Jak to děláte? Zabíjení...

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků

Neregistrovaný uživatel

21.1.2017 08:19
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.60.6

Zdravím,

skoro 20 let žijeme na vesnici, jediné co chováme jsou slepice na vajíčka, mají servis a all inclusiv umírají u nás stářím. Již několikrát u nás padl nápad mít zvířata na maso, brojlery, králíky, vietnam.prase, ale nejspíš by to nikdo pak nedokázal jíst jak to děláte, že to zabijete, a sníte? Jak si to obkecáte? Maso samozřejmě jíme ale z obchodu, kde už je to naporcované, tudíž no name ráda bych to překonala, jednou jsme zabili slepici, ale nakonec ji dostali psi

21.1.2017 09:33
xchipsy

XXX.XXX.142.1

Tak upřímně, člověk si asi zvykne, ale já s tím mám třeba pořád problém. S králíky se piplám, mám je ochočené, dostávají nejlepší péči. Totéž prasata, člověk u nich stráví spoustu času i mimo "práci" (krmení, kydání), zvlášť když jsou selátka... Když pak nastane čas zabijačky, opravdu to skoro obrečím - a nestydím se za to. "Utěšuje" mě fakt, že zvířata u mě měla pěkný a spokojený (byť třeba ne příliš dlouhý) život, bylo s nimi zacházeno s největší možnou péčí a citem, krmena byla kvalitní stravou a okamžik vlastní porážky proběhl humánně a bez stresu. Což se o "kupovaném mase" říct nedá (chov, transport, porážka).

21.1.2017 18:48
themis

XXX.XXX.20.243

To se prďka nedá naučit, nicméně se intenzita citů ke zvířatům dá zmírnit...ať to picne někdo jiný bez tvý přítomnosti a hlavně mít neustále na paměti že je chovám pro užitek abych si nemusel kupovat ty masa v krámě...ale musíš to chovat rozhodně že na užitek, páč jakmile přijde na zabíjení, tak rozum bude velet že je to na užitek ale srdce ti bude krvácet, tady v tom musí bejt jasno...a porážka ke koloritu vesnice patří a máš super potenciál necpat se těma masama z krámu ale svým...já mluvím ze svý zkušenosti, tady v tom sem taky cíťa, ale picnout si pak vlastní kachnu na kerou mám zrovna chuť, to si jeden pošmákne kór když ví že to není nadopovaný bůhvíčím a musím říct že se mi hodně hodně zlepšilo zažívání, předtím jsem byl takovej malátnej a zahleněnej, začal jsem si i píct chleba..tak vzhůru do toho a uvidíš, že si to časem sedne

21.1.2017 19:04
xchipsy

XXX.XXX.142.1

"ať to picne někdo jiný bez tvý přítomnosti" - tak to zas já neumím, takhle "utéct" Už kvůli tomu, že mě ty zvířata znají nejvíc a tudíž jsou víc v klidu a druhak proto, že si pohlídám, aby s ním bylo zacházeno "jako ve vatičce". Zažila jsem řezníky a chovatele, kteří se s tím nepárali, zvíře nakopli apod...a to já nedovolím.

Neregistrovaný uživatel

22.1.2017 13:21
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.60.6

Máme souseda, co chová králiky, ale jen pár pro sebe, ptala jsem se ho, jak to dělá, přece jen králík je teda aspoň pro mě, roztomilost sama... Říkal že prvního co měl zabít ořval a ožral se, pak už to bylo lepší a lepší. My jsme ze začátku když moji rodiče koupili dům na vesnici zkoušeli taky králíka, měli jsme teda jednoho, no zabil se a já ani mamka jsme ho nakonec nejedly a vařila ho babička přitom bych si tak moc přála mít své zdravé maso. Možná kdyby opravdu na zabíjačku přijel řezník a bylo by to pod dohledem z naší rodiny, těch tvrdších, asi můj manžel a taťka a já s mamkou bysme přišli až by bylo naporcované tak bych to možná zvládla,... Teď se uvažuje nad anglonubijskou kozou, ta se totiž zabíjet nemusí

Matsik

22.1.2017 13:33
Matsik

XXX.XXX.121.5

Někdy se stane, že se i ta anglonubijská koza musí zabít.Je to opravdu jen o zvyku já taky utíkala když přítel zabíjel.U beranů a králíků se na to pořád nemůžu koukat, ale u drůbeže už jsem si zvykla sice to pořád sama nezabiju ale už to není tak hrozný jako předtím.Já říkám, že to zabíjení je taková nutná temnější stránka chovatelství.

