Je to rozumné?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den,

vím, že tu takových příspěvků je miliarda, ale i tak se zeptám, třeba mě ukamenujte. Nebo radši ani nečtěte
Už přes rok přemýšlím, jaké plemeno si pořídit. Nejdřív zmíním, podle jakých kritérií vybírám. Chci psa, co nevyhledává pozornost cizích lidí (vím, že se psi dají vycvičit, ale já to hledám jako charakterovou vlastnost), je velmi loajální (jaký pes není), může být doma s morčetem (nemusím je pouštět dohromady po pokoji, spíš mě děsí představa, že jdeme spát a pes mi zardousí morče - klec se relativně jednoduše otevře ale i kdyby se snažil to morče dostat z klece, byl by to asi pro morče velký šok) - jinak morče je zvyklé na psi, nevadí mu. Dále dumám nad aktivitou psa. Chci s ním jít tak na 3 hod ven (ráno, odpoledne, večer hoďka), cvičit s ním poslušnost a hrát si, ale otázkou je, zda to zvládnu...nikdy jsem neměla aktivní plemeno psa, a tak nevím, jestli to zvládnu...jakože jestli se mi bude chtít každý den. Jsem líný člověk, ale vím, že pro věci (berte s nadsázkou), které mám ráda, udělám cokoliv... ale nevím, jak se budu chovat pak.
Plemena, která zvažuji, jsou: Kanánec, R. Ridgebck, Akita Inu (japonská kdyby někdo nevěděl), Čau čau.
S určitou agresí vůči psům hlavně stejného pohlaví počítám. Vím, že ani jedno plemeno není úplně vhodné k morčeti, ale jak jsem řekla, nepouštěla bych morče ven, když je tam pes na volno... jde mi hlavně o tu noc.


S čím mám ale velký problém, je velikost psa. Doma mi všichni říkají: Velkého psa si nepořizuj. Je to strašný, budeš toho litovat... jak to děláte vy s velkými psy? Jakoby...je pravda, že když se psovi něco stane třeba v lese, tak ho neunesu...ale spousta lidí má velké psy a jsou v poho ne??? Takže nevím...chápu že je tu taky faktor větší pes větší výdaje... ale je to s tím, že ho neunesu tak strašný problém?
Což mě vede k nadpisu: je nerozumné si pořídit psa, když ho neunesu? když ještě nemám svojí domácnost? Když si nejsem jistá, zda bych s ním fakt chodila na ty 3 hodky ven (já chci mít konečně psa, se kterým se dá chodit ven, ale jsem psychicky řekněme nestabilní člověk a když se mi stane něco, co je pro mne těžké unést psychicky, tak se odstanu do stavu letargie a nic nedělám..tak se bojím, že bych ani nevyvenčila pořádně psa..plus jsem líná)?

Dále dokážete odhadnout, jakou krmnou dávku (BARF) by musela ta plemena dostávat? Hlavně masa - 500g u Ridgebacka? To je asi hodně drahé ne? Nechci na psech šetřit, ale nevím jestli mám dost peněz, abych kupovala 500g masa na každý den pro psa..
Na pořízení psa se vším všudy počítám s cenou max. 50 000 Kč. Je to reálné?
Jo a ještě máme doma yorkmuta a se psy mám zkušenosti z hlídání, ale to je tak všechno. Ale samozřejmě čtu knihy jak trénovat psy, všech oblíbený Trénink je rozhovor a koukám na videa, snažím se nějaké věci aplikovat na yorkmuta, zatím úspěšně

Ridgeback cca do roku a půl spotřebuje 1kg masa/den (i víc), a dokud roste, tak to nijak neošidíte.

Uf...

To, že psa neunesete není problém, pokud jste smířená s tím, že když se něco stane, může to dopadnout... no, špatně. To si musíte v sobě vyřešit sama. Dokud je pes zdravý, o nic nejde. Když onemocní nebo se stane úraz, tak to není legrace (pes žije relativně dlouho - asi každý se psem zažije nějaké zdravotní problémy). Čím těžší pes, tím větší výdaje - od těch základních potřeb (velký pelech, dostatečně pevné vodítko, velké misky atd.), přes stravu až po veterinu (léky se obvykle dávkují dle hmotnosti). S velkým psem se výrazně hůře shání bydlení, pokud nemáte vlastní nemovitost (což píšete, že nemáte).

Výběr plemen se mi zdá trochu divoký. I když tam asi dokáži nahlédnout nějaké společné znaky, působí to na mě tak, že vlastně nevíte, co přesně hledáte, je to takové “rozlítané”. A nevím, co je to kanánec, to se přiznám dobrovolně.

Morče ani klec bych psovi (bez dozoru) nenechávala přístupnou... Může ho sežrat a nemusí, pravděpodobnost je 1/2. Dívejte se, k čemu bylo které plemeno šlechtěno, používáno. Trochu to napoví.

Pokud si nejste jistá, zda by Vás bavilo denně být se psem venku, tak si ho nepořizujte - je to živá bytost a velký závazek. Nevím, v jakých žijete poměrech - píšete, že nemáte vlastní domácnost. Znamená-li to, že nejste finančně nezávislá nebo žijete od výplaty k výplatě, rovněž bych radila psa nepořizovat a počkat na vhodnější dobu, zatím se věnovat psovi, kterého doma již máte, a jako bonus třeba chodit venčit do útulku, když se na to zrovna budete cítit.

Krmná dávka při BARFu činí obvykle cca 3 % hmotnosti dospělého psa. Přikládám odkaz k nastudování podrobností, nekrmí se jen masem.

http://manwe.eu/index.php/uvod

Opět, pokud máte pocit, že byste neuplatila 500 g masa denně, nepořizujte si psa vůbec. Strava je “příjemný” výdaj - je to jako platit složenky, ta částka není v čase nikterak zásadně proměnlivá (u dospělce), takže na ni má člověk alokované zdroje. Velké peníze stojí hlavně veterina. Např. minulý týden jsem nechávala psovi dělat různé krevní testy (pravidelná kontrola, je de facto zdravý), a stálo mě to přes tři tisíce.

Kanánec viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kana%C3%A1nsk%C3%BD_pes

Popravdě je dobře, že si uvědomujete svoje limity - finance, čas...lenost. Ta volba plemen je taková nešťastná....

Víte, pořídit si zvíře jako je pes, má jednu srandovní stránku. Ono je totiž ale úplně jedno, jestli se člověku zrovna chce nebo ne :D Tohle je naprosto poddružná záležitost. Myslíte si, že všem tady se vždycky strááááášně moc chce a nemohou se dočkat, až v podzimní plískanici (po dlouhém náročném dni v práci, před sebou hromada dalších povinností), kdy už chybí jen aby z nebe padaly hov*na s hákama, všude je bahno málem po kolena, vyrazí s tím svým chlupáčem, kterej se vrátí zamrskanej jak to hovádko a následně jej pak ve sprše či vaně dávají do stavu slučitelného s pobytem uvnitř? Ne, občas se vážně nechce, ani trochu. To zvíře nezajímá, že toho máte dneska plný zuby, že Vám třeba není dobře, časově je to o nervy...ne. To zvíře za to nemůže. Znáte Malého prince? Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.

Zde narážím na unesu / neunesu. Nemusí se psovi vyloženě něco stát, ale už jen tahle každodenní (v určitém období) legrace, kdy je potřeba minimálně vzít sprchou packy a podvozek (mokrý hadr občas nestačí), nemusí být s 50kg psem moc vtipná. Já jsem ráda, že oba naše psy unesu (22 a cca 28kg).

K výdajům za veterinu a věcí k provozu nutných tu již bylo napsáno dost. Můžete mít psa, kterej bude většinu života vidět veterináře jen při očkování, a taky můžete dopadnout tak, že se ho budete za doprovodu hysterického smíchu ptát, zda nedává věrnostní slevy...

500kg masa na den stačí mojí dvacetikilové nežravce (která je ale jinak velmi dobře krmitelná). Psi, které jste si vybrala, budou v dospělosti potřebovat cca 1kg a více, jak už zde bylo psáno.

