Žárlivé štěně - zkušenosti?

hirothevizsla napsal(a):
Pěkné odpoledne přeju,
zajímají mě vaše zkušenosti s pořízením druhého pejska. Já mám dospělého boloňáka a štěně MOK. Oba mazlíci. MOK mě ale k boloňákovi nepustí, skáče před něj, fackuje ho (jo, vážně ) Je mi to hrozně líto, nechci, aby se někdo z nich cítil odstrčený, ale ať dělám co dělám, vždycky má nakonec MOK víc pozornosti (jasně, že kolem něj lítám, je to štěně, každou chvíli něco...)
Máte s tím zkušenosti? Jak jste to řešili? Oba pejsci jsou hrozně hodní, neútočí, spolu se perou jen v rámci hry, "s citem".
Jinak cvičák máme teprve před sebou, měli jsme to komplikovanější kvůli operaci kýly atd..
Díky za tipy

A je to určitě žárlení? Není to jen hra? Jinak - dávala byvh na střídačku pamlsky, když jsou psi u sebe, třeba při vyslovení jména. Pak bych staršího psa odložila a se štěnětem třeba cvičila, a to samé bych pak učila štěně. Ze pokud pracuji se druhým psem tak on je odložený a v klidu, postupně, po chviličkách a hodně odměnovat.

Pokud zavoláte staršího psa a štěně se cpe před něho, tak bych ho klidně odstrčila, nebo poslala na místo, pomazlila staršího psa, pak bych štěně pochválila a věnovala se chvíli jemu. Nakonec bych si je zavolala oba, a hrála si s nimi společně. Takhle nějak jsem to dělala já a neměla problém. Jen při hraní jsem musela štěně usměrnovat, protože bylo hodně divoké a na staršího psa už to pak bylo moc.

Každopádně bych vždycky první pohladila, pamlsek a nevím co ještě staršího psa, štěně musí čekat. Ne s řevem, ale vysvětlováním: počkej, první dostane kokinko boloňák a pak zase ty Alespoň se naučí zklidnit.

Super, díky za tipy
Myslím. že to je žárlení, když druhého mazlím, štěně řve a sápe se na mě, chce taky ono je to docela legrační, akorát nechci, aby mezi nimi kvůli tomu byl potom nějaký problém... To, že starší pejsek první, se snažím uplatňovat, ale škvrně se nacpe všude. I krmit musím zvlášť, štěně by dospělákovi všechno sežralo

1. - fackuje ho (jo, vážně )
2. Je mi to hrozně líto...
"""""""
1. Hlavně, že se to boloňce líbí
2. Fakt ?

Evidentně váží stejně...
- spolu se perou jen v rámci hry, "s citem".

A jak bude teprve legrační až za měsíc bude vižla lítat po bytě s boloňákem v hubě jak s kusem hadru.
Můžu se zeptat kolik vám je let?

Čím dřív se naučíte, jak psa efektivně a účinně odstrčit stranou, tím lépe. Jednoduchý pohyb rukou, kterou položíte na přední část těla psa, a odsunete ho až kam dosáhnete. Platí, že když si chci mazlit boloňáka, nebude mi do toho MOK kecat, a naopak. Podstatný přitom je, co si myslíte a jak se cítíte - pokud litujete mládě, moc vám to nepůjde. Pokud se rozhodnete a nebudete připouštět diskuzi, mohlo by to jít lépe. U štěněte to může být náročnější, přesto to zkuste.

Je supr, že jsou přátelé, to je skvělý základ :)
Nějaká pravidla a vedení štěněti rozhodně prospějou. Dělá prostě to, co ho první napadne, pokud mu to prochází.

manbea napsal(a):
A jak bude teprve legrační až za měsíc bude vižla lítat po bytě s boloňákem v hubě jak s kusem hadru.
Můžu se zeptat kolik vám je let?

Proč na tom záleží? Jsem dospělá, pokud se ptáte na tohle. MOK je můj třetí pejsek
MOK není agresivní plemeno, s pejsky vychází, jen je otravná ta žárlivost. Boloňák se taky umí ohnat, když je třeba
Pokud nemáte nějakou užitečnou radu, tak nemusíte odpovídat jako dítě, děkuji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Čím dřív se naučíte, jak psa efektivně a účinně odstrčit stranou, tím lépe. Jednoduchý pohyb rukou, kterou položíte na přední část těla psa, a odsunete ho až kam dosáhnete. Platí, že když si chci mazlit boloňáka, nebude mi do toho MOK kecat, a naopak. Podstatný přitom je, co si myslíte a jak se cítíte - pokud litujete mládě, moc vám to nepůjde. Pokud se rozhodnete a nebudete připouštět diskuzi, mohlo by to jít lépe. U štěněte to může být náročnější, přesto to zkuste.

Je supr, že jsou přátelé, to je skvělý základ :)
Nějaká pravidla a vedení štěněti rozhodně prospějou. Dělá prostě to, co ho první napadne, pokud mu to prochází.

Náročnější to bude, je to střelec s velkou radostí do života
Ale určitě to budeme trénovat, díky za radu

hirothevizsla napsal(a):
Proč na tom záleží? Jsem dospělá, pokud se ptáte na tohle. MOK je můj třetí pejsek
MOK není agresivní plemeno, s pejsky vychází, jen je otravná ta žárlivost. Boloňák se taky umí ohnat, když je třeba
Pokud nemáte nějakou užitečnou radu, tak nemusíte odpovídat jako dítě, děkuji.

No já jen, že nedokážete v základních věcech při soužití s druhým psem usměrnit štěně už ve 3 měsících .

manbea napsal(a):
No já jen, že nedokážete v základních věcech při soužití s druhým psem usměrnit štěně už ve 3 měsících .

