Dobrý den,
Mám roční fenku jack russell, mám jí od štěňátka. Byli jsme skvělá dvojka, chodila semnou na dlouhé procházky a doprovázela mě při vyjížďkách na koních. Asi před 3 měsíci jí nejspíš "kopl" kůň do čumáku, nebylo to nic vážného jen naražené. U veterináře jsem ji přidržovala když jí kontroloval jestli to není zlomené, hodně jí to bolelo. Když jsme se vrátili domů nechtěle ke mě jít. Říkala jsem si že jí to bolí tak chce mít klid. Ale tím to nebylo. Teď už jí nic nebolí ale její chování ke mě se změnilo. Vždy chodila za mnou jako ocásek a jen málo kdy byla v jiné místnosti než jsem byla já, spala u mě v ložnici a občas si v noci vlezla na postel a šup pod peřinu. Teď je to jiné. Stále spí semnou v ložnici ale když už někdy vyleze na postel tak leží daleko odemě, a když se k ní přitulím tak buď se poposune a nebo odejde do jiné místnosti. Když na ní doma zavolám věčinou přijde přikrčená, někdy na ní vidím jak váhá jestli má jít. Nevím co mám dělat, trápí mě když vidím jak se chová. Venku taková není. Nikdy jsem jí neseřezala. Ano občas jsem jí naplácala když utekla, ale vždy s mírou. Poradíte mi prosím jak náš vztah zase zlepšit nebo nějaké jiné rady co dělat? Velmi mě to trápí. Děkuji za rady.
elizabetka15
napsal(a):
Dobrý den,
Mám roční fenku jack russell, mám jí od štěňátka. Byli jsme skvělá dvojka, chodila semnou na dlouhé procházky a doprovázela mě při vyjížďkách na koních. Asi před 3 měsíci jí nejspíš "kopl" kůň do čumáku, nebylo to nic vážného jen naražené. U veterináře jsem ji přidržovala když jí kontroloval jestli to není zlomené, hodně jí to bolelo. Když jsme se vrátili domů nechtěle ke mě jít. Říkala jsem si že jí to bolí tak chce mít klid. Ale tím to nebylo. Teď už jí nic nebolí ale její chování ke mě se změnilo. Vždy chodila za mnou jako ocásek a jen málo kdy byla v jiné místnosti než jsem byla já, spala u mě v ložnici a občas si v noci vlezla na postel a šup pod peřinu. Teď je to jiné. Stále spí semnou v ložnici ale když už někdy vyleze na postel tak leží daleko odemě, a když se k ní přitulím tak buď se poposune a nebo odejde do jiné místnosti. Když na ní doma zavolám věčinou přijde přikrčená, někdy na ní vidím jak váhá jestli má jít. Nevím co mám dělat, trápí mě když vidím jak se chová. Venku taková není. Nikdy jsem jí neseřezala. Ano občas jsem jí naplácala když utekla, ale vždy s mírou. Poradíte mi prosím jak náš vztah zase zlepšit nebo nějaké jiné rady co dělat? Velmi mě to trápí. Děkuji za rady.
V první řadě nemá cenu psovi "naplácat" za to, že utekl. Tím tu v psí komunikaci prakticky říkáte jen to, aby se k Vám už nevracel (psí logika: jsem pryč a nic se neděje, jsem u paničky a ona mě trestá). Teriéři jsou docela drsní a hodně vydrží, ale bolest na veterině pro ni asi byla poslední kapka a pochopila tím, že jste jí schopná doopravdy ublížit (i když kopanec od koně nebyla Vaše chyba) a že bolest není sranda. Následkem toho se fena chová se tak, aby se nemusela už jakékoliv bolesti a tudíž i trestu vystavovat = drží si od Vás odstup, jak to po ní podle její komunikace chcete.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.60.6
S největší pravděpodobností vaše fenka na veterině ztratila k vám důvěru, asi jak jste ji přidržovala, tak to brala jako že pomáháte druhému člověku k její bolesti, tak to chápu já, budete si muset opět získat její důvěru, vzhledem k tomu že to není štěně, nejspíš to bude trvat dlouho. Nevnucujte se jí, buďte ale při ní a v jakékoliv pro vás i banalitě ji pomáhejte. A nezapomeňte že láska prochází žaludkem, takže samé dobrotky k papání
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
S největší pravděpodobností vaše fenka na veterině ztratila k vám důvěru, asi jak jste ji přidržovala, tak to brala jako že pomáháte druhému člověku k její bolesti, tak to chápu já, budete si muset opět získat její důvěru, vzhledem k tomu že to není štěně, nejspíš to bude trvat dlouho. Nevnucujte se jí, buďte ale při ní a v jakékoliv pro vás i banalitě ji pomáhejte. A nezapomeňte že láska prochází žaludkem, takže samé dobrotky k papání
Zrovna toto je jeden z mála případů, kde bych se i já (a to je co říct) úplatkům v podobě krmení vyhnula. Jak píšete, fena není úplně malé štěně a zároveň je na majitelku zvyklá. Kontakt zná a má o něm bohužel teď nevalné mínění. Je to malé plemeno, takže zde skvěle budou fungovat triky s fyzickými překážkami na kterých si pes sám bez majitelky neporadí.
