Zdravím,
jak se teď často mluví o problémech soužití dvou fen.
Chtěla jsem se zeptat, zda se někdo s tímto problémem setkal i u malých plemen psů.
Neteř má malou maltézačku cca 3 roky a chtěla by si pořídit grifonka. Vzhledem k tomu, že nechceme kastrovat, tak chceme raději zase fenku.
Maltézačka je skvělá, vyrovnaná a dobře socializovaná. Nemá absolutně problém s žádnými psy, Jen je na toto plemeno trochu teritoriální. Pokud přijde návštěva s jiným psem, snaží se ho vyhnat, je nervózní, jakmile se ale dostanou mimo zahradu, tak si je schopna se stejným psem hodinu hrát.
Já si myslím, že s vlastním psem problém nebude, ale zajímalo by mě, jestli se někdo s vážnějším problémem u malých plemen někdy setkal. Děkuji.
sufle
napsal(a):
Zdravím,
jak se teď často mluví o problémech soužití dvou fen.
Chtěla jsem se zeptat, zda se někdo s tímto problémem setkal i u malých plemen psů.
Neteř má malou maltézačku cca 3 roky a chtěla by si pořídit grifonka. Vzhledem k tomu, že nechceme kastrovat, tak chceme raději zase fenku.
Maltézačka je skvělá, vyrovnaná a dobře socializovaná. Nemá absolutně problém s žádnými psy, Jen je na toto plemeno trochu teritoriální. Pokud přijde návštěva s jiným psem, snaží se ho vyhnat, je nervózní, jakmile se ale dostanou mimo zahradu, tak si je schopna se stejným psem hodinu hrát.
Já si myslím, že s vlastním psem problém nebude, ale zajímalo by mě, jestli se někdo s vážnějším problémem u malých plemen někdy setkal. Děkuji.
Nevím čím to, asi víc rozmazlenost(malým se prostě nějak víc povoluje) ale většina malých je žárlivých. Dnes ráno jsem mluvila s novým sousedem, co má dvě JRT - matku a 8 měsíční dceru a právě říkal, že velká na malou strašně žárlí.
To bude hodně individuální. Máme fenku jorka, v lednu 2 roky a ted měsíc máme fenku právě grifonka . Starší je extra hodná, agrese nulová. ale jak jsme donesla štěně tak se jí bála , cca po týdnu lepší. ale malá jí tahá za chlupy, perou se o hračky ale myslim že jak malá bude starší tak to bude lepší. manžel teda říká že štěně je asi dominantnější. Ted už kolikrát spolu leží v jednom pelechu. je to risk jestli se snesou, já do toho šla právě díky její povaze a i tak mě překvapilo jak se jí bála, venku naopak jde ke každému psu a chce si hrát.
Vždy jsem měla ve smečce více fen (foto 1 - fena Dobrmana a 2x fena Beaucerona, foto 2 - fena a pes Beauceron a 2x fena špice) a pokud byl nějaký problém tak jen s tím, že jsem se stěhovala s fenami (foto 1) do rodiny kde byla nevychovaná fena a začala mi mé napadat až se začaly rvát i mé mezi sebou. Nyní již žádná z nich nežije a mám již jen psa a dvě feny (matka s dcerou) z fotky č.2 a naprosto bez problémů.
Mám 4 trpasličí jezevčice, všechny kastrované. Jedna z nich si občas trochu dovoluje na vůdčí fenu a vyvolá rvačku. Zatím jsem musela zasahovat během 4 let asi 5x, jinak se to obejde okřiknutím, když je slyším že na sebe začínají vrčet. Jednou byla dírka v uchu, jednou dírka pod okem.
sufle
napsal(a):
Zdravím,
jak se teď často mluví o problémech soužití dvou fen.
Chtěla jsem se zeptat, zda se někdo s tímto problémem setkal i u malých plemen psů.
Neteř má malou maltézačku cca 3 roky a chtěla by si pořídit grifonka. Vzhledem k tomu, že nechceme kastrovat, tak chceme raději zase fenku.
Maltézačka je skvělá, vyrovnaná a dobře socializovaná. Nemá absolutně problém s žádnými psy, Jen je na toto plemeno trochu teritoriální. Pokud přijde návštěva s jiným psem, snaží se ho vyhnat, je nervózní, jakmile se ale dostanou mimo zahradu, tak si je schopna se stejným psem hodinu hrát.