Dobře, protože dotaz na to, aby se jeden pes necítil ukřivděný, je vážně tabu, jak koukám. Pardon, že jsem nikdy neměla dva psy současně a radši požádám o radu lidi, kteří s tím mají ZKUŠENOSTI, jak jsem prosila v dotazu, než abych se dopustila chyby a přehnaně mezi ně zasahovala.

Přikládám večerní foto agresivního maďara, který mi boloňáka určitě za měsíc zakousne. Pěkný večer.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Jednou jsem nárazově měla ke svému psovi mrně, podruhé puberťáka. Vždycky stačilo jemně, ale důrazně odstrčit (jak píše keriton) a s adekvátním tónem říct něco ve stylu 'to nedělej'. Pochopili velmi rychle, pak už stačilo potichu houknout.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jednou jsem nárazově měla ke svému psovi mrně, podruhé puberťáka. Vždycky stačilo jemně, ale důrazně odstrčit (jak píše keriton) a s adekvátním tónem říct něco ve stylu 'to nedělej'. Pochopili velmi rychle, pak už stačilo potichu houknout.

On se mrňous vždycky vrací Jinak na povely poslouchá, je to šikula, i bez cvičáku už poslouchá na přivolání, umí sedni, prostě základy... Ale odvolat ho ve chvíli kdy mazlím boloňáka, to už je horší.
Podle komentářů vidím, že jsem na to s tím odstrčením šla zatím správně, jen to nesmím hned vzdávat... Bála jsem se, aby se třeba nepřestali mít rádi kvůli tomu... Oni spolu jinak i spinkají, fakt se mají rádi, jen ve chvíli, kdy jde o mou pozornost jde vše stranou...
Tak na tom mákneme, aby se v tomhle víc tolerovali.

hirothevizsla napsal(a):
Dobře, protože dotaz na to, aby se jeden pes necítil ukřivděný, je vážně tabu, jak koukám. Pardon, že jsem nikdy neměla dva psy současně a radši požádám o radu lidi, kteří s tím mají ZKUŠENOSTI, jak jsem prosila v dotazu, než abych se dopustila chyby a přehnaně mezi ně zasahovala.

Přikládám večerní foto agresivního maďara, který mi boloňáka určitě za měsíc zakousne. Pěkný večer.

Mám 6 psů (všechno nekastrované kluky) ve věku 6 měsíců až 9 let. Přicházeli postupně, většinou po cca 1,5 roce jako štěňata a tak dobře vím, jak je důležité temperamentní a rozjívené štěně usměrňovat, aby se jeho hrátky nezvrhly v šikanu starších psů ve slabším postavení anebo naopak, aby starší psi štěně dobře přijali a v budoucnu ho nejenom pouze trpěli, ale měli ho i rádi a bez problémů ho přijali do své smečky se vším všudy. Nemám a ani nestojím o konflikty mezi svými psy a od prvního dne dbám na to aby se nově příchozí štěně přizpůsobilo a osvojilo si pravidla soužití jak vůči mně, tak i ke starším psům. Tolik tedy mé skromné ZKUŠENOSTI.

manbea napsal(a):
Mám 6 psů (všechno nekastrované kluky) ve věku 6 měsíců až 9 let. Přicházeli postupně, většinou po cca 1,5 roce jako štěňata a tak dobře vím, jak je důležité temperamentní a rozjívené štěně usměrňovat, aby se jeho hrátky nezvrhly v šikanu starších psů ve slabším postavení anebo naopak, aby starší psi štěně dobře přijali a v budoucnu ho nejenom pouze trpěli, ale měli ho i rádi a bez problémů ho přijali do své smečky se vším všudy. Nemám a ani nestojím o konflikty mezi svými psy a od prvního dne dbám na to aby se nově příchozí štěně přizpůsobilo a osvojilo si pravidla soužití jak vůči mně, tak i ke starším psům. Tolik tedy mé skromné ZKUŠENOSTI.

A co takhle místo vypisování několika řádků vašich zkušeností třeba dát nějaký tip? Protože zatím jsem v komentářích viděla jen rýpání a nesmyslný dotaz na věk (doteď nechápu, co to s tím má společného, ale budiž). Ptala jsem se na zkušenosti lidí, kteří byli ve stejné situaci. Nikde jsem nenapsala, že se moji psi nemají rádi. A nikde jsem nenapsala, že je to tak strašné, že by se to mohlo zvrhnout v šikanu nebo nějakou nenávist mezi psy. Svoje psy znám dobře; štěně se teprve socializuje a opravdu jim nehodlám do všeho zasahovat. Boloňák si spoustu věcí s prckem vyřeší sám a já zasahuju jen, když je to nutné. NIKDY nenastala situace, kdy by se psi agresivně rvali. Štěně prostě zkouší, spoustu věcí bere jako hru, jak už výše někdo psal. Na co jsem se ptala v původním dotazu, jsou zkušenosti se žárlením jednoho na druhého.
Chápu, že v každé diskuzi se musí ozvat rýpal, ale...Je tak těžké vyjádřit se k tomu, o čem téma skutečně je, nebo si prostě rýpáním a řečmi typu "A jak bude teprve legrační až za měsíc bude vižla lítat po bytě s boloňákem v hubě jak s kusem hadru.?" krátíte den?

