Markéta194

XXX.XXX.236.163
Zdravím,
už nějakou dobu s přítelem přemýšlíme o koupi druhého pejska. Máme roční fenku Jack Russel teriéra a je pro nás vším. Věnujeme jí veškerý svůj volný čas, vždy, když je ta možnost, vyjíždíme na hory nebo chodíme alespoň do lesa. Často si ale pokládáme otázku, jestli jí nechybí psí kámoška. Jde hlavně o to, že když jsme oba v práci, je úplně sama a i když bychom chtěli, nemůžeme jí věnovat tolik péče, kolik by si zasloužila. Je společenská, miluje další psy. Nevím ale, jestli by nový přírustek nebrala spíš jako "konkurenci"... nechci, aby se cítila jako že už nám nestačí. Můžete, prosím, poradit? Jestli jste řešili podobné dilema?
Já bych se toho nebála Pejskové jsou společenští a určitě bude za kámošku ráda
https://www.facebook.com/Russell.Rescue.cz/
Odsud kamarádka adoptovala ke své parsonce kamaráda.
Za mna je porizeni psa "lebo mame pocit ze na prveho nemame dost casu" a "aby sa nenudil" najhorsi mozny dovod.
Dva psy zozeru urcite viac casu nez jeden ak ich chcete mat vychovane oba, a nie len mat sialenu svorku ktoru ked pustite tak sa budu venovat len sebe navzajom a vas budu mat na salame. Chce to okrem radostneho spoluzitia kedy su spolu aj samostatne prechadzky a samostatnu pracu s kazdym z nich.
O to viac ak chcete zobrat druheho k mladej ktora este nebude mat pravidla dost dobre upevnene, to sa vam moze peknekrasne stat ze co jedneho naucite, druhy ho hned odnauci.
Je samozrejme aj mozne ze ak k nej donesiete druhu fenu, tak si nesadnu a miesto kamosiek budete stale riesit aby sa nepobili. To vam nikto z kristalovej gule nevyvesti, ci budu kamosky alebo nie.
Aj preto si myslim ze druheho psa by si clovek mal brat jedine pre seba. Nie preto aby sa prvy pes nenudil.
Já jsem pro aby se druhý pes pořídil až když je první dost vychovaný a vycvičený. Je potřeba aby se počítalo se vším
1) prvnimu psu klesne výcvik a výchova na minimum
2) první pes okouka lumpárny které už zapomněl
3) první pes bude natolik žárlit že začne druhého nenávidět
4) druhý pes bude prvního šikanovat
5) první pes bude provádět lumpárny s tím že si budete myslet že to udělalo štěně a naschvál nechá kárat štěně
6)celé steneci období bude v pohodě a při dospívání se pozerou
7)...
Těch katastrofických scénářů je mraky. A musí se s nima aspoň trošku počítat.
Samosebou jsou i ty pozitivní možnosti, ale nelze se na ně jen spoléhat.
Byt vámi ještě aspoň rok počkám.
Navíc za deset let budete mít doma domov psích důchodců místo aspoň jednoho psa v relativně aktivním věku který by povzbuzoval toho staršího. A za psi duchodak rostou i výdaje úměrně k počtu důchodců. A starý pes snáší smrt parťáka mnohem hůř než ten co je ještě relativně mladý.
Počkejte a nespechejte. Aspoň se na to líp připravíte.
conty
napsal(a):
Já bych se toho nebála Pejskové jsou společenští a určitě bude za kámošku ráda
https://www.facebook.com/Russell.Rescue.cz/
Odsud kamarádka adoptovala ke své parsonce kamaráda.
Tipnu si - Oplíka?
Markéta194

XXX.XXX.236.15
Není to jako že bychom jí pořizovali kamarádku "aby se pes nenudil" nebo že na ní "nemáme čas".. s přítelem máme úplně jinou pracovní dobu a tak je sama 6-7x do měsíce a vždy maximálně na 4 hodiny... spíš jsem to myslela tak, že pro psy je nepřirozené žít jako jednotlivec...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Markéta194
napsal(a):
Není to jako že bychom jí pořizovali kamarádku "aby se pes nenudil" nebo že na ní "nemáme čas".. s přítelem máme úplně jinou pracovní dobu a tak je sama 6-7x do měsíce a vždy maximálně na 4 hodiny... spíš jsem to myslela tak, že pro psy je nepřirozené žít jako jednotlivec...
