Nemůžeme nechat psa samotného doma

Takže vy jste doma, občas jdete na brigádu, ale psovi se věnovat nebudete, protože není váš? Opravdu ho někomu dejte, snažte se příteli vysvětlit, že psa nesnášíte, nebudete se mu věnovat a budete ho s jeho stresem smažit protištěkem a zavírat do klece. Pokud má přítel psa rád, má dvě možnosti - odejít se psem nebo ho opravdu někomu dát. Je na něm, kterou možnost zvolí.

Ketyno: nebudu kopírovat váš dlouhý příspěvek.
Řeknu vám, že mít takového psa je tedy šílené. Co s tím dělat? Tady je každá rada drahá.
- začít od počátku zvykat na samotu. Upřímně? Moc šancí tomu nedávám, když tak je to běh opravdu na dlouhou trať po milimetrech úspěchů a s nejistým výsledkem.
- Elektrický obojek - zrovna ve vašem případě bych ho nedoporučovala, pes je zřejmě hodně ve stresu a tím, že lítá po bytě a ničí věci, nikdy nevíte, s čím si ránu spojí a nebude výsledek ještě horší (vysílený a naprosto rozhozený pes).
- Antidepresiva: to byste mu musela dávat něco, po čem by byl dokonale zdrogovaný a jen by spal, a to uznáte sama, že dlouhodobě nelze.
- Klec je na 8 hodin pro takového akčního psa trápením, kromě toho stejně nevyřeší váš problém se štěkáním a vytím psa.

Takže já bych to řešila buď tím, že bych mu našla "paní/pána na hlídání", kam bych psa vodila jako se děti vodí do školky.
Pokud by nebylo možné sehnat někoho na hlídání, dala bych psa pryč. Obávám se však, že o 6ti letého psa se separační úzkostí se zrovna zájemci prát nebudou.

scylla napsal(a):
Takže vy jste doma, občas jdete na brigádu, ale psovi se věnovat nebudete, protože není váš? Opravdu ho někomu dejte, snažte se příteli vysvětlit, že psa nesnášíte, nebudete se mu věnovat a budete ho s jeho stresem smažit protištěkem a zavírat do klece. Pokud má přítel psa rád, má dvě možnosti - odejít se psem nebo ho opravdu někomu dát. Je na něm, kterou možnost zvolí.

Zase ty vaše fanaticky umanuté rady.
Dát na výběr - vyhodit psa nebo chlapa? Jste normální? Pravděpodobně ten chlap živí tu rodinu, mají s ketynou dítě a třeba ten jejich vztah je jinak úplně v pohodě?

koňadra napsal(a):
Zase ty vaše fanaticky umanuté rady.
Dát na výběr - vyhodit psa nebo chlapa? Jste normální? Pravděpodobně ten chlap živí tu rodinu, mají s ketynou dítě a třeba ten jejich vztah je jinak úplně v pohodě?

Zase jste mimo - řeší se tu živení, vztah nebo chudák pes?

scylla napsal(a):
Zase jste mimo - řeší se tu živení, vztah nebo chudák pes?

A tato věta "Pokud má přítel psa rád, má dvě možnosti - odejít se psem nebo ho opravdu někomu dát." znamená co? Jestli tohle není ultimátum - buď já nebo pes, tak teda nevím.

koňadra napsal(a):
A tato věta "Pokud má přítel psa rád, má dvě možnosti - odejít se psem nebo ho opravdu někomu dát." znamená co? Jestli tohle není ultimátum - buď já nebo pes, tak teda nevím.

Ano, nevíte.

Hlídání je v tomto případě jediné řešení.
Pro Ketynu. Pokud máte ráda přítele, neučte se snášet jeho psa. On ho má rád Tohle není buď a nebo. Vy máte určitě také nějakou věc nebo činnost nebo bytost ráda, která se příteli nemusí zamlouvat. Ale žije s vámi i přesto Soužití dvou dospělých je o kompromisech. Pokud je pejsek jinak v pohodě, opravdu hledejte hlídání a nacvičování samoty řešte s někým, kdo to umí. Až půjdete do práce, byl by to hodně velký problém, tedy hlavně pro psa.

Souhlasím se Scyllou, za prvé bych si nenabrnkla někoho, kdo nebude mít rád mého psa, to bjdu radši sama. No a když už k tomu došlo, a Ketynka psa snad úplně nesnáší, tak proč by ho nevzala ven, když jeho páníček živý rodinu. Pes pravděpodobně potřebuje pohyb a hlavně naučit být sám. Ale když se mu někdo nechce věnovat, tak ať ho dají pryč. Stejně jako já bych se nevzdala svého psa, tak bych holt odešla se psem, ale to se mělo řešit dřív, než spolu začali a než si pořídili dítě. A OT 1kk dva lidi, pes a dítě, to musí být očistec.

Myslím, že je třeba ujasnit si priority. Jak moc se chci psovi a zvládnutí problému věnovat, jak moc se tomu chce věnovat přítel, jaká je tu ochota věnovat do toho čas. Pokud tomu chcete věnovat nějaké úsilí, bude třeba psa řádně vyčerpat a učit samostatnost od začátku. Neloučit se, nevítat, nelitovat. Nesamostatnost je odvětví rozmazlenosti, a tak by se k tomu mělo přistupovat (ačkoliv za to ten pes nemůže).

Pokud tomu věnovat čas a sílu nemůžete, pak by bylo nejlepší mu sehnat hlídání. Možná by stačilo, kdyby ho někdo přes den přišel vyvenčit.
Poslední možnost samozřejmě je věnovat psa někomu, kdo na něj bude mít čas.

Andrýsek3 napsal(a):
Souhlasím se Scyllou, za prvé bych si nenabrnkla někoho, kdo nebude mít rád mého psa, to bjdu radši sama. No a když už k tomu došlo, a Ketynka psa snad úplně nesnáší, tak proč by ho nevzala ven, když jeho páníček živý rodinu. Pes pravděpodobně potřebuje pohyb a hlavně naučit být sám. Ale když se mu někdo nechce věnovat, tak ať ho dají pryč. Stejně jako já bych se nevzdala svého psa, tak bych holt odešla se psem, ale to se mělo řešit dřív, než spolu začali a než si pořídili dítě. A OT 1kk dva lidi, pes a dítě, to musí být očistec.

Zadavatelka zřejmě nemá všeobecně takový negativní postoj ke psům, jak jí tady někteří podsouváte. Jinak by si asi nenašla partnera se psem. A zpočátku přece problémy se psem nebyly - když jezdil všude s páníčkem. A možná je ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak a problémy mohou nastat. Bohužel jsou takoví majitelé psů, kteří potřebu učit psa samotě, hluboce podceňují.
Zadavatelka by - podle mne - i ráda chodila se psem ven, ale je zoufalá z toho svinčíku a stížností sousedů, abych pravdu řekla, ani se tomu moc nedivím. Je to únavné a ona má teď starosti s dítětem, tudíž je jasné, že i její míra tolerance a trpělivosti musí přetéct. Situaci musí řešit s partnerem, pokud to není úplný sobec a blbec, tak i on pochopí, že tohle není k životu a bude to řešit. Já jiná řešení než paní na hlídání nebo změnu majitele nevidím. Učit 6ti letého psa se separační úzkostí, aby byl sám doma, nevidím jako reálné řešení. Kdyby byl jen nevychovaný, tak snad.
Vidíte to moc jednoduše, řešila byste to radikálně. Asi jste příliš mladá, bez starosti a zodpovědnosti o rodinu, to pak některé věci vypadají poněkud jinak. Společný život dvou lidí není o ultimátech, ale kompromisech!
No, ale tato diskuse není přece o vztahu dvou lidí, ale najít řešení "co se psem".

koňadra napsal(a):
Zadavatelka zřejmě nemá všeobecně takový negativní postoj ke psům, jak jí tady někteří podsouváte. Jinak by si asi nenašla partnera se psem. A zpočátku přece problémy se psem nebyly - když jezdil všude s páníčkem. A možná je ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak a problémy mohou nastat. Bohužel jsou takoví majitelé psů, kteří potřebu učit psa samotě, hluboce podceňují.
Zadavatelka by - podle mne - i ráda chodila se psem ven, ale je zoufalá z toho svinčíku a stížností sousedů, abych pravdu řekla, ani se tomu moc nedivím. Je to únavné a ona má teď starosti s dítětem, tudíž je jasné, že i její míra tolerance a trpělivosti musí přetéct. Situaci musí řešit s partnerem, pokud to není úplný sobec a blbec, tak i on pochopí, že tohle není k životu a bude to řešit. Já jiná řešení než paní na hlídání nebo změnu majitele nevidím. Učit 6ti letého psa se separační úzkostí, aby byl sám doma, nevidím jako reálné řešení. Kdyby byl jen nevychovaný, tak snad.
Vidíte to moc jednoduše, řešila byste to radikálně. Asi jste příliš mladá, bez starosti a zodpovědnosti o rodinu, to pak některé věci vypadají poněkud jinak. Společný život dvou lidí není o ultimátech, ale kompromisech!
No, ale tato diskuse není přece o vztahu dvou lidí, ale najít řešení "co se psem".