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
S největší pravděpodobností vaše fenka na veterině ztratila k vám důvěru, asi jak jste ji přidržovala, tak to brala jako že pomáháte druhému člověku k její bolesti, tak to chápu já, budete si muset opět získat její důvěru, vzhledem k tomu že to není štěně, nejspíš to bude trvat dlouho. Nevnucujte se jí, buďte ale při ní a v jakékoliv pro vás i banalitě ji pomáhejte. A nezapomeňte že láska prochází žaludkem, takže samé dobrotky k papání
Musela jsem ji přidržovat jinak by se nenechala prohlédnout. S dobrotama je to trochu problém. Když měla naražený čůmák tak jsem na to přišla tak že jsem jí dala ňaminu a ona si jí vzala skousla a...zakňučela a utekla. Nevěděla jsem že jí něco je, snaži se fungovat i přes bolest. Od té doby když jí chci dát jakoukoliv ňaminku tak se krčí a čeká nejspíš bolest. Musím jí je dávat do misky aby si to vůbec vzala.
asurwic
napsal(a):
Zrovna toto je jeden z mála případů, kde bych se i já (a to je co říct) úplatkům v podobě krmení vyhnula. Jak píšete, fena není úplně malé štěně a zároveň je na majitelku zvyklá. Kontakt zná a má o něm bohužel teď nevalné mínění. Je to malé plemeno, takže zde skvěle budou fungovat triky s fyzickými překážkami na kterých si pes sám bez majitelky neporadí.
O jaké fyzické překážky by se mělo jednat?
Být pes, tak to taky chápu.
Přijdu k paničce = trest
Bežím s paničkou u koně = bolest, (byla to panička?)
Panička mě drží u veterináře = bolest
Panička mi dá mňamku = bolest
Přijdu k paničce znovu = trest, menší bolest, už vím co je velká bolest.
Já bych taky nepřišla. Není to vše vaše vina, až na t tresty po příchodu, ale on to tak brát může.
elizabetka15
napsal(a):
O jaké fyzické překážky by se mělo jednat?
Já to používám hlavně když chci nezávislé psy ne sebe fixovat, ale i ve vašem případě to je docela na místě. Například můžete vylézt na balík sena či kamkoliv, kam se pes nedostane. Když projeví hafan náznak, že se děje něco neobvyklého nebo že by chtěl také nahoru, tak pro něj dojít a vysadit ho. Já trénuji vždy na skále, kde jsou příkré stěny, které menší pes sám nevyskáče, můj kolega třeba přelézá plot a když už je moc daleko a pes začne naříkat, tak pro něj doje, přivátá ho a přenese přes překážku a pokračují v procházce společně.
Andrýsek3
napsal(a):
Být pes, tak to taky chápu.
Přijdu k paničce = trest
Bežím s paničkou u koně = bolest, (byla to panička?)
Panička mě drží u veterináře = bolest
Panička mi dá mňamku = bolest
Přijdu k paničce znovu = trest, menší bolest, už vím co je velká bolest.
Já bych taky nepřišla. Není to vše vaše vina, až na t tresty po příchodu, ale on to tak brát může.
