Změna chování psa

Nemůže mít po stříhání ránu, které jste si nevšimli? Nemusí vždy všechno krvácet. Nebo může mít někde něco píchlého.
Nebo je to rozmazlenec, který se neumí chovat a je zvyklý, že když zavrčí, dáte mu pokoj. A je uražený kvůli stříhání

Pokud víte, že se mu nic vážného při střihu nestalo, nevšímejte si jeho chování, vodítko připněte a pořádně ho venku prožeňte. Za chvíli by mělo být vidět, jestli mu něco opravdu je nebo ne.

Jestli žere, bude to jen kapric.

LájošM napsal(a):
Nemůže mít po stříhání ránu, které jste si nevšimli? Nemusí vždy všechno krvácet. Nebo může mít někde něco píchlého.
Nebo je to rozmazlenec, který se neumí chovat a je zvyklý, že když zavrčí, dáte mu pokoj. A je uražený kvůli stříhání

Pokud víte, že se mu nic vážného při střihu nestalo, nevšímejte si jeho chování, vodítko připněte a pořádně ho venku prožeňte. Za chvíli by mělo být vidět, jestli mu něco opravdu je nebo ne.

Jestli žere, bude to jen kapric.

Vidíte, a mně na "Kočkách" bylo řečeno, že se kočky (a tudíž asi i psi) neumí urážet? Jak to tedy je? Napíšete své zkušenosti a znalosti? Jinak můj příběh je na "Kočkách" pod názvem "Podivné chování kocourka".

Uražený po stříhání někdy bývá, ale mám spíš pocit, že má po posledním stříhání nějakou špatnou zkušenost s vodítkem. Dcerám pokousal ruku, když mu ho chtěly připnout, a to byl vždycky nadšený, když šel ven na procházku.Ode mne si ho nechá připnout, ale musím zakřičet, jinak by mě kousl taky.Venku strašně chvátá, už aby byl zase v pelíšku, a tam sedí a kouká a na zavolání přijde až po delší době, kdy se různě ošívá, jakoby bojoval s tím, jestli poslechnout nebo ne.A misky se žrádlem si ani nevšimne.

Ted napsal(a):
Uražený po stříhání někdy bývá, ale mám spíš pocit, že má po posledním stříhání nějakou špatnou zkušenost s vodítkem. Dcerám pokousal ruku, když mu ho chtěly připnout, a to byl vždycky nadšený, když šel ven na procházku.Ode mne si ho nechá připnout, ale musím zakřičet, jinak by mě kousl taky.Venku strašně chvátá, už aby byl zase v pelíšku, a tam sedí a kouká a na zavolání přijde až po delší době, kdy se různě ošívá, jakoby bojoval s tím, jestli poslechnout nebo ne.A misky se žrádlem si ani nevšimne.

A Vy tam při stříhání nejste s ním?

Fikovnice:
Ono to možná není uražení v tom smyslu, jako mají lidé. Ale vidívám u psů, když jsou donuceni udělat něco, co nechtějí, že se chovají odtažitě, prostě podobně jako uražený člověk.
Když jednomu z mých psů zakážu sežrat to, co by moc chtěl, ale co pro něj není, zaleze si na pelech a "nemluví" se mnou. Přitom normálně je to mazel, co ho mám pořád za zadkem.

Vždy jsem u stříhání byla celou dobu s ním, ale poslední dvě stříhání byly u jiné psí holičky a ta si pejska odvede sama do salonu. Minuůle to proběhlo úplně bez problémů, teď je jak vyměněný.

Ted napsal(a):
Vždy jsem u stříhání byla celou dobu s ním, ale poslední dvě stříhání byly u jiné psí holičky a ta si pejska odvede sama do salonu. Minuůle to proběhlo úplně bez problémů, teď je jak vyměněný.

Hlavní pravidlo je, že svého psa nikdy, pokud je to možné, nenechávám s nikým samotného.

Ted napsal(a):
Uražený po stříhání někdy bývá, ale mám spíš pocit, že má po posledním stříhání nějakou špatnou zkušenost s vodítkem. Dcerám pokousal ruku, když mu ho chtěly připnout, a to byl vždycky nadšený, když šel ven na procházku.Ode mne si ho nechá připnout, ale musím zakřičet, jinak by mě kousl taky.Venku strašně chvátá, už aby byl zase v pelíšku, a tam sedí a kouká a na zavolání přijde až po delší době, kdy se různě ošívá, jakoby bojoval s tím, jestli poslechnout nebo ne.A misky se žrádlem si ani nevšimne.

No nikdy nevíte, když se psem nejste, jak se k němu chovali, jestli nevzniknul nějaký problém...to že se pes "urazí" se stát může, ale že takhle vyvádí, když mu chcete připnout vodítko, které většina psů kvituje spíš s radostí, protože ví, že vodítko znamená, že se jde ven, je opravdu k zamyšlení a jestli se to stalo po posledním stříhání, tak se obávám, že se tam "něco" stát muselo...
a bude to chtít notnou dávku trpělivosti obnovit původní vztahy...režim...a otázka je, co váš pejsek řekne na další proceduru v psím salonu...
Jste si jistá, že to např. není jen souhra náhod? Že pejsek není nemocný?...Zkoušeli jste mu k jídlu nabídnout něco, čemu za normálních okolností neodolá...?...to taky nechce?

Četla jsem článek od specialistky dermatoložky, kde se psalo, že ostříhání nakrátko (speciálně dlouhosrsté) kočky -ale i někteří psi- těžce snášejí psychicky: "stydí se" a např. odmítají vylézt z úkrytu. Já své psy nikdy nestříhala, tak nevím, ale píšu to tady proto, abyste vzala v potaz i tuto možnost. Třeba se vašemu pejskovi žádné příkoří nestalo, ale prostě je mu teď po ostříhání "divně", a tak to řeší tímto způsobem.

Já myslím, že při střihání stál vyvázaný na stole, možná se zmítal a přiškrtil se, nebo byl důrazně napomenut ke klidu a zřejmě ho tento zážitek psychicky zdeptal. Ta reakce vypadá na psa, který je se svým strachem zahnán do kouta. Nechte tomu čas, třeba se bojí, že zase pojede na střihání, pokud poslouchá, cvičte s ním doma různé cviky a hry které zná a on se zase vrátí do původních kolejí.

manbea napsal(a):
Já myslím, že při střihání stál vyvázaný na stole, možná se zmítal a přiškrtil se, nebo byl důrazně napomenut ke klidu a zřejmě ho tento zážitek psychicky zdeptal. Ta reakce vypadá na psa, který je se svým strachem zahnán do kouta. Nechte tomu čas, třeba se bojí, že zase pojede na střihání, pokud poslouchá, cvičte s ním doma různé cviky a hry které zná a on se zase vrátí do původních kolejí.