Až se srovná z puberty a bude poslušná, pořiďte. To byste nevěřila, jak ten zlobivější kolikrát dokáže ukecat toho hodného, když jsou smečka.
Ahoj, máme rok a půl starou krizenku patterdale teriér s jagdterierem a teď jsme si pořídili bulteriéra. Upřímně mě se do toho moc nechtělo, ale jely jsme kamarádce pro psa s nemohly jsme tam toho druhého nechat.
Jajulina
napsal(a):
Ahoj, máme rok a půl starou krizenku patterdale teriér s jagdterierem a teď jsme si pořídili bulteriéra. Upřímně mě se do toho moc nechtělo, ale jely jsme kamarádce pro psa s nemohly jsme tam toho druhého nechat.
To považuji za jeden z nejlepších norovacích crossů (provede-li se náležitě) pompézní
Markéta194
napsal(a):
Není to jako že bychom jí pořizovali kamarádku "aby se pes nenudil" nebo že na ní "nemáme čas".. s přítelem máme úplně jinou pracovní dobu a tak je sama 6-7x do měsíce a vždy maximálně na 4 hodiny... spíš jsem to myslela tak, že pro psy je nepřirozené žít jako jednotlivec...
Pes není vlk. Je to právě to soužití s lidmi, co ho dělá psem. Když bude mít možnost potkávat psy venku, nemusí jí chybět vůbec nic. Ale to vy byste ji měli znát a umět předvídat.
Momentálně řeším to samé, ale mému psu jsou dva roky. Pes je závislák na ostatních psech a věřím, že by mu parťák udělal fakt radost. Podle mě by psi měli být aspoň ve dvou, u nás moc lidí na pohrání nepouští, takže psi se tu míjí na vodítku. Já bych právě do toho šla alespoň po těch dvou letech, když už tam nějak vím, co od psa čekat.
Já stále nevím, a myslím, že ještě asi počkáme, i když se příští týden jedeme podívat na štěnda.
Uživatel s deaktivovaným účtem

"nechci, aby se cítila jako že už nám nestačí"
tak tohohle se opravdu, ale opravdu bát nemusíš. Opravdu si nemyslím, že psi umí takto složitě uvažovat.
Ale docela dobře se může stát, že druhého psa bude brát jako ohrožení svých zdrojů (jakýchkoliv) i nastane sranda...Zejména, až mladší bude dospívat (v úvaze je dle úvodního příspěvku druhá fenka). S tím je nutno počítat!
Ale taky nemusí, víc by řekla ta křišťálová koule...
"Věnujeme jí veškerý svůj volný čas... nemůžeme jí věnovat tolik péče, kolik by si zasloužila"
no nevím, věnovat VEŠKERÝ volný čas psu...? To by taky mohlo signalizovat rozmazleného spratečka...zejména když je psáno, že je sama párkrát do měsíce a to jenom na 4 hodiny...si to nějak neumím představit
Atheira
napsal(a):
Pes není vlk. Je to právě to soužití s lidmi, co ho dělá psem. Když bude mít možnost potkávat psy venku, nemusí jí chybět vůbec nic. Ale to vy byste ji měli znát a umět předvídat.
To jsem si dlouho myslela taky, jenomže on každej pes je jinej. Předchozí fena byla těžkej individualista, venku byla schopná minout psa, aniž by za ním otočila hlavu a pokud k nám přišel na návštěvu někdo se psem anebo jsme hlídali psa tchánům, prakticky jen vrčela, ukazovala zuby a hlídala si svoje. Pro tu by byl další pes do domácnosti spíš za trest.
Současná fena by se s příchodem nového pejska do domu roztekla štěstím. Je na vrcholu blaha, pokud jí přivedu jorkšírku od tchýně, celou návštěvu nevyjdou z olizování, i ty vycházky jsou se dvěma psy úplně o něčem jiném. Ta naše mnohem líp funguje ve dvojici.
