Kotě z bytu, do rodinného domu.

Přidejte téma Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
15.3.2015 14:26
hanu1ka

XXX.XXX.152.10

Zdravím,

nejspíš mě plno z vás za tohle téma nebude mít rádo, a plno z vás napíše, že jsme si neměli pořizovat kočičku. Ale mám na Vás i přes to otázku.

Na mé narozeniny jsem, jako překvapení, dostala od kamarádky koťátko (Kim), která mi chtěla udělat radost, ale nepřemýšlela nad mými budoucími plány. Teď s přítelem chceme vycestovat mimo ČR + - na 2 roky, jen teď nejsme jen 2 ale 3, tak se nám to trochu komplikuje. Samozřejmě jsem brala v úvahu ji vzít sebou, jen se obávám, že by to byl pro ni velký stres, letět letadlem atd., sami nevíme, v jakém prostředí budeme žít (či sami nebo s více lidmi). Přijde mi lepší ji nestresovat a vyřešit její pobyt v ČR. Jenže dát Kim k mým rodičům, není reálné, protože maminka zvířátka v bytě odsuzuje. Pak nějaké kamarádce jen ta buď nebydlí sama ale s rodiči, nebo prostě kočičku nechce, tak tento nápad nepřichází v úvahu, a potom je zde možnost ji dát k přítelovým rodičům…. Jenže my bydlíme v bytě a oni na baráčku s velkou zahradou, navíc přítelova maminka odmítá mít Kim doma, ale jedině by ji nechala venku . Určitě by se o ni starali, ale je jisté, že ten komfort co má teď (granule, maso z konzerv určených pro kočky, teploučko atd..) mít nebude. Samozřejmě se nabízí možnost nikam nevycestovat, zůstat v ČR a mít Kimu u sebe, ale to bude úplně ta poslední možnost, protože vycestovat byl náš sen už pár let…. Nezní to zrovna nejlíp, ale snad to někteří z vás pochopí.
Naše Kim má teď 5 měsíců, a my ji máme moc rádi. Proto ji nechceme odsunout na 2. kolej a chceme myslet i na její život. Hlavně, když se vrátíme, měli bychom ji rádi na blízku. A tak se vás ptám, bylo by kruté ji k těm rodičům dát? Nebo máte jiný nápad?

Moc vám děkuji za odpovědi

15.3.2015 14:54
saty

XXX.XXX.10.2

Nedalo by se třeba domluvit s přítelovou maminkou aby měla přistup alespoň někam do předsíně apod.? Navíc otužovat a přivykat na venek postupně? pokud ji tam odvezete a vypustíte ven sebere se a pujde domu a je ji jedno kolik je to km... případně si dat inzerát na dočasnou péči pojištěnou smlouvou třeba s nějakými staršími lidmi nebo studenty z vašeho okolí...
Spíše bych ji hledala místo v bytě než jí přesouvala ven, když ji dáte ven muže se stát že už se neuvidíte auto, myslivec, jina kočka zly člověk v sousedství, velká zima atd.

I kdyby se našel domov kde by měla zustat napořád je lepší se jí vzdát pro její dobro.

15.3.2015 15:11
lavacca

XXX.XXX.164.49

hanu1ka napsal(a):
Zdravím,

nejspíš mě plno z vás za tohle téma nebude mít rádo, a plno z vás napíše, že jsme si neměli pořizovat kočičku. Ale mám na Vás i přes to otázku.