Btw. 1kg masa (třeba mleté hovězí, vepřové - stojí kolem 55kč, kusové bývají kolem 90-100kč, kuřata pochopitelně levnější, nedávno jsem brala vepřové v akci za 35kč, nejsou to žádné horentní sumy, dva psi mne na mase, přílohách a různých doplňcích vyjdou plus mínus jako jeden pes na velmi kvalitních granulích).To krmení je opravdu ten nejmenší problém, tedy pokud už teď sama nežijete z ruky do huby.

Za normálních okolností bych člověku, co je líný a vlastně ani neví, jestli se mu bude chtít se psem cvičit a že můžou být dny, kdy ty 3 hodiny se psem venku nedá, doporučila klidně afgánského chrta.

Rezervovaný k cizím...afgány co znám, tak jsou více než snášenliví k jiným psům, je to velký pes i přes 70 centimetrů v kohoutku....já měla 74 cenťáků výšku s tím, že pes vážil 25 kilo a z toho bych řekla, že 3-5 kilo byly chlupy. Takže když je nejhůř, tak se dá i poponést (ale já třeba mám psy, který neunesu ani omylem)
Takže co se jídla týče, tak i těch půl kila masa by teoreticky stačilo...samozřejmě nejen maso, vyvážená strava.

Zvládne dlouhou prochajdu, ale když jsem třeba byla nemocná, tak stačilo jenom vyvenčit a pes se se mnou klidně tejden válel v posteli.
Když není čas a máte někde bezpečný prostor, kde ho můžete vypustit, tak uděláte pár sprintů a za 15-20 minut můžete dom a nebo ho jednou za týden zbalit a jet na caniscross....
Ohledně toho morčete....můj afgán byl chůvička, pečoval o morčecí miminka, pohyboval se na zahradě, kde mi volně pobíhalo klidně i 7 morčat, když jsme měli zrovna mladý, s králíky taky v poho......ale je to lovec, je to pes, co loví očima a nemusí to být pravidlo...ale myslím, že když bude zvyklej od štěněte, tak nebude mít tendenci se dobývat do klece to morče zahrdlit.
Navíc je to plemeno, které nelíná, není uštěkaný, doma o něm prakticky člověk neví, prostě si lehne nejlépe na gauč a je rád, že je s rodinou, není vlezlý.
Nemusíte se vůbec trápit výcvikem....afgán je inteligentní a běžné povely pochopí rychle, horší to je s ochotou je provádět, pokud si pes myslí, že k tomu není důvod....takže je důležitá láskyplná výchova a hlavně velmi dobrý vztah se psem.

No a teď negativa...za prvé nelze ho rozhodně pustit z vodítka kdekoliv a některé jedince nelze vypustit vůbec. Dlouhá a krásná srst je velmi náročná na údržbu....hlavně když afgán přesrsťuje, tak se to musí hodně hlídat. Potom vlastně stačí třeba jednou týdně vykartáčovat........horší to je, když chcete psa vykoupat, protože to je potom práce na pár hodin, psa je totiž potřeba vyfénovat do sucha, nemůžete nechat mokrého, aby uschnul sám, to by mohl zplstnatět.
A je to chrt, takže citlivá dušička, která neodpouští příkoří a nespavedlnost nedej bože tresty.

Obecně, ať už vyberete, co vyberete....pokud bydlíte v domácnosti, která není vaše, tak s pořízením musí souhlasit ostatní členi rodin...všichni musí říct...jo s tímhle plemenem souhlasíme, protože pes bude žít se všemi a ne s vámi v bublině.
A pokud máte finance tak akorát na to, aby jste psa nakrmila, tak si ho nepořizujte, protože když se něco stane...nemoc, úraz, tak se náklady na veterinu můžou vyšplhat do astronomických částek a kdo to zaplatí???

Přidám svoji zkušenost k unesu/neunesu. Mám psa 25 kg, který má nález na páteři, což znamená určitá omezení. Nesmí skákat do auta nebo z něj, do vany ho musíme taky dávat ručně a pro mě je to při jeho váze na hraně. Do auta ho dám sama (mám nacvičený chvat ), ale do vany ho musí dávat manžel, to už nezvládám. Takže nemusí jít o zcela ojedinělý případ "co kdyby se mu něco stalo", my jí takhle "na rukou nosíme" už několik let.
Teď vybírám k naší staré dámě štěně. Šla bych okamžitě do stejného plemene, ale právě z důvodu váhy hledám něco menšího.
Další věc je hlídání - za psí život se docela určitě stane, že ho budete potřebovat hlídat. Menšího pohodového psa vám spíše bude ochoten někdo pohlídat, případně vyvenčit, než velkého navíc případně s projevy agresivity.
Psi ve vašem výběru jsou spíše povahově řekněme komplikovaní. Sama uvádíte, že když se dostanete do psychické nepohody, nechce se vám potom ven. Do té nepohody vás ale taky může uvést konflikt s jiným psem nebo jiným pánem při venčení a může vás dostat do stresu. Pak se stávají vycházky se psem kontraproduktivní.
Hledala bych menší vyrovnané a především nekonfliktní plemeno, aby vaše společné soužití přinášelo radost, ne komplikace.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dobrý den,

vím, že tu takových příspěvků je miliarda, ale i tak se zeptám, třeba mě ukamenujte. Nebo radši ani nečtěte
Už přes rok přemýšlím, jaké plemeno si pořídit. Nejdřív zmíním, podle jakých kritérií vybírám. Chci psa, co nevyhledává pozornost cizích lidí (vím, že se psi dají vycvičit, ale já to hledám jako charakterovou vlastnost), je velmi loajální (jaký pes není), může být doma s morčetem (nemusím je pouštět dohromady po pokoji, spíš mě děsí představa, že jdeme spát a pes mi zardousí morče - klec se relativně jednoduše otevře ale i kdyby se snažil to morče dostat z klece, byl by to asi pro morče velký šok) - jinak morče je zvyklé na psi, nevadí mu. Dále dumám nad aktivitou psa. Chci s ním jít tak na 3 hod ven (ráno, odpoledne, večer hoďka), cvičit s ním poslušnost a hrát si, ale otázkou je, zda to zvládnu...nikdy jsem neměla aktivní plemeno psa, a tak nevím, jestli to zvládnu...jakože jestli se mi bude chtít každý den. Jsem líný člověk, ale vím, že pro věci (berte s nadsázkou), které mám ráda, udělám cokoliv... ale nevím, jak se budu chovat pak.
Plemena, která zvažuji, jsou: Kanánec, R. Ridgebck, Akita Inu (japonská kdyby někdo nevěděl), Čau čau.
S určitou agresí vůči psům hlavně stejného pohlaví počítám. Vím, že ani jedno plemeno není úplně vhodné k morčeti, ale jak jsem řekla, nepouštěla bych morče ven, když je tam pes na volno... jde mi hlavně o tu noc.


S čím mám ale velký problém, je velikost psa. Doma mi všichni říkají: Velkého psa si nepořizuj. Je to strašný, budeš toho litovat... jak to děláte vy s velkými psy? Jakoby...je pravda, že když se psovi něco stane třeba v lese, tak ho neunesu...ale spousta lidí má velké psy a jsou v poho ne??? Takže nevím...chápu že je tu taky faktor větší pes větší výdaje... ale je to s tím, že ho neunesu tak strašný problém?
Což mě vede k nadpisu: je nerozumné si pořídit psa, když ho neunesu? když ještě nemám svojí domácnost? Když si nejsem jistá, zda bych s ním fakt chodila na ty 3 hodky ven (já chci mít konečně psa, se kterým se dá chodit ven, ale jsem psychicky řekněme nestabilní člověk a když se mi stane něco, co je pro mne těžké unést psychicky, tak se odstanu do stavu letargie a nic nedělám..tak se bojím, že bych ani nevyvenčila pořádně psa..plus jsem líná)?

Dále dokážete odhadnout, jakou krmnou dávku (BARF) by musela ta plemena dostávat? Hlavně masa - 500g u Ridgebacka? To je asi hodně drahé ne? Nechci na psech šetřit, ale nevím jestli mám dost peněz, abych kupovala 500g masa na každý den pro psa..
Na pořízení psa se vším všudy počítám s cenou max. 50 000 Kč. Je to reálné?
Jo a ještě máme doma yorkmuta a se psy mám zkušenosti z hlídání, ale to je tak všechno. Ale samozřejmě čtu knihy jak trénovat psy, všech oblíbený Trénink je rozhovor a koukám na videa, snažím se nějaké věci aplikovat na yorkmuta, zatím úspěšně

Pochopila jsem správně, že máte psychické problémy? Máte vlastní peníze a bydlení? Zázemí v rodině?