Já si myslím, že s vlastním psem problém nebude, ale zajímalo by mě, jestli se někdo s vážnějším problémem u malých plemen někdy setkal. Děkuji.
Tak já úplně osobní zkušenost nemám, ale kamarádka měla problém se dvěma fenama jorků. Byl mezi nimi asi 3 roky rozdíl, obě feny byly socializované, vychované - nic proti, ale znám málo jorků, kteří by byly vychovaní tak jako tyto feny.. Celou dobu byly v pohodě, spaly spolu v jednom pelechu, pokud se rozdělily tak vyváděly, že to vypadalo, že by bez sebe nepřežily. Ale ke stáří se do sebe začaly pouštět. V době nepřítomnosti majitelů byly naprosto v pohodě, problém vznikl většinou když majitelka přišla z práce a nebo když přišla návštěva. Prostě jak byly natěšené a roztěkané, tak se pustily do sebe. Dost ostře. Vím, že asi dvakrát musela mladší fena pod studenou sprchu, protože to s ní "seklo". Když je kamarádka rozdělila tak obě poslala na místa. Za pár minut už bylo zase všechno dobré a feny se k sobě měly. Nyní už má jen jednu fenu, ta starší už byla hodně stará a umřela.
Mě se mé dvě kavalírky jen začnou prát, když jde o jídlo:D Např. každé dám kost, ale ta jedna se vždy chce přesvědčit, že druhá nemá nic lepšího, u klasického krmení problém není. Tyto krizové situace znám a vyhýbám se jim-teda perou se, ale nikdy netekla krev-vždy dostanou kartáč ode mě:)
Ale u nich to asi nebude toliko relevantní jelikož jsou věkem od sebe jen měsíc a vyrůstaly spolu. Po dvou letech přibyl jen pes a ten s nima vychází skvěle, spíše ustupuje i když má tělesně dost navrch.
stop týrání
napsal(a):
Samozřejmě, že je to i u malých plemen stejné, ne-li horší, neboť malá plemena obecně mají horší povahu nežli střední a velká. Proto jsou zcela nevhodná k malým dětem,. výjimky jen potvrzují pravidlo.
A není to tím, že u malých plemen spousta lidí podcení výchovu?
Accuracy

XXX.XXX.1.187
Já jsem četla (nebo snad viděla v televizi?), že emoční vývoj malých bytových psů se liší. Že ti psíci mentálně nedosahují takové vyspělosti jako velcí psi. Jsou méně vyrovnaní, jejich schopnost komunikace není na takové úrovni a jsou sebestřednější. Prý je to dáno šlechtěním, že malý pes s velkýma očima se zdá být roztomilejší, protože připomíná štěně, jenže takový pes nejen že vypadá jako štěně, ale nese i některé mentální znaky štěněte. Malý pokojáček zkrátka „nikdy nedospěje“ tak jako větší pes s přirozeným vývinem.
Ale ruku do ohně za to nedám. Hádám, že je to jeden vědecký názor z mnoha.
A výchova tam hraje také roli, to jistě, a dost možná i zásadní.
marcelaamax
napsal(a):
Tak já úplně osobní zkušenost nemám, ale kamarádka měla problém se dvěma fenama jorků. Byl mezi nimi asi 3 roky rozdíl, obě feny byly socializované, vychované - nic proti, ale znám málo jorků, kteří by byly vychovaní tak jako tyto feny.. Celou dobu byly v pohodě, spaly spolu v jednom pelechu, pokud se rozdělily tak vyváděly, že to vypadalo, že by bez sebe nepřežily. Ale ke stáří se do sebe začaly pouštět. V době nepřítomnosti majitelů byly naprosto v pohodě, problém vznikl většinou když majitelka přišla z práce a nebo když přišla návštěva. Prostě jak byly natěšené a roztěkané, tak se pustily do sebe. Dost ostře. Vím, že asi dvakrát musela mladší fena pod studenou sprchu, protože to s ní "seklo". Když je kamarádka rozdělila tak obě poslala na místa. Za pár minut už bylo zase všechno dobré a feny se k sobě měly. Nyní už má jen jednu fenu, ta starší už byla hodně stará a umřela.
Naštěstí nemáme teriéry, tam je to určitě horší.
