Včera jsme si přivezli fenku českého fouska. Žila u myslivce na zahradě v kotci. Darovali jí, protože má strach z lidí a střely, tudíž pro myslivost nepoužitelná. Fenka se opravdu velice bojí, všech a všeho, má tedy opravdu velkou změnu, jsme rodina s dítětem, oni byli sami. Oni byli tvrdí ve výcviku, my jsme spíše ti hodnější. Přivezli jsme si jí včera odpoledne, máme jí doma, protože se bojíme, že uteče, podhrabe se, přeskočí... prostě se bojím nechat jí venku. Co je ale velký problém, že se bojí manžela, ale úplně drasticky. Dneska zvedl hlas na syna a ona v panice vylezla v obýváku na okno.¨
POraďte jak s ní, jak na ní...
Rozhodně to nebude lehké.
Jsou to ale chytří psi, rychle se učí.
Jde o to, aby se na Vás navázala, získala důvěru,
přestala panikařit.
Asi by to chtělo chodit s ní (venčit) často.
Po hodině, po dvou ? Prostě dokud se nevyprázdní.
Pak zas chvíli vydrží.
Učit, jako štěně...
No jo, kdo má tolik času ?
Myslím, že u dospělýho psa by to mělo jít rychle.
Co je ale velký problém, že se bojí manžela, ale úplně drasticky - ale to není možné, oni přece myslivci své psy milují Předchozímu majiteli, bych skopala pr.el do špičata
Pro zadavatelku: nevím, co vás vedlo k tomu, si fenku vzít, možná jste chtěli udělat dobrý skutek, ale měli jste si zjistit víc. To, že fena žila jen v kotci a tudíž nebude mít základní hygienické návyky, natož tak v bytě, bylo víc, než pravděpodobné Jestli to chcete dotáhnout, budete muset také něco obětovat.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Bude to asi těžké, ale snažte se doma nezvyšovat hlas a vůbec se nechovat moc temperamentně.
Lesnizinka..
My to o fence moc dobře věděli. Zjistili jsme si toho hodně. Samozřejmě, že mi bylo jasné, že když žila v kotci, že čistotná nebude, máme zahradu, kde normálně, až si zvykne bude, ale prozatím potřebuji, aby si navykla na nás. Ptala jsem se, jak s fenkou pracovat, ne na to, jestli mám něco obětovat, to jsem věděla hned, že to nebude zadarmo. A kdybych s tím nepočítala, tak si jí ani neberu.
sandy07
napsal(a):
Lesnizinka..
My to o fence moc dobře věděli. Zjistili jsme si toho hodně. Samozřejmě, že mi bylo jasné, že když žila v kotci, že čistotná nebude, máme zahradu, kde normálně, až si zvykne bude, ale prozatím potřebuji, aby si navykla na nás. Ptala jsem se, jak s fenkou pracovat, ne na to, jestli mám něco obětovat, to jsem věděla hned, že to nebude zadarmo. A kdybych s tím nepočítala, tak si jí ani neberu.
Možná jste to vzala za blbý konec. Fenu ze samoty z kotce vzít do bytu mezi smečku cizích lidí a děti... Já bych ji dala právě do kotce na zahradu, kde bude mít pocit svého bezpečí. Hodně bych se jí věnovala na té zahradě, časté procházky, zábava. Po chvilkách bych ji brala do bytu, nejprve, když s ní budete sama doma, postupně zvykat na děti, na manžela. Bude teplo, budete moci s ní být co nejvíc venku, nenásilně ji zvykat na lidi, na prostředí. Potom to chce vozit fenku do města, mezi lidi... Je to běh na hodně dlouhou trať a výsledek nikdy nebude dokonalý, ale dá se docílit toho, že s tenkou bude možné soužití v rámci rodiny.
sandy07
napsal(a):
Včera jsme si přivezli fenku českého fouska. Žila u myslivce na zahradě v kotci. Darovali jí, protože má strach z lidí a střely, tudíž pro myslivost nepoužitelná. Fenka se opravdu velice bojí, všech a všeho, má tedy opravdu velkou změnu, jsme rodina s dítětem, oni byli sami. Oni byli tvrdí ve výcviku, my jsme spíše ti hodnější. Přivezli jsme si jí včera odpoledne, máme jí doma, protože se bojíme, že uteče, podhrabe se, přeskočí... prostě se bojím nechat jí venku. Co je ale velký problém, že se bojí manžela, ale úplně drasticky. Dneska zvedl hlas na syna a ona v panice vylezla v obýváku na okno.¨
POraďte jak s ní, jak na ní...
