Agresivni Jack Russell Terier

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Darujte ho, uděláte tím dobro pro všechny.

Jako jo, jen na to musí být dva. Jeden, který dává a druhý, který bere. Je možné, že se změnou prostředí se srovná, ale kdo tomu uvěří?

Neumím si představit situaci, kdy se moje dítě bojí našeho psa. Situaci, kdy bych se bála já, že pes ublíží miminku.

Nevím, jestli má pes nějakou psychickou poruchu, za mě je to žárlivý usurbátor a majetnický tyran a pochybuju, že s tím tahle rodina něco udělá.
Navíc to dusno, obavy...to teda taky asi k nějakému zlepšení situace nepřispěje.

Ve dvou letech jsem ho zachranila,pejsek byl velikym pritelem pouze pro mne,od zacatku byl schopen vystartovat po me 4lete dceri naprosto bezduvodne.

Co na to říct...doteď se ta situace jen zhoršovala.
Ono i cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly.

Za mě teda začít hledat nový domov.

Chtěla jsem to taky napsat. Co jste probůh dělali se psem celá ta léta, proč jste to neřešili razantněji, třeba za pomoci odborníka už dávno a nechali to dojít až sem? A do toho stavu ještě pořídili mimino. Ach jo. Kde je sakryš Impact, ta by mohla vědět, co s tím, nebo kam psa...
Nevím proč, ale mám pocit, že ruslové mají k tomuto chování nějaké predispozice....vidím to vedle Musím říct, že tohoto psa bych nechtěla ani omylem.

Já bych jen dodala, že i "normální" JRT je pro mě vyšší dívčí a neumím si představit, že bych tohle plemeno měla doma, bůh ví, jak by to dopadlo....to už bych si spíš troufla na páreček kavkazáků....

JRT nikdy ani zadarmo. A vůbec žádný malý pes typ čivava nebo jork.

znám několik báječných vychovaných minipsů, kteří jsou dokonalými psími parťáky. A jsou to psi! A chovají se jako psi... Znám hodně raslů, kteří jsou potřeštění, divocí - ale zvládnutí. Taková malá atomovka - ale regulovatelná...
Jasně že znám i hodně uječených nevychovaných malých potvor a znám i agresivní raslíky... ale nemyslím si, že by každý mrňavý pes musel být zavrženíhodný...

A to mě nemůžete podezírat k tomu, že bych chtěla minipsa

si myslím, že ho prostě budete muset nechat zabít.

protože kdo si vezme majetnického kousavého spratka?

a ten psí osud bude vaše chyba, že jste to osm let neřešila.

Rozhodně bych tohle neházela na plemeno. JRT je pes jako každý jiný, jen doplácí na svou velikost a popularitu. Pokud se k němu nepřistupuje jako ke psu, tak holt u JRT tohle neprojde, jako třeba u jorkšíra, mopse. JRT je vcelku tvrdý pes a potřebuje vědět, že má v pánovi oporu, a potřebuje jasně vytyčené hranice. Nejde se k němu chovat jako k panence.

Stačí se podívat na youtube, už ani nehledám zvířecí videa, je to humus. Sranda točit psa jak vrčí a vyjíždí, k mému podivu jsou takto natočení i velcí psi. Nebo jak děcko po psu leze, tahá ho, a matinka se smíchem točí "roztomilé" video. Nedivím se kolik psů je "problémových", když vidím jak k nim lidé přistupují. Ono je to totiž roztomilé jen do určitého věku psa. To samé kočky a jiná zvířata, bleh.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
znám několik báječných vychovaných minipsů, kteří jsou dokonalými psími parťáky. A jsou to psi! A chovají se jako psi... Znám hodně raslů, kteří jsou potřeštění, divocí - ale zvládnutí. Taková malá atomovka - ale regulovatelná...
Jasně že znám i hodně uječených nevychovaných malých potvor a znám i agresivní raslíky... ale nemyslím si, že by každý mrňavý pes musel být zavrženíhodný...

