Pořízení psa v mladém věku

Pes i dítě jsou hraví, je to bezva doba pro oba.
Ale máš i pravdu s tím, že si na procházce
nemusíš vždy umět poradit.
Možná bys mohla ještě rok počkat.
Ale když rodiče souhlasí, jistě pomohou.

"Po střední třeba půjdeš na vysokou, mají tví rodiče finance na tvou podporu?"

Neblázněte, té holčičce je 11. A nějaká střední, vysoká škola je pro ni nepředstavitelná budoucnost.
Jinak celé to povídání mi přijde na 11ti leté děcko poměrně vyspělé, skoro to dělá dojem, že to psala maminka. No, proč ne?
Ať je to jak je to, tak rodiče musí počítat s tím, že hlavní garanti péče o psa budou oni, ať už se týká krmení, nebo veter. péče.
Jestli s pořízením psa 11ti letému dítěti souhlasí, tak pak s tím počítají. Stejně jako s tím, že se o psa postarají, až dcera půjde za 8 let na vysokou školu.
Co se týče ochránění psa, bude nejlepší, když si zadavatelka bude se psem hrát a cvičit na zahradě a jestli se ve vsi opravdu vyskytují nebezpeční psi, bude chodit na procházku s tatínkem. A všichni si to náramně užijí.

Jo a jinak k procházkám - napadlo mě, že by sis s sebou mohla nosit paralyzér, obušek nebo něco takového. Kdyby náhodou.

"paralyzér, obušek nebo něco takového".

V ručce 11ti letého dítěte...:-)) ( Katko, napiš nám kolik vážíš - možná mám o 11ti letých holčičkách zkreslené představy )

Děkuji za odpověď. Ještě jsem zapomněla zmínit, psa bych si pořídila až ten příští rok. Teď mají rodiče nějakou tu práci na zahradě a jakmile to bude hotovo, nemají problém postavit kotec pro budoucího pejska.

I5929013 napsal(a):
Děkuji za odpověď. Ještě jsem zapomněla zmínit, psa bych si pořídila až ten příští rok. Teď mají rodiče nějakou tu práci na zahradě a jakmile to bude hotovo, nemají problém postavit kotec pro budoucího pejska.

Tak já jsem zásadně proti chovu psa v kotci, takže jestli rodičům bude pes volně pobíhající po zahradě, tak bych do toho nešla. Jinak chválím, za velmi vyspělý a rozvážný dotaz

K Oriončině poznámce: rodiče možná s pejskem teď souhlasí, i s tím, že péče bude tedy hlavně na nich, jen si nejsem jistá, jestli si člověk v tomto se nepohybující dokáže představit, na kolik vyjde veterinární péče? Ono není levné ani to obyčejné očkování, ale pokud se vyskytne nějaký problém, tak jsou ty ceny opravdu už horentní. A že ty zdravotní problémy jsou poslední dobou u psů nějak se mi zdá...na denním pořádku

Gaara napsal(a):
Já bych počkala. Ono musíš myslet i na to, že za pár let budeš v pubertě, budeš chtít přespat u kamarádky/přítele, postarají se ti rodiče? Po střední třeba půjdeš na vysokou, mají tví rodiče finance na tvou podporu? Na koleje se psem nemůžeš a spolubydlení se taky se psem hůř shání. Není totiž úplně lehké věnovat se škole, chodit na brigády (abys uživila sebe i psa) a k tomu se věnovat psovi. Navíc pejsek už tou dobou bude starší, možná bude potřebovat operaci, léky a to není zrovna levné (já mám pěti měsíční štěně s PP z dobrého chovu, ale bohužel se vyskytly nějaké problémy a já už jen za léčbu dala X tisíc)
Nebo třeba budeš chtít odjet na půl roku do zahraničí.

Vím, teď se lehko řekne "já ale na nějaké párty chodit nebudu," ale realita může být jiná. Ono pes je jako dítě, je to velká zodpovědnost.

Samozřejmě musíš si to rozmyslet sama. Taky jsem chtěla psa už snad od šesti a teď jsem opravdu ráda, že mi to rodiče nedovolili a že jsem si ho pořídila až v 18. Takže tak

Děkuji za odpověď. Nad tím vším jsem také už hodně přemýšlela. Mám mladšího bratra a je to takový malý sportovec, proto si myslím že by mu nedělalo problém se o pejska postarat nebo zajít na krátkou procházku. Všechny naše zvířata má rád a psa by si taky přál (kočku se snaží naučit trik otočky a panáček). Dále táta by také mohl a máma také. Takže na tom nejsem zas tak špatně. Kdybych jeden den nemohla, klidně se o psa postarají a to s radostí

I5929013 napsal(a):
Děkuji za odpověď. Ještě jsem zapomněla zmínit, psa bych si pořídila až ten příští rok. Teď mají rodiče nějakou tu práci na zahradě a jakmile to bude hotovo, nemají problém postavit kotec pro budoucího pejska.

No ale malého psa, ani miniaturního pudlíka, nemůžeš mít v kotci, ti musí bydlet v domě, venku může bydlet jen větší pes, kterého bys rozhodně sama na procházkách nezvládla. A samozřejmě pes poničí zahrádku, takže čekat až bude zahrádka hotová je k ničemu. Takže malého psa nekonfliktního klidně ano, pudl, bišon a pod., ale jedině s tím, že rodiče budou souhlasit, že bude bydlet v domě a přežijou škody na zahradě a jiném majetku. A taky by tě s ním měli brát do nějaké psí školy, tipuju, že vychovat a vycvičit psa ve vaší rodině asi moc nikdo neumí a bez toho to nejde.

lesnížínka napsal(a):
Tak já jsem zásadně proti chovu psa v kotci, takže jestli rodičům bude pes volně pobíhající po zahradě, tak bych do toho nešla. Jinak chválím, za velmi vyspělý a rozvážný dotaz

K Oriončině poznámce: rodiče možná s pejskem teď souhlasí, i s tím, že péče bude tedy hlavně na nich, jen si nejsem jistá, jestli si člověk v tomto se nepohybující dokáže představit, na kolik vyjde veterinární péče? Ono není levné ani to obyčejné očkování, ale pokud se vyskytne nějaký problém, tak jsou ty ceny opravdu už horentní. A že ty zdravotní problémy jsou poslední dobou u psů nějak se mi zdá...na denním pořádku

U nás by to bylo zřejmě tak, že jelikož bydlíme také s babičkou a dědečkem, a ti mají na zahradě zvířata, tím pádem tudy budou chodit častěji. Vždy psa pustí aby se proběhnul. Kdyby šli domů tak raději zavřít, nemáme totiž všude plot. Kdykoliv kdy by byl někdo venku, pejsek taky. Rozhodně by tam byl zavřený jen v noci a když by nikdo nebyl poblíž.
Jen tak pro představu, u nás uvidíte jen málokdy že by venku nebyl nikdo :)

I5929013 napsal(a):
U nás by to bylo zřejmě tak, že jelikož bydlíme také s babičkou a dědečkem, a ti mají na zahradě zvířata, tím pádem tudy budou chodit častěji. Vždy psa pustí aby se proběhnul. Kdyby šli domů tak raději zavřít, nemáme totiž všude plot. Kdykoliv kdy by byl někdo venku, pejsek taky. Rozhodně by tam byl zavřený jen v noci a když by nikdo nebyl poblíž.
Jen tak pro představu, u nás uvidíte jen málokdy že by venku nebyl nikdo :)

Jestli to správně chápu - pes bude zavřený (když nikdo nebude na zahradě) v kotci? Pokud ano, tak je to hodně, ale hodně špatný nápad. Pudlíci, obzvláště ti miniaturní, jsou závislí na své rodině, pudl rozhodně není pes na celoroční pobyt na zahradě!

Přesně tak, pudl do kotce fakt NE

Gaara napsal(a):
Já bych počkala. Ono musíš myslet i na to, že za pár let budeš v pubertě, budeš chtít přespat u kamarádky/přítele, postarají se ti rodiče? Po střední třeba půjdeš na vysokou, mají tví rodiče finance na tvou podporu? Na koleje se psem nemůžeš a spolubydlení se taky se psem hůř shání. Není totiž úplně lehké věnovat se škole, chodit na brigády (abys uživila sebe i psa) a k tomu se věnovat psovi. Navíc pejsek už tou dobou bude starší, možná bude potřebovat operaci, léky a to není zrovna levné (já mám pěti měsíční štěně s PP z dobrého chovu, ale bohužel se vyskytly nějaké problémy a já už jen za léčbu dala X tisíc)
Nebo třeba budeš chtít odjet na půl roku do zahraničí.

Vím, teď se lehko řekne "já ale na nějaké párty chodit nebudu," ale realita může být jiná. Ono pes je jako dítě, je to velká zodpovědnost.

Samozřejmě musíš si to rozmyslet sama. Taky jsem chtěla psa už snad od šesti a teď jsem opravdu ráda, že mi to rodiče nedovolili a že jsem si ho pořídila až v 18. Takže tak

Taky jsem chtěla psa už snad od šesti a teď jsem opravdu ráda, že mi to rodiče nedovolili a že jsem si ho pořídila až v 18. Takže tak

A tak to já jsem zase neskutečně ráda za to, že mi rodiče prvního mého psa pořídili v 11ti letech . Protože tím to vlastně všechno začala a díky tomu jsem poznala spoustu nových přátel, které mám doteď. Jenže já jsem si tím pořízením byla jistá, byl to můj sen, neměla jsem žádné pochyby. Už od mala jsem ležela v časopisech a knížkách o psech a dá se říct, že to byl můj největší koníček, možná vlastně jediný. Psy jsme měli vždycky, takže rodiče nebyli proti, samozřejmě asi i počítali s tím, že se o psa budou muset případně postarat oni, ale to se nestalo. Psa jsem si s sebou vzala i později, když jsem se od rodičů stěhovala. Na základku i střední jsem dojížděla do vedlejšího města kousek, doma jsem se neučila, stačilo mi to, co jsem naposlouchala ve škole (tím k tomu nechci nabádat ), škola mě nikdy nebavila, na vejšku jsem nešla a na základce,i na střední jsem měla na psa hafo času. Volný čas jsem netrávila v kině nebo tak, ale na procházkách se psem a s kamarády - měla jsem kamarády se stejným zájmem a bylo to super. Později jsem taky čas trávila na cvičáku. Určitě asi hrálo roli i to, že jsme bydleli na vesnici. Měli jsme barák se zahradou a psa venkovního, takže odpadalo nějaké venčení a pokud jsem se někdy zdržela, tak se nic nestalo - bydlela tam s námi ještě babička, která byla doma, respektive na zahradě, pořád. A mohla jsem si dovolit jet třeba i někam na víkend (později jsem jezdila na fesťáky, 2-3 víkendy v létě), pes to ten víkend vydržel na zahradě, ale většinou ho vzal ven táta. Pro mě to bylo díky tomu psovi prostě skvělý dětství.

Ale jinak souhlasím s ostatními, že hlavně musejí chtít rodiče a počítat i s tím ,že se třeba budou muset postarat oni. Navíc pudla ven do kotce fakt ne. Pes dovnitř nepřipadá v úvahu? Já vidím docela problém i v tom, že nemáte oplocený pozemek, i z toho důvodu by mi přišlo rozumnější si pořídit nějakého psa domů. Protože pokud to bude pes venkovní, na neoplocené zahradě, tak vlastně když ty budeš ve škole, tak on bude v kotci. Pak ho třeba vezmeš na procházku, ale když se vrátíte, tak pes bude zase v kotci, v noci bude v kotci. No a pak se třeba může stát, že toho budeš mít na střední hodně, nebo že půjdeš na tu vejšku a bude potom někdo s tím psem chodit ven? 'Věnovat se mu? Aby potom neskončil jen v kotci. Zase pokud bude pes doma, tak přibude navíc starost s venčením (to ale ostatně v kotci taky)....

K tomu, že se bojíš na procházkách napadení jiným psem, k tomu asi neporadím. Chodila jsem občas již s předchozími psy, co jsme měli, dřív než v 11ti letech. Myslím, že tak ve 2-3 třídě už jsem s nimi chodila a nikdy mě tohle ani nenapadlo ,nebála jsem se. Ale je fakt, že jsme bydleli opravdu v malé vesnici a tenkrát to s těma "nebezpečnýma" psema nebylo tak hrozný.

A jinak teda ještě k tomu, jestli by ses o psa zvládla v 11ti letech starat ty sama - tak do určité míry ano. Já jsem se psem chodila na procházky, na cvičák, učila ho povely, vyčesávala, krmila, uklízela bobky. A dokonce jsem si ho sama zaplatila z ušetřených peněz. Ale, nějakou takovou tu výbavu platili rodiče, veterinu platili rodiče, cvičák, krmení... Fyzicky jsem se postarat dokázala, materiálně v 11ti ne, ale to po mě ani nikdo nechtěl. Navíc teda na veterinu mě museli se psem rodiče vozit - ale tak to bylo v pohodě, jednou za rok, horší byl cvičák - tam mě vozili každou neděli a ve městě na mě třeba dvě hodiny čekali, protože autobusy z té naší pr.... malé vesničky o víkendu nejezdily.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Po střední třeba půjdeš na vysokou, mají tví rodiče finance na tvou podporu?"

Neblázněte, té holčičce je 11. A nějaká střední, vysoká škola je pro ni nepředstavitelná budoucnost.
Jinak celé to povídání mi přijde na 11ti leté děcko poměrně vyspělé, skoro to dělá dojem, že to psala maminka. No, proč ne?
Ať je to jak je to, tak rodiče musí počítat s tím, že hlavní garanti péče o psa budou oni, ať už se týká krmení, nebo veter. péče.
Jestli s pořízením psa 11ti letému dítěti souhlasí, tak pak s tím počítají. Stejně jako s tím, že se o psa postarají, až dcera půjde za 8 let na vysokou školu.
Co se týče ochránění psa, bude nejlepší, když si zadavatelka bude se psem hrát a cvičit na zahradě a jestli se ve vsi opravdu vyskytují nebezpeční psi, bude chodit na procházku s tatínkem. A všichni si to náramně užijí.

Máte pravdu, je to pro mě moc velká budoucnost. Ale to s tou maminkou mě teda pobavilo. Takže ne, nepíše to moje máma
Já jsem jen taková ta, která se rozepíše a ostatní spolužáci odpovídají jen ,,aha". Nicméně vám děkuji, jsem ráda že mé psaní nevypadá jako od prvňáčka.
A o psa se bych se starala jako o všechny zvířata. Krmím, hraju si s nima, čistím ubikace, kartáčuju, suším seno atd. + se psem bych chodila na procházky. To že mě rodiče zavezou na veterinu nebo koupí potřebné věci, s tím počítají.

Gaara napsal(a):
Jestli to správně chápu - pes bude zavřený (když nikdo nebude na zahradě) v kotci? Pokud ano, tak je to hodně, ale hodně špatný nápad. Pudlíci, obzvláště ti miniaturní, jsou závislí na své rodině, pudl rozhodně není pes na celoroční pobyt na zahradě!

Tak já si zrovna PUDLA pořizovat rozhodně nebudu! A pes do domu nepřipadá v úvahu. Máme obrovskou zahradu a dům mnohem ale mnohem menší. Já bych chtěla zlatého retrívra, ono upřímně kdybych chtěla menšího psa, tak se s tímto vůbec nestresuju. S tímto plemenem máme všichni dobré zkušenosti, a nikdo s ním nemá sebemenší problém.
Ale řeknu vám to takhle - ráno v 7:00 je babička na zahradě a krmí slepice (teď ještě kuřátka), od té doby by byl pes na zahradě. Kdyby si zajít domů psa zavře, většinou je tam ještě taťka. V 11:00 se vrací bratr, mohl by si s ním hrát. A od té doby až do večera by byl pejsek na zahradě. Večer bych ho zavřela a po celou noc by byl v kotci.
Na zahradě máme taky místo kde je jen tráva a je to tam dost veliké. Tam by se mohl proběhat a skvěle by se tam cvičilo.

Já bych s pořízením psa počkala do 13-15 let. To jsou taková ty telecí léta, kdy děcka často změní priority. Mně psi brali odmalička a až když rodiče ve 14 viděli, že po něm stále toužím, tak kývli.. No a stala se z toho celoživotní vášeň. Na druhou stranu znám ze svého okolí spoustu dětí (hlavně tedy u rodičů - pejskařů), co psy jako děcka milovaly a v pubertě je to naprosto pustilo.

Jinak tedy jak už výše psáno - pudlíka do kotce ne. Ale jinak je pudlík vhodné plemeno pro dítě. Jen by měl být s rodinou vevnitř.

Já už jsem to tu říkala kdysi. Psy jsme měli v rodině vždycky, ale takového opravdu vlastního jsme se sestrou a mamkou nečekaně "pořídily" (spíš k němu tak přišly), když jsem byla ve stejném věku jako zadavatelka.
A nikdy jsem ani na moment nelitovala. Bylo to nejlepší, co jsem v tomhle věku mohla dostat. Taky jsem měla morčata v té době a jiná zvířata.

Ty procházky...
No, stát se může všechno a člověk by asi neměl takhle přemýšlet. Samotná jsem s ním chodila na prochajdy velmi často a nikdy se nic nestalo. Psů jsme potkávali mnoho.
S mamkou se nám pár incidentů, kdy větší psi napadli toho našeho ovšem přihodilo, nikdy ne ale nic hrozného. Buď jsme zvládli zakročit my nebo se se psem nějak popasoval jeho majitel. Jen jednou jedinkrát tetu a mamku na procházce napadl rtw, co běžel majiteli u kola na vodítku, ale jak zblikl psa, vyrval se mu, chlap se válel ve štěrku a než se stihl vůbec nějak rozkoukat, pes už letěl valchovat toho našeho. Teta ho tehdy zalehla v příkopu, takže agresor skákal po ní a naštěstí neměl chuť kousat do člověka, jen do psa, tak se zkoušel kolem tety podhrabat a dupal na ní. Týden nemohla na záda, ale krev netekla.

Tohle je hodně o štěstí/blbý náhodě a když jste zrovna v blbý čas na blbým místě...nikdo vám to nepředpoví, jak to ustojíte nebo ne. Nebo jestli vás něco takovýho potká.

Vaše otázka ale směřuje tak, jak kdyby celý svět byl zlý.
Co ale když VY nějakým způsobem vyrobíte agresora? Dovedete si představit vypořádat se s tímhle? Zvlášť, když očividně máte v plánu pořizovat psa, který vás fyzicky bude převyšovat?

marushka napsal(a):
Já bych s pořízením psa počkala do 13-15 let. To jsou taková ty telecí léta, kdy děcka často změní priority. Mně psi brali odmalička a až když rodiče ve 14 viděli, že po něm stále toužím, tak kývli.. No a stala se z toho celoživotní vášeň. Na druhou stranu znám ze svého okolí spoustu dětí (hlavně tedy u rodičů - pejskařů), co psy jako děcka milovaly a v pubertě je to naprosto pustilo.

Jinak tedy jak už výše psáno - pudlíka do kotce ne. Ale jinak je pudlík vhodné plemeno pro dítě. Jen by měl být s rodinou vevnitř.

Děkuji za odpověď. A pudlíka si pořizovat nebudu! Nevím kde se všichni dočetli že chci právě pudla:D

I5929013 napsal(a):
Děkuji za odpověď. A pudlíka si pořizovat nebudu! Nevím kde se všichni dočetli že chci právě pudla:D

no nějak z úvodního příspěvku, kde je tato věta? :

"Bydlíme na vesnici a tam miniaturní pudlíci moc nejsou v oblibě. "

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no nějak z úvodního příspěvku, kde je tato věta? :

"Bydlíme na vesnici a tam miniaturní pudlíci moc nejsou v oblibě. "

Tím jsem chtěla říct že U OSTATNÍCH nejsou miniaturní pudlíci v oblibě, a proto mají velké psy. Kdyby byli nepíšu tuhle diskuzi. Je tu spoustu psů kteří jsou nebezpeční a nechci aby se pejskovi něco stalo. Ono sousedovic psa bych asi já nezvládla zastavit.