Na mé narozeniny jsem, jako překvapení, dostala od kamarádky koťátko (Kim), která mi chtěla udělat radost, ale nepřemýšlela nad mými budoucími plány. Teď s přítelem chceme vycestovat mimo ČR + - na 2 roky, jen teď nejsme jen 2 ale 3, tak se nám to trochu komplikuje. Samozřejmě jsem brala v úvahu ji vzít sebou, jen se obávám, že by to byl pro ni velký stres, letět letadlem atd., sami nevíme, v jakém prostředí budeme žít (či sami nebo s více lidmi). Přijde mi lepší ji nestresovat a vyřešit její pobyt v ČR. Jenže dát Kim k mým rodičům, není reálné, protože maminka zvířátka v bytě odsuzuje. Pak nějaké kamarádce jen ta buď nebydlí sama ale s rodiči, nebo prostě kočičku nechce, tak tento nápad nepřichází v úvahu, a potom je zde možnost ji dát k přítelovým rodičům…. Jenže my bydlíme v bytě a oni na baráčku s velkou zahradou, navíc přítelova maminka odmítá mít Kim doma, ale jedině by ji nechala venku . Určitě by se o ni starali, ale je jisté, že ten komfort co má teď (granule, maso z konzerv určených pro kočky, teploučko atd..) mít nebude. Samozřejmě se nabízí možnost nikam nevycestovat, zůstat v ČR a mít Kimu u sebe, ale to bude úplně ta poslední možnost, protože vycestovat byl náš sen už pár let…. Nezní to zrovna nejlíp, ale snad to někteří z vás pochopí.
Naše Kim má teď 5 měsíců, a my ji máme moc rádi. Proto ji nechceme odsunout na 2. kolej a chceme myslet i na její život. Hlavně, když se vrátíme, měli bychom ji rádi na blízku. A tak se vás ptám, bylo by kruté ji k těm rodičům dát? Nebo máte jiný nápad?

Moc vám děkuji za odpovědi

Na cestu bych ji nebrala, to by byl zbytečný stres. A pokud není možnost ji udat někomu, kdo ji bude mít doma, tak bych ji hledala nový domov úplně jinde. Nebo to dohodnout s maminkou přítele tak, že ji teď bude mít doma a postupně ji naučí, že se chodí i ven a udělá ji tam boudičku, atd. Ven samozřejmě až po kastraci. Ale dost záleží na tom, kde maminka bydlí. Aby to nebylo vypuštění blízko silnice, atd. kde kočičce hrozí nebezpečí. Navíc stejně bytová kočka bude mít tendenci chodit domů aspoň se vyspat a najíst... tak třeba pelíšek v zádveří ji udělat? Pokud tento postupný přechod nepůjde, tak se vskutku kloní k tomu kočičce najít nějaké fajn nové majitele, kteří ji budou mít jako mazla v bytě.

Vzhledem k věku ji máte 2-3 měsíce, takže si ještě v klidu zvykne na nové páníky a Vás by si stejně po těch 2 letech nepamatovala.

15.3.2015 15:23
hanu1ka

XXX.XXX.152.10

S maminkou je to zatím v řešení, bohužel je taky ten typ co odmítá zvířátka doma, mají jen slépky a králíky o které se stará babička. Ale věřím, že by ji určitě nedali hned ven, to bych ani já sama nedovolila. Jeho rodina bydlí na vesničce o 150 obyvatelích, kde žádná velká cesta není, tak to není ani tolik rizikové Jen nechci, aby to bylo pro ni spíš trápení. Na druhou stranu je pravda, že bydlíme v malém bytě a kolikrát mňouká u dveří, a domáhá se, abychom ji pustili ven. Jen ona neví, co ji venku čeká .
Přítele napadla ještě jedna možnost. A to, poprosit jeho známou, která chová kočičky, aby nám ji „pohlídala“. Jenže Kim mám od 1 měsíce a se sourozenci si nestačila ani pohrát a myslím si, že až pozná nové kamarády, tak my ji nemůžeme jen tak vzít a aby byla zase sama... je to dlouhá doba.
A mohli bychom ji někomu darovat, ale pak už ji neuvidíme. A asi se najde dost možností ale rozhodnout se je to nejtěžší a právě pro nás, ji opustit je ještě horší…hlavně nejsem žádný bezcita.
Ale asi máte pravdu,2 roky je dost dlouhá doba na to abychom si ji potom brali od nových majitelů. Proto se spíše i přikláním k možnosti rodičů.