Já mám zkušenosti pouze s velkými psy a tam jsem to řešit nikdy nemusela.
lesnížínka
napsal(a):
Souhlas, je to tak. To, co by člověk většímu psu nedovolil, u malého se nad tím mávne rukou. Ono i ty bitky se u malých pak tedy řeší snáz(a víceméně taky neřeší ) jak škubat od sebe dva 50kg psy
To je určitě pravda i když ta naše maltézáčka není zas tak rozmazlovaná. Nikdy se moc nenosila, na plínku také nechodila, běhá u koní a obecně je na maltézáčka celkem sebevědomá a vyrovnaná.
Možná ještě počkáme, aby byl mezi nima větší věkový rozdíl.
stop týrání
napsal(a):
Samozřejmě, že je to i u malých plemen stejné, ne-li horší, neboť malá plemena obecně mají horší povahu nežli střední a velká. Proto jsou zcela nevhodná k malým dětem,. výjimky jen potvrzují pravidlo.
Malá plemena mají horší povahu? Mě to tedy nepřijde. Měla jsem prvního psa malého, potom několik velkých, a nyní mám dva malé společně s velkým a řekla bych, že naopak všechny malé holky měly lepší povahu než většina těch velkých co jsem měla.
A že se malý pes nehodí k dětem ? Já ty malé naopak pořizovala právě k dětem. K nevychovanému dítěti se nehodí pes a k nevychovanému psu se nehodí dítě.
Pokud má pes a dítě normální výchovu nevidím ve vzájemném soužití žádný problém.
Jezdím již spoustu let po výstavách a nikdy jsem si nevšimla že by byli všichni prckové povahově horší než ti větší psi.
Ano je možné že většina malých psů je opravdu povahou horší, ale tam se jedná snad jen o ty rozmazlené prcky na flexině chodící kolem paneláku. To jsou opravdu psi s problémovou povahou. Ti psi jsou nevychovaní, nesocializovaní a "životem chudí". Oni totiž nežijí psí život.
sufle
napsal(a):
Jsou kouzelné
Ale jinak malá po ní jde, kouše jí za chlupy takže starší musim častěji česat jinak už ok. ale až malá bude starší tak už po ní zubama taky nepůjde . Starší je xtra klidná a fakt hodná a spíš před ní utíká, minule jí malá zkoumala pod břichem
my k dětem taky vždy měli malého psa, je fakt že u štěněte jorka jsem ze začátku měla strach spíš o štěně a zvládlo se to. už si jí ani moc nevšímají a ona se naučila že je doma s dětma takže klidně chrápe v hluku, běhají kolem ní a ona spí
awake
napsal(a):
Malá plemena mají horší povahu? Mě to tedy nepřijde. Měla jsem prvního psa malého, potom několik velkých, a nyní mám dva malé společně s velkým a řekla bych, že naopak všechny malé holky měly lepší povahu než většina těch velkých co jsem měla.
A že se malý pes nehodí k dětem ? Já ty malé naopak pořizovala právě k dětem. K nevychovanému dítěti se nehodí pes a k nevychovanému psu se nehodí dítě.
Pokud má pes a dítě normální výchovu nevidím ve vzájemném soužití žádný problém.
Jezdím již spoustu let po výstavách a nikdy jsem si nevšimla že by byli všichni prckové povahově horší než ti větší psi.
Ano je možné že většina malých psů je opravdu povahou horší, ale tam se jedná snad jen o ty rozmazlené prcky na flexině chodící kolem paneláku. To jsou opravdu psi s problémovou povahou. Ti psi jsou nevychovaní, nesocializovaní a "životem chudí". Oni totiž nežijí psí život.
Myslela jsem miniaturní plemena, pokud za malé plemeno považujete třeba frbula, pak myslím miniaturní, čivavy, jorky, a podobná plemena. Nakonec i odborníci mi dávají v podstatě za pravdu:http://hobby.idnes.cz/k-malym-detem-si-neporizujte-miniaturni-plemena-radi-odbornici-pvr-/hobby-mazlicci.aspx?c=A100920_144727_hobby-mazlicci_bma
já mám plemeno, které bylo řazeno ke středním a nikdy se nikdo jiný k nim nechoval provokativně, agresivně se snahou kousnout, než to, které souhrnně nazývám "malý bílý psík" jo a zlatý kokr.
