Dobrý den,
mám černého 1 a půl roku starého kocoura a v 8 měsících vykastrovaného. Je jedináček v bytě. Pořád chodí a řve a jako když volá kočku. Přes den většinu dne prochrápe a v noci řádí a leze po zdi, záclonách a škrábe a ječí. Poslední dobou se chová jako kdyby nebyl vykastrován co se týče sexu. V noci mi leze na deku a obestoupí mi nohu a normálně drží v hubě tu deku a skáče mi po noze a vrká u toho. Vydrží třeba i hodinu. Je to normální, když je vykastrovaný? Přejde ho to? Další věc, kterou dělá je, že mě pořád jako loví, útočí na mě odkudkoli na mě skočí a hodně mě kouše a drápe, mám šrámy na rukou. Pokud ho třeba odháním tak ještě přitvrdí. Mám bolavé ruce. Myslím, že pro něj je to forma hraní. K příteli chodí se mazlit a mě má nejvíce k tomu kousání a škrábání. Je to můj miláček a chci, aby byl v naprosté pohodě. Myslíte, že ho to přejde? Máte někdo zkušenost? díky Kejřová.
Mám kocoura kastrovany v 7 měsících Ted je mu rok a mesic když po nocích rve známena to ze se ve dne nudil. Když ho zaměstnán přes den a to ho beru i na ksirkach autem na návštěvy ke kamarádům tak večer přijde primazli se a je klid. Proste mi tim dava najevo ze má moc nevyužíte energie.
Ty choutky ho přejdou, i u nás to trvalo spoustu měsíců, než se kocourek zklidnil.
To útočení také znám. Je to aktivní kočka, mladá, tak se musíte pravidelně, minimálně dvakrát denně věnovat. Hrejte si spolu, házejte mu míčky, aport, myšky, peříčka, ať se vyblbne. Pak je klid, doporučuju. Můj kocour bez toho taky nemůže.
Musíte počkat, až se kocourovi po kastraci vyplaví hormony z těla.pozná se to jednoduše podle toho, že mu ještě stále čpí moč jako nekastrovanému.Našemu kocourovi to trvalo 3 měsíce, než se uklidnil.Stále se snažil nakrýt naší kočku i když už byl vykastrovaný
A po třech měsících-učiněný beránek mazlivý.I když je to orientální typ, tak to věčný mňoukání mu zůstalo.-).
Kočičí svět
napsal(a):
No je pravda, že bych chtěl možná kamaráda. Jedna moje kočka je taky hodně kamarádská, bez druhé kočky by byla nešťastná - pořád si hrají, honí se po bytě, okusují se, olizují se. Zkuste pořídit k němu kotě. Já už bych si po zkušenostech jen jednu kočku nebrala. Vždycky alespoň 2.
Jenže...nezapomínejte na ten můj případ...všichni si mysleli jak se kocouři budou mít rádi, spát spolu atd., ale bohužel. Když budu hodně optimistická, tak to jejich soužití označím tak, že se trpně snáší... Pokud parťáka, tak bych asi volila jiné pohlaví...
Jinak můj mladej je jak z divokých vajec, už mu má být rok a půl, je to janek, co chytá amoky - začne lítat po bytě, skákat po všem možném, starší je kliďas. Každá kočka je originál...
Přesto ale - třeba by se mohla vyjádřit "Bodlinka", jestli není možné, aby při kastraci vet ponechal omylem kousíček varlete a to nadále produkovalo testosteron, nějak se mi to chování kocoura zadavatelky nezdá. U koček, kdy kastrace může být obtížnější, tak kousek funkční vaječníkové tkáně může opominut zůstat v dutině břišní. U kocourů se říká, že zákrok je velmi jednoduchý, ale samotnou by mě zajímalo, zda by k takovému nějakému omylu, jaký popisuji výše, mohlo dojít či zda jsou takové nějaké případy známé...
fikovnice
napsal(a):
Jenže...nezapomínejte na ten můj případ...všichni si mysleli jak se kocouři budou mít rádi, spát spolu atd., ale bohužel. Když budu hodně optimistická, tak to jejich soužití označím tak, že se trpně snáší... Pokud parťáka, tak bych asi volila jiné pohlaví...
Jinak můj mladej je jak z divokých vajec, už mu má být rok a půl, je to janek, co chytá amoky - začne lítat po bytě, skákat po všem možném, starší je kliďas. Každá kočka je originál...
Přesto ale - třeba by se mohla vyjádřit "Bodlinka", jestli není možné, aby při kastraci vet ponechal omylem kousíček varlete a to nadále produkovalo testosteron, nějak se mi to chování kocoura zadavatelky nezdá. U koček, kdy kastrace může být obtížnější, tak kousek funkční vaječníkové tkáně může opominut zůstat v dutině břišní. U kocourů se říká, že zákrok je velmi jednoduchý, ale samotnou by mě zajímalo, zda by k takovému nějakému omylu, jaký popisuji výše, mohlo dojít či zda jsou takové nějaké případy známé...