Tak tak a jeste bych vymenila obojek za ksirky. Take me napadlo jestli mu nemackali nesetrne analni zlazky a neboli ho zadek...

manbea napsal(a):
Já myslím, že při střihání stál vyvázaný na stole, možná se zmítal a přiškrtil se, nebo byl důrazně napomenut ke klidu a zřejmě ho tento zážitek psychicky zdeptal. Ta reakce vypadá na psa, který je se svým strachem zahnán do kouta. Nechte tomu čas, třeba se bojí, že zase pojede na střihání, pokud poslouchá, cvičte s ním doma různé cviky a hry které zná a on se zase vrátí do původních kolejí.

Taky si myslím, že se stalo něco takového. Známí měli minijorku, ale fakt totálně mini, dle mne pes mrzák dali ji ostříhat, také to nebylo poprvé a doma zjistili, že kulhá. Pak jim začala odpadat, přestala dýchat. To ji ještě rozdýchali a valili na veterinu. Měla zlomenou nohu v kloubu(tak jako u lidí, v krčku") a stejně jako u lidí to bývá - sice ji i zoperovali, ale druhý den umřela. Neříkám, že je to pravděpodobné u normálního maltézáčka jen, že stát se může cokoliv. U zadavatelky psa jsem ale pochopila, že je to jinak nevychovanec, protože to, že vyjíždí na kohokoliv z rodiny a kousne, ji nijak zvlášť neudivuje.

Ted napsal(a):
Uražený po stříhání někdy bývá, ale mám spíš pocit, že má po posledním stříhání nějakou špatnou zkušenost s vodítkem. Dcerám pokousal ruku, když mu ho chtěly připnout, a to byl vždycky nadšený, když šel ven na procházku.Ode mne si ho nechá připnout, ale musím zakřičet, jinak by mě kousl taky.Venku strašně chvátá, už aby byl zase v pelíšku, a tam sedí a kouká a na zavolání přijde až po delší době, kdy se různě ošívá, jakoby bojoval s tím, jestli poslechnout nebo ne.A misky se žrádlem si ani nevšimne.

Máte pocit? Vy jste s ním nebyli při stříhání? Proč? Jak můžete nechat psa cizímu člověku bez dozoru, myslím dozor na toho člověka?

scylla napsal(a):
Máte pocit? Vy jste s ním nebyli při stříhání? Proč? Jak můžete nechat psa cizímu člověku bez dozoru, myslím dozor na toho člověka?

Já stříhací psy nemám, ale pár známých má a vím od nich, že je to běžná praxe...

lesnížínka napsal(a):
Já stříhací psy nemám, ale pár známých má a vím od nich, že je to běžná praxe...

Leda pro někoho, kdo je padlý na hlavu. To není běžná praxe, to je pitomost. Pravidelně hlídám dva psy, kteří se musí stříhat a nenechala bych je nikdy samotné. Paní, ke které chodíme, přímo přitomnost majitele také vyžaduje.

No po skouknutí na Facebooku, kdy bylo natáčeno skrytou kamerou jak se v psím salonu chovali ke psům, bych už v životě psa nenechávala bez dozoru.Být tam tak už ta dotyčná nežije. Tak že mi to přijde, že ten váš pes tam musel dostat pěknou sodu a asi bych kontaktovala dotyčnou "paní" a zeptala se ji co se tam stalo. Ale je mi jasné, že už se bohužel nic nedovíte, protože se k ničemu nepřizná. Ale nebylo by od věci kdyby to bylo v moci do těchto salónů instalovat kamery, protože to co jsem viděla na tom Facebooku bylo fakt děsný a raději si nebudu domýšlet kolik je takových lidí co se tímto živí a rupnou jim nervy a vybijou si to na těch psech.

LájošM napsal(a):
Fikovnice:
Ono to možná není uražení v tom smyslu, jako mají lidé. Ale vidívám u psů, když jsou donuceni udělat něco, co nechtějí, že se chovají odtažitě, prostě podobně jako uražený člověk.
Když jednomu z mých psů zakážu sežrat to, co by moc chtěl, ale co pro něj není, zaleze si na pelech a "nemluví" se mnou. Přitom normálně je to mazel, co ho mám pořád za zadkem.

Děkuji.
A ano, také takové chování znám, třeba zrovna u našeho psa - že prostě s námi přestane "mluvit".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hlavní pravidlo je, že svého psa nikdy, pokud je to možné, nenechávám s nikým samotného.

Někde jsem četla, že některé tzv. salony zakazují přítomnost pánečků. Já nemám psa stříhacího. Ale kdybych měla, tak takovému salonu se obloukem vyhnu!

Šarina napsal(a):
Četla jsem článek od specialistky dermatoložky, kde se psalo, že ostříhání nakrátko (speciálně dlouhosrsté) kočky -ale i někteří psi- těžce snášejí psychicky: "stydí se" a např. odmítají vylézt z úkrytu. Já své psy nikdy nestříhala, tak nevím, ale píšu to tady proto, abyste vzala v potaz i tuto možnost. Třeba se vašemu pejskovi žádné příkoří nestalo, ale prostě je mu teď po ostříhání "divně", a tak to řeší tímto způsobem.

Fakt? Tak to je hodně zajímavé. Že by tak vnímali své vlastní tělo...?

lesnížínka napsal(a):
Taky si myslím, že se stalo něco takového. Známí měli minijorku, ale fakt totálně mini, dle mne pes mrzák dali ji ostříhat, také to nebylo poprvé a doma zjistili, že kulhá. Pak jim začala odpadat, přestala dýchat. To ji ještě rozdýchali a valili na veterinu. Měla zlomenou nohu v kloubu(tak jako u lidí, v krčku") a stejně jako u lidí to bývá - sice ji i zoperovali, ale druhý den umřela. Neříkám, že je to pravděpodobné u normálního maltézáčka jen, že stát se může cokoliv. U zadavatelky psa jsem ale pochopila, že je to jinak nevychovanec, protože to, že vyjíždí na kohokoliv z rodiny a kousne, ji nijak zvlášť neudivuje.

No tak to je teda děsný příběh! A dokázali, že se zlomenina stala při stříhání? Soudili se nebo jak to celé pak bylo?

fikovnice napsal(a):
Děkuji.
A ano, také takové chování znám, třeba zrovna u našeho psa - že prostě s námi přestane "mluvit".

Tohle umí perfektně jezevčíci.

sisi58 napsal(a):
Tohle umí perfektně jezevčíci.

A také chrti a další, jak já řikám "volnomyšlenkářská" plemena.

fikovnice napsal(a):
Někde jsem četla, že některé tzv. salony zakazují přítomnost pánečků. Já nemám psa stříhacího. Ale kdybych měla, tak takovému salonu se obloukem vyhnu!

