Moje dcera chce psa...

Těžko radit... vy svojí dceru znáte, my ne... záleží na tom, jestli ten gympl bude zvládat levou zadní, nebo s vypětím všech sil, záleží na tom, kde ten gympl je, resp. jak je daleko, záleží na tom, jaké jiné zájmy vaše dcera má... záleží na spoustě věcí. V každém případě počítejte s tím, že péče o psa bude otázkou celé rodiny (při nejlepším), nebo jednou zůstane na vás (pes je záležitostí cca 10-12 let, a to vaše dcera už nebude ani na gymplu, už nebude asi ani na vysoké...)
Mám pro ní porozumění, já taky chtěla štěně od malička, nakonec jsem si prvního psa pořídila v 17ti letech a od té doby mě psi provázejí celým životem... jenže, jak jsem psala výše, svoji dceru znáte vy, my ne.

Ale určitě bych jí rozmluvila Jack Russela. Měla by rozhodovat odpovědněji, nejen podle vzhledu. Pokud "má nastudováno", musí vám vysvětlit, proč chce zrovna tohoto sice okouzlujícího, ale na pohyb a zaměstnání dost náročného psa. Co s ním bude dělat za aktivity? A když nebude doma, zvládnete tak temperamentního psa vy? A jakou "zábavu" mu budete schopni poskytnout vy?
Pokud zjistíte, že se dcera řídí jenom tím, že se jí Jack Russel "líbí", ale jinak vám nedokáže ten výběr "obhájit", tak by mně v hlavě zablikalo varovné světýlko, že není na pořízení psa ještě dostatečně "vyzrálá"...
Ona je rasa a rasa- jsou plemena lovecká, pracovní, pastevecká, ovčácká atd.atd... ale taky plemena společenská, která jsou určitě méně náročná. Nebudeme předstírat, že rozdělení plemen je jenom formalita. Důsledkem toho, že je dneska hloupá móda si bezhlavě pořizovat pejska jenom podle vzhledu či módnosti, jsou nešťastní majitelé a plné útulky...
O úskalích pořizování psů bez PP se tady na IFauně dočtete na milionech diskuzí.
Tož tak... a stejně je to na vás.

Přesně jak píše Šarina. Vy znáte svoji dceru a musíte vědět, jestli je něco chvilkový zájem, nebo se o psa vydrží starat 365 dní v roce a třeba 15 let života psa. Nicméně i tak nastanou situace, kdy je péče o psa na ostatních členech rodiny, takže pro pořízení psa musí být všichni v rodině. Často se ale stává i to, že ti, co byli největší odpůrci, jsou nakonec největší pečovatelé - prostě si je ten pes získá.
Já, jako děcko, taky chtěla psa, ale rodiče ho nedovolili - a to jsme bydleli v RD. Musela jsem si počkat do dospělosti na vlastní domácnost. Ale vím, že kdyby mně koupili psa v dětství, byla bych z těch výjimek, které by se o psa dokázaly postarat. A jak to tady tak čtu, bylo by nás víc.
Ale zase čtu a vidím kolem sebe mnoho dalších příkladů, kdy pes byl nakonec na obtíž nejen dítěti, ale celé rodině. Když měl štěstí, putoval o dům dál, v jiných případech ho trápili po většinu dne někde zavřeného, nebo ho dali do útulku. Moje dítě také chtělo psa, tak jsme ho pořídili - jenže to je úplně jiná situace, když dítě vyrůstá v "pejskařské rodině". Dcera se starala, ale jen do chvíle, kdy odešla na VŠ... tak to prostě je, jenže pro nás to žádný problém nepředstavovalo.
Výběr plemene je také důležitý, jack russel potřebuje nějakou práci, bude s ním dcera dělat např. agility?
To, jestli máte dceři psa pořídit, za vás nemůže nikdo tady rozhodnout - vy nejlépe znáte situaci ve vaší rodině i vaši dceru.