Všechno v klidu, tak, aby věděla, co po ní chcete, aby to chápala. Nikdy nekřičte, netrestejte, pomozte ti stále připnutým vodítkem, za které jí budete ovládat. Chovejte se normálně, srozumitelně, chvalte upřímně a přiměřeně, žádnou estrádu ječených pochval. Hodně na ní mluvte, chvalte, hodně mazlete, dovolte fyzický kontakt. Mějte jí pod dohledem, nenechávejte samotnou, venku na vodítku nebo stopovačce.
koňadra
napsal(a):
Možná jste to vzala za blbý konec. Fenu ze samoty z kotce vzít do bytu mezi smečku cizích lidí a děti... Já bych ji dala právě do kotce na zahradu, kde bude mít pocit svého bezpečí. Hodně bych se jí věnovala na té zahradě, časté procházky, zábava. Po chvilkách bych ji brala do bytu, nejprve, když s ní budete sama doma, postupně zvykat na děti, na manžela. Bude teplo, budete moci s ní být co nejvíc venku, nenásilně ji zvykat na lidi, na prostředí. Potom to chce vozit fenku do města, mezi lidi... Je to běh na hodně dlouhou trať a výsledek nikdy nebude dokonalý, ale dá se docílit toho, že s tenkou bude možné soužití v rámci rodiny.
Vzala jste to za dobrý konec, že je s vámi, určitě nedávat samotnou do kotce na zahradu, mějte jí s vámi co nejvíc. Na děti a manžela si zvykne tím, že bude s vámi, vyvarujte se toho, abyste jí "zahnali do kouta", musí mít prostor na to, aby se mohla vzdálit. Hra, mazlení, hlazení, pobyt s vámi, procházky na stopovačce, aby vám neutekla, aby zjistila, že s vámi je nejlépe na světě. S bázlivkou se pracuje tak, že je s vámi a má možnost vás vidět, slyšet, pozorovat vaše chování, slyšet intonaci hlasu a tak dál. Kotec pro bázlivku není dobré místo, není to dobré místo pro žádného psa.
Uživatel s deaktivovaným účtem

scylla
napsal(a):
Vzala jste to za dobrý konec, že je s vámi, určitě nedávat samotnou do kotce na zahradu, mějte jí s vámi co nejvíc. Na děti a manžela si zvykne tím, že bude s vámi, vyvarujte se toho, abyste jí "zahnali do kouta", musí mít prostor na to, aby se mohla vzdálit. Hra, mazlení, hlazení, pobyt s vámi, procházky na stopovačce, aby vám neutekla, aby zjistila, že s vámi je nejlépe na světě. S bázlivkou se pracuje tak, že je s vámi a má možnost vás vidět, slyšet, pozorovat vaše chování, slyšet intonaci hlasu a tak dál. Kotec pro bázlivku není dobré místo, není to dobré místo pro žádného psa.
Tak tady bych souhlasila spíš s koňadrou. Ty uzavřené prostory u ní musí vyvolávat stres.
A hlavně, jestli se bojí chlapa, bude se muset otec rodiny velice velmi ovládat a v přítomnosti feny nezvyšovat hlas. Ani na syna, nedej bože na fenu. I tak to bude složité a možná se strachu z chlapa ( domácího ) nikdy nezbaví. A nemusí na ni zrovna řvát, neměl by ji ani napomínat, usměrňovat. Od něj by měla přicházet samá poztiva!
