Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka

Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Asijská leopardí kočka – ALC – Asian leopard cat – Divoká bengálská kočka
Bengálská kočka F1 Kira / Pralinka otec ALC, matka bengálská kočka F3 Bengálská kočka generace F1 Kira of Bajer – rodiče stejní jaku u Belly. Pralinka je bojácnější.
Bengálská kočka F1 Kočička otec ALC, matka bengálská kočka F3 Bengálská kočka generace F1 Kočička of Bajer. Rodiče stejní jako u Belly. Je také menší než Bella, ale větší než Pralinka.
Bengálský kocourek F2 Atila (Bella × Hamlet), nar. 15. 5. 2017 – vymazlený kocourek s naprosto úžasnou povahou. I když se jedná o generaci F2, je na něm vidět hodně z ALC, posuďte sami.
Bengálský kocourek F2 Bárt (Bella × Hamlet), nar. 21. 7. 2018 – také úžasně vymazlený kocourek. Bártík se v nové rodině se všemi perfektně sžil, včetně dětí, se kterými je velký kamarád.
Bengálská kočka F1 Bellaotec ALC, matka bengálská kočka F3  Bengálská kočka generace F1 Bella of Bajer – její rodiče jsou bengálská kočka generace F3 Mazlinka a ALC Lucifer.
Bengálský kocourek F2 Benny (Bella × Hamlet), nar. 21. 7. 2018 – Benny je brácha Bárta. Na fotografii s vnukem Voj­tíškem. V nové rodině má nejraději novou paničku.
Obsah
  1. CITES
  2. První
  3. Nevěsta
  4. Pája
  5. Zadaří se?
  6. O hybridních bengálských kočkách F1, F2…

V naší chovatelské stanici máme dvě chovné holky Heru a Páju a chovného kluka Maxe. Vždy jsem si přála mít někdy ALC ve své chovné stanici. Poprvé jsem viděla tuto šelmičku u chovatelů, kteří ji používali k chovu hybridních koček tzv. F1. Byl to kluk, jmenoval se Lucifer a byl boží. Po servalech a kočce bažinné jsem se tedy pomalu rozhlížela po ALC. Kontaktovala jsem paní, která odchovala Lucifera, jestli nemá náhodou k dispozici ALC. Ta sice měla koťátko, ale to bylo zadané ještě dříve, než se narodilo. Potom mi po několika dnech přišla MMS s fotografií, a prý jestli mám ještě zájem. Zájemkyně, která je měla zamluvené, se neozývá ani nereaguje na SMS. No uznejte, copak se dá tomu dalo odolat…?

Divoká kočka bengálská(Prionailurus bengalensis) je malá kočka žijící v jihovýchodní Asii. Je velká asi jako domácí kočka, v dospělosti váží asi 5 kg. Kočky, které žijí v severní části Asie, jsou o něco větší než kočka žijící v jižní části. V porovnání s domácí kočkou mají o něco delší nohy a mohutnější tlapky na předních nohách (hlavně samci).

Základní barva srsti se liší podle poddruhu, většinou je zlatá, zlatočervená nebo zlatošedá až šedohnědá. Kresba je černá, skládá se ze skvrn nebo rozet, které se často slévají do velkých map, na hřbetě se mohou tvořit i paralelní pruhy. Břicho a brada jsou bílé, také na ušním boltci mají bílou skvrnu, podobně jako další kočkovité šelmy. Suma­terský poddruh má méně skvrn, které jsou navíc menší, pákistánské kočky jsou zase šedé a mají nevýraznou kresbu. Srst severněji žijících poddruhů je hustší a méně nápadně zbarvená.

Mezi kočkami bengálskými existuje velká variabilita, dokonce tak velká, že některé poddruhy byly původně považovány za samostatné druhy a teprve analýza DNA je odhalila jako poddruh. Krásným příkladem je iriomotská kočka, vzácný poddruh z japonského ostrova Iriomote. Její srst je tmavě hnědá a tečkování je nevýrazné. Kočka z ostrova Cušima byla nedávno také odhalena jako poddruh bengálské kočky. Kočka bengálská žije v celé jihovýchodní Asii – západní hranice rozšíření leží v Pákistánu, severní v Mongolsku a na východní Sibiři. Je tedy rozšířena v Bangladéši, Barmě, Thaj­sku, Vietnamu, Malajsii, Indonésii, Číně, na Filipínách i v Japonsku. Obývá deštné pralesy, tropické lesy, ale i křoviny, polopouště a zemědělsky využívanou půdu. Dává přednost místům v blízkosti vody.