A to mě nemůžete podezírat k tomu, že bych chtěla minipsa

S tím se dá souhlasit...i já znám malé psy, kteří jsou vychovaní.
Já tím spíš chtěla říct, že jsou plemena, na které bych si netroufla a JRT je jedním z nich.
Prostě když vezmu třeba mojí Sáru,,,potvoru tvrdohlavou, radikální, ředitelku zeměkoule, tak to s ní fakt nebylo jednoduchý, spíš naopak, ale raději znova takovýho poděsa než JRT....obávám se, že takový pes, s mým přístupem k výchově, by byl katastrofa. Stejně tak nějaký bull, stejně tak bordera a podobně.
Vím, kde mám limity.

Ono taky... jestli ho zadavatelka ve dvou letech zachránila, jak píše v úvodu, dá se s jistou pravděpodobností předpokládat, že to bude bez PP labil, jak o nich často psává Impact. Snad sem nahlédne...

Zadavatelce se divím, že to nechala dojít takhle daleko. To je neštěstí pro všechny. Přístup k psovi asi také nebyl optimální. No, jak se říká, cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

Těžko se mi představuje, že pes manžela toleruje jenom občas, a že mi pes x let napadá dítě. Jedna věc je fyzická újma, ale co ta psychická? Vzpamatuje se z toho to dítě?

Nečekejte, až se ucho utrhne. Urychleně jednejte. Jestli sem Impact (Russel rescue) nenakoukne, požádejte ji alespoň o konzultaci, má zkušenosti k nezaplacení.

lesnížínka napsal(a):
Chtěla jsem to taky napsat. Co jste probůh dělali se psem celá ta léta, proč jste to neřešili razantněji, třeba za pomoci odborníka už dávno a nechali to dojít až sem? A do toho stavu ještě pořídili mimino. Ach jo. Kde je sakryš Impact, ta by mohla vědět, co s tím, nebo kam psa...
Nevím proč, ale mám pocit, že ruslové mají k tomuto chování nějaké predispozice....vidím to vedle Musím říct, že tohoto psa bych nechtěla ani omylem.

V těchto případech je lepší mi přes iFaunu poslat upozornění přes soukromou zprávu, protože ta mi pípne na mobilu.. Někdy mám dost svých starostí a nejdu sem třeba tři čtyři dny.

Budu nad tím do zítra přemýšlet. Už jdu spát. Zatím se bohužel kloním k bodlince.

Pamatuji dobu před pár lety, kdy se JRT začali objevovat u koní. Já z nich byla úplně nadšená, perfektní kamaradšti nesmírně inteligentní a nenároční psi, i na závodech je lidí prostě vypustili a pak zase posbírali. Vůbec nechápu, co se za těch 10-15 let změnilo. Nebo je to tím, že ti stájoví měli dost zábavy celý den?

Caty napsal(a):
Pamatuji dobu před pár lety, kdy se JRT začali objevovat u koní. Já z nich byla úplně nadšená, perfektní kamaradšti nesmírně inteligentní a nenároční psi, i na závodech je lidí prostě vypustili a pak zase posbírali. Vůbec nechápu, co se za těch 10-15 let změnilo. Nebo je to tím, že ti stájoví měli dost zábavy celý den?

Změnilo se to, že je kdejakej b*beček namnožil a dalším b*bečkům prodal.

Je mi z toho smutno..

Přitom jsou to tak úžasní a kamarádští psi. I když jsou vořeši - xJRT.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Ten úplně vpravo je boží. Má parádní ušiska!

Chcete řešit situaci po 8 letech utrpení?
Už?

Myslím, že je to klasický případ někoho, kdo "zachránil" psa a podepsal se na jeho psychice tím, že ho lituje, rozmazluje, ustupuje, nevychovává, radši vykastruje a nakonec se ho sám bojí a neví co s ním a nechápe proč. Vždyť se má pes jako v bavlnce, spí v posteli, panička ho pusinkuje celý den, atd....