Hlavně musí mít své místo, kde bude v bezpečí, kde bude mít klid od dění v domácnosti. Nedá se asi takhle na dálku říct jestli do kotce nebo doma, ale když už jste ji vzali domů, asi bych to zkusila, navíc bude intenzivně s vámi a pozná jak to v nové smečce chodí. Jen prosím nespěchejte. Brala jsem si poslední NF na osmi měsících, byla nejmenší a nejmladší ze tří psů na dvoře, lidé jí myslím nijak neubližovali. Určitě půl roku trvalo, než si navykla na dění ve " smečce " a když jsme ji byli po roce ukázat původním majitelům, zalezla pod stůl a bez nás se odmítala kontaktovat. Lekavá je i ve svých 7mi letech, ale už jsem ten, kdo ji ochrání. Ta důvěra také nepřijde ze dne na den, je to hodně práce a o to víc potěší, když víte, že Vám důvěřuje.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak tady bych souhlasila spíš s koňadrou. Ty uzavřené prostory u ní musí vyvolávat stres.
A hlavně, jestli se bojí chlapa, bude se muset otec rodiny velice velmi ovládat a v přítomnosti feny nezvyšovat hlas. Ani na syna, nedej bože na fenu. I tak to bude složité a možná se strachu z chlapa ( domácího ) nikdy nezbaví. A nemusí na ni zrovna řvát, neměl by ji ani napomínat, usměrňovat. Od něj by měla přicházet samá poztiva!
Strach je iluze a sama v kotci se ho opravdu nezbaví. Je dobré, že jí vzali domů, to je základ. Ona se pozorováním brzy okouká a pokud neudělají základní chyby typu naklánění nad fenou, zahánění do kouta, zákazy a trestáním, najde si k nim cestu.
sandy07
napsal(a):
Včera jsme si přivezli fenku českého fouska. Žila u myslivce na zahradě v kotci. Darovali jí, protože má strach z lidí a střely, tudíž pro myslivost nepoužitelná. Fenka se opravdu velice bojí, všech a všeho, má tedy opravdu velkou změnu, jsme rodina s dítětem, oni byli sami. Oni byli tvrdí ve výcviku, my jsme spíše ti hodnější. Přivezli jsme si jí včera odpoledne, máme jí doma, protože se bojíme, že uteče, podhrabe se, přeskočí... prostě se bojím nechat jí venku. Co je ale velký problém, že se bojí manžela, ale úplně drasticky. Dneska zvedl hlas na syna a ona v panice vylezla v obýváku na okno.¨
POraďte jak s ní, jak na ní...
Připravte se na to, že to bude nějakou dobu trošku nářez. Prošli jsme si něčím podobným - německá ohařka, taky kotcák, taky od myslivce s tím, že teda naštěstí fenka nebyla v nějaké panice - i když strach občas měla, když třeba vzal manžel do ruky koště, ale nebyl to takovýhle běs, zase jsme řešili jiné věci - abych to tu nevypisovala hodím odkaz na dva moje články, které popisují ty začátky:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/vycvik-a-socializace-zanedbaneho-loveckeho-psa-nemeckeho-ohare-p7h-/p_zviretnik.aspx?c=A161209_173126_p_zviretnik_kosa
http://neviditelnypes.lidovky.cz/zanedbany-nemecky-ohar-0bh-/p_zviretnik.aspx?c=A161209_174442_p_zviretnik_kosa
Je to jen pro představu, že ten začátek u některých psů prostě stojí za to. Abychom vyřešili nevenčení se doma, měla taky štěněčí režim, furt se běhalo. Doporučuju na tohle jednu radu - nenechte ji zpočátku k dispozici celý prostor domu Pesan v sobě má zakódováno, že v pelíšku se nevenčí, jenže ona ještě neví, že v podstatě celý dům je ten pelíšek/doupě. Až se fenka naučí, že já nevím třebas v kuchyni, je taky její doma, rozšířte to o obývák a další prostory přidávejte postupně. Půjde to. ona je navíc ve