hirothevizsla napsal(a):
A co takhle místo vypisování několika řádků vašich zkušeností třeba dát nějaký tip? Protože zatím jsem v komentářích viděla jen rýpání a nesmyslný dotaz na věk (doteď nechápu, co to s tím má společného, ale budiž). Ptala jsem se na zkušenosti lidí, kteří byli ve stejné situaci. Nikde jsem nenapsala, že se moji psi nemají rádi. A nikde jsem nenapsala, že je to tak strašné, že by se to mohlo zvrhnout v šikanu nebo nějakou nenávist mezi psy. Svoje psy znám dobře; štěně se teprve socializuje a opravdu jim nehodlám do všeho zasahovat. Boloňák si spoustu věcí s prckem vyřeší sám a já zasahuju jen, když je to nutné. NIKDY nenastala situace, kdy by se psi agresivně rvali. Štěně prostě zkouší, spoustu věcí bere jako hru, jak už výše někdo psal. Na co jsem se ptala v původním dotazu, jsou zkušenosti se žárlením jednoho na druhého.
Chápu, že v každé diskuzi se musí ozvat rýpal, ale...Je tak těžké vyjádřit se k tomu, o čem téma skutečně je, nebo si prostě rýpáním a řečmi typu "A jak bude teprve legrační až za měsíc bude vižla lítat po bytě s boloňákem v hubě jak s kusem hadru.?" krátíte den?

Pokud byste chtěla zasahovat až, kdyby se natvrdo rvali, tak je to pozdě Evidentně, bohužel, nemáte cit pro pravidla ve smečce.

Bych to neviděla černě, ono usměrňovat ohaří štěně je o něco náročnější než usměrňovat dospěláka.
Hlavní je, že se pejsci přátelí a zadavatelka to řeší a nechá si poradit. To půjde. I s šíleným ohařetem.

Nemám teda ty zkušenosti, ale mně se osvědčilo jméno, co chci.
Alík-piškotek, Beník-piškotek, Fifinka-piškotek
když zmatek, tak nikdo, dát až se jménem
většinou to byla kombinace 2psů kolem 25 kilo + malý 10 nebo 4. Naučili se to rychle.
Alik-mazliky, Beník-mazliky, Fifinka-mazliky, Psové=všichni
Uzel
Klacek
Balonek
Za mě teda žádné odstrkování, protože to je taky hra (jo, asi bych si tak neměla hrát se psy, ale oni podle tónu poznají, kdy je to hra) - a jak být hodný, vstřícný na jednoho a v tom samém okamžiku odmítavý na druhého - jedině toho "momentálně nechtěného" chvíli nevšímáte, ať dělá, co dělá, se jménem mazlit, kterého chcete, třeba ho schovat na zemi do náruče, za malou chvíli druhého...) Tak to dělám já, protože teda sice umím psa odstrčit, ale prostě i si tak se psy hraju. Někdy jim dát šanci dohromady, někdy ne. Mám teda teď 2 podobně velké psy, kamarádka má malého, teta má mikro. Většinou těm malým to nejde, protože velcí už jsou na to zvyklí...
Nebo i si ho na malou chvíli vzít samotného jednoho do místnosti, se jménem, prostřidat rychle.
ale taky
Alik-doma, Beník-ven, Fifinka-ven nebo jiné kombinace
nebo
Alik-čekej, Fifinka-utírat pacinky
nebo cokoli
když máte víc psů, je dobré je naučit na jméno, rozlišení, skrz hry to jde asi nejlíp.
Možná je to blbost, ale tak nějak to vypadá, že to funguje.

manbea napsal(a):
A jak bude teprve legrační až za měsíc bude vižla lítat po bytě s boloňákem v hubě jak s kusem hadru.
Můžu se zeptat kolik vám je let?

Mně ten úvodní dotaz nepřijde nikterak stupidní, nechápu potřebu ptát se na věk pisatelky. Styl je kultivovaný, nechybí pozdrav ani poděkování, má to hlavu a patu, žádné hrubky.
Pisatelka má dva psy současně poprvé, zkušenosti s tímto nemá, tak se ptá. Vižleti jsou 3 měsíce, čili úplné mimino, zatím k žádnému maléru nedošlo, psi jsou v pohodě. Podle jistých náznaků pisatelka soudí, že by v budoucnu mohl být problém a chce mu předejít. Čili dokonce řeší i včas.
Co je špatně? Zrovna od vás mě taková reakce překvapila.

Vzhledem k tomu, že zadavatelka nedává základní věci - nedokáže ohlídat to, aby štěně druhému psovi nesežralo misku, tudíž psi musí jíst odděleně, nechá ho fackovat druhého psa (vím, je to legrace) a dovolí štěněti, aby se nacpalo všude i kam a kdy se mu zachce - už toto jsou náznaky její slabší autority či (naivity?) - proto dotaz na věk...

Pokud si smečku složím z plemen, kde bude v dospělosti vládnout velký velikostní nepoměr, o to více je potřeba důsledně vychovat a usměrňovat nově příchozího tak, aby v budoucnu nedocházelo mezi psy ani k výchovným šťouchancům, protože ty nemusí pro malého psa zůstat bez následků.
O tom, že by vižla za měsíc boloňáka zakousla jsem nikde nepsala a určitě si ani nemyslím, že by se zadavatelce 3 měsíční štěně agresivně s druhým psem rvalo. To fakt ne.

A kdybych jako na potvoru ty vižly neznala a neměla s nimi osobní zkušenosti . Jsou to opravdu temperamentní psi, kteří jsou k neutahání a jejich hry bývají zejména v dospívání více než divoké. Proto jich je tolik nezvládnutých, tahajících své majitele jak sáně apod.

Nicméně rad se zde zadavatelce dostalo dost a tak jí přeji, ať se jí psy podaří vychovat na jedničku a má z nich příštích 15 let jen samou radost.