Přestože nebývá nijak dlouho sama doma (osm hodin v kuse snad ještě nikdy nebyla),24 hodin denně se jí věnovat nemůžeme, druhý pejsek na ukrácení samoty by byl příjemný bonus.
Terven
napsal(a):
To jsem si dlouho myslela taky, jenomže on každej pes je jinej. Předchozí fena byla těžkej individualista, venku byla schopná minout psa, aniž by za ním otočila hlavu a pokud k nám přišel na návštěvu někdo se psem anebo jsme hlídali psa tchánům, prakticky jen vrčela, ukazovala zuby a hlídala si svoje. Pro tu by byl další pes do domácnosti spíš za trest.
Současná fena by se s příchodem nového pejska do domu roztekla štěstím. Je na vrcholu blaha, pokud jí přivedu jorkšírku od tchýně, celou návštěvu nevyjdou z olizování, i ty vycházky jsou se dvěma psy úplně o něčem jiném. Ta naše mnohem líp funguje ve dvojici.
Přestože nebývá nijak dlouho sama doma (osm hodin v kuse snad ještě nikdy nebyla),24 hodin denně se jí věnovat nemůžeme, druhý pejsek na ukrácení samoty by byl příjemný bonus.
Proto píšu - nemusí jí nic chybět. Tak sami přece musí vidět, co mají doma. Já třeba vím, že kdybych domů ubytovala "kamarádku", bude z ní s velkou pravděpodobností sekaná. A to samozřejmě psí kámoše má, jen nemá potřebu si hrát až tak moc, jako někteří jiní a vystačí si jen s pobíháním kolem s ostatními. Často si tam někde v okolí šolíchá něco sama. :D.
Ja mam tri. Za me je to nejlepsi cislo . Kdyz jdu ven cvicit jednoho, protoze se chci na nej plne soustredit, dva jsou doma spolu a ja se tak trosku uklidnuji, ze jim neni tolik smutno, kdyz jsou dva. Asi podvedome vychazim z toho, ze jsem jedinacek a vzdy jsem touzila po sourozenci. Ale je to samozrejme casove narocnejsi- vencim na etapy a zezacatku pri dospivani nejmladsi, jsem musela resit konflikty. Ted uz v poho.
Atheira
napsal(a):
Proto píšu - nemusí jí nic chybět. Tak sami přece musí vidět, co mají doma. Já třeba vím, že kdybych domů ubytovala "kamarádku", bude z ní s velkou pravděpodobností sekaná. A to samozřejmě psí kámoše má, jen nemá potřebu si hrát až tak moc, jako někteří jiní a vystačí si jen s pobíháním kolem s ostatními. Často si tam někde v okolí šolíchá něco sama. :D.
Jasně, nepsala jsem to, jakože bych vám to chtěla vyvracet, ale jako svůj názorovej vývoj stran dalšího psa do domácnosti
Uživatel s deaktivovaným účtem

..."Často si tam někde v okolí šolíchá něco sama. :D"
Jestli ono to nebude podobné jako s lidmi. Já už si tedy taky s kámoškami nehraju "na babu". A kdyby mi domů někdo přivedl některou určitou ženskou, tak by z ní taky byla sekaná
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
..."Často si tam někde v okolí šolíchá něco sama. :D"
Jestli ono to nebude podobné jako s lidmi. Já už si tedy taky s kámoškami nehraju "na babu". A kdyby mi domů někdo přivedl některou určitou ženskou, tak by z ní taky byla sekaná
Tak moje fena si taky se všema psama nehraje, když je spatří v dáli. Radostně se k nim sice řítí, ale ve finále si k nim často ani nečuchne. Nechá se třeba podrbat od jejich majitelů, blaženě dělá kruhy kolem nich, lítá dokola, je šťastná, že potkala známý.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Atheira
napsal(a):
Proto píšu - nemusí jí nic chybět. Tak sami přece musí vidět, co mají doma. Já třeba vím, že kdybych domů ubytovala "kamarádku", bude z ní s velkou pravděpodobností sekaná. A to samozřejmě psí kámoše má, jen nemá potřebu si hrát až tak moc, jako někteří jiní a vystačí si jen s pobíháním kolem s ostatními. Často si tam někde v okolí šolíchá něco sama. :D.