A místo toho, abyste se k tomu postavila čelem a začala svého zachráněného miláčka vychovávat, napíšete do diskuse Strasne moc se trapim pri predstave,ze bych pejskovi musela ukoncit zivot. Fuj, že se nestydíte. Škoda, že se netrápíte tím, co jste ze psa udělala.

no ty blaho,vaše dcera ve vas musí mit teda velkou oporu,když ji nechavate takovou dobu drtit vašim psem....asi spis lituju celou vaši rodinu nez toho psa....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
no ty blaho,vaše dcera ve vas musí mit teda velkou oporu,když ji nechavate takovou dobu drtit vašim psem....asi spis lituju celou vaši rodinu nez toho psa....

Z celé familie lituji jen to děvčátko. Osm let být neustále ve střehu, bát se přivítat se s vlastní matkou. A matka to řeší až ve chvíli, kdy to rozcapené cosi začalo zřejmě pravidelně útočit i na ni. Až v tu chvíli se pokusila vcítit do té holčičky. Muže nechápu už vůbec. Do takové domácnosti, kde vládne jebnuté psisko, bych dobrovolně nešla.

odberryho napsal(a):
Z celé familie lituji jen to děvčátko. Osm let být neustále ve střehu, bát se přivítat se s vlastní matkou. A matka to řeší až ve chvíli, kdy to rozcapené cosi začalo zřejmě pravidelně útočit i na ni. Až v tu chvíli se pokusila vcítit do té holčičky. Muže nechápu už vůbec. Do takové domácnosti, kde vládne jebnuté psisko, bych dobrovolně nešla.

tak tak, se divím, že manžel už dávno neodešel - s trvalou péčí o tu první dceru.

Já po pravdě od včerejška marně přemýšlím, co ma to napsat..

Klasickej rozmazlenek raslí chudák, kterýmu nikdy nikdo nedal jasně nastavené hranice, až se to celé úplně zvrtlo. Korunované tím, že to bude labilní bezpapoš. 🙄

Strašně by mě zajímalo, jakým způsobem psa trestáte poté, co někoho pokouše a nebo po někom vystartuje? Mám takovej tip, protože zpravidla se lidi, kteří jsou schopni až takto zničit psa, chovají jak přes kopírák...

Ale nejsem si jistá, jestli má smysl se rýpat v tom, co už bylo. Tak snad jen konstatuju - ten pes je přesně takovej k*etén, jakého jste z něj Vy sama udělala.

Jsem schopná Vám poradit, ukázat, vysvětlit, jak s takovým psem zacházet - za předpokladu, že s ním budete dojíždět osobně k nám a za předpokladu, že na jeho chování budete dál pracovat.

Moc jiných možností nemáte. Psa si od Vás nikdo dobrovolně neadoptuje. To je holý fakt. Agresivní rasl není něco, co chcete doma a najít člověka, který si takového psa vezme...? To spíš vyhrajete miliardu ve sportce. Silně pochybuju, že si ho dobrovolně vezme nějaký spolek do dočasky. Spousta z nich už má s takovými psy zkušenosti a vyhýbají se jim jak čert kříži. Já ostatně taky.

A nebo buďte za frajerku a psa odveďte na veterinu uspat. Koukněte mu do očí, řekněte mu sorry kámo, sice jsem ti zničila život, ale aspoň tu poslední injekci ti zaplatím..