Retrívr je myslím dobrá volba, je to celkem pohodový neagresivní pes, alespoň, co jich pár znám. Ale: štěně v kotci? Půlroční retrívr je neřízená střela, babička by ho sice pustila, v ten moment jí visí na kalhotech, takové štěndo neposlechne, nemáte ploty, dále se jí pustí do drůbeže...

Úplně v pořádku. Já dostala fenku NO ve 12
Těď mi je 15, feně budou za chvilku 3roky a má za sebou pár zloušek a připravujeme se na štěňata

lesnížínka napsal(a):
Retrívr je myslím dobrá volba, je to celkem pohodový neagresivní pes, alespoň, co jich pár znám. Ale: štěně v kotci? Půlroční retrívr je neřízená střela, babička by ho sice pustila, v ten moment jí visí na kalhotech, takové štěndo neposlechne, nemáte ploty, dále se jí pustí do drůbeže...

Ano, toho se také bojím. Chodíme s jedním na procházky a je to opravdu miláček. Největší problém je ten že bouda by byla hned vedle slepic. No prostě vždycky se najde něco co mé plány o psovi překazí...

I5929013 napsal(a):
Ano, toho se také bojím. Chodíme s jedním na procházky a je to opravdu miláček. Největší problém je ten že bouda by byla hned vedle slepic. No prostě vždycky se najde něco co mé plány o psovi překazí...

Pes na zahradu bez pořádného oplocení nepatří. Ne v dnešní době. Kotec to nezachrání, pes tam nemůže být nonstop. Je tam dost věcí, který asi nebudou úplně ok.
Nakonec budete postrach okolí spíš vy než ten pes od sousedů, kterého jste zmínila.

Fakt bych nehledala problémy ve vašem věku nebo už předem plašila z procházek.
Nemáte zařízené pořádné zázemí, které lze psovi dát. Malého, co by žil doma (tím pádem odpadá bouda u slepic a kotec, ze kterého ho vlastně nelze pustit), nechcete z jakého důvodu?

Já se psy vyrůstala. Vždy měli rodiče vždy dva německé ovčáky najednou. Svého psa jsem neměla nikdy, ale postupně jsem převzala veškerou péči o ně. V 11 letech jsem s mladší fenkou začala jezdit na cvičák (to mi samozřejmě museli domluvit a zaplatit rodiče), nicméně už tehdy jsem zjistila, že pro mě ten způsob výcviku není. Po pár návštěvách jsem se na to vyprdla a cvičila fenku sama. Ze začátku jsem chodila na procházky s mamkou a Bellu jsem vodila já. Když bylo jasné, že to zvládnu, chodila jsem s o rok starším bratrem, který vodil starší fenku. Dalšího ovčáka si naši nechali psa - jedno štěně z vrhu od té mladší. To mi bylo čerstvých 15 let a od štěněte jsem ho již plně cvičila jen já.

Celou pubertu jsem strávila na dlouhých túrách se psy (od těch 15ti jsem vodila běžně dva psy sama. Často běhali i vedle kola) a jsem vděčná, že tomu tak bylo. Cca 5x jsem byla pařit na diskotéce, ale noční procházka mi dávala větší smysl, než osahavačky při ploužáku

Rodiče jistě počítají s tím, že později půjdeš na školu, kam si psa nevezmes. Ale opravdu bych zvážila, zda je rozumné pořizovat štěně při špatném oplocení pozemku. Psí puberťák ti vezme čáru během chvilky, i když na něj budeš zrovna koukat. A retrívra bude třeba naučit, že nemá honit drůbež ani jiná zvířata.

odberryho napsal(a):
Já se psy vyrůstala. Vždy měli rodiče vždy dva německé ovčáky najednou. Svého psa jsem neměla nikdy, ale postupně jsem převzala veškerou péči o ně. V 11 letech jsem s mladší fenkou začala jezdit na cvičák (to mi samozřejmě museli domluvit a zaplatit rodiče), nicméně už tehdy jsem zjistila, že pro mě ten způsob výcviku není. Po pár návštěvách jsem se na to vyprdla a cvičila fenku sama. Ze začátku jsem chodila na procházky s mamkou a Bellu jsem vodila já. Když bylo jasné, že to zvládnu, chodila jsem s o rok starším bratrem, který vodil starší fenku. Dalšího ovčáka si naši nechali psa - jedno štěně z vrhu od té mladší. To mi bylo čerstvých 15 let a od štěněte jsem ho již plně cvičila jen já.

Celou pubertu jsem strávila na dlouhých túrách se psy (od těch 15ti jsem vodila běžně dva psy sama. Často běhali i vedle kola) a jsem vděčná, že tomu tak bylo. Cca 5x jsem byla pařit na diskotéce, ale noční procházka mi dávala větší smysl, než osahavačky při ploužáku

Rodiče jistě počítají s tím, že později půjdeš na školu, kam si psa nevezmes. Ale opravdu bych zvážila, zda je rozumné pořizovat štěně při špatném oplocení pozemku. Psí puberťák ti vezme čáru během chvilky, i když na něj budeš zrovna koukat. A retrívra bude třeba naučit, že nemá honit drůbež ani jiná zvířata.

Děkuji za odpověď. Možná by se kolem kotce udělal i výběh. Ale potřebuji opravdu pejska ke zvířatům, hlavně ke kočce, dále máme králíky, morčata a ty slepice. No nic..se psem to prostě lehké není.

Atheira napsal(a):
Pes na zahradu bez pořádného oplocení nepatří. Ne v dnešní době. Kotec to nezachrání, pes tam nemůže být nonstop. Je tam dost věcí, který asi nebudou úplně ok.
Nakonec budete postrach okolí spíš vy než ten pes od sousedů, kterého jste zmínila.

Fakt bych nehledala problémy ve vašem věku nebo už předem plašila z procházek.
Nemáte zařízené pořádné zázemí, které lze psovi dát. Malého, co by žil doma (tím pádem odpadá bouda u slepic a kotec, ze kterého ho vlastně nelze pustit), nechcete z jakého důvodu?

Ať už je malý nebo velký, do domu by pes prostě nešel. Jsem si jistá že to rodiče nedovolí, na to se jich nemusím ani ptát.

assil napsal(a):
No ale malého psa, ani miniaturního pudlíka, nemůžeš mít v kotci, ti musí bydlet v domě, venku může bydlet jen větší pes, kterého bys rozhodně sama na procházkách nezvládla. A samozřejmě pes poničí zahrádku, takže čekat až bude zahrádka hotová je k ničemu. Takže malého psa nekonfliktního klidně ano, pudl, bišon a pod., ale jedině s tím, že rodiče budou souhlasit, že bude bydlet v domě a přežijou škody na zahradě a jiném majetku. A taky by tě s ním měli brát do nějaké psí školy, tipuju, že vychovat a vycvičit psa ve vaší rodině asi moc nikdo neumí a bez toho to nejde.

K té zahradě, rodiče tam pracují na stavbě, která by byla příští rok hotová. A to asi pes těžko zničí. A do psí školy bych asi nechodila, nejenže žádnou poblíž nemáme ale s nějakými instruktážníma videama to snad zvládnu sama.

Rodiče o psa evidentně nestojí, proto nemá cenu řešit, co by kdyby, jak by, až by....

ale s nějakými instruktážníma videama to snad zvládnu sama
Výchova psa dítětem podle instruktážních videí?

No... čím víc upřesňujících informací padlo, tím víc se mi to jeví jako recept na katastrofu.

Základní premisa, že pes bude mít volný pohyb jen pokud bude někdo na zahradě, se mi zdá sama o sobě problematická. K tomu se přidala informace o nekompletním oplocení. Z toho mezi řádky věštím, že člověk (třeba ta babička), který je na zahradě, protože tam potřebuje něco udělat (nakrmit drůbež, stáhnout králíka, stavět vejminek...), bude těžko současně hlídat psa, aby se nevydal na nevítaný průzkum okolí. Většina lidí (včetně mě) je schopná soustředit se v jednom čase jen na jednu činnost. To může skončit buď tím, že ze psa bude chronický útěkář nebo bude zavřený v kotci, protože není čas/prostor ho hlídat. Vzpomínky Vašeho otce na pejska bez plotu jsou sice jistě plné nostalgie (a že lidé mívají tendenci pamatovat si spíše to dobré), ale určitě se psi takto nerodí. Soužití s volně puštěnou drůbeží je druhá věc.

Další potenciální problém vidím ve velikosti psa - nevím, jakou máte postavu, ale pokud bude mít pes fyzicky navrch, bude to problém. Psa “ve výcviku” je potřeba někdy fyzicky usměrnit. A když se výchova nepovede, je třeba jej usměrňovat o to častěji (a tím myslím třeba tahání na vodítku, nežadoucí rozběhnutí se za jiným psem na vodítku s vlajícím majitelem, atp.).

Dál bych přemýšlela, jestli budete mít v 11 nebo 12 letech patřičnou autoritu. A jestli Vám výchovu a autoritu nebudou “rozbíjet” ostatní členové rodiny. Dokážete být opravdu důsledná a psa koncepčně vychovávat a vést? Mít psa není jen o čištění ubikace a občasné procházce...

Instruktážní videa jsou fajn, třeba pro inspiraci, ale myslím si, že vycvičit podle YouTubu psa je dosti utopické (pro dítě dvojnásob). Obzvlášť pokud budete mít štěstí na nějakého sígra, který Vás na vodítku navíc “přetáhne”. Psí školy a cvičáky navíc mají ten aspekt výcviku ve skupině, což je o něčem jiném než dělat něco o samotě na zahradě, kde pes žije, a nemá tam rozptylující vlivy.

K té stavbě - nejde jen o to, že pes může něco zničit, ale může si i ublížit. S trochou smůly se u něj může projevit i nějaké onemocnění a nutné léčebné úkony. U nás je to třeba epilepsie. Neumím si představit, že by mi to osud na bedra uvalil v jedenácti letech...

V roli rodiče bych takto starému dítěti psa nepořídila, pokud bych si jej nepořídila i bez přání dítěte. Je třeba počítat s tím, kam ještě nedohlédnete - budou se měnit priority, životní situace, bydliště... Já bych radila ještě alespoň tři, čtyři roky počkat. Dozrajete a trochu se to vytříbí. V této konfiguraci bych radila si psa nepořizovat.

Fiona.Praha napsal(a):
Rodiče o psa evidentně nestojí, proto nemá cenu řešit, co by kdyby, jak by, až by....

ale s nějakými instruktážníma videama to snad zvládnu sama
Výchova psa dítětem podle instruktážních videí?

Rodiče o psa stojí, to dokážu poznat jen já, ne cizí člověk. A vychovávat ho takhle nebudu, budu ho tak JEN CVIČIT, s výchovou mi budou rodiče pomáhat.

I5929013 napsal(a):
K té zahradě, rodiče tam pracují na stavbě, která by byla příští rok hotová. A to asi pes těžko zničí. A do psí školy bych asi nechodila, nejenže žádnou poblíž nemáme ale s nějakými instruktážníma videama to snad zvládnu sama.

Podle instruktážních videí se dá pes naučit milion nesmyslů, kterými se můžete maximálně chlubit před kamarády nebo na sociálních sítích, a ty (naučený blbosti) budou funkční dost možná jen ve chvílích, kdy pes nebude mít nic jinýho zajímavějšího k dispozici. Asi ho jakž takž k něčemu i podle toho vycvičíte, ale poslušnosti ho podle toho nenaučíte a tu budete potřebovat o to víc, že 1. nemáte kompletní plot 2. psa pravděpodobně neudržíte až trochu poporoste.

Jasně, asi vám připadám trapná a chcete, abych už vás nechala na pokoji, ale já bych v první řadě řešila ten plot. A píšu to tu zase hlavně proto, že znám odsud psa, který má kotec a zahradu bez plotu. Labrador. Má dlooouhatánskou šňůru na padesáti místech zauzlovanou (asi aby se to líp přišlapávalo, kdyby náhodou) a s tou funguje, když je mimo kotec. Je mu už víc jak 5 let, není to dočasné řešení, zřejmě takhle bude fungovat už napořád.
Toho psa takhle právě pouští i na tu zahradu, kde ho "hlídaj", ale ne výjimečně neuhlídaj. Honí ho pak autem po okolí a zatím se vždycky našel, jenže jednoho dne jsem ho objevila zaseknutého za kurník u nás na dvoře, kam se asi vydal honit slepice. No, uzel na šňůře udělal svoje a pes tam takhle strávil možná několik hodin podle toho, co jsme mluvili s majitelem při předání. Hledal ho tou dobou s přestávkami už osmou hodinu! Kdyby se takhle zašprajcnul někde mimo osidlenou oblast, možná by ho někdo našel na houbách nebo na procházce se psem v ne tak dobrým stavu, jako se našel tady.

A proč vám to říkám?
Protože ten pes, byť není zrovna zlý (rozjívený ale pořádně), obtěžuje okolí a majitelé tenhle režim s ním prostě nedávaj.
Když chci mít psa na zahradě ( i kdyby na nějakou část dne v kotci), má ta zahrada mít plot. Jinak tam pes nemá co dělat.

Ona psí škola a cvičák nemusí být ani tak na výcvik psa, jako spíše na socializaci, pes se tam naučí fungovat a komunikovat s ostatníma psama. Mě např. byl cvičák co do výcviku k ničemu, byl to styl cvičení pro pracovní plemena, nacož berňák není tak akční a samojed na to zase zvysoka Psy jsem si vycvičila(vychovala sama) ale proti zadavatelce jako stará bába, bylo mi takřka 40. A na cvičáku jsme se vyblbnuli s ostatníma pejsama a socializovali jsme příchozí malá štěnda.

lesnížínka napsal(a):
Ona psí škola a cvičák nemusí být ani tak na výcvik psa, jako spíše na socializaci, pes se tam naučí fungovat a komunikovat s ostatníma psama. Mě např. byl cvičák co do výcviku k ničemu, byl to styl cvičení pro pracovní plemena, nacož berňák není tak akční a samojed na to zase zvysoka Psy jsem si vycvičila(vychovala sama) ale proti zadavatelce jako stará bába, bylo mi takřka 40. A na cvičáku jsme se vyblbnuli s ostatníma pejsama a socializovali jsme příchozí malá štěnda.

Přesně tak, štěně musí mít kontakt se psy, nevyroste pak z něho asociál nebo pes, co zdrhne za psem, jen co ho tuší. Nadto, chodit na cvičák a udělat alespoň základní zkoušku poslušnosti by nebylo pro zadavatelka vůbec na škodu, upevnilo by to vztah se psem. Ale pokud nemají cvičák v dosahu, tak chápu, že v 11 letech je to problém.
Zlaťáci jsou fajn psi, znám jich pár i u lidí, co to byl jejich první pes a fungovalo to dobře. Zato znám jednu fenu u lidí, co si ji koupili vyloženě na zahradu, moc se jí nevěnují a je to katastrofa. Zničila jim všechno, včetně zvonku na brance. A pohled na ní za plotem, když jí nechávají samotnou je k pláči.

lesnížínka napsal(a):
Ona psí škola a cvičák nemusí být ani tak na výcvik psa, jako spíše na socializaci, pes se tam naučí fungovat a komunikovat s ostatníma psama. Mě např. byl cvičák co do výcviku k ničemu, byl to styl cvičení pro pracovní plemena, nacož berňák není tak akční a samojed na to zase zvysoka Psy jsem si vycvičila(vychovala sama) ale proti zadavatelce jako stará bába, bylo mi takřka 40. A na cvičáku jsme se vyblbnuli s ostatníma pejsama a socializovali jsme příchozí malá štěnda.

Jojo, souhlas. Já šla taky na cvičák hlavně za socializací (psovi bylo pět a zrovna bylo nějak málo psů v okolí), ale musím tedy říct, že mě tam i dost nastartovali a nabídli nějaké nové strategie na zlepšení chůze na vodítku. To jsem původně totiž moc nezvládla, a pes dost tahal. Časem se mi to podařilo odbourat, učila jsem ho to původně úplně blbě. A vůbec to byla dobrá zkušenost. Jezdili jsme vlakem do jiného města, takže to bylo socializační na více úrovních. A vždycky jsme si to oba užili. Chybí mi to.

Ještě dotaz: kdybychom psovi postavili výběh, měl by tam nonstop přístup, stačilo by to? + samozřejmě procházky, a cvičili bychom asi mimo výběh.

lesnížínka napsal(a):
Ona psí škola a cvičák nemusí být ani tak na výcvik psa, jako spíše na socializaci, pes se tam naučí fungovat a komunikovat s ostatníma psama. Mě např. byl cvičák co do výcviku k ničemu, byl to styl cvičení pro pracovní plemena, nacož berňák není tak akční a samojed na to zase zvysoka Psy jsem si vycvičila(vychovala sama) ale proti zadavatelce jako stará bába, bylo mi takřka 40. A na cvičáku jsme se vyblbnuli s ostatníma pejsama a socializovali jsme příchozí malá štěnda.

Myslíte že kdybych místo cvičáku chodila např. s kamarádem a jeho psem ( né jen s nimi ) ven nahradilo by to alespoň z malé části cvičák?

I5929013 napsal(a):
Myslíte že kdybych místo cvičáku chodila např. s kamarádem a jeho psem ( né jen s nimi ) ven nahradilo by to alespoň z malé části cvičák?

Myslím, že ne, nestačí. Na cvičák totiž chodí pořád někdo nový, osazenstvo se mění, když je moc psů, chodí se na etapy, psi se setkají se všema: staří mazáci mladí, štěnda, feny, psi, kastrovaní(ne) háravé fenky....Zrovna jako nejdůležitější pro mne je, aby se psi od štěňat, učili komunikovat s dospělýma psama, protože tam se to rychle mění, jinak bere starý pes štěndo, jinak už mladého rozcapeného puberťáka, kterého už je třeba usměnovat. A mladý pes se naučí...vyjádřila bych to po člověčím: úctě ke stáří.

I5929013 napsal(a):
Ještě dotaz: kdybychom psovi postavili výběh, měl by tam nonstop přístup, stačilo by to? + samozřejmě procházky, a cvičili bychom asi mimo výběh.

No, to záleží hlavně na tom , jak dlouhé ty procházky budou, co na nich budete dělat, jestli to bude opravdu pravidelně bez výjimek.... Zlatý retrívr je hodně temperamentní pes, hlavně v mládí. A navíc je to pes hodně navázaný na svoji rodinu a nepřijde mi úplně ideální ho držet někde ve výběhu "bokem".

Já vím, že se vám to teď všechno jeví docela růžově. Babička psa z výběhu pustí pokaždé, když bude venku, takže pes bude celé dopoledne (třeba) puštěný. Pak ho zavře, pak přijdete ze školy vy a vezmete psa ven, pak s ním zase třeba ještě někdo bude venku.... Ale napadlo vás třeba, že ten pes bude chtít z neoploceného pozemku odejít, když ho bude mít babička puštěného? Ne každý jedinec se bude automaticky držet doma. Může někde něco vidět, cítit, slyšet a vzít čáru... Pak si taky představte zimu, déšť, sychravo - půjdete se psem za každého tohoto počasí na pořádnou procházku?

Mít psa není o splnění nějakých minimálních požadavků na to, aby to “stačilo”.

My včera vyšli na prochajdu, trochu prskalo, říkala jsem si, že nejspíš už přestane a místo koženkové bundy, jsem si dala jeans. Místo toho, se postupně rozpršelo čím dál víc a když jsme se blížili zpátky domů, za ty skoro dvě hodiny, byla jsem mokrá jak myš, z vlasů mi crčely čůrky po tváři, jen jsem doufala, že oči mám ještě na místě a ne až někde u rtu (ještě, že vymysleli voděodolně řasenky )

Jinak já jsem v těch 11ti letech měla taky právě zlatého retrívra, ale bez PP a povahově to byl spíše hovawart. A ono nakonec možná lepší, protože ten pobyt venku díky tomu možná zvládal lépe. On byl celkově takový "nezávislý", prostě neměl takovou tu "vtěrnou" (omlouvám se, nevím jak to lépe napsat) povahu retrívra. Navíc jeho vášní bylo hlídání.....

