Dobrý den, před měsícem jsem nechala odejít svojí milovanou holčičku, měla bez měsíce 14 let. Od svých 10 let měla ledvinovou dietu, víc pila a hodně čůrala, ve 12 se přidal nádor na liště a epulis, do toho brala léky na štítnou žlázu. Po konzultaci s vet jsme rozhodli neoperovat, nezvetsoval se. Začátkem března měla krvácivý průjem, hodně zhubla. Průjem vet zastavila, ale začala hodně slábnout na zadní nohy, méně jedla, hodně spala. Jeden den vypadala líp, hrála si chvíli, chodila vítat, ale o co líp vypadala, o to víc se jí podlamovaly nohy další den. Jezdili jsme 12 dní obden na injekce. Poslední den se nemohla vůbec sama najíst, padala do misky, rozjíždely se jí i přední nohy, když jsem jí zvedala, měla křeč, byla celá ztuhlá. Nějak automaticky mi přišlo, že už jí nemůžu dál trápit a odvezla jsem jí na veterinu, kde usnula prakticky hned. Teď si hrozně vyčítám, že jsem měla zkusit kapacky, všude čtu jak to zvířata nad hrobem zmátořilo. Hrozně si to vyčítám, že jsem se unahlila, nebo že jsem měla zkusit víc. Pořád si to dokola vyčítám, vím že už je pozdě něco změnit, ale mám ještě dvě psí holky a nechci znovu udělat stejnou chybu. Kdy je jejich čas? Omlouvám se za smutné téma..
Uživatel s deaktivovaným účtem

nechci znovu udělat stejnou chybu
Nevím, mě to jako chyba nepřipadá...ale myslím, že cizí člověk vám nemůže říct...udělala jste správně..neudělala jste správně. Otázkou je, na jak dlouho by jí eventuelně ty kapačky pomohly??
Ovčandu jsme nechali uspat když už měla problém se postavit na zadní nohy a bylo to prakticky ze dne na den, předtím jsme jí už ale pomáhali ze schodů a do schodů a měla několik epileptických záchvatů denně a osobně si myslím, že jsme jí měli nechat uspat dřív.
Chrt mi odešel během týdne ...zkraje jsem si taky říkala, že jsme možná mohli něco zkusit, ale i přes injekce co mu napíchali, to šlo takovým fofrem, že po týdnu jsme psa k vetovi prakticky donesli...do té doby zdravý pes.
A teď mám doma fenu s osteosarkomem a jsem prakticky připravená na to, že se ráno vzbudíme a bude "její čas".......jsme prakticky dva měsíce od diagńozy...na jednu stranu jsme ráda, že jí poslední dny života můžeme zpříjemnit, že máme čas na to se s ní rozloučit, že jí můžeme rozmazlovat, ještě víc než před tím...na druhou stranu lituju, že jsem jí nechala probudit po rentgenu, že jsem jí nenechala rovnou píchnout poslední injekci.
Já nemám to dilema...měla jsem něco zkusit nebo neměla, feně bude jedenáct a žádnou léčbu jsme už nedělali, prakticky bere jen prášky na bolest a čekáme....až bude konec, vyčítat si nebudu nic, protože nejsem v situaci, kdy jeden den nebude fena ok a řeknu si...třeba to druhý den bude lepší, její bolest mi za to čekání nestojí, to už by bylo sobectví z mé strany.
Držte se, vím moc dobře jak vám je....zkuste si nic nevyčítat, protože stejně nikdy nepřijdete na to ...co by, kdyby..
Pokud Vám to v tu chvíli připadalo správné, tak to bylo správné, věřte tomu...
Odchod psího přítele bohužel bolí hodně a dlouho.. My měli s Mafoškem před pár dny čtyři roky od jeho odchodu. Vím úplně stejně, že už nikdy nebude takový pes... Bolest z jeho odchodu už není tak strašná, jako první dva tři roky, ale jizva v srdci zůstala napořád... A dodnes si vyčítám, co všechno jsem třeba mohla udělat jinak..
Chápu Vás. Já musela učinit takové rozhodnutí v lednu. Rakovina, velmi rychlý průběh. Byla jsem rozhodnutá, že jakmile na psovi uvidím, že už nemá chuť žít, nebudu to protahovat ani o den. Ten den nastal pouhé 2 týdny od diagnózy. Nechtěl jíst, pít, smutný výraz, nereagoval na hlazení, na oslovení, jen se mi díval pořád do očí (předtím nikdy nevydržel dlouhý oční kontakt). Bylo to to nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Odvezli jsme ho k veterináři, kde v čekárně seděli s jiným psem. On najednou začal trochu vrtět ocasem a chtěl se s ním jít očuchat. Moje přesvědčení najednou úplně zmizelo, vždyť vrtí ocasem a já ho vedu "na popravu". Ale byl to jen chvilkový záchvěv, během těch 2 týdnů hrozně zhubl, vykašlával krev, nemohla jsem to dál prodlužovat. Byla jsem nakonec ráda, že byl ještě schopný dojít důstojně po svých. Veterinář řekl, že je to správné rozhodnutí, že by žil ještě maximálně týden. Ale komu by to pomohlo? Pejskovi určitě ne 😥 Držte se, pejska už nic nebolí a Vám zůstanou krásné vzpomínky 💕 Vyplakejte se, vzpomínejte, mluvte o tom, dostaňte smutek ze sebe, jen čas pomůže. Ale hlavně si nic nevyčítejte 🍀
Děkuji, vůbec se s tím nedokážu srovnat, nejradši bych byla, kdyby zemřela ve spánku doma na gauči. Hrozně jsem se bála, že mi umře v křečích a bude se plazit po těch kyclich, jako to dopoledne, měla jsem pocit že umírá. Jenže teď čtu furt dokola, jak ty kapacky udělají zázrak a je mi i líto, že jsem na nich netrvala hned na začátku léčby. Všechno špatně. Doufám že holky teď budou dlouho zdravé i když už mají obě také seniorský věk.