Mě se podařilo bez úrazu spojit psa tzv''bojového'' plemene a to pita se sa morostem šarpejem. Těžko srovnávat povahy, ale velikostí byli po půl roceskoro stejní i když váhou ne. Já jsem měla štěstí, že náš stařík(bylo mu tehdy 12 let) přijal štěně s nadšením. Já jsem ze začátku spíš odstrkovala staříka, aby štěně neumačkal, jelikož byl už hluchý a špatně viděl tak to bylo trošku náročné při jeho 40ti kilech, ale že to byl klidný pohodář i z toho šídla malého vyrostl celkem klidný pes.
U Vás je to trochu těžší, že starší pesan je celkem malý, budete muset být ke štěněti důraznější, aby až naroste, staršího nadmíru neobtěžoval.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

kačíkačka napsal(a):
Mě se podařilo bez úrazu spojit psa tzv''bojového'' plemene a to pita se sa morostem šarpejem. Těžko srovnávat povahy, ale velikostí byli po půl roceskoro stejní i když váhou ne. Já jsem měla štěstí, že náš stařík(bylo mu tehdy 12 let) přijal štěně s nadšením. Já jsem ze začátku spíš odstrkovala staříka, aby štěně neumačkal, jelikož byl už hluchý a špatně viděl tak to bylo trošku náročné při jeho 40ti kilech, ale že to byl klidný pohodář i z toho šídla malého vyrostl celkem klidný pes.
U Vás je to trochu těžší, že starší pesan je celkem malý, budete muset být ke štěněti důraznější, aby až naroste, staršího nadmíru neobtěžoval.

Tak to je super, že se vám to povedlo Naštěstí i ten boloňák je hodně hravý, pořád má tu štěněcí povahu, takže ho štěně vyloženě neotravuje, energií překypují oba, tady aspoň zatím problém nebude.
Spíš jsem si tenkrát boloňáka pořídila hlavně jako mazla, když jsem ho koupila, ještě jsem bydlela u našich, takže byl takový "rodinný pes" a dostával 100% pozornosti od všech... Teď najednou přišel narušitel, který mu trochu té pozornosti bere Ale ono to půjde, kluci se mají rádi, lítají spolu po bytě jako torpéda... a maďar se taky časem hodí do klidu, přeci jen zas tak dlouho tu s námi není

tapina napsal(a):
Nemám teda ty zkušenosti, ale mně se osvědčilo jméno, co chci.
Alík-piškotek, Beník-piškotek, Fifinka-piškotek
když zmatek, tak nikdo, dát až se jménem
většinou to byla kombinace 2psů kolem 25 kilo + malý 10 nebo 4. Naučili se to rychle.
Alik-mazliky, Beník-mazliky, Fifinka-mazliky, Psové=všichni
Uzel
Klacek
Balonek
Za mě teda žádné odstrkování, protože to je taky hra (jo, asi bych si tak neměla hrát se psy, ale oni podle tónu poznají, kdy je to hra) - a jak být hodný, vstřícný na jednoho a v tom samém okamžiku odmítavý na druhého - jedině toho "momentálně nechtěného" chvíli nevšímáte, ať dělá, co dělá, se jménem mazlit, kterého chcete, třeba ho schovat na zemi do náruče, za malou chvíli druhého...) Tak to dělám já, protože teda sice umím psa odstrčit, ale prostě i si tak se psy hraju. Někdy jim dát šanci dohromady, někdy ne. Mám teda teď 2 podobně velké psy, kamarádka má malého, teta má mikro. Většinou těm malým to nejde, protože velcí už jsou na to zvyklí...
Nebo i si ho na malou chvíli vzít samotného jednoho do místnosti, se jménem, prostřidat rychle.
ale taky
Alik-doma, Beník-ven, Fifinka-ven nebo jiné kombinace
nebo
Alik-čekej, Fifinka-utírat pacinky
nebo cokoli
když máte víc psů, je dobré je naučit na jméno, rozlišení, skrz hry to jde asi nejlíp.
Možná je to blbost, ale tak nějak to vypadá, že to funguje.

To je super, tohle používám taky Ale ne na to mazlení, tak zkusím i na to
Taky volám "Hiro, paciny; Danny, čekej." Nebo se ptám, kdo půjde první a oni ví, jeden z nich čeká, druhý jde A oba volám "Pejsci." Taky se mi to osvědčilo, ale nenapadlo mě to na mazlení, díky za tip!

manbea napsal(a):
Vzhledem k tomu, že zadavatelka nedává základní věci - nedokáže ohlídat to, aby štěně druhému psovi nesežralo misku, tudíž psi musí jíst odděleně, nechá ho fackovat druhého psa (vím, je to legrace) a dovolí štěněti, aby se nacpalo všude i kam a kdy se mu zachce - už toto jsou náznaky její slabší autority či (naivity?) - proto dotaz na věk...

Pokud si smečku složím z plemen, kde bude v dospělosti vládnout velký velikostní nepoměr, o to více je potřeba důsledně vychovat a usměrňovat nově příchozího tak, aby v budoucnu nedocházelo mezi psy ani k výchovným šťouchancům, protože ty nemusí pro malého psa zůstat bez následků.
O tom, že by vižla za měsíc boloňáka zakousla jsem nikde nepsala a určitě si ani nemyslím, že by se zadavatelce 3 měsíční štěně agresivně s druhým psem rvalo. To fakt ne.

A kdybych jako na potvoru ty vižly neznala a neměla s nimi osobní zkušenosti . Jsou to opravdu temperamentní psi, kteří jsou k neutahání a jejich hry bývají zejména v dospívání více než divoké. Proto jich je tolik nezvládnutých, tahajících své majitele jak sáně apod.

Nicméně rad se zde zadavatelce dostalo dost a tak jí přeji, ať se jí psy podaří vychovat na jedničku a má z nich příštích 15 let jen samou radost.

