Dobrý den,
jsem naprosto zoufalá, protože našemu teprve šestiletému pejskovi diagnostikovali rakovinu.. Už se s tím nic dělat nedá, všechno by bylo zbytečné. Řekli nám pouze ze může každou chvilkou přestávám žrát atd. Mám pocit že to nezvládnu, třásně to bolí. Obzvlášť když po něm zůstane jeho kamarád už od štěněte, který to bude hodně špatně nést. Nevím co mám dělat, jak to zvládat.. pomohly by mi vaše zkušenosti, rady apod, všechno, jen se potřebuji svěřit a vědět, že nejsem jediná..
Moc děkuju..
Jediná určitě nejste, i my se museli v 6 letech rozloučit s fenkou Flat coated retrievra. Diagnóza byla fatální - osteosarkom kosti. I když je to nesmírně těžké, pejska nelitujte, chovejte se k němu jakoby nic a užívejte si společné chvíle. U nás jsme to takhle vedli 5 měsíců. Když pak odešla, ke zbylému psovi jsme po několika měsících pořídili štěňátko, které rozptýlilo všechny chmury a brzy se spolu opět stali sehranou dvojkou. Je to nespravedlivé a kruté, ale mějte vždy na paměti, že kvalitu psího života určuje láska, péče a náplň, nikoliv jeho délka. Určitě měl váš pejsek hezký život a to je důležité. Držte se a snažte se nesmutnit, vaše emoce pejsek velice vnímá a cítí, že vás zarmucuje, ovšem neví proč. Přeji vám ještě dlouhý čas, který spolu strávíte.
manbea
napsal(a):
Jediná určitě nejste, i my se museli v 6 letech rozloučit s fenkou Flat coated retrievra. Diagnóza byla fatální - osteosarkom kosti. I když je to nesmírně těžké, pejska nelitujte, chovejte se k němu jakoby nic a užívejte si společné chvíle. U nás jsme to takhle vedli 5 měsíců. Když pak odešla, ke zbylému psovi jsme po několika měsících pořídili štěňátko, které rozptýlilo všechny chmury a brzy se spolu opět stali sehranou dvojkou. Je to nespravedlivé a kruté, ale mějte vždy na paměti, že kvalitu psího života určuje láska, péče a náplň, nikoliv jeho délka. Určitě měl váš pejsek hezký život a to je důležité. Držte se a snažte se nesmutnit, vaše emoce pejsek velice vnímá a cítí, že vás zarmucuje, ovšem neví proč. Přeji vám ještě dlouhý čas, který spolu strávíte.
Děkuji moc za milý komentář, opravdu to trochu pomůže
Na K
napsal(a):
Dobrý den,
jsem naprosto zoufalá, protože našemu teprve šestiletému pejskovi diagnostikovali rakovinu.. Už se s tím nic dělat nedá, všechno by bylo zbytečné. Řekli nám pouze ze může každou chvilkou přestávám žrát atd. Mám pocit že to nezvládnu, třásně to bolí. Obzvlášť když po něm zůstane jeho kamarád už od štěněte, který to bude hodně špatně nést. Nevím co mám dělat, jak to zvládat.. pomohly by mi vaše zkušenosti, rady apod, všechno, jen se potřebuji svěřit a vědět, že nejsem jediná..
Moc děkuju..
Poděkujte mu, že s vámi byl, nechte ho včas důstojně odejít, a druhému pejskovi budete muset být oporou.
