Pejsek teď (nezaměstnaná, ale mám čas) nebo počkat

Mít psa není základní lidský právo. Koukat kolem sebe, závidět druhým a být kvůli tomu naštvaná na člověka, se kterým chci založit rodinu a asi teda být s ním aspoň příštích 20 let (trochu nadsázka, jsem staromódní) mi nepřipadá jako dobré řešení.
Už jen kvůli těm popsaným emocím bych poradila nechat otázku pejska být na později a zapracovat na sobě. A na tom, aby ten dobrý a stabilní vztah mohl být dobrý a stabilní i za 2, 5, 8 a kdovíkolik let a ta rodina se fakt mohla založit.

Děkuji :)
Napjato ano kvůli práci. Z domova vím že štěně vždy bylo taková radost :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mít psa není základní lidský právo. Koukat kolem sebe, závidět druhým a být kvůli tomu naštvaná na člověka, se kterým chci založit rodinu a asi teda být s ním aspoň příštích 20 let (trochu nadsázka, jsem staromódní) mi nepřipadá jako dobré řešení.
Už jen kvůli těm popsaným emocím bych poradila nechat otázku pejska být na později a zapracovat na sobě. A na tom, aby ten dobrý a stabilní vztah mohl být dobrý a stabilní i za 2, 5, 8 a kdovíkolik let a ta rodina se fakt mohla založit.

Děkuji za reakci.
Ano souhlasím, říkala jsem si že nejspíš není něco v pořádku se mnou. Taky vím že po letech mám někoho s kým si dovedu představit život (jsem staromodni:)
a nebylo by fér dělat dusno kvůli touze po pejskovi.
Děkuji něco takového upřímného jsem potřebovala!

Atheira napsal(a):
O to vic jsem si říkala , že pejsek by byl ideální, vnese trošku pohody

Pohodou vás naplňuje dospělý pes, se kterým jste už sžitá a se kterým jste si něco odžila. Jste už prostě jeden pro druhého...

Štěně vám byt naplní vším, jen ne pohodou. Jestli už teď máte doma místy napjato až dusno, tak vám to pořízení štěněte spíš ještě zhorší.

Děkuji :)
Napjato ano kvůli práci. Z domova vím že štěně vždy bylo taková radost :)

Lucie321 napsal(a):
Děkuji za reakci.
Ano souhlasím, říkala jsem si že nejspíš není něco v pořádku se mnou. Taky vím že po letech mám někoho s kým si dovedu představit život (jsem staromodni:)
a nebylo by fér dělat dusno kvůli touze po pejskovi.
Děkuji něco takového upřímného jsem potřebovala!

Ještě bych podotkla, že na vašem místě bych příliš neodkládala to založení rodiny. Dneska není vůbec samozřejmost, že to půjde samo. Najednou vám může být 35 a dítě nikde, protože jste to tři roky odkládali a pak dva roky řešili, že to nejde...

Lucie321 napsal(a):
Děkuji :)
Napjato ano kvůli práci. Z domova vím že štěně vždy bylo taková radost :)

To vnímáte proto, že jak jste psala, se štěnětem jste si hrála, cvičila ho, ale bylo rodičů. Vy jste si ho užívala. Rodiče za něj měli plnou zodpovědnost a tedy i starosti.

Ono je jedno, kvůli čemu jsou lidi zpruzelí. Jestli je to kvůli práci... ale pak právě stačí taková ta poslední kapka, kdy ten pohár přeteče... A to může krásně zařídit i volba štěněte, co bude extra kousavý, extra aktivní nebo celkově s ním bude těžší pořízení. Bude milovat přítelovy boty, třeba zrovna ty do práce a jednou mu je ožvýká, podruhý do nich načůrá... Nebo chytne tryskovou etapu zrovna ve chvíli, kdy přítel přijde zničený z práce a bude chtít mít chvíli pokoj a štěně bude lítat a tahat ho za nohavici a vy tomu štěněti zrovna nebudete dost dobrá, bude mít zrovna náladu otravovat přítele...

Prostě pořizovat štěně s myšlenkou toho, že vnese pohodu a klid do domácnosti, je podle mě hodně nemoudré.

Atheira napsal(a):
To vnímáte proto, že jak jste psala, se štěnětem jste si hrála, cvičila ho, ale bylo rodičů. Vy jste si ho užívala. Rodiče za něj měli plnou zodpovědnost a tedy i starosti.

Ono je jedno, kvůli čemu jsou lidi zpruzelí. Jestli je to kvůli práci... ale pak právě stačí taková ta poslední kapka, kdy ten pohár přeteče... A to může krásně zařídit i volba štěněte, co bude extra kousavý, extra aktivní nebo celkově s ním bude těžší pořízení. Bude milovat přítelovy boty, třeba zrovna ty do práce a jednou mu je ožvýká, podruhý do nich načůrá... Nebo chytne tryskovou etapu zrovna ve chvíli, kdy přítel přijde zničený z práce a bude chtít mít chvíli pokoj a štěně bude lítat a tahat ho za nohavici a vy tomu štěněti zrovna nebudete dost dobrá, bude mít zrovna náladu otravovat přítele...

Prostě pořizovat štěně s myšlenkou toho, že vnese pohodu a klid do domácnosti, je podle mě hodně nemoudré.

Děkuji, chápu.
Poslední měsíce jsem strávila pročítáním diskuzí a koukám že jsem měla napsat dříve sem:)
Asi si to vykládám hodně romanticky kdežto přítel je ten co kouká na tu praktickou stránku.
Díky za reakci 1

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ještě bych podotkla, že na vašem místě bych příliš neodkládala to založení rodiny. Dneska není vůbec samozřejmost, že to půjde samo. Najednou vám může být 35 a dítě nikde, protože jste to tři roky odkládali a pak dva roky řešili, že to nejde...

Taky jsem si říkala, ale právě kdyby to nešlo tak by tady alespoň byl ten pes. Jinak hodně běhám a bylo mi řečeno že to není pak pro těhotenství dobré takže parťák na dlouhé vycházky když ne běh.
Také mám v okolí páry které museli řešit problímy s početím, takže souhlas

"Štěně vám byt naplní vším, jen ne pohodou"
proti tomu musím protestovat
naše štěňata byla naše štěstíčka, radost......i když to zlolajničilo
ale zase jsem si s tím uměla poradit

jinak argumenty se najdou pro pro i pro proti
jako vždy.....