Je mi z toho smutno...moc dobře si pamatuju, jak mi asi před dvěma lety jedna paní vykládala, že měla stafordku...v době, kdy bydlela sama.
Asi byly super dvojka, fena závislačka, což i paní připustla a pak se to zvrtlo, paní se vdala a narodilo se miminko a začaly problémy, fena samozřejmě na malou žárlila a defakto byla okřikována a posílána na místo, když se snažila se k paničce nacpat, když ta měla u sebe mimčo.
Celé to vygradovalo tak, že nakonec fena vrčela kdykoliv se dítě pohybovalo v její blízkosti nebo se i vztekle ohradila.
Byla trestána výpraskem a přivazováním k topení.
Ano tohle celé nakonec skončilo utracením feny v obavě o zdraví dcery.

Já teda bullům moc nehovím, ale z nějakých detailů mi to celé přišlo jako vina majitelky.....já bych prakticky skoro všechno dělala jinak...resp. dělala jsem to jinak.

A nej gól byl, že paní si pořídila novou psí holku stejného plemene. Přišlo mi to jakože spotřební zbožíčko....rozbila se mi mikrovlnka, tak jí vyhodím a koupím jinou.
Aneb z nejlepší přítelkyně člověka agresivní bestií k uspání snadno a rychle.
A slova majitelky..."ona to nezvládla, tak jsem jí musela utratit"

Její druhá fena je pes za 40 tisíc, v modré barvičce....nemocná, neustále ublinkává, nějaké kožní problémy do toho...z části olysaná, jako tý feny je mi líto, žádnýmu pejskovi nepřeju, aby byl nemocný, ale tý paničce...to mi přijde jako karma zdarma.

Přitom, když se koukám kolem sebe a vidím třeba známé se psy, tak v mnoha případech to, že pes je nezproblémový není ani tak zásluha páníčků, ale že vyhráli v loterii naprostýho pohodáře a salámistu, který nemá absolutně ambice to doma řídit.

Myslím, že na zadavatelku sedí: Cesta do pekla je dlážděná samými dobrými úmysly.

Ve svých očích zachránila psa, dala mu "vše" a on se jí odvděčil tak, že ohrožuje celou rodinu.

Docela by mne zajímala ta "záchrana". Jak konkrétně ho zachránila.
Dneska jsou mraky týraných a zachráněných psů. Když se zeptám takového nového majitele zachráněného psa, co vlastně se tomu jejich psovi dělo, tak neví. To říkala ta slečna, co ho od ní mají, že je týraný ze špatných podmínek. Ale noví majitelé mají dobrý pocit, že zachránili psa.

Fiona.Praha napsal(a):
Myslím, že na zadavatelku sedí: Cesta do pekla je dlážděná samými dobrými úmysly.

Ve svých očích zachránila psa, dala mu "vše" a on se jí odvděčil tak, že ohrožuje celou rodinu.

Docela by mne zajímala ta "záchrana". Jak konkrétně ho zachránila.
Dneska jsou mraky týraných a zachráněných psů. Když se zeptám takového nového majitele zachráněného psa, co vlastně se tomu jejich psovi dělo, tak neví. To říkala ta slečna, co ho od ní mají, že je týraný ze špatných podmínek. Ale noví majitelé mají dobrý pocit, že zachránili psa.

A on to byl možná jenom nevychovaný spratek, kterého se slečna potřebovala zbavit. Tak příběh.......a zadavatelka si vytáhla "černého petra".

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A on to byl možná jenom nevychovaný spratek, kterého se slečna potřebovala zbavit. Tak příběh.......a zadavatelka si vytáhla "černého petra".

Proto bych tu "záchranu" chtěla číst od ní.
Ale mám dojem, že se jí reakce nelíbí a tak se jako ostatní podobní už neobjeví.
Být to na FB, smazala by to celé.

