Zdravím, prosím o radu.
Máme dvouletého křížence z útulku přes rok a půl, ze začátku velmi fixovaného. Naučili jsme ho na odcházení do práce, ze začátku hodně naříkal, kňučel, pak i na krátkou dobu vyl, ale to už odeznělo. Sám doma vydrží i 8 hodin bez toho, aniž by cokoliv v bytě poničil (hračky nepočítám, občas shozené polštáře jen zas dám na pohovku). Přístup kromě koupelny a záchodu má všude. Páníčci jsme na něj dva, řekněme že mě upřednostňuje více jako paničku (více se mu věuji).
JENŽE! Byli jsme teď pod stanem v kempu s příbuznými a když jsme my páníčci museli jít někam pryč, nebo i jen jeden z nás, bylo to hotové trauma. Chápu, že v cizím prostředí se cítil trochu nesůvj, ale byl tam už minulý rok a věděl, že jsme se k němu vždycky vrátili. Když ho měli na chvíli hlídat příbuzní, které zná, před obchodem, tak vyváděl jak když ho na nože berou. Po příchodu k němu jsem ho normálně přivítala, přišla jsem pomalu v klidu, že se nic nestalo, vzala jsem vodítko, pohladila ho, a šli jsme, ale on prostě radostně skotačí kolem nás páníčků jak blázen a zklidní se až po chvíli. Doma a ve známém prostředí je v pohodě.
Je to proto, že se k němu vracíme ve chvíli, kdy je ve stavu "traumatu" a ne, až když je v klidu? Jak tohle chování (separační úzkost) odnaučit a natrénovat a jak docílit toho, aby byl pes odložený, který čeká na pána, ať je to kdekoliv, i v cizím prostředí, v klidu? Jak jste toho docílili vy a jakou metodou? Děkuji za rady a za pomoc.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Osobně jsem toho nikdy nedocílila. V jakémkoliv neznámém prostředí jsou to hrozné scény. Doma svatý, sám v kanceláři nebo v autě taky.
Zrovna řešíme prakticky totéž -a to nemáme žádného traumatizovaného útulkáče, nýbrž mazánka, kterého máme od miminka.
Doma je to úplně v pohodě, tomu jsme se důkladně pověnovali, zvykali postupně, prakticky od tří měsíců to umí, nekňučí, neštěká. Čeká na pamlsek, který dáváme před odchodem - je to náš rituál.
V cizím prostředí děs, momentálně fena musela z provozních důvodů s dcerou odjet na tři dny mimo domov, v penziónu vyšiluje, škrábe na dveře, není ochotná zůstat ani chvilku.
Pokud jí potřebujeme na chvíli zavřít ve venkovním boxu pro koně, též problém...ječí, škrábe.
No, ale, beru to tak, že je to naše chyba...že něco funguje doma neznamená, že to bude fungovat jinde - zřejmě je to nutné v každém tom cizím prostředí zpočátku postupovat stejně, jako když jsme to učili doma.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Mám teorii, že to dělají psi krmení od stolu. Uvážu, odcházím na 5 minut, je u plotu uvnitř, nic ji tam nemůže ohrozit, byla tam už milionkrát. Přesto ječí : "ty tam určitě něco žereš a já u toho nejsem! bůůů, já chci taky".
Žádná separační úzkost.
Ale nemusí to tak být vždycky, jak píšu - moje teorie.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Co odložení venku, ale ve známém prostředí, zvládá? (sedni/lehni + zůstaň)
Nevítejte se s ní, na některé funguje, když vyjdete z obchoda a bez povšimnutí projdete kolem psa pryč - dost často pak zmlknou a udiveně koukají, v tom momentě se pro ně vracím.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Zas až tolik neporadím, jen bych na vašem místě změnila terminologii. "Separační úzkost" je jen odvětví rozmazlenosti. Pes nepláče, nýbrž se drze dožaduje toho, aby bylo po jeho. Když mi tohle kdysi můj pes naznačil, vrátila jsem se k němu jen na tolik vteřin, kolik jsem potřebovala na rázné "si děláš pr* ?" a zase jsem vypadla. (Ale to samozřejmě nefunguje na všechno, jen naznačuju, jakej postoj jsem k tomu zaujala já.).
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Zas až tolik neporadím, jen bych na vašem místě změnila terminologii. "Separační úzkost" je jen odvětví rozmazlenosti. Pes nepláče, nýbrž se drze dožaduje toho, aby bylo po jeho. Když mi tohle kdysi můj pes naznačil, vrátila jsem se k němu jen na tolik vteřin, kolik jsem potřebovala na rázné "si děláš pr* ?" a zase jsem vypadla. (Ale to samozřejmě nefunguje na všechno, jen naznačuju, jakej postoj jsem k tomu zaujala já.).
Tohle káže RD, skoro přesný citát. Jsou ale psi rozmazlení a psi, kteří se opravdu bojí. Ty první je třeba umravnit, ale těm druhým je třeba zvednout sebevědomí a odstranit stres. A je opravdu průšvih, když se to zamění.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Zas až tolik neporadím, jen bych na vašem místě změnila terminologii. "Separační úzkost" je jen odvětví rozmazlenosti. Pes nepláče, nýbrž se drze dožaduje toho, aby bylo po jeho. Když mi tohle kdysi můj pes naznačil, vrátila jsem se k němu jen na tolik vteřin, kolik jsem potřebovala na rázné "si děláš pr* ?" a zase jsem vypadla. (Ale to samozřejmě nefunguje na všechno, jen naznačuju, jakej postoj jsem k tomu zaujala já.).
