Zdravím všechny :)
Dnes žádný dotaz, spíš téma k diskuzi. Dnes nastává ten den, kdy náš drobek zůstává odpoledne poprvé doma sám, respektive tedy venku v kotci (v kotci záměrně kvůli velké zahradě a strachu, kam by se mohl zatoulat nebo zapadnout). Týden jsem měla v práci volno, druhý týden jsme se u něj točili, sle teď už musíme na odpolední oba zaráz.
Celé dopoledne držíme vzhůru, hrajeme si, mazlíme se, aby odpoledne vydržel spát co nejdéle a čas do večera mu tak lépe utekl.
Samotu jsme trénovali, ale stejně jsme s přítelem oba nervózní jako blázen.
Takže vás vyzývam na zavzpomínání na vaše "poprvé 😁". Byli jste nervózní? Stejně víme, že to ta štěňata vydrží, ale nervy tam jsou že? 😁 Nebo jste byli kliďasi a ani neřešili, že je poprvé dlouho sám?
Uživatel s deaktivovaným účtem

No já mám vzpomínku z podobný kategorie, i když ne u štěněte. Když jsem nechávala útulkáče poprvý na hlídání na dva dny! On byl na mě od začátku tak zafixovanej, že jsem se celou cestu od rodičů, kteří ho měli hlídat, bála, jestli jim neuteče za mnou... ještě u vlaku jsem trochu čekala, že se někde objeví.... Zvládli jsme to v pohodě, žádný útěk se nekonal.
To je veľký deň!
Ja si úplne presne pamätám na prvý deň,keď bola Nefret sama doma,veď to ešte nie je ani rok. Mala vtedy takmer 4 mesiace . Na terasu som dala kamerku a sledovala ju z práce😂Kolegovia ani nedychali,stále chodili kukať,čo robí. No,veľa toho ale neurobila-chvilu sa hrala,chodila po záhrade,naháňala motýľa,potom sa najedla a zaspala. No a vlastne vtedy prvýkrát výbuchol pelech,ale oproti tomu,čo mohla vyviesť,to bolo nič. Tie väčšie lumparny si šetrila až na pubertacke časy
Priznávam,že som bola trochu v strese,ale keď som videla,že to zvládla ako velkacka,opadlo to zo mna.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já se teda přiznám, že někdy trnu dodnes, co se asi doma děje takové to ze štěně může utéct, nebo si něco udělat, jsem měla asi první týden, pak si to sedlo...
Víc ale trnu - a to mi přijde že čím jsou psi starší, tím je to u mě horší, když mi má psy hlídat někdo cizí - nejčastěji rodiče. To když mám jít do blbeho obchodu na půl hodiny, tak celou dobu premyslim, co se děje vlastně je pro mě jednodušší nechat psy doma místo toho, abych je vezla na hlídání
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já se teda přiznám, že někdy trnu dodnes, co se asi doma děje takové to ze štěně může utéct, nebo si něco udělat, jsem měla asi první týden, pak si to sedlo...
Víc ale trnu - a to mi přijde že čím jsou psi starší, tím je to u mě horší, když mi má psy hlídat někdo cizí - nejčastěji rodiče. To když mám jít do blbeho obchodu na půl hodiny, tak celou dobu premyslim, co se děje vlastně je pro mě jednodušší nechat psy doma místo toho, abych je vezla na hlídání
Vy vozíte psy na hlídání rodičům, když jdete nakoupit?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Vy vozíte psy na hlídání rodičům, když jdete nakoupit?
Ne to ne, bydlím na konci světa a jezdím občas do města venčit - v rámci socializace a zvykani na všechno, u toho vytáhnu mamku, pokecáme... A když už v tom městě jsem, tak si většinou jdu udělat nákup věci, které ve vidlakove neseženu
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Ne to ne, bydlím na konci světa a jezdím občas do města venčit - v rámci socializace a zvykani na všechno, u toho vytáhnu mamku, pokecáme... A když už v tom městě jsem, tak si většinou jdu udělat nákup věci, které ve vidlakove neseženu
Aha, dík za vysvětlení.