"Vím jak ješitně to zní ale chtěla jsem pejska teď, vycvičit jej, zkusit nějaké souteže a zkoušky, vychovat jej než budou děti "
tohle je dobrá idea

"až budou děti nebude na nic čas a přijdou nové důvody proč psa nemít."
a tohle může být taky reál

že je pes finanční zátěž, je jasné

já se dobrala ke psu až před 40cítkou, mladší syn měl 11, a je mi velmi velmi líto, že jsem ten nápad neměla a neuskutečnila o 1 život psa dříve, alespoň

jo, a v panelákovém bytě jsme v absolutní spokojenosti a všestranné pohodě žili roky s hovawartem ....ono to není o velikosti

ale podnájem je zas něco jiného, než vlastní......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Štěně vám byt naplní vším, jen ne pohodou"
proti tomu musím protestovat
naše štěňata byla naše štěstíčka, radost......i když to zlolajničilo
ale zase jsem si s tím uměla poradit

jinak argumenty se najdou pro pro i pro proti
jako vždy.....

"Vím jak ješitně to zní ale chtěla jsem pejska teď, vycvičit jej, zkusit nějaké souteže a zkoušky, vychovat jej než budou děti "
tohle je dobrá idea

"až budou děti nebude na nic čas a přijdou nové důvody proč psa nemít."
a tohle může být taky reál

že je pes finanční zátěž, je jasné

já se dobrala ke psu až před 40cítkou, mladší syn měl 11, a je mi velmi velmi líto, že jsem ten nápad neměla a neuskutečnila o 1 život psa dříve, alespoň

jo, a v panelákovém bytě jsme v absolutní spokojenosti a všestranné pohodě žili roky s hovawartem ....ono to není o velikosti

ale podnájem je zas něco jiného, než vlastní......

Super děkuji za připomínky!
Sice nemáme vlastní ale psi jsou dovoleni:)

Lucie321 napsal(a):
Super děkuji za připomínky!
Sice nemáme vlastní ale psi jsou dovoleni:)

Po bytech jsem žila několik let a i když tam sousedé psy měli, je proti mému přesvědčení mít psa v bytě. Psi dovolení jsou, pořídíte štěně, za měsíc půjdete do práce oba a pes tam bude vyřvávat, bude byt ničit, nejsou vyjímkou ožrané zdi, strhané lino a vykousané dveře. Stěžující si sousedé. Nemusí to být zrovna váš pes, takový rarach ale musíte i s touto alternativou počítat. Já jsem si psy pořídila, až jsem dostavěla dům a taky mi bylo bezmála 40. Děti v plánu nebyly, ty na rozdíl od psů nebyly mým snem Prožila jsem s nima zatím nádherných 12let. Ne, nelituju, že jsem si je pořídila pozdě, nepořídila bych si je v době, kdy jsem neměla jasnou práci, bydlení, děti, peníze...prostě kam můj život bude směřovat. Nejsem plánovač, ale mám ráda jistoty, jsem býk

lesnížínka napsal(a):
Po bytech jsem žila několik let a i když tam sousedé psy měli, je proti mému přesvědčení mít psa v bytě. Psi dovolení jsou, pořídíte štěně, za měsíc půjdete do práce oba a pes tam bude vyřvávat, bude byt ničit, nejsou vyjímkou ožrané zdi, strhané lino a vykousané dveře. Stěžující si sousedé. Nemusí to být zrovna váš pes, takový rarach ale musíte i s touto alternativou počítat. Já jsem si psy pořídila, až jsem dostavěla dům a taky mi bylo bezmála 40. Děti v plánu nebyly, ty na rozdíl od psů nebyly mým snem Prožila jsem s nima zatím nádherných 12let. Ne, nelituju, že jsem si je pořídila pozdě, nepořídila bych si je v době, kdy jsem neměla jasnou práci, bydlení, děti, peníze...prostě kam můj život bude směřovat. Nejsem plánovač, ale mám ráda jistoty, jsem býk

Děkuji,
taky si někdy říkám kam spěchám, vždyť i ten domek je někdy v plánu. Pak mě zas popadne to že TEĎ mám čas, takže děkuji za Vaši reakci, dává to smysl počkat.
Asi ten vztek, práce a kvůli koroně i méně vídám rodinu a přátele v podstatě vůbec, tak to na mě dopadlo, že teď sedím doma a přemýšlím a vztekám se nad malichernostmi:)

Měli jsme situaci vlastně podobnou, ale dopadlo to teda jinak. :-) Pejsek mi zemřel loni na konci listopadu, rozhodnutí bylo původně takové, že budu pár let bez psa, přecejen větší volnost, míň práce, no a malý pes není pes a kůň mi nemládne, takže i jakože víc peněz na zachvíliseniora. Přítel nepejskař, mého psa měl rád, ale nikdy se psem trvale nebydlel. Děti zatím v plánu nemáme, žijeme spolu, zůstat spolu v plánu máme. :-)
No nicméně i přes racionální důvody a následně ještě koronu, kdy moje práce značně znejistěla (spojitost s cestovním ruchem) máme už dva měsíce psisko. Nakonec přítel přesvědčoval mě, že to zvládnem, protože jsem prostě bez psa byla nešťastná. Nijak ostentativně či citově vyděračsky, už vůbec ne cíleně, ale holt byla. Kompromis byl, že ne úplné štěně, sháněli jsme teda pséka tak ročního, no a že si budou muset hlavně kluci sednout, to bylo jasný. No a teď přítel na služebce louská Šustu, lustruje každej den ne jak se mam já, ale jestli si myslim, že na něj pejsek nezapomene, a kontroluje, jestli ho ty povely neučim blbě. :-D
Argumenty jsou jistě pro i proti, jasně že dělat dusno kvůli psovi je hloupý, ale já si třeba strašně vážim toho, že příteli na mě záleží tolik, že toho psa máme, jestli se to tak dá říct. No a co se týče psa v podnájmu atd, tak do toho jsem šla prostě po hlavě, teď už to teda není tak aktuální, ale předchozího psa jsem si pořizovala vcelku čerstvě na VŠ, plus práce, kůň, kočky, a v podnájmu, pes všude se mnou, za těch společných deset let jsme se osmkrát stěhovali, (Praha i zahraničí), a vždycky to šlo. Netvrdím že takhle je to dobře, jen taky jeden úhel pohledu. Držím palce!