@Varaxi Děkuji, zase jsem o něco chytřejší. Jak mi tam chybělo “a”, nenašel mi to včera ani Google.

***

Ještě dodatek k té hmotnosti - u komplikovaných povah (nejen u nich) byste měla zvážit i to, zda budete schopná fyzicky zvládnout rozdrážděného psa při nějakém konfliktu. Jestli ho vůbec udržíte na vodítku. Vybíráte mezi plemeny s poměrně specifickými nároky na výchovu, vedení. U takto samostatných a relativně nesnášenlivých zvířat (narážím zejména na akitu) bývá těžké najít balanc, protože když jde do tuhého, může mít ten princip “já pán, ty pán” třeba i fatální následky. Naučit konfliktního psa ignorovat ostatní nemusí být snadné.

Pokud jste v životě v místě, kdy tak docela nevíte, co Vás čeká (a tím nemyslím neočekávané události, ale možná si svůj život teprve budujete), přikláněla bych se i já k méně složitým plemenům (nebo k nepořizování psa), která Vás budou bez větších komplikací následovat, kamkoli půjdete (obrazně). Třeba nějaký chrt, jak navrhuje sardullah. Ale těch rezervovaných a zároveň snášenlivých plemen je samozřejmě celá řada.

Větší problém než ve financích vidím v psychické nevyrovnanosti ( když to tak nazvu )
zadavatelky. Nemůžu říct "dnes mám depku, kašlu na tebe - poraď si". To bude snášet špatně každý pes, velký i malý, jen u toho velkého to bude nebezpečnější.
Psa - o to víc velkého - by si měl pořizovat psychicky vyrovnaný člověk.
Jen takový dokáže vychovat vyrovnaného psa. Nedovedu si představit RR, který bude "uzlíček nervů" po paničce.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pochopila jsem správně, že máte psychické problémy? Máte vlastní peníze a bydlení? Zázemí v rodině?

Psychické problémy... agorafobie a sociální fobie plus nezvládám stres spojený s lidmi...základní věci jako chodit do obchodu/k doktorovi apod. mi dělají problémy, ale není to tak vážné, že bych to nezvládla. Zázemí v rodině a své peníze mám. To s tím bydlením je komplikovanější. Upřímně chci žít s mámou v jejím domečku... kdybych si někoho našla, tak se situace asi změní, ale neplánuju mít svojí druhou polovičku a nechci, takže případné stěhování do bytu apod řešit nemusím.

Bude maminka schopná a ochotná se pejskovi věnovat ve chvíli, kdy v souvislosti s psych. poruchou prostě nevystrčíte nos z baráku?

Za předpokladu, že ano, tak bych opravdu zvolila podstatně nenáročnějšího psa. Snášenlivého, mírného, menšího, s ochotou spolupracovat.

To je hezké slohové cvičení trollíka

Plemena, která zvažuji, jsou: Kanánec, R. Ridgebck, Akita Inu (japonská kdyby někdo nevěděl), Čau čau

Kdyby to náhodou nebyl troll, ale vážně míněný dotaz, je velká šance, že zadavatelka než sežene některého psa z výběru, dospěje, dostuduje, osamostatní se a přijde na to, že psa vlastně nechce.

Mířila bych spíše na malé společenské plemeno do 10 kg.

Jako majitel 30kg psa jsem rozhodnutá, že příští pes bude max do 15 kg. Prostě obecně menší výdaje, snazší práce na vodítku, snáz mu najdu hlídání, když potřebuju někam odjet.... atd

Naneštěstí troll nejsem. Je těžké ta plemena sehnat? Nepřišlo mi to tak... Každopádně to, co říkáte možné je. Třeba si pořídím další 3 morčata a o psovi budu jen na věky snít.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naneštěstí troll nejsem. Je těžké ta plemena sehnat? Nepřišlo mi to tak... Každopádně to, co říkáte možné je. Třeba si pořídím další 3 morčata a o psovi budu jen na věky snít.

Spíš to jsou "úplně blbá plemena". Specifická povaha, vysoká náročnost na pohyb a výchovu, často konfliktní k jiným psům.... prostě vysoká pravděpodobnost, že budete mít opak pohodovýho psa, a to navíc v podání 30kg+ ....

Chápu, že potřeba mít nezávislého, samostatného a tvrdého psa je ve vašem případě celkem velká. Tak nějak si tím vykompenzujete váš psychicky stav. Ale rozumné to není. Myslím, že menší, klidný, přátelský společník by vám udělal víc radosti, i v těžkých chvílích. Z nezavislých mě napadá shiba inu. Taková kočka spíš, nezávislá, nehrne se k lidem, v ideální velikosti, kterou by mohla případně venčit i maminka, nezadupe jorka. Ale vybrala bych teda opačné pohlaví, než je jork, taky mívají problém se psy. S morčetem nevím, jak by vycházela, ale určitě líp než RR, nebo akita, už jen vzhledem k váze. Když vezmu, že se nebudou pouštět dohromady.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naneštěstí troll nejsem. Je těžké ta plemena sehnat? Nepřišlo mi to tak... Každopádně to, co říkáte možné je. Třeba si pořídím další 3 morčata a o psovi budu jen na věky snít.

...kočka vás nenapadla, jsou plemena velmi blizķa povahově psu....napřiklad ragdoll, hodně závislý na člověku...vyhodou je, pokud pořidite dva, vyhraji si spolu pokud budete indisponovana... a hlavně vencit se nemusí...

Andrýsek3 napsal(a):
Chápu, že potřeba mít nezávislého, samostatného a tvrdého psa je ve vašem případě celkem velká. Tak nějak si tím vykompenzujete váš psychicky stav. Ale rozumné to není. Myslím, že menší, klidný, přátelský společník by vám udělal víc radosti, i v těžkých chvílích. Z nezavislých mě napadá shiba inu. Taková kočka spíš, nezávislá, nehrne se k lidem, v ideální velikosti, kterou by mohla případně venčit i maminka, nezadupe jorka. Ale vybrala bych teda opačné pohlaví, než je jork, taky mívají problém se psy. S morčetem nevím, jak by vycházela, ale určitě líp než RR, nebo akita, už jen vzhledem k váze. Když vezmu, že se nebudou pouštět dohromady.

Jenže na mě dělá dojem, že zadavatelka chce psa nezávislého na cizích, ale vůči sobě velkého mazlíka. To nevím, jestli by shiba splnila.
Navíc dle mého, výše jmenovaná plemena budou v jejích rukách nebezpečná. Pro okolí a možná i pro ni. Pes potřebuje, aby pro něj byl majitel čitelný - vždycky. A to psychicky labilní člověk ( tak moc jako zadavatelka ) nebude.

Přesně to vidím ne nějaké veselé třeštiprdlo s útulku max do 15kg ,které se bude snažit vás v tom nenechat než právě na opak.urcite to ocení i maminka

Andrýsek3 napsal(a):
Chápu, že potřeba mít nezávislého, samostatného a tvrdého psa je ve vašem případě celkem velká. Tak nějak si tím vykompenzujete váš psychicky stav. Ale rozumné to není. Myslím, že menší, klidný, přátelský společník by vám udělal víc radosti, i v těžkých chvílích. Z nezavislých mě napadá shiba inu. Taková kočka spíš, nezávislá, nehrne se k lidem, v ideální velikosti, kterou by mohla případně venčit i maminka, nezadupe jorka. Ale vybrala bych teda opačné pohlaví, než je jork, taky mívají problém se psy. S morčetem nevím, jak by vycházela, ale určitě líp než RR, nebo akita, už jen vzhledem k váze. Když vezmu, že se nebudou pouštět dohromady.

