Naše fenka má panickou hrůzu z detí. Máme strach...

Pokud jste normální rodina s normálním psem,
tak i to, že se vám narodí dítě je normální.
Mimino vám i psovi normálně vpluje hladce do života.

Ak je vychovávaná a poslúcha tak nemôže zaútočiť. Jednoducho dajte povel sadni, lahni, zostaň, fuj. Proste čokoľvek a odvedte psovu pozornosť inam. Napríklad hračka.
A ak zasa začne treba jej dať povel na miesto.
Strach síce môže mať, ale to neznamená že bude bezdôvodne napádať.
Edit: do mája sa to dá vyriešiť. Treba so psom pracovať.

mikimajky napsal(a):
Ak je vychovávaná a poslúcha tak nemôže zaútočiť. Jednoducho dajte povel sadni, lahni, zostaň, fuj. Proste čokoľvek a odvedte psovu pozornosť inam. Napríklad hračka.
A ak zasa začne treba jej dať povel na miesto.
Strach síce môže mať, ale to neznamená že bude bezdôvodne napádať.
Edit: do mája sa to dá vyriešiť. Treba so psom pracovať.

V tomto konkrétním případě je Vaše rada špatná a neúčinná.

Z toho hlazeni jsme neměli tušení, že by toto mohlo někdy být a to, že za ní cizí holka dupala nemůžeme... To se nedalo předpokládat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V tomto konkrétním případě je Vaše rada špatná a neúčinná.

A prečo?
Vaša rada je účinnejšia?

Vubec se ji nedivim, ze se jich boji, ty jejich nekoordinovany pohyby, navic se jim vsechno dovoli... decka sou desivy ne... myslim, ze nemusite mit strach, on to ten pes pochopi, ze dite patri k Vam a i k nemu, jenom bych si davala pozor na pozornost, kterou dost mozna pes ztrati kvuli diteti, aby si pak nemyslel, ze uz o neho nemate zajem.

mikimajky napsal(a):
A prečo?
Vaša rada je účinnejšia?

Já jsem ještě radit nezačala.

Lexinka MOK napsal(a):
Z toho hlazeni jsme neměli tušení, že by toto mohlo někdy být a to, že za ní cizí holka dupala nemůžeme... To se nedalo předpokládat.

Aj keď sú síce myslím že zadupanie nebude ťa pravá príčina problémov.
Všeobecné má veľa psíkov problém s deťmi, keďže deti často "nemajú cit" pri hre so steniatkom a psík si často urobí zlú socializaciu na deti.
Ale iba z jednorazoveho zadupanie to asi nieje.
Myslím ale že tu sa psík dá napraviť.

BlaPa napsal(a):
Vubec se ji nedivim, ze se jich boji, ty jejich nekoordinovany pohyby, navic se jim vsechno dovoli... decka sou desivy ne... myslim, ze nemusite mit strach, on to ten pes pochopi, ze dite patri k Vam a i k nemu, jenom bych si davala pozor na pozornost, kterou dost mozna pes ztrati kvuli diteti, aby si pak nemyslel, ze uz o neho nemate zajem.

Díky za váš názor. S pozorností by se u ní nemělo nic změnit. Na to si dáme pozor. O tom víme své z blízkého okolí, kde právě odsunuli psa na druhou kolej. Budeme dbát na to, abych se přivítal jako první se psem, když přijdu domů a podobně.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já jsem ještě radit nezačala.

Tak načo hejtujete?
Myslím že najprv potrebujú psa naučiť že dieťa v jeho blízkosti nie je dôvod na strach.
A keď pes bude vedieť že musí byť kľudný v prítomnosti deti naučiť ho pomaly že deti ho občas pohladkaju, zoberu mu hračky, zradlo a potahaju za srsť.

Jak ji na to mám připravit? Návštěva dítěte u nás doma byla spíše jednorázová záležitost a do porodu (do května) se žádná jiná návštěva s dítětem možná ani konat nebude. A pochybuji, že mi někdo cizí na hodinu půjčí dítě:-D.

mikimajky napsal(a):
Tak načo hejtujete?
Myslím že najprv potrebujú psa naučiť že dieťa v jeho blízkosti nie je dôvod na strach.
A keď pes bude vedieť že musí byť kľudný v prítomnosti deti naučiť ho pomaly že deti ho občas pohladkaju, zoberu mu hračky, zradlo a potahaju za srsť.

S první větou souhlasím, s druhou už ne, takhle vynervený pes tu Vaši poslední větu nezvládne s takovýmto vedením.

Prečo vynerveny? Ja som napísal až keď bude kľudný. A to sa nedá za deň ani týždeň.
Každý pes by to.mal zvládnuť.
Moja fena NO keď jej deti už moc robili zle tak sa postavila a odišla na svoje. Keďže volieru mala vyvýšený tam deti za ňou nemohli.
A aj tu sa to určite dá vyriešiť.

mikimajky napsal(a):
Prečo vynerveny? Ja som napísal až keď bude kľudný. A to sa nedá za deň ani týždeň.
Každý pes by to.mal zvládnuť.
Moja fena NO keď jej deti už moc robili zle tak sa postavila a odišla na svoje. Keďže volieru mala vyvýšený tam deti za ňou nemohli.
A aj tu sa to určite dá vyriešiť.