manitschka napsal(a):
Měli jsme situaci vlastně podobnou, ale dopadlo to teda jinak. :-) Pejsek mi zemřel loni na konci listopadu, rozhodnutí bylo původně takové, že budu pár let bez psa, přecejen větší volnost, míň práce, no a malý pes není pes a kůň mi nemládne, takže i jakože víc peněz na zachvíliseniora. Přítel nepejskař, mého psa měl rád, ale nikdy se psem trvale nebydlel. Děti zatím v plánu nemáme, žijeme spolu, zůstat spolu v plánu máme. :-)
No nicméně i přes racionální důvody a následně ještě koronu, kdy moje práce značně znejistěla (spojitost s cestovním ruchem) máme už dva měsíce psisko. Nakonec přítel přesvědčoval mě, že to zvládnem, protože jsem prostě bez psa byla nešťastná. Nijak ostentativně či citově vyděračsky, už vůbec ne cíleně, ale holt byla. Kompromis byl, že ne úplné štěně, sháněli jsme teda pséka tak ročního, no a že si budou muset hlavně kluci sednout, to bylo jasný. No a teď přítel na služebce louská Šustu, lustruje každej den ne jak se mam já, ale jestli si myslim, že na něj pejsek nezapomene, a kontroluje, jestli ho ty povely neučim blbě. :-D
Argumenty jsou jistě pro i proti, jasně že dělat dusno kvůli psovi je hloupý, ale já si třeba strašně vážim toho, že příteli na mě záleží tolik, že toho psa máme, jestli se to tak dá říct. No a co se týče psa v podnájmu atd, tak do toho jsem šla prostě po hlavě, teď už to teda není tak aktuální, ale předchozího psa jsem si pořizovala vcelku čerstvě na VŠ, plus práce, kůň, kočky, a v podnájmu, pes všude se mnou, za těch společných deset let jsme se osmkrát stěhovali, (Praha i zahraničí), a vždycky to šlo. Netvrdím že takhle je to dobře, jen taky jeden úhel pohledu. Držím palce!

Děkuji za reakci i Váš příběh! Pravda že pro a proti mohu psát do nekonečna, ještě to zvážím:)

Na jednu stranu souhlasím se vším, co je tady výše zmíněno....byt, v plánu děti atd.
Na stranu druhou (nevím teda, kolik je vám let), je dobrý si uvědomit, jestli ty děti opravdu teď chci, jestli do toho nejsem tlačená rodinou, přítelem, okolnostmi. A jestli budu bez psa šťastná. Zkrátka a dobře zvážit všechno, když si nevím rady a ptám se tady.
Držím palce.

Vezměte papír a napište na jednu stranu pro a na druhou proti.
Kdysi rada psychologa.

" No a teď přítel na služebce louská Šustu, lustruje každej den ne jak se mam já, ale jestli si myslim, že na něj pejsek nezapomene, a kontroluje, jestli ho ty povely neučim blbě. :-D"
boží

Asi jako jediný problém (dost zásadní) mi přijde postoj přítele. Nutit ho do něčeho, co vlastně nechce, případně ho přemluvit. Pak ale pokud pes nebude úplně hodný bude důvod k větším hadkam. Jinak pokud by změnil názor, tak za mě klidně.

Andrýsek3 napsal(a):
Asi jako jediný problém (dost zásadní) mi přijde postoj přítele. Nutit ho do něčeho, co vlastně nechce, případně ho přemluvit. Pak ale pokud pes nebude úplně hodný bude důvod k větším hadkam. Jinak pokud by změnil názor, tak za mě klidně.

Právě nechci nutit.
Děkuji:)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na jednu stranu souhlasím se vším, co je tady výše zmíněno....byt, v plánu děti atd.
Na stranu druhou (nevím teda, kolik je vám let), je dobrý si uvědomit, jestli ty děti opravdu teď chci, jestli do toho nejsem tlačená rodinou, přítelem, okolnostmi. A jestli budu bez psa šťastná. Zkrátka a dobře zvážit všechno, když si nevím rady a ptám se tady.
Držím palce.

Je mi 29 a všechny kamarádky i sestřenice teď mají miminka:) Klidně bych to o pár let odložila ale vím že někteří mají pak s početím problémy... Takže bych řekla že spíše okolnosti ... Ještě to všechno nějak zvážím ale čím více přemýšlím tím více se do toho zamotávám:)

Lucie321 napsal(a):
Je mi 29 a všechny kamarádky i sestřenice teď mají miminka:) Klidně bych to o pár let odložila ale vím že někteří mají pak s početím problémy... Takže bych řekla že spíše okolnosti ... Ještě to všechno nějak zvážím ale čím více přemýšlím tím více se do toho zamotávám:)

Dovolím si ještě jeden nevyžádaný komentář - já se právě v takových situacích, kdy nevím a mám naprosto neřešitelný dilema, naučila dát na manžela. Je to extrémně pohodlný a myslím, že to i prospívá stabilitě a trvalosti vztahu :)

Možná tady se mnou nebudou lidi souhlasit, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak život letí a jak je vlastně krátkej. Krátkej na to, abych si plnila sny, které si můžu splnit, abych odkládala něco, co můžu mít hned, abych dělala kompromisy ve věcech, které jsou pro mě důležité a které mě činí šťastnou.

Moje dva velké sny byly kůň a pes..........koně bohužel mít nemůžu, protože na to prostě nemám, ale tenhle sen...být s koňmi, jsem si užila několik let jako školačka, to jsem u koní byla denně..........no a druhý sen byl pes.

Mám na něj podmínky, toužím po psu.......tak ho prostě mám.

Pokud člověk žije s partnerem a partner psa nechce, tak by doma mohlo být dusno.....obzvlášť u štěněte, které doma dělá loužičky, v noci se k němu musí vstávat, rozkouše spoustu věcí...když si chcete v klidu sednout a odpočinout tak štěně je neodbytné a "otravuje"...dusno bych mít doma teda nechtěla.
A to si pak člověk musí ujasnit priority......pro mě je priorita pes, i kdybych měla vyměnit partnera, který psa doma nechce, než žít bez psa....někdo se zase smíří s tím, že tedy toho psa mít nebude nebo pár let počká......pro mě by těch pár let byly ztracené roky......

já bych si jako nezaměstnaná psa nepořizovala. kdo ví, co bude a jak dlouho bude období bez zaměstnání trvat a jakou práci nakonec seženete, že.

a pes, to je především závazek a dostupné finanční prostředky jsou nutnost. abyste potom taky nemusela škemrat přes fb o zaplacení faktury z veteriny.

A jestli budu bez psa šťastná.
Zkrátka a dobře zvážit všechno ...

Ne, nebude šťastná,
ale netuší, jak ještě může být nešťastná se psem.
(nebo nemusí, ale, co když ...)
Na mně je to moc nejistot.
Má li zadní vrátka, tak s chutí do toho ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
já bych si jako nezaměstnaná psa nepořizovala. kdo ví, co bude a jak dlouho bude období bez zaměstnání trvat a jakou práci nakonec seženete, že.

a pes, to je především závazek a dostupné finanční prostředky jsou nutnost. abyste potom taky nemusela škemrat přes fb o zaplacení faktury z veteriny.