Co vidím jednoduše? Že bych si neudělala dítě s někým, kdo nemá rád mého psa? Možná zodpovědně, že si vyberu partnera, který bude splňovat jedno z pro mě důležitých kritérií "mít rád mého psa".
Pokud se psů nechce věnovat ani jeden, tak jinou možnost nevidím, než ho dát pryč. Nevím, proč by nešlo to toho psa naučit. Asi to nebude za týden a pomocí radikálních metod, jak vy máte ve zvyku, vy to jinak asi ani už neumíte (co nejde s EO, tak prostě nejde), ale věřím, že jiní zde ano a snad rádi poradí.
Btw. Pro mě starost a zodpovědnost pro rodinu zahrnuje i toho blbého psa, víte. Ale já jsem asi moc mladá.

Andrýsek3 napsal(a):
Souhlasím se Scyllou, za prvé bych si nenabrnkla někoho, kdo nebude mít rád mého psa, to bjdu radši sama. No a když už k tomu došlo, a Ketynka psa snad úplně nesnáší, tak proč by ho nevzala ven, když jeho páníček živý rodinu. Pes pravděpodobně potřebuje pohyb a hlavně naučit být sám. Ale když se mu někdo nechce věnovat, tak ať ho dají pryč. Stejně jako já bych se nevzdala svého psa, tak bych holt odešla se psem, ale to se mělo řešit dřív, než spolu začali a než si pořídili dítě. A OT 1kk dva lidi, pes a dítě, to musí být očistec.

A kdepak toto čtete?
Já čtu, že zakladatelka sice nemusí psy, ale celkem se psem vychází. Odmítá ho cvičit, což je pochopitelné není její, od toho má pána, navíc by jí pravděpodobně pes stejně nebral (vlastní zkušenost ).
Ze začátku se psem nebyli problémy, nijak jí nevadil, však spolu celkem bez problémů žili v malém bytě.
Já tam nic o nesnášení a nevenčení nevidím.
Časem vyplula napovrch věc, se kterou majitel psa nepočítal, pes začal ničit věci, začal prudit sousedy řevem. Tady možná začala zakladatelka psa až nesnášet a popravdě, kdo z nepejskařů by takového psa miloval? Ale jak majitel psa tak zakladatelka hledá řešení a má celkem trpělivost, každý nepsí člověk by ho už dávno poslal z domu.

Janae napsal(a):
A kdepak toto čtete?
Já čtu, že zakladatelka sice nemusí psy, ale celkem se psem vychází. Odmítá ho cvičit, což je pochopitelné není její, od toho má pána, navíc by jí pravděpodobně pes stejně nebral (vlastní zkušenost ).
Ze začátku se psem nebyli problémy, nijak jí nevadil, však spolu celkem bez problémů žili v malém bytě.
Já tam nic o nesnášení a nevenčení nevidím.
Časem vyplula napovrch věc, se kterou majitel psa nepočítal, pes začal ničit věci, začal prudit sousedy řevem. Tady možná začala zakladatelka psa až nesnášet a popravdě, kdo z nepejskařů by takového psa miloval? Ale jak majitel psa tak zakladatelka hledá řešení a má celkem trpělivost, každý nepsí člověk by ho už dávno poslal z domu.

Nelíbí se mi, že s ním nikdo nechce pracovat. Paní psa evidentně nemá ráda, tak nevidím lepší řešení, než ho dát pryč. Když ani pan na to nemá čas, protože asi živí rodinu, která je doma s dítětem a psem. Co je na tom špatného, nikdo na něj nemá čas a chuť, tak co má chudák pes dělat? Pan se ho vzdát nechce, tak si musí určit priority. Co se vám na tom prispevku nezdá?

Janae napsal(a):
A kdepak toto čtete?
Já čtu, že zakladatelka sice nemusí psy, ale celkem se psem vychází. Odmítá ho cvičit, což je pochopitelné není její, od toho má pána, navíc by jí pravděpodobně pes stejně nebral (vlastní zkušenost ).
Ze začátku se psem nebyli problémy, nijak jí nevadil, však spolu celkem bez problémů žili v malém bytě.
Já tam nic o nesnášení a nevenčení nevidím.
Časem vyplula napovrch věc, se kterou majitel psa nepočítal, pes začal ničit věci, začal prudit sousedy řevem. Tady možná začala zakladatelka psa až nesnášet a popravdě, kdo z nepejskařů by takového psa miloval? Ale jak majitel psa tak zakladatelka hledá řešení a má celkem trpělivost, každý nepsí člověk by ho už dávno poslal z domu.

Pes věci ničil a byl hlučný, když zůstal doma sám. Jinak je v poho.

Andrýsek3 napsal(a):
Nelíbí se mi, že s ním nikdo nechce pracovat. Paní psa evidentně nemá ráda, tak nevidím lepší řešení, než ho dát pryč. Když ani pan na to nemá čas, protože asi živí rodinu, která je doma s dítětem a psem. Co je na tom špatného, nikdo na něj nemá čas a chuť, tak co má chudák pes dělat? Pan se ho vzdát nechce, tak si musí určit priority. Co se vám na tom prispevku nezdá?

Jenže pani píše " Já jsem na mateřské, ale tak desetkrát do měsíce chodím na brigádu"
Problém asi bude ve dnech, kdy musí na brigádu a psa nemá kdo hlídat.

Teď nevím, co myslíte prioritou, jestli myslíte volit mezi rodinou a psem, tak je to úlet. Takové priority se řeší v počátku vztahu, teď když už má rodinu, nyní je rodina jasnou prioritou.

Taky bych nebyla s člověkem, co nemá rád zvířata a nesnese kočku v posteli, ovšem já jsem to vyřešila hned v prvních týdnech hození. Stejně jako by můj manžel nebyl se ženskou, která nesnáší psy. Ovšem vše má své meze.

V případě zakladatelky je pro mě kompromis, aby chlap nějak naučil psa samostatnosti. Snažila bych se mu vyjít vstříc a byla trpělivá. Pokud to nevyjde, tak se nedá svítit, je nutné najít mu jiné majitele nebo pořídit rodinný dům na samotě.
Manžel má evidentně psy rád, až na samostatnost výchova jeho psa vyhovovala oběma. Nebránila bych se novému štěněti, nijak bych mu jeho chybu nepřipomínala nebo nevyčítala.

Popravdě, já jsem v domácnosti a manžel pracuje z domova, náš pes taky nikdy nebyl sám (vyjma asi hodinu či dvě, které trávíme na nákupech), na dovolenou jezdí k babičce, asi by byla mela, kdyby musel být o samotě.

Janae napsal(a):
Jenže pani píše " Já jsem na mateřské, ale tak desetkrát do měsíce chodím na brigádu"
Problém asi bude ve dnech, kdy musí na brigádu a psa nemá kdo hlídat.

Teď nevím, co myslíte prioritou, jestli myslíte volit mezi rodinou a psem, tak je to úlet. Takové priority se řeší v počátku vztahu, teď když už má rodinu, nyní je rodina jasnou prioritou.

Taky bych nebyla s člověkem, co nemá rád zvířata a nesnese kočku v posteli, ovšem já jsem to vyřešila hned v prvních týdnech hození. Stejně jako by můj manžel nebyl se ženskou, která nesnáší psy. Ovšem vše má své meze.

V případě zakladatelky je pro mě kompromis, aby chlap nějak naučil psa samostatnosti. Snažila bych se mu vyjít vstříc a byla trpělivá. Pokud to nevyjde, tak se nedá svítit, je nutné najít mu jiné majitele nebo pořídit rodinný dům na samotě.
Manžel má evidentně psy rád, až na samostatnost výchova jeho psa vyhovovala oběma. Nebránila bych se novému štěněti, nijak bych mu jeho chybu nepřipomínala nebo nevyčítala.

Popravdě, já jsem v domácnosti a manžel pracuje z domova, náš pes taky nikdy nebyl sám (vyjma asi hodinu či dvě, které trávíme na nákupech), na dovolenou jezdí k babičce, asi by byla mela, kdyby musel být o samotě.

Přesně druhý a třetí odstavec jsem zmínila v tom prvním příspěvku. Takže stačí lépe číst, psala jsem, že by si musel určit, ale to už nejde teď samozřejmě, psala jsem, že to bych sama řešila před vztahem, a nenabrnkla bych si někoho, kdo nemá rád psy. Což bylo moc radikální a asi jsem na to moc mladá nebo co. Se zbytkem souhlasím, měl by se o to postarat pán. Ale jestli na to ani jeden nemají čas a chuť, tak bohužel pro psa.

sisi58 napsal(a):
Pes věci ničil a byl hlučný, když zůstal doma sám. Jinak je v poho.

No právě. A zakladatelka je z něho nešťastná a žádá radu pro svého muže. Ovšem některé dámy, místo aby poradily, tak mudrují nad špatnou volbou partnerky, kterou vykonal zakladatelčin manžel.

Janae napsal(a):
No právě. A zakladatelka je z něho nešťastná a žádá radu pro svého muže. Ovšem některé dámy, místo aby poradily, tak mudrují nad špatnou volbou partnerky, kterou vykonal zakladatelčin manžel.

Nikdo nemudruje nad špatnou volbou partnerky. Ale když on nemá čas a ona se psovi odmítá věnovat, protože není její, tak co byste poradila vy? Pes je jeho, tudíž řešení je na něm. Buď si najde opět práci kde může mít psa u sebe, nebo si najde čas aby se mu mohl věnovat a vycvičit ho, nebo si najde pro něj hlídání, nebo ho dá pryč, nebo si najde partnerku která bude ochotna se podílet na péči o psa, nebo partnerku přesvědčí aby mu se psem pomohla. Jo, ty poslední dvě možnosti nejsou moc pravděpodobné, ale možnosti to pořád jsou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nikdo nemudruje nad špatnou volbou partnerky. Ale když on nemá čas a ona se psovi odmítá věnovat, protože není její, tak co byste poradila vy? Pes je jeho, tudíž řešení je na něm. Buď si najde opět práci kde může mít psa u sebe, nebo si najde čas aby se mu mohl věnovat a vycvičit ho, nebo si najde pro něj hlídání, nebo ho dá pryč, nebo si najde partnerku která bude ochotna se podílet na péči o psa, nebo partnerku přesvědčí aby mu se psem pomohla. Jo, ty poslední dvě možnosti nejsou moc pravděpodobné, ale možnosti to pořád jsou.