Štěndo je stále ve fázi, kdy sežere na co přijde, musím neustále odvolávat. Na tom odděleném krmení pracujeme, prostě nechci, aby teď, když mu tam ten divoch vletí, aby boloňák začal hltat a stresoval se o svou porci jídla. A to považuji za rozumné řešení.
K tomu fackování - ano, je to legrační, protože to dělá i mně, má veliké packy, které nemotorně pokládá na všechno a na všechny. Není to nic agresivního. To ale z jednoho dotazu opravdu posoudit nemůžete.
Štěněti nejsou ještě ani 4 měsíce, za dobu, co ho máme, jsme ušli velký kus cesty, ať už ve výchově nebo ve výcviku. Rozhodně ho nemám nezvládnutého, za tím si stojím. Kdybych po něm měla chtít, aby se naučil všechno během tak krátké doby, zbláznil by se. Zvládá základní povely, přivolání, vydrží doma sám, nic mi neničí.
K tomu temperamentu - ano, může se snadno stát, že z MOK vyroste neřízená střela, pokud se mu majitel dostatečně nevěnuje a nedopřeje mu dostatek pohybu. Je to ale pes, na kterého se ani nemusí zvyšovat hlas, neuvěřitelně mírný, chytrý a učenlivý. Věřte mi, že boloňák je mnohem tvrdohlavější
Mám za sebou výchovu pejska z útulku, křížence ohaře a pitbula, nikoho nepokousal, nestartoval mi po psech¨, naučil se šlapat jako hodinky, ačkoli jsem ho dostala dospělého, absolutně nevychovaného a s ne moc pěknými vzpomínkami na minulost. Takže si nemyslím, že bych měla problémy s výchovou psů, nebo malou autoritu (naivitou... ?), jak jste psala. Asi žijete v představě, že jsem nějaká puberťačka, co si pořídila prvního velkého psa.
Štěndo je prostě škvrně, které se toho ještě musí hodně naučit. A opravdu, štěně MOK se zvládá mnohem hůř, než potom dospělý pes. A to, že se cpe před dospěláka, protože se chce pořád mazlit a hrát si, opravdu nevnímám jako nezvládnutou výchovu. Tady jsem jen sbírala zkušenosti ostatních, abych mohla zkusit něco nového.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pokud byste chtěla zasahovat až, kdyby se natvrdo rvali, tak je to pozdě Evidentně, bohužel, nemáte cit pro pravidla ve smečce.

Jenže oni jsou opravdu daleko od toho, aby se rvali. Ti dva se zbožňují, jsou to prostě bráchové, jednu chvíli spolu spokojeně spinkají v pelíšku, hlavu jeden na druhém, druhou zase lítají po bytě a jeden druhému "krade" hračky, tak si to spolu vyřeší, a je klid. Psy, kteří po sobě natvrdo vyjíždějí, jsem viděla hodněkrát, a tohle do toho má opravdu daleko. Ale opět, zůstal tu asi nepochopený úvodní dotaz a někdo se chytá slovíček.

Podle mě to akorát prostě nemůžete brát tak, že "by se jeden cítil" odstrčený, zanedbaný. Vy jim dáváte, co potřebují. To z Vás musí cítit a jistě budou. Se štěňátkem jdete víckrát ven, ale i přece proto, aby si ten starší odpočinul, měl čas pro sebe, určitě byste ho teď musela třeba 8x za den umýt. Jdu s malým trénovat, velký dostane doma kost. Velký chodí pomalu, chce číst značky, malý chce lítat s ostatními psy. Velký všechno zná, malý teprv poznává.
Najíst dostali oba stejně.
Mazlíte je stejně.
Dobře, jednoho musíte víc česat a druhý víc pracovat, ale tohle jsou takové drobnosti, že nakonec to vyjde na stejno, odpovídá to potřebám obou, rovnoměrně; a jistě jsou i společné aktivity, jak píšete, mají se k sobě...

Jo jako u nás to je taky, fena je ve vaně, pes tam musí být taky, aby o něco nepřišel. Je to zvědavost, je to to, že třeba chce něco dostat taky a snad ani to ne (nikdy jsem neměla takové sprinty do koupelny a ochotu do mytí nohou, jako když mám dva psy, přestože odměna, pochvala je pořád stejná).
Podle mě to označení "žárlivost" je takové zavádějící. Něco, co bych možná nazvala žárlivost, dělala babičky fena. Když jsem hladila, dávala něco té svojí, tahle stará začala vztekle štěkat, i když se jí to vůbec netýkalo, ležela třeba původně u babičky a já tu svou měla u sebe. Někdy jsem třeba té své dávala prášek... Tak stará to poštekala, všechny, všechno a zalezla a nebavila se se mnou, nechtěla přijít. Párkrát, chvíli. Já nevím, ani mě nenapadlo, že by to byla žárlivost, prostě nový, cizí pes, situace, jakou neznala.