Shiba je lovec, navíc samostatný japonec... S těmi problémy, co zadavatelka má, bych osobně volila plemena snazší na výchovu i socializaci. A velký souhlas s orionkou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jenže na mě dělá dojem, že zadavatelka chce psa nezávislého na cizích, ale vůči sobě velkého mazlíka. To nevím, jestli by shiba splnila.
Navíc dle mého, výše jmenovaná plemena budou v jejích rukách nebezpečná. Pro okolí a možná i pro ni. Pes potřebuje, aby pro něj byl majitel čitelný - vždycky. A to psychicky labilní člověk ( tak moc jako zadavatelka ) nebude.

Mně to trošku připomíná tu diskusi, kdy nějaká "náctiletá" chtěla vlastního psa, kterého by v podstatě zavírala do pokojíčku, aby to byl "její" pes. Doma už měli jednoho nebo dva psy, ale ti měli rádi mámu a poslouchali ji.

Souhlasím se Sardullah.. Taky mě při popisu zadavatelky představ o ideálním psovi napadl chrt.. Akorát by spíš přišel jako ideální třeba whipett, ten si i myslím, že by byl velikostně vhodnější.. Ale vzhledově je od plemen zmíněných zadavatelkou dost vzdálený..

"Chci psa, co nevyhledává pozornost cizích lidí" to je krok zpět a chyba, nechte si to vysvětlit ne na psím fóru, zatímco se budete plně věnovat yorkovi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jenže na mě dělá dojem, že zadavatelka chce psa nezávislého na cizích, ale vůči sobě velkého mazlíka. To nevím, jestli by shiba splnila.
Navíc dle mého, výše jmenovaná plemena budou v jejích rukách nebezpečná. Pro okolí a možná i pro ni. Pes potřebuje, aby pro něj byl majitel čitelný - vždycky. A to psychicky labilní člověk ( tak moc jako zadavatelka ) nebude.

Kdo ví. Myslím, že právě japonci jsou v tomhle celkem přesní svého pána milují tím svým zvláštním způsobem, zároveň nemusí cizí lidi. Prp člověka, co sam není citově vyrovnaný si myslím, že nepotřebuje úplně mazla, postačí, když v těžkých chvílích bude shiba ležet vedle postele a dá pocit, že tam pro ni je. Protože v nějakých uzkostnych stavech se ten člověk stejně nechce tak úplně mazlit. Znám par lidi s psychickými problémy, zvířata jim vždy dost pomáhala. Jedna má 2 kočky (taky klidně bych doporučila zadavatelce) a druhá má kočku a právě shibu. Maminka by zrovna v tomhle případě mohla pomoci s péčí, pokud by souhlasila (nutné!).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Větší problém než ve financích vidím v psychické nevyrovnanosti ( když to tak nazvu )
zadavatelky. Nemůžu říct "dnes mám depku, kašlu na tebe - poraď si". To bude snášet špatně každý pes, velký i malý, jen u toho velkého to bude nebezpečnější.
Psa - o to víc velkého - by si měl pořizovat psychicky vyrovnaný člověk.
Jen takový dokáže vychovat vyrovnaného psa. Nedovedu si představit RR, který bude "uzlíček nervů" po paničce.

Plně souhlasím s Orionka, co jsem četla ty příspěvky zadavatelky, s jejími psychickými problémy, ať si raději žádného psa nepořizuje, pes je závazek cca na 10-12 let, není to morče. Je úplně jedno, co to bude za psa

Andrýsek3 napsal(a):
Kdo ví. Myslím, že právě japonci jsou v tomhle celkem přesní svého pána milují tím svým zvláštním způsobem, zároveň nemusí cizí lidi. Prp člověka, co sam není citově vyrovnaný si myslím, že nepotřebuje úplně mazla, postačí, když v těžkých chvílích bude shiba ležet vedle postele a dá pocit, že tam pro ni je. Protože v nějakých uzkostnych stavech se ten člověk stejně nechce tak úplně mazlit. Znám par lidi s psychickými problémy, zvířata jim vždy dost pomáhala. Jedna má 2 kočky (taky klidně bych doporučila zadavatelce) a druhá má kočku a právě shibu. Maminka by zrovna v tomhle případě mohla pomoci s péčí, pokud by souhlasila (nutné!).

V té domácnosti pes je. A je tam člověk, který má nějaký problém. A chce jiného psa. Co Vám to říká? Mně to, že další pes to neřeší.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Chci psa, co nevyhledává pozornost cizích lidí" to je krok zpět a chyba, nechte si to vysvětlit ne na psím fóru, zatímco se budete plně věnovat yorkovi.

"Co nevyhledává pozornost cizích lidí" - mm obavu, že u zadavatelky je to myšleno asi takhle - nepřibližujte se ke mě, mám velkého psa.
Proto jsem psala, že RR i akita budou v rukách zadavatelky nebezpeční. S takovým myšlením je socializace psa téměř nemožná. Ale možná to přeháním.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Plně souhlasím s Orionka, co jsem četla ty příspěvky zadavatelky, s jejími psychickými problémy, ať si raději žádného psa nepořizuje, pes je závazek cca na 10-12 let, není to morče. Je úplně jedno, co to bude za psa

Možná právě menší, veselý psík, který by měl lidi rád, naučil by mít lidi rád i majitelku.
Ale nejsem psycholog.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Co nevyhledává pozornost cizích lidí" - mm obavu, že u zadavatelky je to myšleno asi takhle - nepřibližujte se ke mě, mám velkého psa.
Proto jsem psala, že RR i akita budou v rukách zadavatelky nebezpeční. S takovým myšlením je socializace psa téměř nemožná. Ale možná to přeháním.

Jasně, plemena jsou mimo, měla jsem na mysli to, že lepší by byl pes, který mě povytáhne, ne usadí v pokoji. Ale tady už jeden je a přesto něco chybí a má to řešit další pes?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jasně, plemena jsou mimo, měla jsem na mysli to, že lepší by byl pes, který mě povytáhne, ne usadí v pokoji. Ale tady už jeden je a přesto něco chybí a má to řešit další pes?

No právě, ten velký, aby zadavatelka měla jistotu, že se k ní nikdo ani nepřiblíží.

Fiona.Praha napsal(a):
Mně to trošku připomíná tu diskusi, kdy nějaká "náctiletá" chtěla vlastního psa, kterého by v podstatě zavírala do pokojíčku, aby to byl "její" pes. Doma už měli jednoho nebo dva psy, ale ti měli rádi mámu a poslouchali ji.

Yorkmut poslouchá jen mě a jsem jeho nej člověk a miluju jí, ale prostě...to není ono.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jasně, plemena jsou mimo, měla jsem na mysli to, že lepší by byl pes, který mě povytáhne, ne usadí v pokoji. Ale tady už jeden je a přesto něco chybí a má to řešit další pes?

A tak v tomhle se musím trošku zastat.

Když jsem bydlela u rodičů, tak jsem měla svého psa, venku. Rodiče měli ještě jorka, doma. Když byl můj pes starý, tak jsem si pořídila ještě štěně, takže jsem vždycky měla svého psa. A musím teda říct, že ten rodičů jork by mi taky nestačil, prostě ne. Občas jsem ho brala s mýma psema na procházky, to jo - ale on ani moc nechtěl, byl fixovaný na rodiče. V pohodě jsem ho vyvenčila, pohlídala, nakrmila, měla jsem ho ráda. Ale nebyl to můj pes a neměla jsem k němu takový vztah jako k mým psům. Kdyby měl v domácnosti zůstat jen ten jork, taky bych měla potřebu si pořídit psa, svého.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No právě, ten velký, aby zadavatelka měla jistotu, že se k ní nikdo ani nepřiblíží.

To mě nenapadlo...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Yorkmut poslouchá jen mě a jsem jeho nej člověk a miluju jí, ale prostě...to není ono.

Pak je to k řešení ale jinde přece. Normálka, zima, jaro a tak. Další pes to nezmění. Ani další morče. Divím se ale, že rodina má starost hlavně o velikost psa.

marcelaamax napsal(a):
A tak v tomhle se musím trošku zastat.