Neregistrovaný uživatel

22.1.2017 16:08
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.60.6

No proto, zatím stále chováme jen to, co se zabíjet nemusí, já vám všem moc děkuji, za to že jste mě vlastně ujistili v tom, že to zabíjení je věc nepříjemná, ale bohužel nutná, jsem ráda, že nejsem sama takový cíťa. Možná taky začnu napřed drůbeží a pak bych zkusila králika, opět, ssamozřejmě si koupím jateční pistol, dělá se i prej menší na králiky, pprotože držet za nohy a lepat to za doprovodu pištění nechci. diky a chovu zdar

Praktická zkušenost

22.1.2017 16:21
Praktická zkušenost

XXX.XXX.0.242

Možná taky začnu napřed drůbeží...

Slepici když sekneš sekerou přes zadek hlavy, hodně nahoře na krku, klidně i přes malý mozek (jestli to má) tak se nebude škubat, bude pěkně vykrvovat a šklubat se začne až když ve svalech dojde krev.

Stačí ji tedy držet za pařáty a krk.

Když zasekneš, nebo zařízneš do krku tak sebou bude mlátit jak zběsilá, čím silnější tím horší. Dokonce i když slepici zabitou a vykrvenou podle předchozího způsobu (s narušeným mozkem), která už se nehýbe, sekneš do krku (třeba abys odstranila zadek hlavy) tak je to místo citlivé a při narušení páteře ti ta slepice klidně znovu vyskočí do vzduchu a začne se šklubat. Když ji ale namísto toho hodíš do horké vody na ošklubání tak se ani nehne.

Proto jsem v jiné diskusi psal, že je třeba se i to zabíjení naučit dělat dobře, aby ani člověk ani zvíře netrpělo. Slepičku naposledy pohladím u zobáku, přitlačím zvolna k zemi (sekám na špalku na zemi ne někde nahoře ve vzduchu) a seknu. Nestihne se ani rozrušit z toho že je omezena.
Ta jateční pistole, pokud bude fungovat (pár lidí se muselo vrátit k sekyrce) by měla být dobrá, měla by právě narušit mozek.

Pokud na takové rady ještě nejsi připravená tak promiň. Reaguji prostě jak se sem co přidává.

22.1.2017 20:08
xchipsy

XXX.XXX.142.1

Matsik napsal(a):
Někdy se stane, že se i ta anglonubijská koza musí zabít.Je to opravdu jen o zvyku já taky utíkala když přítel zabíjel.U beranů a králíků se na to pořád nemůžu koukat, ale u drůbeže už jsem si zvykla sice to pořád sama nezabiju ale už to není tak hrozný jako předtím.Já říkám, že to zabíjení je taková nutná temnější stránka chovatelství.

Tak u mě se u těch králíků vyvinul postupně mnohem větší nepříjemný pocit Nejdřív jsem vždycky chytila králíka, podala partnerovi, počkala až ho usmrtí a hned ho od něj přebrala. Postupem času jsem přestala králíky podávat a chodila "za roh", pak až do dílny a dnes chodím do dílny, zavírám dveře a zacpávám si uši - abych neslyšela tu "tupou" ránu... Pak už mi to nevadí a všechno kolem toho udělám, stáhnu, vykuchám, vykostím... Ale je to prostě tím, že já jsem ta, která se stará, mám je denně na očích, králíčata vidím od mrňat vyrůstat... Prostě jak děcka
U prasat je to ještě horší, ta mám vymazelná jak kočky Naštěstí těch porážek nebývá tolik a je to rychlé a humánní, ale stejně je mi z toho nedobře už den předem. Jakmile leží a už jen chytám krev, tak to "ze mě spadne" a dobrý.
Teď mám v plánu slepice, ale jen na vajíčka, takže tam se porážky budou konat minimálně a snad to zvládnu
(Ráda bych kravku, ale to mi zatím doma neprošlo