Podobnou diskusi jsem četla včera na FB, nebyla to zachráněná fenka, ale rozmazlená 5ti letá, kterou venčili na zahradě otevřením dveří od baráku, kde ta fenka měla nějaký problém se vyvenčit. A tak se těch 5 let vyprazdňovala doma, pod stolem, v posteli, na polštář ležící na zemi (nevím, jestli i o pelíšku). Paničce to začalo vadit až se skoro 2letým dítětem (asi začalo chodit). Napadlo ji, že by fenu vykastrovala - jako jestli to pomůže. Všichni jí radili a u toho si posteskli, že si z fenky vychovali čuně a řeší to až teď. Panička byla dotčená a neustále vysvětlovala, jak to vlastně nejde, protože než ona ráno vstane, obstará a nakrmí dítě, oblékne sebe a dítě, tak fenka někde udělá louži. Manžel ráno venčit nemůže, ona venčit nemůže, když má to dítě....jak to dopadlo nevím, protože než jsem vyvenčila, byla diskuse smazaná.
V tomhle případě by sedělo to, co říká moje kamarádka. Teď (před koronou) si páry pořizují psa místo dítěte a když jim vztah vydrží 2-3 roky a pes to přežije, pořídí si dítě.

Stejně je to škoda, že se zakladatelka nepřišla zeptat přes 7-8 lety, kdy ty problémy vznikaly/řešila. Jednak si mohla ušetřit spoustu let s agresivním psem a kdyby to přeci jen tehdy nezvládla, je větší šance umístit psa tříletého než desetiletého.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A on to byl možná jenom nevychovaný spratek, kterého se slečna potřebovala zbavit. Tak příběh.......a zadavatelka si vytáhla "černého petra".

Po osmi letech takového soužití se psem je, co se ze psa stalo, především její práce..

Imho mě teda cuká oko z tohoto:"Snazila jsem se byt dusledna,pes mel u nas doma vsechno.".. Nechápu, jak takový pes může mít doma všechno. To nemá s důsledností noc společného. Silně mi to připomíná jednu ženskou, která mi u feny, co byla extrémně týraný psychopat, tvrdila, že by ji klidně pustila z vodítka, páč když tomu psovi zcela důvěřuješ, tak ti tu důvěru přece vrátí..

Tady je to hodně podobný - dám mu všechno a pes bude hrozně vděčnej. Ale tak to prostě nefunguje. Kor raslové. Ti potřebuju mít jasně nalajnovaný, co se smí a co se nesmí. Důsledně nalajnovaný. Jinak vážně začnou jednat dle svého uvážení a to je cesta do pekel.. Ale to už je tady pozdě bycha honit. Pes má deset let a osm let z toho si žije s vědomím, že mu doma všichni ustoupí. Tohle už nikdo nepředělá.. Ten to může tak leda doklepat někde za mřížemi útulku a to ať už ho radši utratěj.

impact napsal(a):
Po osmi letech takového soužití se psem je, co se ze psa stalo, především její práce..

Imho mě teda cuká oko z tohoto:"Snazila jsem se byt dusledna,pes mel u nas doma vsechno.".. Nechápu, jak takový pes může mít doma všechno. To nemá s důsledností noc společného. Silně mi to připomíná jednu ženskou, která mi u feny, co byla extrémně týraný psychopat, tvrdila, že by ji klidně pustila z vodítka, páč když tomu psovi zcela důvěřuješ, tak ti tu důvěru přece vrátí..

Tady je to hodně podobný - dám mu všechno a pes bude hrozně vděčnej. Ale tak to prostě nefunguje. Kor raslové. Ti potřebuju mít jasně nalajnovaný, co se smí a co se nesmí. Důsledně nalajnovaný. Jinak vážně začnou jednat dle svého uvážení a to je cesta do pekel.. Ale to už je tady pozdě bycha honit. Pes má deset let a osm let z toho si žije s vědomím, že mu doma všichni ustoupí. Tohle už nikdo nepředělá.. Ten to může tak leda doklepat někde za mřížemi útulku a to ať už ho radši utratěj.