Kočky bengálské jsou samotářská zvířata s noční aktivitou. Ve dne odpočívají v doupatech v dutinách stromů nebo v jeskyních. Dle našich zkušeností jsou nejvíce aktivní navečer a brzy ráno. Přes den a v noci je klid.

Jsou to oportunisté, na zemi i na stromech loví hlodavce a zajíce, malé hmyzožravce, ještěrky, žáby i netopýry. Uloví také malé kopytníky, jako jsou kančilové, kabaři nebo i srnče. Jídelníček si zpestřují rybami a vejci, v obydlených oblastech odnášejí drůbež.

Dobře šplhají i plavou. Teritorium jedné kočky mívá rozlohu asi 9 km2, kočka si ho označuje močí a výkaly. V tropech se mohou rozmnožovat celoročně, na severu se páří v březnu a v dubnu. Samice je březí 60–70 dní, pak v doupěti porodí 2–4 koťata. V 10 dnech věku otevírají oči, ve 23 dnech začnou jíst maso. Doupě opouští asi po měsíci. V zajetí se stává, že samice, pokud je vyrušována, může svá mláďata zabít. Přijde-li kočka o koťata, může mít v jednom roce ještě další vrh. Bengálské kočky dospívají v 18 měsících věku, v zajetí může samec dosáhnout pohlavní dospělosti od 7 měsíců, samice od 10 měsíců – u ALC, které chováme, tomu tak není. Zhruba v roce se samec Max pářil se samicí Herou, a nic z toho nebylo. V zajetí se mohou dožít až 13 let. Často jsou loveny kvůli krásné kožešině, kromě člověka je jejich přirozeným nepřítelem levhart. V Česku najdeme v zoo, u soukromých chovatelů kočky bengálské nebo poddruh, kočky krátkouché.

CITES

Zvířata uvedená v seznamu CITES – Washingtonské konvence, tj. úmluvě o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rost­lin – mu­sí být registrována a musí být dovezena za stanovených pravidel. Ohledně této otázky je potřeba se obrátit na ministerstvo životního prostředí, do jehož oblasti působnosti tato problematika CITES spadá.

• Chovatelem druhu zvířete vyžadujícího zvláštní péči může být fyzická osoba starší 18 let nebo právnická osoba. Je-li chovatelem právnická osoba, pak musí stanovit osobu starší 18 let, které bude svěřena péče o zvíře.

• K chovu zvířete vyžadujícího zvláštní péči je potřeba povolení krajské veterinární správy příslušné podle místa chovu zvířete.

• Žádost o povolení k chovu musí obsahovat:

– identifikační údaje žadatele a místo chovu na území České republiky,

– druh a počet chovaných jedinců a způsob jejich trvalého nezaměnitelného označení, týká-li se žádost chovu zvířete, které musí být takto označeno,

– stručný popis chovu a jeho vybavení,

– souhlas odpovědné osoby s prováděním kontroly chovaného jedince nebo skupiny jedinců, dále míst a zařízení, v němž jsou tato zvířata chována, a jiných prostor, které jsou s chovem spojené (např. prostor pro skladování krmiv).

• Povolení k chovu druhu zvířat vyžadujícího zvláštní péči se vydává na tři roky a může být na písemnou žádost prodlouženo.

• Krajská veterinární správa, která povolení vydala, je povinna alespoň jednou za rok provádět dozor nad dodržováním podmínek chovu. Záznamy o provedené kontrole uchová po dobu pěti let.

První

První, který obohatil naší chovnou stanici, byl Max. Narodil se v České republice 1. 3. 2017. Je odchován na flašce, jako jedináček. Když jsme se na něho přijeli podívat, první co bylo, tak se zakousl v zápalu hry manželovi do ruky. Bylo to takové malé torpédo. Chovatelka ho hned usměrnila, že se tedy pěkně předvádí a že si takového raubíře určitě nebudeme chtít vzít. Vysvětlila nám, že jako jedináček vůbec nezná meze, jak hodně může jeho hraní bolet. Pokud jsou dvě a více koťat, která si spolu hrají, tak vždy když je jeden surový, druhý na to reaguje vyjeknutím, přestane si hrát nebo surovost vrátí. To on ale neznal, i když se ho to snažila naučit. Když jsme ho přivezli domů, dcera koukla do přepravky a on ihned začal nahánět strach a syčel na ni. Řekla jsem jí, že se nesmí bát, protože on se bojí víc, a aby ho pohladila. Rázem z nich byli kamarádi.

