Příběh kocoura

Souhlasím s fikovnicí, pěkný a zároveň smutný příběh...Moc bych Vám přála, aby se kocour vrátil. Bohužel je pravda, že kočky odcházejí umírat a často je nikdo nenajde...taky to znám a je mi to vždycky líto, že je nemůžu ani pohřbít a nevím, kde jsou. Ale mají to tak zařízené a člověk to nezmění. Dejte vědět, jestli se Drápek vrátil...

pabo napsal(a):
V červenci 2010 jsme našli polomrtvého kocourka na silnici, vzali ho domů, k veterináři. Ten moc šancí nedával, kocour dostal antibiotika, a postupně se uzdravil (veterinář nám řekl, že je to ještě kotě). Byl po úrazu, měl pusu trochu nakřivo, stále vyplazený jazyk, (měl problémy žrát z misky), slintal, smrdělo mu z úst, měl rýmu a sekret z očí.díky Tyto problémy se nám zpočátku přes opakové návštěvy veteriny nepodařilo vyřešit. Nicméně Drápek (pořád drápal) se měl k světu. Zlepšil se bydlel většinou doma, žral jak nezavřený. Jen s našimi dvěma kočkami dvojčaty se příliš nesnesl. Postupně začal značkovat, zlobit, takový obyčejný mourovatý kocour. Stal se z něj neskutečný loudil. Když šel ven (v létě chodil denně) obvykle se nacházel cestou mezi obchůdkem (kde loudil jídlo po kolemjdoucích) a naším domem, po cestě měl několik misek od sousedů. byl takový.Byl neskutečně důvěřivý a mazlivý, přítulný. Spal ale každý den doma. Večer co večer nebo když pršelo) když jsem otevřel stál v zahradě před vchodem nebo "hlídal silnici a chodník před naším domem". Byl tu takový inventář. Spával v kotelně, kam jsme ho zavírali kvůli nesnášenlivosti s našimi dvěma kočkami.Kdykoliv byl volně doma přišel ke mně vyskočil na mě, chvíli drápal, pak si na mě lehl a odpočíval - denodenní rituál. Asi před 2 lety přišel domů po 3 nohách čtvrtou jen táhl. Zlomenina, spíše si jí ukroutil -chytil se do nějaké pasti nebo do pletiva, ale přišel. Pár dní na veterině a byl opět v pořádku, snad jen trochu pomalejší a línější. Při té příležitosti jsme ho také nechali vykastrovat.
Postupně se zhoršovaly jeho problémy s rýmou a zánětem úst. Na veterině jsme dostali vždy antibiotika, což pomohlo tak na 14 dní. Před rokem jsem se trochu porozhlédl na internetu a zjistil že řešením je vytrhat mu zuby. Šli jsme na veterinu do jiného města, kde nám toto potvrdili, přidali vyšetření, podle kterých neměl "kočičí AIDS" (což nám tvrdil zdejší veterinář) a zákrok provedli. Zajímavé je, že považoval kocoura za starého páno tak 13 let (zatímco půvdoní veterinář ho 2 roky předtím považoval za kotě. Zbyly mu 2 zuby.2x denně dostával namáčené granule rozmíchané s konzervou. Od té doby se kocour začal výrazně zlepšovat, Z úst přestalo být cítit, oční zánět byly jen občas a rýma také jen sem tam a hlavně frekvence zánětů měla stále sestupnou tendenci, až téměř vymizela. Kocour ztloustl a myslím, že se měl nejlépe za svého života. Měl krásnou srst.
V neděli 25.10. jsem ho pouštěl jako obvykle ven. Už nepřišel, večer jsem ho sháněl před domem - nebyl tam. Toto občas udělal, tak den dva zůstal venku. Druhý den v pondělí ho ještě lidé viděli u obchodu, pak už jako by se po něm země slehla. Večer už jsem neměl dobrý pocit prohledal jsem celé okolí, ale kocoura už jsem nezahlédl v noci chodím několikrát před dům, nic. Rozvěsil jsem lístečky, ptal se lidí, několikrát prošel celé okolí. Všichni ho znali, ale v posledním týdnu ho nikdo neviděl.
V posledních 2 měsících v ulici kopou vodu, dělají díry a zahrabávají je a on se aut nebál (jezdí jich tu málo), ale tohle se mi příliš nezdá...
Možná mu opravdu bylo 13 let a přišel jeho čas a kočky prý neumírají doma, ale někam si zalezou (ale ani tohle se mi příliš nezdá, nikdy nebyl v tak dobré kondici, jako teď)...
Možná že byl v krámku považován za kocoura bezdomovce a někdo si ho vzal v dobré víře domů a bude se o něho starat (to by byla nejlepší varianta)...
Možná se naopak potkal s někým zlým a byl extrémně důvěřivý (ale zase žil tu více než 3 roky a nic se nestalo)...
Možná..., možná..., možná...
Buď jak buď, Drápísku, jestli jsi v kočičím nebi chtěl bych (jestli existuje nějaká duše), abys věděl, že na tomto světě byl a je někdo, kdo tě měl a má rád, že jsi měl a máš svůj domov, a jestli jsi živ a líbilo se Ti u nás, prosím Tě, vrať se.