Neregistrovaný uživatel

22.1.2017 20:57
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.60.6

xchipsy napsal(a):
Tak u mě se u těch králíků vyvinul postupně mnohem větší nepříjemný pocit Nejdřív jsem vždycky chytila králíka, podala partnerovi, počkala až ho usmrtí a hned ho od něj přebrala. Postupem času jsem přestala králíky podávat a chodila "za roh", pak až do dílny a dnes chodím do dílny, zavírám dveře a zacpávám si uši - abych neslyšela tu "tupou" ránu... Pak už mi to nevadí a všechno kolem toho udělám, stáhnu, vykuchám, vykostím... Ale je to prostě tím, že já jsem ta, která se stará, mám je denně na očích, králíčata vidím od mrňat vyrůstat... Prostě jak děcka
U prasat je to ještě horší, ta mám vymazelná jak kočky Naštěstí těch porážek nebývá tolik a je to rychlé a humánní, ale stejně je mi z toho nedobře už den předem. Jakmile leží a už jen chytám krev, tak to "ze mě spadne" a dobrý.
Teď mám v plánu slepice, ale jen na vajíčka, takže tam se porážky budou konat minimálně a snad to zvládnu
(Ráda bych kravku, ale to mi zatím doma neprošlo

Jako u nás by se stračena taky uživila, ale to už je moc velké a zas takové pozemky namáme, právě ta anglonubijka má údajně mléko chuťově jako kravské.

Praktická zkušenost

22.1.2017 22:52
Praktická zkušenost

XXX.XXX.237.16

Víš nechtěl jsem to za každou cenu motat dohromady, znám už vaše občasné reakce, ale...

Člověk by si měl najít okamžik kdy Stvořiteli za tu potravu poděkuje. Já to dělám i před zabíjením (někdo možná až je pečeně na stole) a přidám k tomu prosbu ať zvíře nic netrpí a jeho život (v krvi) se navrátí do země odkud vzešel.

Já myslím, že je dobré si uvědomovat dary kterých se člověku dostalo, to si jich pak tak nějak začne i vážit. Tedy snad i toho života, takhle jsem nad tím ale ještě nepřemýšlel, protože trpím klasickým problémem co můžeš pozorovat i na ostatních - ta zvířata námi byla vypiplána a známe je. Já ale vím, že mi byla dána nejen k potěše, ale i užitku a proto jsem je zabít schopen.

Praktická zkušenost

22.1.2017 23:03
Praktická zkušenost

XXX.XXX.127.145

Jinak kdyby se navrátil můj pán a král Ježíš, tak klidně zabiju i svoji oblíbenou husu, bude-li chtít něco tužšího. Akorát ho prosím aby vydržel než se upeče, bude to u té těžkotonky a již zatvrdlé trvat asi dlouho.

Možná to takhle píši záměrně. Protože jeden z mnoha falešných zvyků kolem vánoc je myslím i to místo u stolu navíc. Pokud si správně vybavuji tak se říká, kdyby se pán vrátil a později se snad i chvíli praktikovalo kdyby někdo potřebný ve jménu jeho přišel.

Ježíš jasně řekl kdy a za jakých okolností se vrátí. Není lhář. Takže jen tak by si k někomu na večeři neodskočil, v den kdy je celá jeho zvěst zapomenuta a dětem lháno způsobem zaměřeným tak aby přestaly věřit zcela a lež se stala běžnou součástí jejich života.

Ekklesian.

24.1.2017 11:16
profesor1

XXX.XXX.192.98

xchipsy napsal(a):
"ať to picne někdo jiný bez tvý přítomnosti" - tak to zas já neumím, takhle "utéct" Už kvůli tomu, že mě ty zvířata znají nejvíc a tudíž jsou víc v klidu a druhak proto, že si pohlídám, aby s ním bylo zacházeno "jako ve vatičce". Zažila jsem řezníky a chovatele, kteří se s tím nepárali, zvíře nakopli apod...a to já nedovolím.