Jinak ten režim u nás byl, dalo by se říct, podobný jako u vás. Já jela ráno do školy, babička byla na zahradě - většinou celé dopoledne, krmila, procházela se, atd, věnovala se i psovi - pomazlila, hrála si s ním, házela mu hračky. Pak jsem přijela já a většinou jsme šli na procházku, později se vraceli rodiče, kteří hlavně na jaře a v létě byli na zahradě až do večera. Ale v zimě už to tak slavné nebylo, jo babička musela nakrmit zvěř, psa pomazlila, ale celý den venku nevysedávala. Pak většinou procházka nebo nějaké blbnutí na zahradě (tehdejšímu psovi nevadil déšť, zima, nic...( to jsem teď u současných psů ráda, že do deště je nedostanu ), no ale v zimě jsem tam s ním ani já nebyla do večera. Mě to hrozně mrzelo, já pořád škemrala, abych ho mohla vzít dovnitř, občas rodiče povolili, jenže on tam být nechtěl. Ale rozdíl byl asi hlavně v tom, že my jsme neměli žádný kotec, ani výběh. Pes měl k dispozici celou zahradu, oplocenou...

lesnížínka napsal(a):
My včera vyšli na prochajdu, trochu prskalo, říkala jsem si, že nejspíš už přestane a místo koženkové bundy, jsem si dala jeans. Místo toho, se postupně rozpršelo čím dál víc a když jsme se blížili zpátky domů, za ty skoro dvě hodiny, byla jsem mokrá jak myš, z vlasů mi crčely čůrky po tváři, jen jsem doufala, že oči mám ještě na místě a ne až někde u rtu (ještě, že vymysleli voděodolně řasenky )

My jsme minule taky chytli deštík, ale to bylo ještě jak byly ty vedra, takže pro mě to bylo i celkem příjemné osvěžení, nicméně psi se na to netvářili . Stáhli uši, nasadili nejsmutnější výraz jaký umí, zrychlili a honem domů .

Lítat tři hodiny (co tři hodiny, klidně půl dne) v rybníku nebo v řece, to jim nevadí, a to nemusí být ani úplné vedro. Doma milují stříkání z hadice a dělají v tom blbosti. Ale jakmile začne pršet, tak mám ty nejvíc týrané psy .

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mít psa není o splnění nějakých minimálních požadavků na to, aby to “stačilo”.

Ten výběh je větší než naše poschodí v domě, a někteří mi tu radili že mám mít psa doma, myslím že toto je lepší řešení (hlavně pro nás). A pokud si někdo myslí že pes bude sám, tak ne, nebude sám. Venku se stále něco děje, stále tam někdo je, většinu času tam trávím i já. Je v tom nějaký problém?

I5929013 napsal(a):
Ten výběh je větší než naše poschodí v domě, a někteří mi tu radili že mám mít psa doma, myslím že toto je lepší řešení (hlavně pro nás). A pokud si někdo myslí že pes bude sám, tak ne, nebude sám. Venku se stále něco děje, stále tam někdo je, většinu času tam trávím i já. Je v tom nějaký problém?

Ten výběh JE? Vždyť ještě před chvílí nebyl....

A hlavně, ono nezáleží na tom, že bude výběh větší než poschodí v době, to fakt není o velikosti. Ale je to o tom, že doma ten pes bude s vámi, v kontaktu. Kdežto v tom výběhu venku bude odstrčený "od smečky"....

Venku se stále něco děje, stále tam někdo je, většinu času tam trávím i já. Je v tom nějaký problém?

Tak a teď trochu upřímně. V zimě, kdy mrzne nebo prší a fouká vítr, tak je celý den někdo venku? Ono takhle v létě a na jaře je to pěkná představa, to klidně i věřím, že tam celý den někdo je, ale v zimě to bývá trochu jinak...

marcelaamax napsal(a):
Jinak já jsem v těch 11ti letech měla taky právě zlatého retrívra, ale bez PP a povahově to byl spíše hovawart. A ono nakonec možná lepší, protože ten pobyt venku díky tomu možná zvládal lépe. On byl celkově takový "nezávislý", prostě neměl takovou tu "vtěrnou" (omlouvám se, nevím jak to lépe napsat) povahu retrívra. Navíc jeho vášní bylo hlídání.....

Jinak ten režim u nás byl, dalo by se říct, podobný jako u vás. Já jela ráno do školy, babička byla na zahradě - většinou celé dopoledne, krmila, procházela se, atd, věnovala se i psovi - pomazlila, hrála si s ním, házela mu hračky. Pak jsem přijela já a většinou jsme šli na procházku, později se vraceli rodiče, kteří hlavně na jaře a v létě byli na zahradě až do večera. Ale v zimě už to tak slavné nebylo, jo babička musela nakrmit zvěř, psa pomazlila, ale celý den venku nevysedávala. Pak většinou procházka nebo nějaké blbnutí na zahradě (tehdejšímu psovi nevadil déšť, zima, nic...( to jsem teď u současných psů ráda, že do deště je nedostanu ), no ale v zimě jsem tam s ním ani já nebyla do večera. Mě to hrozně mrzelo, já pořád škemrala, abych ho mohla vzít dovnitř, občas rodiče povolili, jenže on tam být nechtěl. Ale rozdíl byl asi hlavně v tom, že my jsme neměli žádný kotec, ani výběh. Pes měl k dispozici celou zahradu, oplocenou...

Prosím přestaňte narážet na ten kotec, on by ani kdyby se postavil výběh nebyl. Ten výběh by byl větší než naše patro v domě, i větší než něčí zahrada. Jinak mě těší to, že jste měla podobný režim.

Mě to připadá, že vy už jste stejně rozhodnutá, že pes bude. A teď chcete slyšet jen jak to bude všechno fajn a jak to takhle stačí.... Ale ono fakt nejde o to, jestli to stačí. Pes si zvykne na ledacos, ale jde hlavně o to, jestli tomu psovi fakt můžu dát maximum a jestli ho musím mít. Ale na druhou stranu vás chápu, v 11ti letech jsem nad tímhle taky tak nepřemýšlela.

marcelaamax napsal(a):
Mě to připadá, že vy už jste stejně rozhodnutá, že pes bude. A teď chcete slyšet jen jak to bude všechno fajn a jak to takhle stačí.... Ale ono fakt nejde o to, jestli to stačí. Pes si zvykne na ledacos, ale jde hlavně o to, jestli tomu psovi fakt můžu dát maximum a jestli ho musím mít. Ale na druhou stranu vás chápu, v 11ti letech jsem nad tímhle taky tak nepřemýšlela.

Chápu že takhle je to možná u vás, ale u nás je prostě pes venku. Já bych taky byla radši kdyby byl doma, ale rodiče to prostě nedovolí. Šlo mi jen o váš názor, jestli je potřeba něco doladit. S tím že psa doma mít nemůžu nic nenadělám.

jsou i psi (bohužel i dnes) co tráví život na řetězu u boudy bez procházek nebo stále sami jen na pozemku. Pes si asi opravdu zvykne na vše. Ale je to o tom?
měli jsme velkého psa a přestože dvůr žil v domě v kuchyni a obyváku a neumím si představit mít psa venku v kotci. A už vůbec ne na NEOPLOCENÉ zahradě...............a ty kecy jak tam s ním stále někdo bude. Opravdu? Zima u nás trvá od října do března.............

I5929013 napsal(a):
Chápu že takhle je to možná u vás, ale u nás je prostě pes venku. Já bych taky byla radši kdyby byl doma, ale rodiče to prostě nedovolí. Šlo mi jen o váš názor, jestli je potřeba něco doladit. S tím že psa doma mít nemůžu nic nenadělám.

Jenže on nikdo z nás nemůže vědět, jestli opravu budete s tím psem chodit každý den na procházky, jestli ti to vydrží a po chvíli tě to neomrzí. Navíc když už teď máš pochyby, jestli psa na procházce sama zvládneš. Stejně tak nikdo neví, kolik času bude někdo z vás trávit každý den na zahradě ( hlavně v zimě, jak jsem psala) a jak moc se u toho bude věnovat psovi. Neznám na vesnici moc lidí (vlastně asi žádného), kteří by v zimě byli celý den na zahradě, kor když ve 4 je tma...

Co když se třeba stane to, že pokud bude pes puštěný na té neoplocené zahradě, tak se naučí utíkat? Uteče dvakrát, třikrát, zjistí, že je to zábava a udělá si z toho zlozvyk?

Ono i takové odstěhování se od rodičů, až na to dojde, bude se starým psem, který nikdy nefungoval v domácnosti, oříšek (pokud tedy zadavatelka nepůjde hned do domu se zahradou, ale začne samostatný život třeba v podnájmu).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono i takové odstěhování se od rodičů, až na to dojde, bude se starým psem, který nikdy nefungoval v domácnosti, oříšek (pokud tedy zadavatelka nepůjde hned do domu se zahradou, ale začne samostatný život třeba v podnájmu).

Jojo, tohle jsem si zažila já. I když jsem šla do domu se zahradou, tak jsem psa chtěla na stará kolena naučit doma, nešlo to. On prostě nechtěl, doma byl nervózní, bylo mu vedro, funěl, pořád ležel u dveří a chtěl ven. Venku mu bylo fajn ,tam byl spokojený a hlavně mohl hlídat. I když byly otevřené dveře tak domů nešel, a to ani když šel druhý pes. Kdybych se tehdy odstěhovala do bytu, tak by to tam nedal, nemohla bych ho tam vzít, trápil by se.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono i takové odstěhování se od rodičů, až na to dojde, bude se starým psem, který nikdy nefungoval v domácnosti, oříšek (pokud tedy zadavatelka nepůjde hned do domu se zahradou, ale začne samostatný život třeba v podnájmu).

Tak daleko většinou nikdo nemyslí. a tady jde o dítě 11 let.................

GAELLE napsal(a):
Tak daleko většinou nikdo nemyslí. a tady jde o dítě 11 let.................

Ano, teď je jí 11, psa chce ve 12. Až bude psovi 8, jí bude 20. Uvědomuji si, že nad tím většina lidí takto nepřemýšlí, obzvlášť v 11 letech. Ale právě proto jsem výše psala, že bych to ještě nechala uležet. Mít psa (opavdu ho mít) je i o tomhle.

Tak Katka o tom přemýšlet nebude, ale rodiče by měli, ti by to měli ošéfovat. A ano, v tuhé zimě se psy nejsem většinu dne ani já, která tam je tedy opravdu pořád, někdy i mezi svátky. A ještě co Marcela vzpomněla: škola, kroužky, nevím do kdy teď děti školu mívají, ale my jsme klidně některé dny do 16h měli. A to budeš Katko chodit se psem na prochajdy po vesnici po tmě? Opravdu? Nechodí dospělé ženské, že mají strach...

lesnížínka napsal(a):
My včera vyšli na prochajdu, trochu prskalo, říkala jsem si, že nejspíš už přestane a místo koženkové bundy, jsem si dala jeans. Místo toho, se postupně rozpršelo čím dál víc a když jsme se blížili zpátky domů, za ty skoro dvě hodiny, byla jsem mokrá jak myš, z vlasů mi crčely čůrky po tváři, jen jsem doufala, že oči mám ještě na místě a ne až někde u rtu (ještě, že vymysleli voděodolně řasenky )

Mě to celý s tím psem přijde nějaký zbytečně krkolomný....takový nějaký "moc překážek" moc možná a kdyby....

A co se toho ostatního týče, nemyslím si, že je nemožné, aby malá holka jedenáctiletá vychovala a vycvičila alespoň na nějakou provozní poslušnost psa, když jí někdo pomůže, ale tady si nejsem úplně jistá:

Nevím zda zvládnu procházky. Nevadí mi vstát brzo ale spíše se bojím dalších psů.

Nebudu tady zlehčovat nějakou obavu dítěte, že by jim mohl nějaký problémový pes ublížit, spíš si tak říkám, jak dlouho bude bavit už skoro slečnu chodit na prochajdy pořád v doprovodu dospělého.....

Já když jsem jako dítě moc toužila po psu, tak ale to spíš byly představy typu, jak budeme spolu lítat po venku, že bych měla svýho vlastního a nemusela bych brát na venčení psy sousedů....oni byli super, ale vlastní pes je holt vlastní, ale nevím, jestli bych byla nadšená z představy, jak musím chodit jen s mamkou......
Protože ideální je to s kámoškou, co má taky psa....

lesnížínka napsal(a):
Tak Katka o tom přemýšlet nebude, ale rodiče by měli, ti by to měli ošéfovat. A ano, v tuhé zimě se psy nejsem většinu dne ani já, která tam je tedy opravdu pořád, někdy i mezi svátky. A ještě co Marcela vzpomněla: škola, kroužky, nevím do kdy teď děti školu mívají, ale my jsme klidně některé dny do 16h měli. A to budeš Katko chodit se psem na prochajdy po vesnici po tmě? Opravdu? Nechodí dospělé ženské, že mají strach...

Výhodou je to že žádné kroužky nemám. A kdyby jsem se vrátila pozdě psa mezitím vyvenčí mladší bratr.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě to celý s tím psem přijde nějaký zbytečně krkolomný....takový nějaký "moc překážek" moc možná a kdyby....

A co se toho ostatního týče, nemyslím si, že je nemožné, aby malá holka jedenáctiletá vychovala a vycvičila alespoň na nějakou provozní poslušnost psa, když jí někdo pomůže, ale tady si nejsem úplně jistá:

Nevím zda zvládnu procházky. Nevadí mi vstát brzo ale spíše se bojím dalších psů.

Nebudu tady zlehčovat nějakou obavu dítěte, že by jim mohl nějaký problémový pes ublížit, spíš si tak říkám, jak dlouho bude bavit už skoro slečnu chodit na prochajdy pořád v doprovodu dospělého.....

Já když jsem jako dítě moc toužila po psu, tak ale to spíš byly představy typu, jak budeme spolu lítat po venku, že bych měla svýho vlastního a nemusela bych brát na venčení psy sousedů....oni byli super, ale vlastní pes je holt vlastní, ale nevím, jestli bych byla nadšená z představy, jak musím chodit jen s mamkou......
Protože ideální je to s kámoškou, co má taky psa....

To by bylo taky fajn, ale kdybychom věděli že na procházce je taky nějaký problémovější pes, táta by mohl jít se mnou. Jinak bych chodila sama.

I5929013 napsal(a):
To by bylo taky fajn, ale kdybychom věděli že na procházce je taky nějaký problémovější pes, táta by mohl jít se mnou. Jinak bych chodila sama.

Holka, nechci vypadat, že ti psa nepřeju. Sama vím, co to je toužit po pejskovi....já bohužel jako dítě mít psa nemohla, prvního jsem si pořizovala, až když mi bylo 16 let, ale chci říct jediné...resp. zdůraznit to co už někde výše bylo řečeno.

Ono je to super být se psem celý den na zahradě....když je "hezky", když je všechno tzv. zalité sluncem, ale co až přijdou plískanice, zima, studenej vichr....jak dlouho potom bude mít pes společnost, jak dlouho bude na procházce, když je venku počasí, že by psa nevyhnal?
Možná se pletu, ale to dle mého bude pes zavřenej sám ve výběhu...v tom lepším případě....v horším bude zavřenej v kotci.
A pokud to bude ještě štěně nebo mlaďoch a když bude fakt hnusně třeba pár dní za sebou...... Navíc v zimě ráno tma, večer už se stmvá pomalu ve čtyři...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Holka, nechci vypadat, že ti psa nepřeju. Sama vím, co to je toužit po pejskovi....já bohužel jako dítě mít psa nemohla, prvního jsem si pořizovala, až když mi bylo 16 let, ale chci říct jediné...resp. zdůraznit to co už někde výše bylo řečeno.

Ono je to super být se psem celý den na zahradě....když je "hezky", když je všechno tzv. zalité sluncem, ale co až přijdou plískanice, zima, studenej vichr....jak dlouho potom bude mít pes společnost, jak dlouho bude na procházce, když je venku počasí, že by psa nevyhnal?
Možná se pletu, ale to dle mého bude pes zavřenej sám ve výběhu...v tom lepším případě....v horším bude zavřenej v kotci.
A pokud to bude ještě štěně nebo mlaďoch a když bude fakt hnusně třeba pár dní za sebou...... Navíc v zimě ráno tma, večer už se stmvá pomalu ve čtyři...

Já si ráda vyjdu, nebo vyjedu na kole. Ano, vím že mě to někdy bude štvát a chtít se mi nebude, ale i přesto se budu snažit psa vždy vyvenčit. Ne dlouhé trasy ale alespoň kousek, no podle potřeby. Když bude šíleně lejt půjdeme domů, když by se to ještě dalo, přijde mi zbytečné ukončit procházku jen proto, že je zima. Já s tímhle počítám, na psa bych ani nepomyslela kdybych věděla že na tohle nemám.

marcelaamax napsal(a):
Mě to připadá, že vy už jste stejně rozhodnutá, že pes bude. A teď chcete slyšet jen jak to bude všechno fajn a jak to takhle stačí.... Ale ono fakt nejde o to, jestli to stačí. Pes si zvykne na ledacos, ale jde hlavně o to, jestli tomu psovi fakt můžu dát maximum a jestli ho musím mít. Ale na druhou stranu vás chápu, v 11ti letech jsem nad tímhle taky tak nepřemýšlela.

Jedenáctiletým se vyká?

tak nevím, ale tohle že píše 11let staré dítě? Podle mě ani náhodou. Pokud to tak je a já tomu nevěřím, pak odpovím. Pes k dětem a jejich normálnímu dětství patří, ale pouze pokud si to tak přejí rodiče. Na nich leží finance, převážná část poviností a také trestní odpovědnost, pokud jim pes, ze zjevně nezabezpečeného pozemku uteče a někoho kousne nebo třeba způsobí autonehodu.
Řeči, že pes je dítěte jsou jen takové to rodinné tlachání. Pes je toho, kdo mu platí žrádlo, poplatky, veterináře, ručí za něj a stará se, až půjde dítě za cca 3roky někam na intr, Jestli takový člověk-rodič, ví že se mu do starosti o psa nechce, nesmí být slaboch a ustoupit. Je to jeho právo a ve finále by byl nejvíc škodný pes, až přestane 11slečnu bavit a skončí v kotci, kam mu z povinosti budou nosit granule a občas vymění vodu. Psa má chtít celá rodina, jinak je to jen zdroj konfliktů.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak nevím, ale tohle že píše 11let staré dítě? Podle mě ani náhodou. Pokud to tak je a já tomu nevěřím, pak odpovím. Pes k dětem a jejich normálnímu dětství patří, ale pouze pokud si to tak přejí rodiče. Na nich leží finance, převážná část poviností a také trestní odpovědnost, pokud jim pes, ze zjevně nezabezpečeného pozemku uteče a někoho kousne nebo třeba způsobí autonehodu.
Řeči, že pes je dítěte jsou jen takové to rodinné tlachání. Pes je toho, kdo mu platí žrádlo, poplatky, veterináře, ručí za něj a stará se, až půjde dítě za cca 3roky někam na intr, Jestli takový člověk-rodič, ví že se mu do starosti o psa nechce, nesmí být slaboch a ustoupit. Je to jeho právo a ve finále by byl nejvíc škodný pes, až přestane 11slečnu bavit a skončí v kotci, kam mu z povinosti budou nosit granule a občas vymění vodu. Psa má chtít celá rodina, jinak je to jen zdroj konfliktů.

Ano, píšu to já. A pokud nevěříte, tak nevěřte protože nevím jak vám to jinak dokázat. Pes by měl velký výběh na zahradě, kde by byl celý den. A ven by jsme ho pouštěli jen pod naším dozorem, cvičit nebo se jen tak proběhnout. A samozřejmě na procházky. Celá rodina psa chce, sami říkali že kdybych nemohla není problém to vzít za mě. A kdyby se mi nechtělo mám to blbé ale postarat se o něho musím.