To se nedá, to máte pravdu. Zdá se Vám, že pes bude, s přístupem zadavateli, dostatečně klidný a připravený na příchod mimina? Mně teda ne.
Asi máme rozdílný pohled na výchovu dětí ke zvířatům, Vy jste čubu nechal "napospas" dětem a ta se od nich ukryla ve výši jako od otravných štěňat.

A tak to asi má byť. V prírode to tiež nerieši inak.
Len tak že "ukončí hru " ktorá je už moc.
Buď zavrčí, alebo po nich chňapne, alebo odíde.
Tu by sa mal pes najprv naučiť že dieťa nie je hrozba. A potom že má svoje zázemie kam môže odísť ak to bude na neho veľa.
Preto som písal o tom že psa treba odvelit na miesto.
Aby pochopil že tam bude mať kľud.
Aj teraz mám šteňa. A keďže takmer všetci psi v v dedine pri prechádzkach vyšiluju aj mladý začal po pár prechádzkach dorážať na ploty a vystekavat.
Teraz už chápe že ak to začne robiť ( už keď sa blížime a je nekludny) bude odvolaný ku mne.
Odmenu dostáva iba za bezproblémové prejdenie okolo plota so psom. Potom ak chce dostane voľno a môže sa s ním ísť oňuchať. Ak začne znova vrčať a vystekavat znova je odvolaný. Väčšinou už teraz sa ale ku nim nevracia.
Treba s tým iba robiť. A nečakať.

Lexinka MOK napsal(a):
Dobrý den, naše fenka maďarského ohaře stará necelé 2 roky má panickou hrůzu z dětí. Příčinou je asi to, zě když byla štěně, tak za ní běhaly deti a hladily si ji. Jedna holka za ní dupala a ona se lekla. Od té doby to tak má. Když k nám přijdou na návštěvu lidé s dětmi, tak ji po chvíli musíme zavřít, protože její strach přechází až k výhrůžnému štěkání a vrčení když se miminko pohne. Je jedno jestli má dítě půl roku nebo 10 let, bojí se úplně stejně. Obracím se na vás hlavně proto, protože se nám v květnu narodí první dítě a obáváme se nejhoršího. Nedokážu si představit, že bychom ji museli dát pryč, udělal bych vše pro to, abychom ji to nějak odnaučili. Nikdy ještě nekousla, jen těsně u těla dítěte cvakala zubama, jak kdyby ho chtěla štipnout. Jinak je vychovaná a krásně poslouchá. Budu rád za každou radu. Děkuji.

Moje jedna fenka se take bala deti venku a startovala na ne s vrcenim. Nikdy s nimi pritom nemela spatnou zkusenost. Tak jsem ji proste, kdyz jsem uvidela dítě zavolala dřív, nez ho uvidela ona, a prokrmovala ji pamlsky. Takto jsme deti mijely. Dnes už když vidi dítě bezi ke mne pro pamlsek, decko neřeší a párkrát jsem ji nechala od deti i pohladit s velkou odměnou a byla v pohodě. Trenujte, ate ještě ca . Z porodnice domu pošlete pocuranou plenu k ocuchani a domu z porodnice az půjdete, at na vas cekaji s prsou pred domem a domu běžte všichni spolecne.

S pesou.

Lexinka MOK napsal(a):
Z toho hlazeni jsme neměli tušení, že by toto mohlo někdy být a to, že za ní cizí holka dupala nemůžeme... To se nedalo předpokládat.

No vy jste hlavně neměli ze psa udělat na veřejnosti hladícího plyšáka...na psi se nesahá a děti už vůbec ne! to zakazuji ikdyž máme štěňata, prostě ne, hlavně člověk nikdy neví co psovi rupne v kuli, zvlášť když všichni víme jak jsou děcka zbrklá, hlučná atd...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No vy jste hlavně neměli ze psa udělat na veřejnosti hladícího plyšáka...na psi se nesahá a děti už vůbec ne! to zakazuji ikdyž máme štěňata, prostě ne, hlavně člověk nikdy neví co psovi rupne v kuli, zvlášť když všichni víme jak jsou děcka zbrklá, hlučná atd...

Souhlasím, ale spíš člověk nikdy neví, co rupne v kouli cizímu dítěti. Popravdě, když vidím venku děcka, co ječí a lítají kolem dokola rodičů, kterým je to úplně jedno, tak se psy přecházím na druhou stranu ulice.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
No vy jste hlavně neměli ze psa udělat na veřejnosti hladícího plyšáka...na psi se nesahá a děti už vůbec ne! to zakazuji ikdyž máme štěňata, prostě ne, hlavně člověk nikdy neví co psovi rupne v kuli, zvlášť když všichni víme jak jsou děcka zbrklá, hlučná atd...

To už je pase, ted je potřeba poradit a ne plakat nad rozlitým mlekem.

Lexaurin napsal(a):
To už je pase, ted je potřeba poradit a ne plakat nad rozlitým mlekem.

Přesně tak, co jsem udělal špatně je jasný, ale jak z toho ven

Lexinka MOK napsal(a):
Jak ji na to mám připravit? Návštěva dítěte u nás doma byla spíše jednorázová záležitost a do porodu (do května) se žádná jiná návštěva s dítětem možná ani konat nebude. A pochybuji, že mi někdo cizí na hodinu půjčí dítě:-D.