Neslyšela jsem o zákazu, ale o doporučení nezúčastnění se stříhání.
Stříhaný pes se v přítomnosti paničky (někdy i pána) chová na stříhacím stole jako ichtyl. Tváří se, že skočí, ale 98% z nich se tak jen tváří a neskočí. Uvázání není potřeba.
U stříhání kvílí, kňourají, naříkají, štěkají, klepou se, škubou sebou a očekávají "záchranu" od paničky. Když se panička pokusí pomoci, jen to zhorší a stříhání pak netrvá třeba hodinu, ale klidně 2 a víc a všichni jsou upocení a nervozní.
A proto se dost často přítomnost paničky (nebo pána) nedoporučuje. Pes sice zkusí kňournout, ale je mu to prd platné a tak toho nechá. Postojí, nechá se ostříhat a poté se přivítá s paničkou, která si skočila na nákup nebo někam na kafe, je v pohodě a ještě psa chválí, že je to teď krasavec/krasavice větší než předtím.

Fiona.Praha napsal(a):
Neslyšela jsem o zákazu, ale o doporučení nezúčastnění se stříhání.
Stříhaný pes se v přítomnosti paničky (někdy i pána) chová na stříhacím stole jako ichtyl. Tváří se, že skočí, ale 98% z nich se tak jen tváří a neskočí. Uvázání není potřeba.
U stříhání kvílí, kňourají, naříkají, štěkají, klepou se, škubou sebou a očekávají "záchranu" od paničky. Když se panička pokusí pomoci, jen to zhorší a stříhání pak netrvá třeba hodinu, ale klidně 2 a víc a všichni jsou upocení a nervozní.
A proto se dost často přítomnost paničky (nebo pána) nedoporučuje. Pes sice zkusí kňournout, ale je mu to prd platné a tak toho nechá. Postojí, nechá se ostříhat a poté se přivítá s paničkou, která si skočila na nákup nebo někam na kafe, je v pohodě a ještě psa chválí, že je to teď krasavec/krasavice větší než předtím.

Hmmm, já tedy nemohu neříci nic jineho, než-li že souhlasím.

Ted napsal(a):
Mám čtyřletého psa maltézáka.Před 4 dny jsem ho nechala ostříhat a od té doby s námi nekomunikuje.Stále sedí v pelíšku a když mu chci připnou vodítko, vrčí a kouše. Nepomáhá ani zavolání na pamlsek.Stříhaný není poprvé, ale ještě nikdy nebyl agresivní.Poraďte, prosím, co s ním?

Pořádně svého psa prohlédněte, musí ho něco bolet, když sedí v pelíšku a nechce z něj vylézt.
Nasadila bych místo vodítka košík a prohmatala pořádně nohy a prohlédla bych i ocásek a taky pytlík, pinďourka a uši. Něco mu přece být musí, když takhle z ničeho nic po stříhání reaguje. Taky bych zavolala té psí kadeřnici (nebo za ní došla), jestli se tam něco nestalo.

Fiona.Praha napsal(a):
Neslyšela jsem o zákazu, ale o doporučení nezúčastnění se stříhání.
Stříhaný pes se v přítomnosti paničky (někdy i pána) chová na stříhacím stole jako ichtyl. Tváří se, že skočí, ale 98% z nich se tak jen tváří a neskočí. Uvázání není potřeba.
U stříhání kvílí, kňourají, naříkají, štěkají, klepou se, škubou sebou a očekávají "záchranu" od paničky. Když se panička pokusí pomoci, jen to zhorší a stříhání pak netrvá třeba hodinu, ale klidně 2 a víc a všichni jsou upocení a nervozní.
A proto se dost často přítomnost paničky (nebo pána) nedoporučuje. Pes sice zkusí kňournout, ale je mu to prd platné a tak toho nechá. Postojí, nechá se ostříhat a poté se přivítá s paničkou, která si skočila na nákup nebo někam na kafe, je v pohodě a ještě psa chválí, že je to teď krasavec/krasavice větší než předtím.

Co píšete je sice hezké...Měla jsem dva psy, kteří se pravidelně upravovali, dohromady 20 let. Nikdy bych je střihači nenechala bez dozoru. Nikdy jsme tedy nebyli v salonu, upravoval nám poradce chovu. Vím o tom, že některé salony vyžadují nepřítomnost majitele, taky vím o případu, kdy jim pudl ze salonu utekl a hledali ho po celém městě...Salonu, kde by mě nenechali u úpravy přítomnou, bych se zdaleka vyhla.
Jinak to, že psi stříhání vnímají, to je známá pravda. Někteří jásají, že se kožichu zbavili, někteří se opravdu stydí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co píšete je sice hezké...Měla jsem dva psy, kteří se pravidelně upravovali, dohromady 20 let. Nikdy bych je střihači nenechala bez dozoru. Nikdy jsme tedy nebyli v salonu, upravoval nám poradce chovu. Vím o tom, že některé salony vyžadují nepřítomnost majitele, taky vím o případu, kdy jim pudl ze salonu utekl a hledali ho po celém městě...Salonu, kde by mě nenechali u úpravy přítomnou, bych se zdaleka vyhla.
Jinak to, že psi stříhání vnímají, to je známá pravda. Někteří jásají, že se kožichu zbavili, někteří se opravdu stydí.

V každé profesi najdete různé lidi.
Já zas znám hysterku, která brečela a hysterčila u stříhání svého psa, protože pes kvílel a cukal se. Hysterka volala manželovi, že je jí úplně špatně. Manžel přijel, pes byl rozstříhaný, takže hysterka byla manželem vyvedena ven. Pes zůstal, uklidnil se on i psí kadeřnice, byl dostříhán, odměněn kadeřnicí a předán manželovi. Pak psa vozil manžel, nechal ho tam a po ostříhání si pro něj přijel.
Představa, že tohle zažívám jako psí kadeřnice třeba jednou za týden, zakážu preventivně přítomnost majitelů nebo jdu dělat něco jiného.

Fiona.Praha napsal(a):
V každé profesi najdete různé lidi.
Já zas znám hysterku, která brečela a hysterčila u stříhání svého psa, protože pes kvílel a cukal se. Hysterka volala manželovi, že je jí úplně špatně. Manžel přijel, pes byl rozstříhaný, takže hysterka byla manželem vyvedena ven. Pes zůstal, uklidnil se on i psí kadeřnice, byl dostříhán, odměněn kadeřnicí a předán manželovi. Pak psa vozil manžel, nechal ho tam a po ostříhání si pro něj přijel.
Představa, že tohle zažívám jako psí kadeřnice třeba jednou za týden, zakážu preventivně přítomnost majitelů nebo jdu dělat něco jiného.