Každý musí mít svůj klid na své jídlo, to je jasné, já mám ještě kocoura, žere pomalu, vybírá, co mu chutná, co možná zachvíli, co fakt ne, ale tak to nevyhodí mi, nebudu mu to cpát, dokud teda ho hlad nenaučí... Na co? Je to už starý pán, má na to nárok. Oba psi jsou naučení, že k jeho misce mohou, až kocour odchází. Každý teda jiným způsobem, ale prostě vědí, že dokud je kocour u misky, nesmí k němu. Leckdy, dost často, vlastně vždycky má kocour něco lepšího, než psi. Někdy má každý úplně jiné krmení, někdy psi i každý jiné pamlsky, ale proč by žárlili. Nemůžu fenu litovat, že nedostane kuřecí křupky a pes jo, feně by to neudělalo dobře.
Ti psi to ani tak neberou, když se k něčemu nasomrujou všichni, řeknu "jméno", ostatní si řeknou, ok to nejsem já. Fena teda zkouší, jestli náhodou... Ale to prostě je taková povaha - je to ve všem, "nechtěla bys náhodou dnes sundat rukavice?", "nebude se se mnou tahle paní dneska náhodou kamarádit?" Pět let jí vytrvale usazuju za vchodovými dveřmi do domu, pes sedá po pár měsících automaticky, ona pouze, je-li vyzvána. Tak stejně tak reaguje, když volám psa, kocoura... Když první oslovím ji s "čekej", počká. Ale když ne, co by to nezkusila, nevyženu ji; od psa, kocoura, někdy něco odpadne, co by nepřišla, ale cíleně nejde za tím "on něco dostane, seberu mu to", kouká na mě, nikdy žádného neodháním, když teda přijde, dám jí něco taky, učešu trochu taky, za chvili apod., zas se jménem. Když někde čeká, dojdu tam za ní a pochvalím vždycky, nejhodnější, úplně nejvíc.
Třeba co mě teď nedávno udivilo, fena strašně miluje děti, je to ale takový tank. Neskáče po nich, ale prostě se na ně tak strašně razantně lepí, když sedí na zemi, cpe se jim do klína... Teď, co jsme teď naposledy měly návštěvu, pomazlila se s nimi první, pak nechala psa a už se necpala, ale jak pes šel pryč, šla ona zas. Nebo šla k "volnému" dítěti. Když děti chtěli krmit kocoura, odklidila se sama od sebe úplně na místo, i když teda děti různě pletly misky, co tam dát, kam je dát, jé on kocour se otírá o nohy, jé on vyskočil na židli, no strašný cirkus kolem toho.
Psovi je teď rok, myslím, že tak nějak v obrysech ten domácí provoz začal chápat docela brzo, některé věci pořád pilujeme... Je to taky temperament.
Podle mě teda vůbec nejde o nějaká pravidla ve smečce, ale o jediné pravidlo, které se mezi odborníky vůbec nesmí říkat

hirothevizsla napsal(a):
To je super, tohle používám taky Ale ne na to mazlení, tak zkusím i na to
Taky volám "Hiro, paciny; Danny, čekej." Nebo se ptám, kdo půjde první a oni ví, jeden z nich čeká, druhý jde A oba volám "Pejsci." Taky se mi to osvědčilo, ale nenapadlo mě to na mazlení, díky za tip!

Přesně tak, taky jsem to měla přes jména, pokud jsem si zavolala jednoho, tak jsem prostě chtěla jen toho jednoho. Ať už šlo o mazlení, cvičení nebo hraní. Nakonec jsem si stejně pomazlila oba najednou. Ale od začátku jsem je hodně učila na ta jména. Pochopili to rychle, znali pak jména jeden druhého - jakože když jsem zavolala na Maxe -tak Cooper už se rozhlížel a koukal kde je.

Jinak teda nevím jak ostatní, ale já bych vám doporučila začít psy krmit společně, jestli je teda nechcete při krmení oddělovat pořád. Aby se prostě naučili respektovat to, že každý má svojí misku a do té druhé se neleze. Pokud by štěně do druhé misky lezlo, a boloňák dal najevo, že se mu to nelíbí tak bych ho klidně nechala. Ale spíš bych se snažila to rázně zakazovat, aby k tomu vůbec nedocházelo. U nás to bylo tak, že stačilo aby se štěně přiblížilo při žraní ke staršímu psovi a ten okamžitě od misky popošel a žrádlo by mu přenechal - ale to jsem nedovolila. O to to bylo těžší, myslím, že kdyby mu dal hned najevo, že se mu to nelíbí tak štěně dá pokoj. Ale taky jsme to zvládli. On celkově starší pes byl hodně submisivní, takže jsem štěně musela fakt korigovat hlavně já. Pokud si hráli, tak jsem už na starém psovi viděla, že je toho na něj moc, ale najevo to nikdy nedal, nikdy se neohnal, nezavrčel. A od toho jsem tam byla já.

tapina napsal(a):
Podle mě to akorát prostě nemůžete brát tak, že "by se jeden cítil" odstrčený, zanedbaný. Vy jim dáváte, co potřebují. To z Vás musí cítit a jistě budou. Se štěňátkem jdete víckrát ven, ale i přece proto, aby si ten starší odpočinul, měl čas pro sebe, určitě byste ho teď musela třeba 8x za den umýt. Jdu s malým trénovat, velký dostane doma kost. Velký chodí pomalu, chce číst značky, malý chce lítat s ostatními psy. Velký všechno zná, malý teprv poznává.
Najíst dostali oba stejně.
Mazlíte je stejně.
Dobře, jednoho musíte víc česat a druhý víc pracovat, ale tohle jsou takové drobnosti, že nakonec to vyjde na stejno, odpovídá to potřebám obou, rovnoměrně; a jistě jsou i společné aktivity, jak píšete, mají se k sobě...

Jo jako u nás to je taky, fena je ve vaně, pes tam musí být taky, aby o něco nepřišel. Je to zvědavost, je to to, že třeba chce něco dostat taky a snad ani to ne (nikdy jsem neměla takové sprinty do koupelny a ochotu do mytí nohou, jako když mám dva psy, přestože odměna, pochvala je pořád stejná).
Podle mě to označení "žárlivost" je takové zavádějící. Něco, co bych možná nazvala žárlivost, dělala babičky fena. Když jsem hladila, dávala něco té svojí, tahle stará začala vztekle štěkat, i když se jí to vůbec netýkalo, ležela třeba původně u babičky a já tu svou měla u sebe. Někdy jsem třeba té své dávala prášek... Tak stará to poštekala, všechny, všechno a zalezla a nebavila se se mnou, nechtěla přijít. Párkrát, chvíli. Já nevím, ani mě nenapadlo, že by to byla žárlivost, prostě nový, cizí pes, situace, jakou neznala.