Pravda, asi počkám co bude za práci a pak se rozhodnu ... :)

"Možná tady se mnou nebudou lidi souhlasit, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak život letí a jak je vlastně krátkej. Krátkej na to, abych si plnila sny, které si můžu splnit, abych odkládala něco, co můžu mít hned, abych dělala kompromisy ve věcech, které jsou pro mě důležité a které mě činí šťastnou."


taky jsem se tak nějak probudila a zjistila, že žít rozumně je sice rozumné, ale neznamená to štěstí a radost a tak......

a letí to kurefsky rychle

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná tady se mnou nebudou lidi souhlasit, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak život letí a jak je vlastně krátkej. Krátkej na to, abych si plnila sny, které si můžu splnit, abych odkládala něco, co můžu mít hned, abych dělala kompromisy ve věcech, které jsou pro mě důležité a které mě činí šťastnou.

Moje dva velké sny byly kůň a pes..........koně bohužel mít nemůžu, protože na to prostě nemám, ale tenhle sen...být s koňmi, jsem si užila několik let jako školačka, to jsem u koní byla denně..........no a druhý sen byl pes.

Mám na něj podmínky, toužím po psu.......tak ho prostě mám.

Pokud člověk žije s partnerem a partner psa nechce, tak by doma mohlo být dusno.....obzvlášť u štěněte, které doma dělá loužičky, v noci se k němu musí vstávat, rozkouše spoustu věcí...když si chcete v klidu sednout a odpočinout tak štěně je neodbytné a "otravuje"...dusno bych mít doma teda nechtěla.
A to si pak člověk musí ujasnit priority......pro mě je priorita pes, i kdybych měla vyměnit partnera, který psa doma nechce, než žít bez psa....někdo se zase smíří s tím, že tedy toho psa mít nebude nebo pár let počká......pro mě by těch pár let byly ztracené roky......

Amen vždycky jsem toužila mít psa a pak víc psů a připadalo mi to nereálný.... a teď si žiju svůj sen a mám,co jsem chtěla a k tomu i ten barák na samotě (rodilá pražanda) a chlapa, co ty psy miluje stejně jako já

janaa napsal(a):
Amen vždycky jsem toužila mít psa a pak víc psů a připadalo mi to nereálný.... a teď si žiju svůj sen a mám,co jsem chtěla a k tomu i ten barák na samotě (rodilá pražanda) a chlapa, co ty psy miluje stejně jako já

Chlapů je na světě jak máku...znám některé, co by byli určitě lepší než můj manžel...jsou to zlatíčka, víc vydělávají, mají třeba hodně podobnej smysl pro humor jako já atd atd, že si tak někdy říkám "proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla"........ale....kdybych žila s nimi, mohla bych mít psy v tom režimu jako mám teď....žádný z nich to nemá stejně, co se psů týče...
A z mého manžela "já doma žádné zvíře nepotřebuju" se časem stal člověk, kterej mě před jedenácti lety přemluvil, abychom si pořídili štěňata dvě....a dneska mě pomalu přemlouvá, abychom si pořídili třetího....resp. jednu konkrétní bílou pasteveckou holku.
Toleruje doma bordel, protože se dvěma medvědoidníma potvorama fakt nemáme naklizeno NIKDY, doma jak u "cigánů" (tohle opravdu není narážka na romskou komunitu) uprostřed obýváku na zemi deka, všude nějaké hraqčky, kosti, větve, někdy i rostlina s kořenovým balem, když jí Gina propašuje dovnitř, vykuchanej plyšák, jeho vnitřnosti roztahaný po celým obýváku, na gaučích deky, když je venku mokro, tak na těch dekách ještě jedny deky, aby Gina nezaťapala ty, na kterých normálně sedíme...možná 10 minut po tom co uklidím a než přijdou psi ze zahrady, tak je uklizeno.......a následky živelné katastrofy u nás na dvoře nekomentuje a že to je fááákt masakr......ráno cestou k brance přeskočí pár óbr větví, odkopne kýbl, zvedne hrábě....
Neumím si představit, že by to některý z těch úžasných princů na bílém koni toleroval....

A to nejdůležitější pro mě je, že miluje moje psy...záměrně moje, protože jsem sobec a jsou to prostě moji psi.

A jediný kompromis, který musím dělat je, že pes se musí mému manželovi líbit, aby si ho zamiloval.....takže bohužel barzoj zůstane mým nesplněným snem, ale to je kompromis, který jsem ochotná udělat.

janaa napsal(a):
Amen vždycky jsem toužila mít psa a pak víc psů a připadalo mi to nereálný.... a teď si žiju svůj sen a mám,co jsem chtěla a k tomu i ten barák na samotě (rodilá pražanda) a chlapa, co ty psy miluje stejně jako já

Právě. Já bych bez psa šťastná nebyla. Jak některý ženský musí mít padesát párů bot, stejný počet kabelek, plné skříně značkového oblečení, já to nepotřebuju. Mně stačí děravý triko a odřeny kalhoty, ale musím mít psa, nejlíp psy. Naštěstí manžel má stejný smýšlení, od začátku, co se známe. A to už je 35 let.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Právě. Já bych bez psa šťastná nebyla. Jak některý ženský musí mít padesát párů bot, stejný počet kabelek, plné skříně značkového oblečení, já to nepotřebuju. Mně stačí děravý triko a odřeny kalhoty, ale musím mít psa, nejlíp psy. Naštěstí manžel má stejný smýšlení, od začátku, co se známe. A to už je 35 let.

Jéé, koukám, že jste s mužem stejně dlouho jako my Takže to byl dobrý výběr

Lucie 321 - ...nevim od kud jste, ale ve spouste mest existuji "centra docasek/soukromych utulku".
Lze tam zajit a psa si "pujcit" na vychazku.
Pomuzete tim nejen pejskovi, ale dle vyse psaneho i sobe...
Dve mouchy jednou ranou :)

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Lucie 321 - ...nevim od kud jste, ale ve spouste mest existuji "centra docasek/soukromych utulku".
Lze tam zajit a psa si "pujcit" na vychazku.
Pomuzete tim nejen pejskovi, ale dle vyse psaneho i sobe...
Dve mouchy jednou ranou :)

Děkuji, zapsala jsem se na dočasku a teď čekám. Trošku to komplikuje nynější stav ale mělo by to jít. Útulky v mém okolí zatím mají dost lidí na vycházky tak uvidím jak vyjde ta dočaska:)

+ novi lide = nove kontakty... = nova prace. Drzim palce.

....uplne mimo.... pes a nova prace.
Uz se Vam nekdy stalo, ze jste pri venceni - resp. hovoru s jinym pejskarem nasli praci?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
....uplne mimo.... pes a nova prace.
Uz se Vam nekdy stalo, ze jste pri venceni - resp. hovoru s jinym pejskarem nasli praci?