Ještě k Vašemu psaní - "Pabo", vězte, že existuje duše - jak lidí, tak zvířat. Alespoň já jsem o tom hluboce přesvědčená. A Vy jste jednu zvířecí duši dělal několik let šťastnou. A to není málo! Ne každá kočičí duše najde souznějící duši lidskou...

pabo napsal(a):
V červenci 2010 jsme našli polomrtvého kocourka na silnici, vzali ho domů, k veterináři. Ten moc šancí nedával, kocour dostal antibiotika, a postupně se uzdravil (veterinář nám řekl, že je to ještě kotě). Byl po úrazu, měl pusu trochu nakřivo, stále vyplazený jazyk, (měl problémy žrát z misky), slintal, smrdělo mu z úst, měl rýmu a sekret z očí.díky Tyto problémy se nám zpočátku přes opakové návštěvy veteriny nepodařilo vyřešit. Nicméně Drápek (pořád drápal) se měl k světu. Zlepšil se bydlel většinou doma, žral jak nezavřený. Jen s našimi dvěma kočkami dvojčaty se příliš nesnesl. Postupně začal značkovat, zlobit, takový obyčejný mourovatý kocour. Stal se z něj neskutečný loudil. Když šel ven (v létě chodil denně) obvykle se nacházel cestou mezi obchůdkem (kde loudil jídlo po kolemjdoucích) a naším domem, po cestě měl několik misek od sousedů. byl takový.Byl neskutečně důvěřivý a mazlivý, přítulný. Spal ale každý den doma. Večer co večer nebo když pršelo) když jsem otevřel stál v zahradě před vchodem nebo "hlídal silnici a chodník před naším domem". Byl tu takový inventář. Spával v kotelně, kam jsme ho zavírali kvůli nesnášenlivosti s našimi dvěma kočkami.Kdykoliv byl volně doma přišel ke mně vyskočil na mě, chvíli drápal, pak si na mě lehl a odpočíval - denodenní rituál. Asi před 2 lety přišel domů po 3 nohách čtvrtou jen táhl. Zlomenina, spíše si jí ukroutil -chytil se do nějaké pasti nebo do pletiva, ale přišel. Pár dní na veterině a byl opět v pořádku, snad jen trochu pomalejší a línější. Při té příležitosti jsme ho také nechali vykastrovat.
Postupně se zhoršovaly jeho problémy s rýmou a zánětem úst. Na veterině jsme dostali vždy antibiotika, což pomohlo tak na 14 dní. Před rokem jsem se trochu porozhlédl na internetu a zjistil že řešením je vytrhat mu zuby. Šli jsme na veterinu do jiného města, kde nám toto potvrdili, přidali vyšetření, podle kterých neměl "kočičí AIDS" (což nám tvrdil zdejší veterinář) a zákrok provedli. Zajímavé je, že považoval kocoura za starého páno tak 13 let (zatímco půvdoní veterinář ho 2 roky předtím považoval za kotě. Zbyly mu 2 zuby.2x denně dostával namáčené granule rozmíchané s konzervou. Od té doby se kocour začal výrazně zlepšovat, Z úst přestalo být cítit, oční zánět byly jen občas a rýma také jen sem tam a hlavně frekvence zánětů měla stále sestupnou tendenci, až téměř vymizela. Kocour ztloustl a myslím, že se měl nejlépe za svého života. Měl krásnou srst.
V neděli 25.10. jsem ho pouštěl jako obvykle ven. Už nepřišel, večer jsem ho sháněl před domem - nebyl tam. Toto občas udělal, tak den dva zůstal venku. Druhý den v pondělí ho ještě lidé viděli u obchodu, pak už jako by se po něm země slehla. Večer už jsem neměl dobrý pocit prohledal jsem celé okolí, ale kocoura už jsem nezahlédl v noci chodím několikrát před dům, nic. Rozvěsil jsem lístečky, ptal se lidí, několikrát prošel celé okolí. Všichni ho znali, ale v posledním týdnu ho nikdo neviděl.
V posledních 2 měsících v ulici kopou vodu, dělají díry a zahrabávají je a on se aut nebál (jezdí jich tu málo), ale tohle se mi příliš nezdá...
Možná mu opravdu bylo 13 let a přišel jeho čas a kočky prý neumírají doma, ale někam si zalezou (ale ani tohle se mi příliš nezdá, nikdy nebyl v tak dobré kondici, jako teď)...
Možná že byl v krámku považován za kocoura bezdomovce a někdo si ho vzal v dobré víře domů a bude se o něho starat (to by byla nejlepší varianta)...
Možná se naopak potkal s někým zlým a byl extrémně důvěřivý (ale zase žil tu více než 3 roky a nic se nestalo)...
Možná..., možná..., možná...
Buď jak buď, Drápísku, jestli jsi v kočičím nebi chtěl bych (jestli existuje nějaká duše), abys věděl, že na tomto světě byl a je někdo, kdo tě měl a má rád, že jsi měl a máš svůj domov, a jestli jsi živ a líbilo se Ti u nás, prosím Tě, vrať se.