Zhruba po týdnu mi dcera říká, že je Maxík nějaký divný, že si sice hraje, ale není to ono. Během jedné hodiny se nemohl postavit na zadní nohy a tahal je za sebou. Okamžitě jsme nasedli do auta a vezli ho s dcerou na veterinu. Tam mu změřili teplotu, ta byla hodně vysoká – 42 stupňů. Okamžitě dostal injekci na snížení teploty, bylo mu provedeno vyšetření včetně rentgenu a ochlazovali jsme ho pomocí zábalů. Asi po hodině se nám podařilo s paní doktorkou snížit teplotu. Proč měl tak vysokou teplotu, se nezjistilo – snad to byla reakce na změnu prostředí. Každopádně jsme přijeli za pár vteřin 12, jak se říká, protože kdyby se teplota ještě zvýšila, měl otok by mozku a nepřežil by.

Maxík je úžasný kocourek, který se se mnou stále mazlí a nechá se hladit. Je to ale přece jenom šelma, která občas nemá na mazlení zrovna náladu, a tak mi to rychle naznačí a já ho raději nechám na pokoji. Nejvíce je Maxík nervózní v přítomnosti cizích lidí, to je schopný mi i jednu seknout, když ho chci pohladit.

Nevěsta

S manželem jsme se rozhodli Maxíkovi sehnat nevěstu, dokud je malý, aby si na sebe co nejlépe zvykli a vyrůstali spolu. Hledala jsem v inzerátech, jestli náhodou někdo nenabízí ALC. Už jsem nevěřila, že bychom měli takové štěstí a nevěstu sehnali. Kupodivu se objevil chovatel ze Slovenska, který holčičku na chov nabízel. Další, kdo tedy obohatil naši chovnou stanici, byla Hera. Narodila se 20. 4. 2017 právě na Slovensku. Když jsme tam pro ni přijeli, bylo jí něco málo přes 3 měsíce a byla ve výběhu, hned vedle svých rodičů. Koukalo tam na nás takové sluníčko, které se vzápětí běželo schovat. Herinka je také odchovaná na flašce. Po vyřízení všech náležitostí jsme ji měli v přepravce, a než jsme odjeli, chovatel nám řekl, že ji klidně můžeme v autě vypustit, že bude v pohodě. Také se tak stalo, protože byla v přepravce neklidná, a jako by se jí špatně dýchalo. V tu chvíli se nám usadila na palubní desce. Několikrát jsme ji dali odtud pryč, ale za pár minut se tam opět uvelebila, takže jsme měli takovou živou navigaci. Někteří lidé, kteří stáli u silnice, třeba na autobusových zastávkách, a všimli si, co máme za sklem na palubní desce, nevěřili vlastním očím. Herinka je dodnes neskutečné zlatíčko, neustále se o mě otírá a olizuje mi ruce, když ji hladím, a ještě se nestalo, že by měla špatnou náladu a byla na mě zlá. Stejně jako Maxík i jiné šelmy se nerada chová v náručí. Na to, že se jedná o holku, je dost velká, dá se říci, že je stejná jako Max, možná i větší.

Pája

Poslední z rodiny ALC, kterou máme, je holčička Pája. Páji jsme se ujali stejně jako servalí holčičky Bambulky, když se jejich majitelka dostala do tíživé životní situace a nemohla se již dále o ně starat. Je z našich ALC nejstarší, narodila se 23. 8. 2016 tady v České republice a je také odchovaná na flašce. Maxík je nepříbuzný a měl být právě její ženich. Problém je v tom, že Pája je obézní, a to dost. Snad prý z důvodu falešné březosti, protože vyrůstala s bengálskými kočkami a kocourem, dokonce se starala společně s kočkou o koťata. Nejdříve si majitelka myslela, že je nakrytá bengálským kocourem. Když se dlouho neschylovalo k porodu, řešila to s veterinárním lékařem – a závěr byl falešná březost.

Přes léto byla Pája oddělená od Maxe a Hery ve vedlejším výběhu, aby mohla mít menší krmné dávky. Něco málo se jí podařilo zhubnout, ale jelikož se ani jeden z ALC přes léto nenaučil prolézat průchozími dvířky do vyhřívané bedýnky, byli jsme nuceni vzít je na zimu domů. Nyní jsou tedy všichni zase spolu, protože nám prostory nedovolují mít je oddělené. Pája je odměřená, protože jsme se jí ujali, když už to byla dospělá kočka. Sice se nechá pohladit, ale syčí na nás. Naopak pokud si jí nevšímáme, nevšímá si ani ona nás.