Velká plemena bývají klidnější, sebevědomá a střední rovněž. Samozřejmě mluvím o tendencích nikoliv o tom či onom konkrétním psů.
jolyha

XXX.XXX.229.101
stop týrání
napsal(a):
Myslela jsem miniaturní plemena, pokud za malé plemeno považujete třeba frbula, pak myslím miniaturní, čivavy, jorky, a podobná plemena. Nakonec i odborníci mi dávají v podstatě za pravdu:http://hobby.idnes.cz/k-malym-detem-si-neporizujte-miniaturni-plemena-radi-odbornici-pvr-/hobby-mazlicci.aspx?c=A100920_144727_hobby-mazlicci_bma
já mám plemeno, které bylo řazeno ke středním a nikdy se nikdo jiný k nim nechoval provokativně, agresivně se snahou kousnout, než to, které souhrnně nazývám "malý bílý psík" jo a zlatý kokr.
Velká plemena bývají klidnější, sebevědomá a střední rovněž. Samozřejmě mluvím o tendencích nikoliv o tom či onom konkrétním psů.
"Odborníci" vám dávají za pravdu, paráda. Ale ono u těch čivav a jorků nejde o to, že by se nehodili k dětem z důvodu povahy. Jde tam o to, že jsou to psi malí a křehcí. A pokud se batole omylem posadí na štěně čivavy, můžete si pak štěně tak vložit do knihy jako záložku, určitě už si neštěkne. Co se týká povahy u trpaslíčků, strašně moc tam udělá majitel a jeho chování ke psu + výchova psa. Pokud majitel se psem zachází jako z rozmazleným lidským děckem, pes se pochopitelně chová jako rozmazlené lidské děcko. Pokud se s pidipsem zachází jako s jakýmkoliv jiným psem, je z něj stejně vyrovnaný a sebevědomý pes jako každý jiný. Stejně jako vy mluvím obecně a ne o konkrétních jedincích, výjimka se může najít naprosto u každého plemene.
jolyha
napsal(a):
"Odborníci" vám dávají za pravdu, paráda. Ale ono u těch čivav a jorků nejde o to, že by se nehodili k dětem z důvodu povahy. Jde tam o to, že jsou to psi malí a křehcí. A pokud se batole omylem posadí na štěně čivavy, můžete si pak štěně tak vložit do knihy jako záložku, určitě už si neštěkne. Co se týká povahy u trpaslíčků, strašně moc tam udělá majitel a jeho chování ke psu + výchova psa. Pokud majitel se psem zachází jako z rozmazleným lidským děckem, pes se pochopitelně chová jako rozmazlené lidské děcko. Pokud se s pidipsem zachází jako s jakýmkoliv jiným psem, je z něj stejně vyrovnaný a sebevědomý pes jako každý jiný. Stejně jako vy mluvím obecně a ne o konkrétních jedincích, výjimka se může najít naprosto u každého plemene.
Nechte si svůj názor, já mám svůj, kolik vyrovnaných minijedinců znáte? já jsem znala jednu čivavu - a to je vše. Kolik velkých hysteriků znáte? já žádného.. vaše uvozovky u slova odborník jsou nepatřičné, protože ti v namátkou uvedeném textu zmínění patrně zapomněli více, než vy jste kdy věděla.
jolyha
napsal(a):
"Odborníci" vám dávají za pravdu, paráda. Ale ono u těch čivav a jorků nejde o to, že by se nehodili k dětem z důvodu povahy. Jde tam o to, že jsou to psi malí a křehcí. A pokud se batole omylem posadí na štěně čivavy, můžete si pak štěně tak vložit do knihy jako záložku, určitě už si neštěkne. Co se týká povahy u trpaslíčků, strašně moc tam udělá majitel a jeho chování ke psu + výchova psa. Pokud majitel se psem zachází jako z rozmazleným lidským děckem, pes se pochopitelně chová jako rozmazlené lidské děcko. Pokud se s pidipsem zachází jako s jakýmkoliv jiným psem, je z něj stejně vyrovnaný a sebevědomý pes jako každý jiný. Stejně jako vy mluvím obecně a ne o konkrétních jedincích, výjimka se může najít naprosto u každého plemene.
