Siamská kočka

Siamská kočka
Leia Arakan.
Dracula.
Kerim.
Felicie.
To je naše Titti.
Kerim s malou Leiou Arakan.
Matyášek a hlídači Aragorn a Bu-Ba Arakan.
Matyáš a Arlee.
Luke a Leia Arakan.
Felicie – siesta na okně.
Obsah
  1. Původ plemene a legendy
  2. Historie
  3. Vývoj plemene
  4. Starý typ versus nový typ siamek
  5. Chov siamek v Česku od počátků po současnost
  6. Charakter siamských koček
  7. Zajímavosti
  8. Volně přepsaný standard podle FIFe
  9. Barvy siamských koček a jejich označování
  10. Zkušenosti chovatele
  11. Proč toto plemeno miluje chovatelka Jitka Prokopová
  12. Příbuzná plemena
  13. Péče o siamskou kočku

Chcete si pořídit věrného a hravého společníka na celý život? Toužíte si pořídit kočku, která vypadá exoticky? Netoužíte po obrovské kočce, ale spíše po menší veselé, aktivní kočce s neuvěřitelným pohledem a neobyčejnou povahou? Myslím, že jsme pro vás nalezli ideální kočku. Siamská kočka patří k nejstarším kočkám s dávnou a bohatou historií …

Původ plemene a legendy

Siamská kočka, jak již napovídá samotný název, pochází z Dálného východu, ze Siamu, dnešního Thajska. Toto plemeno patří mezi ta s dalekou historií a vzácným původem. Některé prameny uvádějí, že plemeno vzniklo v 17. století, dnes se přikláníme k tomu, že tato kočka zde byla dříve než před 600 lety. Původní siamky se zcela liší od těch dnešních. Byly to šilhající kočky, exotického vzhledu, s kouřovým obličejem, končetinami a ocasem, subtilní postavy s častými zálomky na ocase, k čemuž se vážou i legendy. Jedna legenda hovoří o tom, že siamské princezny si před koupelí odkládaly své prsteny na ocásky svých koček. Prsteny tak byly v bezpečí, jelikož tyto popisované kočky měly zalomený ocásek. Dodnes se zálomek na ocase   u siamek objevuje. Taková kočka je však vyřazená z chovu. Přesto je zajímavé, jak se celá staletí tato malá chybička krásy dostala téměř do všech současných linií. Jiná legenda hovoří o tom, že vzácné kočky ze Siamu byly strážkyněmi největších cenností a vzácných pokladů a hlídaly je tak upřeným pohledem, až se jim zkřížily oči. Dnes šilhání u siamských koček zcela vymizelo.

Historie

Jak jsem již nastínila, nevíme zcela přesně, kdy se začaly siamské kočky objevovat. Existují ilustrované staré rukopisy ze Siamu (1351–1767), kde můžeme vidět kočky s odznaky, které se nápadně podobají siamským kočkám. V thajské národní knihovně v Bangkoku existuje kniha básní o kočkách ze 14. století, kde se opěvuje krása a jedinečnost siamských koček. Další zmínky pocházejí také ze 14. století. Kočky siamského typu volně žily v ulicích Siamu, ale také ve středním Rusku. První zmínka o siamské kočce nacházející se v Evropě byla zaznamenána v roce 1884. První standard byl ustaven v roce 1902 v Anglii.