Já už jsem radila. Většinově to co vy + domek na samotě (což bylo myšleno napůl v žertu).
Ty dvě poslední věci vůbec neberu v úvahu, myslím, že většinu běžných lidí by opustit rodinu kvůli psu magorovi nebo chtít po partnerovi jeho převychování ani nenapadlo.

Jak jsem psala, já osobně bych nechala nějaký čas na výchovu psa, pokud by to nepomohlo, ultimátum by dostal manžel, však to co popisuje zakladatelka není k vydržení.
S tím, že bych nebyla proti jinému štěněti, které bude manžel od začátku učit samotě a věnovat se jeho výchově, já bych byla ochotna se na jeho péči v rámci možností podílet a tolerovat zničený byt od štěněte, ovšem s vidinou světlých zítřků. U stávajícího psa ty světlé zítřky nějak nevidím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nikdo nemudruje nad špatnou volbou partnerky. Ale když on nemá čas a ona se psovi odmítá věnovat, protože není její, tak co byste poradila vy? Pes je jeho, tudíž řešení je na něm. Buď si najde opět práci kde může mít psa u sebe, nebo si najde čas aby se mu mohl věnovat a vycvičit ho, nebo si najde pro něj hlídání, nebo ho dá pryč, nebo si najde partnerku která bude ochotna se podílet na péči o psa, nebo partnerku přesvědčí aby mu se psem pomohla. Jo, ty poslední dvě možnosti nejsou moc pravděpodobné, ale možnosti to pořád jsou.

A toto vám přijde málo radikální

"Takže vy jste doma, občas jdete na brigádu, ale psovi se věnovat nebudete, protože není váš? Opravdu ho někomu dejte, snažte se příteli vysvětlit, že psa nesnášíte, nebudete se mu věnovat a budete ho s jeho stresem smažit protištěkem a zavírat do klece. Pokud má přítel psa rád, má dvě možnosti - odejít se psem nebo ho opravdu někomu dát. Je na něm, kterou možnost zvolí. "

To je celkem úlet.

No a Scyllu navazuje toto

"Souhlasím se Scyllou, za prvé bych si nenabrnkla někoho, kdo nebude mít rád mého psa, to bjdu radši sama. No a když už k tomu došlo, a Ketynka psa snad úplně nesnáší, tak proč by ho nevzala ven, když jeho páníček živý rodinu. Pes pravděpodobně potřebuje pohyb a hlavně naučit být sám. Ale když se mu někdo nechce věnovat, tak ať ho dají pryč. Stejně jako já bych se nevzdala svého psa, tak bych holt odešla se psem, ale to se mělo řešit dřív, než spolu začali a než si pořídili dítě. A OT 1kk dva lidi, pes a dítě, to musí být očistec"



Chudák zakladatelka. Má doma malé dítě, lítá po brigádách, pes jejího manžela je magor a ona ho má i celkem ráda. Chce poradit manželovi jak pracovat se psem, ujistit se co ano a co ne + si chce trošku ulevit a dostane se jí toto.

Ale zas je tu sranda, proto jsem ráda chodím.

To Janae
Četla jste zadavatelčin příspěvek dobře? Zadavatelka psa nechce.Tečka.
Zadavatelka má malé dítě. To má miliardy žen, no když uberu tak v Česku statisíce. To není nic vyjimečného. Chodí 8 x za měsíc na brigádu. To taky není nic vyjimečného. Našla si přítele, má s ním dítě.Zase normálka.
Tak nevím, proč by měl být problém, naučit něco jednoho psa.
Taky jsem byla na mateřské. A to za totáče, kdy se muselo vařit a plíny se žehlily nikoli vyhazovaly.
Takže mám přehled, co zvládne ženská na mateřské. Problém tu ale vidím v tom, že zadavatelka nechce. Ano, pes není její, je přítele. No a co? Bydlí spolu, mají spolu dítě a mají doma psa. Pes má problém a zadavatelka má problém se psem. Takže bych se snažila, na jejím místě, psa vychovat, tím pomoci sobě a vlastně i partnerovi, který by se v práci nestresoval, co pes doma.
Mimochodem, kde je dítě, když je ona na brigádě? Nemůže tam být i pes?

Existují lidi, kteří nemohou...
Mají ke zvířatům vztah jako třeba já k ponorce.
Je to nepřekonatelné.

sisi58 napsal(a):
To Janae
Četla jste zadavatelčin příspěvek dobře? Zadavatelka psa nechce.Tečka.
Zadavatelka má malé dítě. To má miliardy žen, no když uberu tak v Česku statisíce. To není nic vyjimečného. Chodí 8 x za měsíc na brigádu. To taky není nic vyjimečného. Našla si přítele, má s ním dítě.Zase normálka.
Tak nevím, proč by měl být problém, naučit něco jednoho psa.
Taky jsem byla na mateřské. A to za totáče, kdy se muselo vařit a plíny se žehlily nikoli vyhazovaly.
Takže mám přehled, co zvládne ženská na mateřské. Problém tu ale vidím v tom, že zadavatelka nechce. Ano, pes není její, je přítele. No a co? Bydlí spolu, mají spolu dítě a mají doma psa. Pes má problém a zadavatelka má problém se psem. Takže bych se snažila, na jejím místě, psa vychovat, tím pomoci sobě a vlastně i partnerovi, který by se v práci nestresoval, co pes doma.
Mimochodem, kde je dítě, když je ona na brigádě? Nemůže tam být i pes?

Nevím, předpokládám, že zakladatelka má ke psu stejný vztah jako já k našemu. Nakrmím, pomazlím, vyvenčím, neřeším chlupy či jiný bordel v domě - prostě to uklidím. Nemůžu říct, že ho nemám ráda, ovšem vše má nějaké meze, jeho majitel a pán nejsem, sama bych si ho nepořídila, vychovávat ho nebudu.
Podobný vztah má manžel k mému zvířectvu, on ho teda ještě živí, ale vychovávat to nebude a sám od sebe by ho neměl.

A to není málo. Popravdě si nepořizuji zvíře s tím že se postará ten druhý, pomůže, ale od řešení problémů je majitel. Já jsem doma, děti mám v institucích a stejně bych na cvičák se psem nešla, nebaví mě to. Můj drahý zas nevyčistí kočce záchod, prostě nevyčistí, kočky jsou moje a tečka, ovšem nemůžu říct, že je nemá rád.

Janae napsal(a):
A toto vám přijde málo radikální

"Takže vy jste doma, občas jdete na brigádu, ale psovi se věnovat nebudete, protože není váš? Opravdu ho někomu dejte, snažte se příteli vysvětlit, že psa nesnášíte, nebudete se mu věnovat a budete ho s jeho stresem smažit protištěkem a zavírat do klece. Pokud má přítel psa rád, má dvě možnosti - odejít se psem nebo ho opravdu někomu dát. Je na něm, kterou možnost zvolí. "

To je celkem úlet.

No a Scyllu navazuje toto

"Souhlasím se Scyllou, za prvé bych si nenabrnkla někoho, kdo nebude mít rád mého psa, to bjdu radši sama. No a když už k tomu došlo, a Ketynka psa snad úplně nesnáší, tak proč by ho nevzala ven, když jeho páníček živý rodinu. Pes pravděpodobně potřebuje pohyb a hlavně naučit být sám. Ale když se mu někdo nechce věnovat, tak ať ho dají pryč. Stejně jako já bych se nevzdala svého psa, tak bych holt odešla se psem, ale to se mělo řešit dřív, než spolu začali a než si pořídili dítě. A OT 1kk dva lidi, pes a dítě, to musí být očistec"



Chudák zakladatelka. Má doma malé dítě, lítá po brigádách, pes jejího manžela je magor a ona ho má i celkem ráda. Chce poradit manželovi jak pracovat se psem, ujistit se co ano a co ne + si chce trošku ulevit a dostane se jí toto.

Ale zas je tu sranda, proto jsem ráda chodím.

Zadavatelka není chudák. Je to dáma, která nehodlá řešit problém, který v rodině má, protože u normálních lidí je pes součástí rodiny. Vzhledem k věku psa začala s přítelem chodit, když už psa měl. Najednou je doma s dítětem a psem a nehodlá se psovi věnovat, protože není její? Nechce mu pomoct ze stresu? Nechce hledat řešení? Kdo je chudák, ona - když se nechce, je to horší než když se nemůže, jak říká přísloví - nebo ten pes, který zůstal najednou sám s člověkem, kterému překáží a který ho nesnáší?

scylla napsal(a):
Zadavatelka není chudák. Je to dáma, která nehodlá řešit problém, který v rodině má, protože u normálních lidí je pes součástí rodiny. Vzhledem k věku psa začala s přítelem chodit, když už psa měl. Najednou je doma s dítětem a psem a nehodlá se psovi věnovat, protože není její? Nechce mu pomoct ze stresu? Nechce hledat řešení? Kdo je chudák, ona - když se nechce, je to horší než když se nemůže, jak říká přísloví - nebo ten pes, který zůstal najednou sám s člověkem, kterému překáží a který ho nesnáší?