Mně děsí představa, že až se zbaví toho agresivního jrt, pořídí si k dětem "chůvičku" v podobě sbt bez PP (nejlépe v modré barvě) nebo ke kočárku BOCku nebo obecně rodinného psa labíka. Možná i čivka by se hodila ke kočárku.

impact napsal(a):
Po osmi letech takového soužití se psem je, co se ze psa stalo, především její práce..

Imho mě teda cuká oko z tohoto:"Snazila jsem se byt dusledna,pes mel u nas doma vsechno.".. Nechápu, jak takový pes může mít doma všechno. To nemá s důsledností noc společného. Silně mi to připomíná jednu ženskou, která mi u feny, co byla extrémně týraný psychopat, tvrdila, že by ji klidně pustila z vodítka, páč když tomu psovi zcela důvěřuješ, tak ti tu důvěru přece vrátí..

Tady je to hodně podobný - dám mu všechno a pes bude hrozně vděčnej. Ale tak to prostě nefunguje. Kor raslové. Ti potřebuju mít jasně nalajnovaný, co se smí a co se nesmí. Důsledně nalajnovaný. Jinak vážně začnou jednat dle svého uvážení a to je cesta do pekel.. Ale to už je tady pozdě bycha honit. Pes má deset let a osm let z toho si žije s vědomím, že mu doma všichni ustoupí. Tohle už nikdo nepředělá.. Ten to může tak leda doklepat někde za mřížemi útulku a to ať už ho radši utratěj.

přesně - ten pes má všechno - oblíbená věta lidí, co mají doma nezvládnutého agresora a nechápou, jaktože jim to psisko nepadá vděčností k nohám.

protože pes není materialista a potřebuje především jasně určené hranice.

odberryho napsal(a):
Stejně je to škoda, že se zakladatelka nepřišla zeptat přes 7-8 lety, kdy ty problémy vznikaly/řešila. Jednak si mohla ušetřit spoustu let s agresivním psem a kdyby to přeci jen tehdy nezvládla, je větší šance umístit psa tříletého než desetiletého.

Niekto sa učí celý život, sme ľudia....samozrejme, škoda, že na to doplatil pes.

Fiona.Praha napsal(a):
Myslím, že na zadavatelku sedí: Cesta do pekla je dlážděná samými dobrými úmysly.

Ve svých očích zachránila psa, dala mu "vše" a on se jí odvděčil tak, že ohrožuje celou rodinu.

Docela by mne zajímala ta "záchrana". Jak konkrétně ho zachránila.
Dneska jsou mraky týraných a zachráněných psů. Když se zeptám takového nového majitele zachráněného psa, co vlastně se tomu jejich psovi dělo, tak neví. To říkala ta slečna, co ho od ní mají, že je týraný ze špatných podmínek. Ale noví majitelé mají dobrý pocit, že zachránili psa.

Tak my máme taky útulkového psa, co byl týraný. Konkrétně jak, jsme se dozvěděli čirou náhodou - potkali jsme krátce po adopci v čekárně na veterině sousedy původních majitelů, kteří ho poznali. Ještě v té době dokonce reagoval na "původní" jméno. A protože viděli, jak moc za těch pár týdnu prokouknul, rozpovídali se, jak moc mu to štěstí přejí, protože...

Informace z útulku byla jen stručná. Narodil se u nás, osvojili si ho 2 mladí lidé, evidentně se o něj moc nestarali a když už je přestal bavit (11 měsíců), přivezli ho sem a hodili (skutečně hodili) nám ho sem přes plot se vzkazem, že už ho nechtějí.
Co na něm bylo viditelné: extrémně hubený, ustrašený, ale přesto nohsled (tedy ještě stále doufal v dobro), prořídlá matná srst. Dle vyšetření veta ale rozbory OK, zdravý, jen zanedbaný).
Jako - zachránili jsme ho, vychovali (s tím nám velmi pomohla nebožka fena), teď mu táhne na 17 a ještě je v rámci možností čiperka, takže to rozhodně mělo smysl.