Přesně tak, ale potom přijde situace kdy je pes bez paničky nebo si drží odstup a trest nepřijde. Z toho lze vyvodit jediné správné chování. Taková hromada blbých náhod není nic dobrého pro psí psychiku, ale odstranit to určitě půjde.
asurwic
napsal(a):
Já to používám hlavně když chci nezávislé psy ne sebe fixovat, ale i ve vašem případě to je docela na místě. Například můžete vylézt na balík sena či kamkoliv, kam se pes nedostane. Když projeví hafan náznak, že se děje něco neobvyklého nebo že by chtěl také nahoru, tak pro něj dojít a vysadit ho. Já trénuji vždy na skále, kde jsou příkré stěny, které menší pes sám nevyskáče, můj kolega třeba přelézá plot a když už je moc daleko a pes začne naříkat, tak pro něj doje, přivátá ho a přenese přes překážku a pokračují v procházce společně.
Myslím že budem chodit lést po "skále" protože na balíky vyskočí sama.
elizabetka15
napsal(a):
Myslím že budem chodit lést po "skále" protože na balíky vyskočí sama.
Nemusíte s kvůli tomu úplně zabít, ale chce to hledat situace, ve kterých Vás bude pes potřebovat, aby pochopil, že jste pořád dvojice, která má držet spolu. Můžete se inspirovat i v lidských programech pro teambuilding.
elizabetka15
napsal(a):
Myslím že budem chodit lést po "skále" protože na balíky vyskočí sama.
Nemusíte lézt po skále, stačí postupně navodit situace, kdy pes bude nejistý a vy budete ta, kdo mu poradí, pomůže a dodá sebejistotu. Dávejte pozor, abyste jí při manipulaci nezpůsobila nepohodlí, při každé příležitosti pohlaďte, usmějte se. Půjde to.
asurwic
napsal(a):
Zrovna toto je jeden z mála případů, kde bych se i já (a to je co říct) úplatkům v podobě krmení vyhnula. Jak píšete, fena není úplně malé štěně a zároveň je na majitelku zvyklá. Kontakt zná a má o něm bohužel teď nevalné mínění. Je to malé plemeno, takže zde skvěle budou fungovat triky s fyzickými překážkami na kterých si pes sám bez majitelky neporadí.
Přiznám se, že té poslední větě nerozumím.
Aha, už jsem to dočetla
No, s těmi mňamkami při bolestivém čumáčku to asi na pohodu nebude, no. To by chtělo možná víc k ní promlouvat klidným hlasem a možná se ji snažit hladit.. a tu důvěru získat tak, jak popisujete, to jo.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Zadavatelky je mi pochopitelně líto, že se jim vztah pokazil. Ale :
V jejím úvodním příspěvku mě zaráží věta : Nikdy jsem ji neseřezala...Jako kdyby to byla zásluha, jako kdyby bylo normální psa řezat... Možná by se měla přece jen zamyslet, jestli je ta fenčina nedůvěra způsobena jen zraněním čumáčku.
Měli jsme fenku po operaci, s otevřenou, zhnisanou ránou, kterou jsme několikrát denně čistili, způsobovali jí bolest, ale nikdy nám věřit nepřestala, ošetření snášela ( jakoby věděla, že to musí být )...
Jasně, každý pes je jiný, ale přece jen...zamyslela bych se.
Když jsme si brali naši madam, byla už téměř osmiměsíční a zatím nebyla na žádného člověka navázaná. Hned na začátku našeho vztahu ji chytla ovčanda za packu, já jsem jí chtěla pomoct a ona pochopitelně vyhodnotila situaci že já ji bolím a ohnala se po mě. Paradoxně se jí nic nestalo, já měla tak na dva štychy. Bylo zajímavé, jak brzo jí došlo, že já jí bolest nedělala a že něco není v pořádku. Museli jsme ji vzít s sebou k doktorovi, vůbec se ode mne nechtěla hnout, stále kníkala. Paradoxně tahle příhoda náš vztah velmi upevnila a další práce s ní byla o mnoho jednodušší. Jasně, je to zcela jiná povaha než teriér, ale věřím, že svůj vztah zregenerujete.
