-regius, pohodový nekousavý tvor. Večer, když byl aktivní (noční aktivita), jsem ho pouštěla z terárka po bytě, aby se protáhl. Manžel ho na klíně snesl, ale doma na pořád, by ho nechtěl. V teraristice jsme mívali i zmije růžkaté a to byly pane jiní kolíčci. Byly pod zámkem a manipuloval s nimi jen vedoucí a lidi z laborky, kteří si chodili kousat do sklíček pro jed na léčiva. Vůbec tam bylo plno zajímavých tvorů. Našich užovek, se bát nemusíte.

Královská se nenačetla, zkusím znova http://www.teraplanet.cz/krajta-kralovska/.

fikovnice napsal(a):
Co na ni vlastně Váš pesan "říkal"? Náš je stran slepýšů celkem obezřetný ...

Přesně tak, byl obezřetný, jen si toho divného tvora prohlédl a shledal, že bude lepší, se mu vyhnout. Druhý pes narazil na ještě větší kus(asi tu samici) v takovém průchodu mězi dvěma zemními valy, co máme a tomu místu se pak vyhýbal snad dva roky...asi se chudák strašně leknul. Já se hadů neděsím, obdivuju je, neměla bych problém si ho dát na krk, či co se rádo předvádí...ale v přírodě se je nesnažím chytat, proč by. Když jsme stavěli barák, měli jsme tu takovou nádrž na vodu v zemi, jen takovou zafoliovanou jámu s přítokem. Nastěhovaly se tam tři obojkové, velké jen o něco víc než tužka a já si je ochočila dá se říct. Když jsem přišla, utekly se do trávy kolem nádrže schovat. Já si sedla a volala na ně: ahoj Žofinky, a šplouchala prstem ve vodě, jako se to dělá, když se krmí ryby. Postupně se začaly sjíždět a zvědavě si mně prohlížet. Pak jsem seděla s nohama ve vodě, ony projížděly kolem, podplouvaly a očichávaly mi nohy, už se neplašily, daly se i pohladit, projeli mi přes ponořenou dlaň...Jak jsme pořídily kočky, postupně stíhaly vychytat všechny, co nestihnuly utéct k blízkému potoku. Matka každý rok kladla do kompostu(ta měla právě snad metr dvacet) ale vloni jsem ji neviděla Asi už jí s kočkama došla trpělivost Druhá věc je, že máme v jezírku ryby, co sežerou, co se jim tam přichomýtne a viděla jsem na vlastní oči, jak zabily už dvě užovky, co chtěly přeplavat. Takže je vlastně zlikvidovaly s kočkama tak napůl..asi

lesnížínka napsal(a):
Přesně tak, byl obezřetný, jen si toho divného tvora prohlédl a shledal, že bude lepší, se mu vyhnout. Druhý pes narazil na ještě větší kus(asi tu samici) v takovém průchodu mězi dvěma zemními valy, co máme a tomu místu se pak vyhýbal snad dva roky...asi se chudák strašně leknul. Já se hadů neděsím, obdivuju je, neměla bych problém si ho dát na krk, či co se rádo předvádí...ale v přírodě se je nesnažím chytat, proč by. Když jsme stavěli barák, měli jsme tu takovou nádrž na vodu v zemi, jen takovou zafoliovanou jámu s přítokem. Nastěhovaly se tam tři obojkové, velké jen o něco víc než tužka a já si je ochočila dá se říct. Když jsem přišla, utekly se do trávy kolem nádrže schovat. Já si sedla a volala na ně: ahoj Žofinky, a šplouchala prstem ve vodě, jako se to dělá, když se krmí ryby. Postupně se začaly sjíždět a zvědavě si mně prohlížet. Pak jsem seděla s nohama ve vodě, ony projížděly kolem, podplouvaly a očichávaly mi nohy, už se neplašily, daly se i pohladit, projeli mi přes ponořenou dlaň...Jak jsme pořídily kočky, postupně stíhaly vychytat všechny, co nestihnuly utéct k blízkému potoku. Matka každý rok kladla do kompostu(ta měla právě snad metr dvacet) ale vloni jsem ji neviděla Asi už jí s kočkama došla trpělivost Druhá věc je, že máme v jezírku ryby, co sežerou, co se jim tam přichomýtne a viděla jsem na vlastní oči, jak zabily už dvě užovky, co chtěly přeplavat. Takže je vlastně zlikvidovaly s kočkama tak napůl..asi