Vývoj plemene

Siamská kočka je jediné krátkosrsté plemeno, které má vždycky odznaky, tzv. pointovou kresbu. Jedná se o nejstarší známou kočku s odznaky. Od roku 1871 byly do Velké Británie dováženy tyto kočky z britských kolonií. Svým vzhledem působily velice exoticky, kouzelný modrý pohled působil až hypnoticky a nadpřirozeně. Majiteli prvních siamských koček byla vyšší šlechta a chovu se věnovaly spíše majetnější vrstvy. Siamské kočky působily natolik křehce, že jim byly uzpůsobovány prostory domů. Existují informace o tom, že těmto kočkám byly vyhřívány verandy, aby je chránily před ošklivým a nevlídným anglickým počasím. Siamské kočky působily tak exoticky, že svého času byly k vidění v zoologických zahradách, například v Berlíně či Paříži. Na výstavě byly poprvé k vidění v Crystal Palace v Londýně v roce 1884. Jednalo se o kočky, které dovezl do Anglie britský generální konzul působící v Bangkoku, Owen Gould. Jednalo se o párek siamských koček s černohnědými odznaky, byly údajně darem od siamského krále Rámy VI. Je tedy velmi pravděpodobné, že pocházely z královského, ušlechtilého chovu. Král Ráma VI., který vládl mezi lety 1868 až 1910, byl známý svou láskou ke kočkám. Owen Gould se dočkal i potomstva, a tak se začal chov siamek v Evropě rozšiřovat. V roce 1892 byl sepsán první výstavní standard, kde zalomení ocasu (zálomek) a šilhání bylo považováno za žádoucí plemenný znak. Dnes jsou tyto znaky považovány za vadu. Prvním britským šampionem se stal kocour Wankee v roce 1896, který byl dovezen z Hongkongu a měl typické, černohnědé odznaky. Téhož roku se na výstavě objevila také první siamka s modrými odznaky, která byla v té době diskvalifikována. Toto zbarvení začalo být uznáváno až ve 30. letech 20. století. V roce 1902 byl založen první britský Cat Fancier's Club. Plemeno se postupně rozšířilo i do USA a v roce 1909 byl stanoven i první americký standard tohoto plemene.

Starý typ versus nový typ siamek

Siamská kočka byla vždy subtilní, měla trojúhelníkový tvar obličeje, pointovou kresbu a modré oči. Velký rozvoj zažilo plemeno v 70. letech 20. století. Chov směřoval k zeštíhlení plemene, nos se začal sbíhat více do špičky a uši se zvětšovaly. Označení siamských koček zůstalo kočkám, které zaznamenaly veliký kus cesty a z původních před čtyřiceti lety štíhlých koček s oblejší hlavou a kratším nosem ušly dlouhou cestu proměn. Tyto kočky naleznete pod EMS kódem SIA.

Některým chovatelům se tato cesta šlechtění tak docela nelíbila, a ti se rozhodli udržet původní vzhled siamských koček. Dnes jsou označovány jako thajská kočka. Původní siamský vzhled tedy dnes naleznete pod EMS kódem THA non, je to zcela samostatné plemeno, prozatím neuznané FIFe.