Kvůli nějaké hysterce bych ale já svého psa v cizí péči bez dozoru nenechala. Respektive např. člověku, který mi těch 20 let psy upravoval ano, ale on to nikdy nevyžadoval. Se psy to prostě uměl.
Samozřejmě na obou stranách jsou lidí různí.

fikovnice napsal(a):
No tak to je teda děsný příběh! A dokázali, že se zlomenina stala při stříhání? Soudili se nebo jak to celé pak bylo?

Stalo se to z jara. Pokud vím, určitě se nesoudili, ani nic nedokazovali. Byli z toho strašně zdrcení. Teď už mají dospělé děti, ale před lety čekali první dvojčata a obě umřely těsně po porodu. Teď, jak jim odrostli děti, si pořídili ty dvě jorky. Já se ani neptala, jestli byli stříhat tady u nás, u jedné místní, co vím, že stříhá, nebo někde jinde. Jen říkal, že už když ji vezli domů, byla nějaká divná. problém byl v tom, že jak to byl takový pes-mrzáček, ani moc nechodila, já je vždycky viděla jen, jak ji nosí. Nejspíš ji vzali, přinesli domů a až tam postavili a zjistili, že kulhá. A jak na to stoupnula asi, se něco stalo a ona dostala zástavu srdce, říkal mi, že jí dával umělé dýchání.

Fiona.Praha napsal(a):
V každé profesi najdete různé lidi.
Já zas znám hysterku, která brečela a hysterčila u stříhání svého psa, protože pes kvílel a cukal se. Hysterka volala manželovi, že je jí úplně špatně. Manžel přijel, pes byl rozstříhaný, takže hysterka byla manželem vyvedena ven. Pes zůstal, uklidnil se on i psí kadeřnice, byl dostříhán, odměněn kadeřnicí a předán manželovi. Pak psa vozil manžel, nechal ho tam a po ostříhání si pro něj přijel.
Představa, že tohle zažívám jako psí kadeřnice třeba jednou za týden, zakážu preventivně přítomnost majitelů nebo jdu dělat něco jiného.

Také jsem právě někde slyšela, že i rozmazlení hysteričtí psi, se v nepřítomnosti svého pána uklidní a jsou schopni v klidu držet. Ale fakt si nejsem jistá, že bych svého psa někde nechala někomu cizímu napospas. Dvakrát jsme museli nemocného psa nechat pár hodin samotného na veterině a muž si to doteď vyčítá, protože nakonec stejně umřel a ještě musel přetrpět tohle, když nikdy v životě sám v cizím prostředí nebyl

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Co píšete je sice hezké...Měla jsem dva psy, kteří se pravidelně upravovali, dohromady 20 let. Nikdy bych je střihači nenechala bez dozoru. Nikdy jsme tedy nebyli v salonu, upravoval nám poradce chovu. Vím o tom, že některé salony vyžadují nepřítomnost majitele, taky vím o případu, kdy jim pudl ze salonu utekl a hledali ho po celém městě...Salonu, kde by mě nenechali u úpravy přítomnou, bych se zdaleka vyhla.
Jinak to, že psi stříhání vnímají, to je známá pravda. Někteří jásají, že se kožichu zbavili, někteří se opravdu stydí.

Že se pes stydí, tomu nevěřím ani za mák. Čemu bych věřila, že se divně cítí a je nesvůj, protože na ten pocit bez chlupů není zvyklý, chybí mu ta váha srsti apod.

sisi58 napsal(a):
Tohle umí perfektně jezevčíci.

Jj, jsou to takoví celkem tvrdohlavci. Alespoň ty, co jsem měla příležitost poznat.

Fiona.Praha napsal(a):
Pořádně svého psa prohlédněte, musí ho něco bolet, když sedí v pelíšku a nechce z něj vylézt.
Nasadila bych místo vodítka košík a prohmatala pořádně nohy a prohlédla bych i ocásek a taky pytlík, pinďourka a uši. Něco mu přece být musí, když takhle z ničeho nic po stříhání reaguje. Taky bych zavolala té psí kadeřnici (nebo za ní došla), jestli se tam něco nestalo.

Sice máte pravdu, ale obávám se, že nějakou nehodu v salonu by ta stříhačka popřela.

lesnížínka napsal(a):
Stalo se to z jara. Pokud vím, určitě se nesoudili, ani nic nedokazovali. Byli z toho strašně zdrcení. Teď už mají dospělé děti, ale před lety čekali první dvojčata a obě umřely těsně po porodu. Teď, jak jim odrostli děti, si pořídili ty dvě jorky. Já se ani neptala, jestli byli stříhat tady u nás, u jedné místní, co vím, že stříhá, nebo někde jinde. Jen říkal, že už když ji vezli domů, byla nějaká divná. problém byl v tom, že jak to byl takový pes-mrzáček, ani moc nechodila, já je vždycky viděla jen, jak ji nosí. Nejspíš ji vzali, přinesli domů a až tam postavili a zjistili, že kulhá. A jak na to stoupnula asi, se něco stalo a ona dostala zástavu srdce, říkal mi, že jí dával umělé dýchání.

Smutné...
Ono je pravda, že by se stejně těžko dokazovalo, že se to (ta zlomenina) stala zrovna v tom salonu při stříhání. Nevím, zda stříhání dělají i třeba někteří veti...? Pokud ano a měla bych psa, kterého by bylo nutno stříhat, tak bych asi chodila k vetovi. I za cenu vyšších financí...

lesnížínka napsal(a):
Že se pes stydí, tomu nevěřím ani za mák. Čemu bych věřila, že se divně cítí a je nesvůj, protože na ten pocit bez chlupů není zvyklý, chybí mu ta váha srsti apod.

Také myslím...

lesnížínka napsal(a):
Že se pes stydí, tomu nevěřím ani za mák. Čemu bych věřila, že se divně cítí a je nesvůj, protože na ten pocit bez chlupů není zvyklý, chybí mu ta váha srsti apod.

"Lesnížínko", dovoluji si mít na Vás takový dotaz. Mám pocit, že léta sem chodila žena/dívka pod nickem "Divoženka", pak najednou přestala, a začala jste sem chodit Vy. Nejste tedy ta původní "Divoženka" jen se změněným nickem?

Fiona.Praha napsal(a):
Neslyšela jsem o zákazu, ale o doporučení nezúčastnění se stříhání.
Stříhaný pes se v přítomnosti paničky (někdy i pána) chová na stříhacím stole jako ichtyl. Tváří se, že skočí, ale 98% z nich se tak jen tváří a neskočí. Uvázání není potřeba.
U stříhání kvílí, kňourají, naříkají, štěkají, klepou se, škubou sebou a očekávají "záchranu" od paničky. Když se panička pokusí pomoci, jen to zhorší a stříhání pak netrvá třeba hodinu, ale klidně 2 a víc a všichni jsou upocení a nervozní.
A proto se dost často přítomnost paničky (nebo pána) nedoporučuje. Pes sice zkusí kňournout, ale je mu to prd platné a tak toho nechá. Postojí, nechá se ostříhat a poté se přivítá s paničkou, která si skočila na nákup nebo někam na kafe, je v pohodě a ještě psa chválí, že je to teď krasavec/krasavice větší než předtím.