Vždycky musíte počítat, že vám pes zůstane na krku, navíc dcera jde do telecích let, pak jí zřejmě čeká vejška, takže pokud si vy osobně chcete pořídit psa, tak s chutí do toho, pokud ale psa nechcete, tak ho dceři nekupujte.

kitiketa2017 napsal(a):
Dobrý den. Moje dcera chce psa plemene Jack Russel Teriér. Pořád něco o psech čte atd... Když se jí na něco zeptám, tak mi vždycky odpoví. Já se spíš bojím, že toho psa za 3 měsíce nechá na nás. Pořád má všude obrázky psů, ale nedávno jsem si všimla sešit, tak jsem se podívala co a jak a tam bylo napsaný všechno o psech kolik stojí, kde ho můžeme koupit a že už nechce být sama doma (protože my jsme pořád v práci), že chce nějakého kamaráda, atd... My jsme ji řekli že když udělá zkoušky na Gympl tak se ještě nějak dohodneme, takže teď chce udělat ty zkoušky... Myslíte že by jsme si toho psa měli pořídit? Předem děkuji.

Celkem by mě teď zajímalo, pokud nesjte rozhodnutí zda psa chcete či ne, tak jak to uděláte když dcera splní to, co po ní chcete? tak jí toho psa koupíte ikdyž vy ho ve finále vlastně nechcete a až dcera půjde třeba na intr a vám doma zůstane celkem dost živé a ostré plemeno na svůj vzrůst, tak s ním uděláte co? jako její rodiče si najděte na netu k čemu byl a je jack russel a rozhodněte se, jestli je jack pro vás opravdu to pravé plemeno, pokud zjistíte že ne a pes by vám doma nevadil a nevadilo by vám, že se o něj nejspíš budete starat vy, tak najděte plemeno vhodné k vám všem, udělejte kompromis, hlavně nevybírejte z momentálních módních plemen jakožto doplňků. (jinak doufám, že máte jasno v tom, ža jakmile psa dovezete domů bude čůrat, kakat klidně i na koberec, bude okusovat vše co ho napadne a tohle může s největší pravděpodobností trvat i půl rku v kuse každý den).

Co já se jako dítě nakňučela, že chci pejska, nakonec odmala jsem měla jedinou představu, že budu zvířátková paní doktorka. Bydleli jsme v paneláku, naši k tomu moc nebyli a tatínek celkem rozumně rozhodl, že pes ne. Přitom po létech třeba na chalupě s dětmi mu náš pes nevadil, jenom věděl - a asi dobře - že při svých jiných aktivitách bych na psa neměla tolik času, kolik by potřeboval a on s maminkou neměli v úmyslu se o MÉHO psa starat. Když jsem se osamostatnila mohla jsem si teprve pejska pořídit a s tím jsem šla i do vztahu se svým manželem - jestli chceš mne, tak si uvědom, že já bez zvířat žít nechci. On s tím souhlasil, ale stejně ta nejhlavnější péče byla a je stále na mě. Tuhle jsem si uvědomila, že přes 20 let u nás nebyl pes sám přes noc, i když má k dispozici zahrádku, dovolené se plánují podle toho, zda jedno z dětí může hlídat, Silvestra jedině doma...Dá se říct, že pes není u nás to nejdůležitější, ale péče o něj ano. Pokud to tak nějak cítíte, dopřejte jí ho. Ale dohodněte se na plemeni, JRT fakt není na dvouhodinovou prochajdu denně. Co takhle kavalírek, ten by mohl být i pro vás.

kitiketa2017 napsal(a):
Dobrý den. Moje dcera chce psa plemene Jack Russel Teriér. Pořád něco o psech čte atd... Když se jí na něco zeptám, tak mi vždycky odpoví. Já se spíš bojím, že toho psa za 3 měsíce nechá na nás. Pořád má všude obrázky psů, ale nedávno jsem si všimla sešit, tak jsem se podívala co a jak a tam bylo napsaný všechno o psech kolik stojí, kde ho můžeme koupit a že už nechce být sama doma (protože my jsme pořád v práci), že chce nějakého kamaráda, atd... My jsme ji řekli že když udělá zkoušky na Gympl tak se ještě nějak dohodneme, takže teď chce udělat ty zkoušky... Myslíte že by jsme si toho psa měli pořídit? Předem děkuji.

Dospělá žena se musí na anonymní diskusi ptát, jestli má pořídit dítěti psa? Cizích lidí se ptá, jestli její dceru nepřestane pes po 3 měsících bavit? A ještě náhodou modní JRT? Zvláštní dotaz.