Ne.. šéf mě v diskuzi o psech začal vytáčet, za pár dní jsem dala výpověď :-)

Téma.. sardullah už všecko řekla, život je krátký,
už je opět půl jedenácté, jsem zas nestihla věcí..

"Madam, asi jste si spatne zorganizovala svuj osobni cas...."
???

A já tu asi budu odsouzena, ale pokud bych v téhle situaci měla nějakou finanční rezervu a věděla, že prostě práci seženu, tak bych si štěně klidně pořídila. Ale jen za předpokladu, že by souhlasil přítel.

O práci může nečekaně přijít kdokoli z nás, už jsem tu psala víckrát, že ani nemám našetřené deseti nebo statisíce na případnou veterinu, kdyby se něco stalo. A to se psema sportuji, takže riziko tam je. Ale pokud se to stane, budu to řešit až v ten okamžik. Mám tohle asi jinak postavené - nemám velké rezervy, ale pokud potom bude potřeba se uskromnit a něco splácet, tak to půjde. Ale já vím, že mi v takové situaci pomůže rodina nebo přátelé..

Když už jsem měla zamluvenou fenu, tak přišly zdravotní problémy, už jsem tušila, že nějakou dobu (delší) budu na neschopence. Přesto jsem odběr štěněte nezrušila a ani nad tím nepřemýšlela. Na neschopence jsem potom byla skoro rok, to znamenalo rok doma se štěnětem a dalším psem. Příjmy samozřejmě nižší, ale v pohodě jsme to zvládli (přítel pracoval), a já se dokázala uskromnit. Zpětně to z mého pohledu beru jako ideální dobu na pořízení štěněte . I když by si možná spousta lidí řeklo, že jsem blázen, že vím, že dlouhodobě budu mít nižší příjmy a stejně si pořídím psa, jo a navíc nebylo ani jisté, jestli se někdy budu moc vrátit do svojí práce. Měla jsem 6 hodin vycházek odpoledne a věděla jsem, že brzy ráno a večer nikdo nepřijde , měla jsem na psy tolik času jako nikdy, až jsem se trochu bála, aby pak nebyl problém se samotou, ale nebyl.

marcelaamax napsal(a):
A já tu asi budu odsouzena, ale pokud bych v téhle situaci měla nějakou finanční rezervu a věděla, že prostě práci seženu, tak bych si štěně klidně pořídila. Ale jen za předpokladu, že by souhlasil přítel.

O práci může nečekaně přijít kdokoli z nás, už jsem tu psala víckrát, že ani nemám našetřené deseti nebo statisíce na případnou veterinu, kdyby se něco stalo. A to se psema sportuji, takže riziko tam je. Ale pokud se to stane, budu to řešit až v ten okamžik. Mám tohle asi jinak postavené - nemám velké rezervy, ale pokud potom bude potřeba se uskromnit a něco splácet, tak to půjde. Ale já vím, že mi v takové situaci pomůže rodina nebo přátelé..

Když už jsem měla zamluvenou fenu, tak přišly zdravotní problémy, už jsem tušila, že nějakou dobu (delší) budu na neschopence. Přesto jsem odběr štěněte nezrušila a ani nad tím nepřemýšlela. Na neschopence jsem potom byla skoro rok, to znamenalo rok doma se štěnětem a dalším psem. Příjmy samozřejmě nižší, ale v pohodě jsme to zvládli (přítel pracoval), a já se dokázala uskromnit. Zpětně to z mého pohledu beru jako ideální dobu na pořízení štěněte . I když by si možná spousta lidí řeklo, že jsem blázen, že vím, že dlouhodobě budu mít nižší příjmy a stejně si pořídím psa, jo a navíc nebylo ani jisté, jestli se někdy budu moc vrátit do svojí práce. Měla jsem 6 hodin vycházek odpoledne a věděla jsem, že brzy ráno a večer nikdo nepřijde , měla jsem na psy tolik času jako nikdy, až jsem se trochu bála, aby pak nebyl problém se samotou, ale nebyl.

Já jsem asi dost podobnýho názoru... Jen bych byla hodně opatrná v přístupu - pořídíme štěně, ono nám to doma srovná a všechno bude lepší.

Atheira napsal(a):
Já jsem asi dost podobnýho názoru... Jen bych byla hodně opatrná v přístupu - pořídíme štěně, ono nám to doma srovná a všechno bude lepší.

Jo, tak to souhlasím.

Hlavně aby to pak nebylo naopak, že doma bude dusno a v té atmosféře bude vyrůstat štěně, to by nebylo dobrý.

marcelaamax napsal(a):
A já tu asi budu odsouzena, ale pokud bych v téhle situaci měla nějakou finanční rezervu a věděla, že prostě práci seženu, tak bych si štěně klidně pořídila. Ale jen za předpokladu, že by souhlasil přítel.

O práci může nečekaně přijít kdokoli z nás, už jsem tu psala víckrát, že ani nemám našetřené deseti nebo statisíce na případnou veterinu, kdyby se něco stalo. A to se psema sportuji, takže riziko tam je. Ale pokud se to stane, budu to řešit až v ten okamžik. Mám tohle asi jinak postavené - nemám velké rezervy, ale pokud potom bude potřeba se uskromnit a něco splácet, tak to půjde. Ale já vím, že mi v takové situaci pomůže rodina nebo přátelé..

Když už jsem měla zamluvenou fenu, tak přišly zdravotní problémy, už jsem tušila, že nějakou dobu (delší) budu na neschopence. Přesto jsem odběr štěněte nezrušila a ani nad tím nepřemýšlela. Na neschopence jsem potom byla skoro rok, to znamenalo rok doma se štěnětem a dalším psem. Příjmy samozřejmě nižší, ale v pohodě jsme to zvládli (přítel pracoval), a já se dokázala uskromnit. Zpětně to z mého pohledu beru jako ideální dobu na pořízení štěněte . I když by si možná spousta lidí řeklo, že jsem blázen, že vím, že dlouhodobě budu mít nižší příjmy a stejně si pořídím psa, jo a navíc nebylo ani jisté, jestli se někdy budu moc vrátit do svojí práce. Měla jsem 6 hodin vycházek odpoledne a věděla jsem, že brzy ráno a večer nikdo nepřijde , měla jsem na psy tolik času jako nikdy, až jsem se trochu bála, aby pak nebyl problém se samotou, ale nebyl.