16.3.2015 06:42
koňadra

XXX.XXX.128.31

Tak brát kočku s sebou je blbost - nejde o ten stres z cesty, to je pár hodin, to by vydržela. Ale sami nevíte, jestli se nebudete stěhovat z podnájmu do podnájmu, a to pro kočku dobré není. Nevím kam chcete cestovat, ale např. Anglie má i dost přísné veterinární podmínky, kočka by musela na půl roku do karantény. O možnosti nevycestovat kvůli kočce vůbec, ani nepřemýšlejte. Doba je zlá, práce není ani pro mladé lidi a jít do světa na zkušenou je obrovská možnost se naučit jazyk, možná i profesi. A kdo ví, třeba se do ČR nakonec ani nevrátíte. Pro kočku jsou 2 roky dlouhá doba, k někomu ji "odložit" a potom si ji vzít, budete pro ni cizí lidi, cizí prostředí... Já bych ji prostě někomu hodnému darovala a smířila bych se, že prostě kočku nemám. Pokud se vrátíte a budete chtít kočku, pořídíte si novou. Kočka je spíše teritoriální zvíře, drží se svého místa spíše než svého člověka. Pokud kočka bude žít u někoho venku (nebo v bytě s přístupem ven), bude mít sice krásný život, ale je i možné, že se vašeho návratu stejně nedožije. Většina koček skončí pod koly aut, některé zastřelí myslivci (když se toulají v polích). Berte to tak, že kočka není pes, nemiluje vás tak, aby totálně strádala, že vás nemá. Teď mě zarytí kočkaři asi ukamenují, ale je to tak. Nedělám si iluze, jsem přesvědčená, že všechny naše kočky by v pohodě mohly žít kdekoliv jinde - kde by jim dali nažrat a byli na ně hodní.

16.3.2015 14:49
lavacca

XXX.XXX.164.49

Pokud není možnost ji dát někomu do bytu/RD s bezpečnou zahradou, tak bych vážně hledala nový domov. Jak psala koňadra - u venkovních koček je to riziko, že se prostě kočka jednoho dne ztratí. Bohužel. A myslím, že i Vy sami budete klidnější, když budete vědět, že se u někoho vyvaluje doma v peřinách a je v bezpečí. ;)

Navíc má koňadra pravdu i co se týče karantén a potřebných věcí kolem převozu. Navíc nemáte zaručeno, že budete celé ty 2 roky bydlet ve stejném bytě, popř. s lidmi, jež nebudou na kočku alergičtí, atd.

Plus si opravdu po 2 letech na Vás kočka natolik odvykne, že nějaké nadšené vítání, apod. stejně čekat nemůžete. A dát ji někam do společnosti koček - pro začátek bude otloukánek a až si vydobude své místo a bude klid, tak ji stěhovat k Vám, kde bude sama? To by šťastná vážně nebyla.

Suma sumárum mi pro kočku přijde nejlepší najít nový domov - není problém sepsat smlouvu, že vám nový majitel musí dát třeba 1-2x ročně vědět, že se má ok a poslat fotky, apod. I si tam dát klauzuli o tom, že ji nepřeprodá nebo že vám dá případně kontakt na nové majitele, atd. Ale to už je pak na tom jak si to ošetříte (a na vymahatelnosti, ono to chce hlavně najít slušné lidi a pak ty klauzule ani mít nemusíte, naopak u někteří vám podepíšou cokoli, ale vyprdnou se na to..).