Na co dětská návštěva ?
Co řešíte ?
Jaký přípravy psa.
Jaký první vítat ?
Chovejte se NORMÁLNĚ,
se vším, co toto slovo znamená.
Myslíte, že nějaký myslivec se ptá psa, zda může mít
děcko a jestli pejkovi nebude vadit ?
Můžu Vás ujistit, že NE.
Rodina i pes to berou, jak to život nese.

Vymyslela jste si
módní, citlivé, lovecké plemeno,
teď vidíte v praxi, že to byl dobrý nápad,
tak se neplašte předem a myslete. !

Kdyby vám chtěl pes dítě sežrat,
máte rodinu, ta se postará, pohlídá .

Lexinka MOK napsal(a):
Přesně tak, co jsem udělal špatně je jasný, ale jak z toho ven

Rajka999 mala pravdu.
Tu je zbytočné čokoľvek radiť.

Lexinka MOK - máte doma loveckého psa, takže předpokládám, že chodí i ven? A to nikdy nepotkáte dítě(děti)? Já když vyjdu se psem do vesnice, minimálně jedno dítě si ho chce pohladit, většinou je to celá parta. Jasně, mám samojeda, ten k tomu svádí a navíc děti má rád. Vyhledávejte místa, kde jsou děti, nenechávejte pesu hladit, ale třeba si s ní pohrajte či pamlskujte kousek od školky, hřiště...prostě tam, kde je pohyb a ryk dětí. Vůbec ji na ně neupozorňujte, jen ať pozná, že je to normální. Když se bude chovat klidně, , půjčila" bych si nějakého školáka od příbuzných či kamarádů, ať nás jakoby potká venku, vy se s ním v klidu pozdravíte, budete normálně mluvit, k pejsaně ať se nepřibližuje a nevšímá si jí. Když tohle, či až tohle v pohodě zvládne, může jí pak dítě v klidu nabídnout nějakou mlsku, chválit za poslušnost ji budete vy. Tak postupujte, pomalu, jak píšou jiní, ne, že to musí zvládnout za týden, spíš měsíce až do doby, kdy od dítěte zvládne i pohlazení. A používejte na to dítě klidnější a rozumnější, měňte věk i pohlaví. Popravdě: tohle jste měli s pesou dělat od samotného začátku hned, jakmile jste poznali problém, ne to nechat až vygradovat do stadia, že děti přímo nesnáší. A jak psali přede mnou, zadupáním to vážně nebylo. Měli jsme u rodičů malého křížence špice. Zažil si chudinka nehezký start do života, kdy nám ho sousedka přinesla v necelých pěti týdnech s tím, že manžel zabil jeho maminku. Zablešený až hrůza. A od počátku k nám lítali její 3 vnoučata ve věku předškolák až druhá třída s tím, že si s ním ještě budou chodit hrát. Tahali ho doslova jak kočka koťata, já měla nějakých 20let a nemohla jsem se na to ani dívat, ale mamka je nechtěla okřikovat, aby nám ho sousedka nakonec pro ně nevzala zpátky. Po tom, co jednomu s náruče upadnul na dlažbu a naříkal, jsem vyletěla s řevem ven a hnala je sviňským krokem. Už se neukázali. Pejsek nám ale zůstal. Děti od té doby nemusel, při pohlazení od dítěte přimhouřil očka a držel, nebo se snažil rychle utéct. Nikdy ale na dítě nevrčel, natož že by startoval. Zkuste popřemýšlet jak se chováte a reagujete v přítomnosti dětí vy, jestli necítí nervozitu z vás. To bývá totiž dost podstatné.

rapotacka11 napsal(a):
Na co dětská návštěva ?
Co řešíte ?
Jaký přípravy psa.
Jaký první vítat ?
Chovejte se NORMÁLNĚ,
se vším, co toto slovo znamená.
Myslíte, že nějaký myslivec se ptá psa, zda může mít
děcko a jestli pejkovi nebude vadit ?
Můžu Vás ujistit, že NE.
Rodina i pes to berou, jak to život nese.

Vymyslela jste si
módní, citlivé, lovecké plemeno,
teď vidíte v praxi, že to byl dobrý nápad,
tak se neplašte předem a myslete. !

Kdyby vám chtěl pes dítě sežrat,
máte rodinu, ta se postará, pohlídá .

To ovšem neřeší ten strach z dětí. I když se budu chovat normalne, tam lidi s detma potkáváme a ten strach je evidentní. Toho se potřebuji prvotne zbavit.

To, co píše rapoťačka je sice pravda jen, že mít psa, který se sice sžije doma se svým dítětem, ale startuje venku na děti cizí, je trochu o hubu a fakt bych na tom zapracovala.

Mám fenku, která také děti nemusí. Nemá s nimi žádný negativní zážitek, ale prostě je nemá ráda. Je v jejich přítomnosti nejistá, bojí se jich. Pokud byla zahnaná do kouta, situaci vyřešila tak, že po dítěti vyjela.

I tak jsem jí ale naučila bez problémů fungovat vedle sestřiných dětí. Vídala je od té doby co se narodily a zvykla si na ně, i když jiné děti stále v lásce nemá. Dneska je neteři 5 let a synovci 3 roky. Na to, že je nevídá až tak často, s nimi vychází velmi dobře. Situace dnes vypadá tak, že je při návštěvě přivítá, lehne si k nim, nechá si škrabat bříško. Při hrách jim asistuje a je zvědavá, co dělají. S neteří i, cvičí" za pamlsek a nadšené jsou obě dvě. Pes se láduje pamlskami a malá je ráda, že jí pes poslouchá. Věřím, že kdyby spolu byli pořád, budou spolu vycházet ještě lépe.