Co je to "součást rodiny?"
Můj muž má psy rád, nikdy by jim neublížil. Když jsem mimo domov, tak je nakrmí. Ale cvičit je nebude, na výstavu s nimi nepůjde (nebaví ho to) atd. Jemu by stačil pes jeden, ale toleruje moji smečku. Co chci víc?
Takže já chápu zadavatelku, že psa nechce cvičit - proč taky? To měl její muž mít psa tak vychovaného, aby nebyl na přítěž okolí (už to, že nemá zvládnuté ani to, že ho nemohou pustit z vodítka, o něčem svědčí) a ne házet odpovědnost na druhého. Zadavatelky pes to není. Je docela možné, že by ji ani moc neposlouchal.
Že zadavatelka nechce hledat řešení? A proč sem tedy píše?
Že pes zůstal sám s člověkem, kterému překáží a který ho nesnáší?
Zpočátku přece žádné problémy nebyly a ani teď - pokud je s ním někdo doma. Jde jen o to, že pes nemůže být sám, když zadavatelku po návratu čeká pokaždé zdemolovaný byt a stížnosti sousedů, ani se nedivím, že ho třeba i začala nesnášet, ale určitě to tak nebylo od počátku. Je to takový pocit beznaděje a zoufalství, protože ona nevidí řešení - když to partner řešit nechce. Psa sousedů, který neustále štěká a štěká ve dne v noci asi taky nebudu milovat (i když ten pes za to nemůže). Jenže s tím nemohu nic dělat - když s tím něco nechce dělat soused, takže ta bezmocnost se obrátí proti tomu psovi v podobě, že toho psa prostě začnu nesnášet. Já myslím, že to je normální reakce.

koňadra napsal(a):
Co je to "součást rodiny?"
Můj muž má psy rád, nikdy by jim neublížil. Když jsem mimo domov, tak je nakrmí. Ale cvičit je nebude, na výstavu s nimi nepůjde (nebaví ho to) atd. Jemu by stačil pes jeden, ale toleruje moji smečku. Co chci víc?
Takže já chápu zadavatelku, že psa nechce cvičit - proč taky? To měl její muž mít psa tak vychovaného, aby nebyl na přítěž okolí (už to, že nemá zvládnuté ani to, že ho nemohou pustit z vodítka, o něčem svědčí) a ne házet odpovědnost na druhého. Zadavatelky pes to není. Je docela možné, že by ji ani moc neposlouchal.
Že zadavatelka nechce hledat řešení? A proč sem tedy píše?
Že pes zůstal sám s člověkem, kterému překáží a který ho nesnáší?
Zpočátku přece žádné problémy nebyly a ani teď - pokud je s ním někdo doma. Jde jen o to, že pes nemůže být sám, když zadavatelku po návratu čeká pokaždé zdemolovaný byt a stížnosti sousedů, ani se nedivím, že ho třeba i začala nesnášet, ale určitě to tak nebylo od počátku. Je to takový pocit beznaděje a zoufalství, protože ona nevidí řešení - když to partner řešit nechce. Psa sousedů, který neustále štěká a štěká ve dne v noci asi taky nebudu milovat (i když ten pes za to nemůže). Jenže s tím nemohu nic dělat - když s tím něco nechce dělat soused, takže ta bezmocnost se obrátí proti tomu psovi v podobě, že toho psa prostě začnu nesnášet. Já myslím, že to je normální reakce.

Nemusí psa milovat, ale situaci bude muset řešit.
Jen děti, a to jen ty malé, nemusí dělat to, co se jim nelíbí nebo je nebaví. Dospělý člověk se bohužel většinu času musí zabývat věcmi, které nejsou až tak příjemné.Jen velmi málo lidí dělá to, co je fakt baví.Po paní se nechce, aby ze psa vychovala psa, poslušného na mrknutí oka či na myšlenku. Ano, není to její pes, ale je s ním doma celé dny, kdy přítel chodí do práce. Předpokládám, že má práci, která z větší části financuje domácnost.To není chyba zadavatelky, prostě mateřská je menší než výplata. Chlap vydělává, ona je s dítětem doma, Kolem jednoho cvrčka zas tolik práce není, aby si nenašla chvilku na to, že s pejskem jeho samostatnost bude cvičit. Přece chodí nakupovat, na procházky s dítětem. To psa bere všude s sebou? I k zubaři, gynekologovi, na úřady? A prosím neříkejte mi, že si přítel vždycky bere kvůli tomu volno
Kde tedy pes je a kde je dítě?
Takže bych cvičila pejskovu samostatnost, jméno psa by bylo fajn vědět Je to tu v diskuzích milionkrát popsané. Opravdu nevidím jinou překážku v této činnosti, než že se zadavatelce nechce
Přítel by uvítal, že mu nevyčítá, že se nemůže hnout z domu a jí by se ulevilo, že z domu může, aniž by ji čekala pohroma.
Je bezva, si postěžovat, že mám problém. Člověku se uleví. Ale opravdu dospělý, zodpovědný člověk se snaží problém vyřešit, ať už se mu to líbí nebo ne. Dospělost přináší výhody, ale i zodpovědnost.A ta se nedá přesunout.

Musím říct, že pro mě naučit psa, který neumí být sám doma, aby to dal je pro mě největší oříšek, je to pro mě těžké už z toho důvodu, že v tu chvíli, co zavřu dveře nejsem fyzicky se psem a nemohu tudíž chování korigovat, pes mě nemá vedle sebe, nemůžu mu dodat tu jistotu, že je vše ok, tak jako při učení jiných povelů. Tím, že se pak následně musí postupovat po malých krůčcích s velkou trpělivostí, s tím, že se zkraje nemusí vůbec dařit je pro mě trochu frustrující.
Prošla jsem si tím, když jsem si vzala dvouletého setra, který do té doby prakticky bydlel v kotci. Pes se na mě během jednoho dne tak upnul, že nebylo možné ho nechat samotného na zahradě, protože ani víc jak dvoumetrový plot pro něj nebyl překážkou, doma ihned po zavření vchodových dveří začal škrábat na dveře, i na okno, takže roztrhal záclony, vyváděl hrozně, já v té době dvouletého syna...
Nebudu to prodlužovat, aby pes zvládl být pár hodin doma sám mi trvalo víc než 14 dní a někdy jsem si už vysloveně zoufala...zvládla jsem to jen proto, že to byla moje volba a že já jsem chtěla, aby pes fungoval.
Zadavatelku chápu, ne každý je pejskař tělem i duší, sama mám doma chlapa, který sice naše psy miluje, ale kdyby jsme žádný neměli, tak by mu to nevadilo, veškerá péče je na mě, jsou to moji psi...ano když jsem byla v nemocnici, tak nakrmil, vypustil na zahradu, pomazlil, ale to je asi tak všechno, co je ochoten udělat, kdyby se ocitl na místě zadavatelky, tak se obávám, že by mi řekl..."Buď s tím něco uděláš a nebo pude pes z domu..."

Moje rada, najít někoho, kdo s nácvikem samostatnosti pomůže, ukáže jak na to...zhodnotí, jak nejlépe u tohoto konkrétního pejska postupovat a přítel by měl zapracovat obecně na poslušnosti. Takhle to vypadá, že pejsek vlastně skoro nic neumí a jen tak žije vedle svých lidí...
Obecně bych pejskovi nastavila nějaký pevný denní režim...kdy se provádí nějaká činnost, kdy se odpočívá, kdy se jí...prostě nenechat pejska jako dříví v lese...ale má to jednu podmínku, musí se prostě chtít...

Náhodou jsem narazila na tuto diskuzi. situaci ketyny znám. pes je opravdu bezproblémový, nikdy s ním nebyl problém. ketyna tuto situaci zkoušela řešit a zkouší to i dál, o psa se vesměs stará ona a to i přesto, že je pes přítele a měl by tohle všchno zkoušet hlavně on, ale on je tak trochu líný a je i docela v tomhle dost flegmatický. zkoušela jsem i já hodně radit atd, ale z jeho strany je to spíš, že je to zbytečný atd. ale nic, co by chtěl zkoušet on. všechno zkouší a zajišťuje právě ketyna, takže než se na někoho oboříte, že neštastně napsal příspěvek, tak se chyttě za nos, jestli náhodou není ještě něco mezi řádky. ono je jednoduchý člověka odsoudit, ale poradit mu něco už je těžší.

scylla napsal(a):
Zase jste mimo - řeší se tu živení, vztah nebo chudák pes?

Pes je chudák? Já jsem chudák když pořád řešim co s nim a jsem jediná, jeho pána to nezajímá, ono ho zabije bejt pár dní v měsíci doma sám? Chodím i víkendy kdy je přítel doma. Takže kdo je tady chudák. Já jenom chci aby neničil věci.

ketyna26 napsal(a):
Pes je chudák? Já jsem chudák když pořád řešim co s nim a jsem jediná, jeho pána to nezajímá, ono ho zabije bejt pár dní v měsíci doma sám? Chodím i víkendy kdy je přítel doma. Takže kdo je tady chudák. Já jenom chci aby neničil věci.