velkým stresu, takže se občas vyprázdní hlavně i proto. Kde můžete stáhněte dočasně koberce. Když se už nehoda stane, neřešte to, prosím, nijak -alespoň teď v těch-pro ní hodně těžkých začátcích - ukliďte to, nekomentujte. Na úklid doporučuju koupit si nějaký éterický olej a ten vždy po uklizení nakapat na hadr a místo s ním přetřít. Krom toho, že to hezky voní, tak to i skutečně sbírá pachy a tím pak to místo nebude fenku tolik lákat). Mějte u sebe pořád nějakou tu dobrotu ať ji máte čím odměnit. MLuvte klidně, snažte se, jak tu bylo napsáno, vyvarovat nějakých krizových situací - i když to půjde blbě, vím. Musíte doma držet basu, bude to fakt problematickej začátek, ale když to přežijete, věřte, že bude dobře. Fousek je moc fajn pes a ona až přijde na to, že je u vás doma, změní se to. Bude to postupný, ale bude se vylupovat. POkud to jde, venčete ji fakt teď jen vy. Manžel by ji zase - v klidným a tichým módu - měl dávat krmení. Aby si ho spojila s něčím příjemným. Moc vám všem držím palce, budete to mít všichni vy dvounohý i ta čtyřnohá, teď trochu těžký, ale pak to bude super. Já si dneska užívám toho, jak se nám feňule proměňuje před očima. Z nekontaktní divoký šílenkyně, která byla schopná svým divokým projevem přizabít sebe, mě a okolí při venčení, je dneska moc milá a kontaktní psí slečna /která pochopitelně pěkně umí zazlobit, to ne že ne, ale už je to jiný/. Zvládnete to, musíte - protože už jste se rozhodli, změnili jste jí život a stali jste se za ní zodpovědnými. Přeju, ať se to co nejdříve začne obracet k lepšímu.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Tak tady bych souhlasila spíš s koňadrou. Ty uzavřené prostory u ní musí vyvolávat stres.
A hlavně, jestli se bojí chlapa, bude se muset otec rodiny velice velmi ovládat a v přítomnosti feny nezvyšovat hlas. Ani na syna, nedej bože na fenu. I tak to bude složité a možná se strachu z chlapa ( domácího ) nikdy nezbaví. A nemusí na ni zrovna řvát, neměl by ji ani napomínat, usměrňovat. Od něj by měla přicházet samá poztiva!
Já taky souhlasím spíše s koňadrou. V domě s malým dítětem(nevím tedy, jak starým) klid nikdy nebude a vystresovaný pes...nemuselo by to dobře dopadnout. Dítě se k ní nečekaně rozeběhne a neštěstí hotovo Bez dítěte bych to zkoušela, ale takto asi ne. Zadavatelka ale nejspíš kotec nemá a jak píše, bojí se ji nechat v zahradě samotnou, což je také pravda. Pomněrně těžká situace - dávat dohromady zničeného psa a u toho vychovávat malé dítě, sama bych do toho nešla.
Zadavatelko, s tím obětováním, jsem reagovala na poznámku o zničených podlahách. Nevím, co máte na zemi, pokud koberec, tak ho na čas prostě sbalte. Holky vám písnuly mnoho rad, myslím, že vyberete, jen se budete muset obrnit trpělivostí...
Fenu vážně venku v kotci alespoň z počátku nenechávejte - chcete ji přeci změnit, tak ji nenastavujte ty samé podmínky, ze kterých si přinesla strach, jinak se toho nikdy nezbavíte.
Vyhraďte jí její místo na spaní, kde bude mít pohodlí a klid. Dětem vysvětlete, že si psa nemají všímat, jen opatrně a pod dohledem mu mohou nabídnout pamlsek, nechat se očichat a podobně - rozhodně neprohánět protože "oni si ho chtějí pohladit" a podobně. Manžel by měl být snad schopný takto citlivě pracovat sám - neřvat, psa neděsit, ale dávat mu příležitosti k překonání problému a podporovat ho.