Nic méně:
Pokud rodiče nestojí o zvíře, je nesmysl pořizovat ho dítěti, protože ho dítě chce. Zvíře, v tomto případě pes, není sádrový trpaslík, který, když nebaví mámu ani tátu, stojí na poličce v dětském pokojíčku a "čeká" na dítě. Je to živý tvor, tedy součást celé rodiny.

Vaše dcera chce psa... A chcete ho vy? To by vás mělo zajímat v první řadě. Pokud ano, není co řešit. Pokud ne, tak dcera holt počká až bude dospělá a samostatná. Zvládlo to x lidí před ní, zvládne to taky. A možná i dojde k tomu, že JRT nemusí být úplně ideální volba.

kitiketa2017 napsal(a):
Dobrý den. Moje dcera chce psa plemene Jack Russel Teriér. Pořád něco o psech čte atd... Když se jí na něco zeptám, tak mi vždycky odpoví. Já se spíš bojím, že toho psa za 3 měsíce nechá na nás. Pořád má všude obrázky psů, ale nedávno jsem si všimla sešit, tak jsem se podívala co a jak a tam bylo napsaný všechno o psech kolik stojí, kde ho můžeme koupit a že už nechce být sama doma (protože my jsme pořád v práci), že chce nějakého kamaráda, atd... My jsme ji řekli že když udělá zkoušky na Gympl tak se ještě nějak dohodneme, takže teď chce udělat ty zkoušky... Myslíte že by jsme si toho psa měli pořídit? Předem děkuji.

Ja si zase myslím, že 14 ročné dievča by už malo byť dosť rozumné na to, aby sa o psa dokázalo postarať. Ako dieťa som psa dostala spolu so sestrou keď som bola siedmačka a sestra piatačka. Rodičia nám stanovili pravidlá a tie sa museli dodržiavať. Boli sme dve tak to bolo o niečo jednoduchšie, striedali sme sa, no aj tak sme zvyčajne chodievali so psom von obe a doma bola "bitka" s ktorou bude spať :)
Svoju dcéru by ste mala sama najlepšie poznať a ak aj vy ku psom vzťah nemáte nevidela by som v tom problém pokiaľ ho doma dokážete tolerovať a ona sa o všetko okolo neho dokáže postarať sama (čo by mala). Ja som sa pri psovi naučila zodpovednosti, dalo mi to veľa a hlavne vzťah ktorý sa nedá ani opísať, našu malú sme mali 17 rokov a nakoniec si ju naši rodičia ktorí boli spočiatku proti psovi obľúbili tak, že keď sme sa od nich so sestrou sťahovali do vlastného bolo nám striktne vysvetlené, že pes je doma u nich a s niktorou z nás nepôjde :)
JRT nie je blbý pes, ak sa mu bude venovať sú to veľmi chytré psy, ale pomerne aktívne s tým treba rátať. A ešte aj púšťajú dosť chlpy tak ak vám to vadí radšej sa poobzerajte po nejakom viac bytovom plemene čo nepĺzne.

kitiketa2017 napsal(a):
Dobrý den. Moje dcera chce psa plemene Jack Russel Teriér. Pořád něco o psech čte atd... Když se jí na něco zeptám, tak mi vždycky odpoví. Já se spíš bojím, že toho psa za 3 měsíce nechá na nás. Pořád má všude obrázky psů, ale nedávno jsem si všimla sešit, tak jsem se podívala co a jak a tam bylo napsaný všechno o psech kolik stojí, kde ho můžeme koupit a že už nechce být sama doma (protože my jsme pořád v práci), že chce nějakého kamaráda, atd... My jsme ji řekli že když udělá zkoušky na Gympl tak se ještě nějak dohodneme, takže teď chce udělat ty zkoušky... Myslíte že by jsme si toho psa měli pořídit? Předem děkuji.