Tak je taky něco jiného, kdy se pořídí malé kotě a když puberťák (což bylo ve vašem případě s mladším). Kotě si lépe zvykne, u starších koček je to otázka času a povah, zda ks obě budou "pasovat".
lavacca
napsal(a):
Tak je taky něco jiného, kdy se pořídí malé kotě a když puberťák (což bylo ve vašem případě s mladším). Kotě si lépe zvykne, u starších koček je to otázka času a povah, zda ks obě budou "pasovat".
No ono to bylo věkově tak, že staršímu v té době už bylo přes 2 roky, a mladýmu dle útulku nějakých 5měsíců. A nesnášenlivý je právě mladý. Pořád nemohu pochopit, že si tak nějak předělal hierarchii po svém a permanentně se snaží být u mě na prvním místě, resp. být ve všem na prvním místě...
Nebo jste to myslela tak, že jsem si tehdy měla pořídit mnohem mladší kotě? Pokud jste to s tím puberťákem myslela takto, tak ano - mockrát jsem si říkala, že jsem si měla vzít třeba 3-měsíční kotě. Ale tehdy jsem měla jasnou představu - kotě, ale přece jen trošičku už odrostlejší. Paní mi tehdy v tom útulku vnucovala x jiných koček, já tam i po jiných kočkách pokukovala. Pak jsem se dozvěděla, že se jedná o jedno z nejpřísnějších depozit a že snad komusi odmítli dát k adopci kočku kvůli nějaké malichernosti (už si nepamatuji proč, ale byla to opravdu jakási pitomost). Tak jsem si pak říkala, že jsem u té paní asi vzbudila dost velou důvěru
. Když jsem s kocourem odcházela, tak jsem slyšela jak říká kterémusi z těch ostatních:"Neboj, paní si to určitě rozmyslí, a přijede si pro Tebe taky!" No, nerozmyslela ...
Ale stejně jak jsou ta depozita různá - když v tom prvním mi paní byla schopná o každičké z těch mnoha koček úplně všechno. nač jsem se ptala. Samozřejmě hlavně vlastnosti, a zdraví. Kdežto v tom druhém depozitu - to byla taková ta "typická osamocená "kočičí" paní", pro kterou jsou kočky všechno, přesto jsem měla pocit, že o jednotlivých jejích kočkách vůbec podrobnosti nevěděla. O jakékoli, na kterou jsem se zeptala, mi řekla, že je prostě úžasná. Líbilo se mi tam jedno kotě, ale bylo nemocné, tuším bralo ATB, ptala jsem se na ně a i v jeho případě mi jej paní chtěla dát hned k adopci - že si jej doma doléčím sama ...
fikovnice
napsal(a):
No ono to bylo věkově tak, že staršímu v té době už bylo přes 2 roky, a mladýmu dle útulku nějakých 5měsíců. A nesnášenlivý je právě mladý. Pořád nemohu pochopit, že si tak nějak předělal hierarchii po svém a permanentně se snaží být u mě na prvním místě, resp. být ve všem na prvním místě...
Nebo jste to myslela tak, že jsem si tehdy měla pořídit mnohem mladší kotě? Pokud jste to s tím puberťákem myslela takto, tak ano - mockrát jsem si říkala, že jsem si měla vzít třeba 3-měsíční kotě. Ale tehdy jsem měla jasnou představu - kotě, ale přece jen trošičku už odrostlejší. Paní mi tehdy v tom útulku vnucovala x jiných koček, já tam i po jiných kočkách pokukovala. Pak jsem se dozvěděla, že se jedná o jedno z nejpřísnějších depozit a že snad komusi odmítli dát k adopci kočku kvůli nějaké malichernosti (už si nepamatuji proč, ale byla to opravdu jakási pitomost). Tak jsem si pak říkala, že jsem u té paní asi vzbudila dost velou důvěru
. Když jsem s kocourem odcházela, tak jsem slyšela jak říká kterémusi z těch ostatních:"Neboj, paní si to určitě rozmyslí, a přijede si pro Tebe taky!" No, nerozmyslela ...
Ale stejně jak jsou ta depozita různá - když v tom prvním mi paní byla schopná o každičké z těch mnoha koček úplně všechno. nač jsem se ptala. Samozřejmě hlavně vlastnosti, a zdraví. Kdežto v tom druhém depozitu - to byla taková ta "typická osamocená "kočičí" paní", pro kterou jsou kočky všechno, přesto jsem měla pocit, že o jednotlivých jejích kočkách vůbec podrobnosti nevěděla. O jakékoli, na kterou jsem se zeptala, mi řekla, že je prostě úžasná. Líbilo se mi tam jedno kotě, ale bylo nemocné, tuším bralo ATB, ptala jsem se na ně a i v jeho případě mi jej paní chtěla dát hned k adopci - že si jej doma doléčím sama ...
Jen minioprava, spletla jsem se - starší měl tehdy necelé dva roky, ale prostě už to byl dospělák.