I5929013 napsal(a):
Ano, píšu to já. A pokud nevěříte, tak nevěřte protože nevím jak vám to jinak dokázat. Pes by měl velký výběh na zahradě, kde by byl celý den. A ven by jsme ho pouštěli jen pod naším dozorem, cvičit nebo se jen tak proběhnout. A samozřejmě na procházky. Celá rodina psa chce, sami říkali že kdybych nemohla není problém to vzít za mě. A kdyby se mi nechtělo mám to blbé ale postarat se o něho musím.

Taky nevěřím, že je ti jedenáct, přesto ti budu tykat, protože bych věkem mohla být tvou babičkou. Podstatné je, co píšeš.
Od kotce ses dostala k výběhu. Kdo ho vybuduje? Dobře zabezpečený výběh není zas taková banalita. Plot musí být spolehlivý, musí být zabezpečen, aby ho pes nepřelezl, a nepodhrabal.
Nechci tě podceňovat, třeba jsi zázračné dítě a výchovu a výcvik poměrně velkého psa zvládneš sama. Ale spíš ne. Oni retrívři nejsou takoví míšani, jak se jeví zdálky a jak je prezentují v různých reklamách. Nerodí se vychovaní. Mají velkou fyzickou sílu, na to je třeba myslet. Zvlášť, když předpokládáš, že tě ve venčení bude střídat mladší bratr a manipulovat s ním bude babička. Babičce může být padesát, ale taky sedmdesát, může být nemocná, hůř pohyblivá, to my tu nevíme.
Taky moc nevěřím tomu, že když bude škaredé počasí, když bude na podzim hnusně a brzy tma (stmívá se už ve čtyři odpoledne), že se budeš denně venku psovi věnovat, že s ním budeš lítat po venku okolo vesnice, aby se vyřádil a vybil svou energii. Zahrada ani výběh na to totiž nestačí, i kdyby měly několik hektarů.
Tví rodiče by to měli zvážit a pořídit psa, jen pokud si ho přejí sami a pokud jsou srozuměni s tím, že pokud ti výchova nepůjde, bude to na nich. Budou na to mít čas a energii? Budou na to mít chuť každý den? Budou mít chuť chodit s ním po venku, když by spíš potřebovali pracovat na stavbě?
Nebude pes časem odložen ve výběhu, protože tě přestane bavit? Protože se ti nepodaří ho vychovat tak, jak si představuješ?
Měla bys dát přečíst tuto diskuzi rodičům.

Styl projevu mi jako od 11letého dítěte taky nepřijde.
"Argumenty" jako od dítěte ano.

Vše je psáno jako dotaz, ale na vše má pisatelka odpověď. Nic nebude problém, vše ví nebo to okouká na youtube. Rodiče sice se psem "souhlasí", ale v domě pes nebude, plot se stavět nebude, kotec se dá někam za barák hnedle vedle slepic. Asi aby nebyl vidět a slyšet. Výběh bude a najednou vlastně je o velikosti celého patra v domě. Když se zadavatelce nebude chtít venčit, existuje mladší bratr, který jistě rád zaskočí.

Tak nějak doufám, že holčička sní o pejskovi a tak založila diskusi a u čtení si sní dál a snaží se objevit argument, že kotec/výběh/bouda za barákem je dostatečný luxus pro pejska podle jejího přání (labík/BOC,nevím, jaké je teď oblíbené plemeno u náctiletých).

Jsem rodič, který pořídil své dceři psa. Vím přesně, jak vypadá soužití se psem a dítětem. Rodiče musí sami chtít psa/kočku/hada..., aby ho mohli "pořídit dítěti". Protože jenom potom nebude problém výchova, pár zničených věcí, dovolená se psem, atd. O finanční stránce ani nemluvím.

Tak ono je možné, že opravdu i rodiče toho psa chtějí. Že jim přijde v pořádku, že pes bude v kotci nebo ve výběhu a občas se pustí ven, že to stačí. Znám rodiče, kteří pořídili dítěti psa s tím, že prostě nějak bude na zahradě, občas se třeba vezme ven. A samy rodiče toho psa chtěli.

Jako na druhou stranu - on to může být ten typ dítěte, který tomu opravdu úplně propadne a se psem bude lítat po venku od rána do večera, já jsem to tak měla a nějací další moji kamarádi taky. I tak přiznávám, že v zimě jsme tak dlouho venku nebývali a pokud bylo vyloženě hnusně, tak jsme kolikrát na procházku ani nešli... Ale u téhle holčiny, která sama v dotazu pochybuje, zda psa na procházce zvládne a bojí se cizích psů... no nevím, nevím...

Ještě podotknu, že jsem jako dítě se psem měla celkem problém. Udělala jsem spoustu chyb, pes mě na procházkách vláčel (měl 35 kg) a absolutně ignoroval. Procházky pro mě potom začaly být spíše utrpením, nicméně já to nevzdala, rodiče také ne a pravidelně mě vozili na cvičák, plus jsme začali fakt makat doma a na procházkách. Nakonec to dopadlo dobře, ale nebýt toho cvičáku, tak si se psem prostě nevím rady a nic s tím neudělám... Až na tom cvičáku mě navedli a hlavně mě tam hrozně podporovali, fandili mi.... Něco podobného se může stát i u zadavatelky a co potom? Budou ji taky rodiče pravidelně vozit na cvičák? Nebo se psem prostě postupně bude chodit míň a míň a nakonec zůstane jen ve výběhu?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky nevěřím, že je ti jedenáct, přesto ti budu tykat, protože bych věkem mohla být tvou babičkou. Podstatné je, co píšeš.
Od kotce ses dostala k výběhu. Kdo ho vybuduje? Dobře zabezpečený výběh není zas taková banalita. Plot musí být spolehlivý, musí být zabezpečen, aby ho pes nepřelezl, a nepodhrabal.
Nechci tě podceňovat, třeba jsi zázračné dítě a výchovu a výcvik poměrně velkého psa zvládneš sama. Ale spíš ne. Oni retrívři nejsou takoví míšani, jak se jeví zdálky a jak je prezentují v různých reklamách. Nerodí se vychovaní. Mají velkou fyzickou sílu, na to je třeba myslet. Zvlášť, když předpokládáš, že tě ve venčení bude střídat mladší bratr a manipulovat s ním bude babička. Babičce může být padesát, ale taky sedmdesát, může být nemocná, hůř pohyblivá, to my tu nevíme.
Taky moc nevěřím tomu, že když bude škaredé počasí, když bude na podzim hnusně a brzy tma (stmívá se už ve čtyři odpoledne), že se budeš denně venku psovi věnovat, že s ním budeš lítat po venku okolo vesnice, aby se vyřádil a vybil svou energii. Zahrada ani výběh na to totiž nestačí, i kdyby měly několik hektarů.
Tví rodiče by to měli zvážit a pořídit psa, jen pokud si ho přejí sami a pokud jsou srozuměni s tím, že pokud ti výchova nepůjde, bude to na nich. Budou na to mít čas a energii? Budou na to mít chuť každý den? Budou mít chuť chodit s ním po venku, když by spíš potřebovali pracovat na stavbě?
Nebude pes časem odložen ve výběhu, protože tě přestane bavit? Protože se ti nepodaří ho vychovat tak, jak si představuješ?
Měla bys dát přečíst tuto diskuzi rodičům.

Dobře, věřit mi nemusíte ovšem 11 mi je, ale to je jedno. Pokud by byl pes ve výběhu babička s ním nebude nijak manipulovat. Navíc jsem sama před chvílí slyšela jak táta říká že by bylo fajn i pro ně starat se o psa. Jinak táta neměl jen dokonale vycvičenou fenku, ale i svého psa, německého ovčáka. Doma skvěle poslouchal ale když viděl zajíce, tak byl konec. Uměl si sám otevřít dveře nebo branku, a taky rád simuloval. O své zvířata se starám za jakýkoliv podmínek. Já vím co je to mít psa, ale jsem připravena se o něj alespoň s nějaké části postarat.

Pokud by byl pes ve výběhu babička s ním nebude nijak manipulovat

Aha, takže už je to zase jinak. Babička psa vůbec pouštět nebude, tudíž pes bude v tom výběhu do té doby, než ho pustíš ty? To znamená, že tam bude zavřený sám. To že bude babička někde okolo krmit slepice, to psovi moc nepomůže. A třeba bude štěkat, kňučet, snažit se dostat za babičkou, protože tam bude sám. Pak se taky někdy může stát, že pes prostě uteče z neoploceného pozemku a pak už se ho pravděpodobně budeš bát pustit i ty, případně rodiče. A k tomu stačí fakt chvilka nepozornosti.

To, že bude retrívr pronásledovat zvěř je taky celkem dost možné, obzvlášť pokud nebude mít žádnou práci...

Ono je to hrozně hezká představa, mít takového toho retrívra, jaký bývá ve filmech, případně jakého někde vidíš už dospělého - vychovaný, všechno umí, nikam neutíká, drží se doma, na procházkách v pohodě.... Jenže ono to tak nemusí být vždycky a někdo k tomu toho psa musí vychovat a ne vždy je to úplně jednoduché. A určitě takový nebude hned v mládí, i kdyby ta výchova byla bez problému.

My to tady s tebou nemyslíme špatně, není to nijak mířené proti tobě, my se na to jen koukáme reálnýma očima, víme, že to není taková pohádka jak to vypadá. Myslíme i na toho psa, že když nebude vše podle představ, a ono být nemusí, tak co potom ten pes...

I5929013 napsal(a):
Dobře, věřit mi nemusíte ovšem 11 mi je, ale to je jedno. Pokud by byl pes ve výběhu babička s ním nebude nijak manipulovat. Navíc jsem sama před chvílí slyšela jak táta říká že by bylo fajn i pro ně starat se o psa. Jinak táta neměl jen dokonale vycvičenou fenku, ale i svého psa, německého ovčáka. Doma skvěle poslouchal ale když viděl zajíce, tak byl konec. Uměl si sám otevřít dveře nebo branku, a taky rád simuloval. O své zvířata se starám za jakýkoliv podmínek. Já vím co je to mít psa, ale jsem připravena se o něj alespoň s nějaké části postarat.

Ne, nevíš, co je to mít psa. To budeš vědět, až ho budeš mít, ale ne týden, měsíc, ale roky.
Tak táta měl kromě dokonale vycvičené feny ještě německého ovčáka? A co měl ještě? Možná bys to mohla napsat všechno najednou... Ale vlastně ne, je lepší si to postupně vymýšlet, podle toho, jak se vyvíjí diskuze.

Tak já jsem věřila, že se jedná o 11 leté dítě, neví, co do detailu obnáší pes, ale má ideály o ty přijde, skutečnost je jiná, naprosto a může se stát cokoli, já na tom byla stejně, psí si půjčovala, na psa si našetřila, ve 13 rodiče povolili, jezdila jsem dvě hodiny narvanou tramvaji s přestupem každou sobotu na cvičák, bylo to hrozný, ale samotný cvičák mi bavil. Pes byl úplně jiný než jsem si vysnila, jak jinak, ale byl to první pes a něco málo jsme dokázali.
Ovšem, po posledním příspěvku zadavatelky začínàm mít pochybnosti, jestli je vše jak píše. Držela jsem jí i palce, každý jsme začínali, ale teď teda bych se přidala na stranu co říká ne.

Co vám na to nepřijde jako psaní jedenáctileté holky?
Já to tam teda vidím a vůbec mi to nepřijde divný.
Vyjadřovala jsem se dost podobně a uvažování, psaní... prostě nic zvláštního, z čeho bych usuzovala pisatelku starší. Co přesně se vám na tom nezdá?

Taky mám nějaké své výtky a už je nebudu opakovat, ale nedá mi to nevyjádřit se k tomu, co tu bylo mnohokrát opakováno.

Procházky v zimě - normálně jsem taky v tomhle věku chodila a nenapadlo by mě nejít. S tím psem mě to bavilo. Proč by nemohlo zadavatelku taky?
Procházky ve tmě, kdy se v zimě brzy stmívá - chodila jsem, i sama a ve vsi jsem se opravdu nebála. Že se bojí i některé dospělé ženské? Proč by měla zadavatelka? Ve vsi?


Jasně, že tu jsou věci, který nejsou ideální a nepozdávají se i mně. To už jsem říkala, ale pro zdůraznění to opakuju zas.
Ale tohle tady mi zas přijde už zas nějaký hon na čarodějnice popravdě.

Kotec s výběhem + procházky a cvičení mi přijde v pohodě. Už se mi zdá, že psa si nemůže pořídit normální rodina, pokud ho nebude mít doma, nebude dělat 6 psích sportů a všichni členové nebudou mít homeoffice. Pes taky může být prostě pes. Ty podmínky mi tady nepřijdou nijak špatný, ten plot by byl mnohem lepší, pes by se mohl pohybovat po zahradě bez omezení, samotný se tam držet nebude. Ale pokud bude výběh + procházky, cvičení, zahrada s dohledem, tak je to lepší, jak pes v bytě. Zlatý retrívr mi taky přijde jako fajn volba pro mladou slečnu, jsou to sice torpéda v mládí, brala bych fenku, jsou drobnější. Ale idealni k ostatním zvířatům, milující lidi, děti, nekonfliktní, pokud s ním holčina bude lítat po venku pak paráda, má na něj víc času teď, než když bude za 10 let pracovat. A jestli ji to vydrží to se uvidí, doufejme, že ano. A momentálně je to zodpovědnost rodičů a pokud oni souhlasí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ne, nevíš, co je to mít psa. To budeš vědět, až ho budeš mít, ale ne týden, měsíc, ale roky.
Tak táta měl kromě dokonale vycvičené feny ještě německého ovčáka? A co měl ještě? Možná bys to mohla napsat všechno najednou... Ale vlastně ne, je lepší si to postupně vymýšlet, podle toho, jak se vyvíjí diskuze.

Tak to může napsat jen někdo kdo mě vůbec nezná. Nic jsem si nevymýšlela, bylo to tak jak říkám. Ale pokud si to myslíte tak mi řekněte proč bych to dělala? Co bych s toho měla? Na dálku se jednoduše řekne ona lže, ona si to vymýšlí. Ráda bych aby jste to posuzovala až mě budete znát, až budete znát naší rodinu a až uvidíte jak vlastně vypadá náš pozemek...potom až říkejte že si něco vymýšlím.

Procházky v zimě - normálně jsem taky v tomhle věku chodila a nenapadlo by mě nejít. S tím psem mě to bavilo. Proč by nemohlo zadavatelku taky?
Procházky ve tmě, kdy se v zimě brzy stmívá - chodila jsem, i sama a ve vsi jsem se opravdu nebála. Že se bojí i některé dospělé ženské? Proč by měla zadavatelka? Ve vsi?

Třeba proto, že zadavatelka se bojí chodit se psem sama i za světla? To sama píše v úvodním příspěvku, bojí se ostatních psů....

Ale jinak jo, je možné že ji to chytne a bude chodit denně, za každého počasí, a nebo ji to po chvíli omrzí a nebude chodit vůbec. Ale to právě tady nikdo z nás nedokáže odhadnout. Pokud by se jednalo o psa, který bude normálně na zahradě, kde je dopoledne ta babička, pak rodiče, tak by to bylo o něco lepší. Ale protože se jedná o psa, který bude odstrčený v nějakém výběhu, tak mě prostě napadají myšlenky, aby pak v tom výběhu nebyl už napořád....A je jasné, že zadavatelka teď bude tvrdit, že takhle to rozhodně nikdy neskončí..

Andrýsek3 napsal(a):
Kotec s výběhem + procházky a cvičení mi přijde v pohodě. Už se mi zdá, že psa si nemůže pořídit normální rodina, pokud ho nebude mít doma, nebude dělat 6 psích sportů a všichni členové nebudou mít homeoffice. Pes taky může být prostě pes. Ty podmínky mi tady nepřijdou nijak špatný, ten plot by byl mnohem lepší, pes by se mohl pohybovat po zahradě bez omezení, samotný se tam držet nebude. Ale pokud bude výběh + procházky, cvičení, zahrada s dohledem, tak je to lepší, jak pes v bytě. Zlatý retrívr mi taky přijde jako fajn volba pro mladou slečnu, jsou to sice torpéda v mládí, brala bych fenku, jsou drobnější. Ale idealni k ostatním zvířatům, milující lidi, děti, nekonfliktní, pokud s ním holčina bude lítat po venku pak paráda, má na něj víc času teď, než když bude za 10 let pracovat. A jestli ji to vydrží to se uvidí, doufejme, že ano. A momentálně je to zodpovědnost rodičů a pokud oni souhlasí.

Děkuji. S tím bytem to mám úplně stejně. Dříve se nerešilo zda bude pes doma nebo venku, protože byl venku vždy. Ono né každý má k dispozici nabídnout svému psovi byt.
A ano, mám v plánu pořídit spíše fenku.

marcelaamax napsal(a):
Procházky v zimě - normálně jsem taky v tomhle věku chodila a nenapadlo by mě nejít. S tím psem mě to bavilo. Proč by nemohlo zadavatelku taky?
Procházky ve tmě, kdy se v zimě brzy stmívá - chodila jsem, i sama a ve vsi jsem se opravdu nebála. Že se bojí i některé dospělé ženské? Proč by měla zadavatelka? Ve vsi?

Třeba proto, že zadavatelka se bojí chodit se psem sama i za světla? To sama píše v úvodním příspěvku, bojí se ostatních psů....

Ale jinak jo, je možné že ji to chytne a bude chodit denně, za každého počasí, a nebo ji to po chvíli omrzí a nebude chodit vůbec. Ale to právě tady nikdo z nás nedokáže odhadnout. Pokud by se jednalo o psa, který bude normálně na zahradě, kde je dopoledne ta babička, pak rodiče, tak by to bylo o něco lepší. Ale protože se jedná o psa, který bude odstrčený v nějakém výběhu, tak mě prostě napadají myšlenky, aby pak v tom výběhu nebyl už napořád....A je jasné, že zadavatelka teď bude tvrdit, že takhle to rozhodně nikdy neskončí..

Všechno z toho se může stát, ale to jsou už jenom spekulace.
Stejně tak se může stát (a znám takový případ), kdy si lidé pořídí štěňátko, jeví se jako skvělí majitelé, jsou dospělí, zajištění, připravený mají pro psa kde co, dokonce plánují i volný přístup do domu. Pes bude přes noc doma a tak dál a tak dál.
A za měsíc je štěně vystrčeno na zahradu, kde se o něj víc neprojeví zájem. Dokonce i na procházku, když už vylezou ven, chodí bez feny.

Úplně stejné spekulace, jako všechny tyhle scénáře tady jsou taky ty, že zadavatelka bude ze začátku chodit na procházky s tátou, zjistí, že její obavy byly přehnané a postupně začne chodit sama. Pes ji bude bavit a postupně zájem o psy přeroste tak trochu ve styl života...

Kdyby mě, mou sestru nebo dokonce i matku, měli posuzovat lidi tady v době, kdy mi těch jedenáct bylo a kdy jsme přišly ke psovi, dostala bych kartáč.
A docela troufale si myslím, že ty taky. A posunuly jsme se za ty roky? Já myslím, že ano.

juhaj napsal(a):
Tak já jsem věřila, že se jedná o 11 leté dítě, neví, co do detailu obnáší pes, ale má ideály o ty přijde, skutečnost je jiná, naprosto a může se stát cokoli, já na tom byla stejně, psí si půjčovala, na psa si našetřila, ve 13 rodiče povolili, jezdila jsem dvě hodiny narvanou tramvaji s přestupem každou sobotu na cvičák, bylo to hrozný, ale samotný cvičák mi bavil. Pes byl úplně jiný než jsem si vysnila, jak jinak, ale byl to první pes a něco málo jsme dokázali.
Ovšem, po posledním příspěvku zadavatelky začínàm mít pochybnosti, jestli je vše jak píše. Držela jsem jí i palce, každý jsme začínali, ale teď teda bych se přidala na stranu co říká ne.