"Pabo", nějak musím na Vašeho Drápíska pořád myslet... Nezjistil jste něco nového?

fikovnice napsal(a):
Ještě k Vašemu psaní - "Pabo", vězte, že existuje duše - jak lidí, tak zvířat. Alespoň já jsem o tom hluboce přesvědčená. A Vy jste jednu zvířecí duši dělal několik let šťastnou. A to není málo! Ne každá kočičí duše najde souznějící duši lidskou...

Na to vemte jed, že existuje i zvířecí duše...nikdo mě o opaku nepřesvědčí.

peggi16 napsal(a):
Na to vemte jed, že existuje i zvířecí duše...nikdo mě o opaku nepřesvědčí.

Já, kdybych všeobecně nevěřila v existenci duše, tak jsem to tu už zabalila. A docela mě šokovala jedna moje známá - vystudovaná v medicínském oboru - s tím, že existence duše (prý) je dnes už prokázána. Řekla mi to bez jakýchkoli pochyb. A to ona tedy opravdu ani náhodou není šarlatánka. V mé situaci mě to tehdy neskutečně povzbudilo!

Mě zase kolegyně (velmi vzdělaný a stále se vzdělávající člověk v oboru psychologie a mimo to skvělý člověk jako takový) překvapila, když došlo na posmrtný život, řekla něco v tom smyslu, že co není vědecky vyvráceno, proč by nemohlo existovat.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě zase kolegyně (velmi vzdělaný a stále se vzdělávající člověk v oboru psychologie a mimo to skvělý člověk jako takový) překvapila, když došlo na posmrtný život, řekla něco v tom smyslu, že co není vědecky vyvráceno, proč by nemohlo existovat.

Tak já jen doplním, že ta dotyčná, co nepochybuje o existenci duše (s tím, že se prý již dá i změřit!) je také psycholožka.

fikovnice napsal(a):
Já, kdybych všeobecně nevěřila v existenci duše, tak jsem to tu už zabalila. A docela mě šokovala jedna moje známá - vystudovaná v medicínském oboru - s tím, že existence duše (prý) je dnes už prokázána. Řekla mi to bez jakýchkoli pochyb. A to ona tedy opravdu ani náhodou není šarlatánka. V mé situaci mě to tehdy neskutečně povzbudilo!

Ano, je to prokázáno. Tělo je po smrti o něco lehčí. Nicméně, tělo je pro duši jen dopravní prostředek skrz který se sbírají zkušenosti...
Však se o někom i řekne: chodí jako tělo bez duše. Na pořekadlech je spousta pravdy.
Zvíře má taky duši, ale trochu odlišnou od člověka...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mě zase kolegyně (velmi vzdělaný a stále se vzdělávající člověk v oboru psychologie a mimo to skvělý člověk jako takový) překvapila, když došlo na posmrtný život, řekla něco v tom smyslu, že co není vědecky vyvráceno, proč by nemohlo existovat.