Nemá to cenu.
https://www.ifauna.cz/psi/diskuse/detail/3221527/nick-stop-tyrani#a3223197.
stop týrání
napsal(a):
Myslela jsem miniaturní plemena, pokud za malé plemeno považujete třeba frbula, pak myslím miniaturní, čivavy, jorky, a podobná plemena. Nakonec i odborníci mi dávají v podstatě za pravdu:http://hobby.idnes.cz/k-malym-detem-si-neporizujte-miniaturni-plemena-radi-odbornici-pvr-/hobby-mazlicci.aspx?c=A100920_144727_hobby-mazlicci_bma
já mám plemeno, které bylo řazeno ke středním a nikdy se nikdo jiný k nim nechoval provokativně, agresivně se snahou kousnout, než to, které souhrnně nazývám "malý bílý psík" jo a zlatý kokr.
Velká plemena bývají klidnější, sebevědomá a střední rovněž. Samozřejmě mluvím o tendencích nikoliv o tom či onom konkrétním psů.
Jak dlouho vlastníte psy? Chodila jste někdy na výstavy? Oni chovatelé pidi psů je mají často doma ve smečce. Před pár dny jsem viděla v televizi reportáž o paní co má doma 17 zachráněných čivav. Normálně běhaly spolu po zahradě a po domě. Takže asi to jde.
Znám osobně několik čivav a jorků co s námi cvičí agility a vychází úplně normálně s každým psem i lidmi. Nejsou to žádné agresivní či bázlivé útočící potvory, ale normální psi.
"já mám plemeno, které bylo řazeno ke středním a nikdy se nikdo jiný k nim nechoval provokativně, agresivně se snahou kousnout, než to, které souhrnně nazývám "malý bílý psík" jo a zlatý kokr." A to byli psi vychovaní? Socializovaní? Zvyklí hrát si se psama? Nebo to byli psi na vytahovacím vodítku či běhají a štěkající volně kolem Vás? V tom je totiž podstatný rozdíl. Ono totiž záleží na VÝCHOVĚ majitele.
Na fotce máte jednu čivavu a jednoho jorka. Ti mají štěstí že mají normální majitele co jim dopřávají normální psí život.
jolyha

XXX.XXX.229.101
stop týrání
napsal(a):
Nechte si svůj názor, já mám svůj, kolik vyrovnaných minijedinců znáte? já jsem znala jednu čivavu - a to je vše. Kolik velkých hysteriků znáte? já žádného.. vaše uvozovky u slova odborník jsou nepatřičné, protože ti v namátkou uvedeném textu zmínění patrně zapomněli více, než vy jste kdy věděla.
Vyrovnaných "minijedinců" znám osobně cca kolem 80, psi i feny. Čivavy, jorky, trpasličí špice, papillonky. Takže opravdu mini psy. Znám i dost těch "hysterických" - ve všech případech jsou to sídlištní joja, tj. nevychovaný psík zmítající se na flexině, se kterým se 2x denně onejde blok paneláků. Velkých hysteriků - jen když to spočítám na našem konci vsi - 12. Ano, pokud by ti velcí hysterici byli správně socializovaní a vychovaní, majitelé by s nimi dělali něco k vybití jejich potenciálu, nemuseli by se chovat jako hysterici. Ale není to tak. Tudíž když se někteří z nich dostanou sami občas ven, (nedovřená branka, přijede návštěva a než za ní soused zavře bránu, pes je v trapu atd.)vrhají se na každého kolemjdoucího, rvou nohavice - a to v lepším případě. Před rokem tu dva takhle zdrhlí velcí psi napadli ženskou s kočárkem s malým děckem - jen díky tomu, že se jí vrhli na pomoc dva chlapi, skončilo to "jen" nějakými kousanci, ale nikdo nebyl vážně zraněný nebo mrtvý. Místní "dámě ze satelitního městečka" se jeich pes - rotweiler - vyrval z ruky i s vodítkem a chytil pod krkem koně, se kterým jela holka kousek dál po poli. Paní fňukala - "ale co já mám dělat, prostě ho neudržím a on poslouchá jen manžela. Koně prostě nemá rád a ta paní na koni si pískala, a to on už vůbec nesnáší". Uvozovky u slova "odborníci" jsou nepatřičné jen ve vztahu k pár lidem z vámi uvedeného seznamu. Některé z těchto lidí znám - ať už dle jejich práce nebo i osobně - a do odborníků mají někteří z nich opravdu dost daleko. Možná to bude tím, že již své znalosti zapomněli, to by pak tu situaci vysvětlovalo. Howgh.