Základem všeho je netrestat psa za nežádoucí chování v podobě vrčení apod. Pokud budete psa za vrčení a chňapání trestat, docílíte jen toho, že ve psovi budete pěstovat vůči dětem ještě větší nejistotu a nedůvěru. Budete mu zakazovat vrčet, on vrčet přestane ale negativního vztahu k dítě se nezbaví a jednoho dne po dítěti vyjede natvrdo. Vrčením pes dává najevo, že je mu situace nepříjemná, je to stejné, jako když člověk na někoho zakřičí.

Je potřeba psovi ukázat, že pokud se cítí v přítomnosti dítěte nepříjmně, není řešením protiútok (vrčení, vyjetí), ale to, že odejde pryč. Odejde pryč = bude mít klid. Ale nemyslím tím to, že psa po tom, co zavrčí vyhodíte za dveře. Když jsem viděla, že fence začíná být přítomnost dítěte nepříjemně (nervózní olíznutí, zívnutí, pohled udělej něco!), stoupla jsem si mezi dítě a psa, psa pohladila a pohybem ruky poslala o kousek dál nebo tam zůstala s nimi a hrála si..

Lexinka MOK napsal(a):
Přesně tak, co jsem udělal špatně je jasný, ale jak z toho ven

Napsala jsem vam, jak jsem postupovala ja, je to vys, nelibi?

Nenechávám cizí děti hladit svoje psy...mám vždycky velká plemena a tam stačí i nešikovný pohyb, pes se třeba ožene po mouše a bouchne otevřenou tlamou dítě...popř. kovovým košíkem...bolí oboje.
Venku hlídám, abych držela děti v uctivé vzdálenosti, pesani o kontakt s cizími dětmi nestojí, takže pesany opravdu nenutím do fyzického kontaktu.
Přesto všichni moji pesani fungovali bezvadně se "svýma dětma"...takže když přibude do rodiny miminko a psa zaměstnáte jako "asistenta", tak si myslím, že to bude v pořádku, hlavně myslet na včasnou "socializaci" dítěte, aby vědělo, jak se k pesovi chovat.

Můj pes dostal jako štěně párkrát ránu od nehlídaných mrňat, což prostě uhlídat nešlo. Každé dítě pro něj pak bylo automaticky agresor, couval, popř. někdy i varovně zavrčel, když nebylo kam utéct. Tak jsem vyhledávala děti s rozumnými matkami - dětem se do rukou nacpaly pamlsky, vysvětlilo se jim, že nesmí křičet, mávat rukama a pokud hladit, tak pomalu a jenom na zádech. Po nějaké době se pes úplně srovnal a děti jsou teď naopak zdroje zábavy a objekty k okradení, ať už je to jídlo nebo plyšáci. Averze je pryč.

Zkuste brát pesa co nejvíc k sobě tím stylem, aby cítil pohyby miminka ve vašem bříšku. Pokud už máte vybrané jméno, povídejte pesanovi, že je to vaše malá Verunka (jen příklad jména) atd. Moji psi s dětma problémy neměli (až později, kdy psa dráždili cikáňata), i tak, když jsem přijela z porodnice, tak první, co jsem udělala než jsem vešla do domu - strčila jsem mimino psům pod čumák se slovy " je malý, je náš". Psi ho olízli a bylo dobře.

Lexinka MOK napsal(a):
Dobrý den, naše fenka maďarského ohaře stará necelé 2 roky má panickou hrůzu z dětí. Příčinou je asi to, zě když byla štěně, tak za ní běhaly deti a hladily si ji. Jedna holka za ní dupala a ona se lekla. Od té doby to tak má. Když k nám přijdou na návštěvu lidé s dětmi, tak ji po chvíli musíme zavřít, protože její strach přechází až k výhrůžnému štěkání a vrčení když se miminko pohne. Je jedno jestli má dítě půl roku nebo 10 let, bojí se úplně stejně. Obracím se na vás hlavně proto, protože se nám v květnu narodí první dítě a obáváme se nejhoršího. Nedokážu si představit, že bychom ji museli dát pryč, udělal bych vše pro to, abychom ji to nějak odnaučili. Nikdy ještě nekousla, jen těsně u těla dítěte cvakala zubama, jak kdyby ho chtěla štipnout. Jinak je vychovaná a krásně poslouchá. Budu rád za každou radu. Děkuji.

Když jsem čekala prvního syna měla jsem 10ti letého čuvače.Neměl rád cizí lidi ani některé příbuzné ani děti.Než si zvykl na manžela, když jsme spolu začali chodit, trvalo to přes rok a ještě ho 2x pokousal.Takže byly také obavy, jak přijme dítě.Sedávala jsem s ním, hladila ho, vypravovala o miminku, nechávala očichat břicho.Když jsme přišli z porodnice, položila jsem malého na gauč a na psa opět mluvila, hladila ho a říkala mu, že je to to naše miminko.Pes ho opatrně a nedůvěřivě očichal, olízl a lehl si u gauče.Od postýlky se pomalu nehnul a ke kočárku se venku nikdo nesměl přblížit na metr.Pes není hloupý, pozná miminko už v břiše a podle pachu pozná, že patří k vám.Chce to klid a chovat se přirozeně.