Zrzavci
napsal(a):
Připravte se na to, že to bude nějakou dobu trošku nářez. Prošli jsme si něčím podobným - německá ohařka, taky kotcák, taky od myslivce s tím, že teda naštěstí fenka nebyla v nějaké panice - i když strach občas měla, když třeba vzal manžel do ruky koště, ale nebyl to takovýhle běs, zase jsme řešili jiné věci - abych to tu nevypisovala hodím odkaz na dva moje články, které popisují ty začátky:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/vycvik-a-socializace-zanedbaneho-loveckeho-psa-nemeckeho-ohare-p7h-/p_zviretnik.aspx?c=A161209_173126_p_zviretnik_kosa
http://neviditelnypes.lidovky.cz/zanedbany-nemecky-ohar-0bh-/p_zviretnik.aspx?c=A161209_174442_p_zviretnik_kosa
Je to jen pro představu, že ten začátek u některých psů prostě stojí za to. Abychom vyřešili nevenčení se doma, měla taky štěněčí režim, furt se běhalo. Doporučuju na tohle jednu radu - nenechte ji zpočátku k dispozici celý prostor domu Pesan v sobě má zakódováno, že v pelíšku se nevenčí, jenže ona ještě neví, že v podstatě celý dům je ten pelíšek/doupě. Až se fenka naučí, že já nevím třebas v kuchyni, je taky její doma, rozšířte to o obývák a další prostory přidávejte postupně. Půjde to. ona je navíc ve velkým stresu, takže se občas vyprázdní hlavně i proto. Kde můžete stáhněte dočasně koberce. Když se už nehoda stane, neřešte to, prosím, nijak -alespoň teď v těch-pro ní hodně těžkých začátcích - ukliďte to, nekomentujte. Na úklid doporučuju koupit si nějaký éterický olej a ten vždy po uklizení nakapat na hadr a místo s ním přetřít. Krom toho, že to hezky voní, tak to i skutečně sbírá pachy a tím pak to místo nebude fenku tolik lákat). Mějte u sebe pořád nějakou tu dobrotu ať ji máte čím odměnit. MLuvte klidně, snažte se, jak tu bylo napsáno, vyvarovat nějakých krizových situací - i když to půjde blbě, vím. Musíte doma držet basu, bude to fakt problematickej začátek, ale když to přežijete, věřte, že bude dobře. Fousek je moc fajn pes a ona až přijde na to, že je u vás doma, změní se to. Bude to postupný, ale bude se vylupovat. POkud to jde, venčete ji fakt teď jen vy. Manžel by ji zase - v klidným a tichým módu - měl dávat krmení. Aby si ho spojila s něčím příjemným. Moc vám všem držím palce, budete to mít všichni vy dvounohý i ta čtyřnohá, teď trochu těžký, ale pak to bude super. Já si dneska užívám toho, jak se nám feňule proměňuje před očima. Z nekontaktní divoký šílenkyně, která byla schopná svým divokým projevem přizabít sebe, mě a okolí při venčení, je dneska moc milá a kontaktní psí slečna /která pochopitelně pěkně umí zazlobit, to ne že ne, ale už je to jiný/. Zvládnete to, musíte - protože už jste se rozhodli, změnili jste jí život a stali jste se za ní zodpovědnými. Přeju, ať se to co nejdříve začne obracet k lepšímu.
Krásné čtení, hárání už pomalu končí a slečna Talířová - Dokonalá se už pomalu klube na svět
Me teda u bazlivjy pomohlo udelat bezpecnou zonu, jam se zalezla uklidnit, kdyz se bala. V nasem pripade to byla zatemnena klec, predtim byla i dva dny pod nabytkem a jen se tam trepala. Ted uz pomaha jen to vedomi, ze ono bezpecne misto existuje. Neco se stane, jde se tam uklidnit, prijde a dostane odmenu, usmivam se na ni, atd.
Když jsme ještě bydleli v bytě, vzali jsme si fenku husky, týranou, nesocializovanou, bázlivou, k feně čsv a psovi bšo a k odrostlým dětem. Fenka nás obcházela obloukem, chvíli trvalo, než jí pes sbalil a přivedl k lidem. Přišla k nám kamarádka s tehdy 7 letým synem. Pili jsme kávu, kecali, psi s námi v místnosti. Všimla jsem si, že kluk sleduje čubinu, ona jeho. Za pár minut - společná hra, váleli se po sobě, naprostá důvěra a porozumění. Nejlepší kámoš pro tu fenku bylo to dítě. Fenka dožívá teď u dobrých lidí, bude jí 14 let a k lidem jí přivedl můj pes - odborník na svou práci, ten nejlepší, co kdy byl, a malý 7 letý kluk, který měl rád psy.