Lesní žínko, neexistuje, ochočit si hada, na vaše volání Žofinky nereagovaly, protože hadi jsou hluší, neslyší. Reagovaly na vibrace půdy, jak jste seděla a mávala nohama, tak se půda chvěje. Mají senzory na spodní straně čelisti, kterými jsou přenášeny vibrace půdy, přes kosti vnitř. ucha. Ještě, pokud se tolik pohybovaly ve vodě, to mohla být užovka podplamatá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Fikovnice, většina lidí se bojí hadů, je to ale jen taková si myslím neinformovanost a neznalost o nich, jejich způsobu života atd... Chodila jsem kdysi dávno do teraristiky a moc mě bavila. Velmi zajímavý obor. Sama doma jsem měla hroznýšovce duhového, http://www.worldofreptil.com/?page_id=371 dávám odkaz na stránky, aby jste viděla, jak vypadá-nádherný tvor, no a pak jsem se vdala a můj manžel hada nechtěl, tak teď žádného nemám. Ale nedávno jsem měla na hlídání 3 měsíce doma, kamarádky krajtu královskouhttp://tera.poradna.net/a/view/64346-krajta-kralovska-python-regius, pohodový nekousavý tvor. Večer, když byl aktivní (noční aktivita), jsem ho pouštěla z terárka po bytě, aby se protáhl. Manžel ho na klíně snesl, ale doma na pořád, by ho nechtěl. V teraristice jsme mívali i zmije růžkaté a to byly pane jiní kolíčci. Byly pod zámkem a manipuloval s nimi jen vedoucí a lidi z laborky, kteří si chodili kousat do sklíček pro jed na léčiva. Vůbec tam bylo plno zajímavých tvorů. Našich užovek, se bát nemusíte.

"Anet", díky za zajímavé info. Já to vím, že hadi nezaútočí jen tak pro nic za nic. Ale fakt je to u mě úděsná fobie, ani to nemám spojené s nějakým nepříjemným zážitkem. Kdysi v Tatrách jsem dřepěla - ještě jako dítě a sbírala borůvky. Naprosto ukázková zmije se mi proplazila mezi nohami (kousnutí do zadku či intimních míst by bylo obzvášť pikantní), přesto mě výrazným syčením na sebe upozornila a já prostě "zmrzla", ani se nehnula a to mě asi zachránilo od uštknutí. Jinak nemám ani tak fobii ze škrtičů, ale právě z těch štíhlejších mrštných hadů, kteří jsou navíc útoční. Prostě to tak mám - odpradávna a asi s tím už nic nenadělám - už to u mě trvá několik desetiletí!

lesnížínka napsal(a):
Přesně tak, byl obezřetný, jen si toho divného tvora prohlédl a shledal, že bude lepší, se mu vyhnout. Druhý pes narazil na ještě větší kus(asi tu samici) v takovém průchodu mězi dvěma zemními valy, co máme a tomu místu se pak vyhýbal snad dva roky...asi se chudák strašně leknul. Já se hadů neděsím, obdivuju je, neměla bych problém si ho dát na krk, či co se rádo předvádí...ale v přírodě se je nesnažím chytat, proč by. Když jsme stavěli barák, měli jsme tu takovou nádrž na vodu v zemi, jen takovou zafoliovanou jámu s přítokem. Nastěhovaly se tam tři obojkové, velké jen o něco víc než tužka a já si je ochočila dá se říct. Když jsem přišla, utekly se do trávy kolem nádrže schovat. Já si sedla a volala na ně: ahoj Žofinky, a šplouchala prstem ve vodě, jako se to dělá, když se krmí ryby. Postupně se začaly sjíždět a zvědavě si mně prohlížet. Pak jsem seděla s nohama ve vodě, ony projížděly kolem, podplouvaly a očichávaly mi nohy, už se neplašily, daly se i pohladit, projeli mi přes ponořenou dlaň...Jak jsme pořídily kočky, postupně stíhaly vychytat všechny, co nestihnuly utéct k blízkému potoku. Matka každý rok kladla do kompostu(ta měla právě snad metr dvacet) ale vloni jsem ji neviděla Asi už jí s kočkama došla trpělivost Druhá věc je, že máme v jezírku ryby, co sežerou, co se jim tam přichomýtne a viděla jsem na vlastní oči, jak zabily už dvě užovky, co chtěly přeplavat. Takže je vlastně zlikvidovaly s kočkama tak napůl..asi