lesnížínka napsal(a):
Lexinka MOK - máte doma loveckého psa, takže předpokládám, že chodí i ven? A to nikdy nepotkáte dítě(děti)? Já když vyjdu se psem do vesnice, minimálně jedno dítě si ho chce pohladit, většinou je to celá parta. Jasně, mám samojeda, ten k tomu svádí a navíc děti má rád. Vyhledávejte místa, kde jsou děti, nenechávejte pesu hladit, ale třeba si s ní pohrajte či pamlskujte kousek od školky, hřiště...prostě tam, kde je pohyb a ryk dětí. Vůbec ji na ně neupozorňujte, jen ať pozná, že je to normální. Když se bude chovat klidně, , půjčila" bych si nějakého školáka od příbuzných či kamarádů, ať nás jakoby potká venku, vy se s ním v klidu pozdravíte, budete normálně mluvit, k pejsaně ať se nepřibližuje a nevšímá si jí. Když tohle, či až tohle v pohodě zvládne, může jí pak dítě v klidu nabídnout nějakou mlsku, chválit za poslušnost ji budete vy. Tak postupujte, pomalu, jak píšou jiní, ne, že to musí zvládnout za týden, spíš měsíce až do doby, kdy od dítěte zvládne i pohlazení. A používejte na to dítě klidnější a rozumnější, měňte věk i pohlaví. Popravdě: tohle jste měli s pesou dělat od samotného začátku hned, jakmile jste poznali problém, ne to nechat až vygradovat do stadia, že děti přímo nesnáší. A jak psali přede mnou, zadupáním to vážně nebylo. Měli jsme u rodičů malého křížence špice. Zažil si chudinka nehezký start do života, kdy nám ho sousedka přinesla v necelých pěti týdnech s tím, že manžel zabil jeho maminku. Zablešený až hrůza. A od počátku k nám lítali její 3 vnoučata ve věku předškolák až druhá třída s tím, že si s ním ještě budou chodit hrát. Tahali ho doslova jak kočka koťata, já měla nějakých 20let a nemohla jsem se na to ani dívat, ale mamka je nechtěla okřikovat, aby nám ho sousedka nakonec pro ně nevzala zpátky. Po tom, co jednomu s náruče upadnul na dlažbu a naříkal, jsem vyletěla s řevem ven a hnala je sviňským krokem. Už se neukázali. Pejsek nám ale zůstal. Děti od té doby nemusel, při pohlazení od dítěte přimhouřil očka a držel, nebo se snažil rychle utéct. Nikdy ale na dítě nevrčel, natož že by startoval. Zkuste popřemýšlet jak se chováte a reagujete v přítomnosti dětí vy, jestli necítí nervozitu z vás. To bývá totiž dost podstatné.

Přemýšlím, jak bych to dělal já. Na vesnici nemáme žádné dítě, natož malé. Když nepočítám těch pár dnů v roce, kdy někdo hlídá vnoučata.
Marně pátrám v hlavě, kde mám nejbližší fungující školku nebo dětské hřiště. Ale možná v okruhu 5 km by nějaké hřiště mohlo být, školku tipuji na 10 km.
Celkově, já se motat kolem dětských hřišť, škol a školek a pak si zkusit půjčit domů školáka...spíš mi to přijde jako návod na kriminál než návod na socializaci psa.

Nejpoužitelnější rady - viz lesní žínka 15.10.
Nemám v rodině již malé děti. Řeším to tak, že se štěňaty jezdím ke škole, kde si je "spřátelené a poučené děti" hladí, dávají jim pamlsky... později si je může hladit jakékoliv dítě.
Neuznávám moc to, že cizí děti si nesmí pohladit mého psa. Nesmí si ho pohladit bez mého dovolení, ale jinak - proč ne? Já nepotřebuji aby moji psi útočili na děti. Ano, děti se chovají pro psa podivně - rozhazují rukama, křičí, utíkají... ale i to by měl vyrovnaný pes zvládat. Aby to zvládal, tak to ale musí znát.
Pravda je, že vlastní dítě je často něco jiného než cizí. Ale záleží hodně na přístupu majitele.
Lexinka MOK:
cituji:
"Budeme dbát na to, abych se přivítal jako první se psem, když přijdu domů.." Takže v ní budete jen posilovat to vědomí, že ona je vládcem domu. Jenže pes, ať se nám to líbí, nebo ne, je až na konci toho řetězce - až za vaším dítětem.
Já se se svými psy nevítám nikdy - nevidím důvod. Prostě přijdu domů, vypustím psy z kotců na zahradu, ti na mne neskáčí (jednak je to od malička odnaučuji, protože to nesnáším, a jednak je to právě i proto, že se s nimi nijak nevítám), takže mezi ně mohu jít i ve slušném oděvu. Až se převleču a třeba jim dám pokyn, že si budeme hrát, potom mohou na mne i skákat.
Jenže mnoho lidí prostě nedokáže pochopit, že pes může fungovat i bez toho, že mu dám pusinku na čumáček, když odcházím a když přicházím, tak nebudu s ním dělat uvítací orgie, kdy mě pes skáče až nad hlavu, že se nemohu pomalu ani vyzout, ani odložit nákup apod.
Nicméně mám pocit, že vaše fenka nemá vyrovnanou povahu, něco asi zdědila, něco získala nesprávnou výchovou.
Dá se s tím pracovat, ale nejsem si jistá, jestli to zvládnete zrovna vy. Budete mít pořád podvědomé obavy, aby pes dítěti neublížil, s tím ke psovi budete (nesprávně) přistupovat, a to je začarovaný kruh. A možná to dopadne tak, že se psa nakonec přece jen zbavíte.