Já o některých svých minulých životech vím, každý z nás jich prožil mnoho. Jeden by byl nuda, ne?

peggi16 napsal(a):
Ano, je to prokázáno. Tělo je po smrti o něco lehčí. Nicméně, tělo je pro duši jen dopravní prostředek skrz který se sbírají zkušenosti...
Však se o někom i řekne: chodí jako tělo bez duše. Na pořekadlech je spousta pravdy.
Zvíře má taky duši, ale trochu odlišnou od člověka...

Věříte tedy, "Peggi", nepochybně v existenci duše?

peggi16 napsal(a):
Ano, je to prokázáno. Tělo je po smrti o něco lehčí. Nicméně, tělo je pro duši jen dopravní prostředek skrz který se sbírají zkušenosti...
Však se o někom i řekne: chodí jako tělo bez duše. Na pořekadlech je spousta pravdy.
Zvíře má taky duši, ale trochu odlišnou od člověka...

"Ano, je to prokázáno. Tělo je po smrti o něco lehčí..."

Poněkud se nám odchýlila diskuse od prvotního zadání , ale snad to nevadí. Já slyšela o něčem mnohem relevantnějším stran "měření duše" než by bylo "pouhé" zvážení těla po smrti. Samozřejmě jsem to již zapomněla, ale zkusím se znovu pozeptat či po tom někde zapátrat...

fikovnice napsal(a):
Věříte tedy, "Peggi", nepochybně v existenci duše?

Ano, jsem o tom pevně přesvědčena.

fikovnice napsal(a):
"Ano, je to prokázáno. Tělo je po smrti o něco lehčí..."

Poněkud se nám odchýlila diskuse od prvotního zadání , ale snad to nevadí. Já slyšela o něčem mnohem relevantnějším stran "měření duše" než by bylo "pouhé" zvážení těla po smrti. Samozřejmě jsem to již zapomněla, ale zkusím se znovu pozeptat či po tom někde zapátrat...

Občas se to tady na diskuzích "zvrhne" jiným směrem. Ale snad nám bude odpuštěno.

Moc by mne zajímalo, jestli se Drápek vrátil, zatím žádné informace.

Já právě viděla nějaký dokument v tv a tam to říkali, že je tělo lehčí po smrti (snad o 200 g a ty připadají na tu duši), ale už je to nějakou dobu.
Kdybyste si vzpomněla, byla bych ráda, děkuji.

peggi16 napsal(a):
Občas se to tady na diskuzích "zvrhne" jiným směrem. Ale snad nám bude odpuštěno.

Moc by mne zajímalo, jestli se Drápek vrátil, zatím žádné informace.

Já právě viděla nějaký dokument v tv a tam to říkali, že je tělo lehčí po smrti (snad o 200 g a ty připadají na tu duši), ale už je to nějakou dobu.
Kdybyste si vzpomněla, byla bych ráda, děkuji.

Právě. Mě ten příběh neskutečně zaujal, snad i proto, že jej psal kluk/muž a ten konec napsal tak hezky a procítěně, že se přiznám - četla jsem to už x-krát a vždy mi u toho tečou slzy...

peggi16 napsal(a):
Ano, jsem o tom pevně přesvědčena.

Díky moc za odpověď. Já také...

fikovnice napsal(a):
Právě. Mě ten příběh neskutečně zaujal, snad i proto, že jej psal kluk/muž a ten konec napsal tak hezky a procítěně, že se přiznám - četla jsem to už x-krát a vždy mi u toho tečou slzy...

Ano, napsal to celkově moc hezky a procítěně, souhlasím s Vámi.
Taky se mi derou slzy do očí, když to čtu. Moc bych Pabovi přála, aby se kocour vrátil...ale už je to docela dlouho, co je pryč. V každém případě se měl kocour u Paba dobře, ne každý kočičák má štěstí na lidi a hezký život (ten hezký život měl sice až u Paba).
V každém případě, kdo takhle pomůže jakémukoliv zvířeti v nouzi, vytáhne ho z toho nejhoršího (nebo se o to aspoň pokusí), je u mě skvělý člověk, který nemyslí jen na sebe a pomůže i tomu nebohému zvířeti, které má na kahánku.

peggi16 napsal(a):
Ano, napsal to celkově moc hezky a procítěně, souhlasím s Vámi.
Taky se mi derou slzy do očí, když to čtu. Moc bych Pabovi přála, aby se kocour vrátil...ale už je to docela dlouho, co je pryč. V každém případě se měl kocour u Paba dobře, ne každý kočičák má štěstí na lidi a hezký život (ten hezký život měl sice až u Paba).
V každém případě, kdo takhle pomůže jakémukoliv zvířeti v nouzi, vytáhne ho z toho nejhoršího (nebo se o to aspoň pokusí), je u mě skvělý člověk, který nemyslí jen na sebe a pomůže i tomu nebohému zvířeti, které má na kahánku.