Odpovím vám takto: můj známý ke zvířatům nemá žádný vztah, jeho žena také ne. Jeden syn je 14 letý, druhý 18 letý. Když bylo staršímu 15, začal škemrat, že by chtěl psa. Známý je muž činu, takže k narozeninám dostal mladej obojek s vodítkem a dovětkem, že ráno před školou, s ním bude chodit na půl hodiny ven, odpoledne na dvě hodiny. Když to vydrží měsíc, dostane k výbavě i toho psa Co vám budu povídat, nevydržel ani dva týdny...Doporučuju

Jestli psa poridit nebo ne, to si musite rozhodnout sama. Ale asi by bylo dobre zamyslet se zda nejde neco zmenit. Je mi docela lito vasi dcery, ze je doma porad sama, ze vy jste porad v praci. Ja ji celkem chapu, ze tedy chce aspon psa, aby ji nekdo delal spolecnost.

ciraali napsal(a):
Jestli psa poridit nebo ne, to si musite rozhodnout sama. Ale asi by bylo dobre zamyslet se zda nejde neco zmenit. Je mi docela lito vasi dcery, ze je doma porad sama, ze vy jste porad v praci. Ja ji celkem chapu, ze tedy chce aspon psa, aby ji nekdo delal spolecnost.

Nějak nechápu i tak, proč je dcera pořád sama? Za našich dětských let(pravda, je jiná doba ) nikdo sám doma neseděl. Buď jsme byli s kámošema někde venku, nebo prostě přišli k nám, či my šli k nim. Jo, bylo pár rodin, co si jejich děti kamarády pozvat nemohli, ale to mi nějak hlava nebere. Můj pohled je takový: mám ráda děti, proto je mám a nevadí mi ani děti sousedovi(takoví byli moji rodiče) Já sama děti nemusím, tudíž je nemám, ale když tedy přijdou děti ze sousedství, třeba za psy, starat se o ně sice nebudu, ale mi nevadí

Informace o hyperaktivních a nezastavitelných pablbech, skrývajících se pod názvem Jack Russell teriér mají většinou lidi, kteří JRT vůbec neznají a nebo pod název plemene schovávají labilní bezpapíráky, kteří se velmi lehce přetáčí a nejsou schopni myslet na nic jiného, než je neustálé, opakované a naprosto nesmyslné aportování tenisáku.

Faktem je, že skutečný JRT je velmi příjemný společník, který je pro každý sport a pro každou srandu, nicméně fakt nemá problém se taky celý den válet na gauči. Určitě je lepší sáhnout po psovi, který nepochází z CHS, která se zabývá vyloženě lovem a myslivostí.

Co se týče dcerky - co ji poslat třeba venčit někde do útulku? Odkud jste? Aby si zatím odpovědnost natrénovala. Jinak znám povícero slečen, kteří JRT mají a naopak to může být velmi šikovný koníček. Obzvláště, pokud s ním začne chodit na cvičák, běhat agility a tak.

Je určitě lepší vybrat kvalitní chovatelskou stanici, kde i chovatel může být dceři dobrým průvodcem.

lesnížínka napsal(a):
Nějak nechápu i tak, proč je dcera pořád sama? Za našich dětských let(pravda, je jiná doba ) nikdo sám doma neseděl. Buď jsme byli s kámošema někde venku, nebo prostě přišli k nám, či my šli k nim. Jo, bylo pár rodin, co si jejich děti kamarády pozvat nemohli, ale to mi nějak hlava nebere. Můj pohled je takový: mám ráda děti, proto je mám a nevadí mi ani děti sousedovi(takoví byli moji rodiče) Já sama děti nemusím, tudíž je nemám, ale když tedy přijdou děti ze sousedství, třeba za psy, starat se o ně sice nebudu, ale mi nevadí

Taky mi to nejde do hlavy. Ale dobře, dejme tomu, že holka třeba fakt momentálně nemá nikoho, s kým by trávila čas. Nevíme, jak to má ve škole a v okolí... Jsou osamělý děti, co ty kamarády prostě nemaj z různých důvodů.
Nicméně holka jde na střední. Hromada věcí se může změnit. Třeba si tam konečně ty kamarádky najde, začne lítat za klukama... Je to prostě období, do kterýho bych psa dítěti nepořídila, protože je vážně dost možný, že zůstane na krku rodičům.