Já neříkám že to bude přesně takhle, že to bude vždy super, že budu mít dokonale vycvičeného psa a že to v pohodě zvládnu sama. Napsala jsem tu jen věci které se budu snažit dodržet, vím že to někdy jednoduché nebude.

marcelaamax napsal(a):
Tak ono je možné, že opravdu i rodiče toho psa chtějí. Že jim přijde v pořádku, že pes bude v kotci nebo ve výběhu a občas se pustí ven, že to stačí. Znám rodiče, kteří pořídili dítěti psa s tím, že prostě nějak bude na zahradě, občas se třeba vezme ven. A samy rodiče toho psa chtěli.

Jako na druhou stranu - on to může být ten typ dítěte, který tomu opravdu úplně propadne a se psem bude lítat po venku od rána do večera, já jsem to tak měla a nějací další moji kamarádi taky. I tak přiznávám, že v zimě jsme tak dlouho venku nebývali a pokud bylo vyloženě hnusně, tak jsme kolikrát na procházku ani nešli... Ale u téhle holčiny, která sama v dotazu pochybuje, zda psa na procházce zvládne a bojí se cizích psů... no nevím, nevím...

Ještě podotknu, že jsem jako dítě se psem měla celkem problém. Udělala jsem spoustu chyb, pes mě na procházkách vláčel (měl 35 kg) a absolutně ignoroval. Procházky pro mě potom začaly být spíše utrpením, nicméně já to nevzdala, rodiče také ne a pravidelně mě vozili na cvičák, plus jsme začali fakt makat doma a na procházkách. Nakonec to dopadlo dobře, ale nebýt toho cvičáku, tak si se psem prostě nevím rady a nic s tím neudělám... Až na tom cvičáku mě navedli a hlavně mě tam hrozně podporovali, fandili mi.... Něco podobného se může stát i u zadavatelky a co potom? Budou ji taky rodiče pravidelně vozit na cvičák? Nebo se psem prostě postupně bude chodit míň a míň a nakonec zůstane jen ve výběhu?

Tak ono je možné, že opravdu i rodiče toho psa chtějí. Že jim přijde v pořádku, že pes bude v kotci nebo ve výběhu a občas se pustí ven, že to stačí. Znám rodiče, kteří pořídili dítěti psa s tím, že prostě nějak bude na zahradě, občas se třeba vezme ven. A samy rodiče toho psa chtěli.
- k tomuto. Ano, taky znám takové rodiče a se psem to špatně dopadlo. Zjistili, že v malé zahradě pes šlape a ničí trávník. Skončil v kotci, kde se pes doslova zbláznil a začal žrát kamení. První operace dopadla dobře, načež do 14dnů požral další, které už nepřežil. Asi řízená sebevražda, se mu nedivím...

I5929013 napsal(a):
Tak to může napsat jen někdo kdo mě vůbec nezná. Nic jsem si nevymýšlela, bylo to tak jak říkám. Ale pokud si to myslíte tak mi řekněte proč bych to dělala? Co bych s toho měla? Na dálku se jednoduše řekne ona lže, ona si to vymýšlí. Ráda bych aby jste to posuzovala až mě budete znát, až budete znát naší rodinu a až uvidíte jak vlastně vypadá náš pozemek...potom až říkejte že si něco vymýšlím.

Jistě že tě neznám, jak bych taky mohla? Usuzuji jen z toho všeho, co jsi tu napsala.

Atheira napsal(a):
Všechno z toho se může stát, ale to jsou už jenom spekulace.
Stejně tak se může stát (a znám takový případ), kdy si lidé pořídí štěňátko, jeví se jako skvělí majitelé, jsou dospělí, zajištění, připravený mají pro psa kde co, dokonce plánují i volný přístup do domu. Pes bude přes noc doma a tak dál a tak dál.
A za měsíc je štěně vystrčeno na zahradu, kde se o něj víc neprojeví zájem. Dokonce i na procházku, když už vylezou ven, chodí bez feny.

Úplně stejné spekulace, jako všechny tyhle scénáře tady jsou taky ty, že zadavatelka bude ze začátku chodit na procházky s tátou, zjistí, že její obavy byly přehnané a postupně začne chodit sama. Pes ji bude bavit a postupně zájem o psy přeroste tak trochu ve styl života...

Kdyby mě, mou sestru nebo dokonce i matku, měli posuzovat lidi tady v době, kdy mi těch jedenáct bylo a kdy jsme přišly ke psovi, dostala bych kartáč.
A docela troufale si myslím, že ty taky. A posunuly jsme se za ty roky? Já myslím, že ano.

Kdyby mě, mou sestru nebo dokonce i matku, měli posuzovat lidi tady v době, kdy mi těch jedenáct bylo a kdy jsme přišly ke psovi, dostala bych kartáč.
A docela troufale si myslím, že ty taky. A posunuly jsme se za ty roky? Já myslím, že ano.



Jo, souhlasím.

Když ono tohle je těžký, odhadnout jak to nakonec bude. Měla jsem v té době i kamarády, kteří si taky "vyškemrali" psa, no a někteří z těch psů skončili na zahradě bez povšimnutí, v tom lepším případě. Jiní v kotci... A psa chtěli stejně jako já nebo ty. Takže asi jde hlavně o to, jestli budou rodiče ochotni se starat a chodit na procházky, když to slečnu přestane bavit.

A ještě když bych to měla porovnat se mnou - my jsme měli psy vždycky, vyrůstala jsem s nima. Už cca od první, druhé třídy jsem tahala na procházky naše psy. Lítala s nimi na zahradě za barákem, hrála si s nimi, občas je krmila... Když jsem jezdila na prázdniny k babičce tak tam taky vždycky byli psi, se kterýma jsme chodili ven, hráli si....To samé u sestřenky.. No a o trochu déle, nevím už přesně, asi tak od 8-9 let jsem si začala chodit na procházky se psema z jedné chovatelské stanice z vesnice, s loveckýma psema. Chodila jsem několikrát do týdne na několik hodin, někdy i se dvěmi nebo třemi najednou...

Takže si troufám říct, že jsem tak nějak věděla, co pes obnáší....

K zadavatelce mě ještě napadá jedna věc - psala si tuším, že pes by byl nejdříve za rok? Nemáš do té doby třeba možnost docházet pravidelně do útulku a brát psy na procházky tam? Abys opravdu viděla, jestli tě to chytne. I když asi by s tebou musel někdo z rodičů, protože v 11ti ti psa nejspíš samotné nepůjčí. Případně někdo v okolí bydliště by nebyl rád, kdyby si párkrát do týdne vzala na procházku jeho psa? Třeba někdo ze seinorů? Nebo někdo z širší rodiny?

To mně taky napadlo, jen jsem to zapomněla napsat. Půjčovat si psa třeba některých sousedů, příbuzných...? A pokud by to šlo, tak pravidelně, stejný režim, jaký bych chtěla pak u svého psa. Nejen, jak se mi zrovna bude chtít...

marcelaamax napsal(a):
Kdyby mě, mou sestru nebo dokonce i matku, měli posuzovat lidi tady v době, kdy mi těch jedenáct bylo a kdy jsme přišly ke psovi, dostala bych kartáč.
A docela troufale si myslím, že ty taky. A posunuly jsme se za ty roky? Já myslím, že ano.



Jo, souhlasím.

Když ono tohle je těžký, odhadnout jak to nakonec bude. Měla jsem v té době i kamarády, kteří si taky "vyškemrali" psa, no a někteří z těch psů skončili na zahradě bez povšimnutí, v tom lepším případě. Jiní v kotci... A psa chtěli stejně jako já nebo ty. Takže asi jde hlavně o to, jestli budou rodiče ochotni se starat a chodit na procházky, když to slečnu přestane bavit.

A ještě když bych to měla porovnat se mnou - my jsme měli psy vždycky, vyrůstala jsem s nima. Už cca od první, druhé třídy jsem tahala na procházky naše psy. Lítala s nimi na zahradě za barákem, hrála si s nimi, občas je krmila... Když jsem jezdila na prázdniny k babičce tak tam taky vždycky byli psi, se kterýma jsme chodili ven, hráli si....To samé u sestřenky.. No a o trochu déle, nevím už přesně, asi tak od 8-9 let jsem si začala chodit na procházky se psema z jedné chovatelské stanice z vesnice, s loveckýma psema. Chodila jsem několikrát do týdne na několik hodin, někdy i se dvěmi nebo třemi najednou...

Takže si troufám říct, že jsem tak nějak věděla, co pes obnáší....

K zadavatelce mě ještě napadá jedna věc - psala si tuším, že pes by byl nejdříve za rok? Nemáš do té doby třeba možnost docházet pravidelně do útulku a brát psy na procházky tam? Abys opravdu viděla, jestli tě to chytne. I když asi by s tebou musel někdo z rodičů, protože v 11ti ti psa nejspíš samotné nepůjčí. Případně někdo v okolí bydliště by nebyl rád, kdyby si párkrát do týdne vzala na procházku jeho psa? Třeba někdo ze seinorů? Nebo někdo z širší rodiny?

Nad tím jsem také přemýšlela ale v blízkosti útulek nemáme. Ale za to chodím s jedním zlatákem na procházky na kopec. Je tam i les, a výhodou je to, že je to tam naše. Chodím ještě s mámou a bratrem, on to sice není dokonale vycvičený pes ale občas se snažíme zopakovat nějaké povely popřípadě naučit nějaký nový. Baví to nás všechny, sice tam nechodíme pravidelně ale teď mám v plánu venčit trochu aktivněji. Ještě jsem zapomněla zmínit, že tam kde venčíme my, tam nikdo nechodí. Za celou tu dobu jsme tam potkali jednoho psa. Proto se tam chodit nebojím. I z toho důvodu ho máme na volno.

lesnížínka napsal(a):
To mně taky napadlo, jen jsem to zapomněla napsat. Půjčovat si psa třeba některých sousedů, příbuzných...? A pokud by to šlo, tak pravidelně, stejný režim, jaký bych chtěla pak u svého psa. Nejen, jak se mi zrovna bude chtít...

No...teoreticky by to mohlo jít protože sousedi mají 2 psy. Teď vám asi ukážu jejich život.
Mají jednoho psa, ten je celé dny uvázaný na řetězu u boudy. To fakt nechápu, pozemek mají celý oplocený. A kdyby jste se ptali na procházky tak vám to řeknu následovně: pes celou zimu stráví v malé boudě, jí s dvou rezavých hrnců, že by jich napadlo zajít na krátkou procházku? Ani náhodou. V létě mu dají takový luxus, že s ním jednou za měsíc zajdou pár metrů do potoka, tam si poblbne 5 min, a jde se zpátky. To je jeho život. S prominutím je ten můj plán s výběhem oproti tomuhle, hotový ráj na zemi.

No a 2 pes? Spíše fena. Mají ho jako společnost. Může domů, k dispozici má celou zahradu, šišlají na ni a já nevím co ještě.

K tomu venčení...Ten pes má asi 10 let, a když jsem viděla jak šíleně táhne na vodítku, a i dospělý chlap ho nemůže udržet, říkám si že tohle odnaučit, to bude fuška. A tu fenu, s tou bych to mohla zkusit zdá se být fajn. Ale co si budem, je to pes v pubertě s tou by to byl taky oříšek.

A kdyby jste se ptali proč nemají psa puštěného na zahradě, tak vám odpovím jen to že nevím. Přitom není zlý. Nevím proč je to tak nespravedlivé, ale tohle by si nezasloužil žádný pes.

Mojí sestře bylo 12 když teda dostala psa. Strašně ho chtěla a udělaly se na to podmínky, tak dostala.

Bavil jí asi rok, pak už se doma moc nevyskytovala a psa jsem si začala brát s sebou na výlety do lesa. Takže vlastně nakonec jsem měla psa já.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jistě že tě neznám, jak bych taky mohla? Usuzuji jen z toho všeho, co jsi tu napsala.

Jasně chápu, vždyť mít německého ovčáka je nemožné! No kdo to kdy viděl? Pche...německý ovčák, takové plemeno existuje? Já myslím že ne, a i kdyby..můj táta by ho nikdy neměl. Moc se vám omlouvám že jsem napsala takovou nehoráznost!

I5929013 napsal(a):
Jasně chápu, vždyť mít německého ovčáka je nemožné! No kdo to kdy viděl? Pche...německý ovčák, takové plemeno existuje? Já myslím že ne, a i kdyby..můj táta by ho nikdy neměl. Moc se vám omlouvám že jsem napsala takovou nehoráznost!

Čím víc píšeš, tím míň je uvěřitelné, že je Ti jedenáct. Dej si pozor na to vypadávání z role.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Čím víc píšeš, tím míň je uvěřitelné, že je Ti jedenáct. Dej si pozor na to vypadávání z role.

Hmmm...možná kdybych psala i s gramatickýma chybama bylo by to důvěryhodnější?
No nicméně vaše příspěvky budu ignorovat, tohle za potřebí nemám. Přišla jsem se tu zeptat ohledně psa, ne aby mi tady někdo říkal že si vymýšlím. Vy mě neznáte, proto mi přijde ubohé obviňovat někoho bez důkazů, obzvlášť když už jste zjevně dospělá.

Atheira napsal(a):
Co vám na to nepřijde jako psaní jedenáctileté holky?
Já to tam teda vidím a vůbec mi to nepřijde divný.
Vyjadřovala jsem se dost podobně a uvažování, psaní... prostě nic zvláštního, z čeho bych usuzovala pisatelku starší. Co přesně se vám na tom nezdá?

Taky mám nějaké své výtky a už je nebudu opakovat, ale nedá mi to nevyjádřit se k tomu, co tu bylo mnohokrát opakováno.

Procházky v zimě - normálně jsem taky v tomhle věku chodila a nenapadlo by mě nejít. S tím psem mě to bavilo. Proč by nemohlo zadavatelku taky?
Procházky ve tmě, kdy se v zimě brzy stmívá - chodila jsem, i sama a ve vsi jsem se opravdu nebála. Že se bojí i některé dospělé ženské? Proč by měla zadavatelka? Ve vsi?


Jasně, že tu jsou věci, který nejsou ideální a nepozdávají se i mně. To už jsem říkala, ale pro zdůraznění to opakuju zas.
Ale tohle tady mi zas přijde už zas nějaký hon na čarodějnice popravdě.

Děkuji. Ono obvinit někoho (a ještě přes internet) je lehké, ale říct proč si to myslí, co konkrétně se jim nezdá nebo jaký pro to mají důkaz je už problém.

marcelaamax napsal(a):
Pokud by byl pes ve výběhu babička s ním nebude nijak manipulovat

Aha, takže už je to zase jinak. Babička psa vůbec pouštět nebude, tudíž pes bude v tom výběhu do té doby, než ho pustíš ty? To znamená, že tam bude zavřený sám. To že bude babička někde okolo krmit slepice, to psovi moc nepomůže. A třeba bude štěkat, kňučet, snažit se dostat za babičkou, protože tam bude sám. Pak se taky někdy může stát, že pes prostě uteče z neoploceného pozemku a pak už se ho pravděpodobně budeš bát pustit i ty, případně rodiče. A k tomu stačí fakt chvilka nepozornosti.

To, že bude retrívr pronásledovat zvěř je taky celkem dost možné, obzvlášť pokud nebude mít žádnou práci...

Ono je to hrozně hezká představa, mít takového toho retrívra, jaký bývá ve filmech, případně jakého někde vidíš už dospělého - vychovaný, všechno umí, nikam neutíká, drží se doma, na procházkách v pohodě.... Jenže ono to tak nemusí být vždycky a někdo k tomu toho psa musí vychovat a ne vždy je to úplně jednoduché. A určitě takový nebude hned v mládí, i kdyby ta výchova byla bez problému.

My to tady s tebou nemyslíme špatně, není to nijak mířené proti tobě, my se na to jen koukáme reálnýma očima, víme, že to není taková pohádka jak to vypadá. Myslíme i na toho psa, že když nebude vše podle představ, a ono být nemusí, tak co potom ten pes...

Pokud by byl pes v kotci bez výběhu, babička by ho pustila. Ale pak se objevil ten výběh. Já to prokonzultovala s tátou, a shodli jsme se že by to bylo pro nás mnohem lepší. Takže by se výběh postavil, a jelikož by byl dost velký na vyblbnutí psa, budu ho otvírat až já nebo bratr (vlastně kdokoliv kdo na ně ho má čas), když půjdu na procházku. A pak na cvičení.
Jinak jsem si plně vědoma že to nebude podle mých snů. Všichni mi říkají co bude se psem když mě to přestane bavit? Co když na něho budu mít málo času? A nespočet dalších otázek. Myslíte že jsem nad nimi nepřemýšlela? Přemýšlela, a to víc jak 2 roky v kuse.

I5929013 napsal(a):
Pokud by byl pes v kotci bez výběhu, babička by ho pustila. Ale pak se objevil ten výběh. Já to prokonzultovala s tátou, a shodli jsme se že by to bylo pro nás mnohem lepší. Takže by se výběh postavil, a jelikož by byl dost velký na vyblbnutí psa, budu ho otvírat až já nebo bratr (vlastně kdokoliv kdo na ně ho má čas), když půjdu na procházku. A pak na cvičení.
Jinak jsem si plně vědoma že to nebude podle mých snů. Všichni mi říkají co bude se psem když mě to přestane bavit? Co když na něho budu mít málo času? A nespočet dalších otázek. Myslíte že jsem nad nimi nepřemýšlela? Přemýšlela, a to víc jak 2 roky v kuse.

Když já pořád nějak nevím, jestli si to dokážeš představit. Samozřejmě psa ti přeju, pokud se budeš starat a věnovat mu, tak jak píšeš.

Já třeba jak jsem pravidelně brala ven ty lovecké psy, tak to byli psi vychovaní, poslušní a občas nějaké úplně malé štěndo - to ale zase v tom věku, kdy sem pro něho nejzajímavější byla já. Psi uměli chodit na prověšeném vodítku, přiběhli na zavolání, aportovali, na povel si sedli, lehli, zůstali... Prostě naprosto bezproblémoví psi. No a pak přišel ten můj pes, roztomilé štěňátko, když jako malé vzalo do tlamy chcíplou myš a zdrhalo mi s ní, tak to byla sranda, honička. Když na vodítku běžělo a tahalo, tak jsem běžela s ním a smála se tomu. To samé když na procházce někoho poskákal, on byl tak roztomilej a nikomu to nevadilo. No jo, jenže pes vyrostl, měl 35 kg a tohle všechno už tak roztomilé a úsměvné nebylo. A když jsem měla nějaké zkušenosti se psy, tak tenhle pes byl jiný. A pak je prostě potřeba to nějak řešit a neber si to zle, ale podle mě to ty sama nevyřešíš, nevím jestli to zvládnou rodiče? Jestli ti s tím dokáží pomoct? Mě s tím osobně pomoct nedokázali, přesto, že všichni jejich předchozí psi byli vychovaní, tohle neznali. Takže následoval ten cvičák. Já nechci říkat, že u tebe to dopadne stejně, to vůbec, ani ti to nepřeju. Samozřejmě může být všechno fajn a bez bezproblémový..Jen je lepší počítat i s tou horší variantou.

Všichni mi říkají co bude se psem když mě to přestane bavit? Co když na něho budu mít málo času? A nespočet dalších otázek. Myslíte že jsem nad nimi nepřemýšlela? Přemýšlela, a to víc jak 2 roky v kuse.

A k čemu si dospěla?

Já myslím, že je zbytečné tuhle diskuzi dál vést. Ve své podstatě jakékoliv upozornění na to, že ne všechno je tak sluníčkové, jak se to na první pohled může v představách jevit, je smeteno ze stolu a žádný problém nemůže nastat....
Ve své podstatě se tady asi všichni shodneme na tom, že pes s boudou a ve velkém výběhu, ve kterém bude po dobu nepřítomnosti páníčků, není myslím žádnej průšvih, naopak nevidím na tom nic tragického, když bude následně vypuštěn a rodina se mu bude věnovat.