Přesně tak. Souhlasím s Vámi do puntíku! Jen tak OT - dost mě štvou některé zde se vyskytující do očí bijící hrubky a jak známo s gramatikou, mívají větší problém muži. A i po této stránce je ten příběh popsán bezchybně.
Je z toho poznat, že měl Drápka moc rád...a prostě ten závěr, ta slova, která napsal - neuvěřitelně procítěně a krásně!

peggi16 napsal(a):
Ano, napsal to celkově moc hezky a procítěně, souhlasím s Vámi.
Taky se mi derou slzy do očí, když to čtu. Moc bych Pabovi přála, aby se kocour vrátil...ale už je to docela dlouho, co je pryč. V každém případě se měl kocour u Paba dobře, ne každý kočičák má štěstí na lidi a hezký život (ten hezký život měl sice až u Paba).
V každém případě, kdo takhle pomůže jakémukoliv zvířeti v nouzi, vytáhne ho z toho nejhoršího (nebo se o to aspoň pokusí), je u mě skvělý člověk, který nemyslí jen na sebe a pomůže i tomu nebohému zvířeti, které má na kahánku.

Ještě mě k tomu napadá jedna věc, co mě na tom příběhu zaujala. A to jsou rozdílné odhady vetů na věk "Pabova" kocoura. Párkrát jsem se své vetky ptala třeba na stáří mých kocourů, i v minulosti, a bylo mi řečeno, že se to opravdu těžko odhaduje. Ale v případě zadavatelova příběhu se ty odhady věku velmi liší.
Pokud sem zas zavítá "Bodlinka", tak by mě zajímalo, zda se přibližně dá odhadnout věk kočky.
Nebo i Vy "Peggi" či ostatní - víte o nějakých honotících kritériích, dle kterých by se dal věk kočky aspoň přibližně určit?

fikovnice napsal(a):
Přesně tak. Souhlasím s Vámi do puntíku! Jen tak OT - dost mě štvou některé zde se vyskytující do očí bijící hrubky a jak známo s gramatikou, mívají větší problém muži. A i po této stránce je ten příběh popsán bezchybně.
Je z toho poznat, že měl Drápka moc rád...a prostě ten závěr, ta slova, která napsal - neuvěřitelně procítěně a krásně!

Napsala jsem Vám zprávu, možná Vás to bude zajímat.

Ano, když je to správně napsáno, líp se to čte a člověk to nemusí luštit. Ale každému není dáno, aby měl cit pro jazyk, někdy se vloudí překlep...

Kocoura bezpochyby miloval...většinou jsou "na kočky" ženy, muži spíš míň. O to je to hezčí.