hunter napsal(a):
Přemýšlím, jak bych to dělal já. Na vesnici nemáme žádné dítě, natož malé. Když nepočítám těch pár dnů v roce, kdy někdo hlídá vnoučata.
Marně pátrám v hlavě, kde mám nejbližší fungující školku nebo dětské hřiště. Ale možná v okruhu 5 km by nějaké hřiště mohlo být, školku tipuji na 10 km.
Celkově, já se motat kolem dětských hřišť, škol a školek a pak si zkusit půjčit domů školáka...spíš mi to přijde jako návod na kriminál než návod na socializaci psa.

nepřehánějte Vždyť říkám od příbuzných a známých... Tady jsou lidé ještě k sousedům důvěřiví a nevidí úchyla a zloděje na každém rohu. A myslím, že pro lovečáka bude 5km výlet příjemné zpestření dne
Ano a souhlasím s tím, co píše jiva, na to jsem zapomněla - pes z mimina cítí vás, stejně tak jako pozná vaše příbuzné. Alespoň mí psi ano, mamka a brácha, jsou pro ně jako jejich, ačkoliv je nevidí až tak často.

koňadra napsal(a):
Nejpoužitelnější rady - viz lesní žínka 15.10.
Nemám v rodině již malé děti. Řeším to tak, že se štěňaty jezdím ke škole, kde si je "spřátelené a poučené děti" hladí, dávají jim pamlsky... později si je může hladit jakékoliv dítě.
Neuznávám moc to, že cizí děti si nesmí pohladit mého psa. Nesmí si ho pohladit bez mého dovolení, ale jinak - proč ne? Já nepotřebuji aby moji psi útočili na děti. Ano, děti se chovají pro psa podivně - rozhazují rukama, křičí, utíkají... ale i to by měl vyrovnaný pes zvládat. Aby to zvládal, tak to ale musí znát.
Pravda je, že vlastní dítě je často něco jiného než cizí. Ale záleží hodně na přístupu majitele.
Lexinka MOK:
cituji:
"Budeme dbát na to, abych se přivítal jako první se psem, když přijdu domů.." Takže v ní budete jen posilovat to vědomí, že ona je vládcem domu. Jenže pes, ať se nám to líbí, nebo ne, je až na konci toho řetězce - až za vaším dítětem.
Já se se svými psy nevítám nikdy - nevidím důvod. Prostě přijdu domů, vypustím psy z kotců na zahradu, ti na mne neskáčí (jednak je to od malička odnaučuji, protože to nesnáším, a jednak je to právě i proto, že se s nimi nijak nevítám), takže mezi ně mohu jít i ve slušném oděvu. Až se převleču a třeba jim dám pokyn, že si budeme hrát, potom mohou na mne i skákat.
Jenže mnoho lidí prostě nedokáže pochopit, že pes může fungovat i bez toho, že mu dám pusinku na čumáček, když odcházím a když přicházím, tak nebudu s ním dělat uvítací orgie, kdy mě pes skáče až nad hlavu, že se nemohu pomalu ani vyzout, ani odložit nákup apod.
Nicméně mám pocit, že vaše fenka nemá vyrovnanou povahu, něco asi zdědila, něco získala nesprávnou výchovou.
Dá se s tím pracovat, ale nejsem si jistá, jestli to zvládnete zrovna vy. Budete mít pořád podvědomé obavy, aby pes dítěti neublížil, s tím ke psovi budete (nesprávně) přistupovat, a to je začarovaný kruh. A možná to dopadne tak, že se psa nakonec přece jen zbavíte.

Jen technická...

To, že cizí děti nepouštím k mým psům není proto, že by moji pesani děti napadali, když potkám kamarádku s dítětem, tak si klidně mého psa může pohladit, kupodivu psi od dětí pohlazení tolerují, od té kamarádky by na sebe sáhnout nenechali...takže na rozdíl od vás já prostě nevidím důvod, proč by na moje psy měl někdo cizí sahat, jasně kdybych měla třeba retrívra, který miluje všechny lidi na světě a o pohlazení od cizích stojí, tak proč ne, apriori proti tomu nejsem.

Se svými psy se vítám vždy...protože jsou první, kdo mi běží naproti...skákat nesmí, při vítání je ani nehladím (většinou táhnu tašky s nákupem, takže mám plný ruce), ale přijde mi normální říct jim "Ahoj, vy moje zlatíčka"...a když odcházím, tak jim ve dveřích řeknu taky "ahoj" a pes dostane pusinku na čumáček...fena o to nestojí, tak jí nepusinkuju...ale jinak to máme stejně, dokud se nepřevlíknu ze "slušného oblečení" tak je fyzický kontakt tabu...byla bych samej chlup.

S posledním odstavcem naprosto souhlasím, pokud tam budou obavy, tak pes určitě bude cítit napětí, může z toho zneróznět, nejsem odborník, ale myslím, že za zdroj toho napětí by mohl považovat dítě...a čím víc bude odstrkáván a izolován od dítěte z bezpečnostních důvodů, tím to může být horší...neumím si představit, že bych měla strach, že můj pes napadne moje dítě, neumím si pak představit to soužití, ono už tak stačí, že člověk hlídá, aby pes neublížil dítěti nechtěně, třeba svojí nemotorností a aby dítě nevymejšlelo bejkárny, obzvlášť hodně malé děti ještě nemaj cit a rozum...