Šlo v podstatě jen o to, aby si zadavatelka uvědomila, že když bude fakt hnusně, tak se nikomu nebude chtít trávit hodiny se psem, aby mohl být mimo výběh.
Třeba dneska, lilo jak z konve...mám štěně....u nás žádný problém, tak se prostě vyběhneme vyvenčit a blbnout a hrát si a dělat štěněti společnost můžeme klidně na koberci v obýváku, ale sama si dost dobře neumím představit, co bych dělala hodiny v dešti se štěnětem venku...tak jasně existují pláštěnky, gumáky, ale štěně bude za chvíli taky durch....
A to je dneska i přes to ubrečené počasí teplo...když do toho fouká studenej vítr a je zima a od podzimka už taky tma....
No nic, to už se tady probíralo.
Další věc, co mi na tom vadí je, že pes do baráku v žádném případě nesmí.....a není to nic proti "venkovním psům", ale u čerstvě přivezeného štěnda??...ne každé je salámista a nevadí mu to, často prostě dochází k tomu, že večer, samotinké a opuštěné bude naříkat.

A ještě jedna podstatná věc...jestli jsem správně pochopila, tak pozemek není oplocený nebo jestli je, tak ne dostatečně...a co mě v té souvislosti napadá je, jak ho zadavatelka nebo její mladší bratr (nějak jsem nezachytila o kolik mladší) vypustí z výběhu, aby si pohráli na zahradě a mlaďoch napadne nějaká bejkárna, něco zahlédne, uslyší, ucítí a přesto, že s ním na zahradě bude dítě, tak se najednou sebere a zdrhne.....ale já už jsem holt starší ročník, takže mě napadají takovéhle co by, kdyby....

Zadavatelko, psa si pořiď...názory jaké tady lidi mají jsi si přečetla a ve své podstatě mám pocit, že se ti to moc nelíbilo.

Máte pro psa podmínky, rodiče jsou srozuměni s tím, že se může stát, že hodně starostí o psa bude na jejich bedrech, táta se psy zkušenosti má, pes bude mít dostatečné vyžití....vlastně nevím, proč byla tahle diskuze založena, když je všechno vlastně ok.

marcelaamax napsal(a):
Když já pořád nějak nevím, jestli si to dokážeš představit. Samozřejmě psa ti přeju, pokud se budeš starat a věnovat mu, tak jak píšeš.

Já třeba jak jsem pravidelně brala ven ty lovecké psy, tak to byli psi vychovaní, poslušní a občas nějaké úplně malé štěndo - to ale zase v tom věku, kdy sem pro něho nejzajímavější byla já. Psi uměli chodit na prověšeném vodítku, přiběhli na zavolání, aportovali, na povel si sedli, lehli, zůstali... Prostě naprosto bezproblémoví psi. No a pak přišel ten můj pes, roztomilé štěňátko, když jako malé vzalo do tlamy chcíplou myš a zdrhalo mi s ní, tak to byla sranda, honička. Když na vodítku běžělo a tahalo, tak jsem běžela s ním a smála se tomu. To samé když na procházce někoho poskákal, on byl tak roztomilej a nikomu to nevadilo. No jo, jenže pes vyrostl, měl 35 kg a tohle všechno už tak roztomilé a úsměvné nebylo. A když jsem měla nějaké zkušenosti se psy, tak tenhle pes byl jiný. A pak je prostě potřeba to nějak řešit a neber si to zle, ale podle mě to ty sama nevyřešíš, nevím jestli to zvládnou rodiče? Jestli ti s tím dokáží pomoct? Mě s tím osobně pomoct nedokázali, přesto, že všichni jejich předchozí psi byli vychovaní, tohle neznali. Takže následoval ten cvičák. Já nechci říkat, že u tebe to dopadne stejně, to vůbec, ani ti to nepřeju. Samozřejmě může být všechno fajn a bez bezproblémový..Jen je lepší počítat i s tou horší variantou.

Všichni mi říkají co bude se psem když mě to přestane bavit? Co když na něho budu mít málo času? A nespočet dalších otázek. Myslíte že jsem nad nimi nepřemýšlela? Přemýšlela, a to víc jak 2 roky v kuse.

A k čemu si dospěla?

Že bych do toho měla jít. Pes by mě naučil zodpovědnosti, kterou mě morče asi nenaučí. Pes je momentálně můj největší sen. Byla by to dřina, to jo, ale kdybych s pomocí rodičů zvládla psa vycvičit tak aby to nebyla úplná katastrofa, stal by se z něho parťák na dost dlouho, a to právě chci.

Je mě jasné že to se mnou nemyslíte zle, že mi psa přejete a já si toho moc vážím. Nevadí mi když někdo vyjádří svůj názor, i když se mi to nemusí líbit. Vážím si rad, názorů prostě všeho co mi tady píšete (teda kromě těch že chytráků kteří píšou že mi není 11) a vůbec to neberu zle, každý má osobní názor a tady je prostor ho vyjádřit.

I5929013 napsal(a):
Děkuji. S tím bytem to mám úplně stejně. Dříve se nerešilo zda bude pes doma nebo venku, protože byl venku vždy. Ono né každý má k dispozici nabídnout svému psovi byt.
A ano, mám v plánu pořídit spíše fenku.

Tohle mě zaujalo. Co je pro tebe "dřív"? Jako před kolika lety?

Šarina napsal(a):
Tohle mě zaujalo. Co je pro tebe "dřív"? Jako před kolika lety?

Tak asi před 40 lety a míň. Ano, i v té době měl možná někdo psa doma, ale u nás na vesnici se absolutně neřešilo zda bude pes venku nebo doma a zda by venku měl k dispozici celou zahradu nebo jen kotec. Ve vsi prostě nebyla jiná možnost než pes venkovní.
Ale musím to brát i z toho pohledu, že všude to mohlo být jinak. Ale u nás (a myslím že existovalo dalších X vesnic kde to takhle bylo) byl prostě pes venku.

I5929013 napsal(a):
Tak asi před 40 lety a míň. Ano, i v té době měl možná někdo psa doma, ale u nás na vesnici se absolutně neřešilo zda bude pes venku nebo doma a zda by venku měl k dispozici celou zahradu nebo jen kotec. Ve vsi prostě nebyla jiná možnost než pes venkovní.
Ale musím to brát i z toho pohledu, že všude to mohlo být jinak. Ale u nás (a myslím že existovalo dalších X vesnic kde to takhle bylo) byl prostě pes venku.

ty pamatuješ v 11 co bylo před 40 lety ???

GAELLE napsal(a):
ty pamatuješ v 11 co bylo před 40 lety ???

Pamatuju si to z vyprávění mého táty, mámy babičky i dědečka prostě kohokoliv kdo tuhle dobu zažil. Také když se podívám na fotky, tam vidím psa všude ale opravdu jsem neviděla že by byl pes v domě

I5929013 napsal(a):
Já si ráda vyjdu, nebo vyjedu na kole. Ano, vím že mě to někdy bude štvát a chtít se mi nebude, ale i přesto se budu snažit psa vždy vyvenčit. Ne dlouhé trasy ale alespoň kousek, no podle potřeby. Když bude šíleně lejt půjdeme domů, když by se to ještě dalo, přijde mi zbytečné ukončit procházku jen proto, že je zima. Já s tímhle počítám, na psa bych ani nepomyslela kdybych věděla že na tohle nemám.

"Já s tímhle počítám, na psa bych ani nepomyslela kdybych věděla že na tohle nemám."

Děvče, děvče. Mít takové sebevědomí jako Ty, oč bych měla život snadnější!!!

I5929013 napsal(a):
Pamatuju si to z vyprávění mého táty, mámy babičky i dědečka prostě kohokoliv kdo tuhle dobu zažil. Také když se podívám na fotky, tam vidím psa všude ale opravdu jsem neviděla že by byl pes v domě

Ale jednu věc Ti nelze upřít. Na svůj věk máš neuvěřitelně vyspělý psaný projev, bez gramatických chyb, se širokou slovní zásobou...

Nicméně toto Ti s výchovou psa jaksi nepomůže...

I5929013 napsal(a):
Pamatuju si to z vyprávění mého táty, mámy babičky i dědečka prostě kohokoliv kdo tuhle dobu zažil. Také když se podívám na fotky, tam vidím psa všude ale opravdu jsem neviděla že by byl pes v domě

no vida. tak my byli vyjímka. měli jsme před 40 lety ovčáka v domě spal v koupelně
Teta měla chs velšteriérů - obě fenky měla též v domě ................kamarádka malého vořecha v bytě. Jen ty granule tehdy opravdu nebyly

fikovnice napsal(a):
"Já s tímhle počítám, na psa bych ani nepomyslela kdybych věděla že na tohle nemám."

Děvče, děvče. Mít takové sebevědomí jako Ty, oč bych měla život snadnější!!!

Pravda, vypadá to dost egoisticky. Znám spoustu lidí kteří na výchovu kašlou, pes pak neumí ani přivolání, na procházky chodí 4x do týdne, krmí granulemi z místního supermarketu atd... Myslela jsem to že kdybych tak tušila, že se o psa nedokážu postarat nebo že se mi nebude chtít chodit na procházky proč bych potom chtěla psa?

GAELLE napsal(a):
no vida. tak my byli vyjímka. měli jsme před 40 lety ovčáka v domě spal v koupelně
Teta měla chs velšteriérů - obě fenky měla též v domě ................kamarádka malého vořecha v bytě. Jen ty granule tehdy opravdu nebyly

Jak už jsem tu psala, všude to mohlo být jinak. U nás byli venku, a s dobrou výchovu to byli skvělí psi. To samé mohlo být u vás a to s tím rozdílem že psi byli doma

fikovnice napsal(a):
Ale jednu věc Ti nelze upřít. Na svůj věk máš neuvěřitelně vyspělý psaný projev, bez gramatických chyb, se širokou slovní zásobou...

Nicméně toto Ti s výchovou psa jaksi nepomůže...

Jasně že mi to s výchovou nepomůže, jak by mohlo. Kde jsem psala že mi to pomůže? Nebo kde jsem to alespoň naznačila?

I5929013 napsal(a):
Pravda, vypadá to dost egoisticky. Znám spoustu lidí kteří na výchovu kašlou, pes pak neumí ani přivolání, na procházky chodí 4x do týdne, krmí granulemi z místního supermarketu atd... Myslela jsem to že kdybych tak tušila, že se o psa nedokážu postarat nebo že se mi nebude chtít chodit na procházky proč bych potom chtěla psa?

Já ti nechci brát iluze, ale oni si většinou všichni myslí, že to zvládnou a že se dokáži postarat a budou chodit denně na procházky... Všichni dětí tomu věří a rodičům to slibují. Některým to vydrží, některé to přestane bavit.... A není to takhle jen u dětí, znám i dospělé lidi, kteří si pořídili psa a opravdu měli v plánu denně chodit na procházky, jenže se nějak nepovedla výchova, pes se nedal pustit z vodítka, na vodítku šíleně tahal, no a tak je pro majitele jednodušší ho nechat na zahradě a nikam nechodit...

Nicméně nějak nechápu, co tady ještě řešíš? Rozhodnutá pro psa jsi, podmínky máš, rodiče souhlasí, ty máš jistotu, že to vše zvládneš. Tak směle do toho, kde je problém?

Ježíš, chudák holka. 🙈 Psa smí mít jen vyvolení.

Měla jsem svého prvního psa ve 12 letech,ne zrovna jednoduché plemeno,čuvače.Ano měli jsme velký řádně oplocený dvůr,pes byl venku,měl boudu,tehdy se psům vařilo,takže buď jsem mu vařila sama nebo mu vařila babička když vařila pro ostatní lidi a zvířata.Vychovávala a cvičila jsem ho sama,chodila s ním na procházky,ale pokud jsem s ním jeden den nešla,rozhodně se psovi nic nestalo.Samozřejmě jsem při jeho výchově nadělala řadu chyb,ale nakonec jsme se tak nějak naučili navzájem a byl to pro mě jeden z nejlepších psů.
Pokud chce zadavatelka mít psa venku,mělo by tomu odpovídat vybrané plemeno,ale jinak proč ne.Pes bude mít boudu výběh,chce se mu věnovat,tak proč hned hledat problémy.Ano může se nějaký problém vyskytnout ,ale to neví nikdo předem a vyřešit je bude muset zadavatelka a její rodina,ale nemyslím si,že by pro pořízení psa měla tak špatné podmínky.

Moc nechápu smysl této diskuze, protože 11letá slečna si určitě sama nepořídí žádného psa- nikdo soudný dítěti psa neprodá a ani v útulku nevydají psa nikomu pod 18let. Navíc uvažuje o zlaťákovi, kde se ceny pohybují nyní okolo 30tisíc za štěně, což předpokládám nemá v 11 letech v pokladničce...

Má dcera začala v tomhle věku taky škemrat o pejska, nicméně štěně k nám přišlo až pro něj byli rozhodnuti všichni členové rodiny a je to náš rodinný pes, ne "její". Ano, chodí denně na procházky (i když máme k dispozici zahradu, i výběh ,i boudu- ale náš pes spí doma na gauči ), jezdíme společně na cvičák, na výlety, snažíme se všichni cvičit a učit. A pozor - i ve 14 letech má opravdu fyzicky problém někdy psa udržet a to není žádné tintítko a naše štěně má 11měsíců a cca 28kg.

Terapeutka napsal(a):
Moc nechápu smysl této diskuze, protože 11letá slečna si určitě sama nepořídí žádného psa- nikdo soudný dítěti psa neprodá a ani v útulku nevydají psa nikomu pod 18let. Navíc uvažuje o zlaťákovi, kde se ceny pohybují nyní okolo 30tisíc za štěně, což předpokládám nemá v 11 letech v pokladničce...

Má dcera začala v tomhle věku taky škemrat o pejska, nicméně štěně k nám přišlo až pro něj byli rozhodnuti všichni členové rodiny a je to náš rodinný pes, ne "její". Ano, chodí denně na procházky (i když máme k dispozici zahradu, i výběh ,i boudu- ale náš pes spí doma na gauči ), jezdíme společně na cvičák, na výlety, snažíme se všichni cvičit a učit. A pozor - i ve 14 letech má opravdu fyzicky problém někdy psa udržet a to není žádné tintítko a naše štěně má 11měsíců a cca 28kg.

je to tak. hlavně pokud pes neposlouchá. mám 72 kg a když pes začal šílet měla jsem co dělat a to měl 34 kg..........................pak už jsem se naučila předvídat a pozorovat okolí a situacím předcházet ale ne vždy se zadařilo

I5929013 napsal(a):
Jasně že mi to s výchovou nepomůže, jak by mohlo. Kde jsem psala že mi to pomůže? Nebo kde jsem to alespoň naznačila?

Nikde... Tak si z tohoto mého příspěvku odnes jen ten první odstavec, protože v tomto smyslu klobouk dolů!

Andrýsek3 napsal(a):
Ježíš, chudák holka. 🙈 Psa smí mít jen vyvolení.

Jo, možná jste na to kápnula. Ne SMÍ, ale měli by mít...jen vyvolení. Opravdu 90% z těch, co psa mají by ho mít neměli. Jsme vesnice, většinu lidí znám, znám jejich děti i psy. Vím, kde pracují a kolik mají na psa času. Vím, kolik lidí se psem chodí na prochajdy(asi těch 10%) Takže myslím, že celkem dobře dokážu odhadnout, kdo by psa mít neměl, když vidím, jak rychle je omrzel. Většina těch štěňat na prochajdu ještě chodila Protože mě jde výhradně o ty psy, blaho majitelů je mi ukradené i to, jak moc právě oni psa chtěli a jak to měli zidealizováno. Stačí mi rozhovory o mých psech. Naposled paní, co jí umřel berňák a teď si bude pořizovat samojeda, protože ho mám já, protože jsem měla oba ty psy. Oni s berňákem na procházky nikdy nechodili, mají zahradu, humno, to stačí. Divila se i ušima, že jí po vsi nebude moct chodit navolno u nohy. Mají slepice, volně puštěné králíky Popravdě, bylo mi tři dny fyzicky špatně jen, když jsme si představila, že si ho fakt pořídí. Samozřejmě jsem se pokusila jim to rozmluvit...ale podle vás...no proč by nemohli mít samojeda, že?

lesnížínka napsal(a):
Jo, možná jste na to kápnula. Ne SMÍ, ale měli by mít...jen vyvolení. Opravdu 90% z těch, co psa mají by ho mít neměli. Jsme vesnice, většinu lidí znám, znám jejich děti i psy. Vím, kde pracují a kolik mají na psa času. Vím, kolik lidí se psem chodí na prochajdy(asi těch 10%) Takže myslím, že celkem dobře dokážu odhadnout, kdo by psa mít neměl, když vidím, jak rychle je omrzel. Většina těch štěňat na prochajdu ještě chodila Protože mě jde výhradně o ty psy, blaho majitelů je mi ukradené i to, jak moc právě oni psa chtěli a jak to měli zidealizováno. Stačí mi rozhovory o mých psech. Naposled paní, co jí umřel berňák a teď si bude pořizovat samojeda, protože ho mám já, protože jsem měla oba ty psy. Oni s berňákem na procházky nikdy nechodili, mají zahradu, humno, to stačí. Divila se i ušima, že jí po vsi nebude moct chodit navolno u nohy. Mají slepice, volně puštěné králíky Popravdě, bylo mi tři dny fyzicky špatně jen, když jsme si představila, že si ho fakt pořídí. Samozřejmě jsem se pokusila jim to rozmluvit...ale podle vás...no proč by nemohli mít samojeda, že?

když on je v té reklamě na nábytek tak nádherný sněhově bílý plyšáček a jistě je i poslušný a hodný......................chudák pes

lesnížínka napsal(a):
Jo, možná jste na to kápnula. Ne SMÍ, ale měli by mít...jen vyvolení. Opravdu 90% z těch, co psa mají by ho mít neměli. Jsme vesnice, většinu lidí znám, znám jejich děti i psy. Vím, kde pracují a kolik mají na psa času. Vím, kolik lidí se psem chodí na prochajdy(asi těch 10%) Takže myslím, že celkem dobře dokážu odhadnout, kdo by psa mít neměl, když vidím, jak rychle je omrzel. Většina těch štěňat na prochajdu ještě chodila Protože mě jde výhradně o ty psy, blaho majitelů je mi ukradené i to, jak moc právě oni psa chtěli a jak to měli zidealizováno. Stačí mi rozhovory o mých psech. Naposled paní, co jí umřel berňák a teď si bude pořizovat samojeda, protože ho mám já, protože jsem měla oba ty psy. Oni s berňákem na procházky nikdy nechodili, mají zahradu, humno, to stačí. Divila se i ušima, že jí po vsi nebude moct chodit navolno u nohy. Mají slepice, volně puštěné králíky Popravdě, bylo mi tři dny fyzicky špatně jen, když jsme si představila, že si ho fakt pořídí. Samozřejmě jsem se pokusila jim to rozmluvit...ale podle vás...no proč by nemohli mít samojeda, že?

Tak nejdřív to nepřežijou slepice, pak králíci. A dál?... Je to marný, je to marný, je to...

Ať je té slečně 11, 15 nebo 16.....klobouk dolů, takhle natáhnout diskuzi, se jen tak někmu nepovede :-)) Kolik že? 112, mžná už vc. A pořád dokola to samé.
Kdyby si takhle každý plánoval pořízení dítěte, jako vy chcete plánovat pořízení psa, tak by lidstvo vymřelo po meči i po přeslici.

Kdysi jsem tu na nějaké diskusi četla, že nějací rodiče řekli takovému dítku, že když se bude nějakou dobu (měsíc, dva, nepamatuji se) jako by mělo psa, živého psa mu opravdu koupí.

Myslím, že to to dítě nezvládlo, nechtělo se mu vstávat dřív, chodit po tmě a v dešti po okolí.

Možná si někdo vzpomene, co to bylo za diskusi.

Fiona.Praha napsal(a):
Kdysi jsem tu na nějaké diskusi četla, že nějací rodiče řekli takovému dítku, že když se bude nějakou dobu (měsíc, dva, nepamatuji se) jako by mělo psa, živého psa mu opravdu koupí.

Myslím, že to to dítě nezvládlo, nechtělo se mu vstávat dřív, chodit po tmě a v dešti po okolí.