Pokračování
Až do středy 4.11. se nic nedělo. Chodil jsem kolem, hledal ptal se, ale marně. Ve středu jsem zašel do krámku zeptal se paní u pokladny. Ta nic nevěděla, ale za 10 minut u nás zvoní mladá paní s dítětem, že kocoura dnes viděla. Šla se mnou na místo, kde ho viděla a slíbila že se po něm občas podívá. Ve čtvrtek jsem nebyl celý den doma a v pátek mi přišla SMS od mladé paní, že nám dala kocoura ve čtvrtek večer domů - dali ho prý naší 12ti leté dceři. Ta říkala ano, byla tu paní s kocourem, ale nebyl to on, trochu jiný kožich, jiná barva. Úplně jistá si ale nebyla, dala ho očuchat Kamče (to je naše fena - velká kocourova kamarádka) a kocour v tu chvíli zdrhnul. Asi to opravdu nebyl on. No, co se dá dělat. Přes víkend jsem hledal, ale opět nic. Dnes ráno mi zavolal jakýsi pán, že má doma kocoura, který odpovídá mému popisu. Odpoledne jsem si pro něj šel. Byl to on - kromě huby nakřivo, vyplazeného jazyka,2 zbylých zubů má ještě jeden chrakteristický znak - nepatrně zakalenou část rohovky levého oka, je to vidět jen v určitém světle, ale jde o 100% poznávací znamení. Prý šel od krámku za nimi domů - asi 3/4 km - prostě jen tak šel. Z řeči ale vyplynulo, že nedávno jim zemřela kočička, takže si myslím, že je to moje třetí (ta nejlepší) varianta "kocoura bezdomovce", kterého si dobří lidé vzali domů. Opravdu hodní lidé, kocour byl 26.10. den poté, co jsem ho viděl naposledy na veterině (mimochodem nyní ho ohodnotil na 13 nebo spíš 10 let - tentýž veterinář, který o něm před 3 lety řekl, že jde o kotě). Na radu veterináře mu nakoupili (asi ty nejdražší) granule, jaké jsou na veterině k mání, dostal jsem k němu i nový očkovací průkaz. Kocour čisťounký, vyčesaný. Ale to nejdůležitější, když se dozvěděli, že se kocour ztratil tak zavolali, takže Drápísek dnes celý večer slastně předl na mém břichu. Nakonec příběh jako z pohádky - všechno se v dobré obrátilo...(v což jsem už opravdu nevěřil)
Mimochodem, koukal jsem, že se tu rozběhlo zajímavé téma o duši (a nejen kočičí). Já také v těch posledních 14ti dnech ledaccos hledal a narazil např. na tohle http://karolinaloskotova.blog.cz/1012/1-kocici-pribeh
Ze širšího pohledu jsem se díky ztrátě kocoura dostal k filmu Celestinské proroctví a posléze ke stejnojmenné ještě mnohem zajímavější knize, kde se o té duši nebo jistém filozofickém přístupu k ní člověk opravdu hodně dozví.

pabo napsal(a):
Pokračování
Až do středy 4.11. se nic nedělo. Chodil jsem kolem, hledal ptal se, ale marně. Ve středu jsem zašel do krámku zeptal se paní u pokladny. Ta nic nevěděla, ale za 10 minut u nás zvoní mladá paní s dítětem, že kocoura dnes viděla. Šla se mnou na místo, kde ho viděla a slíbila že se po něm občas podívá. Ve čtvrtek jsem nebyl celý den doma a v pátek mi přišla SMS od mladé paní, že nám dala kocoura ve čtvrtek večer domů - dali ho prý naší 12ti leté dceři. Ta říkala ano, byla tu paní s kocourem, ale nebyl to on, trochu jiný kožich, jiná barva. Úplně jistá si ale nebyla, dala ho očuchat Kamče (to je naše fena - velká kocourova kamarádka) a kocour v tu chvíli zdrhnul. Asi to opravdu nebyl on. No, co se dá dělat. Přes víkend jsem hledal, ale opět nic. Dnes ráno mi zavolal jakýsi pán, že má doma kocoura, který odpovídá mému popisu. Odpoledne jsem si pro něj šel. Byl to on - kromě huby nakřivo, vyplazeného jazyka,2 zbylých zubů má ještě jeden chrakteristický znak - nepatrně zakalenou část rohovky levého oka, je to vidět jen v určitém světle, ale jde o 100% poznávací znamení. Prý šel od krámku za nimi domů - asi 3/4 km - prostě jen tak šel. Z řeči ale vyplynulo, že nedávno jim zemřela kočička, takže si myslím, že je to moje třetí (ta nejlepší) varianta "kocoura bezdomovce", kterého si dobří lidé vzali domů. Opravdu hodní lidé, kocour byl 26.10. den poté, co jsem ho viděl naposledy na veterině (mimochodem nyní ho ohodnotil na 13 nebo spíš 10 let - tentýž veterinář, který o něm před 3 lety řekl, že jde o kotě). Na radu veterináře mu nakoupili (asi ty nejdražší) granule, jaké jsou na veterině k mání, dostal jsem k němu i nový očkovací průkaz. Kocour čisťounký, vyčesaný. Ale to nejdůležitější, když se dozvěděli, že se kocour ztratil tak zavolali, takže Drápísek dnes celý večer slastně předl na mém břichu. Nakonec příběh jako z pohádky - všechno se v dobré obrátilo...(v což jsem už opravdu nevěřil)
Mimochodem, koukal jsem, že se tu rozběhlo zajímavé téma o duši (a nejen kočičí). Já také v těch posledních 14ti dnech ledaccos hledal a narazil např. na tohle http://karolinaloskotova.blog.cz/1012/1-kocici-pribeh
Ze širšího pohledu jsem se díky ztrátě kocoura dostal k filmu Celestinské proroctví a posléze ke stejnojmenné ještě mnohem zajímavější knize, kde se o té duši nebo jistém filozofickém přístupu k ní člověk opravdu hodně dozví.