Tiež nám diagnostikovali osterakóm u 8 ročnej fenky maltezáka. U nás to bolo ale po roku trápenia kedy jej bolo raz lepšie, raz horšie a veterinári hádzali jednu diagnózu za druhou a liečili sme od problémov s kĺbami aj rôzne iné veci ako vyskočenú platničku, artritídu, dokonca jeden veterinár nám tvrdil že simuluje lebo keď kríva berieme ju na ruky a rozmaznali sme ju tým. Bolo to už dávno nejakých 12 rokov dozadu a nebola vtedy u nás možnosť ísť na magnetickú rezonanciu až sme nakoniec skončili v Brne. To už bola fenka v stave že skučala pri každom pohybe a triasla sa od bolesti. Išli sme tam s tým, že asi bude treba zoperovať tú platničku no nakoniec nám ju pán doktor po MR ani nezobudil z narkózy. Bolo to vtedy veľmi ťažké rozhodnutie ale viem že najlepšie aké sme pre ňu mohli urobiť. Musíte byť silná, pokiaľ budú zaberať lieky a psík bude mať aspoň ako tak radosť zo života tak si s ním užívajte každú chvíľku, no keď to už bude zlé tak neváhajte, tie posledné chvíle s rakovinou bývajú moc moc smutné. Psíkom to môžeme aspoň uľahčiť eutanáziou
Neměli jsme diagnostikováno nic, jen nemoc, která se rychle zhoršovala. Nikdo nevěděl co to je, proč a jak to léčit. O to to pro nás ale bylo možná i lepší, protože jsme skoro dva měsíce doufali a nepřipouštěli si špatný konec. Pak to přišlo, je to dva roky a odnesli jsme to s mužem na zdraví. Druhý pes, stejný případ jako u vás...ale nesl to na rozdíl od nás, dá se říct, překvapivě dobře. Co jsme dělali, ale do poslední chvíle, stejně jak píšou holky. Povzbuzovali, snažili se k němu chovat stejně, dokud to šlo i jsme dělali všechno stejně, nijak nelitovali. Jen: musíš papat medicínku, aby jsi byl zase zdravý pejsek. Že jsem to sotva cedila přes sevřené hrdlo, byla věc jiná, Možná pejsek ale ani nechápe, proč je panička smutná...Ráda bych vás nějak povzbudila, ale jak? Držte se
Uživatel s deaktivovaným účtem

Povzbuzení nečekejte, protože vše co napíšu nebo co tu napíšou ostatní budou pro vás bohapusté fráze, které možná budete vnímat jako naší psychickou podporu a účast, ale pokud svého pejska milujete, což si myslím, že ano, tak to vaši bolest neutlumí, možná právě naopak. Takže věřte, že bolest otupí až čas. Já teda okamžitě po odchodu psího přítele, pořizuju nové štěně...možná to vypadá cynicky, že okamžitě nahradím psa, který odešel, že je to vlastně neúcta k němu, ale mě to pomáhá. Ne teda zmírnit bolest, ta je tak strašná, že mám třeba problém se nadechnout. Nové štěně je záhul...furt se krmí, venčí, hajá, hraje, socializujeme a to pořád dokola, člověk nemá prostě čas sedět a hodiny brečet...
Můj chrt mě opustil před osmi lety a ještě dnes si občas pobrečím, když začnu vzpomínat, nad vodou mě podrželo pouze to, že manžel hned ten den jel pro feňuli, co jsme už měli zamluvenou, nenapadlo mě, že se toho chudák Lumbík nedožije...
Máte ještě jednoho pejska, který asi bude potřebovat vaši podporu, až mu kamarád odejde...
Opravdu upřímně vám přeju co nejvíc sil, až vás váš pejsek opustí...spousta z nás už to zažila, spoustu z nás to čeká, takže víme jak se cítíte a opravdu to nejvíc vystihuje...DRŽTE SE.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Povzbuzení nečekejte, protože vše co napíšu nebo co tu napíšou ostatní budou pro vás bohapusté fráze, které možná budete vnímat jako naší psychickou podporu a účast, ale pokud svého pejska milujete, což si myslím, že ano, tak to vaši bolest neutlumí, možná právě naopak. Takže věřte, že bolest otupí až čas. Já teda okamžitě po odchodu psího přítele, pořizuju nové štěně...možná to vypadá cynicky, že okamžitě nahradím psa, který odešel, že je to vlastně neúcta k němu, ale mě to pomáhá. Ne teda zmírnit bolest, ta je tak strašná, že mám třeba problém se nadechnout. Nové štěně je záhul...furt se krmí, venčí, hajá, hraje, socializujeme a to pořád dokola, člověk nemá prostě čas sedět a hodiny brečet...