Chov siamek v Česku od počátků po současnost

Siamky starého typu se v Česku objevily po roce 1968. Jednou z prvních chovatelek siamských koček byla dlouholetá posuzovatelka Jitka Kytlerová, která měla kocoura Bert z Avionu (nar. 1969), jehož matka byla přímým potomkem koček z Thajska. Paní Jitka Kytlerová z Brna vzpomíná na šilhavou kočku starého typu, úspěchy v krytí tímto kocourem i na jeho kastraci a zvrat, když si pořídila novou siamku, která lépe odpovídala vyvíjejícímu se plemeni. Tato pocházela ze západoněmeckých a švédských linií, jmenovala se Blue Nina Chai–Choi a dala mnoho kvalitních odchovů. První siamky v Česku byly zpravidla kočky starého typu siamských koček a vývoj plemene byl pozvolný. Importů byl nedostatek, chovatelská základna byla skromná, a tak se musela potýkat s nežádoucím šilháním, zálomky na ocase a tečkami na břiše. Přesto se podařilo v některých chovatelských stanicích odchovávat kvalitní koťata, např. Šangri – La (p. Kytlerové), Al – Ha – So (p. Hanušové), Siakat (p. Říhové), Chai – Choi (p. Sutory), z Derby (p. Dvořákové), Golden Bessie (Slobovi), Boccanegra (p. Punčochářové), Orient (p. Todorové), ze Siamu (p. Ptáčkové), z Těšetického pohraničí (p. Ludvíkové), Baccara (p. Mikuláškové). Přestože svět byl vždy o krok dál, v Česku se povedlo zvyšovat rok co rok počet odchovávaných koťat a zvyšovat i jejich kvalitu. Ani po roce 1990 nenastaly veliké změny, ty přišly o něco později a souvisely s přehledným EMS systémem FIFe, od 1. 1. 1992 (plně platí od roku 1992). FIFe uznává 21 barevných variet siamských koček. Veliký pokrok v chovu siamských koček provedl současný generální sekretář FIFe pan Eric Reijers, dovezl kocoura s tmavohnědými žíhanými odznaky Gigolo van Athalia (SIA n 21), jehož odchovem byla velmi úspěšná kočka a vítězka mnoha výstav GIC Pendragon's First Edition (SIA n). V současnosti oblíbenost siamských koček přeskočily orientální krátkosrsté kočky. Přesto až do současnosti se drží mnoho zakladatelských stanic tohoto originálního plemene. Přes mnoho let odchovávají kvalitní koťata tyto stanice: Siakat (p. Říhová), Bluetouch (p. Babická), Little Stuart (p. Čuková), Rubelit (p. Hrušová), Lenkat (Procházkovi), Simon (p. Štěničková), Arakan (p. Prokopová) a další.

Charakter siamských koček

Siamská kočka je typická svým temperamentem a mrštností. Její svalnaté, hbité a štíhlé tělo ji předurčuje k aktivitě a s tím souvisí i její mentální veselost a hravost. Siamské kočky jsou elegantní, hravé, společenské a věrné. Kočka si obvykle vybere svého oblíbeného páníčka, na kterého je nesmírně vázána, což je u koček vzácné. Siamské kočky jsou rády v centru dění, pohyb v rodině pečlivě sledují a většinou se do chodu domácnosti aktivně zapojují. Vyžadují si pozornost a nerady zůstávají samy. Říká se o nich, že mají psí povahu, častokrát jsou schopny aportovat a předvádět různé kousky. Investovat svůj čas do hraní a výcviku siamské kočky může přinášet své ovoce. Jsou vděčnými uživateli všech možných míčků, kuliček, hraček, myšiček apod. Častokrát aportují a velmi rychle se učí na vodítko. Siamky jsou totiž velmi učenlivé plemeno. Je to poměrně hlučná, jak se říká upovídaná kočka, jejíž pronikavý hlásek nepřeslechnete. Siamky mají specifický silný a výrazný hlas, kterým běžně komunikují. Někdy jsou také tvrdohlavé.

Zajímavosti

• Siamská koťata se rodí světlá a teprve věkem tmavnou a získávají „point“. Konečné zabarvení je znát až ve věku tří let.

• Siamská kočka má zadní nohy delší, než jsou přední. Není to u koček neobvyklé, ale vzhledem k aerodynamickému tělu to dovoluje siamské kočce uskutečňovat vysoké skoky.

• Rychle dosahuje dospělosti a mívá početné vrhy.

• Kdybychom hledali příbuzného kočky siamské v psí říši, byl by to chrt, který ji připomíná svým exteriérem. Oba jsou štíhlé postavy, mají špičatý čenich, jsou atletické postavy a oba mají radost z pohybu a hry.