ALE za sebe říkám, že do něčeho takového už podruhé nejdu, byl to záhul, měl strachovou i majetnickou agresi, taky mě párkrát "seknul zubem" (nebylo to pokousání natvrdo, spíš takové ohnání se).

Happy1234 napsal(a):
Niekto sa učí celý život, sme ľudia....samozrejme, škoda, že na to doplatil pes.

Niekto sa učí celý život,

Řekla bych, že každý.

Tihle psi mají sklony k agresi,ale podle mně spíš ke zvířatům.Jistě to souvisí i s loveckým pudem.Znám je od koní,poflakují se po stáji,sem tam uloví hlodavce, doprovázejí na vyjížďky,jsou zvyklí na lidi i jiné psy.Nejsou s něma žádné zvláštní problémy. To je možná to,co těm doma chovaným jen v nudě na gauči chybí.Jsou činorodí, vznětliví,často panovační a bez nějaké činnosti frustrovaní.Je to podle mně pořád ten samý problém- nepřihlíží se k tomu,k čemu bylo plemeno původně určené. Asi by psovi prospěla změna majitele,kde by se s ním jen celý den( jak píše majitelka) nemazlili,ale chovali se k němu jako k teriérovi a hlavně psovi.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak my máme taky útulkového psa, co byl týraný. Konkrétně jak, jsme se dozvěděli čirou náhodou - potkali jsme krátce po adopci v čekárně na veterině sousedy původních majitelů, kteří ho poznali. Ještě v té době dokonce reagoval na "původní" jméno. A protože viděli, jak moc za těch pár týdnu prokouknul, rozpovídali se, jak moc mu to štěstí přejí, protože...

Informace z útulku byla jen stručná. Narodil se u nás, osvojili si ho 2 mladí lidé, evidentně se o něj moc nestarali a když už je přestal bavit (11 měsíců), přivezli ho sem a hodili (skutečně hodili) nám ho sem přes plot se vzkazem, že už ho nechtějí.
Co na něm bylo viditelné: extrémně hubený, ustrašený, ale přesto nohsled (tedy ještě stále doufal v dobro), prořídlá matná srst. Dle vyšetření veta ale rozbory OK, zdravý, jen zanedbaný).
Jako - zachránili jsme ho, vychovali (s tím nám velmi pomohla nebožka fena), teď mu táhne na 17 a ještě je v rámci možností čiperka, takže to rozhodně mělo smysl.

ALE za sebe říkám, že do něčeho takového už podruhé nejdu, byl to záhul, měl strachovou i majetnickou agresi, taky mě párkrát "seknul zubem" (nebylo to pokousání natvrdo, spíš takové ohnání se).

Nerozporuji, že někdo někde zachránil týraného (psychicky, fyzicky, chovem, nebo vše najednou) psa.
Jen jsem chtěla vědět, jak "zachránila" psa zadavatelka.

Máme útulkačku od jejich cca 3 měsíců, našli matku a 6 asi týdenních štěňat někde v lese. Je to wořech wořechovič, nelze poznat, co s čím a kdy Matce není podobná v ničem a každé štěně bylo jiné. Bylo to lekavé, labilní štěně a je to dneska dospělá téměř 9tiletá lehce labilní fenka, lepší už to nebude, ale dá se s tím žít. Jsem přesvědčená o tom, že to není agresivní hysterický labil jenom proto, že dostala výchovu, jako každý jiný pes (bez ohledu na to, že první 3 měsíce prožila v útulku). Nikdo ji nelitoval, neměla úlevy oproti jiným psům. Asi to neumím pořádně popsat, ale pointou je, že jsem věřím tomu, že si ji vzít někdo podobný zadavatelce, je z ní stejně protivný pes, jako z jrt zadavatelky.

Fiona.Praha napsal(a):
Nerozporuji, že někdo někde zachránil týraného (psychicky, fyzicky, chovem, nebo vše najednou) psa.
Jen jsem chtěla vědět, jak "zachránila" psa zadavatelka.