No a co jste teda zkoušeli? Na co máte a nemáte čas nebo ochotu?
Samostatnost se učí postupně, odchází se na chvíli, pak na delší, pak zase na delší. Vyvádí pes, když ho zavřete do jiný místnosti? Pokud ano, dá se to využít. Pokud ne, musí se holt učit to odcházení na postupně delší časy.
Samozřejmě, na brigádu musíte, to se nedá nic dělat - pokud to jde, zkuste sehnat někoho, kdo psa vyvenčí uprostřed dne, anebo ke komu se dá pes na ten den dát, než se naučí samostatnosti.
Je dobrý se se psem neloučit ani nevítat - emoce kolem odchodu a příchodu udržet co nejníž, jako že to je prostě úplně normální věc. Psa netrestejte za to, co doma vyvedl, to si on nedokáže spojit.

Myslím, že byste si taky měla promluvit s přítelem ohledně celý tý situace, protože vás to evidentně trápí, máte s tím spoustu práce a nervů, a on to nevidí nebo ho to netrápí. Měl by pochopit, co to pro vás znamená, jaký problém jeho pes přináší do vztahu, a ideálně by se měl zapojit do hledání řešení. Ono to napětí ve vztahu nepřidává ani vám, dítěti, a ani psovi.

scylla napsal(a):
Takže vy jste doma, občas jdete na brigádu, ale psovi se věnovat nebudete, protože není váš? Opravdu ho někomu dejte, snažte se příteli vysvětlit, že psa nesnášíte, nebudete se mu věnovat a budete ho s jeho stresem smažit protištěkem a zavírat do klece. Pokud má přítel psa rád, má dvě možnosti - odejít se psem nebo ho opravdu někomu dát. Je na něm, kterou možnost zvolí.

Proč se mu mám věnovat já, stačí že ho venčim, krmim, že po něm uklízim chlupy, občas se s nim pomazlim, ale abych trávila týdně několik hodin tim, že s nim budu chodit někam na cvičák a za několik měsíců zjistim, že to nikam nevedlo, že to byl pro mě ztracenej čas, protože mi ničí věci dál, to jako ani omylem. Ať si s nim chodí cvičit někam páníček, proč já. A kdo přišel na to, že nemam ráda psy? Já, která když jsem u rodičů, pořád mi nadávají, že se věnuju psovi víc než dítěti, a dítě musí žárlit. U rodičů mám svýho psa, na toho nedám dopustit a pro něj všechno, stačilo, že jsem si ho nemohla vzít k příteli sebou, protože se s tím jeho psem nesnese.

ketyna26 napsal(a):
Proč se mu mám věnovat já, stačí že ho venčim, krmim, že po něm uklízim chlupy, občas se s nim pomazlim, ale abych trávila týdně několik hodin tim, že s nim budu chodit někam na cvičák a za několik měsíců zjistim, že to nikam nevedlo, že to byl pro mě ztracenej čas, protože mi ničí věci dál, to jako ani omylem. Ať si s nim chodí cvičit někam páníček, proč já. A kdo přišel na to, že nemam ráda psy? Já, která když jsem u rodičů, pořád mi nadávají, že se věnuju psovi víc než dítěti, a dítě musí žárlit. U rodičů mám svýho psa, na toho nedám dopustit a pro něj všechno, stačilo, že jsem si ho nemohla vzít k příteli sebou, protože se s tím jeho psem nesnese.

Proč byste se mu měla věnovat vy? Třeba proto, že vám způsobuje problémy? A co se dělá s problémy? Řeší se.
Co tu chcete slyšet? Chcete politovat? Lidi vám tu radí, co máte dělat, ale to byste musela být ochotná ty problémy řešit, což nejste. Tak tu nekňourejte, když si nedáte říct. Lidi se vám tu snaží poradit, co se psem, ne co jste mohla nebo nemohla kvůli příteli, co dělá nebo nedělá přítel. Svoje vztahy si řeště mezi sebou, proboha.

sisi58 napsal(a):
Hlídání je v tomto případě jediné řešení.
Pro Ketynu. Pokud máte ráda přítele, neučte se snášet jeho psa. On ho má rád Tohle není buď a nebo. Vy máte určitě také nějakou věc nebo činnost nebo bytost ráda, která se příteli nemusí zamlouvat. Ale žije s vámi i přesto Soužití dvou dospělých je o kompromisech. Pokud je pejsek jinak v pohodě, opravdu hledejte hlídání a nacvičování samoty řešte s někým, kdo to umí. Až půjdete do práce, byl by to hodně velký problém, tedy hlavně pro psa.

Já psa snášim, já nesnášim to, že ničí věci. O to mi jde. Podle těch reakcí koukám, že si o mě většina myslí, jakou mám na psy averzi. Já ne. Psy mám ráda a svýho psa (kterýho jsem si nemohla vzít k příteli sebou mám u rodičů, s tím jeho se nesnesou) miluju.
Jenže to je právě o tom, kdo bude shánět hlídání? Já. Kdo by s nim musel nacvičovat samotu? Taky já. Je to jeho pes, on na něj *, já se o něj starám, on ho jenom večer vyvenčí a chvíli ho podrbe, když někam jede tak ho tahá sebou, ale že by měl větší zájem aspoň to zkusit jednou tomu čoklovi vysvětlit, že na chvíli odejde a po chvilce se vrátí a pochválí ho, to ne, ani jednou, tak se všichni obouvejte do mě jak nemam ráda psy :D.

ketyna26 napsal(a):
Já psa snášim, já nesnášim to, že ničí věci. O to mi jde. Podle těch reakcí koukám, že si o mě většina myslí, jakou mám na psy averzi. Já ne. Psy mám ráda a svýho psa (kterýho jsem si nemohla vzít k příteli sebou mám u rodičů, s tím jeho se nesnesou) miluju.
Jenže to je právě o tom, kdo bude shánět hlídání? Já. Kdo by s nim musel nacvičovat samotu? Taky já. Je to jeho pes, on na něj *, já se o něj starám, on ho jenom večer vyvenčí a chvíli ho podrbe, když někam jede tak ho tahá sebou, ale že by měl větší zájem aspoň to zkusit jednou tomu čoklovi vysvětlit, že na chvíli odejde a po chvilce se vrátí a pochválí ho, to ne, ani jednou, tak se všichni obouvejte do mě jak nemam ráda psy :D.

Na tohle ale budete těžko hledat radu, protože my vám můžeme poradit, co a jak dělat se psem. Ale váš hlavní problém myslím je s tím, že to přítel nehodlá řešit a vás to pochopitelně štve. A s tím vám ale těžko pomůžeme. Na to rada, co dělat se psem, asi fungovat nebude, protože pokud nic nechce změnit váš přítel ani vy, pak bude situace stejná. Nejmíň práce pro vás, jak asi všichni chápeme, by bylo dát pryč psa nebo přítele.

Atheira napsal(a):
Proč byste se mu měla věnovat vy? Třeba proto, že vám způsobuje problémy? A co se dělá s problémy? Řeší se.
Co tu chcete slyšet? Chcete politovat? Lidi vám tu radí, co máte dělat, ale to byste musela být ochotná ty problémy řešit, což nejste. Tak tu nekňourejte, když si nedáte říct. Lidi se vám tu snaží poradit, co se psem, ne co jste mohla nebo nemohla kvůli příteli, co dělá nebo nedělá přítel. Svoje vztahy si řeště mezi sebou, proboha.

Kdo tady kňourá, já jsem sem ten příspěvek přidala s tim účelem, abych zjistila, jakou s tím mají lidi zkušenost a co nám tedy poradí. To, že se toho někdo chytne tak, že já nemam ráda psy a začnou tady probírat, že byla špatná volba udělat si dítě s někým, kdo nemá rád psy a podobný hovadiny,..ve svý podstatě děkuju těm, co mi tu odpověděli na mou otázku a zkusili poradit. Až přijde starej domu, dám mu to přečíst, aby věděl co teda má se svym pejskem dělat, třeba z toho vyčte, že jádro pudla byla špatná volba partnera :D Mě už to nebaví. Proč já mam vlastně pořád dokola řešit to, že neni schopen a ani se nesnaží s tim něco zkusit udělat, do teď jsem se snažila zjistit co se s tím dá dělat jenom já, psa tahám sebou, kam jen to jde, já jsem koupila tomu psovi nový dlouhý vodítko, aby měl větší volnost než na tom metrovým, já mu kupuju pamlsky nebo ty žvejkací nesmysly, protože jeho pán se k ničemu vlastně nemá. On mu nekoupí ani ty pamlsky. Mě ten pes vlastně přináší větší problémy než radost, přitom bych měla řešit věci ohledně mýho dítěte (které nemáme spolu). Jemu prý přináší radost.
Tak ať s tim něco konečně začne dělat on a začne se o svýho psa, kterýho si tak prosazuje konečně taky starat a věnovat se mu víc. Já s tim psem na žádnej cvičák chodit nebudu - on se taky moc nestará o moje dítě. Nemám na to chuť a ani čas. Leda bych sebou vláčela roční dítě. A nevim co vy, ale já si nelibuju zrovna v tom, aby mě někdo litoval kvuli tomu, že nemůžeme nechat psa doma samotnýho. A rozhodně já tady nejsem ta, kdo řeší MOJE vztahy. K tomu jsou tu koukám jiní.
No uvidíme časem, jak se to vyvine, dám mu tuto diskuzi přečíst a třeba mu konečně dojde, že tímhle stylem a jeho lehkovážnistí bude za chvíli zdemolovanej celej byt.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na tohle ale budete těžko hledat radu, protože my vám můžeme poradit, co a jak dělat se psem. Ale váš hlavní problém myslím je s tím, že to přítel nehodlá řešit a vás to pochopitelně štve. A s tím vám ale těžko pomůžeme. Na to rada, co dělat se psem, asi fungovat nebude, protože pokud nic nechce změnit váš přítel ani vy, pak bude situace stejná. Nejmíň práce pro vás, jak asi všichni chápeme, by bylo dát pryč psa nebo přítele.