Jestli uvažovat o pořízení, tak mi to přijde rozumné až v případě, kdy už na té škole nějakou dobu bude, uvidím, že je zodpovědná, nemá potřebu co víkend někde lítat po nocích (ať už s dovolením nebo bez) a že je ochotná si ten čas na psa najít i tehdy, když bude někde courat s kamarádkami nebo klukem. Co kdyby se z vytouženýho parťáka najednou pro ní stala přítěž kvůli který nemá čas na nic, co by dělala radši?
Když se to zkombinuje s tím, že rodiče psa sami třeba ani nechtějí, je to pro psa tragédie.

lesnížínka napsal(a):
Nějak nechápu i tak, proč je dcera pořád sama? Za našich dětských let(pravda, je jiná doba ) nikdo sám doma neseděl. Buď jsme byli s kámošema někde venku, nebo prostě přišli k nám, či my šli k nim. Jo, bylo pár rodin, co si jejich děti kamarády pozvat nemohli, ale to mi nějak hlava nebere. Můj pohled je takový: mám ráda děti, proto je mám a nevadí mi ani děti sousedovi(takoví byli moji rodiče) Já sama děti nemusím, tudíž je nemám, ale když tedy přijdou děti ze sousedství, třeba za psy, starat se o ně sice nebudu, ale mi nevadí

Za našich dětských let nikdo nepřemýšlel nad tím, který věk je vhodný pro pořízení psa. Prostě se pořídil pes a bylo to. Díky Bohu, že nad tím naši nepřemýšleli. Ano, kolikrát mezi sourozenci vznikla hádka, kdo teda s tím psem půjde, nicméně i tak mi to dalo do života opravdu hodně...

A co takhle místo psíka volit jiné zvířátko? Já taky vždycky chtěla psa, už coby malé dítko... Kvůli časové náročnosti sportu, který jsem dělala a také jiných aktivit, které jsem měla, moje mamka prostě řekla radikálně NE a dobře udělala. Pes by byl chudák a mamka by ho měla nonstop na krku... Teď má třeba dcerka zpoooustu času, ale co na střední? co když bude chtít s kámoškama / kámošema ven? Pojede nadšeně ze školy, adekvátně se pověnuje psíkovi a pak zase pojede zpět za kamarády?
Moje mamka to ve finále vyřešila králíkem. Byl to mazel. Věnovala jsem se mu a díky tomu se mi podařilo získat vážně super parťačku :) Přiběhla na zavolání, ležela mi na klíně a při drbání mi olizovala ruce jak pes, usínali jsme spolu kolikrát (když prostě mě měla dost tak se odebrala zpět do klece (nehryzala kabely, byla zvyklá chodit se "venčit" pouze na jedno místo v kleci), dokonce i něco jako aport v králičím stylu se nám dařilo :D křepčila u toho jako blázen... Třeba by se i Vám podařilo najít jinou variantu, ze které by byla dcerka jistě nadšená no neobnášela by toliko pozornosti (viz pravidelné venčení a tak...). Na svojí Lízu nikdy nezapomenu, dokonce se i ona dožila krásných 9 let což je na Králíka úspěch (byla koupená ve zverimexu jako "Zakrslý králíček"... to naše zakrslé miminko vážilo ve finále něco kolem 2kg a měřila asi 40cm... zdravá jak řípa až do konce svých dnů)

lesnížínka napsal(a):
Nějak nechápu i tak, proč je dcera pořád sama? Za našich dětských let(pravda, je jiná doba ) nikdo sám doma neseděl. Buď jsme byli s kámošema někde venku, nebo prostě přišli k nám, či my šli k nim. Jo, bylo pár rodin, co si jejich děti kamarády pozvat nemohli, ale to mi nějak hlava nebere. Můj pohled je takový: mám ráda děti, proto je mám a nevadí mi ani děti sousedovi(takoví byli moji rodiče) Já sama děti nemusím, tudíž je nemám, ale když tedy přijdou děti ze sousedství, třeba za psy, starat se o ně sice nebudu, ale mi nevadí

Nechcete děti... já mám děti a mám je ráda. Ale těžko bych zkousla, kdyby si moje děti zvaly domů kamarády, když bych nebyla doma. Nemám doma dětskou hernu ani touhu po návratu z práce uklízet ještě po cizích dětech.
My jsme lítali po venku, moje děti ještě také, ale dnešní děti nemají tak nějak lítat kde. Samozřejmě je rozdíl mezi městem a venkovem. A tak to nebudu nijak rozpitvávat.