Mne je Váš prístup sympatický-idete si svoje a zároveň viete rešpektovať aj iný názor ostatných ľudí,tak by to malo byť

Já s váma holky souhlasím, taky to tak mám.. Jasně, jak píšete, doma kvůli tomu nesmí být dusno. Ale taky nemám v záloze statisíce, na operaci koně už jsem si jednou půjčovala, vím, že jsem schopná v případě potřeby víc makat, třeba i najít ještě brigádu, a splácet, pokud to není nutný, tak ale raději makám míň (zkrácenej úvazek, lenora lenivá :-) ) a mám víc volna a čas na zvířata. Jo, možná mam kliku, ale přístup "když se chce...i motyka spustí" mi zatím vždycky vycházel. No a bych bez nich byla nešťastná, no a nešťastná chci bejt minimálně. :-)
Kromě toho, když bych čekala až bude všechno stabilní a ideální, tak podle zkušeností z okolí i od sebe se nedočkám, protože to se může změnit tak rychle... Navíc bych přišla o spoustu srandy. Když jsem si ve dvaceti pořídila tříletka z dráhy a celkem brzy poté bláznivýho skoromaliňáka z útulku, tak to bylo ze začátku hodně velký kombo. Předpokládám, že takovej sebevrah už třeba ve čtyřiceti nebudu (i když kdo ví), ale to bych přišla o tolik geniálních situací..

manitschka napsal(a):
Já s váma holky souhlasím, taky to tak mám.. Jasně, jak píšete, doma kvůli tomu nesmí být dusno. Ale taky nemám v záloze statisíce, na operaci koně už jsem si jednou půjčovala, vím, že jsem schopná v případě potřeby víc makat, třeba i najít ještě brigádu, a splácet, pokud to není nutný, tak ale raději makám míň (zkrácenej úvazek, lenora lenivá :-) ) a mám víc volna a čas na zvířata. Jo, možná mam kliku, ale přístup "když se chce...i motyka spustí" mi zatím vždycky vycházel. No a bych bez nich byla nešťastná, no a nešťastná chci bejt minimálně. :-)
Kromě toho, když bych čekala až bude všechno stabilní a ideální, tak podle zkušeností z okolí i od sebe se nedočkám, protože to se může změnit tak rychle... Navíc bych přišla o spoustu srandy. Když jsem si ve dvaceti pořídila tříletka z dráhy a celkem brzy poté bláznivýho skoromaliňáka z útulku, tak to bylo ze začátku hodně velký kombo. Předpokládám, že takovej sebevrah už třeba ve čtyřiceti nebudu (i když kdo ví), ale to bych přišla o tolik geniálních situací..

Čtyřicet je nějaký věk,co vylučuje sebevraždený sklony a bláznivý nápady? naopak

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Právě. Já bych bez psa šťastná nebyla. Jak některý ženský musí mít padesát párů bot, stejný počet kabelek, plné skříně značkového oblečení, já to nepotřebuju. Mně stačí děravý triko a odřeny kalhoty, ale musím mít psa, nejlíp psy. Naštěstí manžel má stejný smýšlení, od začátku, co se známe. A to už je 35 let.

Nj,někdo si musí počkat teda vždycky jsem měla chlapy,co měli rádi psi,to vždycky byla priorita a u mě by přes to nejel vlak. Ale buď chtěli jednoho, nebo psa jen tak na venčení, bývalej manžel byl nejdřív v pohodě,ale pak ho štvalo,že ho ti psi mají na háku a poslouchají mě. Současnej chlap se mnou nadšeně jezdí po zkouškách,soutěžích, všechny miluje,je hrdej na naše úspěchy (tedy občas ho na soutěžích musím krotit,když má pocit,že nám bylo ukřivděno), koneckonců to letos byl on,kdo navrhl,když odešla nečekaně nejstarší labinka, že máme nějak málo psů,a ať si vezmeme ještě jedno nechtěňátko. A čuba,co se vrátila domů, tu mě taky nakonec umluvil on,že zůstane doma A taky je první, kterýmu se nebojím psy svěřovat do péče a odjet někam,protože vím, že o ně bude postaráno a nestane se nějakej průšvih

je hrdej na naše úspěchy (tedy občas ho na soutěžích musím krotit,když má pocit,že nám bylo ukřivděno)

Tak tohle mám doma naprosto to samý 😀. Taky šíleně hrdej při jakémkoli úspěchu a občas to na závodech až moc hrotí a musím ho taky brzdit. Někdy si prostě stojí za tím, že rozhodčí nebyl spravedlivý, nebo že někdo špatně měřil a i když si to občas myslím taky, tak to tak nehrotím a narozdíl od něj se kvůli tomu fakt nehodlám hádat 😀.

marcelaamax napsal(a):
je hrdej na naše úspěchy (tedy občas ho na soutěžích musím krotit,když má pocit,že nám bylo ukřivděno)

Tak tohle mám doma naprosto to samý 😀. Taky šíleně hrdej při jakémkoli úspěchu a občas to na závodech až moc hrotí a musím ho taky brzdit. Někdy si prostě stojí za tím, že rozhodčí nebyl spravedlivý, nebo že někdo špatně měřil a i když si to občas myslím taky, tak to tak nehrotím a narozdíl od něj se kvůli tomu fakt nehodlám hádat 😀.

Přesně u chlapa se projevuje,že je bývalej dvojnásobnej mistr v kickboxu když se čubám nedaří,že nemají den,tak je v pohodě,ale jak jde o pocit,že nás někdo poškodil (stane se), tak to vypadá na vraždu já jsem v klidu. Btw ta navrátivší čuba zůstala doma s tím, že s ní bude chodit on. To těm rozhodčím nezávidím,ještěže osobu blízkou nemůžu posuzovat sama

marcelaamax napsal(a):
je hrdej na naše úspěchy (tedy občas ho na soutěžích musím krotit,když má pocit,že nám bylo ukřivděno)

Tak tohle mám doma naprosto to samý 😀. Taky šíleně hrdej při jakémkoli úspěchu a občas to na závodech až moc hrotí a musím ho taky brzdit. Někdy si prostě stojí za tím, že rozhodčí nebyl spravedlivý, nebo že někdo špatně měřil a i když si to občas myslím taky, tak to tak nehrotím a narozdíl od něj se kvůli tomu fakt nehodlám hádat 😀.