manbea
napsal(a):
Krásné čtení, hárání už pomalu končí a slečna Talířová - Dokonalá se už pomalu klube na svět
I kdepak, teprvá se s háráním plácáme před první půlkou. Dneska je to 12. den kdy barví. Pipinu má obří, jak fotbalovej míč, ale pořád ještě to není to pravý. I když Rumíček uuuuuž jakooo, že jo. Má to pomalý nástup, vypadá to fakt na celý ty čtyři neděle. Teď v sobotu ještě pod dozorem mohli být spolu na zahradě navolno a mohli si hrát a hráli, ale teď už Rumíček z hrátek veselých by přešel plynule do hrátek rozmnožovacích . Ona ještě tak nějak neví. To nej nás teprve čeká. Každopádně je teď moc miloučká hodná a vnímavá, děsně si to užívám!
shavoid
napsal(a):
Me teda u bazlivjy pomohlo udelat bezpecnou zonu, jam se zalezla uklidnit, kdyz se bala. V nasem pripade to byla zatemnena klec, predtim byla i dva dny pod nabytkem a jen se tam trepala. Ted uz pomaha jen to vedomi, ze ono bezpecne misto existuje. Neco se stane, jde se tam uklidnit, prijde a dostane odmenu, usmivam se na ni, atd.
Jo pravda! Bezpečná zóna by jí mohla hodně pomoct!
Zrzavci
napsal(a):
I kdepak, teprvá se s háráním plácáme před první půlkou. Dneska je to 12. den kdy barví. Pipinu má obří, jak fotbalovej míč, ale pořád ještě to není to pravý. I když Rumíček uuuuuž jakooo, že jo. Má to pomalý nástup, vypadá to fakt na celý ty čtyři neděle. Teď v sobotu ještě pod dozorem mohli být spolu na zahradě navolno a mohli si hrát a hráli, ale teď už Rumíček z hrátek veselých by přešel plynule do hrátek rozmnožovacích . Ona ještě tak nějak neví. To nej nás teprve čeká. Každopádně je teď moc miloučká hodná a vnímavá, děsně si to užívám!
Jé, tak to se omlouvám, jsem nějak napřed .
Budu na vás myslet, my jsme se doma vždy na ten týden rozdělili, já s feňulí, můj muž se psy. Oddělené ložnice to jistily... . Naštěstí naše feňule byla jak podle předpisu: 13 -17 den ano, od 18 dne už k sobě nikoho nepustila (a pěkně naše kluky zpucovala) a 21-22 den byl konec. Ale jinak těch 5 dní nám vždy na těch půl roku jako stačilo .
Tak ať se daří, přeji během příštích dní co nejvyšší míru uchování si duševního zdraví
.
manbea
napsal(a):
Jé, tak to se omlouvám, jsem nějak napřed .
Budu na vás myslet, my jsme se doma vždy na ten týden rozdělili, já s feňulí, můj muž se psy. Oddělené ložnice to jistily... . Naštěstí naše feňule byla jak podle předpisu: 13 -17 den ano, od 18 dne už k sobě nikoho nepustila (a pěkně naše kluky zpucovala) a 21-22 den byl konec. Ale jinak těch 5 dní nám vždy na těch půl roku jako stačilo .
Tak ať se daří, přeji během příštích dní co nejvyšší míru uchování si duševního zdraví
.
Jéžiš, taky bych ráda byla napřed , se neomlouvejte, střihám prostě metr. Já doufám, žeee by to tak nějak mohlo třeba v budoucnu i být, takhle pravidelně a přesně jak píšete, nevím proč, ale prostě mi to tak podle jejího projevu přijde. Leč teď to bude ta delší trať. Ještě i dneska to šlo v tom módu, že oba jsou s námi v místnosti, ale každý na svém pelíšku. Ona ještě neřeší. Rumíček ano. část odpoledního venčení měli dnes společně - ale venku si jí on nevšímá, jde si po svém, druhou část měli oddělenou, já si vzala po prácí Rumíčka a šli jsme ke kamarádům dělat veselo. Až bude nejhůř počítáme s tím, že si každý na noc vezmeme jednoho psa a pokud by bylo úplně k nevydržení, tak jeden se stěhuje do bytu po mamce. No... příštích 24x7 rozhodne :-D. Díky.