Když jsem bydlela u rodičů, tak jsem měla svého psa, venku. Rodiče měli ještě jorka, doma. Když byl můj pes starý, tak jsem si pořídila ještě štěně, takže jsem vždycky měla svého psa. A musím teda říct, že ten rodičů jork by mi taky nestačil, prostě ne. Občas jsem ho brala s mýma psema na procházky, to jo - ale on ani moc nechtěl, byl fixovaný na rodiče. V pohodě jsem ho vyvenčila, pohlídala, nakrmila, měla jsem ho ráda. Ale nebyl to můj pes a neměla jsem k němu takový vztah jako k mým psům. Kdyby měl v domácnosti zůstat jen ten jork, taky bych měla potřebu si pořídit psa, svého.

Paní o něm říká něco jiného. A i kdyby neříkala, jsem přesvědčená, že vyzkoušet si řádnou péči jde na jakémkoli psu.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Naneštěstí troll nejsem. Je těžké ta plemena sehnat? Nepřišlo mi to tak... Každopádně to, co říkáte možné je. Třeba si pořídím další 3 morčata a o psovi budu jen na věky snít.

V současné době je problém sehnat vůbec psa, natož podle Vašeho výběru.

Máte ráda morčata, pořiďte si další.
Máte doma yorka. Věnujte se pravidelně yorkovi. Určitě plánovanou péči o dalšího psa ocení. Plánujete 3x denně hodinovou procházku dalšímu psovi. Chodíte takhle i s yorkem? Jestli ne, začněte, pravidelně, ve stejnou dobu, za jakéhokoli počasí. Plánujete cvičení se psem, cvičte s domácím yorkem.

Trošku nechápu ty touhy....
Máme doma malého psa, ale já chci svého vlastního a velkého. Proč?????

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Paní o něm říká něco jiného. A i kdyby neříkala, jsem přesvědčená, že vyzkoušet si řádnou péči jde na jakémkoli psu.

Jo byla rychlejší, to čtu až teď...

Ale souhlasím - zadavatelka si není jistá, jestli zvládne pravidelné procházky, no tak ať to zkusí nejdřív s tím psem, co doma je, a pak se uvidí.

Tak hlavně kvalitní psychoterapie, případně medikace. Zlomená noha se taky musí léčit.
Možná další morče není špatná volba. Ale zas tak bych toho psa nezatracovala, ale musi pomoct maminka, a hlavně jiné plemeno, než původní výběr.

Fiona.Praha napsal(a):
V současné době je problém sehnat vůbec psa, natož podle Vašeho výběru.

Máte ráda morčata, pořiďte si další.
Máte doma yorka. Věnujte se pravidelně yorkovi. Určitě plánovanou péči o dalšího psa ocení. Plánujete 3x denně hodinovou procházku dalšímu psovi. Chodíte takhle i s yorkem? Jestli ne, začněte, pravidelně, ve stejnou dobu, za jakéhokoli počasí. Plánujete cvičení se psem, cvičte s domácím yorkem.

Trošku nechápu ty touhy....
Máme doma malého psa, ale já chci svého vlastního a velkého. Proč?????

Trošku nechápu ty touhy....

Máme doma malého psa, ale já chci svého vlastního a velkého. Proč?????

A tak já se přiznám, že tohle chápu naprosto přesně . Jde hlavně o to "vlastního", ale může jít i o tu velikost....

Ale jinak jo, ať se nejdřív péče a všechno vyzkouší na jorkovi a pokud to bude fungovat, tak pak se může přemýšlet nad dalším psem.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Co nevyhledává pozornost cizích lidí" - mm obavu, že u zadavatelky je to myšleno asi takhle - nepřibližujte se ke mě, mám velkého psa.
Proto jsem psala, že RR i akita budou v rukách zadavatelky nebezpeční. S takovým myšlením je socializace psa téměř nemožná. Ale možná to přeháním.

Nepřeháníte, máte pravdu. A to jsem to ani nečetla celé...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Psychické problémy... agorafobie a sociální fobie plus nezvládám stres spojený s lidmi...základní věci jako chodit do obchodu/k doktorovi apod. mi dělají problémy, ale není to tak vážné, že bych to nezvládla. Zázemí v rodině a své peníze mám. To s tím bydlením je komplikovanější. Upřímně chci žít s mámou v jejím domečku... kdybych si někoho našla, tak se situace asi změní, ale neplánuju mít svojí druhou polovičku a nechci, takže případné stěhování do bytu apod řešit nemusím.

Možná by bylo dobré prozradit svůj věk. Třeba vaše problémy jsou jen doznívání puberty a za čas bude všechno jinak.

Tak předpokládám, že zadavatelka v péči lékaře je. Už jen podle toho, že bez potíží svůj problém pojmenuje, ví o něm a ví jak se projevuje. Tedy s ním nejspíš i pracuje.

Také mám psychiatrickou diagnózu (dvě :D) a prd byste na mě poznali, pokud bych je sdělila, taky mi napíšete, že jsem magor a nemám si zvířata pořizovat, možná morče.... (a ne, v pubertě jsem byla před 18 lety).

Touhu pořídit si psa vlastního naprosto chápu. Mám to naprosto stejně, proto jsou u nás v domácnosti psi dva. Jeden spíše můj, druhý spíše manželův, přitom oba naši a společně spolu fungujeme. Když nemůže jeden, druhý má 100% jistotu, že oba dva psi dostanou to, co potřebují - jejich potřeby jsou lehce odlišné.

"Také mám psychiatrickou diagnózu (dvě :D) a prd byste na mě poznali",

V dnešní době psychiatrickou diagnozu nemá jen ten, kdo nikdy nebyl u psychiatra :-))

kathey- Diky za zkusenost. Take zadavatelcinu touhu chapu.

zadavatelce- vim, ze chcete vetsiho psa, presto me k vam napadl Lhasa Apso.. taky takovy trochu samorost a nezavislak, ale velikosti maly. Tak jen ke zvazeni..

marcelaamax napsal(a):
A tak v tomhle se musím trošku zastat.

Když jsem bydlela u rodičů, tak jsem měla svého psa, venku. Rodiče měli ještě jorka, doma. Když byl můj pes starý, tak jsem si pořídila ještě štěně, takže jsem vždycky měla svého psa. A musím teda říct, že ten rodičů jork by mi taky nestačil, prostě ne. Občas jsem ho brala s mýma psema na procházky, to jo - ale on ani moc nechtěl, byl fixovaný na rodiče. V pohodě jsem ho vyvenčila, pohlídala, nakrmila, měla jsem ho ráda. Ale nebyl to můj pes a neměla jsem k němu takový vztah jako k mým psům. Kdyby měl v domácnosti zůstat jen ten jork, taky bych měla potřebu si pořídit psa, svého.

Mám to podobně. Není to můj pes, je to rodinný pes. Jelikož se jí věnuju nejvíc, tak mě má nejradši, ale prostě... nemůžu jí krmit jak chci, prostě musí mít granule a basta. Všichni ji krmí u stolu a když řeknu, že by to dělat neměli, jsem rázem tyran zvířat. jí salámy apod. a pak má hnačku.bVen nechce chodit pokud není slunečno, sucho, teplo a bůh ví co ještě. Takže když jdeme ven když se jí nechce, což je v podstatě 3/4 roku, tak jí vezmu do ruky, dojdu na nějaké místo a jdeme "domů". Případně jí přesvědčuju na celé procházce, že se obě potřebujeme projít.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Možná by bylo dobré prozradit svůj věk. Třeba vaše problémy jsou jen doznívání puberty a za čas bude všechno jinak.

22

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Také mám psychiatrickou diagnózu (dvě :D) a prd byste na mě poznali",

V dnešní době psychiatrickou diagnozu nemá jen ten, kdo nikdy nebyl u psychiatra :-))

Často ji má i ten, kdo se brání tam jít, protože by přece vypadal jako blázen.

kathey napsal(a):
Tak předpokládám, že zadavatelka v péči lékaře je. Už jen podle toho, že bez potíží svůj problém pojmenuje, ví o něm a ví jak se projevuje. Tedy s ním nejspíš i pracuje.

Také mám psychiatrickou diagnózu (dvě :D) a prd byste na mě poznali, pokud bych je sdělila, taky mi napíšete, že jsem magor a nemám si zvířata pořizovat, možná morče.... (a ne, v pubertě jsem byla před 18 lety).