Do takového salonu bych se psem nešla a jsem vděčná za ten, kam chodím se psy, které často hlídám - majitelka salonu vyžaduje přítomnost majitele a bez ní psa neostříhá. Z praxe - právě kvůli podobným událostem, jako je zadavatelčina.

fikovnice napsal(a):
Jj, jsou to takoví celkem tvrdohlavci. Alespoň ty, co jsem měla příležitost poznat.

Jezevčík má tvrdohlavost a další zajímavé vlastnosti v povaze.
Je to tím, že byl vyšlechtěn na norování.
On takový musí být. Představte si, že ho pošlete do nory na lišku (správný jezevčík má lišku vyhnat) a on se Vás chodí každou chvíli ptát, co má dělat. Tak to nejde.
Buď to bude samostatná funkční jednotka a to pak je stále nebo ho naučíte poslouchat na povel a pak už se nedá využít jako norník
Myslím tedy pracovně vedené jezevčíky. Ne pejsky/ domácí mazlíky.
Mimochodem, nikdy bych nepořizovala jezevčíka k dětem.
Jednou jsme to tak měli a nedělalo to dobrotu.

lesnížínka napsal(a):
Také jsem právě někde slyšela, že i rozmazlení hysteričtí psi, se v nepřítomnosti svého pána uklidní a jsou schopni v klidu držet. Ale fakt si nejsem jistá, že bych svého psa někde nechala někomu cizímu napospas. Dvakrát jsme museli nemocného psa nechat pár hodin samotného na veterině a muž si to doteď vyčítá, protože nakonec stejně umřel a ještě musel přetrpět tohle, když nikdy v životě sám v cizím prostředí nebyl

Stačí dohoda s kadeřnicí. Je to asi fakt jenom o lidech (jako téměř ve všem).
Každá normální nechá u nového psa chvíli paničku koukat. Panička zjistí, že se psovi neděje a pes se chová jako ichtyl a ona se za něj stydí a nedokáže "pomoci" ani psovi ani kadeřnici. Příště panička ráda nezůstane.
Je to jako s malými dětmi, když mají rodinné obecenstvo, je to někdy děs. Ve škole, ve školce a na táborech se chovají jako prima děti.

fikovnice napsal(a):
Sice máte pravdu, ale obávám se, že nějakou nehodu v salonu by ta stříhačka popřela.

To je sice možné, ale dokud tazatelka psí kadeřnici nezavolá, nezjistí vůbec nic.

Poradila jsem jen to, co bych udělala já - prohlédla pořádně psa a zavolala kadeřnici.

fikovnice napsal(a):
Smutné...
Ono je pravda, že by se stejně těžko dokazovalo, že se to (ta zlomenina) stala zrovna v tom salonu při stříhání. Nevím, zda stříhání dělají i třeba někteří veti...? Pokud ano a měla bych psa, kterého by bylo nutno stříhat, tak bych asi chodila k vetovi. I za cenu vyšších financí...

Známá chodila na stříhání k sestřičce na veterinu - všichni psi vypadali stejně, vzala je na 5 mm, včetně hlavy, nohou, ocasu... no děs, ale bylo to za pár korun a babky důchodkyně byly rády, že jsou jejich Betynky a Pegynky na léto ostříhané a "nebudou se potit".

A jak to teda máte vy co musíte nechávat své psy stříhat? Zůstáváte s ním v salónu a event. uklidňujete nebo necháváte psíka samotného?

fikovnice napsal(a):
A jak to teda máte vy co musíte nechávat své psy stříhat? Zůstáváte s ním v salónu a event. uklidňujete nebo necháváte psíka samotného?

Já bych cizímu psa nesvěřila, takže si radši stříhám doma. Stříhala jsem jak jorkšírku /ale ne "ala necháme chlupaté břicho a nohy a oholíme záda", aby to nebylo praktické, ale ostříhala jsem ji na léto vždy pořádně na krátko celou /cca na ten 1-2 cm), plus na podzim jsem ji zkracovala chlupy na břiše a nohách, aby po běhání v blátě, jehličí, apod. nepřišla zpět domů hnědá koule. :) / plus už 8 let stříhám briardku - tu někdy v dubnu/květnu - prostě jak se oteplí, ošmikám celou na krátko a je klid. Beru ji klasickými nůžkami, aby měla cca 2-3 cm chlupy. A většinou ji nechávám ještě kvůli chladným ránům dlouhé chlupy na nohách, které ji pak cca za 3-4 týdny taky ošmikám, takže stříhám celkově na 2 etapy. Strojek doma sice mám, ale ten používám akorát na uši, jinak sedí v krabici.

lavacca napsal(a):
Já bych cizímu psa nesvěřila, takže si radši stříhám doma. Stříhala jsem jak jorkšírku /ale ne "ala necháme chlupaté břicho a nohy a oholíme záda", aby to nebylo praktické, ale ostříhala jsem ji na léto vždy pořádně na krátko celou /cca na ten 1-2 cm), plus na podzim jsem ji zkracovala chlupy na břiše a nohách, aby po běhání v blátě, jehličí, apod. nepřišla zpět domů hnědá koule. :) / plus už 8 let stříhám briardku - tu někdy v dubnu/květnu - prostě jak se oteplí, ošmikám celou na krátko a je klid. Beru ji klasickými nůžkami, aby měla cca 2-3 cm chlupy. A většinou ji nechávám ještě kvůli chladným ránům dlouhé chlupy na nohách, které ji pak cca za 3-4 týdny taky ošmikám, takže stříhám celkově na 2 etapy. Strojek doma sice mám, ale ten používám akorát na uši, jinak sedí v krabici.

Obávám se, že Váš střih by ve výstavním kruhu neocenili.
Jsou situace, kdy je potřeba využít odborníka. Ať už s dohledem nebo bez.

Fiona.Praha napsal(a):
Známá chodila na stříhání k sestřičce na veterinu - všichni psi vypadali stejně, vzala je na 5 mm, včetně hlavy, nohou, ocasu... no děs, ale bylo to za pár korun a babky důchodkyně byly rády, že jsou jejich Betynky a Pegynky na léto ostříhané a "nebudou se potit".

Bohužel takto vypadá i valná část psů po opuštění "profesionálního" salonu. Stříhání psů je živnost volná. Tudíž se může kdokoliv rozhodnout, že se stane psím kadeřníkem, aniž by znal stříhací techniky a plemenné standardy. Výsledkem jsou psi okudlaní podle jednoho mustru strojkem na kůži, s cancoury po stranách.