Na mnoha věcech se my dvě asi neshodnem, ale stopro s vámi souhlasím s tím "neděláním divadla"...prostě se člověk musí chovat přirozeně...

Lexinka MOK napsal(a):
Dobrý den, naše fenka maďarského ohaře stará necelé 2 roky má panickou hrůzu z dětí. Příčinou je asi to, zě když byla štěně, tak za ní běhaly deti a hladily si ji. Jedna holka za ní dupala a ona se lekla. Od té doby to tak má. Když k nám přijdou na návštěvu lidé s dětmi, tak ji po chvíli musíme zavřít, protože její strach přechází až k výhrůžnému štěkání a vrčení když se miminko pohne. Je jedno jestli má dítě půl roku nebo 10 let, bojí se úplně stejně. Obracím se na vás hlavně proto, protože se nám v květnu narodí první dítě a obáváme se nejhoršího. Nedokážu si představit, že bychom ji museli dát pryč, udělal bych vše pro to, abychom ji to nějak odnaučili. Nikdy ještě nekousla, jen těsně u těla dítěte cvakala zubama, jak kdyby ho chtěla štipnout. Jinak je vychovaná a krásně poslouchá. Budu rád za každou radu. Děkuji.

Rada z vlastní zkušenosti, i když naši psi byli spíše vůči dětem rezervovaní a "nemuseli" je, tudíž se jim spíše vyhýbali, než aby na ně vrčeli či jinak reagovali. Ale je to podle mě i plemenem (šeltie), oni prostě až na výjimky cizí lidi obecně nemusí. Pokud si je chtěl někdo cizí (dítě či dospělí) pohladit, strpěli to, ale vyloženě bylo vidět, že jen proto že musí, nikoliv proto, že by se jim to líbilo. Osvědčili se mi dvě věci - branka do dveří, kdy psi nebyli izolováni za zavřenými dveřmi, ale zároveň jsem měla jistotu, že se k miminku nedostanou. A za druhé snažit se zezačátku věnovat chvilku denně čas jen pouze jim (ono se to dobře píše, ale když máte neustále plačící dítě, tak hůře realizuje), a jednou za čas miminko svěřit někomu na hlídání a vyrazit s nimi na prochajdu jako dřív. Ono chvilku trvalo, než si zvykli na všechno nové, na venčení u kočárku, na nový režim, a tohle jim docela pomáhalo, i když občas to bylo organizačně náročné. Podle mě budete mít první půl- až třičtvrtěrok relativně v pohodě (dokud dítě pouze leží v postýlce či kočárku), velká krize nastane až se prcek začne sám hýbat a aktivně lozit. Pak teprve začnou ty pravé nervy, aby pes neublížil dítěti a naopak (byť třeba nechtěně a nevědomky). Jinak naši psi se od malého nenechají pohladit dodneška, ale jinak fungují v pohodě, vzájemně se respektují, i když občas musím syna (dva roky) víc hlídat, když ho chytne "rapl" a chce je honit po bytě. Takže z vaší strany to bude chtít hodně moc trpělivosti a důslednosti, ale myslím, že na "vlastní" dítě by si vaše fenka zvyknout mohla. A hlavně se snažte nepřenášet svoji úzkost na ni, možná ji nevědomky v tomhle nežádoucím chování podporujete? Tj. máte strach, jak se k dítěti zachová a ona to vycítí? Všimla jsem si, že když mého psa venčí moje máma, tak daleko více vyjíždí po ostatních psech, než když s ním chodím já - máma se mi přiznala, že prostě má strach, aby na něj cizí pes neútočil (špatné zkušenosti z jiným psem z dřívějška, na kterého nevím proč útočil fakt kdekdo, a on to byl přitom takový trouba), tudíž možná přenáší tu nervozitu nevědomky na něj. V každém případě držím palce, ať vám to dobře dopadne.

My meli fenu z utulku, nalezenou, udajne 7 let, po roce prislo miminko, byla nadsena, miminko zacalo po 7 mesicich lizt a tahat ji za chlupy, cili se zacala schovavat a pred vsema detma utikat. Nase deti rostly a kdyz holce byly cca 4 roky, tak hroznej brek, ze se chce se psem mazlit a ze ona pred ni utika a v pelisku vrci, takze totalni vejprask psa a hned na to dcery, ze na pejska v pelisku se nesaha a takovej klasickej dril. Holka ji zacla vodit na vychazkach, aby cuba pochopila, ze holka je dulezitejsi a holka dostala instrukce - po pul roce ji pes rano uz lezl do postele a oblizoval oblicej. Ale musela jsem se dusledne hlidat a napominat. Dceru pochopitelne vic. Ted k nam chodi sousedovic holka, co cubu pronasleduje treba po celym baraku s tim, ze si ji chce pohladit, tak ji jednou napomenu, pak necham cubu zavrcet a kdyz to porad nepomaha, tak na tu sousedovic holku proste houknu, at toho kouka nechat, nebo ji budu muset poslat domu. Takze asi tak :).