V tomhle bych si tedy dovolila odporovat - řekla bych, že pokud to pes v domácím prostředí dobře zvládá, v cizím prostředí to bývá ve většině případů opravdu úzkost. Pes neumí zobecňovat, doma ví, že se nic neděje a jeho lidi se vrátí, zavřete -li ho někde v penziónu, kde je poprvé v životě, celkem se nedivím, že netuší, která bije. S postupujícím věkem a s tím, že pes těchto situací zažívá více a více, se stav může zlepšovat.
Ono i doma to psa zpočátku musíte učit, postupným prodlužováním intervalu, chválením... těžko nácvik samoty odbydete slovy "to si děláš pr*".
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Mám teorii, že to dělají psi krmení od stolu. Uvážu, odcházím na 5 minut, je u plotu uvnitř, nic ji tam nemůže ohrozit, byla tam už milionkrát. Přesto ječí : "ty tam určitě něco žereš a já u toho nejsem! bůůů, já chci taky".
Žádná separační úzkost.
Ale nemusí to tak být vždycky, jak píšu - moje teorie.
Zadavatelka píše, že doma je vše OK, problém mají v cizím prostředí. Pokud někde vaše fena byla už miliónkrát, není to cizí prostředí.
My teda nejenomže nekrmíme od stolu, ale fena ani neloudí, pokud nás vidí něco jíst. Není fixovaná na žrádlo. U nás to se žrádlem naprosto určitě nesouvisí.
Ono je to vlastně stejné jako s učením čehokoliv - jedna věc (ta snazší) je naučit psa cvik nebo dovednost, další věc je naučit jej, aby to dokázal i v jiném prostředí, často plném rušivých vlivů.
Asi jako přivolání líp funguje doma než na place plném psů nebo v lese plném zvěře...je to prostě o zvyšování kritérií.
A další věc je, že dost psů v cizím prostředí nervačí, nalezenci asi obzvlášť. Bývalá fena byla nalezenec a typický příklad. Doma vyrovnaný kliďas, ale třeba na návštěvě nebo na dovolené pořád jako na trní - stále koukala, kam dáváme vodítko, kdo kam odchází, kam půjdeme a zda půjde i ona. Znervózňovalo ji přenášení zavazadel a nedejbože, kdyby někdo šel k autu. Když si na novém místě zvykla a zjistila, že život má řád podobný, jako doma, bylo už to docela v pohodě.
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Ono je to vlastně stejné jako s učením čehokoliv - jedna věc (ta snazší) je naučit psa cvik nebo dovednost, další věc je naučit jej, aby to dokázal i v jiném prostředí, často plném rušivých vlivů."
ano...a ano, je to platné obecně
Atrix, v takovém případě velmi nabývá důležitosti odcházecí rituál, tedy chování, které děláte při takové příležitosti vždy a na které jste naučili psa nejen, že odcházíte, ale vždy i přijdete (neboli "povel"). Takže, pokud takový jasný rituál nemáš, tak bych ho psa naučila a tak jako vše, a jak píše Terven, přenášela tento rituál do různých prostředí, přičemž platí to, co pro každé jiné cvičení - vždy ztěžuji jenom jeden parametr - délku samoty nebo prostředí - neboli v jiném prostředí ten čas ze začátku opět zkrátím, o něco se vrátím zpět...ono tohle je vždy dle reakcí psa (samozřejmě jako vždy a vše ).
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Mám teorii, že to dělají psi krmení od stolu. Uvážu, odcházím na 5 minut, je u plotu uvnitř, nic ji tam nemůže ohrozit, byla tam už milionkrát. Přesto ječí : "ty tam určitě něco žereš a já u toho nejsem! bůůů, já chci taky".
Žádná separační úzkost.
Ale nemusí to tak být vždycky, jak píšu - moje teorie.
Musim bohuzel rici, ze teorie je mylna (viz teorie vedy: podminka testovatelnosti a vyvratitelnosti resp. Popperova britva).
Moje fenka:
- u stolu neloudi, nidky, nikde (nikdy nedostala, bez vyjimky, tak to nedela)
- doma sama ok, v nasem aute ok, s nekolika malo blizkymi prateli kdekoli jinde ok, ve sve odkladacce na cvicaku ok
- v cizim prostredi sama nebo s lidmi ktere nepovazuje za nejblizsi: knikani, popochazeni, knuceni, hypnotizovani dveri, celkovani schliplost az nestesti...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Taky nemám žádného traumatizovaného útulkáře...přesto se pes chová obdobně, když je doma a přijde mamka, tak si klidně odskočím a nic se neděje...ta samá situace i mojí mámy doma, kde to psi znaj, zůstávají se známým člověkem..."se svojí hodnou babičkou" a je to divadlo a může tam zůstat dokonce i můj syn, který se psy bydlí...je to úplně jedno...prostě maminka jde pryč a je to problém...zatímco fena je naprosto v klidu, tak pes vyvádí...
Ahoj,
děkuji mockrát všem za dobré postřehy a komentáře, zkusím to s ním pomalu trénovat v různých prostředích, kam chodíme na procházky, a ty intervaly zkracovat když je v méně známém prostředí, jak píše hmn_. Myslím, že na tom býval hodně psychicky špatně, ale od té doby jsme jeho sebevědomí zvýšili o něco víc, proto to taky zvládal lépe, ačkoliv takhle pořád vyvádí. Stále na tom však budu pracovat (ale nechci a nebudu ho přímo na to tolik stresově zatěžovat) až se uklidní, tak k němu zpřijdu a pak ho pochválit, zvýšit sebevědomí. U stolu rovněž neloudí, jen chvíli kouká a pak si lehne k nohám, ví že od stolu nic nedostane, má své granule.
Díky a pak dám vědět, jaké jsou výsledky :).