První, na co bych se podívala, je fotogalerie na stránkách příslušného salonu. V 95% případů v ní uvidíte prezentaci oholených psů, kteří mají být důkazem skvělých dovedností psí kadeřnice. Já bych se po spatření takových fotek vyhnula salonu obloukem.

Spíše než mezi sídlištními psími salony bych hledala mezi chovateli, kteří opravdu umí příslušné plemeno upravovat a někdy si přivydělávají službami pro veřejnost. Nebo je možné naučit se zacházet s nůžkami či trimovacím nožem a psa si upravovat doma.

PS: Zajímalo by mě, co majitele k brutální úpravě strojkem vlastně vede. Proč si pořizují dlouhosrstého psa, když ho pak nechají oholit téměř na naháče? Existuje přes 300 registrovaných a pár desítek neregistrovaných plemen - krátkosrstých, drsnosrstých, polodlouhosrstých, dlouhosrstých nebo naopak zcela bez chlupů. Každý si může vybrat takové, které odpovídá jeho očekáváním ve vztahu k nárokům na údržbu srsti i na povahu. Také se mě nesmírně libí dlouhosrstí psi. Jsem si však vědomá toho, že by mě nebavilo o srst pečovat - tudíž nikdy nic dlouhosrstého mít nebudu.

fikovnice napsal(a):
A jak to teda máte vy co musíte nechávat své psy stříhat? Zůstáváte s ním v salónu a event. uklidňujete nebo necháváte psíka samotného?

Reknu za sebe- mam osvedcenou doporucenou kadernici- vystudovala veterinarniho technika-strihat nechavam jen kluka viz profil- napred jsem tam byla s nim, ale nebylo to ono-chapu, ze pani chce mit na praci klid- ptala jsem se ji, jak se ji pracuje nejlepe-rikala, ze kdyz je sama, pusti si k tomu hudbu a soustredi se na praci, nemusi se rozptylovat hovory s páníky. Tam tam psa ted nechavam a je to OK. Ano, je to vzdy riziko nevhaz psa u ciziho, ale na druhou stranu, kdyz bude strihac psy tyrat, brzy bude bez prace. To se velmi rychle roznese.

fikovnice napsal(a):
"Lesnížínko", dovoluji si mít na Vás takový dotaz. Mám pocit, že léta sem chodila žena/dívka pod nickem "Divoženka", pak najednou přestala, a začala jste sem chodit Vy. Nejste tedy ta původní "Divoženka" jen se změněným nickem?

Ano, jsem to já, ale změna nicku nebyl záměr. Já tu pak dlouho nebyla a zapomněla jsem přihlašovací údaje, tak mi nabídnuli nový tenhle

A mimochodem, nedelejte z toho takovou kovbojku, ani u ruznych odberu krve ci vysetrovani deti, zubar... atd neni mnohdy doporucovano rodicum zucastnit se, neb v jejich pritomnosti se dite casto chova jako ten kteremu trhaji hlavu, ale jak ile je mami z dosahu, je to hrdina.

balisek napsal(a):
Bohužel takto vypadá i valná část psů po opuštění "profesionálního" salonu. Stříhání psů je živnost volná. Tudíž se může kdokoliv rozhodnout, že se stane psím kadeřníkem, aniž by znal stříhací techniky a plemenné standardy. Výsledkem jsou psi okudlaní podle jednoho mustru strojkem na kůži, s cancoury po stranách.

První, na co bych se podívala, je fotogalerie na stránkách příslušného salonu. V 95% případů v ní uvidíte prezentaci oholených psů, kteří mají být důkazem skvělých dovedností psí kadeřnice. Já bych se po spatření takových fotek vyhnula salonu obloukem.

Spíše než mezi sídlištními psími salony bych hledala mezi chovateli, kteří opravdu umí příslušné plemeno upravovat a někdy si přivydělávají službami pro veřejnost. Nebo je možné naučit se zacházet s nůžkami či trimovacím nožem a psa si upravovat doma.

PS: Zajímalo by mě, co majitele k brutální úpravě strojkem vlastně vede. Proč si pořizují dlouhosrstého psa, když ho pak nechají oholit téměř na naháče? Existuje přes 300 registrovaných a pár desítek neregistrovaných plemen - krátkosrstých, drsnosrstých, polodlouhosrstých, dlouhosrstých nebo naopak zcela bez chlupů. Každý si může vybrat takové, které odpovídá jeho očekáváním ve vztahu k nárokům na údržbu srsti i na povahu. Také se mě nesmírně libí dlouhosrstí psi. Jsem si však vědomá toho, že by mě nebavilo o srst pečovat - tudíž nikdy nic dlouhosrstého mít nebudu.

Zkuste Choďáka, je bezúdržbový

sisi58 napsal(a):
Zkuste Choďáka, je bezúdržbový

Děkuji, ale mám naháče - bezúdržbový sice není, avšak doma není ani chlup.

balisek napsal(a):
Bohužel takto vypadá i valná část psů po opuštění "profesionálního" salonu. Stříhání psů je živnost volná. Tudíž se může kdokoliv rozhodnout, že se stane psím kadeřníkem, aniž by znal stříhací techniky a plemenné standardy. Výsledkem jsou psi okudlaní podle jednoho mustru strojkem na kůži, s cancoury po stranách.

První, na co bych se podívala, je fotogalerie na stránkách příslušného salonu. V 95% případů v ní uvidíte prezentaci oholených psů, kteří mají být důkazem skvělých dovedností psí kadeřnice. Já bych se po spatření takových fotek vyhnula salonu obloukem.

Spíše než mezi sídlištními psími salony bych hledala mezi chovateli, kteří opravdu umí příslušné plemeno upravovat a někdy si přivydělávají službami pro veřejnost. Nebo je možné naučit se zacházet s nůžkami či trimovacím nožem a psa si upravovat doma.

PS: Zajímalo by mě, co majitele k brutální úpravě strojkem vlastně vede. Proč si pořizují dlouhosrstého psa, když ho pak nechají oholit téměř na naháče? Existuje přes 300 registrovaných a pár desítek neregistrovaných plemen - krátkosrstých, drsnosrstých, polodlouhosrstých, dlouhosrstých nebo naopak zcela bez chlupů. Každý si může vybrat takové, které odpovídá jeho očekáváním ve vztahu k nárokům na údržbu srsti i na povahu. Také se mě nesmírně libí dlouhosrstí psi. Jsem si však vědomá toho, že by mě nebavilo o srst pečovat - tudíž nikdy nic dlouhosrstého mít nebudu.

Nechci být kousavá, ale myslím si, že je to každého věc, jak si svého psa ostříhá.

Dovedu si představit, že jsem alergik (nebo nechci uklízet chlupy) a vyhovuje mi york se vším všudy, jen se mi nelíbí délka chlupů s beruškou nad čelem, aby vůbec viděl. Takže si pořídím yorka a nechám si ho ostříhat tak, jak se mi líbí, vyholit záda i břicho, nechat nohy a ocásek a hlavičku do kulata a budu naprosto spokojená.
Proč si mám hledat jiné plemeno?