Volně přepsaný standard podle FIFe

Siamská kočka je malé až střední velikosti o hmotnosti 2,5 až 5,5 kg. Srst je velice krátká, hustá, lesklá, přiléhající k tělu. Všechny siamské kočky mají akromelaninové zbarvení, což je různá barva základní srsti a vlasového pokrytí na čumáčku, uších, nohách i ocase, tzv. point. Hlava siamských koček je středně velká, adekvátní k celému poměru těla, má klínovitý tvar, brada a čelisti jsou přiměřeně velké. Nos je rovný, dlouhý, linii čela prodlužuje bez zlomu. Uši jsou delší, velké, v posazení jsou široké a na koncích špičaté. Oči mají mandlový tvar, zlehka zešikmené, ne příliš hluboko posazené, mají sytě modrou nebo modrou barvu. Krk siamských koček má být dlouhý, urostlý, tělo svalnaté, pružné, mírně protáhlé, úměrně stavěné. Ramena jsou přibližně v jedné šířce s bedry. Záda a bedra jsou silná. Nohy jsou dlouhé, tenké, urostlé a pevné. Zadní nohy jsou o trošku delší než přední. Tlapy jsou malinké a oválné. Ocas má siamská kočka dlouhý, tenký, na konci zašpičatělý.

Barvy siamských koček a jejich označování

Bílá – tyto kočky jsou bez odznaků, čistě bílé, nejde však o albíny; oči musí být intenzivně modré jako u ostatních siamek (EMS kód SIA w 67).

Základní barvy

Seal point – černohnědé odznaky

Red point – červenohnědé odznaky

Lilac point – s lilovými odznaky

Další variety a ředěné variety

Chocolate point – čokoládové odznaky

Blue point – modré odznaky

Cream point – krémové odznaky

Cinnamon point – skořicové odznaky

Fawn point – plavé odznaky

Další zbarvení

Želvovinové, které působí na základní a ředěné barevné variety. Toto zbarvení je vázáno na pohlaví, nosit jej mohou pouze kočky, nikoli kocouři. Seal tortie point – černohnědě želvovinové odznaky, atd. U všech barevných variet (kromě bílé) je možná kombinace s kresbou (tabby), která se značí EMS kódem SIA 21.

Zkušenosti chovatele

Ohledně tohoto poutavého plemene jsem se rozhodla promluvit s dlouholetou chovatelkou koček orientálních i siamských, paní Prokopovou, z chovatelské stanice Arakan. Jméno její chovatelské stanice je vyhlášeno především v zahraničí a chovu se věnuje od roku 1997.

„Stále je na čem pracovat a zlepšovat genotyp či fenotyp. Siamské kočky mají mít tmavě modré oko a orientální kočky zelené! Siamské kočky mají zabarvení point a orientálky jsou celobarevné. Na orientálkách je zajímavější práce a můžou mít větší barevnou škálu zabarvení a také kresby (mramorování, tygrování, tečkování, ticket tabby), tohle je pro mne další výzva,“ říká paní Prokopová. O náročnosti chovu siamských koček povídá: „Naplánovat chov tak, aby se z toho stalo to, co je dnes, to trvá dlouho – několik generací a dá se říci, že mně asi 7 let.“

Jak to ale všechno začalo? „S chovem těchto elegantních koček jsem začala v roce 1998, a to zcela náhodou. Koupila jsem svoji první chovnou orientálku, CH. Daisy Siaba, OSH g 24, původně především jako partnerku pro mou barmskou kočku. Dříve jsem chovala barmy, bohužel se s orientálkou moc nesnesly, a tak barmička našla úžasné mladé lidi a já se začala věnovat siamským a orientálním kočkám. V roce 1999 se nám podařil odchovat první vrh. Od té doby jsem u tohoto plemene zůstala, protože mně naprosto učarovalo. Naší zcela první průkopnicí v chovu siamek byla kočička dovezená z Dánska IC. Haslund's Silke, DK.