Každý musí mít svůj klid na své jídlo, to je jasné, já mám ještě kocoura, žere pomalu, vybírá, co mu chutná, co možná zachvíli, co fakt ne, ale tak to nevyhodí mi, nebudu mu to cpát, dokud teda ho hlad nenaučí... Na co? Je to už starý pán, má na to nárok. Oba psi jsou naučení, že k jeho misce mohou, až kocour odchází. Každý teda jiným způsobem, ale prostě vědí, že dokud je kocour u misky, nesmí k němu. Leckdy, dost často, vlastně vždycky má kocour něco lepšího, než psi. Někdy má každý úplně jiné krmení, někdy psi i každý jiné pamlsky, ale proč by žárlili. Nemůžu fenu litovat, že nedostane kuřecí křupky a pes jo, feně by to neudělalo dobře.
Ti psi to ani tak neberou, když se k něčemu nasomrujou všichni, řeknu "jméno", ostatní si řeknou, ok to nejsem já. Fena teda zkouší, jestli náhodou... Ale to prostě je taková povaha - je to ve všem, "nechtěla bys náhodou dnes sundat rukavice?", "nebude se se mnou tahle paní dneska náhodou kamarádit?" Pět let jí vytrvale usazuju za vchodovými dveřmi do domu, pes sedá po pár měsících automaticky, ona pouze, je-li vyzvána. Tak stejně tak reaguje, když volám psa, kocoura... Když první oslovím ji s "čekej", počká. Ale když ne, co by to nezkusila, nevyženu ji; od psa, kocoura, někdy něco odpadne, co by nepřišla, ale cíleně nejde za tím "on něco dostane, seberu mu to", kouká na mě, nikdy žádného neodháním, když teda přijde, dám jí něco taky, učešu trochu taky, za chvili apod., zas se jménem. Když někde čeká, dojdu tam za ní a pochvalím vždycky, nejhodnější, úplně nejvíc.
Třeba co mě teď nedávno udivilo, fena strašně miluje děti, je to ale takový tank. Neskáče po nich, ale prostě se na ně tak strašně razantně lepí, když sedí na zemi, cpe se jim do klína... Teď, co jsme teď naposledy měly návštěvu, pomazlila se s nimi první, pak nechala psa a už se necpala, ale jak pes šel pryč, šla ona zas. Nebo šla k "volnému" dítěti. Když děti chtěli krmit kocoura, odklidila se sama od sebe úplně na místo, i když teda děti různě pletly misky, co tam dát, kam je dát, jé on kocour se otírá o nohy, jé on vyskočil na židli, no strašný cirkus kolem toho.
Psovi je teď rok, myslím, že tak nějak v obrysech ten domácí provoz začal chápat docela brzo, některé věci pořád pilujeme... Je to taky temperament.
Podle mě teda vůbec nejde o nějaká pravidla ve smečce, ale o jediné pravidlo, které se mezi odborníky vůbec nesmí říkat

Tak jsem ráda, že je to běžné... Jasně, je to pro boloňáka nová situace, najednou tu není jediný... To půjde

marcelaamax napsal(a):
Přesně tak, taky jsem to měla přes jména, pokud jsem si zavolala jednoho, tak jsem prostě chtěla jen toho jednoho. Ať už šlo o mazlení, cvičení nebo hraní. Nakonec jsem si stejně pomazlila oba najednou. Ale od začátku jsem je hodně učila na ta jména. Pochopili to rychle, znali pak jména jeden druhého - jakože když jsem zavolala na Maxe -tak Cooper už se rozhlížel a koukal kde je.

Jinak teda nevím jak ostatní, ale já bych vám doporučila začít psy krmit společně, jestli je teda nechcete při krmení oddělovat pořád. Aby se prostě naučili respektovat to, že každý má svojí misku a do té druhé se neleze. Pokud by štěně do druhé misky lezlo, a boloňák dal najevo, že se mu to nelíbí tak bych ho klidně nechala. Ale spíš bych se snažila to rázně zakazovat, aby k tomu vůbec nedocházelo. U nás to bylo tak, že stačilo aby se štěně přiblížilo při žraní ke staršímu psovi a ten okamžitě od misky popošel a žrádlo by mu přenechal - ale to jsem nedovolila. O to to bylo těžší, myslím, že kdyby mu dal hned najevo, že se mu to nelíbí tak štěně dá pokoj. Ale taky jsme to zvládli. On celkově starší pes byl hodně submisivní, takže jsem štěně musela fakt korigovat hlavně já. Pokud si hráli, tak jsem už na starém psovi viděla, že je toho na něj moc, ale najevo to nikdy nedal, nikdy se neohnal, nezavrčel. A od toho jsem tam byla já.