Jj, já teď na chalupu jezdím málo, tak tam mají božský klid a k tomu snad dvacetiletý kompost - to je pro ně značka ideál. Jinak můj kocour už utrápil slepýše - bohužel jsem to viděla už v té konečné fázi. Jestli by si troufl na tu velkou obojkovku, to nevím. Ale se psem to mám stejné jak Vy - také se "divil" , a to jen slepýše. Protože je to obzvlášť hrdina, tak předpokládám, že když by viděl jak píšete tak divného tvora jako je naše obružovka, asi by zdrhal...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lesní žínko, neexistuje, ochočit si hada, na vaše volání Žofinky nereagovaly, protože hadi jsou hluší, neslyší. Reagovaly na vibrace půdy, jak jste seděla a mávala nohama, tak se půda chvěje. Mají senzory na spodní straně čelisti, kterými jsou přenášeny vibrace půdy, přes kosti vnitř. ucha. Ještě, pokud se tolik pohybovaly ve vodě, to mohla být užovka podplamatá.

Vidím, že se "Anet" velmi vyznáte v hadech a terarijních zvířatech, troufla byste si z těch mých fotek potvrdit, že máme obojkovku? Viz ty fotky v mém příspěvku někde výše. Nepodařilo se vyfotit hlavu a ani ji zblízka vidět, takže nemohu potvrdit žluté půlměsíce. Jen na té fotce je patrná komplet šedá barva bez jakékoliv kresby. Bylo mi řečeno, že užovka hladká např. by měla kresbu. Je to, prosím, tak? Hladkou jskožto mnohem víc útočnou bych tedy na zahradě měla ještě méně ráda než tu obojkovku (jinak samozřejmě vím, že jsou užitečné a znovu dodávám - nehodlám jí ublížit).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lesní žínko, neexistuje, ochočit si hada, na vaše volání Žofinky nereagovaly, protože hadi jsou hluší, neslyší. Reagovaly na vibrace půdy, jak jste seděla a mávala nohama, tak se půda chvěje. Mají senzory na spodní straně čelisti, kterými jsou přenášeny vibrace půdy, přes kosti vnitř. ucha. Ještě, pokud se tolik pohybovaly ve vodě, to mohla být užovka podplamatá.

Ne, byly to obojkové. Ochočila...jsem nemyslela, že přiběhnuly na zavolání, ale že tam dokázaly se mnou existovat, neutekly a nezalezly někam po dobu, co jsem tam byla, ale nevím jak to říct, prostě jsme si udělali takový rituál a ony si na to zvyknuly a už se nebály

lesnížínka napsal(a):
Ne, byly to obojkové. Ochočila...jsem nemyslela, že přiběhnuly na zavolání, ale že tam dokázaly se mnou existovat, neutekly a nezalezly někam po dobu, co jsem tam byla, ale nevím jak to říct, prostě jsme si udělali takový rituál a ony si na to zvyknuly a už se nebály