Tohle jste vystihl přesně. Jo, tohle je můj hlavní problém. Dám mu tuhle diskuzi přečíst a uvidíme.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Musím říct, že pro mě naučit psa, který neumí být sám doma, aby to dal je pro mě největší oříšek, je to pro mě těžké už z toho důvodu, že v tu chvíli, co zavřu dveře nejsem fyzicky se psem a nemohu tudíž chování korigovat, pes mě nemá vedle sebe, nemůžu mu dodat tu jistotu, že je vše ok, tak jako při učení jiných povelů. Tím, že se pak následně musí postupovat po malých krůčcích s velkou trpělivostí, s tím, že se zkraje nemusí vůbec dařit je pro mě trochu frustrující.
Prošla jsem si tím, když jsem si vzala dvouletého setra, který do té doby prakticky bydlel v kotci. Pes se na mě během jednoho dne tak upnul, že nebylo možné ho nechat samotného na zahradě, protože ani víc jak dvoumetrový plot pro něj nebyl překážkou, doma ihned po zavření vchodových dveří začal škrábat na dveře, i na okno, takže roztrhal záclony, vyváděl hrozně, já v té době dvouletého syna...
Nebudu to prodlužovat, aby pes zvládl být pár hodin doma sám mi trvalo víc než 14 dní a někdy jsem si už vysloveně zoufala...zvládla jsem to jen proto, že to byla moje volba a že já jsem chtěla, aby pes fungoval.
Zadavatelku chápu, ne každý je pejskař tělem i duší, sama mám doma chlapa, který sice naše psy miluje, ale kdyby jsme žádný neměli, tak by mu to nevadilo, veškerá péče je na mě, jsou to moji psi...ano když jsem byla v nemocnici, tak nakrmil, vypustil na zahradu, pomazlil, ale to je asi tak všechno, co je ochoten udělat, kdyby se ocitl na místě zadavatelky, tak se obávám, že by mi řekl..."Buď s tím něco uděláš a nebo pude pes z domu..."

Moje rada, najít někoho, kdo s nácvikem samostatnosti pomůže, ukáže jak na to...zhodnotí, jak nejlépe u tohoto konkrétního pejska postupovat a přítel by měl zapracovat obecně na poslušnosti. Takhle to vypadá, že pejsek vlastně skoro nic neumí a jen tak žije vedle svých lidí...
Obecně bych pejskovi nastavila nějaký pevný denní režim...kdy se provádí nějaká činnost, kdy se odpočívá, kdy se jí...prostě nenechat pejska jako dříví v lese...ale má to jednu podmínku, musí se prostě chtít...

Děkuju, souhlasím s vámi a hezky jste to napsala. Není to špatný nápad s tím režimem.

"...ale abych trávila týdně několik hodin tim, že s nim budu chodit někam na cvičák a za několik měsíců zjistim, že to nikam nevedlo, že to byl pro mě ztracenej čas, protože mi ničí věci dál, to jako ani omylem."
Ten cvičák vám opravdu s nácvikem samoty moc nepomůže a pokud k tomu přistupujete takto, tak o cvičáku ani nepřemýšlejte. Nácvik samoty musíte provádět postupně, za provozu. Je pravda, že vy na mateřské k tomu máte lepší podmínky než přítel který chodí do práce, možná když pár minut denně věnujete nácviku samoty, přítel bude ochotnější problém řešit - třeba tím, že sežene hlídání na dny kdy oba pracujete.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"...ale abych trávila týdně několik hodin tim, že s nim budu chodit někam na cvičák a za několik měsíců zjistim, že to nikam nevedlo, že to byl pro mě ztracenej čas, protože mi ničí věci dál, to jako ani omylem."
Ten cvičák vám opravdu s nácvikem samoty moc nepomůže a pokud k tomu přistupujete takto, tak o cvičáku ani nepřemýšlejte. Nácvik samoty musíte provádět postupně, za provozu. Je pravda, že vy na mateřské k tomu máte lepší podmínky než přítel který chodí do práce, možná když pár minut denně věnujete nácviku samoty, přítel bude ochotnější problém řešit - třeba tím, že sežene hlídání na dny kdy oba pracujete.

Dobrý přístup, hodný uvažování dospělého člověka.
Nikoli neustále psát, nechci, nebudu, nebaví mě, otravuje mě. Může mě situace štvát, může mě rozčilovat přístup přítele, ale jednou si ho zvolila za otce svého dítěte i s jeho "špatnými vlastnostmi" a psem.
Pokud chce ketyna řešit vztah s přítelem, musí to dělat jinde, než na "psech" a jak čtu její příspěvky, o ničem jiném to není. Pes je pouze zástupný problém.
Hodně žen na mateřské je vynervovaných, frustrovaných, otrávených, unavených atd., atp. S tím my tu ovšem nic neuděláme.

Pořád ještě jsem se nedozvěděla, KDE JE DÍTĚ a pes v době NEPŘÍTOMNOSTI OBOU RODIČŮ a obyvatel bytu.
Celkem je to tedy 8 x 9 hodin = 72 hodin v měsíci.

Budu věštit z koule : U rodičů? Tam je ale pes, s kterým se druhý pes nesnáší.
Ale pravdou je to, že zásadní je problém ve vztahu. To není vztah, ale prapodivné soužití dvou lidí, kde chlap hodil slečně na krk psa.

Ítě putuje mezi babičkou a prababičkou ze strany otce, když chodim do práce. Btw 9 směn byl průměr, minulej měsíc jsem byla třináctkrát. K babičce (mojí mámě) nemůže od doby, co se porval s našim foxteriérem a fakt se nemůžou cejtit ani na dálku) a k prababičce (ze strany otce, kterým opakuji neni majitel, pes nemůže ani omylem, jestli někdo nemá psy rád, tak ona. A když už to takhle počítáte, já do práce odjíždim mezi 10 - 13 a starej se vrací dom v 17 - 20. A víkendy bývá doma. Další otázky? :D.

Mimochodem včera večer jsem se o tomto opět bavila s přítelem. Už předtím jsem mu četla tu hlavní otázku nebo příspěvek s tím, že se zkusím něco dozvědět na diskuzi. Řekl hmm a víc nic. A včera večer jsem mu začala číst reakce, při té třetí mi oznámil, že ho to nezajímá, protože tam řeší všechno, jen ne ten problém a že to poslouchat nebude a dál to opravdu nechce slyšet. Urazila jsem se a něco jsem pronesla ve smyslu, aby šel fakt už někam, protože se o tom problému píše v dalších příspěvcích a že snad není taková námaha si to alespoň poslechnout. Prostě že ho to nezajímá, protože zas řeším co se psem. A on na mě najednou spustil, že ten problém už vlastně vyřešil, protože ví, že takhle starýho psa nenaučí, aby si zvykl, že je doma sám a nedělal bordel (to jsem od něj slyšela poprvé; zřejmě se mu věnovat taky nechce) a na mou otázku co s tím tedy udělá mi vysvětlil, že v areálu vedle našeho domu (stará vojenská kasárna) prý mají kotce na odchycené psy a že se tam s někým domluví, aby ho tam mohl nechávat, když ho nebude mít kdo hlídat. Takže jedna pani povídala,...prý to má od nějaké babky, kterou při venčení občas potkává. Že ve finále nevěděl jestli to je opravdu v těch kasárnách nebo ještě v jiném areálu na druhou stranu (dvě úplně jiná místa)..jooo, máte všichni pravdu, to je muj hlavní problém, ser* mě, že jemu je šumák, co jeho pes začal doma dělat, když tu zůstane sám. A taky to, že ho takhle nechal doma doma samotnýho prvně v šesti letech a nechal ho tu stylem "čau Tazy", zabouchl a víc nic a musim to řešit já, protože devastuje převážně vše co jsem nové koupila já. Ten botník byl vrchol, moje boty, stůl, včera jsem si oblíkla kabát roxy a zjistila jsem že je taky natrženej. Ovládla mě vlna radosti, fakt že jo. Pak ještě pár synových hraček. Vem to čert, hlavně, ať uz je to všechno.

Jo a ještě se vlastně vyjádřím k tomu, že přítel živí rodinu. Ne, neživí. Jsme spolu od ledna (bydlíme u něj od ledna). Od začátku února do staré práce moc nechodil, jelikož to měl s tou první prací nějaký divný, nedostal odstupný, nic. Na pracák nešel. V půlce března nastoupil do nový práce. Já mam mateřskou 7100 + alimenty 4000 + co si vydělám 4 - 7 podle toho jak kdy. Všechny prachy co mi přišli jsem investovala do týhle domácnosti a do syna samozřejmě, sobě jsem si nekupovala nic, akorát telefon si platim plus do práce procestuju taky něco, mam to z praha východ do praha západ busem. Ale bydlíme u něj, takže je to vyrovnaný, ale nikdo nemůže říct, že mě a mýho syna on živí :D.

ketyna26 napsal(a):
Jo a ještě se vlastně vyjádřím k tomu, že přítel živí rodinu. Ne, neživí. Jsme spolu od ledna (bydlíme u něj od ledna). Od začátku února do staré práce moc nechodil, jelikož to měl s tou první prací nějaký divný, nedostal odstupný, nic. Na pracák nešel. V půlce března nastoupil do nový práce. Já mam mateřskou 7100 + alimenty 4000 + co si vydělám 4 - 7 podle toho jak kdy. Všechny prachy co mi přišli jsem investovala do týhle domácnosti a do syna samozřejmě, sobě jsem si nekupovala nic, akorát telefon si platim plus do práce procestuju taky něco, mam to z praha východ do praha západ busem. Ale bydlíme u něj, takže je to vyrovnaný, ale nikdo nemůže říct, že mě a mýho syna on živí :D.