Můj chrt mě opustil před osmi lety a ještě dnes si občas pobrečím, když začnu vzpomínat, nad vodou mě podrželo pouze to, že manžel hned ten den jel pro feňuli, co jsme už měli zamluvenou, nenapadlo mě, že se toho chudák Lumbík nedožije...
Máte ještě jednoho pejska, který asi bude potřebovat vaši podporu, až mu kamarád odejde...
Opravdu upřímně vám přeju co nejvíc sil, až vás váš pejsek opustí...spousta z nás už to zažila, spoustu z nás to čeká, takže víme jak se cítíte a opravdu to nejvíc vystihuje...DRŽTE SE.
Děkuju moc a chápu vás .. Tohodle našeho miláčka jsme si taky pořídili téměř ihned po smrti našeho předchozího, který se taky dožil jenom pouhych čtyř let..A máte pravdu, budeme se muset navzájem s druhým pejskem po jeho smrti navzájem podporovat.. Teď ale tečou slzy proudem a já se jen snažím držet se, hlavně právě kvůli pejskům.. Byla to opravdu rána, že dne na den nafouklé břicho a bum, tekutina v hrudníku a v břiše zaviněná nádorem. Když se ale na pejska podívám, vypadá naprosto spokojeně, jako jindy. Takže se desim dne, kdy to přijde..
Na K
napsal(a):
Děkuju moc a chápu vás .. Tohodle našeho miláčka jsme si taky pořídili téměř ihned po smrti našeho předchozího, který se taky dožil jenom pouhych čtyř let..A máte pravdu, budeme se muset navzájem s druhým pejskem po jeho smrti navzájem podporovat.. Teď ale tečou slzy proudem a já se jen snažím držet se, hlavně právě kvůli pejskům.. Byla to opravdu rána, že dne na den nafouklé břicho a bum, tekutina v hrudníku a v břiše zaviněná nádorem. Když se ale na pejska podívám, vypadá naprosto spokojeně, jako jindy. Takže se desim dne, kdy to přijde..
Tak na to skúste nemyslieť a byť optimisti, veď aj u ľudí sa rakovina u každého prejaví a vyvíja inak a koľkým ľuďom povedali že budú žiť pár mesiacov a žili oveľa dlhšie.. úplne pripraviť sa na to aj tak nedá tak kým vyzerá spokojne tak to neriešte
Dobrý den, být vámi ještě úplně neztrácím naději. Asi před dvanácti lety jsem měla Erdel teriéra, který také dostal rakovinu. Po návštěvě našeho veterináře jsem dostala zprávu, že už se to nedá vyléčit a že nemá žádnou šanci. Asi měsíc nebo dva jsem tomu věřila a tak pes pomalu chátral a později už nemohl skoro chodit. Byl pomalý a nohy tahal za sebou. Když to viděla jedna známá pejskařka, která měla také podobný problém mi dala kontakt na dva šikovné zvířecí chirurgy, kteří by si s tim mohli poradit. Ihned jsem k nim zašla a tam mi bylo řečeno proč jsem tam nezašla dřív, že se to dá krásně odstranit a že pejsek bude v pořádku. Byla jsem opravdu moc šťastná a tak jsem s operací hned souhlasila. Po zákroku byl pes stejný jako před tím, ale pomalu se to s ním začalo lepšit, až byl nakonec úplně zdravý. Dožil se krásných šestnácti let a zemřel v klidu po procházce v pelíšku. Nevím, jestli to ti dva pánové pořád dělají, ale kdybych na ně našla někde kontakt, hned vám ho dám. Chtěla jsem tím ale říci, že byste měla zkusit více veterinářů, protože každý je na tom trochu jinak. Přeji vám hodně štěstí. :).