Chápu touhu čtnáctilleté holky po psovi. Měla jsem ji také, a mně bylo dopřáno ji dotáhnout do vítězného konce. Věděla jsem co chci, proč to chci a podřídila jsem psovi život. Musela jsem oželet kino a další zábavy, starala jsem se o psa sama. Pouze když jsem měla horečky, zastoupil mne někdo z rodiny. Jestlipak je s něčím takovým slečna srozuměná...
Volila bych, být zadavatelkou, jiné plemeno, klidnější než JRT.

Dneska se na gyml odchází v 11, nebo ve 14 letech. Kolik dceři je ?
Zaráží mě, že chce zrovinka JRT. Zrovna to nejmódnější plemeno.
Když můj syn chtěl ve 14ti letech psa, chtěl psa, parťáka.
Měl k tomu podobné důvody, jako vaše dcera. Po odchodu staršího bratra na VŠ se cítil doma osamělý. I když kamarádů měl dost, ale přece jen...
Psa dostal, střední služební plemeno. Čtyři roky se mu plně věnoval, s venčením a krmením jsem ho zastupovala jen minimálně. Byli opravdu dobří parťáci.
Ale daších 11 let jsem o psa ( ráda) pečovala já. Syn odešel na VŠ do vzdáleného města a pak do světa. Při návštěvách doma se psu věnoval, ale jen při těch návštěvách. I s tím je nutné počítat. Nemůžete říct : Máš psa, zůstaneš doma.
Přesto : Byla to ta nejlepší "investice", v podstatě nevím, co je to u kluka puberta, zvládli to se psem parádně.
Ale chce to psa, se kterým bude mít dcera nějaký program, který ji bude neskutečně bavit. Běhat se psem kolem baráku, to ji brzy omrzí a pes zůstane na vás daleko dřív.
Když bude provozovat se psem nějakou činnost, najde nové kamarády, bude ji to neskutečně bavit = bude se psu věnovat.
Jen ten JRT mi nepřijde nejvhodnější.

Jen taková úvaha. Co si vzít nějakého psa do dočasky. Tam je podle mne možnost si to rodinné soužití vyzkoušet, ale ne se uvázat na x let. Holt by asi nebyl pejsek značkový, ale pokud tak (zrovna dnes toliko témat o pořízení) po psu toužím, tak bych to překousnul.
Na druhou stranu, pokud je děcko (slečna) sama, nudí se, je v tom divokém věku, fakt má zájem a nějaké výsledky, tak podle mne je lepší pejsek, než se chytnout opět z nudy a samoty nějaké "partičky! Tak samo podmiňovat známkami, zkouškami a ja nevím čím vším možným a potom to nesplnit není zrovna dobrá vizitka rodiče, tak příprava potomka do života.

Nečetla jsem všechny příspěvky od všech.Psy jsme měli doma odjakživa ale první který byl jen můj, toho jsem přitáhla v nějakých devíti letech. Když si vzpomenu na svoje dětství a hlavně mládí a na to co prováděly moje vrstevnice, tam myslím že mě pes byl hodně přínosný. Ony měly dost jiné zájmy, já měla psa. i když sem byla třeba s partou na čundru, kde se všichni váleli vožralí na mol, já ne, měla sem zodpovědnost, protože jsme sebou měla psa. Neznám vaší dceru, nevím jaké je, znáte jí vy. Ale pokud se smíříte s tím že když jí pes třeba omrzí že se o něj dokážete postarat, tak já bych jí v tom nebránila, naopak bych jí podpořila. Lepší když bude s patrou psích nadšenců někden a cvičáku nebo na psím táboře, než s partou feťáků a grázlů někde na diskotéce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nečetla jsem všechny příspěvky od všech.Psy jsme měli doma odjakživa ale první který byl jen můj, toho jsem přitáhla v nějakých devíti letech. Když si vzpomenu na svoje dětství a hlavně mládí a na to co prováděly moje vrstevnice, tam myslím že mě pes byl hodně přínosný. Ony měly dost jiné zájmy, já měla psa. i když sem byla třeba s partou na čundru, kde se všichni váleli vožralí na mol, já ne, měla sem zodpovědnost, protože jsme sebou měla psa. Neznám vaší dceru, nevím jaké je, znáte jí vy. Ale pokud se smíříte s tím že když jí pes třeba omrzí že se o něj dokážete postarat, tak já bych jí v tom nebránila, naopak bych jí podpořila. Lepší když bude s patrou psích nadšenců někden a cvičáku nebo na psím táboře, než s partou feťáků a grázlů někde na diskotéce.