Když oni jsou ti chlapi soutěživější. Holt testosteron.

janaa napsal(a):
Nj,někdo si musí počkat teda vždycky jsem měla chlapy,co měli rádi psi,to vždycky byla priorita a u mě by přes to nejel vlak. Ale buď chtěli jednoho, nebo psa jen tak na venčení, bývalej manžel byl nejdřív v pohodě,ale pak ho štvalo,že ho ti psi mají na háku a poslouchají mě. Současnej chlap se mnou nadšeně jezdí po zkouškách,soutěžích, všechny miluje,je hrdej na naše úspěchy (tedy občas ho na soutěžích musím krotit,když má pocit,že nám bylo ukřivděno), koneckonců to letos byl on,kdo navrhl,když odešla nečekaně nejstarší labinka, že máme nějak málo psů,a ať si vezmeme ještě jedno nechtěňátko. A čuba,co se vrátila domů, tu mě taky nakonec umluvil on,že zůstane doma A taky je první, kterýmu se nebojím psy svěřovat do péče a odjet někam,protože vím, že o ně bude postaráno a nestane se nějakej průšvih

Jasně, chápu. My byli spolu brzo, takže jsem si ho ještě stačila tak trošku převychovat. Teda pokud to šlo, na štíra se musí pomalu a diplomaticky. A taky se na něj můžu spolehnout, pokud někam jedu, stará se o ně jako o vlastní. Je to takovej typ chlapa, kterýmu je bordel v domácnosti jedno, hlavně, že je chlupáč spokojenej.

manitschka napsal(a):
Já s váma holky souhlasím, taky to tak mám.. Jasně, jak píšete, doma kvůli tomu nesmí být dusno. Ale taky nemám v záloze statisíce, na operaci koně už jsem si jednou půjčovala, vím, že jsem schopná v případě potřeby víc makat, třeba i najít ještě brigádu, a splácet, pokud to není nutný, tak ale raději makám míň (zkrácenej úvazek, lenora lenivá :-) ) a mám víc volna a čas na zvířata. Jo, možná mam kliku, ale přístup "když se chce...i motyka spustí" mi zatím vždycky vycházel. No a bych bez nich byla nešťastná, no a nešťastná chci bejt minimálně. :-)
Kromě toho, když bych čekala až bude všechno stabilní a ideální, tak podle zkušeností z okolí i od sebe se nedočkám, protože to se může změnit tak rychle... Navíc bych přišla o spoustu srandy. Když jsem si ve dvaceti pořídila tříletka z dráhy a celkem brzy poté bláznivýho skoromaliňáka z útulku, tak to bylo ze začátku hodně velký kombo. Předpokládám, že takovej sebevrah už třeba ve čtyřiceti nebudu (i když kdo ví), ale to bych přišla o tolik geniálních situací..

Taky si říkám že nikdy nebude nikdy super ideální doba:)

janaa napsal(a):
Nj,někdo si musí počkat teda vždycky jsem měla chlapy,co měli rádi psi,to vždycky byla priorita a u mě by přes to nejel vlak. Ale buď chtěli jednoho, nebo psa jen tak na venčení, bývalej manžel byl nejdřív v pohodě,ale pak ho štvalo,že ho ti psi mají na háku a poslouchají mě. Současnej chlap se mnou nadšeně jezdí po zkouškách,soutěžích, všechny miluje,je hrdej na naše úspěchy (tedy občas ho na soutěžích musím krotit,když má pocit,že nám bylo ukřivděno), koneckonců to letos byl on,kdo navrhl,když odešla nečekaně nejstarší labinka, že máme nějak málo psů,a ať si vezmeme ještě jedno nechtěňátko. A čuba,co se vrátila domů, tu mě taky nakonec umluvil on,že zůstane doma A taky je první, kterýmu se nebojím psy svěřovat do péče a odjet někam,protože vím, že o ně bude postaráno a nestane se nějakej průšvih

To je hezká podpora:)

Lucie321 napsal(a):
Pravda, asi počkám co bude za práci a pak se rozhodnu ... :)

tohle je důležité. Až bude práce tak po nějaké době se rozhodnout a hlavně společně vybrat plemeno. Záleží i na rase, každé plemeno potřebuje něco jiného. Našim stačí jen ten kontakt, když mají jít ven tak koukají jestli jako fakt musí . Pokud ve výběru je pes náročný na pohyb tak hodně zvážit jestli na něj budete mít tolik času, potom s dítětem už jen čas na psa prostě nebude. Pes nenáročný bude i tak spokojený, procházka s kočárem mu bude stačit, náročnému psu rozhodně ne. vše to chce pořádně promyslet a musí ho chtít oba dva. Manžel taky trval na něčem menším a říkal že když bude pes menší můžeme mít časem třeba i dva. No máme už 3

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Možná tady se mnou nebudou lidi souhlasit, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, jak život letí a jak je vlastně krátkej. Krátkej na to, abych si plnila sny, které si můžu splnit, abych odkládala něco, co můžu mít hned, abych dělala kompromisy ve věcech, které jsou pro mě důležité a které mě činí šťastnou."


taky jsem se tak nějak probudila a zjistila, že žít rozumně je sice rozumné, ale neznamená to štěstí a radost a tak......

a letí to kurefsky rychle

Mluvíte mi z duše.. Sny se maj plnit o tom život je. Život se má užít a ne prožít. Já si plním sen s chovem Savannah.. Tedy zdaleka ne poslední sen :-) ale samozřejmě další budou v podobném duchu.. Přeji zakladatelce dobré rozhodnutí

Já bych to ještě shrnula....po té, co mi onemocněla fena a věděla jsem, že už máme spolu jen omezený čas, tak jsem se naučila žít tak, jako kdyby každý den byl ten poslední...nic neodkládat na až pak, protože to "až pak" už nemusí být nikdy.
Resp. odkládám věci, co mi nepřijdou tak důležitý....např. než furt pucovat barák, abych měla načančáno, tak to prostě pofackuju, aby nebyl binec a ten čas co tímhle ušetřím strávím třeba s maminkou nebo s pesanama venku. Protože co já vím, co bude.

To teda neznamená, že si pořídím psa, když na něj nemám čas a podmínky, ale kurňa rychle máknu na tom, abych ty podmínky měla. A jediné, co by mě v tomhle mohlo zastavit by bylo, že by mi nesloužilo zdraví.....to tak nějak člověk někdy prostě nepřepere.

Carpe diem

Pokud mate reseni pro pripad ze vas pritel vykopne z bytu i se psem a vy sebe i psa bak ubytujete a uzivite sla bych do toho alr jinak ne.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já bych to ještě shrnula....po té, co mi onemocněla fena a věděla jsem, že už máme spolu jen omezený čas, tak jsem se naučila žít tak, jako kdyby každý den byl ten poslední...nic neodkládat na až pak, protože to "až pak" už nemusí být nikdy.
Resp. odkládám věci, co mi nepřijdou tak důležitý....např. než furt pucovat barák, abych měla načančáno, tak to prostě pofackuju, aby nebyl binec a ten čas co tímhle ušetřím strávím třeba s maminkou nebo s pesanama venku. Protože co já vím, co bude.

To teda neznamená, že si pořídím psa, když na něj nemám čas a podmínky, ale kurňa rychle máknu na tom, abych ty podmínky měla. A jediné, co by mě v tomhle mohlo zastavit by bylo, že by mi nesloužilo zdraví.....to tak nějak člověk někdy prostě nepřepere.

Carpe diem

"ale kurňa rychle máknu na tom, abych ty podmínky měla"
To zní skvěle!