16.3.2015 15:28
fikovnice

XXX.XXX.99.69

koňadra napsal(a):
Tak brát kočku s sebou je blbost - nejde o ten stres z cesty, to je pár hodin, to by vydržela. Ale sami nevíte, jestli se nebudete stěhovat z podnájmu do podnájmu, a to pro kočku dobré není. Nevím kam chcete cestovat, ale např. Anglie má i dost přísné veterinární podmínky, kočka by musela na půl roku do karantény. O možnosti nevycestovat kvůli kočce vůbec, ani nepřemýšlejte. Doba je zlá, práce není ani pro mladé lidi a jít do světa na zkušenou je obrovská možnost se naučit jazyk, možná i profesi. A kdo ví, třeba se do ČR nakonec ani nevrátíte. Pro kočku jsou 2 roky dlouhá doba, k někomu ji "odložit" a potom si ji vzít, budete pro ni cizí lidi, cizí prostředí... Já bych ji prostě někomu hodnému darovala a smířila bych se, že prostě kočku nemám. Pokud se vrátíte a budete chtít kočku, pořídíte si novou. Kočka je spíše teritoriální zvíře, drží se svého místa spíše než svého člověka. Pokud kočka bude žít u někoho venku (nebo v bytě s přístupem ven), bude mít sice krásný život, ale je i možné, že se vašeho návratu stejně nedožije. Většina koček skončí pod koly aut, některé zastřelí myslivci (když se toulají v polích). Berte to tak, že kočka není pes, nemiluje vás tak, aby totálně strádala, že vás nemá. Teď mě zarytí kočkaři asi ukamenují, ale je to tak. Nedělám si iluze, jsem přesvědčená, že všechny naše kočky by v pohodě mohly žít kdekoliv jinde - kde by jim dali nažrat a byli na ně hodní.

"Nedělám si iluze, jsem přesvědčená, že všechny naše kočky by v pohodě mohly žít kdekoliv jinde - kde by jim dali nažrat a byli na ně hodní."

No jo, jsou poněkud prodejní . Minulý kocour žil několik týdnů v úplně jiné vesnici, někde jsem tady ten příběh psala. Co já se nabrečela a pak jej opravdu jen náhodou objevila x km jinde, potvoru jednu chlupatou...

16.3.2015 20:53
lavacca

XXX.XXX.164.49

fikovnice napsal(a):
"Nedělám si iluze, jsem přesvědčená, že všechny naše kočky by v pohodě mohly žít kdekoliv jinde - kde by jim dali nažrat a byli na ně hodní."

No jo, jsou poněkud prodejní . Minulý kocour žil několik týdnů v úplně jiné vesnici, někde jsem tady ten příběh psala. Co já se nabrečela a pak jej opravdu jen náhodou objevila x km jinde, potvoru jednu chlupatou...

Je to tak, ale ruku na srdce - to i psi. Zvlášť pokud jdou z horšího do lepšího si velmi rychle zvyknou. A na bývalého majitele tzv. "ani nezdechnou".

17.3.2015 01:17
fikovnice

XXX.XXX.99.69

lavacca napsal(a):
Je to tak, ale ruku na srdce - to i psi. Zvlášť pokud jdou z horšího do lepšího si velmi rychle zvyknou. A na bývalého majitele tzv. "ani nezdechnou".

No ale přece jen si myslím, že pes miluje svého pána více než kočka. Já si o svém minulém kocourovi myslela (a myslím stále ), jak moc jsme se měli rádi. Přesto byl schopen odejít žít na několik týdnů do úplně jiné vesnice a nebýt náhody, asi bychom se už nikdy neviděli. To iracionální ve mně mi říká, jak moc mě ten kocour miloval, a naopak racionálno podle toho jeho útěku mi říká, že beze mě uměl v pohodě žít.
To pes se zaběhl jednou jedinkrát a shodou okolností do téže vesnice jako kocour. Celá rodina jsme jej už oplakávali, byl pryč asi 12hod a nebyl vůbec toulavý. Až sousedka opět shodou náhod jela tamtudy, viděla tam zmateně pobíhat po silnici! nějakého psa a vzápětí poznala, že je to náš pes, my v počtu asi 5lidí naskákali do auta a jeli pro něho, a to bylo vítání! On asi moulík neuměl najít cestu zpět, na rozdíl od kocour, u nějž jsem si jistá, že by trefil domů i poslepu.
Ale jinak jasný - jsou ti naši chlupáči "prodejní". Vždy mě fascinuje, jak náš pes-anorektik od návštěvy nadšeně bere a žere pamlsky, za kterými by se jinak ani neohlídl... .