On se boloňák vždycky u misky ozval... Spíš nechci, aby z toho měl nervy, když se jde žrát. Hiro normálně jde ke svojí misce, ale jak začne jíst Danny, přiřítí se tam jako šílenec a najednou ho jeho jídlo nezajímá (a že je ti buldozer, jak se tam nacpe, během dvou soust sežere všechno a nikdo ho nedostane pryč)... Budeme zkoušet postupně

hirothevizsla napsal(a):
On se boloňák vždycky u misky ozval... Spíš nechci, aby z toho měl nervy, když se jde žrát. Hiro normálně jde ke svojí misce, ale jak začne jíst Danny, přiřítí se tam jako šílenec a najednou ho jeho jídlo nezajímá (a že je ti buldozer, jak se tam nacpe, během dvou soust sežere všechno a nikdo ho nedostane pryč)... Budeme zkoušet postupně

No zkuste kouknout na "It's yer choice."
Fenu jsem taky od kocoura rázně vyhazovala, jako jo, když jsem v místnosti, nechá ho, jak odejdu, konec.
Psa jsem to učila takhle, postupně, po krůčcích, je naprosto spolehlivý.
Nevedeme teda systém - každý svoje miska, naopak, jak jeden odejde, může k té misce druhý...
Jinak oba by byli schopni kocoura vyhnat, o tom žádná, a asi by i ty tendence byly.
Pes byl odmala zvyklý na kočky, štěňata ty kočky dlachnila brutálně. Ale tak naučil se, s kocourem se mají rádi, hrají si, honí se, jeden druhého, koucour psa kouše, pes je šťastný když má kocour dost, schová se, kam pes nemůže, pes dál nedoráží. Večer se umývají navzájem.
Když jsem je nemohla zrovna dozorovat, tak jsem dala kocourovi krmení jinam. Podle mě je to daleko lepší, než psa opakovaně nechat kocoura (menšího psa) vyhnat od misky. Ze začátku taky, kocour v jiné místnosti, psi v jiné - když jsem nebyla doma. Tak prostě jak zapracujete na vzájemném souznění, tohle bude další meta. My zas pilujeme něco jiného, s čím Vy určitě problém nemáte, mít nebudete, každý pes je jiný, každý člověk je jiný. Asi to není nic nenormálního nebo zásadní chyba... Ne?

Ja to robím tak, že mačky dostávajú žrádlo na stôl a keď tam pribehne fenka-Darinka, tak aj jej dám dve granulky, aby jej nebolo ľúto.

mamkamaria napsal(a):
Ja to robím tak, že mačky dostávajú žrádlo na stôl a keď tam pribehne fenka-Darinka, tak aj jej dám dve granulky, aby jej nebolo ľúto.

Našim to líto není, protože jim kocour vždycky blahosklonně něco nechá
Nechci, aby mi kočky lezly po stole - kocour zásadně sedí na parapetu, nebo na časopise, nebo na židli u stolu, protože to přece není stůl.
Nechci, aby mi lozil po lince - ale umyvadlo není linka. Štafličky u linky taky vůbec ne.
A tak.
Pes měl tendence spávat na kuchyňské lince, tak jsme si to nějak vysvětlili. Ok. Tak nějak od léta ho to ani nenapadlo. Předevčírem jsem vyklidila prostor na lednici (160cm), včera jsem ho našla spát tam. Vyskočil tam pravděpodobně ze židle nebo spíš vylezl po těch štafličkách.
Dneska si nějak podezřele obhlíží lustr.
Asi bude spát venku.
S kocourem.
Aby mu to nebylo l'úto.

Mám zkušenost na zvykání štěněte a kocourů. Sedla jsem si na podlahu, z jedné strany u ruky štěně, z druhé kocoura. "To je můj hodný kocourek"-pamlsek, "To je můj hodný pejsek"-pamlsek.Ukazovala jsem jim jeden druhého a říkala "kamarád". Pes to brzy pochopil a heslo "kamarád" fungovalo i na lidi...Jinak kocouři jsou u nás autorita, pro jistotu nejprve zkontrolují a ochutnají psí misku, zda jim nechci psího kámoše otrávit (pes v míru čeká, až bude ke své misce připuštěn) .

Enter napsal(a):
Mám zkušenost na zvykání štěněte a kocourů. Sedla jsem si na podlahu, z jedné strany u ruky štěně, z druhé kocoura. "To je můj hodný kocourek"-pamlsek, "To je můj hodný pejsek"-pamlsek.Ukazovala jsem jim jeden druhého a říkala "kamarád". Pes to brzy pochopil a heslo "kamarád" fungovalo i na lidi...Jinak kocouři jsou u nás autorita, pro jistotu nejprve zkontrolují a ochutnají psí misku, zda jim nechci psího kámoše otrávit (pes v míru čeká, až bude ke své misce připuštěn) .

Můj kocour by Vám řekl: Pamlsek? Pa-ml-sek? Z ruky? To vážně? Jako já? Kamarád se psem? Bože, jí fakt už úplně škráblo.
On všechno ví první, nic ho nemůže překvapit, všechno má ve svých packách. A když ho náhodou něco překvapí, tak ho to ve skutečnosti vůbec nepřekvapí, jen je hluboce zhnusen.
To byste musela vidět
Stará kočka byla věčný optimista, a vtěrka, a srandista, on je strašně hodný, někde hodně, hodně, hodně hluboko uvnitř

tapina napsal(a):
Můj kocour by Vám řekl: Pamlsek? Pa-ml-sek? Z ruky? To vážně? Jako já? Kamarád se psem? Bože, jí fakt už úplně škráblo.
On všechno ví první, nic ho nemůže překvapit, všechno má ve svých packách. A když ho náhodou něco překvapí, tak ho to ve skutečnosti vůbec nepřekvapí, jen je hluboce zhnusen.
To byste musela vidět
Stará kočka byla věčný optimista, a vtěrka, a srandista, on je strašně hodný, někde hodně, hodně, hodně hluboko uvnitř

.Já mám kocoury dva. Jeden bere psa jako něco, čemu ale OPRAVDUnení třeba věnovat žádnou pozornost, dále si lenoší na svém pelíšku (říkáme mu bytová dekorace), druhý je ten testovací (copak to má ten pes v mističce? Já chci taky hladit! Pes má pamlseček a já ne? ). Štěně je vzalo jako pány domu a respektuje je (jinak by to byl asi dobrý humbuk ).
Pozdravujte svého kocoura, je to pravá kočičí osobnost