Zlom v mém životě nastal v roce 2006, kdy se narodil můj syn Matyáš. Jakmile jsem dorazila domů z porodnice, šly ho okouknout všechny kočky. Měl dokonce i dva hlídače GIP. IC. Aragorna Arakan a IC. Bu–Bu Arakan. Jen co se Matyáš naučil chodit a přenášet věci, začal nosit i našeho bílého kocoura IC. Arlee Sírius, JW (SIA w 67). Arlee si nechal od synka všechno líbit a nikdy nevytáhnul ani drápek. Byl nošen i po hlavě dolů, tahán, mačkán a používán jako polštář. Kocour i syn to měli rádi, když už toho mačkání bylo na kocoura příliš, jednoduše odešel. Byl na něj spoleh. Dnes bydlí u mé kamarádky s jeho synem Matrixem a nechá se i nadále mačkat od jejího syna. Arlee mi dal tři vrhy krásných koťátek s mojí dovezenou kočkou z Francie CH. Mariol's Bella, SIA b. Nechala jsem si jejich dceru Leiu Organu Arakan, SIA b.

Letos jsem dostala úžasný dárek z Holandska od mé kamarádky Inne, a to v podobě kočičky Yarisho's Fairy Felicii, OSH b 24. Je to pro mne velmi vzácný dar, protože v této kočičce mám své čtyři generace koček. Některé s námi bydlí, jiné žijí u mých kamarádů. Dá se říci, že se k nám domů vrátila má kočičí prapravnučka. Je velice elegantní s krásným kožíškem a kresbou. Její povaha je velmi jemná a citlivá. Naprosto s každou kočkou si rozumí, a když se mazlí – válí sudy. Těším se na její potomky a doufám, že mi udělají radost jako jiná má kočičí vnoučata, pravnoučata a prapravnoučata.

Dalším přírůstkem do rodiny je kočka Entre Nous YesWeCat (Titti) z Itálie, OSH c. Ta mne okouzlila natolik, že jsem neodolala pokušení, a za čas bydlela u nás doma. Titti má kouzelný obličej, překrásné zelené oko a fantastickou povahu: oddanost, mazlivost a nebojácnost. Je to po delším čase další kočka, ke které si můj syn může dovolit naprosto vše. Oni dva jsou spolu od začátku velcí kámoši. A to je to nejlepší, co si mohu přát. ,Můj syn má svou kočku.‘

Nesmím zapomenout na našeho kocoura EC. Coco Chanel's Draculu JW., DSM., OSH n 25, kterého jsme si s Bárou přivezly z Norska. Draco je nesmírně mazlivý, citlivý a něžný. Na výstavách byl velmi úspěšný, stal se tam panem kocourem s výrazem šelmy. Jeho úspěchů bylo dost a dost (4× nejlepší zvíře celé výstavy BOB I., 1× BOB II., 24×BIS, 2×BOS). Dále mu patří hodnocení: Nejlepší kotě roku 2009 ve skupině IV a kočka roku 2010 kategorie IV. Také získal hodnocení ,2. nejlepší kotě Moravy roku 2009‘. Velice se proto těším na jeho potomky a vím, že nejsem jediná.“

Zajímalo mě také, jak náročné je toto plemeno a co vyžaduje. „Chov koček mám jako velkého a náročného koníčka, kterému věnuji svou lásku a péči. Kočky bydlí s námi v panelovém bytě se zasklenou lodžií. Mohou běhat a dovádět v celém prostoru našeho bytu a velmi rády se věnují slunění a odpočívání v naší velké lodžii. Takto nám to vyhovuje ke spokojenosti všech zúčastněných. V současnosti se více věnuji chovu orientálních koček. Myslím, že má dlouholetá práce začala nést ovoce, a z toho má každý chovatel radost. Člověk má dobrý pocit, že jeho úsilí pokračuje a že to, co si předsevzal, se začíná plnit. Doma mám teď dvě siamské kočky a tři orientální. Každá má jinou povahu, avšak neshledávám nějaké rozdílné projevy. Nejvíce hlučná kočka je má Leia a nejméně zase Titti (ta jen tak pípne),“ uzavírá paní chovatelka.