Tohle je právě důsledek toho, že se tu nebavíme, ale píšeme si.
A také, ale to je pochopitelné, že jste nepopsala problém se všemi souvislostmi.
Pokud se ptáte na "psech", bude většina přispívajících na straně psa, ne na Vaší Tedy i já, za což se Vám tímto omlouvám.
Bohužel na to doplatí pes.
Pokud je jeho majitel tak laxní v řešení problému, který se dotýká celé rodiny, bude kotec na přechodnou dobu asi jediné řešení. Pro pejska to bude stres, ale i 6 letý pes si zvykne, pokud bude umísťován častěji. Možná bude i v pohodě, pokud budou okolo další psi a bude tam mít jinak klid.
Btw Váš přítel musí mít jinak velké charizma, pokud s ním za takových podmínek, jaké popisujete, jste.

ketyna26 napsal(a):
Jo a ještě se vlastně vyjádřím k tomu, že přítel živí rodinu. Ne, neživí. Jsme spolu od ledna (bydlíme u něj od ledna). Od začátku února do staré práce moc nechodil, jelikož to měl s tou první prací nějaký divný, nedostal odstupný, nic. Na pracák nešel. V půlce března nastoupil do nový práce. Já mam mateřskou 7100 + alimenty 4000 + co si vydělám 4 - 7 podle toho jak kdy. Všechny prachy co mi přišli jsem investovala do týhle domácnosti a do syna samozřejmě, sobě jsem si nekupovala nic, akorát telefon si platim plus do práce procestuju taky něco, mam to z praha východ do praha západ busem. Ale bydlíme u něj, takže je to vyrovnaný, ale nikdo nemůže říct, že mě a mýho syna on živí :D.

Podle toho co ctu vam je pritel k prdu a ani ho nemilujete. Takze kopnete ho i se psem nekam a hura pryc. Nejak jsem neprisla z vasich textu na zadny duvod proc byste s nimela zustat.

Všechno hold nemůže bejt růžový, teda úplně růžový. Co žiju s ním, konečně můžu říct, že se mám konečně dobře. A že mám klid na duši. Nehádáme se, to začalo až teď co jsme začali mít problémy s tim chlupatym mamlasem. Asi má přítel pocit, že všechny moje debaty směřuji tam, aby ho dal do útulku. I když o tom to neni, pokud s tim začne něco dělat. A je fakt že krom tohohle mě ještě fakt žere to jak začal pes línat a že než ten prťavej byt vyluxuju celej, mužu to vzít rovnou znova, protože tam kde jsem začala to vypadá jako kdybych vubec nezačala a to zas nejsem takovej trotl, abych neuměla luxovat pořádně. A to si pak vždycky tak stokrát nahlas povzdechnu, že to neni možný, aby ten pes měl ztratil tolik chlupů a nebyl plešatej. On nemá rád když řešim přirozený věci - pes štěká, pes pelichá. Já zas nemam ráda luxování. To taky poslední dobou dělá dusno. Ale jinak si nemam na co stěžovat, mě stačí, že je na mě a na malýho hodnej, nedělá psycha, nemluví se mnou sprostě, neuráží mě a když mě chce oslovit, nevolí mezi hanlivými výrazy. Nelže, aspoň co vim, tak ne, nepodvádí mě, z ničeho křivě neobviňuje, neokrádá, sice i přes to, že mě nemiluje, chová se ke mě hezky a neubližuje mi, myslim, že je to docela dobrej vztah. A taky jsem ráda, že bydlim jinde - daleko odtamtud. Krom toho já nejsem taky buhví jaká partie, což je tu všem jasný, takže to nebudu zbyteçně rozvádět. Ale je fakt že s tim psem mě fakt *, a tim jeho postojem to taky na dobrym vztahu nepřidá.

Jen podotek k línání - ono to nejhorší obvykle trvá jen třeba dva týdny. Já to řeším tak, že v tý době na psa v bytě pokud možno nesahám (to z něj okamžitě začnou padat hromady chlupů) a pokud ano, tak ho kdyžtak už pořádně vydrbám a vymazlím a pak hnedka hromadu srsti zametu. Taky na procházkách věnuju víc pozornosti vydrbávání.

scylla napsal(a):
Zase jste mimo - řeší se tu živení, vztah nebo chudák pes?

No až doteraz som si myslel, že "chudák" je KETYNA Palo SK.

Ketyno, rada oheldně línání : Vezměte psa, vražte ho do vany, vykoupat. Ve chvíli kdy uschne, tak znova aspoň 1x denně postavit do vany a dle druhu jeho srsti aspoň 10 minut důkladně vyčesávat. Proti srsti, po srsti...Ideálně buď takový ten kartáč se zahnutými "drápky" nebo hřeben ve stylu furminátoru. Vše záleží na struktuře srsti psa, tu neznám. Já chápu, není to váš pes, měl by to udělat přítel...ale asi neudělá. A pokud nerada luxujete a chcete aby bylo línací období co nejrychleji za váma a s co nejmenšími následky, je tohle fakt rozumná rada. Za týden bude po chlupech, pes bude mít srst vyměněnou a nebudete se muset mordovat s luxováním další měsíc než mu to všechno přelíná samovolně. Z té vany vám chlupy nevylítaj, je to sice na pohodlí nic moc, ale pak jen srst stahnete rukou, vyhodíte, vanu spláchnete a je klid, nejsou chlupy všude. Taky se mi do toho doma v období línání nechce, ale při představě co mi to ušetří času na luxování, zametání a vytírání se vždycky přemluvím hooooodně rychle.

ketyna26 napsal(a):
Mimochodem včera večer jsem se o tomto opět bavila s přítelem. Už předtím jsem mu četla tu hlavní otázku nebo příspěvek s tím, že se zkusím něco dozvědět na diskuzi. Řekl hmm a víc nic. A včera večer jsem mu začala číst reakce, při té třetí mi oznámil, že ho to nezajímá, protože tam řeší všechno, jen ne ten problém a že to poslouchat nebude a dál to opravdu nechce slyšet. Urazila jsem se a něco jsem pronesla ve smyslu, aby šel fakt už někam, protože se o tom problému píše v dalších příspěvcích a že snad není taková námaha si to alespoň poslechnout. Prostě že ho to nezajímá, protože zas řeším co se psem. A on na mě najednou spustil, že ten problém už vlastně vyřešil, protože ví, že takhle starýho psa nenaučí, aby si zvykl, že je doma sám a nedělal bordel (to jsem od něj slyšela poprvé; zřejmě se mu věnovat taky nechce) a na mou otázku co s tím tedy udělá mi vysvětlil, že v areálu vedle našeho domu (stará vojenská kasárna) prý mají kotce na odchycené psy a že se tam s někým domluví, aby ho tam mohl nechávat, když ho nebude mít kdo hlídat. Takže jedna pani povídala,...prý to má od nějaké babky, kterou při venčení občas potkává. Že ve finále nevěděl jestli to je opravdu v těch kasárnách nebo ještě v jiném areálu na druhou stranu (dvě úplně jiná místa)..jooo, máte všichni pravdu, to je muj hlavní problém, ser* mě, že jemu je šumák, co jeho pes začal doma dělat, když tu zůstane sám. A taky to, že ho takhle nechal doma doma samotnýho prvně v šesti letech a nechal ho tu stylem "čau Tazy", zabouchl a víc nic a musim to řešit já, protože devastuje převážně vše co jsem nové koupila já. Ten botník byl vrchol, moje boty, stůl, včera jsem si oblíkla kabát roxy a zjistila jsem že je taky natrženej. Ovládla mě vlna radosti, fakt že jo. Pak ještě pár synových hraček. Vem to čert, hlavně, ať uz je to všechno.

Zlatíčko, obávám se, že váš problém není pes, který nevydrží sám doma, ale partner, který všechny problémy hodí na vás a čus brus starej se, je mu to šumák...co na to říct...když zmizí problém pes, tak přijde jiný problém a zas na to budete sama...

Já bych tak rychle toho chlapa neodepisovala. Kdo ví, jak je to doopravdy. Ono vůbec, říkat mu "starej" po pár měsících... To je lásky.

Atheira napsal(a):
Já bych tak rychle toho chlapa neodepisovala. Kdo ví, jak je to doopravdy. Ono vůbec, říkat mu "starej" po pár měsících... To je lásky.