inusanka
napsal(a):
Když jsme si brali naši madam, byla už téměř osmiměsíční a zatím nebyla na žádného člověka navázaná. Hned na začátku našeho vztahu ji chytla ovčanda za packu, já jsem jí chtěla pomoct a ona pochopitelně vyhodnotila situaci že já ji bolím a ohnala se po mě. Paradoxně se jí nic nestalo, já měla tak na dva štychy. Bylo zajímavé, jak brzo jí došlo, že já jí bolest nedělala a že něco není v pořádku. Museli jsme ji vzít s sebou k doktorovi, vůbec se ode mne nechtěla hnout, stále kníkala. Paradoxně tahle příhoda náš vztah velmi upevnila a další práce s ní byla o mnoho jednodušší. Jasně, je to zcela jiná povaha než teriér, ale věřím, že svůj vztah zregenerujete.
Především je zde rozdíl v tom, že pes s Vámi ještě neuměl žít - měla jste ho nově ve své smečce a on měl potřebu se na někoho navázat, aby u Vás získal "nějaké místo" a aby s Vámi vybudoval vztah, když spolu už máte žít. Tato madam JRT je na rozdíl od Vašeho hafana rezignovaná, nechce spolupracovat ani ničemu čelit - zvolila si metodu ústupu a stažení se do sebe.
scylla
napsal(a):
Nemusíte lézt po skále, stačí postupně navodit situace, kdy pes bude nejistý a vy budete ta, kdo mu poradí, pomůže a dodá sebejistotu. Dávejte pozor, abyste jí při manipulaci nezpůsobila nepohodlí, při každé příležitosti pohlaďte, usmějte se. Půjde to.
S touto cestou souhlasím, ale nějak si nedovedu představit moc situací, kdy zrovna JRT znejistí. Pokud si zadavatel něco takového vymyslí, tak samozřejmě super.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Tak stejného/podobného efektu dosáhne při výcviku/učení něčeho nového/společné aktivitě = povede psa (samozřejmě nemyslím výcvik pomocí kanad, ale čistě pozitivně ( ).
"Stále spí semnou v ložnici ale když už někdy vyleze na postel tak leží daleko odemě, a když se k ní přitulím tak buď se poposune a nebo odejde do jiné místnosti. Když na ní doma zavolám věčinou přijde přikrčená, někdy na ní vidím jak váhá jestli má jít"
Nevnucuj se jí.
Přivolání by mělo mít nějaký smysl (jako jdeme ven, podívej se co mám zajímavého, můžeš si dolízat misku po kočkách...) a příchod k tobě vždy odměněn.
A zapomeň na nějaké naplácání když uteče, ať už s Mírou nebo bez - za to si můžeme naplácat tak sami sobě...
Buď trpělivá, chovej se normálně, fenku zaměstnávej.
aktevi

XXX.XXX.243.228
No ono sa to celé udialo pred 3 mesiacmi, čo je dosť dlhá doba nato, aby si si opäť získala dôveru psíka. Ktovie čo sa mu honí v hlavičke...
tá návšteva zverolekára neviem či u neho niečo vyvolalo, lebo každý z nás chodí so psíkom k doktorovi a tiež mnohokrát je to pre psíka bolestivá návšteva, stačí injekcia... a žiadny psík kvoli tomu nezanevrie na paničku
ja som sa raz šmykla doma na dlažbe a spadla som, podo mnou bol psík a udrela som ho konvou ako som spadla..psík sa ma asi 5 dní bál...iba nakúkal z dialky, nechcel sa priblížiť, tie spal na posteli na druhej strane ako ja...trápilo ma to, aj som plakala...ale nejako sa to postupne po asi 5 dnoch prelomilo...a už bolo zase dobre. No ako píšeš 3 mesiace je dlhá doba.
ako píšu, rozpravaj sa so psíkom milým hlasom, ak ťa poslúchne a napríklad príde na zavolanie, odmeň ho...hraj sa s ním, preťahujte sa s hračkami, naháňajte sa, choďte často na prechádzku a pod...