A kdyby vás tehdy po pár měsících pes přestal bavit...postarali by se rodiče? Nebo ještě jinak - měla jste psa v bytě, nebo jste ho měli na zahradě? Ono i to je totiž podstatný rozdíl, protože v bytě fakt nejde, se o psa nestarat. A pak ta léta péče, už budou jen na rodičích, v tomto případě na mámě. A ona nijak po psu netouží...

Moje děti nikdy nebyly bez psa, asi to berou jako samozřejmost, že rodinu tvoří táta, máma, děti, pes...nikdy nemusely o psa žadonit a nikdy mě nemusely přemlouvat, abych jim pejska koupila...jsou schopné se o psy postarat, jsou empatické, vědí, jak se k psovi chovat, jak s ním komunikovat. Tedy za mě soužití pes-dítě na jedničku. Ale pořád jsou to psi moji, když vezmu konkrétní situaci, kdybych koupila mojí dceři při jejím nástupu do prváku psa, tak dnes po čtyřech letech, kdy šla dcera na vysokou by péče zůstala na mě.

..."kdybych koupila mojí dceři při jejím nástupu do prváku psa, tak dnes po čtyřech letech, kdy šla dcera na vysokou by péče zůstala na mě"...

Jak jsem psala výš, přesně tak to bylo u nás. Ale jsem za to ráda. Jak píše habe. Zatímco spolužáci na střední šli ze spoje do hospody, syn šel domů, vzal psa a mazali na cvičák, nebo jen tak ven. A naučilo ho to zodpovědnosti za tvora jemu svěřeného - teď má děti - a jako by to našel !

My také měli vždy psa v rodině odjakživa.
Ale v 15ti jsem dostala svého prvního vlastního psa.
Zvládla jsem si ho vzít i do pronájmu, když jsem šla potom na školu.
Bydlel tam i s kamarádky hovawartkou.
Bylo to dost náročné, ale rozhodně toho nelituji.

Naši psy nechtěli, ale žadonila jsem tak dlouho, že nakonec podlehli a když mi bylo 16, koupili dvě fenky boloňského psíka. Dvě proto, že jim známý poradil, že jim bude doma líp, když budeme v práci a ve škole...
Věnovala jsem se jim naplno, hned po příchodu ze školy s nima ven, nic pro mě nebyl problém. V 17 jsem si našla přítele a ani na chvíli mě nenapadlo se přestat věnovat psům, chodili jsme randit na procházky, kam jsme je mohli vzít s sebou..když jsme jeli na víkend k němu, tak i se psy a tak..samo někdy rodiče pohlídali, ale tak když viděli, že se o ně jinak opravdu starám, tak neměli problém...
Když jsem se v 21letech od našich stěhovala, proběhla ale velká výměna názorů a psiska zůstali u našich a já si pořídila vlastního psa. Ale boloňačky jsem si brala pořád na prochajdy nebo výlety...Nakonec si boloňačky vzala k sobě babička, která po smrti dědy zůstala sama (bydlí o pár baráků vedle od našich). Jedna z fenek nám v 9letech umřela na otravu, druhé za měsíc bude 16let a stále je vitální a aktivní a s babičkou tvoří nerozlučitelnou dvojku.
Já jsem se postupem času dopracovala ke smečce sedmi psů a moji rodiče jsou nakonec bez psa a mají dvě kočky
Tím chci říct, že ne vždy se puberťák o psa nebude chtít starat a ne vždy nakonec rodiče budou rádi, že se psa zbaví :-D.

lesnížínka napsal(a):
A kdyby vás tehdy po pár měsících pes přestal bavit...postarali by se rodiče? Nebo ještě jinak - měla jste psa v bytě, nebo jste ho měli na zahradě? Ono i to je totiž podstatný rozdíl, protože v bytě fakt nejde, se o psa nestarat. A pak ta léta péče, už budou jen na rodičích, v tomto případě na mámě. A ona nijak po psu netouží...