Zadaří se?

V těchto dnech se zrovna Maxík s Herin­kou páří. Jak jsem zmínila, došlo k tomu již dříve, když jim byl zhruba jeden rok, ale z toho nic nebylo. Doufáme tedy, že se zadaří a budou mít stejně krásná miminka s úžasnou povahou, jako jsou oni. Je již několik zájemců, kteří chtějí kotě od těchto dvou. Kontaktovala mě Češka žijící v cizině, že má zájem o kotě. Nechala si poslat kotě z Ruska či Ukrajiny. Dle chovatelky mělo být kotě odchované na flašce, tedy ochočené. Přišlo však kotě agresivní, kterého se nemohla ani dotknout, a problém byl i při krmení. Po zhruba 1,5 měsíci ho musela dát pryč, protože si s ním nevěděla rady.

O hybridních bengálských kočkách F1, F2…

Divoká bengálská kočka (ALC) byla úspěšně zkřížena s domácí kočkou. Vzniklo plemeno bengálská kočka. Toto plemeno v sobě spojuje přítulnost domácí kočky a divoce zbarvenou srst ALC. Občas jsou divoké ALC přikřižovány k domestikovaným bengálským kočkám. Cílem je ozdravit plemeno, získat znaky divoké bengálské kočky, jako je silný ocas, malé uši, rovný profil aj. Světová organizace chovatelů koček TICA uznává hybridní kočky z tohoto spojení (F1, F2, F3 atd.) a také jim vystavuje rodokmeny.

Během historie existují náznaky lidské inspirace křížení kočky domácí s velkými a malými divokými kočkovitými šelmami, které obývají deštné pralesy, tropické lesy, ale i křoviny. V roce 1963 Jean S. Millovou zkřížila domácí kočku s asijskou leopardí kočkou. Toto bylo první úsilí o hybridní potomstvo bengálské kočky, k vytvoření plemene domácí kočky s milující povahou a nápadným vzhledem spojeným s divokou šelmou, jako je leopard, ocelot a jaguár. Stopy divoké bengálské kočky chované paní Millovou začínají již počátkem 80. let. Jméno plemene – bengálská kočka – je odkazem na vědecký název asijské leopardí kočky, a to Prionailurus bengalensis. Hybridní kříženci bengálské kočky jsou registrováni jako F1, F2 a F3 atd., které nejsou vhodné pro výstavu. Až do generace F4 včetně nejsou samci, stejně jako je to u hybridních koček savannah, použitelní pro jejich neplodnost k chovu.

Bengálská kočka byla přijata jako nové plemeno v TICA v roce 1986, status pro výstavy získala v roce 1991. Nyní jsou jedním z nejčastěji vystavovaných plemen v TICA. Nadšená skupina chovatelů po celém světě úspěšně splnila cíl vytvořit podmanivou, civilizovanou domácí kočku, jež má vzhled divokých koček a má některé prvky, jež po staletí inspirovaly a povzbuzovaly lidstvo. Bengálská kočka je aktivní, zvědavá a má ráda výšky. Pokud se vám nelíbí, že kočka není pouze na podlaze, ale leze do výšek, pravděpodobně to není pro vás ta pravá kočka. Jsou neustále zaneprázdněny, ale naopak jsou velmi láskyplné a mohou být i úžasným mazlíkem. Často vyhledávají zábavu – hrají si, honí se, šplhají a zkoumají. Když je bengálská kočka plně zaujata hrou, vyrušit ji je marná snaha, stejně jako zadržet tekoucí vodu! Mnoho bengálů miluje vodu a mohou se k vám připojit při čištění zubů nebo i koupání či sprchování. Budou chtít být tam, kde jste vy. 

My nyní máme celkem 3 hybridní bengálské kočky generace F1. Ujali jsme se již dospělých koček, z důvodu stěhování majitelky do ciziny, kam si je nemohla vzít. Je to stejné jako u šelem – nemáte-li je od koťátek, už si je nepohladíte, nepomazlíte se. Dá se s nimi však sžít, když máte zkušenosti s šelmami.

Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (8x):

1
2
3
4
5

Autor textu a fotografií Renata Semeráková, www.savannah-ammyodskal.cz

Diskuse k článku

Komentáře mohou přidávat pouze přihlášení uživatelé

K tomuto článku zatím nebyly přidány žádné komentáře