elizabetka15
napsal(a):
Dobrý den,
Mám roční fenku jack russell, mám jí od štěňátka. Byli jsme skvělá dvojka, chodila semnou na dlouhé procházky a doprovázela mě při vyjížďkách na koních. Asi před 3 měsíci jí nejspíš "kopl" kůň do čumáku, nebylo to nic vážného jen naražené. U veterináře jsem ji přidržovala když jí kontroloval jestli to není zlomené, hodně jí to bolelo. Když jsme se vrátili domů nechtěle ke mě jít. Říkala jsem si že jí to bolí tak chce mít klid. Ale tím to nebylo. Teď už jí nic nebolí ale její chování ke mě se změnilo. Vždy chodila za mnou jako ocásek a jen málo kdy byla v jiné místnosti než jsem byla já, spala u mě v ložnici a občas si v noci vlezla na postel a šup pod peřinu. Teď je to jiné. Stále spí semnou v ložnici ale když už někdy vyleze na postel tak leží daleko odemě, a když se k ní přitulím tak buď se poposune a nebo odejde do jiné místnosti. Když na ní doma zavolám věčinou přijde přikrčená, někdy na ní vidím jak váhá jestli má jít. Nevím co mám dělat, trápí mě když vidím jak se chová. Venku taková není. Nikdy jsem jí neseřezala. Ano občas jsem jí naplácala když utekla, ale vždy s mírou. Poradíte mi prosím jak náš vztah zase zlepšit nebo nějaké jiné rady co dělat? Velmi mě to trápí. Děkuji za rady.
Roční fenka je ještě stále štěník. Asi si opravdu tu bolest spojila s Vaší osobou.
Také bych v tomto případě volila hodně a zajímavé zábavy pro fenku jak píší ostatní.
Do ničeho netlačila, nevnucovala se.. Píšete, že ji už nic nebolí takže pokud je na pamlsky i bych je dávala.. Dala bych ji prostor a čas a když už by za mnou přišla tak bych pochopitelně mazlila..
Přeji Vám, aby to šlo dobře
Aktevi

XXX.XXX.243.228
Zadavatelka temy by mohla napisat ci sa psik uz nanovo skamaratil !
elizabetka15
napsal(a):
Musela jsem ji přidržovat jinak by se nenechala prohlédnout. S dobrotama je to trochu problém. Když měla naražený čůmák tak jsem na to přišla tak že jsem jí dala ňaminu a ona si jí vzala skousla a...zakňučela a utekla. Nevěděla jsem že jí něco je, snaži se fungovat i přes bolest. Od té doby když jí chci dát jakoukoliv ňaminku tak se krčí a čeká nejspíš bolest. Musím jí je dávat do misky aby si to vůbec vzala.
Neřešte to, nevnucujte se. Věřím, že je Vám to líto, ale nechte ji být. Je mladá, ono se to poddá.
Být Vámi dělala bych to, co jste dřív dělaly spolu, sama. Nevolala ji, nenutila ji, nechala bych ji samotnou přijít a hrát se se mnou. Vždy bych si např. sedla na zem a posílala balonek po zemi ke skříni, aby se mi vrátil zpět. Nebo bych si sama na zemi hrála s plyšákem nebo uzlíkem, o který jste se dřív přetahovaly. Nelákala bych ji, aby se zapojila. Kdyby se zapojila do hry, nekomentovala bych to - je to běžná věc, hraji nebo hrajeme si s uzlíkem, balonkem
Je nutné to ale dělat s dobrou náladou, ne otráveně a tak si u toho říkejte, chovám se jako blázen, ale nejsem blázen
Fiona.Praha
napsal(a):
Neřešte to, nevnucujte se. Věřím, že je Vám to líto, ale nechte ji být. Je mladá, ono se to poddá.
Být Vámi dělala bych to, co jste dřív dělaly spolu, sama. Nevolala ji, nenutila ji, nechala bych ji samotnou přijít a hrát se se mnou. Vždy bych si např. sedla na zem a posílala balonek po zemi ke skříni, aby se mi vrátil zpět. Nebo bych si sama na zemi hrála s plyšákem nebo uzlíkem, o který jste se dřív přetahovaly. Nelákala bych ji, aby se zapojila. Kdyby se zapojila do hry, nekomentovala bych to - je to běžná věc, hraji nebo hrajeme si s uzlíkem, balonkem
Je nutné to ale dělat s dobrou náladou, ne otráveně a tak si u toho říkejte, chovám se jako blázen, ale nejsem blázen
To půjde.