Možná si někdo vzpomene, co to bylo za diskusi.

jo to je dobrý nápad. ráno a večer vzít vodítko a "venčit plyšáka"
v každém počasí samozřejmě

GAELLE napsal(a):
jo to je dobrý nápad. ráno a večer vzít vodítko a "venčit plyšáka"
v každém počasí samozřejmě

Tak tohle by mě teda taky nebavilo. Se psema chodím, ale s plysakem bych asi nešla 😀

GAELLE napsal(a):
jo to je dobrý nápad. ráno a večer vzít vodítko a "venčit plyšáka"
v každém počasí samozřejmě

boze, co tady je potreba za kvalifikaci k vlastneni psa

Upřímně, kdyby po mě tehdy rodiče chtěli, abych pravidelně chodila ven jen tak, nebo s prázdným vodítkem, tak bych rozhodně neuspěla, nechodila a psa bych tím pádem asi neměla. Nicméně se psem jsem chodila. A je pro mě nesrovnatelne jít se psema a bez nich, bez nich prostě jen tak ven nechodím 😀

Já bych si teda hlavně připadala venku s prázdným vodítkem na procházce jako psychopat ...samotnou mě taky nebaví chodit na procházky, když to nemá žádnej smysl, ale když to smysl má, nemám problém vstát klidně ve 4 ráno.

No zase upřímně, ono je něco jiného vstát ráno v pět a jít na prochajdu se psem a něco jinýho vstát ráno v pět, vzít vodítko a jít trajdat sama

Ono se psem pro dítě je to těžký....některé to chytne neuvěřitelným způsobem a pro některé je pes za nějakou dobu nepříjemná povinnost...to když rodiče vynucují tu zodpovědnost stylem "chtěl jsi psa, slíbil si, že se budeš starat, tak dělej".
Pro nějaké dítě je pes ten nejlepší přítel a další když zjistí, že štěně není hodný mazlivý andílek, o pubertě ani nemluvím, tak je to pro ně zklamání a nemají se psem ten vztah, co si představovali.

A upřímně ruku na srdce...i mě dokázali moji psi vytočit do ruda, že jsem fakt někdy musela počítat do deseti a to i několikrát po sobě, než jsem na ně promluvila. Taky třeba u dcery (bylo jí 12 let, když jsme pořídili ber-bery, jsem často musela zasáhnout a uplatnit svojí autoritu, protože se psi rozdováděli tak, že už to dcera prostě sama neukočírovala, ale tak měli jsme psí dvojčata, ono jeden pes a dva, stejně staří, je přeci jen rozdíl.
Neumím si představit, že by dokázala psy uklidnit sama, nebyla pro ně autoritou, byla to prostě holka, super parťák na hraní. A s tím souvisel i další "problém", s fenou od půl roku vůbec nemohla sama ven, už na ní neměla ani fyzicky (kolik mohla fena mít...25 kilo??) a v této kombinaci se fena považovala za šéfíčka. Klidně jí mohla celou prochajdu vést na vodítku, ale jen když jsem šla s ní a fenu občas zkorigovala povelem. Být to pes vysloveně pořízený pro ní, tak bych s nimi musela opravdu cvičit...dalo by to práci, aby se dcera naučila být velitelkou feny, která si o sobě myslela, že je ředitelka zeměkoule a vzhledem k tomu, jaký se z ní stal posléze radikál a vzhledem k její velikosti by to asi ani tak nešlo.
Dle mého prostě záleží hodně na tom, jak šťastnou ruku na výběr štěněte budou mít rodiče zadavatelky, protože ono přeci jen s malým troubelínkem je tak nějak lehčí pořízení, než se sebevědomým divočákem, s psím závisláčkem je to jednodušší, než s nějakou samostatnou psí jednotkou.

Takže Katuško přeji, aby ten tvůj budoucí pejsek byl přesně takový, jak jsi si vysnila.

byla to nadsázka samozřejmě. taky mne procházky bez psa nebaví ................

Fiona.Praha napsal(a):
Kdysi jsem tu na nějaké diskusi četla, že nějací rodiče řekli takovému dítku, že když se bude nějakou dobu (měsíc, dva, nepamatuji se) jako by mělo psa, živého psa mu opravdu koupí.

Myslím, že to to dítě nezvládlo, nechtělo se mu vstávat dřív, chodit po tmě a v dešti po okolí.

Možná si někdo vzpomene, co to bylo za diskusi.

Nevím už kam jsem to psala, ale psala sem to já a byl to náš kámoš - ten otec. On je velmi rázné a rozhodné povahy a zvířata nemusí. Takže buď budeš měsíc,,venčit vodítko" a bude pes, nebo nic. Ano, mne by to taky nejspíš nebavilo, na ty prochajdy chodím jen kvůli těm psům, ale na druhou stranu, když toho psa tak strááášně moc chce, tak ať vydrží a venčí, to je proti 12létům péče o psa brnkačka ne? Myslím, že kluk to nevydržel ani 14dní, už si přesně nepamatuju. V době škemrání o psa mu bylo kolem 13 let.

Takových dětí, co si vykručí psa, je víc. V sídlišti byl pravidelně pudlík uvázaný u hřiště, kde jeho "páníček" kopal s kamarády, v širší rodině jsme měli situaci, kdy si slečna (13) vykručela psa a po 2 měsících šel z domu pro její nezájem-taky pudlík.
Zase jinde dostal psa kluk (14) a matka nevěděla, co je to u něj puberta. Měl psa.
Tu zkoušku s plyšovým psem nepokládám za nesmysl. Ať si děťátko zkusí. Jestli toho psa tak moc chce, je to to nejmenší, co pro to může udělat. Jo nebaví? A jak ví, že pes ji bude bavit?

Fiona.Praha napsal(a):
Kdysi jsem tu na nějaké diskusi četla, že nějací rodiče řekli takovému dítku, že když se bude nějakou dobu (měsíc, dva, nepamatuji se) jako by mělo psa, živého psa mu opravdu koupí.

Myslím, že to to dítě nezvládlo, nechtělo se mu vstávat dřív, chodit po tmě a v dešti po okolí.

Možná si někdo vzpomene, co to bylo za diskusi.

Ale jo, nápad je to dobrý, tu diskusi jsem četla a musím říct že smysl to má. Někomu se to může zdát že je to šílené ale nebýt toho, pes by šel z domu a v tom horším případě skončil na ulici.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych si teda hlavně připadala venku s prázdným vodítkem na procházce jako psychopat ...samotnou mě taky nebaví chodit na procházky, když to nemá žádnej smysl, ale když to smysl má, nemám problém vstát klidně ve 4 ráno.

Ještě házet tenisákem do prázdna že?

I5929013 napsal(a):
Tak asi před 40 lety a míň. Ano, i v té době měl možná někdo psa doma, ale u nás na vesnici se absolutně neřešilo zda bude pes venku nebo doma a zda by venku měl k dispozici celou zahradu nebo jen kotec. Ve vsi prostě nebyla jiná možnost než pes venkovní.
Ale musím to brát i z toho pohledu, že všude to mohlo být jinak. Ale u nás (a myslím že existovalo dalších X vesnic kde to takhle bylo) byl prostě pes venku.

Nelob(te) se na mě, ale virtuální dítě, které bere kategorii "dřív" jako před "40 lety a míň" mě děsí. Děti v mém okolí v tomto věku (a to i velmi inteligentní, které jsou schopny obdobného písemného projevu) mají jiné vnímání termínu: "dřív".(Dneska jsem si udělala průzkum.)
Pro ně je to 10-15 let, takže 2010-2005.
Takže já vám nevěřím (a proto vám vykám).
Klidně si mě přesuňte do skupiny pochybovačů.

V rámci této diskuze je úplně jedno, že třeba já jsem "dřív- tedy 1980-85" měla svazarmovské plemeno doma a v posteli. A to včetně patřičných zkoušek.

Dala jsme si tu praci a precetla to cele. A mam k tomu asi jedine ...

Jako chovatelka GR bych stene do takovehle rodiny nedala.

Pes do kotce, obcas ho mozna nekdo vyvenci (a nebo taky ne), cvicit se bude podle instruktaznich videi, pozemek bez plotu a na zahrade slepice. Suma sumarum - jako prvni zarvou ty pipiny. A pak si psisko bude vesele litat po vsi a delat si co se mu zlibi. Takze ve finale skonci v tom kotci - pardon vybehu - natrvalo a bude z nej dalsi deprivovanej golden.

On golden je porad jeste lovecky pes a ty pudy ma. A je pomerne dost altivni, predevsim tak do peti let veku. To uz ma i cuba cca 30 kg ... a nevycvalanych a nudicich se 30 kg je nerizena strela.

Zrovna dneska jsem jela ze cviceni a videla jsem holcicku cca 11-13 let. Na jojosnure vencila labika. No, spis labik vencil ji. Evidentne kotcak, co je mu pohyb venku svatosti a chce si ho uzit. Tahla ji od certa k dablu, holka za nim vlala jak hadr a nadavala, jaky je zly pes. Kdyz jsme ji rekla, ze neni zly, jen nevychovany a nevyboureny, urazila se. Pry ma pohybu dost - maji velkou zahradu a on tam beha porad tam a zpet kolem plotu .... co na to rict :(

Je krasne ze v 11 letech chce ditko psa. Ja ho chtela taky. Poridila jsem si ho v 16 a nasi kapitulovali az pote, co jsem cele leto misto na diskotekach a u rybnika stravila na brigade, abych na nej mela. Toz asi tak.

Šarina napsal(a):
Nelob(te) se na mě, ale virtuální dítě, které bere kategorii "dřív" jako před "40 lety a míň" mě děsí. Děti v mém okolí v tomto věku (a to i velmi inteligentní, které jsou schopny obdobného písemného projevu) mají jiné vnímání termínu: "dřív".(Dneska jsem si udělala průzkum.)
Pro ně je to 10-15 let, takže 2010-2005.
Takže já vám nevěřím (a proto vám vykám).
Klidně si mě přesuňte do skupiny pochybovačů.

V rámci této diskuze je úplně jedno, že třeba já jsem "dřív- tedy 1980-85" měla svazarmovské plemeno doma a v posteli. A to včetně patřičných zkoušek.

souhlasím. dle projevu si též nemyslím že jde o dítě.................a vůbec nejde o "dřív"

GAELLE napsal(a):
souhlasím. dle projevu si též nemyslím že jde o dítě.................a vůbec nejde o "dřív"

Nápodobně, jen asi nemá cenu to řešit...

lesnížínka napsal(a):
Nápodobně, jen asi nemá cenu to řešit...

ne to nemá. s pořízením psa to nesouvisí. myslím že už bylo řečeno od všech vše

Šarina napsal(a):
Nelob(te) se na mě, ale virtuální dítě, které bere kategorii "dřív" jako před "40 lety a míň" mě děsí. Děti v mém okolí v tomto věku (a to i velmi inteligentní, které jsou schopny obdobného písemného projevu) mají jiné vnímání termínu: "dřív".(Dneska jsem si udělala průzkum.)
Pro ně je to 10-15 let, takže 2010-2005.
Takže já vám nevěřím (a proto vám vykám).
Klidně si mě přesuňte do skupiny pochybovačů.

V rámci této diskuze je úplně jedno, že třeba já jsem "dřív- tedy 1980-85" měla svazarmovské plemeno doma a v posteli. A to včetně patřičných zkoušek.

Dřív se aspoň u nás říká. U vás je to očividně jinak...

Klidně mi nevěřte, mě to neublíží, já jsem si také udělala takový průzkum....No zjistila jsem v něm jen to že pro drtivou většinu má být psaný projev 11 letého dítěte pouze s gramatickýma chybama, s extrémně malou slovní zásobou atd...Jinak samozřejmě automaticky lžu...
Jinak klidně mi vykejte, sice 11 letým se většinou nevyká...Ale ono to vlastně vypadá že se tu skoro všichni řídí podle mého projevu, nikoliv podle mého skutečného věku...

no, já bych jen dodala k venčení velkých psů malými dětmi, že naši známí měli celkem vychovaného boxera, nechávali ho venčit dcerou v tomhle věku. Vše bylo vpohodě, dokud jednou pes nezahlídl kočku na opačné straně silnice a holku nestrhl pod projíždějící auto. Nepřežila. Člověk má mít psa, který ho buď respektuje nebo je tak velký, že ho zvládne. 11leté dítě pes většinou nerespektuje, toleruje, má rád, ale nerespektuje a tak má mít tak velkého psa, kterého udrží na vodítku.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no, já bych jen dodala k venčení velkých psů malými dětmi, že naši známí měli celkem vychovaného boxera, nechávali ho venčit dcerou v tomhle věku. Vše bylo vpohodě, dokud jednou pes nezahlídl kočku na opačné straně silnice a holku nestrhl pod projíždějící auto. Nepřežila. Člověk má mít psa, který ho buď respektuje nebo je tak velký, že ho zvládne. 11leté dítě pes většinou nerespektuje, toleruje, má rád, ale nerespektuje a tak má mít tak velkého psa, kterého udrží na vodítku.

No to je přesně ono....neříkám, že dítě nemůže zvládnou většího psa....znala jsem několik slečen (v době kdy jsem taky byla ještě hodně mladá slečna)...nejmladší asi 13 let, co měly německé ovčouny a zvládaly je, ale od štěnda s nima makaly ve svazarmoských cvičácích.

Já osobně bych jako rodič nikdy nepustila dítě 11-12 let, když použiju věk z úvodního dotazu, samotné ven se psím pubescentem většího plemene, resp. se psem, kterého dítě nemusí fyzicky zvládnout.
Prostě v tom období, kdy ještě pes není spolehlivej, kdy to zkouší, kdy člověk neví, jestli ho nenapadne nějaká bejkárna, kdy se může začít vyhraňovat vůči ostatním psům......atd atd

I5929013 napsal(a):
Ještě házet tenisákem do prázdna že?

A krmit! Připravit misky, pro štěně aspoň 4x denně, naplnit...
A sežrat si to sám samozřejmě.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No to je přesně ono....neříkám, že dítě nemůže zvládnou většího psa....znala jsem několik slečen (v době kdy jsem taky byla ještě hodně mladá slečna)...nejmladší asi 13 let, co měly německé ovčouny a zvládaly je, ale od štěnda s nima makaly ve svazarmoských cvičácích.

Já osobně bych jako rodič nikdy nepustila dítě 11-12 let, když použiju věk z úvodního dotazu, samotné ven se psím pubescentem většího plemene, resp. se psem, kterého dítě nemusí fyzicky zvládnout.
Prostě v tom období, kdy ještě pes není spolehlivej, kdy to zkouší, kdy člověk neví, jestli ho nenapadne nějaká bejkárna, kdy se může začít vyhraňovat vůči ostatním psům......atd atd

Přesně, tenhle příběh je otřesný. Myslím že kdyby ten můj pes by pubertu zvládal hůř, rodiče by chodili se mnou. Táta moc dobře ví čeho je takový pes schopen a máma si je toho taky vědoma.

Ještě k těm cvičákům...našla jsem jeden, který se mi zdá fajn a mohla bych tam chodit. Mě jako začátečníkovi by to pomohlo. Podle těch videi bych ho učila nějaké triky, které jsou vlastně úplně k ničemu, ale psa to zabaví. A na cvičáku bych si radši nechala poradit. Klíčové je pro mě přivolání.

I5929013 napsal(a):
Přesně, tenhle příběh je otřesný. Myslím že kdyby ten můj pes by pubertu zvládal hůř, rodiče by chodili se mnou. Táta moc dobře ví čeho je takový pes schopen a máma si je toho taky vědoma.

Ještě k těm cvičákům...našla jsem jeden, který se mi zdá fajn a mohla bych tam chodit. Mě jako začátečníkovi by to pomohlo. Podle těch videi bych ho učila nějaké triky, které jsou vlastně úplně k ničemu, ale psa to zabaví. A na cvičáku bych si radši nechala poradit. Klíčové je pro mě přivolání.

Nechápu v čem otřesný, vlastně jsem jen v kostce napsala, že i dítě velkého psa může zvládnout, ale rozhodně to není samozřejmost.

A ještě jednou se ptám...k čemu je tato diskuze, když problém není defakto žádný???

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nechápu v čem otřesný, vlastně jsem jen v kostce napsala, že i dítě velkého psa může zvládnout, ale rozhodně to není samozřejmost.

A ještě jednou se ptám...k čemu je tato diskuze, když problém není defakto žádný???

Otřesný je ten příběh s boxerem

Diskuse byla založena když ještě problémy byly, teď nám zbývají jenom ty slepice a to si už dořešíme sami.

No...ved ja stále tvrdím,že nakoniec vždy všetko dobre dopadne. Ked to dobre nedopadlo,ešte to nie je koniec Omladine(ako budúcej majiteľke,aj budúcemu štendu) prajem, nech majú spolu krásny vzťah a nech im to klape veľa,veľa rokov.

Prečítala som celú diskusiu a teda smekám nad vytrvalosťou a trpezlivosťou "starých ifauňáčok". Ste hviezdy a zaslúžite si medaily Ja som neprispela do debaty,lebo by som to tak výstižne a prakticky nedala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nechápu v čem otřesný, vlastně jsem jen v kostce napsala, že i dítě velkého psa může zvládnout, ale rozhodně to není samozřejmost.

A ještě jednou se ptám...k čemu je tato diskuze, když problém není defakto žádný???

Je to fantazírování někoho, kdo vymýšlí, co by kdyby až by. Možná bych to nazvala slušným trollem Třeba o tom napíše později slohovku, seminárku nebo článek na svém blogu a určitě se u toho náramně baví.

"Problém s pořízením psa" se mi nezdá reálný a divím se, že vás to tady všechny ještě baví. Všichni se snaží vysvětlit, nastínit, poradit a zadavatelka všem vyvrací, že to tak není, nebude a nebylo dřív před 40 lety, všechny problémy se jako zázrakem řeší samovolně, rodiče jsou se vším srozuměni, vše akceptují, vyřeší, zařídí.

Vypadá to, že už i u zadavatelky přestalo pršet, budou jiné aktivity a tak jak se zdá z posledního příspěvku "jsou všechny problémy, až na slepice, vyřešeny" a ona třeba půjde ven.

I5929013 napsal(a):
Otřesný je ten příběh s boxerem

Diskuse byla založena když ještě problémy byly, teď nám zbývají jenom ty slepice a to si už dořešíme sami.

Jak už tu někdo psal:
Pozor, nevypadávat z role

Slovo diskuSe už se možná 30 let nepíše, takže dítě to takhle nenapíše.

Takže slušný Trollíku, nevymýšlej další výmluvu a nedělej tu z lidí blbce. Howgh.

Fiona.Praha napsal(a):
Jak už tu někdo psal:
Pozor, nevypadávat z role

Slovo diskuSe už se možná 30 let nepíše, takže dítě to takhle nenapíše.

Takže slušný Trollíku, nevymýšlej další výmluvu a nedělej tu z lidí blbce. Howgh.

Slovo diskuSe už se možná 30 let nepíše

Máš recht, Cecilko ....

"Slovo diskuSe už se možná 30 let nepíše, takže dítě to takhle nenapíše."

no nevím nevím
stačí se podívat na záhlaví této stránky......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Slovo diskuSe už se možná 30 let nepíše, takže dítě to takhle nenapíše."

no nevím nevím
stačí se podívat na záhlaví této stránky......

Tak jinak...

Možná jsem se pro některé špatně vyjádřila.
Slovo diskuSe už se ve škole neučí, učí se diskuZe.
Před chvíli jsem si ověřila u učitelky 1.stupně, jestli se to třeba za těch 30 let zase nezměnilo zpět. Pravidla pravopisu to takhle psát umožňují, ale neučí se to.
Stejně jako prezident/dříve president, kurz/dříve kurs, pulz/dříve puls a určitě i nějaká další slova, na která si nevzpomenu.

A proto.....
Těžko 11 leté dítě s takovým skvělým písemným projevem bude psát slovo, které se psalo dříve (dle Trollíkových slov dříve je 40 a víc lety)

Fiona.Praha napsal(a):
Tak jinak...