Máme útulkačku od jejich cca 3 měsíců, našli matku a 6 asi týdenních štěňat někde v lese. Je to wořech wořechovič, nelze poznat, co s čím a kdy Matce není podobná v ničem a každé štěně bylo jiné. Bylo to lekavé, labilní štěně a je to dneska dospělá téměř 9tiletá lehce labilní fenka, lepší už to nebude, ale dá se s tím žít. Jsem přesvědčená o tom, že to není agresivní hysterický labil jenom proto, že dostala výchovu, jako každý jiný pes (bez ohledu na to, že první 3 měsíce prožila v útulku). Nikdo ji nelitoval, neměla úlevy oproti jiným psům. Asi to neumím pořádně popsat, ale pointou je, že jsem věřím tomu, že si ji vzít někdo podobný zadavatelce, je z ní stejně protivný pes, jako z jrt zadavatelky.

Jo, náš zůstal taky trochu labil, ale v mezích únosnosti. Ale přesně, jak píšete, nikdo ho nelitoval, na jeho agresivní výlevy přicházela klidná reakce "ale jdi ti brepto, ty toho nakecáš".

Šlo mi trochu o něco jiného. Chtěla jsem tím popisem v příspěvku nastínit, že málokdo, kdo adoptoval skutečně týraného psa, zná přesné podrobnosti, co se mu stalo. Já ano, díky náhodě s těmi sousedy, to jsem ani přesněji nerozebírala.
Oficiální informace od útulku byly však jen hodně obecné, útulky nevědí všechno, můžou odhadovat jen podle toho, co je na psovi vidět. U našeho třeba nemohli vědět, že to čerstvě adoptované 2měsíční štěně bylo ponecháno venku, samo, bez boudy či pelíšku, bez misky na žrádlo a vodu. V únoru! A to je jen jedna z věcí, která se mu děla...

Takže dost lidí může mít doma zachráněného týraného psa a přitom neznat detaily.

Problémoví psi snad téměř vždy vznikají dvěma mechanismy - buď jsou vychováváni nevhodně (bití, řvaní, dokazování dominance atp.) nebo vůbec (sem se řadí paničky, které psa rozmazlují nebo lidé, co se mu vůbec nevěnují). Případně ještě pořízením si plemene, které je pro daného páníčka zcela nevhodné (huskyho do bytu jako rodinného psa). A nejlepší je na tom, že ti lidé častokrát nechápou, co udělali špatně, ač je to do očí bijící = " Pes se může venčit v domě, nemusí poslouchat, každý den mu vařím, má přeci úplně všechno, tak proč zlobí a není mi vděčný?", "Mám doma štěně akity a vůbec se mnou nechce mazlit a venku utíká, vůbec to nechápu, mám ho tak rád!" či "Za všechno ho trestám, hezky ho vytřepu za zátylek po každém neposlechnutí, vymáchám čumák v louži a on se mě bojí? Jakto?"
Jsem za to, aby si týrané psy brali pouze zkušení lidé, protože nezkušení nadělají víc škody než užitku - protože přesně takhle to dopadá.

Takový pes nemá u dětí co dělat. Chudák holčička. Nemůžu si pomoct, ale proč si proboha lidé v takové míře pořizují pracovní plemena, která musí pracovat, aby byla šťastná. Je přece spousta bezvadných společenských plemen, kde tohle prakticky vůbec řešit nemusíte. Zadavateli, situace je vaše chyba, ohrožuje to vaši rodinu. Psa zkrátka dejte uspat, tady jiné řešení není.

Tady jiné řešení než utracení zvířete není. Leda, že by ho měl někdo venku v kotci, ale proč by to dělal? To zvíře už je ztraceno, je pozdě teď cokoliv měnit. Darovat takové monstrum není možné. Stalo se. Důležité jsou vaše děti!