Lucie321 napsal(a):
"ale kurňa rychle máknu na tom, abych ty podmínky měla"
To zní skvěle!

No jo, jenže ono mnohdy k tomu nastavení podmínek jsou nutné finance. Já bych třeba psa ufinancovala, a i bych si jej moc přála - jako svého vlastního (jinak máme "rodinného"). Ale protože vím, že mu nemůžu nabídnout to, co by potřeboval, především mám na mysli aspoň pravidelné dlouhé vycházky, tak se holt musím s tímto snem rozloučit ... Ale Vy se samozřejmě musíte rozhodnout sama za sebe a hlavně zodpovědně.

Mně z toho popisu přijde, že se přítel cítí v nejistotě, ona práci nemá, on jo, ale je blbá a asi by se radši viděl jinde, teď do toho pes, kterej může vygenerovat další náklady, tak to prostě odsunul. Ale odsunul to hodně do neurčita, dítě možná za rok dva, pak to zas nepůjde, že bude malý, ještě se bude řešit barák, no to by na toho psa nedošlo nikdy, no to ale zase není fér vůči vám.
Já bych na podobným místě udělala to, že bych mu pomohla z tý nejistoty vybřednout tím, že bych se pokusila tu práci najít co nejdřív, a pro sebe zase to, že bych to s ním ještě probrala a zkusila ho přesvědčit, že teď sice není vhodná doba, ale na jaře už určitě bude. A rovnou bych si nějaký štěně zamluvila, ony teď štěňata stejně moc nejsou, lidi si předdomlouvají štěňata půl roku dopředu, tak se k nim přidáte. A budete se mít na co těšit a zároveň budete mít pořádnou motivaci se těch nejistot zbavit.
Ono fakt když budete čekat na ideální čas, tak ten nebude nikdy, a i kdyby náhodou byl, tak se může během jednoho dne i hodiny změnit v neideální a stejně s tím budete muset nějak pracovat.

Zoja to napsala kulantně, já to napíšu hnusně ( i tak to může z pohledu přítele být ) :
"Živím ji a teď budu živit ještě psa. A ona, místo aby si hledala práci, bude se capit se štěnětem".
Žít dneska z jednoho platu......v pronajatém bytě......ceny všeho letí nahoru......
Možná by přítel přece jen radši dítě než psa.......

..můj názor na takovou situaci....se psem bych prostě počkala....bez bytu (i kdyz podnajem), bez prace, pritel - ne manzel, kdy to zacina ve vztahu skripat....prostě pro mně takovy stav neni zazemi pro psa natoz pro dite....jeste jedna uvaha, kam pujde zadavatelka se psem pokud se vvztah rozpadne...pokud ji rodina i se psem prijme s otevrenou naruci pak ano, pokud ne tak psa v zadnem případě.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..můj názor na takovou situaci....se psem bych prostě počkala....bez bytu (i kdyz podnajem), bez prace, pritel - ne manzel, kdy to zacina ve vztahu skripat....prostě pro mně takovy stav neni zazemi pro psa natoz pro dite....jeste jedna uvaha, kam pujde zadavatelka se psem pokud se vvztah rozpadne...pokud ji rodina i se psem prijme s otevrenou naruci pak ano, pokud ne tak psa v zadnem případě.....

Hezky jste to napsala. V listopadové depresi mám ponuré představy. A tak vidím chlapa, jak přijde otrávený z práce, která ho nebaví, okousanou pantoflí šlápne do štěněcího bobku....( vlastně bobajzu, protože zadavatelka chce velkého psa ). Práskne dveřmi a bude pryč.
Přijde mi, že mladé ženy dnes mají zvláštní priority.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Hezky jste to napsala. V listopadové depresi mám ponuré představy. A tak vidím chlapa, jak přijde otrávený z práce, která ho nebaví, okousanou pantoflí šlápne do štěněcího bobku....( vlastně bobajzu, protože zadavatelka chce velkého psa ). Práskne dveřmi a bude pryč.
Přijde mi, že mladé ženy dnes mají zvláštní priority.

...ja jsem v depresi z toho, ze uz dvakrat jsem se vydala na dlouhou prochazku se psem a pokaždé to skoncilo promoknutim a sprchovanim psa....no jo, když ja jsem vychovana dost pri zemi, neumim se holt odvazat no....proste bez prace v podnajmu s chlapem na pochybach psa a dite fakt ne....

A s děckem myslíte, že to bude lepší?
Já nevím, ale já bych ani do dítěte, kdybych věděla, že nebudu mít v chlapovi oporu, nešla.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A s děckem myslíte, že to bude lepší?
Já nevím, ale já bych ani do dítěte, kdybych věděla, že nebudu mít v chlapovi oporu, nešla.

Tak to záleží na situaci - pokud si přítel přeje dítě, tak bude ochoten pro ně lecco obětovat. Na rozdíl od psa.
Respektive žena, která mu plánuje dát děti, stojí za to. Žena, která chce psa a jednou možná děti, mu stát za to nemusí.

Varaxi napsal(a):
Tak to záleží na situaci - pokud si přítel přeje dítě, tak bude ochoten pro ně lecco obětovat. Na rozdíl od psa.
Respektive žena, která mu plánuje dát děti, stojí za to. Žena, která chce psa a jednou možná děti, mu stát za to nemusí.

To určitě, ale my tady nevíme, jak to mezi sebou zadavatelka a její partner mají. Já si teda taky dřív pořídila děti a pak teprve psy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A s děckem myslíte, že to bude lepší?
Já nevím, ale já bych ani do dítěte, kdybych věděla, že nebudu mít v chlapovi oporu, nešla.

..ditě samozřejmě take ne...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..ditě samozřejmě take ne...

To záleží na tom, jak to cití partner ( jsem starší ročník - asi bych se ptala : A co svatba, princi ? )
Dnes je svět jinde. Ale, jestli nepřežije tu 1/2 hodinu na svatbě - déle to trvat nemusí, jak má ženská přežít s ním 20 let ?
Navíc nezaměstnanost lze překlenout mateřskou ( jestli je na ni nárok ) a pak při té mateřské může být i pes :-))

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To záleží na tom, jak to cití partner ( jsem starší ročník - asi bych se ptala : A co svatba, princi ? )
Dnes je svět jinde. Ale, jestli nepřežije tu 1/2 hodinu na svatbě - déle to trvat nemusí, jak má ženská přežít s ním 20 let ?
Navíc nezaměstnanost lze překlenout mateřskou ( jestli je na ni nárok ) a pak při té mateřské může být i pes :-))

No, právě. Svatba se dnes nenosí a nějak často se pak zdrhá.
Ale to samozřejmě nemusí být pravda u zadavatelky, tam nikdo nevidíme.