Viděla jsem u veterináře nějaké chlupaté koule (asi to byly shit-zu, nepoznala jsem), byli/y 3, pohlaví jsem nepoznala, ani do očí jsem jim neviděla. Tahali/y za sebou chlupy po zemi, v chlupech bylo jehličí a listy a jedna chlupatá koule měla v těch chlupech exkrement (nemůžu to napsat peprně), netuším jestli byl té koule, nebo cizí - obrátil se mi žaludek, že jsem musela jít ven.
Vím, že je to extrém, ale... fuj.
No to radši okudlaní psi od paničky nůžkami na nehty na kuchyňském stole.

balisek napsal(a):
Bohužel takto vypadá i valná část psů po opuštění "profesionálního" salonu. Stříhání psů je živnost volná. Tudíž se může kdokoliv rozhodnout, že se stane psím kadeřníkem, aniž by znal stříhací techniky a plemenné standardy. Výsledkem jsou psi okudlaní podle jednoho mustru strojkem na kůži, s cancoury po stranách.

První, na co bych se podívala, je fotogalerie na stránkách příslušného salonu. V 95% případů v ní uvidíte prezentaci oholených psů, kteří mají být důkazem skvělých dovedností psí kadeřnice. Já bych se po spatření takových fotek vyhnula salonu obloukem.

Spíše než mezi sídlištními psími salony bych hledala mezi chovateli, kteří opravdu umí příslušné plemeno upravovat a někdy si přivydělávají službami pro veřejnost. Nebo je možné naučit se zacházet s nůžkami či trimovacím nožem a psa si upravovat doma.

PS: Zajímalo by mě, co majitele k brutální úpravě strojkem vlastně vede. Proč si pořizují dlouhosrstého psa, když ho pak nechají oholit téměř na naháče? Existuje přes 300 registrovaných a pár desítek neregistrovaných plemen - krátkosrstých, drsnosrstých, polodlouhosrstých, dlouhosrstých nebo naopak zcela bez chlupů. Každý si může vybrat takové, které odpovídá jeho očekáváním ve vztahu k nárokům na údržbu srsti i na povahu. Také se mě nesmírně libí dlouhosrstí psi. Jsem si však vědomá toho, že by mě nebavilo o srst pečovat - tudíž nikdy nic dlouhosrstého mít nebudu.

Z vlastni zkusenosti - v popisu mych plemen a od chovatele jsrm dostala info- ze pes ma samocistici srst a staci jen obcas vycesat. No to teda byly velmi nedostacujici informace. Tak si myslim, ze pokud to takto obdrzi vetsina lidi a pak zaziji praxi, jdou radeji do strihu.

Fiona.Praha napsal(a):
Nechci být kousavá, ale myslím si, že je to každého věc, jak si svého psa ostříhá.

Dovedu si představit, že jsem alergik (nebo nechci uklízet chlupy) a vyhovuje mi york se vším všudy, jen se mi nelíbí délka chlupů s beruškou nad čelem, aby vůbec viděl. Takže si pořídím yorka a nechám si ho ostříhat tak, jak se mi líbí, vyholit záda i břicho, nechat nohy a ocásek a hlavičku do kulata a budu naprosto spokojená.
Proč si mám hledat jiné plemeno?

Viděla jsem u veterináře nějaké chlupaté koule (asi to byly shit-zu, nepoznala jsem), byli/y 3, pohlaví jsem nepoznala, ani do očí jsem jim neviděla. Tahali/y za sebou chlupy po zemi, v chlupech bylo jehličí a listy a jedna chlupatá koule měla v těch chlupech exkrement (nemůžu to napsat peprně), netuším jestli byl té koule, nebo cizí - obrátil se mi žaludek, že jsem musela jít ven.
Vím, že je to extrém, ale... fuj.
No to radši okudlaní psi od paničky nůžkami na nehty na kuchyňském stole.

Jistě, opravdu je každého věc, jak svého psa ostříhá. Chápu, že výstavní závoj srsti např. u jorka nebo maltézáka není pro běžný život příliš praktický. Není však nutné pohybovat se mezi dvěma extrémy - chlupy po zem nebo prakticky holá kůže. Dobrý střihač umí upravit dlouhou srst tak, aby měla praktickou délku a pes přitom neztratil svůj plemenný výraz. O holení drsné srsti raději ani nemluvě... Nadužívání holících strojků zkrátka považuji za neumětelství a znak nekvality psích salónů.

balisek napsal(a):
Jistě, opravdu je každého věc, jak svého psa ostříhá. Chápu, že výstavní závoj srsti např. u jorka nebo maltézáka není pro běžný život příliš praktický. Není však nutné pohybovat se mezi dvěma extrémy - chlupy po zem nebo prakticky holá kůže. Dobrý střihač umí upravit dlouhou srst tak, aby měla praktickou délku a pes přitom neztratil svůj plemenný výraz. O holení drsné srsti raději ani nemluvě... Nadužívání holících strojků zkrátka považuji za neumětelství a znak nekvality psích salónů.

Dobrá psí kadeřnice upraví psa podle přání majitele psa, naštěstí.

Dohadovat se nebudu, nebaví mne obhajovat, že má každý právo nechat upravit psa podle svých představ a potřeb.

Taky bych psa samotného v salonu nenechala. Měla jsem a i teď mám vždy psy hladkosrsté, jen jednou jsem si vzala staršího knírače po kamarádovi co umřel. Byl na stříhání zvyklý, celkem držel a i dál jsme chodili k "jeho" střihačce kterou znal. Psík se na mě fakt hodně navázal, ale stačilo, abych tam byla a když se stříhalo něco co neměl rád (uši, packy) tak stačilo, abych na něj sáhla a on se zklidnil. Pak skončila a museli jsme k nové. A jak došlo na packy a on se začal škubat tak ho docela drsně drapla za fousy a začala na něj křičet. Pes začal vyšilovat, hysterčit - nerafal po ní, jen se snažil zdrhnout. Nevím jak by se chovala kdybych tam nebyla a radši to ani vědět nechci. Prostě jsem jí řekla, že násilím s ním nic nezmůže, položila jsem na něj ruku, on se zklidnil a v klidu držel. Měl to tak do konce života, když jsem se ho dotýkala, byl v klidu a snesl skoro všechno, jak byl sám tak začal panikařit.
A po ostříhání vždycky poskakoval jak gumídek, vypadal šťastně, že je lehčí i když už tý srsti tak moc neměl a ostříháním se zbavil tak 5 deka, choval se jako kdyby z něj ostříhali kilový závaží.

lesnížínka napsal(a):
Ano, jsem to já, ale změna nicku nebyl záměr. Já tu pak dlouho nebyla a zapomněla jsem přihlašovací údaje, tak mi nabídnuli nový tenhle

Náš pes byl zvykli ze se lidem líbil, takže po stříhání chodil jak modelka a čím déle byl neostrihanej tím byl protivnejsi. Pak když měl otevřenej nádor tak nechtěl chodit nikam protože se na nej lidi divně koukali.
Jinak co si pamatuju tak jsme pokaždé na stříhání psa nechávali, ale známe paní hromadu let.