Tak to je přesně ono. Člověk má mít úctu ke všemu. Když už si to zvíře vychovám, tak si zaslouží, abych si ho i zabil, případně ho zabil někdo "slušný". Netvrdím že jsem stopro odborník na zabíjení, ale když vidím jak zvíře někdo vyloženě umlátí, tak to bych teda nechtěl. Způsobů zabíjení je spousta. Nejdůležitější je narušit mozek. Jateční pistole je stopro. Kdo umí, tak u některých zvířat stačí i rána do hlavy vhodným předmětem. Ale opakuji - KDO UMÍ!

Zdravím Praktickou zkušenost. Teda vy máte přezdívek, co fórum to jiná
Jo a Ježíš myslím řekl -
..."Příjdu brzy a moje odplata semnou. Příjdu v den a hodinu, kdy mne nečekáte"...

Taky řekl :..." Já jsem LÁSKA"...

Proto nechápu, proč s Ježíšem stále všude vyhrožujete?!?!

Pro zadavatelku - Zjistěte si kdo to byl Attila a půjde vám to zabíjení samo smajlík smajlík smajlík

13.2.2017 22:39
themis

XXX.XXX.20.241

Někdo jiný sem myslel z rodiny komu věří...však já bych si taky žádnýho cizáka ke zvířatům nepustil...a máš recht nikdy nevíš co je to za psýcho.

13.2.2017 22:45
themis

XXX.XXX.20.241

No dyť jak píšu...uvědomit si že si to pěstuju na užitek..na mazlení jsou děti

Neregistrovaný uživatel

20.2.2017 07:07
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.60.6

Profesore vím kdo byl Attila ale nick mám podle svého psa, protože Eva, Evička Evik atd už byli obsazené já nemám problém pomáhát u zabíjení zvířat které nejsou moje, klidně i králík a nevadí mi to, já když se o něco starám okamžitě mi to přilne k srdci jsem hold taková chůva pečovatelka, máma všech

20.2.2017 19:41
profesor1

XXX.XXX.192.98

Jj, chápu, i ten pes mě napadl, když vidím ty vaše hafíky na fotce
Já to zabíjení beru jako takovou svou povinnost. Taky mě to není jedno, ale život je boj.

20.2.2017 22:12
tera1

XXX.XXX.64.22

Milá Attilo, je to těžký. My jsme na statku necelý tři roky, ale šli jsme do toho s přáním co možná největší potravinové soběstačnosti.
Hejno slepic které se stěhovalo s námi mi během 24hod zlikvidovala asi kuna, přišla jsem ráno do kurníku a tam totální masakr... obrečela jsem to, pořídila nový hejno, zabezpečil se kurník a teď už jen doplňuju ztráty z liščích obědů.
Pořídili jsme si dvě selata, můj muž miluje vepřový, sviňku na chov, vepříka do mrazáku. Když ho po osmi měsících zabíjel, nedokázala jsem u toho být, přišla jsem až když ležel v neckách, ten vepř , je to těžký, ale můj muž tvrdí, že kdybysme je neměli, vůbec by se nenarodili... a nebo ve velkochovu rozhodně neměli život jako u nás. Když jsme rozdejchali nepovedenej první porod ze kterýho nám zbyli jen dvě prasátka a vykrmili je i můj chlap se na porážku dlouho chystal, aby byl připravenej tomu praseti zajistit maximálně rychlou a klidnou smrt. Myslím, že moc žvaním, ale snažím se tím říct, že ke každému životu i smrti je dobré přistupovat s láskou a pokorou.
Dneska máme 5 březích koz, zjištěnou jalůvku, sviňku (cca 300kg) se selátky, králiky, slepice a život s nima mi dal víc lásky, úcty a pokory k životu mému i jejich než celý dosavadní život ve městě.
Už teď se děsím co bude se všema těma mláďatama, ale vím, že jsme schopni jim zajistit důstojný život i smrt a to je důležitý, pro mně.
A když má pak člověk na talíři vlastní produkci, je to úplně něco jinýho než sebelepší maso z obchodu

Přidejte reakci

Přidat smajlík