Touhu pořídit si psa vlastního naprosto chápu. Mám to naprosto stejně, proto jsou u nás v domácnosti psi dva. Jeden spíše můj, druhý spíše manželův, přitom oba naši a společně spolu fungujeme. Když nemůže jeden, druhý má 100% jistotu, že oba dva psi dostanou to, co potřebují - jejich potřeby jsou lehce odlišné.

Ano pracuji se svými problémy a mám léky, lékaře. I on mi řekl, že když nemůžu sama od sebe ven a mám ráda psy a chci ho, tak by mi i pořízení psa mohlo pomoct... samozřejmě jak tu víc lidí řeklo, lépe vybrat plemeno

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Také mám psychiatrickou diagnózu (dvě :D) a prd byste na mě poznali",

V dnešní době psychiatrickou diagnozu nemá jen ten, kdo nikdy nebyl u psychiatra :-))

A zlehčovat něčí problémy, za které nemůže a které méně či naprosto zásadně ovlivňují (většinou dosti znepříjemňují život) není košer :D

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano pracuji se svými problémy a mám léky, lékaře. I on mi řekl, že když nemůžu sama od sebe ven a mám ráda psy a chci ho, tak by mi i pořízení psa mohlo pomoct... samozřejmě jak tu víc lidí řeklo, lépe vybrat plemeno

A nějakýho klidnějšího útulkače byste nechtěla?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano pracuji se svými problémy a mám léky, lékaře. I on mi řekl, že když nemůžu sama od sebe ven a mám ráda psy a chci ho, tak by mi i pořízení psa mohlo pomoct... samozřejmě jak tu víc lidí řeklo, lépe vybrat plemeno

Máte u baráčku zahradu? Tam by v případě, že přijde krize, šel pes taky zabavit a unavit (hlavně kebule) a pro jeden dva dny by se prd stalo, že by se nešel projít mimo...

kathey napsal(a):
Máte u baráčku zahradu? Tam by v případě, že přijde krize, šel pes taky zabavit a unavit (hlavně kebule) a pro jeden dva dny by se prd stalo, že by se nešel projít mimo...

Máme menší dvorek.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A nějakýho klidnějšího útulkače byste nechtěla?

Mě by se strašně moc líbil pejsek z útulku...ale doma nejsou moc nadšení z myšlenky, že domů přivedu cituji "bůh ví jakého psa". Abych byla upřímná, tak útulky sleduji každý den celý den a říkám si, kterého bych si mohla vzít...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mám to podobně. Není to můj pes, je to rodinný pes. Jelikož se jí věnuju nejvíc, tak mě má nejradši, ale prostě... nemůžu jí krmit jak chci, prostě musí mít granule a basta. Všichni ji krmí u stolu a když řeknu, že by to dělat neměli, jsem rázem tyran zvířat. jí salámy apod. a pak má hnačku.bVen nechce chodit pokud není slunečno, sucho, teplo a bůh ví co ještě. Takže když jdeme ven když se jí nechce, což je v podstatě 3/4 roku, tak jí vezmu do ruky, dojdu na nějaké místo a jdeme "domů". Případně jí přesvědčuju na celé procházce, že se obě potřebujeme projít.

Myslím, že po pořízení vlastního psa Vás bude čekat rozčarování z toho, že se k němu ostatní členové rodiny chovají stejně jako k jorkovi (viz krmení od stolu).

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Myslím, že po pořízení vlastního psa Vás bude čekat rozčarování z toho, že se k němu ostatní členové rodiny chovají stejně jako k jorkovi (viz krmení od stolu).

Řekla jsem jim, že když budu mít svého psa, tak ho nebudou smět krmit čímkoliv co mají po ruce... ale máte pravdu, že když to dělají teď, tak se asi neubrání ani potom...

A čím budete krmit Vy?

Vaši budou mít občas povinnost,
ale žádná práva?

Je to rozumné?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ano pracuji se svými problémy a mám léky, lékaře. I on mi řekl, že když nemůžu sama od sebe ven a mám ráda psy a chci ho, tak by mi i pořízení psa mohlo pomoct... samozřejmě jak tu víc lidí řeklo, lépe vybrat plemeno

Ano, pes může pomoct chodit ven. Mě pes hodně posunul v otázce strachu z lidí, protože prostě bylo nutný ho socializovat a seznamovat se psama a tudíž mě to seznamovalo s cizíma lidma a učilo s nima mluvit...
Vyberte malýho pejska, třeba mops, griffonek, něco takového nenáročného, a budete mít super mazlíka, parťáka a společníka na procházky. A pokud se něco ve výchově nepovede úplně dokonale, nebude to takový problém, jako u RR a podobných.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Řekla jsem jim, že když budu mít svého psa, tak ho nebudou smět krmit čímkoliv co mají po ruce... ale máte pravdu, že když to dělají teď, tak se asi neubrání ani potom...

Pokud je pes krmen barfem, tak bez problémů snese i nějaký ten úlet mimo ideální stravu :). Já svým psům "od stolu" občas taky něco přihraju. Vždy teda věc nezávadnou pro konzumaci (sýr, šunku - já kupuju jen nad 90% masa, zelenina - vařená, syrová, kousek chleba, kousek celozrnné placky, neokořeněný kousek pstruha pečeného v troubě, takřka denní záležitost je kelímek řeckého jogurtu nebo tvarohu na vylíznutí a následnou likvidaci, záměrně tam vždy něco nechám...apod.).

Na naháňce naše čuba pravidelně konzumuje napůl s pánečkem vařenou či na ohýnku opékanou klobásku (on chleba, pes maso).

Jasně, jde o jedno dvě sousta, nikoliv o krmení (jedna pro mne, jedna pro psa). Chtěla jsem jen říct, že pokud nebude možné tento zlozvyk zcela odstranit, nebude barfovému psu působit potíže jako yorkovi, který je na granulích.

kathey napsal(a):
A zlehčovat něčí problémy, za které nemůže a které méně či naprosto zásadně ovlivňují (většinou dosti znepříjemňují život) není košer :D

To jsme se nepochopily, vůbec jsem nechtěla něčí problém zlehčovat. Jen jsem tím chtěla říct, že mezi námi běhá neléčených psych. pacientů.....Dávat příklady, to by bylo na dlouho..

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To jsme se nepochopily, vůbec jsem nechtěla něčí problém zlehčovat. Jen jsem tím chtěla říct, že mezi námi běhá neléčených psych. pacientů.....Dávat příklady, to by bylo na dlouho..

Psaný text...občas blbě pochopen v návaznosti na aktuální rozpoložení (atd.) toho, kdo čte :))

To je pravda....

rapotacka11 napsal(a):
A čím budete krmit Vy?

Vaši budou mít občas povinnost,
ale žádná práva?

Je to rozumné?

Já bych chtěla krmit BARFem už proto, že vidím na psech ve vzdálenějších částech rodiny, jaké mají problémy - slezina, průjmy apod. Ale samozřejmě to ani nemusí být tak granulemi a spíš špatným výběrem... ale prostě sama si myslím, že barf je lepší.

kathey napsal(a):
Psaný text...občas blbě pochopen v návaznosti na aktuální rozpoložení (atd.) toho, kdo čte :))

To je pravda....

Já nechci malovat čerta na zeď, ale taky by to mohlo dopadnout tak, že po několika atacích od spoluobčanů, by zadavatelka odmítala vyjít s tím velkým psem z domu. Na to někdy musí být člověk docela tvrďák.
Myslím, že třeba Megíí by mohla vyprávět.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Já nechci malovat čerta na zeď, ale taky by to mohlo dopadnout tak, že po několika atacích od spoluobčanů, by zadavatelka odmítala vyjít s tím velkým psem z domu. Na to někdy musí být člověk docela tvrďák.
Myslím, že třeba Megíí by mohla vyprávět.

"Megííí" má jinou povahu než zadavatelka...si myslím.

....myslim ze by plně vyhovoval povahou a naroky na pohyb chrt ....navic je mozno vybirat z několika velikostí....

Kilo masa denně sežere můj pes, co nemá ani 40 kilo. Ridgeback může mít klidně 50. Když dospěje, tak umí být docela dobrej povaleč, ale předpokladem je, že s ním před tím povalováním tu energii někde vybijete. Je to velký a silný plemeno, má sklony lovit a většina samců, co znám, má sklony žrát ostatní psy stejnýho pohlaví. Nevím, jakou máte konstituci, ale vemte do úvahy i tohle, ono udržet na vodítko takhle velkýho a nasvalenýho psa není legrace, já jsem provozovala i vlkodava, ale s rodinným ridgem jsem sama chodila dost nerada.