Kdyz to neni jen o hrani...
Oni spolu radi jen tak "travi cas" -lehaji si k sobe, vzajemne se drbou.
Mam matku s dcerou - a ne, nejsou to jen pozitiva v tom vzajemnem souziti dost veci mi vadi, zmenilo se - ale je jim takhle lepe. Je to na nich videt.
Konec koncu -i kocour, ktery je v domacnosti sam -se k nim chodi druzit. Prijde z venku, nazere se a lehne si k nim spat...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Kdyz to neni jen o hrani...
Oni spolu radi jen tak "travi cas" -lehaji si k sobe, vzajemne se drbou.
Mam matku s dcerou - a ne, nejsou to jen pozitiva v tom vzajemnem souziti dost veci mi vadi, zmenilo se - ale je jim takhle lepe. Je to na nich videt.
Konec koncu -i kocour, ktery je v domacnosti sam -se k nim chodi druzit. Prijde z venku, nazere se a lehne si k nim spat...
Matka s dcerou? Taky jak kdy. Měla jsem z vrhu dceru doma před odběrem déle. Matka ji moc netolerovala - možná by se to srovnalo, možná ne.
Terven
napsal(a):
Tak moje fena si taky se všema psama nehraje, když je spatří v dáli. Radostně se k nim sice řítí, ale ve finále si k nim často ani nečuchne. Nechá se třeba podrbat od jejich majitelů, blaženě dělá kruhy kolem nich, lítá dokola, je šťastná, že potkala známý.
Takhle má vyvolený dva jorkšíry, ale to jsou kluci. Nicméně, ty by i domů snad pozvala. Jinak jí ale většinou fakt přehnaný kontakt se psy netankuje. Na druhou stranu je vidět, že moc dobře vnímá, jestli má s sebou všechny ty "svoje", protože když někdo někam odběhne nebo zaleze do křoví, ví o tom a čeká na něj. Stejně tak na lidi.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Kdyz to neni jen o hrani...
Oni spolu radi jen tak "travi cas" -lehaji si k sobe, vzajemne se drbou.
Mam matku s dcerou - a ne, nejsou to jen pozitiva v tom vzajemnem souziti dost veci mi vadi, zmenilo se - ale je jim takhle lepe. Je to na nich videt.
Konec koncu -i kocour, ktery je v domacnosti sam -se k nim chodi druzit. Prijde z venku, nazere se a lehne si k nim spat...
Já to chápu, ale brala jsem to tak, že je mladá, hraní psy v jejím věku většinou stále baví. Ona ale ráda nosí věci, chytá, běhá. Hrát si přímo se psem jí nikdy nebralo.
Co se tulení týče, to vyhledávala jako malá. Jak s lidmi, tak s jednou starší fenkou, co se s ní hodně často vídá. Od určitý doby ale vyhledává spíš svůj osobní prostor a třeba i jak dřív spávala jako mrně co nejblíž to šlo, začala si pak sama lehat dál, aby měla dost prostoru kolem sebe. Stejně jako mazlení s fenou nakonec ustalo, i když ji má pořád ráda a nikdy na sebe ani nezavrčely.
Ale řekla bych, že to je fakt strašně individuální a každý by měl mít aspoň nějaký úsudek o tom, co u něj doma bude fungovat nebo ne. Třeba i to, co funguje u vás by někde jinde dobrotu vůbec nedělalo.
Tak to já mám přesný opak, doma snese i úhlavního nepřítele, který ho pokousal, jen bručí, když se mu motá kolem hraček. Ale neublížil by mu, a asi by byl nadšenej i z koně na gauči. Hraje si pořád, i když už méně, s kocourem ho to moc nebaví - ten je moc surovej. Ale vím, že by byl za dalšího psa nadšený, a vím, že bych mohla přinést i psa samce.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Atheira
napsal(a):
Já to chápu, ale brala jsem to tak, že je mladá, hraní psy v jejím věku většinou stále baví. Ona ale ráda nosí věci, chytá, běhá. Hrát si přímo se psem jí nikdy nebralo.
