Partner nebo kocka...

V širší rodině je neudáte ?

Uz jsme se ptali uplne vsech, rodina, známí, známí známých, ... je to zaklety. asi brzy prijdu o partnera, protoze mi rekl, ze s nima v jedne domacnosti byt proste nemuze a jestli "to" nevyresim, bude se chte nechte muset odstehovat, coz chapu, ale ja je prece nemuzu vypustit na ulici. vubec nevim, jak to vyresit...

DelfinaPau napsal(a):
Dobrý den! Od mala zbožňuju kočky, micky, prostě všechno co mňouká, má drápky, hebkej kožíšek a svoji hlavu Mám dva 4 leté kocourky, jsou to bráškové, jsou skvělí a mám je moc ráda. Před dvěma lety jsem potkala svého současného partnera, který má alergické kočičí astma... Jsem zoufalá... Nic nepomáhá - koupání kocourků, uklízení, nepouštění do ložnice, nestačí to a doma je kvůli tomu hodně dusno o rádách zvenčí, at dám kluky do útulku, který mi drásaj srdce nemluvě... Do útulku je dát nemůžu a nedám, ale zoufale hledám člověka, který je bude mít rád jako já v který ocení jejich skvělou povahu. Věděli byste o někom takovém? Jsem z toho unavená, je mi nesmírně líto partnera, když se mu někdy zle dýchá, ale taky je mi líto kocourů, že jsou tu vlastně nechtění :-/ Jsem v patový situaci. Sehnat pro dva dospělý kocourky společný nový domov (byt, či domek s pozdější možností, ale ne nutností vycházek - nejsou bohužel venkovní) je nemožné... Poradíte?

Znám rodinu, kde jsou astmatici všichni a přesto mají kočky. Vyřešili to odstraněním veškeré "chemie" a éček ze svého života. Žádný osvěžovače, leštidla, aviváže, hotové potraviny... astma zmizelo a kočky zůstaly.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Znám rodinu, kde jsou astmatici všichni a přesto mají kočky. Vyřešili to odstraněním veškeré "chemie" a éček ze svého života. Žádný osvěžovače, leštidla, aviváže, hotové potraviny... astma zmizelo a kočky zůstaly.

To je zajimavy pristup, vite, sama jsem zjistila, kdyz uz jsem kocourky mela doma, ze mam alergii, ne tedy astma jako partnera, ale po pomazleni s kocoury vyrazka, ryma, paleni oci, etc., ale vydrzim to kvuli nim a klidne bych si je i coby alergik nechala nadale, jenze to je prave ono - partner ma sice kocoury taky rad, ale neznamenaji pro neho tolik, co pro me, tedy motivace vpravit do sveho zivota tolik omezeni jako rodina, o ktere pisete, je nulova :-/ rikala jsem mu o ruznych homeopatikach, psychosomatice, ale on na to neni

DelfinaPau napsal(a):
To je zajimavy pristup, vite, sama jsem zjistila, kdyz uz jsem kocourky mela doma, ze mam alergii, ne tedy astma jako partnera, ale po pomazleni s kocoury vyrazka, ryma, paleni oci, etc., ale vydrzim to kvuli nim a klidne bych si je i coby alergik nechala nadale, jenze to je prave ono - partner ma sice kocoury taky rad, ale neznamenaji pro neho tolik, co pro me, tedy motivace vpravit do sveho zivota tolik omezeni jako rodina, o ktere pisete, je nulova :-/ rikala jsem mu o ruznych homeopatikach, psychosomatice, ale on na to neni

A kde kocoury inzerujete? Dala jste si inzerát na různé inzertní servery?

Já bych kočky ani psy a ostatní kvůli partnerovi pryč nedala, ale je fakt, že já bych se s ním nedala dohromady, zjistit, že má astma. To je zbytečné lámání přes koleno. I takhle nemáte nikde jistotu, že dáte-li kocoury pryč, že se s přítelem třeba za měsíc dva nerozdejte a pak co? Zůstanete úplně sama a budete si vyčítat, že jste se kvůli němu vzdala kocourů, jež s Vámi strávili 4 roky (což je pořád o půlku déle než znáte svého přítele).