Druhá věc jsou ty prostředky na případnou veterinu, s velikostí rostou náklady. My jsme na tom momentálně tak, že za léky pro 35kilovýho psa dáváme měsíčně úplně stejně jako za splátky na nový auto.

fikovnice napsal(a):
"Megííí" má jinou povahu než zadavatelka...si myslím.

No a to je právě ono. S "Megí" to nic něudelá, bude si o tom myslet své, maximálně ji to trošku naštve...

Ale u člověka s psychickými problémy, který má i normálně strach opustit domov, a který se straní (možná i trochu bojí) lidí to bude něco jiného. Takového člověka to může hodně vykolejit.

Edit.: navíc u psa (obzvlášť velkého) bude fakt hodně důležitá socializace, u které samozřejmě bude přímý kontakt s lidmi, zvládne to zadavatelka? Nebude nervózní z těch lidí, nebude to přenášet na psa?

marcelaamax napsal(a):
No a to je právě ono. S "Megí" to nic něudelá, bude si o tom myslet své, maximálně ji to trošku naštve...

Ale u člověka s psychickými problémy, který má i normálně strach opustit domov, a který se straní (možná i trochu bojí) lidí to bude něco jiného. Takového člověka to může hodně vykolejit.

Edit.: navíc u psa (obzvlášť velkého) bude fakt hodně důležitá socializace, u které samozřejmě bude přímý kontakt s lidmi, zvládne to zadavatelka? Nebude nervózní z těch lidí, nebude to přenášet na psa?

Ano, to já nepopírám. Může to zadavatelce pomoci, anebo jí to může ublížit, potažmo tomu psovi...

Jinak se do této diskuze nevměšuji. Asi by zadavatelka měla upřesnit (pokud to tam již někde není), jak moc vážné její psychické problémy jsou....? Píše o lenosti, pak o nějakých fobických stavech... Pravdou je, že na sociální fobii se prostě doporučují expozice, tj. co nejvíce chodit mezi lidi. Ale nevím, zda je to spravedlivé vůči tomu psu - aby byl jakýmsi lékem pro zadavatelku.

fikovnice napsal(a):
Ano, to já nepopírám. Může to zadavatelce pomoci, anebo jí to může ublížit, potažmo tomu psovi...

Jinak se do této diskuze nevměšuji. Asi by zadavatelka měla upřesnit (pokud to tam již někde není), jak moc vážné její psychické problémy jsou....? Píše o lenosti, pak o nějakých fobických stavech... Pravdou je, že na sociální fobii se prostě doporučují expozice, tj. co nejvíce chodit mezi lidi. Ale nevím, zda je to spravedlivé vůči tomu psu - aby byl jakýmsi lékem pro zadavatelku.

Copak vůči psu to spravedlivé je, psi by měli lidem pomáhat a sloužit. Ale nemůže to být velký pes, kterého se okolí bude bát a kterého ona nebude umět ( ať mi pronine - nebude to v jejích silách ) vychovat. Pomohl by jí střední veselý kašpárek, kterého budou mít všichni rádi a ona se naučí mít ráda je. Ale to už se opakuji a nejsem psycholog.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Copak vůči psu to spravedlivé je, psi by měli lidem pomáhat a sloužit. Ale nemůže to být velký pes, kterého se okolí bude bát a kterého ona nebude umět ( ať mi pronine - nebude to v jejích silách ) vychovat. Pomohl by jí střední veselý kašpárek, kterého budou mít všichni rádi a ona se naučí mít ráda je. Ale to už se opakuji a nejsem psycholog.

Není co prominout. Chápu vás.

K ostatnímu...takže třeba český strakatý pes, vipet nebo corgi by byli zvládnutelní ? Vím, zase pestrý výběr...

Edit: Nebo pejsek z útulku v těch hranicích veselého, přátelského psa.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Není co prominout. Chápu vás.

K ostatnímu...takže třeba český strakatý pes, vipet nebo corgi by byli zvládnutelní ? Vím, zase pestrý výběr...

Edit: Nebo pejsek z útulku v těch hranicích veselého, přátelského psa.

Kdybyste netrvala nutně na štěněti, tak si myslím, že milý a nekonfliktní střední vořešák by pro vás byla úplně nejlepší volba. Ale chce to vykomunikovat s útulkem/spolkem, jak na tom ten který pes je a tak.

Mně by se jevil ideální pudl ( vím, že nejsou příliš v oblibě, ale to je střihem a potom spoustou napodobenin ), ať už střední, nebo královák. To je dost velký pes, elegance sama. Nebo kolie, krásně učesaná, velký elegantní pes, to jde něco. A přitom ani jednoho nikdo nenařkne z "bojového". Obě plemena zvládnou velké procházky, když napadne sníh, neutopí se v závěji.

Ještě dodám : Opravdu na jednu stranu pes pomůže při psychických a citových problémech i při únavě, třeba z práce. Člověk se na procházce s ním krásně odreaguje a vyčistí hlavu.
Na druhou stranu majitel psa zažije spoustu ústrků. Nakonec stačí tady pročíst pár diskuzí o sousedských vztazích, stížnosti malý pesxvelký pes, sbírání a nesbírání bobků. Dřív byl život se psem přece jen klidnější, teď je přepsíno a lidi jsou nervózní.

Na štěněti nutně netrvám. Ta komunikace s útulky mě děsí xD, ale aspoň budu bojovat se svým strachem. :D Každopádně děkuji všem za reakce, fakt naprosto úžasné. Mám hodně o čem přemýšlet a hodně věcí na zvážení. :D

Proč velký pes a celkem náročné plemeno? kdo s eo psa postará pokud to bude nutné? Menšího psa pohlídá někdo raději než velkého a třeba nezvládnutého. Psovi je jedno jak člověku je ale potřebuje ven. U malého psa je to pohoda,ale s velkým je ta práce mnohem náročnější. A finančně je to také jinde ne menší pes. Už i kvůli tomu co máte doma za psa bych volila něco menšího. U společenských plemen je ta výchova jednodušší .Rozhodně bych nešla do složitější povahy proč si zbytečně přidělávat starosti

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na štěněti nutně netrvám. Ta komunikace s útulky mě děsí xD, ale aspoň budu bojovat se svým strachem. :D Každopádně děkuji všem za reakce, fakt naprosto úžasné. Mám hodně o čem přemýšlet a hodně věcí na zvážení. :D

Zas když jste zvládla napsat sem (nevím, jestli víte, jakou to tady má pověst ), tak ten útulek nějak dáte.

Atheira napsal(a):
Zas když jste zvládla napsat sem (nevím, jestli víte, jakou to tady má pověst ), tak ten útulek nějak dáte.

Ono je úplně něco jiného, sedět v bezpečí svého pokoje u počítače, nebo být hozena napospas útulkovým tetám.
Přesně zadavatelce rozumím. Já mám podobné pocity z jednání s úřady, bankou......Co jde vyřídit písemně - pohoda. Osobní jednání nemusím. Na úřadech. Jinak mi lidi nevadí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Ono je úplně něco jiného, sedět v bezpečí svého pokoje u počítače, nebo být hozena napospas útulkovým tetám.
Přesně zadavatelce rozumím. Já mám podobné pocity z jednání s úřady, bankou......Co jde vyřídit písemně - pohoda. Osobní jednání nemusím. Na úřadech. Jinak mi lidi nevadí.

Tak i ta komunikace s útulkovými tetami bude ze začátku probíhat přes počítač. Vidím v tom plus, že lze aspoň otestovat, jestli tam nejsou protivný můry a podle toho vůbec zvážit, jestli má smysl sbírat odvahu nebo ne.