"Pabo", to je úžasné, skvělé! A hlavně - to je jako přes kopírák s tím mým minulým kocourem - také byl už bezzubý a bylo mu 12let, ztratil se, po vyvěšení plakátů s nabídkou velmi vysoké odměny mi kdosi volal uprostřed noci. Já sedla do auta a jela 50km tam, kde měl být...no, nebyl to on - byl mu jen podobný! Užuž jsem chtěla z té vesnice odejet, byla noc, ale úplněk, takže bylo krásně vidět, já jsem plakala, že to opět nebyl on...a chystala se na smutnou zpáteční cestu, když najednou - to byl snad Boží zázrak - z úplné tmy se zničehonic vyloupla malá známá postavička mého kocoura (také mourovatý!) - šla jsem mu vstříc, on mně také a když mi skočil do náruče, tak jsem jen brečela a brečela - štěstím, nahromaděným stresem a strachem o něj... Bylo to neuvěřitelné setkání, mnohokrát jsem to pak vyprávěla, ta magičnost té noci, to, že mi volali z té vesnice, že mají doma asi našeho kocoura - ale přitom šlo o jiného, a pak ten nečekaný neuvěřitelný závěr toho magicky kouzelného večera, když se můj kocour vyloupl ze tmy - byl jako přízrak!
Opravdu moc a ze srdce Vám přeji ještě hodně šťastných let s Drápískem. Nádherně píšete...až tak, že mi to vždy vžene slzy do očí. Nedovedu si představit to Vaše a Drápískovo štěstí, když jste se zase setkali! Jediná věc, které bych se teď bála - aby se z něj nestal tuláček (vím, že jej máte kastrovaného). No a co se týká těch hodných lidí, co si Drápíska dočasně vzali, tak když napíšete odkud jste, myslím, že já nebo kdokoli jiný odtud bychom byli těm lidem schopni sehnat kocourka či kočku jako náhradu za kočičku, o niž přišli.
A víte, co by mě ještě hodně zajímalo - jak vypadalo to Vaše shledání - když jste si pro Drápíska šel k těm lidem? Byl to gejzír radosti a štěstí?
A ještě jednu věc Vám napíšu - nevím proč, ale odhadovala jsem Vás na odrostlého teenagera a Vy už máte dceru - teenagerku - ale to je opravdu jen poznámka na okraj.
Z Vašich příspěvků přímo sálá to, jak moc máte Drápka rád a to je moc a moc dobře!