Lesnížínko, jo chápu to tak, jak jste napsala, musel to být fajn pocit, vždyť oni do naší přrody patří. A pro fikovnici, nemám, až takové znalosti, tak nějak trochu, (ani nediskutuju na plazech, v současné době, žádného nemám), škoda, že na té fotce jsou jen ocásky, ale přikláním se k té obojkové. Užovky mají různé odstíny barev, hnědé, sv.-tm. šedé, jak které, a ještě před svlekem je ta barva taková matná, po svleku výrazná. Ten zážitek z Tater, se vám nedivím, varovala vás, aby jste si jí všimla, cítila se ohrožená, úplně chápu váš šok. Jak jsme ještě bydleli na vysočině, byla tam stará trať, na kopci, po které už nejezdily vlaky a tam na pražcích bylo zmijí plno. Vyhřívaly se a když se šlo po trati ještě ráno a byly ještě takové, přituhlé a pomalé", muselo se dávat velký pozor, aby se na ni nešláplo. Žijí ve vyšších nadm. výškách. Až někdy půjdete a nebudete si jistá, tak trošku, přidupněte na zem", mluvení nahlas, je k ničemu.

Hadi jsou super. Měla jsem toho dost a momentálně zakotvila jen na hroznýších kdy nejmnší kousek má pár cm (letošní mimčo) a největší 2m (4letá samice) ale přibude i něco většího na mazla psa nemám jen proto že dík práci jsem pryč 14h denně občas a jinak máme jen ježuru tedy ježka bělobřichého Ovšem jak jn to pujde pořizuju rotvíka

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lesnížínko, jo chápu to tak, jak jste napsala, musel to být fajn pocit, vždyť oni do naší přrody patří. A pro fikovnici, nemám, až takové znalosti, tak nějak trochu, (ani nediskutuju na plazech, v současné době, žádného nemám), škoda, že na té fotce jsou jen ocásky, ale přikláním se k té obojkové. Užovky mají různé odstíny barev, hnědé, sv.-tm. šedé, jak které, a ještě před svlekem je ta barva taková matná, po svleku výrazná. Ten zážitek z Tater, se vám nedivím, varovala vás, aby jste si jí všimla, cítila se ohrožená, úplně chápu váš šok. Jak jsme ještě bydleli na vysočině, byla tam stará trať, na kopci, po které už nejezdily vlaky a tam na pražcích bylo zmijí plno. Vyhřívaly se a když se šlo po trati ještě ráno a byly ještě takové, přituhlé a pomalé", muselo se dávat velký pozor, aby se na ni nešláplo. Žijí ve vyšších nadm. výškách. Až někdy půjdete a nebudete si jistá, tak trošku, přidupněte na zem", mluvení nahlas, je k ničemu.

Vím vím... Jak jsem psala, díky fobii mám sestudováno. I tu nadmořskou výšku .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lesnížínko, jo chápu to tak, jak jste napsala, musel to být fajn pocit, vždyť oni do naší přrody patří. A pro fikovnici, nemám, až takové znalosti, tak nějak trochu, (ani nediskutuju na plazech, v současné době, žádného nemám), škoda, že na té fotce jsou jen ocásky, ale přikláním se k té obojkové. Užovky mají různé odstíny barev, hnědé, sv.-tm. šedé, jak které, a ještě před svlekem je ta barva taková matná, po svleku výrazná. Ten zážitek z Tater, se vám nedivím, varovala vás, aby jste si jí všimla, cítila se ohrožená, úplně chápu váš šok. Jak jsme ještě bydleli na vysočině, byla tam stará trať, na kopci, po které už nejezdily vlaky a tam na pražcích bylo zmijí plno. Vyhřívaly se a když se šlo po trati ještě ráno a byly ještě takové, přituhlé a pomalé", muselo se dávat velký pozor, aby se na ni nešláplo. Žijí ve vyšších nadm. výškách. Až někdy půjdete a nebudete si jistá, tak trošku, přidupněte na zem", mluvení nahlas, je k ničemu.

Jinak Vysočina, Šumava, ale asi hlavně ty Tatry jsou množstvím zmijí proslulé. Když se stal ten zážitek mně, tak jsem nebyla malé děcko - mohlo mi být tak 13. Ale poté, co zmije zasyčela, já "zmrzla" a následně odmrzla, tak jsem začala ječet, seběhli se okolní chataři a místní (bylo to v Podbanském) a povídali, že jsem ječela přibližně stejnou intenzitou jako kluk den předtím. Toho ale zmije skutečně uštkla a pádili s ním do Liptovského Mikuláše.