Mně jednání nevadí do té doby, dokud vím, že tam jsou cizí lidé. Jakmile jde o jednání tohohle typu a dřepí tam někdo takový ten "skoroznámý" - kamarád od xy, soused od z atd. nebo třeba vy (nic osobního! :DD) - tak to je mi nepříjemný už hodně moc. Důvod vám nepovím, prostě to tak je.
Kdysi jsem třeba měla i hrozný potíže s telefonováním. Nemiluju to, ale už to zvládnu v pohodě. Naučila mě předchozí práce, kde jsem se prostě s částí firmy nedomluvila jinak než po telefonu.

Však se může jít nezávazně do útulku podívat, přinést krmivo, hračky, nabídnout vyvenčení pejsků. Třeba tam nějaký padne do oka a nebo taky ne.

GAELLE napsal(a):
Však se může jít nezávazně do útulku podívat, přinést krmivo, hračky, nabídnout vyvenčení pejsků. Třeba tam nějaký padne do oka a nebo taky ne.

Myslím, že přesně tohle asi úplně nehrozí.
Nechci zadavatelce křivdit, ale vzhledem k jejímu problému... nedovedu si představit, že bych měla na jejím místě prostě jen tak spontánně nakráčet do útulku jako "ahoj, tak mě tady máte, nesu něco pro pejsky!" :D

Dlouhosrstý vipet, když ho zvládnete někde aspoň jednou týdně nechat vytryskat. Ideálně coursing nebo dostihy, ale stačí i větší prostor s kamarády, to častěji. Cíťové zpravidla bez extrémního loveckého pudu, hlodavce by vám polknout neměl, s ostatními nekonfliktní.

Atheira napsal(a):
Myslím, že přesně tohle asi úplně nehrozí.
Nechci zadavatelce křivdit, ale vzhledem k jejímu problému... nedovedu si představit, že bych měla na jejím místě prostě jen tak spontánně nakráčet do útulku jako "ahoj, tak mě tady máte, nesu něco pro pejsky!" :D

Aha já to nečetla celé tak nevím že má nějaký problém.
V tom případě nevím zda je vhodné si do té situace pořizovat psa.
Já než komunikovat po mejlu či telefonu s útulkem tak se jdu podívat rovnou na psy.
Musí tam proběhnout chemie a ta na fotce či videu není.

Útulkům psím, kočičím i lidským se velkým obloukem vyhýbám. Kdysi jsme nesly dárky ( knížky, hračky ) do kojeňáku. Vánoce pak nestály za nic, několik týdnů jsem měla špatné spaní a těžké sny.
Co se psů týče, to bych tu měla útulkovou pobočku.

GAELLE napsal(a):
Aha já to nečetla celé tak nevím že má nějaký problém.
V tom případě nevím zda je vhodné si do té situace pořizovat psa.
Já než komunikovat po mejlu či telefonu s útulkem tak se jdu podívat rovnou na psy.
Musí tam proběhnout chemie a ta na fotce či videu není.

Když ono zrovna tohle je hodně sporný.
To by se pak dalo říct, že všichni, co nechodíme k psychologovi/psychiatrovi, jsme vyrovnané osoby, život pevně ve svých rukou, nohama na zemi, rozumní a zodpovědní... No, ale to by bylo moc jednoduchý.
Mi přijde, že když je člověk natolik příčetný, aby si byl schopný přiznat své limity, řešit svůj problém s odborníkem a přiznat, že není zcela normální, může to jít s vhodně zvoleným psem dohromady. Ba co víc, ten pes může být přínosem a spokojení budou oba.

Ba co víc, ten pes může být přínosem a spokojení budou oba.

Moc hezká představa. A někdy to všechno klapne.
Někdy ne, člověk je na to sám ... ¨
kór dnes, když nikdo neví, co bude zítra ...

rapotacka11 napsal(a):
Ba co víc, ten pes může být přínosem a spokojení budou oba.

Moc hezká představa. A někdy to všechno klapne.
Někdy ne, člověk je na to sám ... ¨
kór dnes, když nikdo neví, co bude zítra ...

No ano, ale stejně tak to nemusí klapnout i u kohokoli jiného z x jiných důvodů.
S takovou pak nemusíme nikdo vůbec žít a nic dělat.

Atheira napsal(a):
Když ono zrovna tohle je hodně sporný.
To by se pak dalo říct, že všichni, co nechodíme k psychologovi/psychiatrovi, jsme vyrovnané osoby, život pevně ve svých rukou, nohama na zemi, rozumní a zodpovědní... No, ale to by bylo moc jednoduchý.
Mi přijde, že když je člověk natolik příčetný, aby si byl schopný přiznat své limity, řešit svůj problém s odborníkem a přiznat, že není zcela normální, může to jít s vhodně zvoleným psem dohromady. Ba co víc, ten pes může být přínosem a spokojení budou oba.

Tak to už je na uvážení každého zda si myslí že na to má a dá to.
A když ne?
Pes půjde do útulku zpátky. Super

"že není zcela normální",

Tenhle obrat mě rozesmál :-)). Myslíte si o mně, že jsem normální? Vy možná jo, ale zkuste se zeptat mých sousedů na vsi !
Co teď. Teď chodím jen se psem. Ale když jsem procházkovala s kozama. To byl teprv poprask na vsi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"že není zcela normální",

Tenhle obrat mě rozesmál :-)). Myslíte si o mně, že jsem normální? Vy možná jo, ale zkuste se zeptat mých sousedů na vsi !
Co teď. Teď chodím jen se psem. Ale když jsem procházkovala s kozama. To byl teprv poprask na vsi.

Já si myslím, že nikdo není normální. Je jenom rozdíl v tom, že někteří si to nechtějí přiznat a když už to o někom řeknou, tak rozhodně ne o sobě.

Podle mě jsi mladá a hloupá. Tvoje psych. problémy tomu také moc nepřispějí. Nemáš vlastní zázemí a tvoje finanční stránka podle toho co píšeš asi taky nebude kdo ví jaká.
Výdaji za pořízení psa to rozhodně nekončí. Co nějaká minimálně zakladni výbava, očkováni, odcerveni... Co když pes náhodou bude nemocný nebo se zraní?!
Co když se s tím pejskem, kterého už mate doma nesnese?

Můj názor je takový, ze pes by byl chudák.
Takovým lidem pes do rukou nepatří a je jedno jestli malý nebo velký.

Nikola111 napsal(a):
Podle mě jsi mladá a hloupá. Tvoje psych. problémy tomu také moc nepřispějí. Nemáš vlastní zázemí a tvoje finanční stránka podle toho co píšeš asi taky nebude kdo ví jaká.
Výdaji za pořízení psa to rozhodně nekončí. Co nějaká minimálně zakladni výbava, očkováni, odcerveni... Co když pes náhodou bude nemocný nebo se zraní?!
Co když se s tím pejskem, kterého už mate doma nesnese?

Můj názor je takový, ze pes by byl chudák.
Takovým lidem pes do rukou nepatří a je jedno jestli malý nebo velký.

Teď promluvila vědma, bacha na ni.

Nikola111 napsal(a):
Podle mě jsi mladá a hloupá. Tvoje psych. problémy tomu také moc nepřispějí. Nemáš vlastní zázemí a tvoje finanční stránka podle toho co píšeš asi taky nebude kdo ví jaká.
Výdaji za pořízení psa to rozhodně nekončí. Co nějaká minimálně zakladni výbava, očkováni, odcerveni... Co když pes náhodou bude nemocný nebo se zraní?!
Co když se s tím pejskem, kterého už mate doma nesnese?

Můj názor je takový, ze pes by byl chudák.
Takovým lidem pes do rukou nepatří a je jedno jestli malý nebo velký.

Vám je kolik, není-li to tajné?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Teď promluvila vědma, bacha na ni.

Nemusím být vědma, abych vedela, co obnáší pece o psa. A nezlobte se na mě, ale pokud slečna váhá, zda bude mít vůbec na žrádlo a zda s nim bude chodit ven, když bude mít zas nějaké svoje špatné období. Tak Ja jako chovatelka bych takovému člověku stěně neprodala.

Nikola111 napsal(a):
Nemusím být vědma, abych vedela, co obnáší pece o psa. A nezlobte se na mě, ale pokud slečna váhá, zda bude mít vůbec na žrádlo a zda s nim bude chodit ven, když bude mít zas nějaké svoje špatné období. Tak Ja jako chovatelka bych takovému člověku stěně neprodala.

No upřímně...s tím musím souhlasit.