Nora221 napsal(a):
Náš pes byl zvykli ze se lidem líbil, takže po stříhání chodil jak modelka a čím déle byl neostrihanej tím byl protivnejsi. Pak když měl otevřenej nádor tak nechtěl chodit nikam protože se na nej lidi divně koukali.
Jinak co si pamatuju tak jsme pokaždé na stříhání psa nechávali, ale známe paní hromadu let.

Hmm, nemyslím, že mu vadilo, že se lidi (nebo psi) dívají na jeho otevřený nádor. Předpokládám, že nikam nechtěl chodit z úplně jinéo důvodu.
Co lidi někdy nevymyslí...

fikovnice napsal(a):
Hmm, nemyslím, že mu vadilo, že se lidi (nebo psi) dívají na jeho otevřený nádor. Předpokládám, že nikam nechtěl chodit z úplně jinéo důvodu.
Co lidi někdy nevymyslí...

Mohlo mu opravdu vadit, že na něj lidé divně koukají, mohlo mu být špatně. Zvířátka jsou na tohle opravdu citlivá. Můj kůň, když se nic nedělo, se v klidu pásl nebo pospával. Když se ozvalo slovo "kamera" nebo když přihlížející vytáhli foťák, zapózoval a pak si zase schrupl. ale když věděl, že je středem pozornosti, nosil se jako princ.

scylla napsal(a):
Mohlo mu opravdu vadit, že na něj lidé divně koukají, mohlo mu být špatně. Zvířátka jsou na tohle opravdu citlivá. Můj kůň, když se nic nedělo, se v klidu pásl nebo pospával. Když se ozvalo slovo "kamera" nebo když přihlížející vytáhli foťák, zapózoval a pak si zase schrupl. ale když věděl, že je středem pozornosti, nosil se jako princ.

Znám, jdu po cestě, objeví se křížek (nebo zajímavý strom...), zastavím, otevřu pouzdro od foťáku, psice se rozhlídne a sedí před objektem mého zájmu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Znám, jdu po cestě, objeví se křížek (nebo zajímavý strom...), zastavím, otevřu pouzdro od foťáku, psice se rozhlídne a sedí před objektem mého zájmu.

To máte docela kliku, já když vytáhnu foťák, tak psi, kteří do té doby seděli jako malebné sousoší mizí, než to zmáčknu, tak tam mám většinou pozadí odcházejícího psa...viz přiložená fota.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To máte docela kliku, já když vytáhnu foťák, tak psi, kteří do té doby seděli jako malebné sousoší mizí, než to zmáčknu, tak tam mám většinou pozadí odcházejícího psa...viz přiložená fota.

A teď mi to ještě naskočilo obráceně

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A teď mi to ještě naskočilo obráceně

Jsem nevěděl, že trávíte dovolenou v Austrálii u protinožců. Jste se nám nepochubila.

Aliens_II napsal(a):
Jsem nevěděl, že trávíte dovolenou v Austrálii u protinožců. Jste se nám nepochubila.

No koukám jak blázen...opravit už to nešlo...no já jsem holt počítačovej "exprt"...fotky v PC se zobrazujou normálně ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To máte docela kliku, já když vytáhnu foťák, tak psi, kteří do té doby seděli jako malebné sousoší mizí, než to zmáčknu, tak tam mám většinou pozadí odcházejícího psa...viz přiložená fota.

Ten můj model se fotí moc rád, máme neoficiální povel fotka, kdy si hezky sedne a kouká,.pak když mám vytáhly mobil, tak se mi různě nastavuje na foto.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Andrýsek3 napsal(a):
Ten můj model se fotí moc rád, máme neoficiální povel fotka, kdy si hezky sedne a kouká,.pak když mám vytáhly mobil, tak se mi různě nastavuje na foto.

No tak to se to potom fotí ...já si spíš připadám jak lovec beze zbraní a papazazzi v jednom...z dvaceti fotek použitelná jedna

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No tak to se to potom fotí ...já si spíš připadám jak lovec beze zbraní a papazazzi v jednom...z dvaceti fotek použitelná jedna

Asi takhle?

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi takhle?

Jo přesně o tom mluvim

Pozovali jsme snad jen jednou...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Andrýsek3 napsal(a):
Ten můj model se fotí moc rád, máme neoficiální povel fotka, kdy si hezky sedne a kouká,.pak když mám vytáhly mobil, tak se mi různě nastavuje na foto.

My taky stačí říct:, kluci fotinky" Jen když chci vyfotit nějakou akci, tak to mi z ní zdrhnou, než vyštrachám a nastavím si telefon třeba...to je jasné. Kdybych řekla fotinky, bude zase po akci..a to nechci. Jako u bodlinky.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi takhle?

Kdeže! Toto je super kvalitka! Já mívám na fotkách obvykle jen rozmázlý ocas pesana, jinak nic...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Asi takhle?

"Bodlinko", já se tu odreagovávám na "Psech". Pokud byste měla zítra/tedy vlastně dnes čas, prosím, přečetla byste si na "Kočkách" vlákno "Podivné chování kocourka", resp. hlavně jeho závěr (ptž jinak byste u toho strávila milión času, už to má moc příspěvků) a napsala mi event. zda se dá něco ještě dělat, co dělat teď v aktuálních dnech...zkrátka moc Vás prosím o odborný názor. Děkuji dopředu.

sisi58 napsal(a):
Obávám se, že Váš střih by ve výstavním kruhu neocenili.
Jsou situace, kdy je potřeba využít odborníka. Ať už s dohledem nebo bez.

Proto jsem si taky nepořídila psa na výstavy. ;)

A pokud už bych vystavovala a pes musel mít výstavní úpravu, tak by se tak dělo za mé přítomnosti. Bez toho by vlak nejel...

Je to zajímavý, ale u nás celkem dobře pózují feny, ale psí kluci...to je někdy nadlidský úkol...no a klasika - někde hezky stojí, apod. - vytáhnu foťák a už sedí u mě a čumí na foťák s otázkou v očích " a co bude"? Nebo na ně jemně mlasknu, aby se z toho polehu hezky otočili na foťák - šup a jsou na nohou a letí ke mně...no, kdo má pak mít použitelné fotky?

Máme 2 psy ze soukromého útulku, kam každý rok posílám pár fotek, že se jim dál u nás dobře daří, apod...a vybrat nějaké použitelné je fakt těžkýýýý