Co se tulení týče, to vyhledávala jako malá. Jak s lidmi, tak s jednou starší fenkou, co se s ní hodně často vídá. Od určitý doby ale vyhledává spíš svůj osobní prostor a třeba i jak dřív spávala jako mrně co nejblíž to šlo, začala si pak sama lehat dál, aby měla dost prostoru kolem sebe. Stejně jako mazlení s fenou nakonec ustalo, i když ji má pořád ráda a nikdy na sebe ani nezavrčely.
Ale řekla bych, že to je fakt strašně individuální a každý by měl mít aspoň nějaký úsudek o tom, co u něj doma bude fungovat nebo ne. Třeba i to, co funguje u vás by někde jinde dobrotu vůbec nedělalo.
"Třeba i to, co funguje u vás by někde jinde dobrotu vůbec nedělalo. "
Jasne. Neni to univerzalni rada - jen jedna moznost z mnoha, jak to muze dopadnout v rodine s vice psy.
Vsak druha strana tehle mince je ta, ze i kdyz nastesti ty moje holky maji dobrou povahu na tohle - tak zaroven maji nastavena urcita pravidla.
A ja byla pripravena je klidne oddelovat, kdyz to bude potreba. Mam to tu na to zarizene.
Měla jsem dva kluky, štěnda spolu. Přes všechny rady, že je to špatně, se to mě osvědčilo a už bych jinak nikdy neudělala. Štěnda si spolu vyhrála, mladší(o měsíc) se povely učil od staršího a šlo mu to prostě rychle a samo. Jediné, co se neodnaučil bylo to zdrhání, ale to už byla puberta. Štěnda si spolu vyhrála, nedali bez sebe ránu, do konce života jednoho z nich. Samík, i když berňuchu prudil a sekýroval, když šlo do tuhého, schoval se za něj, když berňucha onemocněl, pečoval o něj jak sestřička. Bála jsem se moc, co s ním jeho smrt udělá, naštěstí je taková individualita, že je nyní spokojený jedináček a pozornost soustředěnou, teď už jen na něj, si náležitě užívá. Má plno psích kamarádů a i když jsem dlouho o druhém psu uvažovala tak ne, nepořídím. Až zase šťěňátka dvě...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Ale ono to jednak není o tom hraní - to taky může být tak, že venku největší kámoš, ale po překročení prahu domova největší saň
a zároveň to není jenom o tom stávajícím psu, ale i o tom nově příchozím - a to je vždy velká neznámá.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ale ono to jednak není o tom hraní - to taky může být tak, že venku největší kámoš, ale po překročení prahu domova největší saň
a zároveň to není jenom o tom stávajícím psu, ale i o tom nově příchozím - a to je vždy velká neznámá.
a zároveň to není jenom o tom stávajícím psu, ale i o tom nově příchozím - a to je vždy velká neznámá. - právě, přesně tak. Proto jsem já ani nenašla odvahu, přivést psu nového kámoše. Kdyby to nevyšlo, co pak? A proto mi to přijde u štěňat mnohem jednodušší...
Tak já mám 5 psů kluků, přicházeli postupně, nyní jsou ve věku 2 - 9 let. Nemají mezi sebou žádné konflikty, žijí spolu v těsném kontaktu a myslím, že jim i život v takhle větší partě vyhovuje. Nicméně jejich snášenlivost denně cvičím formou her, naštěstí je to baví. Cvičíme různě - např. jeden si lehne, ostatní ho na povel přeskakují, další si sedne, zbytek ho na těsno obíhá atd. atd. Je to tedy trochu jak řízená spartakiáda, ale myslím, že právě díky těmto hrám nejsou hákliví na svůj osobní prostor, to samé při odměňování - vždy sedí těsně vedle sebe a trpělivě čekají až na ně přijde řada. Nějaké vrčení nebo chňapnutí po sousedovi neexistuje. S nejoblíběnější hračkou si s nimi hraji také dohromady - na střídačku pod dozorem ostatních, takže vědí, že i tato nej nej věc je i ostatních. V pelechu (a v posteli) lehávají spolu, je legrační pozorovat, jak se každé ráno nejméně 10 min. vzájemně olizují a myjí.