pabo napsal(a):
Pokračování
Až do středy 4.11. se nic nedělo. Chodil jsem kolem, hledal ptal se, ale marně. Ve středu jsem zašel do krámku zeptal se paní u pokladny. Ta nic nevěděla, ale za 10 minut u nás zvoní mladá paní s dítětem, že kocoura dnes viděla. Šla se mnou na místo, kde ho viděla a slíbila že se po něm občas podívá. Ve čtvrtek jsem nebyl celý den doma a v pátek mi přišla SMS od mladé paní, že nám dala kocoura ve čtvrtek večer domů - dali ho prý naší 12ti leté dceři. Ta říkala ano, byla tu paní s kocourem, ale nebyl to on, trochu jiný kožich, jiná barva. Úplně jistá si ale nebyla, dala ho očuchat Kamče (to je naše fena - velká kocourova kamarádka) a kocour v tu chvíli zdrhnul. Asi to opravdu nebyl on. No, co se dá dělat. Přes víkend jsem hledal, ale opět nic. Dnes ráno mi zavolal jakýsi pán, že má doma kocoura, který odpovídá mému popisu. Odpoledne jsem si pro něj šel. Byl to on - kromě huby nakřivo, vyplazeného jazyka,2 zbylých zubů má ještě jeden chrakteristický znak - nepatrně zakalenou část rohovky levého oka, je to vidět jen v určitém světle, ale jde o 100% poznávací znamení. Prý šel od krámku za nimi domů - asi 3/4 km - prostě jen tak šel. Z řeči ale vyplynulo, že nedávno jim zemřela kočička, takže si myslím, že je to moje třetí (ta nejlepší) varianta "kocoura bezdomovce", kterého si dobří lidé vzali domů. Opravdu hodní lidé, kocour byl 26.10. den poté, co jsem ho viděl naposledy na veterině (mimochodem nyní ho ohodnotil na 13 nebo spíš 10 let - tentýž veterinář, který o něm před 3 lety řekl, že jde o kotě). Na radu veterináře mu nakoupili (asi ty nejdražší) granule, jaké jsou na veterině k mání, dostal jsem k němu i nový očkovací průkaz. Kocour čisťounký, vyčesaný. Ale to nejdůležitější, když se dozvěděli, že se kocour ztratil tak zavolali, takže Drápísek dnes celý večer slastně předl na mém břichu. Nakonec příběh jako z pohádky - všechno se v dobré obrátilo...(v což jsem už opravdu nevěřil)
Mimochodem, koukal jsem, že se tu rozběhlo zajímavé téma o duši (a nejen kočičí). Já také v těch posledních 14ti dnech ledaccos hledal a narazil např. na tohle http://karolinaloskotova.blog.cz/1012/1-kocici-pribeh
Ze širšího pohledu jsem se díky ztrátě kocoura dostal k filmu Celestinské proroctví a posléze ke stejnojmenné ještě mnohem zajímavější knize, kde se o té duši nebo jistém filozofickém přístupu k ní člověk opravdu hodně dozví.

Jinak ano, "Celestinské proroctví" už považuji tak nějak téměř za kultovní knihu... .

Pabo: to je krásná zpráva! Bulím tady jako želva radostí! Přeji Vám, aby jste byli s šťastní ještě hodně let a "Drápku, už žádné výpravy!".

fikovnice napsal(a):
Jinak ano, "Celestinské proroctví" už považuji tak nějak téměř za kultovní knihu... .

Taky proroctví :
https://www.youtube.com/watch?v=4OlMHAgXgXI&feature=em-share_video_user.

peggi16 napsal(a):
Napsala jsem Vám zprávu, možná Vás to bude zajímat.

Ano, když je to správně napsáno, líp se to čte a člověk to nemusí luštit. Ale každému není dáno, aby měl cit pro jazyk, někdy se vloudí překlep...

Kocoura bezpochyby miloval...většinou jsou "na kočky" ženy, muži spíš míň. O to je to hezčí.

Ale každému není dáno, aby měl cit pro jazyk, ...
"""""""""""""""""""""""
Někomu není dáno, mít cit pro kočku, kterou si pořídí....

Zuzzana napsal(a):

fikovnice napsal(a):
Ještě mě k tomu napadá jedna věc, co mě na tom příběhu zaujala. A to jsou rozdílné odhady vetů na věk "Pabova" kocoura. Párkrát jsem se své vetky ptala třeba na stáří mých kocourů, i v minulosti, a bylo mi řečeno, že se to opravdu těžko odhaduje. Ale v případě zadavatelova příběhu se ty odhady věku velmi liší.
Pokud sem zas zavítá "Bodlinka", tak by mě zajímalo, zda se přibližně dá odhadnout věk kočky.
Nebo i Vy "Peggi" či ostatní - víte o nějakých honotících kritériích, dle kterých by se dal věk kočky aspoň přibližně určit?

Taky si myslím, že se to dá těžko odhadnout, bohužel. O hodnotících kritériích jsem ani neslyšela, abych se přiznala, třeba by mohlo něco být na netu...ale jak to neví ani veterináři...

Pabo, jsem strašně moc ráda, že se Drapísek našel. Moc jsem v to už nevěřila, to je pravda. Hltavě jsem četla Vaše řádky a mám neskutečnou radost a slzy v očích. Děkuji Vám za zprávu, že jste nám dal vědět, jak to dopadlo.
Tak Vám přeji hodně šťastných let s kocourem a ať se vám oběma daří.

Konečně jsem měla čas to přelousknout celé a moc gratuluji k návratu kocoura.

Co se týče odhadu věku kočky - lze usuzovat pouze dle zubů, ale ani ty nejsou směrodatné (stačí zánět a i mladá kočka nemá moc zubů a cizí by ji tipl na stařenku).