18.3.2015 16:53
lavacca

XXX.XXX.164.49

fikovnice napsal(a):
No ale přece jen si myslím, že pes miluje svého pána více než kočka. Já si o svém minulém kocourovi myslela (a myslím stále ), jak moc jsme se měli rádi. Přesto byl schopen odejít žít na několik týdnů do úplně jiné vesnice a nebýt náhody, asi bychom se už nikdy neviděli. To iracionální ve mně mi říká, jak moc mě ten kocour miloval, a naopak racionálno podle toho jeho útěku mi říká, že beze mě uměl v pohodě žít.
To pes se zaběhl jednou jedinkrát a shodou okolností do téže vesnice jako kocour. Celá rodina jsme jej už oplakávali, byl pryč asi 12hod a nebyl vůbec toulavý. Až sousedka opět shodou náhod jela tamtudy, viděla tam zmateně pobíhat po silnici! nějakého psa a vzápětí poznala, že je to náš pes, my v počtu asi 5lidí naskákali do auta a jeli pro něho, a to bylo vítání! On asi moulík neuměl najít cestu zpět, na rozdíl od kocour, u nějž jsem si jistá, že by trefil domů i poslepu.
Ale jinak jasný - jsou ti naši chlupáči "prodejní". Vždy mě fascinuje, jak náš pes-anorektik od návštěvy nadšeně bere a žere pamlsky, za kterými by se jinak ani neohlídl... .

Záleží na jedinci, atd. I když je pravda, že psi většinou více dávají i své emoce na vědomí, atd. Mám doma z útulku kocoura (ten mourovatý chlupáček :), jež se s nikým jiným z rodiny moc nebaví, ale jak přijdu já, mám ho hnedka u nohou a jak ho vezmu do náruče, úplně "roztaje" a nechá se pusinkovat, atd. a je blahem bez sebe.

18.3.2015 22:38
fikovnice

XXX.XXX.99.69

lavacca napsal(a):
Záleží na jedinci, atd. I když je pravda, že psi většinou více dávají i své emoce na vědomí, atd. Mám doma z útulku kocoura (ten mourovatý chlupáček :), jež se s nikým jiným z rodiny moc nebaví, ale jak přijdu já, mám ho hnedka u nohou a jak ho vezmu do náruče, úplně "roztaje" a nechá se pusinkovat, atd. a je blahem bez sebe.

No tak to jsme na tom stejně s těmi útulkovými mouráčky . "Malej" (jak mu tady říkám) je prostě jako můj ocásek, je dokonce "horší" než třeba náš pes a ten mě jó miluje (když přijedu, vyvádí jak hurikán)! Ale tady ten minikocourek si ze mě asi udělal mámu nebo nevím. Zvláštní (a pro mě i trochu smutné) je, jak se velký nechává vystrnadit. Samozřejmě se mu věnuji, mazlím se s ním, beru jej do náruče, atd., ale aby třeba vyskočil na postel, když je tam malý, tak to ne, nebo spíš úplně výjimečně. Je to celkem škoda. Ale zase je pokrok, že už se občas honí po celém bytě (občas k mojí hrůze, co kde poshazují a zničí), a že občas už honičku vyprovokuje malý a velký, i když by jej snadno převálcoval, před ním zdrhá a takto se prostě minuty prohánějí po bytě. Přes ty katastrofy, které u toho dělají, na to ráda koukám - přece jen toto byl hlavní důvod, proč jsem pořizovala druhého kocourka. A vlastně malý nedolízá jen za mnou, občas také za velkým. Např. velký si lehne v předsíni na koberec, že tam bude spát a malý hned za ním a také se natáhne jen o kus dál. Kdyby se na velkého nalepil moc blízko, tak ten by jej buď profackoval nebo spíše by utekl.

Přidejte reakci

Přidat smajlík