Proč toto plemeno miluje chovatelka Jitka Prokopová

„Plemeno siamských a orientálních koček je můj život. Věnuji se jim dlouho a vždy budu. Nikdy nezevšední a vždy překvapí. Miluji jejich povahu, vyrovnanost, přátelství a přilnavost. Některé jsou upovídané, jiné citlivé a něžné. Jsou mezi nimi i dominantní kočky, které chtějí vládnout, a to se jim pak musí nechat. Tyhle kočky nepředěláte. Musíte je chápat, jejich podstatu a přání žít s vámi. Ten, kdo s nimi chce žít, musí je umět respektovat a pochopit. Dnes mám úžasnou smečku přátelských koček bez dominantního vedení, ale je samozřejmé, že hierarchii mají jasně danou, a tak to je v pořádku. Kočky tohoto plemene nejsou rády samy a vždy je lepší mít alespoň dvě. Samota má na toto plemeno fatální následek.“

Příbuzná plemena

Orientální kočka byla vyšlechtěna křížením v 50. letech v Anglii, právě ze siamské kočky s čokoládovými odznaky a jednobarevnými kočkami evropskými krátkosrstými. Tyto kočky jsou velice podobné kočkám siamským, hlavním rozdílem je barva očí. Siamská kočka má oči modré, kdežto orientální zelené a nemá odznaky, pro siamky tak typické. Rozlišujeme krátkosrstou a dlouhosrstou. Orientální dlouhosrstá kočka bývá též označována jako jávská kočka (javánka). Pro strukturu srsti platí stejné požadavky jako u siamky či balinésky.

Balinéská kočka je dlouhosrstou variantou siamské kočky. Barva očí je stejná jako u siamek, čili modrá. Rozdíl je především v srsti, která je středně dlouhá, jemná, hedvábná, bez vlněné podsady, na krku trochu delší a měla by vytvářet límec. Ocas má připomínat péřové pero.

Seychelská kočka je siamská kočka s podílem bílé barvy v odznacích. Oči jsou stejně jako u siamek modré. Rozlišujeme krátkosrstou a dlouhosrstou variantu. Pro strukturu srsti platí totéž co u siamské (krátká srst) či balinéské (dlouhá srst) kočky.

Péče o siamskou kočku

Siamská kočka je krátkosrsté plemeno. Péče o její srst není nijak náročná, doporučuje se pouze jednou týdně kartáčovat stejně jako u všech nenáročných koček na údržbu srsti. V období línání postačí navlhčený kousek semiše. Pokud kočku vystavujete, určitě je vhodné ji pár dnů před výstavou vykoupat, vyčistit uši a ostříhat drápy.

Určitým nárokem je stravování v podobě zvýšeného podílu bílkovin, pro jejich štíhlou postavu. Občasným problémem může být zubní kámen a paradontóza, která někdy způsobuje vypadávání chrupu před desátým rokem života. Proto zubní kámen kontrolujte a popřípadě nechte včas odstranit. Nesmíme také zapomenout, že siamské kočky nesnášejí dobře samotu, a proto jim musíte věnovat značnou část svého času.

Pokud toužíte po kočce, která vás bude celý život milovat, pořiďte si siamku.

Zdroje:

1. Siamská kočka. [online]. [cit. 2012-08-30]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Siamsk%C3%A1_ko%C4%8Dka

2. Siamská kočka. [online]. [cit. 2012-08-30]. Dostupné z: http://siamska-kocka.miciny.cz/

3. GORGOŇ, Zdeněk. Chov siamek u nás. 2011, Naše kočky, XV, č. 6.

4. METZOVÁ, Gabriele. Plnokrevníci mezi kočkami. 2011, Naše kočky, XV, č. 6.

5. BORN. Siamská kočka: Z říše paláců. 2009, Naše kočky, XIII, č. 7.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

plisak1

1.1.2014 22:00

ano siamky jsou opravdu snad nejlepší společnice z koček ( na paty jim šlapou obyčejné micky), nicméně starý typ se mi nelíbí a ten supernový, -větší uši než zbytek kočky- taky ne, krásné siamky vídám jen bez PP, je mi líto.