Ano, rodiče by se postarali, nakonec si ho stejně nechali, nechtěli mě ho dát :-D takže jsme pak byla nucená koupit si mladého, nového psa :-D. Jinak u nás to problém nebyl, psi vždycky doma byli a budou. Jinak psy jsme měli doma. Jinak zadavatelce jsem psala aby jí psa dovolili jen v tom případě, že jsou ochotní se o něj postarat kdyby se dcera na něj vykašlala. Každý to má jinak, ale já v dnešní době moc nechápu lidi, mám v práci zhruba šedesát kolegyn. Skoro všechny mají děti, ale mákoldo má doma zvířátko, nejenom psa, žádné. Co z těch dětí bude, děti by měli mít zvíře, učit se lásce k přírodě, k zodpovědnosti.Já osobně bych na místě zadavatelky viděla svou dceru radši na cvičišti se psem, než na lavičce v parku s bandou zfetovaných výrostků. A když by se jí pes omrzel, nečinilo by mě problém se o něj starat. Lidi co nemají zvíře jsou hodně ochuzení a je mě jich celkem líto.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano, rodiče by se postarali, nakonec si ho stejně nechali, nechtěli mě ho dát :-D takže jsme pak byla nucená koupit si mladého, nového psa :-D. Jinak u nás to problém nebyl, psi vždycky doma byli a budou. Jinak psy jsme měli doma. Jinak zadavatelce jsem psala aby jí psa dovolili jen v tom případě, že jsou ochotní se o něj postarat kdyby se dcera na něj vykašlala. Každý to má jinak, ale já v dnešní době moc nechápu lidi, mám v práci zhruba šedesát kolegyn. Skoro všechny mají děti, ale mákoldo má doma zvířátko, nejenom psa, žádné. Co z těch dětí bude, děti by měli mít zvíře, učit se lásce k přírodě, k zodpovědnosti.Já osobně bych na místě zadavatelky viděla svou dceru radši na cvičišti se psem, než na lavičce v parku s bandou zfetovaných výrostků. A když by se jí pes omrzel, nečinilo by mě problém se o něj starat. Lidi co nemají zvíře jsou hodně ochuzení a je mě jich celkem líto.

Přesně tak.
My jsme totálně nezvířecí rodina (až na mě, nevím kde jsem to vzala) všichni astma, alergie, dokud jsme bydleli na kraji města a já trávila všechen svůj volný čas s kamarádky psy, tak astma nikde, pak panelák a žádné zvíře a už to jelo. Stejně tak moje sestřenice, neumí se k zvířatům chovat, mají všechny možné problémy.
Teď jsem si to vynahradila a chci aby moje děti vyrůstali se zvířaty.

Moje dcera také otravovala se psem několik let. Pod stromeček si pravidelně přála knížky o psech a i když moc nečte, tak všechno co dostala přečetla. Dohodli jsme se s ní, že když bude mít na vysvědčení samé jedničky, tak psa dostane Na gympl půjde příští rok, uvidíme, jak bude stíhat školu, koně, psa ale věřím jí.
Pořídili jsme BOC a dcera se o psa stará opravdu vzorně a na nás to nenechala.Spíš naopak - někdy mi zakazuje psa něco učit - prý na něj aplikuji koňské metody a to se jí nelíbí, zbytku rodiny také pořád vysvětluje, co mají a nemají se psem dělat, občas nám ho nepůjčí vůbec. Stará se o něj opravdu zodpovědně, krmí si ho sama, venčí ho, bere ho na cvičák, na agility, na pasení, fotí, bereme ho na koně. Myslím, že mojí dceři pes hodně dal. Také má kolem sebe dost kamarádek-pejskařek, se kterými si má vždycky o čem povídat a co dělat.Tahle pejskařská partička a jejich akce jsou mi příjemnější, než děcka, keré bloumají po vsi a nevědí do čeho píchnout.
Její kamarádka má JRT a ta její fenka je opravdu zlatá - malá, rychlá a temperamentní raketka. Jen před ní musíme zavírat slepice, jde po všem co se hýbe.

Já jsem jako dítě měla štěstí, nemusela jsem nikdy žadonit, pes na mě prostě vždycky zůstal, když neměl nikdo z rodiny čas se o něj starat. Měla jsem totiž tatínka, který si vždy pořídil to, co se mu zamanulo a pak to jaksi nezvládal