Lexinka MOK napsal(a):
Z toho hlazeni jsme neměli tušení, že by toto mohlo někdy být a to, že za ní cizí holka dupala nemůžeme... To se nedalo předpokládat.

Já myslím, když na štěně pustíte nažhavené děti, dá se předpokládat jen to nejhorší.
Až přinesete mimino, samozřejmě ho nebudete cpát fence do pelíšku a nutit ji k němu.Budete si hlídat dítě i psa.Normálně obstaráte jedno, a pak druhé.Ona to pobere.Jí zatím ležící mimino obtěžovat nebude, maximálně řevem.
Horší je, když děti začnou lézt a prudit.Pak je čas na velmi důsledný dozor.Aby dítě neotravovalo psa, hlavně nikdy v jeho prostoru.A zároveň pes pochopil, že dítě se nenapadá a řešení je, uklidit se na své.Rovnáte tak nějak obě strany.
A když takhle pojedete lajnu, důsledně hlídat práva obou stran, stane se vzájemná tolerance automatikou.
Cizí bych nelámala.Pokud potkáte někoho hlazení chtivého, pak dát feně povel, aby to chvilku přetrpěla.Jinak bych ji nenutila, jen prostě přihlížela a hlídala.Ona se časem zklidní.

koně napsal(a):
Já myslím, když na štěně pustíte nažhavené děti, dá se předpokládat jen to nejhorší.
Až přinesete mimino, samozřejmě ho nebudete cpát fence do pelíšku a nutit ji k němu.Budete si hlídat dítě i psa.Normálně obstaráte jedno, a pak druhé.Ona to pobere.Jí zatím ležící mimino obtěžovat nebude, maximálně řevem.
Horší je, když děti začnou lézt a prudit.Pak je čas na velmi důsledný dozor.Aby dítě neotravovalo psa, hlavně nikdy v jeho prostoru.A zároveň pes pochopil, že dítě se nenapadá a řešení je, uklidit se na své.Rovnáte tak nějak obě strany.
A když takhle pojedete lajnu, důsledně hlídat práva obou stran, stane se vzájemná tolerance automatikou.
Cizí bych nelámala.Pokud potkáte někoho hlazení chtivého, pak dát feně povel, aby to chvilku přetrpěla.Jinak bych ji nenutila, jen prostě přihlížela a hlídala.Ona se časem zklidní.

Cizí bych také neřešila, pokud se jim chce fena jen v klidu vyhnout. Když potkáte někoho hlazení chtivého, tak mu spíše lze normálně říci, ať na psa nesahá, že si to nepřejete ani Vy ani ten pes.

Cori píše..."Nase deti rostly a kdyz holce byly cca 4 roky, tak hroznej brek, ze se chce se psem mazlit a ze ona pred ni utika a v pelisku vrci, takze totalni vejprask psa "...
Nějak jsem nepochopila, za co ten pes dostal.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Cori píše..."Nase deti rostly a kdyz holce byly cca 4 roky, tak hroznej brek, ze se chce se psem mazlit a ze ona pred ni utika a v pelisku vrci, takze totalni vejprask psa "...
Nějak jsem nepochopila, za co ten pes dostal.

No konecne nekdo vytrhl vetu a s pozdvizenym obocim zareagoval! Ja uz myslela, ze maji vsichni pres svatky hozenej neutral

Obraťte se na psího psychologa. Už jsem v televizi viděl/a jak se to psi odnaučí.např. Když příjde dítě musí si s tím spojit dobrou zkušenost například pamlsky nebo něco co má ráda

cori napsal(a):
No konecne nekdo vytrhl vetu a s pozdvizenym obocim zareagoval! Ja uz myslela, ze maji vsichni pres svatky hozenej neutral

? Tak nějak nechápu vaší reakci na správnou poznámku orionky.

A podivila jsem se úplně stejně - pokud psovi zakážete přirozenou obranu ve formě upozornění, tak se taky můžete dočkat útoku bez varování. Nehledě na to, že výprask je špatně i u dítěte, vysvětlovat a korigovat se musí u obou a od první chvíle, aby k této situaci vůbec nedošlo. Ve 4 letech mělo dítě dávno vědět, že psa nemůže stíhat, když je mu to nepříjemné.

cori napsal(a):
My meli fenu z utulku, nalezenou, udajne 7 let, po roce prislo miminko, byla nadsena, miminko zacalo po 7 mesicich lizt a tahat ji za chlupy, cili se zacala schovavat a pred vsema detma utikat. Nase deti rostly a kdyz holce byly cca 4 roky, tak hroznej brek, ze se chce se psem mazlit a ze ona pred ni utika a v pelisku vrci, takze totalni vejprask psa a hned na to dcery, ze na pejska v pelisku se nesaha a takovej klasickej dril. Holka ji zacla vodit na vychazkach, aby cuba pochopila, ze holka je dulezitejsi a holka dostala instrukce - po pul roce ji pes rano uz lezl do postele a oblizoval oblicej. Ale musela jsem se dusledne hlidat a napominat. Dceru pochopitelne vic. Ted k nam chodi sousedovic holka, co cubu pronasleduje treba po celym baraku s tim, ze si ji chce pohladit, tak ji jednou napomenu, pak necham cubu zavrcet a kdyz to porad nepomaha, tak na tu sousedovic holku proste houknu, at toho kouka nechat, nebo ji budu muset poslat domu. Takze asi tak :).

Celkem chudák čuba.