Taky mě zarazilo, to "starej".
Ale jestli ji už tak štve po pár měsících, tak tam asi kvítí nepokvete. Joo není to lehké vybrat správného partnera, notabene "otce" pro dítě.

ketyna26 napsal(a):
Všechno hold nemůže bejt růžový, teda úplně růžový. Co žiju s ním, konečně můžu říct, že se mám konečně dobře. A že mám klid na duši. Nehádáme se, to začalo až teď co jsme začali mít problémy s tim chlupatym mamlasem. Asi má přítel pocit, že všechny moje debaty směřuji tam, aby ho dal do útulku. I když o tom to neni, pokud s tim začne něco dělat. A je fakt že krom tohohle mě ještě fakt žere to jak začal pes línat a že než ten prťavej byt vyluxuju celej, mužu to vzít rovnou znova, protože tam kde jsem začala to vypadá jako kdybych vubec nezačala a to zas nejsem takovej trotl, abych neuměla luxovat pořádně. A to si pak vždycky tak stokrát nahlas povzdechnu, že to neni možný, aby ten pes měl ztratil tolik chlupů a nebyl plešatej. On nemá rád když řešim přirozený věci - pes štěká, pes pelichá. Já zas nemam ráda luxování. To taky poslední dobou dělá dusno. Ale jinak si nemam na co stěžovat, mě stačí, že je na mě a na malýho hodnej, nedělá psycha, nemluví se mnou sprostě, neuráží mě a když mě chce oslovit, nevolí mezi hanlivými výrazy. Nelže, aspoň co vim, tak ne, nepodvádí mě, z ničeho křivě neobviňuje, neokrádá, sice i přes to, že mě nemiluje, chová se ke mě hezky a neubližuje mi, myslim, že je to docela dobrej vztah. A taky jsem ráda, že bydlim jinde - daleko odtamtud. Krom toho já nejsem taky buhví jaká partie, což je tu všem jasný, takže to nebudu zbyteçně rozvádět. Ale je fakt že s tim psem mě fakt *, a tim jeho postojem to taky na dobrym vztahu nepřidá.

No sice mi připadá, že se trochu podceňujete, ale buď zvedněte hlavu a začněte být "udatná slovanská žena", prostě samostatná jednotka, která i když doma chlapa má, tak ale zvládá všechno sama (můj případ) a nebo si najděte někoho jinýho...
Nemyslete moc dobře si umím představit váš vztek a asi bezmoc, že to partner neřeší a že to je na vás, z vlastní zkušenosti vím, že takovej chlap za to nestojí, ale to je vaše věc...
Nechci vás podceňovat, ale nejsem si jistá, zda jste schopná situaci se psem zvládnete a vidím pouze dvě možnosti buď najít pejskovi nový domov, hlídání a nebo vyhraďte nějaký prostor, třeba předsíň, odstraňte vše, co by mohl pes zničit a smiřte se s tím, že to nebude reprezentativní vstupní prostor...
Prostě vy i pes jste chudáci, kteří za nic nemůžou, ale odnášejí to nejvíc a ten, který je za tuto situaci zodpovědný to neřeší...prostě bomba, no hlavně že je hodnej a máte klid na duši...držím palečky, aby jste to nějak vyřešila...mám vzteka za vás i za toho jeho pejska...já bych ho hnala sviňským krokem ...

Tak v první řadě bych zapoměla na protištěkací obojek a klec. U takhle starého pejska a tímhle způsobem navyklého by to byl nejspíš pěknej průšvih. Kdybyste měli větší byt, tak bych volila další přírůstek - psího nebo kočičího kamaráda, tedy pokud je ten váš pes kamarádský... Ono už je totiž jedno, jestli luxujete po jednom mazlíčkovi, nebo po dvou . Jenže byt větší nemáte... Já jsem tedy pochopila, že řešíte jen čas, kdy nejste ani jeden doma - přítel v práci, vy na brigádě..cca 10 dní v měsíci..tak v tom případě bych zkrátka hledala v okolí spřízněné duše - pejskaře a pejskařky třeba se zahrádkou, kam byste mohli psa v tyhle dny odložit.
Váš příspěvek mi připomíná, že musíme tu svou malou nejen učit, vychovávat a cvičit...ale také nechávat občas samotnou. Zatím je v podstatě pořád s námi...ale časem třeba taky bude muset nějakou tu pracovní dobu zvládnout sama... .

lu80 napsal(a):
Tak v první řadě bych zapoměla na protištěkací obojek a klec. U takhle starého pejska a tímhle způsobem navyklého by to byl nejspíš pěknej průšvih. Kdybyste měli větší byt, tak bych volila další přírůstek - psího nebo kočičího kamaráda, tedy pokud je ten váš pes kamarádský... Ono už je totiž jedno, jestli luxujete po jednom mazlíčkovi, nebo po dvou . Jenže byt větší nemáte... Já jsem tedy pochopila, že řešíte jen čas, kdy nejste ani jeden doma - přítel v práci, vy na brigádě..cca 10 dní v měsíci..tak v tom případě bych zkrátka hledala v okolí spřízněné duše - pejskaře a pejskařky třeba se zahrádkou, kam byste mohli psa v tyhle dny odložit.
Váš příspěvek mi připomíná, že musíme tu svou malou nejen učit, vychovávat a cvičit...ale také nechávat občas samotnou. Zatím je v podstatě pořád s námi...ale časem třeba taky bude muset nějakou tu pracovní dobu zvládnout sama... .

Že by zadavatelka chodila na brigádu, aby měla finance na odměnu pro nějakého pejskaře, který by jí hlídal po dobu brigády psa?
To jsou rady

Fiona.Praha napsal(a):
Že by zadavatelka chodila na brigádu, aby měla finance na odměnu pro nějakého pejskaře, který by jí hlídal po dobu brigády psa?
To jsou rady

Nepochopila jste mě. Třeba já jsem ve městě kde bydlím (krátce) nikoho neznala. Za ty čtyři měsíce co chodím s pejskem tu kolem znám spousty lidí kteří chodí taky...a věřte nebo ne, v takhle krátkém čase již znám minimálně dvě pejskařky, ke kterým bych klidně mohla tu svou můru občas na jejich zahradu šoupnout. Třeba za to, že když budou pryč, tak jim ty jejich zvířátka nakrmim a napojim...Psi (někteří samozřejmě) jsou v pohodě a když si mají s kým hrát a čím se zabavit, tak je ani nenapadne ničit dveře apod.
Nicméně já jsem hlavně chtěla debatu malinko odlehčit...protože se mi nelíbí, jak někteří do paní šijou. Kdyby nechtěla situaci nijak řešit a hledat východisko...tak se neptá, ne?

ketyna26 napsal(a):
Já psa snášim, já nesnášim to, že ničí věci. O to mi jde. Podle těch reakcí koukám, že si o mě většina myslí, jakou mám na psy averzi. Já ne. Psy mám ráda a svýho psa (kterýho jsem si nemohla vzít k příteli sebou mám u rodičů, s tím jeho se nesnesou) miluju.
Jenže to je právě o tom, kdo bude shánět hlídání? Já. Kdo by s nim musel nacvičovat samotu? Taky já. Je to jeho pes, on na něj *, já se o něj starám, on ho jenom večer vyvenčí a chvíli ho podrbe, když někam jede tak ho tahá sebou, ale že by měl větší zájem aspoň to zkusit jednou tomu čoklovi vysvětlit, že na chvíli odejde a po chvilce se vrátí a pochválí ho, to ne, ani jednou, tak se všichni obouvejte do mě jak nemam ráda psy :D.

Asi si budete muset promluvit s partnerem. My váš vztah s partnerem nevyřešíme. Ani neočarujeme psa, se kterým žijete, aby neničil věci.

ketyna26 napsal(a):
Všechno hold nemůže bejt růžový, teda úplně růžový. Co žiju s ním, konečně můžu říct, že se mám konečně dobře. A že mám klid na duši. Nehádáme se, to začalo až teď co jsme začali mít problémy s tim chlupatym mamlasem. Asi má přítel pocit, že všechny moje debaty směřuji tam, aby ho dal do útulku. I když o tom to neni, pokud s tim začne něco dělat. A je fakt že krom tohohle mě ještě fakt žere to jak začal pes línat a že než ten prťavej byt vyluxuju celej, mužu to vzít rovnou znova, protože tam kde jsem začala to vypadá jako kdybych vubec nezačala a to zas nejsem takovej trotl, abych neuměla luxovat pořádně. A to si pak vždycky tak stokrát nahlas povzdechnu, že to neni možný, aby ten pes měl ztratil tolik chlupů a nebyl plešatej. On nemá rád když řešim přirozený věci - pes štěká, pes pelichá. Já zas nemam ráda luxování. To taky poslední dobou dělá dusno. Ale jinak si nemam na co stěžovat, mě stačí, že je na mě a na malýho hodnej, nedělá psycha, nemluví se mnou sprostě, neuráží mě a když mě chce oslovit, nevolí mezi hanlivými výrazy. Nelže, aspoň co vim, tak ne, nepodvádí mě, z ničeho křivě neobviňuje, neokrádá, sice i přes to, že mě nemiluje, chová se ke mě hezky a neubližuje mi, myslim, že je to docela dobrej vztah. A taky jsem ráda, že bydlim jinde - daleko odtamtud. Krom toho já nejsem taky buhví jaká partie, což je tu všem jasný, takže to nebudu zbyteçně rozvádět. Ale je fakt že s tim psem mě fakt *, a tim jeho postojem to taky na dobrym vztahu nepřidá.

Nezlobte se, ale pes je pes, tak líná. Pes nemůže za to, že jste ho nenaučili samostatnosti, tak je ve stresu ze samoty. Prostě je to pes. Zřejmě jste se s přítelem dali dohromady v době, kdy už psa měl, tak jste snad věděla, do čeho jdete. Psa snášíte, ale nesnášíte to, co s sebou nese, že je to pes.
Nejde vůbec o to, jaká jste nebo nejste partie, ale o to, že byste si měla poradit s realitou a ne si jen stěžovat. Když to partnera nezajímá, musíte se prostě postarat vy a při troše snahy a dobré vůle to v pohodě zvládnete, nejste první žena, která má na starosti dítě, psa a domácnost.