Možná jsem se pro některé špatně vyjádřila.
Slovo diskuSe už se ve škole neučí, učí se diskuZe.
Před chvíli jsem si ověřila u učitelky 1.stupně, jestli se to třeba za těch 30 let zase nezměnilo zpět. Pravidla pravopisu to takhle psát umožňují, ale neučí se to.
Stejně jako prezident/dříve president, kurz/dříve kurs, pulz/dříve puls a určitě i nějaká další slova, na která si nevzpomenu.

A proto.....
Těžko 11 leté dítě s takovým skvělým písemným projevem bude psát slovo, které se psalo dříve (dle Trollíkových slov dříve je 40 a víc lety)

Ono 11-leté (ať sebevíc vyspělé a chytré dítě) nebude mimo jiné používat slova jako klíčové, egoistické apod.

Možná jsem jediná, kdo jí věří věk, ale já jí prostě těch 11 let věřím... Ale i tak psa nedoporučuji!!!

Tak ono každé dítě je jiné. A taky taky záleží na tom, jak mluví rodiče doma, lidi v okolí, na co se kouká a co slyší v televizi... Známí mají 10ti letého kluka a občas fakt koukám, jak se vyjadřuje (v dobrém slova smyslu) .

Taky mi to nepřijde nemožné, stačí pokud slečna hodně čte (kvalitní literaturu), pohybuje se hodně mezi dospělými, atd. To vytvoří obrovskou slovní zásobu. A to dříve (před 40 lety) může mít oposlouchané od babiček.

Teda...přijde mi nesmyslné hodnotit něčí věk podle toho, jestli napsal slovo se "z" nebo se "s"..nebo podle toho, jak se vyjadřuje...Já v 10 taky četla encyklopedie, odborné časopisy o zvířatech, které jsem nutila mamku mi kupovat a psala slohovky (ačkoliv asi nevalné kvality) ...sama si občas vůbec nepamatuju jestli se píše pulz, nebo puls...napíšu to a uvidím, jestli se mi to "líbí" a nevypadá to divně ...
Každopádně jak jsem kdysi hodně četla, měla jsem taky obrovskou slovní zásobu...kdybych chtěla napsat slohovku teď, tak bych takovou zásobu asi už neměla, jelikož na čtení není tolik času, jako dřív.
Babička mi taky vyprávěla, jak to bylo, když byla malá, když měli psy a jiná zvířata, to, že někdo myslí slovem "dřív" jiné období, než by si mysleli ostatní o ničem nevypovídá.
S tím, že se všechno vyřeší a se vším se počítá...taky jsem měla takový přístup a každej argument rodičů, proč nejde mít zvíře jsem dokázala vždycky nějak odpálkovat. Jedinej problém byl ten, že psa fakt nechtěli, takže jsem měla kočky. Ale úplně živě si pamatuju, jak jsem na zahradě "vyráběla" výběh a "jakožekotec" pro psa a rozkopala jsem půlku zahrady. Přijde mi, že děcka nevidí problém nikde a v ničem a vždycky se to nějak udělá. já to tak alespoň měla (ach, kde jsou ty časy...teď vidím problémy skoro všude ).

A taky jestli jí je 11, 15, nebo 30 nám může být asi úplně jedno. Podle toho, jak píše, mi to nepřijde neuvěřitelné a nechápu teda, proč by si vůbec někdo snižoval věk kvůli diskuzi. Trolícího na tom taky nevidím nic. Na to tu jsou občas jiní experti, kde je text opravdu přehnaný. Na situaci odpovědi dostala, teď už je to prakticky na rodičích.

Fiona.Praha napsal(a):
Jak už tu někdo psal:
Pozor, nevypadávat z role

Slovo diskuSe už se možná 30 let nepíše, takže dítě to takhle nenapíše.

Takže slušný Trollíku, nevymýšlej další výmluvu a nedělej tu z lidí blbce. Howgh.

Takže když píšu bez gramatických chyb jsem starší.
A pokud píšu s gramatickými chybami jsem troll?
A co dál? Nejdřív si rozmyslete co chcete a pak usuzujte kdo jsem. Ale musím říct že s některými je tu sranda, je až obdivuhodné kolik lidí nedokáže pochopit jednoduchou větu ,, Je mi 11."

I5929013 napsal(a):
Takže když píšu bez gramatických chyb jsem starší.
A pokud píšu s gramatickými chybami jsem troll?
A co dál? Nejdřív si rozmyslete co chcete a pak usuzujte kdo jsem. Ale musím říct že s některými je tu sranda, je až obdivuhodné kolik lidí nedokáže pochopit jednoduchou větu ,, Je mi 11."

Není to o přítomnosti či absenci gramatických chyb, ale o tom, jak tvůj písemný projev působí. Na mě nepůsobí dětsky, ale divně. Chvílemi jsi oprsklá a drzá, a píšeš tak, jak já bych si vůči zde diskutujícím netroufla, a to jsem v babičkovském věku. Píšeš slova tak, jak by je dítě nenapsalo, to už ti zde psali jiní...

I5929013 napsal(a):
Takže když píšu bez gramatických chyb jsem starší.
A pokud píšu s gramatickými chybami jsem troll?
A co dál? Nejdřív si rozmyslete co chcete a pak usuzujte kdo jsem. Ale musím říct že s některými je tu sranda, je až obdivuhodné kolik lidí nedokáže pochopit jednoduchou větu ,, Je mi 11."

Trollíku, jsi/jste na omylu, já nic nechci ani nechtěla.
Ty/Vy jsi chtěl/a cosi a proto existuje celá tahle debata o ničem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Není to o přítomnosti či absenci gramatických chyb, ale o tom, jak tvůj písemný projev působí. Na mě nepůsobí dětsky, ale divně. Chvílemi jsi oprsklá a drzá, a píšeš tak, jak já bych si vůči zde diskutujícím netroufla, a to jsem v babičkovském věku. Píšeš slova tak, jak by je dítě nenapsalo, to už ti zde psali jiní...

Oprsklá a drzá jsem pro to, že tu někteří stále řeší můj věk, je to tu o psech a né o tom zda je mi 11 nebo ne, také když někdo řekne že si vymýšlím nebo mě osloví ,, Trollíku ". Nevadí když někdo má jen takový pocit, na každého mé povídání může působit jinak, ale rozhodně mě vadí když se někdo vyjadřuje jakože to tak bude, nebo že JSEM Troll, že lžu...No prostě mluví jako kdyby to tak 100% bylo, aniž by mě znali.

Fiona.Praha napsal(a):
Trollíku, jsi/jste na omylu, já nic nechci ani nechtěla.
Ty/Vy jsi chtěl/a cosi a proto existuje celá tahle debata o ničem.

Jak by se vám líbilo kdyby jsem vás oslovovala Trollíku?

Ať je to tak nebo tak....ať už je zadavatelka trolík, děcko nebo dospělá osoba, tak si myslím, že minimálně do té doby, kdy jsme zde řešili pořízení psa, podmínky, ale taky problémy, co by mohly nastat...do té doby diskuze mohla být alespoň trošku přínosná pro eventuelního dalšího dětského "toužiče" po pejskovi, co na ní náhodně narazí. Prostě je zde tak nějak v kostce psáno, že pes není jen ta úžasná radost, ale také starost a že každý den nebývá zalitý sluncem.

Ale teď se nám to tady zvrtává k něčemu, co už není přínosné absolutně pro nikoho.

Holky přeci tady nechcete dalších xy desítek příspěvků řešit, zda zadavatelka mluví pravdu a nebo ne o svém věku, zda to co o sobě řekla je realita a nebo smyšlenka... nepřijde vám/nám, že občas se to tady zvrtne v něco, co je moje milé internetové spoludiskutérky snad pod naší úroveň

Já tam teda chyb vidím hodně. Mě/mně, čárky v souvětí,.....ale já se to také naučila vše komplet až ve čtrnácti letech. Zato psa jsem přitáhla už ve čtyřech.
Rodiče se zlobili.
Majitel psa dtto.

Nejvhodnější plemeno je špic, je to dvorkový pes, umí ohlídat zvířátka, nechtěná zas zlikvidovat.
Já jej nechtěla, byl malý a s divnou hlavou bez mimiky. A Vy, slečno, ho také nebudete chtít :-)
Chtěla jsem Lassie. Nikdy mi ji nepořídili, nikdy jsem jim to neodpustila,
k mé smůle již ti psi nejsou, co bývali.
Dřív.

Ale rodičové dtto, změkli dobou, máte tedy o dost vyšší šanci než já,
ukažte, že jste na psa a péči o něj připravená stejně tak dobře jako na maturitu z mateřského jazyka, kterýžto 80 procent národa neovládá do svých devětadevadesáti let, a do měsíce je pes doma.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já tam teda chyb vidím hodně. Mě/mně, čárky v souvětí,.....ale já se to také naučila vše komplet až ve čtrnácti letech. Zato psa jsem přitáhla už ve čtyřech.
Rodiče se zlobili.
Majitel psa dtto.

Nejvhodnější plemeno je špic, je to dvorkový pes, umí ohlídat zvířátka, nechtěná zas zlikvidovat.
Já jej nechtěla, byl malý a s divnou hlavou bez mimiky. A Vy, slečno, ho také nebudete chtít :-)
Chtěla jsem Lassie. Nikdy mi ji nepořídili, nikdy jsem jim to neodpustila,
k mé smůle již ti psi nejsou, co bývali.
Dřív.

Ale rodičové dtto, změkli dobou, máte tedy o dost vyšší šanci než já,
ukažte, že jste na psa a péči o něj připravená stejně tak dobře jako na maturitu z mateřského jazyka, kterýžto 80 procent národa neovládá do svých devětadevadesáti let, a do měsíce je pes doma.

Jasně chyb tam mám hodně, to mě/mně...vždycky píšu mě
A čárky jsme se ani moc neučili...vlastně vůbec, takže vím že chyb tam mám hodně

I5929013 napsal(a):
Jasně chyb tam mám hodně, to mě/mně...vždycky píšu mě
A čárky jsme se ani moc neučili...vlastně vůbec, takže vím že chyb tam mám hodně

Nebije to "vždycky" do očí?
Mně - 3. a 6. pád, ve všech dalších případech - mě. A "kdyby jsem" - v podmiňovacím způsobu tento tvar neexistuje, ani v žádném jiném. Vypadá to strašně, jako by se někdo snažil mluvit spisovně až moc, až jako nepřirozeně. Je pak znát, že mu to není vlastní.
Jen - kdybych, kdybys, kdybychom, abys, byste, ... - zkrátka tam to "j" nikam nervat.
Copak někdo říká "jako by jse někdo snažil..."?
Takže to vždy nepište.
Kdo není důsledný, nemůže mít psa ;-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Nebije to "vždycky" do očí?
Mně - 3. a 6. pád, ve všech dalších případech - mě. A "kdyby jsem" - v podmiňovacím způsobu tento tvar neexistuje, ani v žádném jiném. Vypadá to strašně, jako by se někdo snažil mluvit spisovně až moc, až jako nepřirozeně. Je pak znát, že mu to není vlastní.
Jen - kdybych, kdybys, kdybychom, abys, byste, ... - zkrátka tam to "j" nikam nervat.
Copak někdo říká "jako by jse někdo snažil..."?
Takže to vždy nepište.
Kdo není důsledný, nemůže mít psa ;-)

No vždyť jo, mám tam chyb víc než dost. Ale jak to souvisí se psem?

I5929013 napsal(a):
No vždyť jo, mám tam chyb víc než dost. Ale jak to souvisí se psem?

Kdyby byla důslednost a četlo se to celé, tak se čtenář nezeptá.

Milá Katko,
se psem ti/vám neporadím, já bych si psa na dvorek nepořizovala, ale na mě/mně existuje strašně jednoduchá pomůcka:

Řekne-li se "Vaš-ko-vi", tak se píše m-n-ě.
Však řekne-li se "Vaš-ka", tak se píše "m-ě".

Interpunkce je složitější.
A život se psem může být ještě složitější než interpunkce.

Štastné to ženy, které nemaje vážnějších starosti řeší takové kraviny.

Sorry jako, už jsem to nevydržel

Šarina napsal(a):
Milá Katko,
se psem ti/vám neporadím, já bych si psa na dvorek nepořizovala, ale na mě/mně existuje strašně jednoduchá pomůcka:

Řekne-li se "Vaš-ko-vi", tak se píše m-n-ě.
Však řekne-li se "Vaš-ka", tak se píše "m-ě".

Interpunkce je složitější.
A život se psem může být ještě složitější než interpunkce.

No já mám na to taky pomůcku....
mohu-li se zeptat "koho" tak se píše krátké MĚ (popř. MNE)
ve všech ostatních případech se píše dlouhé MNĚ.

Ve své podstatě je to stejný, jen tam nemusím řešit toho Vaška :-)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já mám na to taky pomůcku....
mohu-li se zeptat "koho" tak se píše krátké MĚ (popř. MNE)
ve všech ostatních případech se píše dlouhé MNĚ.

Ve své podstatě je to stejný, jen tam nemusím řešit toho Vaška :-)

Já to beru podle pádů - 2. a 4. pád mě, mne ( bez koho, čeho a vidím koho, co), 3. a 6. pád mně (ke komu, čemu a o kom o čem). Ale většinou to napíšu dobře bez přemýšlení.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já to beru podle pádů - 2. a 4. pád mě, mne ( bez koho, čeho a vidím koho, co), 3. a 6. pád mně (ke komu, čemu a o kom o čem). Ale většinou to napíšu dobře bez přemýšlení.

Tak to jste lepší, já si to musím přeříkat - koho, co, komu, čemu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já to beru podle pádů - 2. a 4. pád mě, mne ( bez koho, čeho a vidím koho, co), 3. a 6. pád mně (ke komu, čemu a o kom o čem). Ale většinou to napíšu dobře bez přemýšlení.

No s těma pádama se mi to motalo už ve škole, ne teda, že bych neuměla pády, ale to mě/mně jsem nikdy nevěděla v jakém pádě co, takže zůstanu u své "jednoduché" pomůcky, co nás defakto naučila češtinářka už na základce

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No s těma pádama se mi to motalo už ve škole, ne teda, že bych neuměla pády, ale to mě/mně jsem nikdy nevěděla v jakém pádě co, takže zůstanu u své "jednoduché" pomůcky, co nás defakto naučila češtinářka už na základce

Každý máme svůj (funkční) systém. Ale správně je" s těmi pády." Já vím, jsem šťoura - profesionální deformace, týden jsem poslouchala maturitu z českého jazyka a cca v pětiminutových intervalech jsem měla chuť vykřiknout - že se neříká mladej, furt, jakoby, vlastně...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Každý máme svůj (funkční) systém. Ale správně je" s těmi pády." Já vím, jsem šťoura - profesionální deformace, týden jsem poslouchala maturitu z českého jazyka a cca v pětiminutových intervalech jsem měla chuť vykřiknout - že se neříká mladej, furt, jakoby, vlastně...

No tak já jsem už naštěstí v životě pokročila tak daleko (věkem), že mě už z těch pádů nikdo zkoušet nebude.

pomůcka

mně = tobě
mě = tě, tebe

kam až se debata o pořízení psa může dostat

GAELLE napsal(a):
kam až se debata o pořízení psa může dostat

Se psem jí poradit neumíme, tak aspoň s češtinou.... třeba se jí to bude v životě hodit.

Šarina napsal(a):
Se psem jí poradit neumíme, tak aspoň s češtinou.... třeba se jí to bude v životě hodit.

taky pravda

GAELLE napsal(a):
kam až se debata o pořízení psa může dostat

Jen bohužel škoda, že původní zakladatel v te debatě většinou záhy přestane figurovat 😳

Vlastně nikdo nový zde nezůstane - 99% lidi odejde s pocitem, že na sekci "psi" nikdy více - coz mě (snad píši dobře 😚) mrzí 👎

Děkuju všem za rady!

Ale asi bych tuto diskuZi ukončila. Ať se na to podívají i další lidi ale já už odpovídat nebudu. Nejdřív to bylo o psovi, pak o kotci, pak o výběhu, pak o MNĚ, pak o češtině...

Děkuju vám za rady ještě jednou! Vážím si toho! A zatím naschledanou všem

I5929013 napsal(a):
Děkuju všem za rady!

Ale asi bych tuto diskuZi ukončila. Ať se na to podívají i další lidi ale já už odpovídat nebudu. Nejdřív to bylo o psovi, pak o kotci, pak o výběhu, pak o MNĚ, pak o češtině...

Děkuju vám za rady ještě jednou! Vážím si toho! A zatím naschledanou všem

NasHledanou ;-)
Hledět si, abych u výběru a výchovy psa byla důsledná, věci polovičaté nemají smysl, zato mají "bezva" důsledky.

I5929013 napsal(a):
Dobrý den,
potřebuji poradit. Je to sice velmi hloupá otázka ale za zkoušku nic nedám. Chtěla bych si pořídit pejska. V minulosti jsem psa už chtěla, a prosila o něho cca 2 roky. Poté jsem to vzdala, rodiče měli ohledně psa rozdílné názory a nechtěli mi ho dovolit. Myslela jsem že už mi ho nikdy nepořídí, ovšem před nějakou dobou se mi opět zastesklo o psím kamarádovi. Táta je pro. V minulosti měl psa ve stejném věku jako já (11 let) a bylo to skvělé. Měli fenku, neměla kotec, boudu a už vůbec ne nějaké hračky. Plot nikde nebyl a ona si nedovolila utéct. Byla nesmírně inteligentní a všichni ji měli moc rádi. Klidně by mi tedy psa pořídil. S mamkou taky žádné problémy nejsou. Ovšem nejistota je hlavně u mě. Mám zatím 1 kočku, 2 morčátka a 1 králíčka. Všichni jsou venku, a myslím že se o ně dokážu postarat (vím, psa s morčetem nelze srovnávat). Nevím zda zvládnu procházky. Nevadí mi vstát brzo ale spíše se bojím dalších psů. Bydlíme na vesnici a tam miniaturní pudlíci moc nejsou v oblibě. Já mám strach že kdyby se na psa pustil takový NO, tak to prostě nezvládnu. Už se u nás stálo že sousedka chtěla obránit svého malého pejska před NO a vzala jej do náruče. Psi ji ošklivě poškrábali a to je to dospělá ženská. Nedokážu si představit že já, nejmenší a nejmladší žák ve třídě statečně chrání svého psa před kdejakou potvůrkou. Pejska bych chtěla nějakého klidného, nejlépe ke kočkám s jiným psům, většího nebo středního vzrůstu.

Myslíte že bych měla na procházky chodit s tátou (či jiným členem rodiny) nebo bych kratší procházky zvládla sama?
Myslíte že bych se já ( jak už jsem zmiňovala, 11 letá dívka) dokázala o psa postarat?

JE MI JASNÉ ŽE TOHLE MUSÍM VĚDĚT SAMA, ALE ZAJÍMÁ MĚ VÁŠ NÁZOR A KDYBY JSTE DOPLNILI VLASTNÍ ZKUŠENOSTI BUDU MOC VDĚČNÁ.

Ahoj, být tebou tak si opravdu nastuduji čím krmit, jaké postroje, bla bla bla, zkrátka vše. Jinak co se týče ostatních psů, můžeš si pořídit paralyzér, znehybní psa ale nic mu neudělá.

Jako je to tahání starých diskuzí, ale nedá mi to. Nikdy nevíte, kdo se tady čeho chytí...
Paralyzér je dobrá věc, ale rozhodně bych ho jen tak z fleku nedoporučovala dětem a už vůbec bych netvrdila, že to nic nedělá. Než napíšete takovouhle věc, tak taky přemýšlejte... To dítě může pak ublížit i sobě...

vila_amalka napsal(a):
Ahoj, být tebou tak si opravdu nastuduji čím krmit, jaké postroje, bla bla bla, zkrátka vše. Jinak co se týče ostatních psů, můžeš si pořídit paralyzér, znehybní psa ale nic mu neudělá.

Vy radíte paralyzér do rukou dítěte? Pomíjím, že reagujete na starý příspěvek. Že nedoporučíte rovnou střelnou zbraň.