Mít dva a více psů je fajn, mě to vyhovuje, ale je potřeba do toho jít s tím, že na jejich bezproblémovém soužití (jako na každém vztahu) je třeba pracovat a posilovat ho.
manbea
napsal(a):
Tak já mám 5 psů kluků, přicházeli postupně, nyní jsou ve věku 2 - 9 let. Nemají mezi sebou žádné konflikty, žijí spolu v těsném kontaktu a myslím, že jim i život v takhle větší partě vyhovuje. Nicméně jejich snášenlivost denně cvičím formou her, naštěstí je to baví. Cvičíme různě - např. jeden si lehne, ostatní ho na povel přeskakují, další si sedne, zbytek ho na těsno obíhá atd. atd. Je to tedy trochu jak řízená spartakiáda, ale myslím, že právě díky těmto hrám nejsou hákliví na svůj osobní prostor, to samé při odměňování - vždy sedí těsně vedle sebe a trpělivě čekají až na ně přijde řada. Nějaké vrčení nebo chňapnutí po sousedovi neexistuje. S nejoblíběnější hračkou si s nimi hraji také dohromady - na střídačku pod dozorem ostatních, takže vědí, že i tato nej nej věc je i ostatních. V pelechu (a v posteli) lehávají spolu, je legrační pozorovat, jak se každé ráno nejméně 10 min. vzájemně olizují a myjí.
Mít dva a více psů je fajn, mě to vyhovuje, ale je potřeba do toho jít s tím, že na jejich bezproblémovém soužití (jako na každém vztahu) je třeba pracovat a posilovat ho.
Poslední věta dobrá, souhlasím jen...lidi to neumí u sebe, pochybuju, že jim to půjde se psy. To jen takový postřeh
Uživatel s deaktivovaným účtem

..."Tak já mám 5 psů kluků"...
Ono už je to přírodou tak nějak dané, že "kluci" se snášejí líp. Však i u lidí.
Pěkná kniha : Elizabeth Marshall Thomas Soukromý život psů.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Mám dva psy...sourozence a už bych do toho víckát nešla i když výhody jsou...nemusíme shánět parťáka na prochajdy, doma nejsou nikdy sami, jako hlídací a obranná dvojka k nezaplacení, oba jsou zlatíčka, ale jsou chvíle, kdy bych uvítala pouze jednoho psa, byla jsem zvyklá, že pes chodil skoro všude se mnou...udělali jsme prochajdu, pak si dali s kamarádkou ve městě kafčo, pes si odpočnul, pak jsme navštívili babču a když začalo lejt, tak jsme v pohodě nastoupili do autobusu...nebo navštívili jinou kamarádku, poseděli na zahradě atd atd...dvě "telata" sebou prostě tahat všude nemůžu (nebo můžu, ale je to nepraktický), navíc když jim společně "rupne v bedně", tak jsou jako smečka téměř k nezastavení (i když tady se spíš projevuje moje nezkušenost s výchovou a výcvikem dvou stejně starých psích mimin), přestože každý extra poslouchá na první dobrou, tak za mě bych dva psy volila už jedině v případě, že by zůstavali častěji sami doma, ale to prozatím u nás nehrozí...a pokud druhého psa, tak jedině k vychovanému dospělci, to se mi osvědčilo lépe...
Uživatel s deaktivovaným účtem

"a pokud druhého psa, tak jedině k vychovanému dospělci"
tak tady teda nastala anarchie u dospeleho vychovaneho psa zadny, ze mlada neco dobreho odkouka od starsi. ale presne naopak
to jsou ty negativa toho spolecneho souziti :-D.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Dva psi jsou smečka. Měla jsem dva psy, matku se synem, spolu vycházeli bezvadně ( panečku, jak spolu dokázali vyžírat lednici - pokud nebyla na řetěz ), každý sám byl ovladatelný dobře, procházky s jedním byly úplně v pohodě, s oběma musel být člověk víc ve střehu. Jak fena stárla, pes se naučil být k ní ohleduplný, nikdy do ní nevrazil, když lítal jak pako, tak ji přeskočil. Když fena umřela ( bylo mu v té době 11 let ), nikdy si už nezvykl být sám.