Nota bene zkusila jste se poptat ve své okolí v soukromých depozitech, apod. zda nenabízí i dočasné péče? Funguje to hlavně u psů, ale dělá se to i u koček - kočky si vezme do péče člověk, jež jim dále hledá domov, ale kočky žijí normálně v bytě jako členi rodiny.

Vite,. kdyz jsme spolu zacali bydlet, rekl, ze to proste zkusime a uvidime. ted uz skoro dva roky vidime... ze to nejde Uprimne jsem si zpocatku take rikala, co kdyz vztah nevydrzi, neni to pekne, ale cloveka to napadne, ta myslenka na to, ze "kocour me nezradi", jenze partner se ma brzy stat mym manzelem. docasny depozit je zajimavy napad, ale uprimne receno by me hanba fackovala kdybych je tam vezla... tam patri zvirata v nouzi, u nas doma jsme v nouzi jen partner a ja... :-/////.

Domluvte se s paní z vlákna "4 kočky v jednom pokoji".

ladd napsal(a):
Domluvte se s paní z vlákna "4 kočky v jednom pokoji".

Diky ta tip, pani preferuje kotata, ale zkusila jsem, uvidime...

Pani má 2 kočky v jedný místnosti. Přišlo mi dost šílený, že chce další 2. Vzhledem k tomu, že ale pro ně má voliéru, řekl jsem si, že by mohla udělat dobrý skutek, to by mi dávalo smysl, vzít si ještě další. Mají ale zřejmě určitou představu o vzhledu kočky.

lavacca napsal(a):
A kde kocoury inzerujete? Dala jste si inzerát na různé inzertní servery?

Já bych kočky ani psy a ostatní kvůli partnerovi pryč nedala, ale je fakt, že já bych se s ním nedala dohromady, zjistit, že má astma. To je zbytečné lámání přes koleno. I takhle nemáte nikde jistotu, že dáte-li kocoury pryč, že se s přítelem třeba za měsíc dva nerozdejte a pak co? Zůstanete úplně sama a budete si vyčítat, že jste se kvůli němu vzdala kocourů, jež s Vámi strávili 4 roky (což je pořád o půlku déle než znáte svého přítele).

Nevím já bych ty svoje chlupáčky nedala sama jsem astmatik i alergik ale vetšinu problémů řeší kvalitní čistička vzduchu a uklid vhodnými přípravky jako třeba http://www.sanicat.eu/cz/products/cats/home-care/sanicat-clear-oxygen-floor-cleaner tím neuklízím jen podlahy ale všechny omyvatelné povrchy což je u mě vše protože nejaké koberečky dečky nepřipadají v uvahu... jo někdy je špatný den nedýchá se mi dobře ale od toho jsou léky
Kamarádka má podobný problém ale se psem... no u nich nepřipadá v uvahu že by šel pes pryč...
Nesoudím vás na vašem místě bych ale vyhlásila že daruji dva kocoury do společné péče se vším vybavením zadarmo ale udělala bych z toho "výběrové řízení" prostě tak aby jste si byla jistá že budou v pořádku a že mužete i občas na návštěvu.

Mě na alergie - veškeré a astma a kousání nehtů pomohla hypnóza.
Jako dítě jsem nemohl dýchat, neměl jsem žádné plyšáky, koberce, záclony, závěsy, ubrusy, nic.
No a po hypnóze, kterou mi udělali v 19 letech jsem si přestal kousat nehty,
přestal jsem brát těžké kortikoidy na astma, přestal jsem brát léky na alergii
a zhubnul jsem třicet kilo.

Mám dva kocoury, kteří mi denně olizují nos a neustále se chtějí chovat, nosit, mazlit,
spím pod pořádnou duchnou z husího peří a nic mi není.
Tomu jednomu - nalezenec z ulice z 18.12.2015 uklízím záchod, protože ho mám ještě doma, je malý a na zimu ho ven dát nechci a taky se bojím, aby ho nezničila kuna.
Neotékám, neškrábu se - nic.

Je jasné, že to asi neřeší vaši situaci, neboť pokud ten kluk nechce, tak kde není vůle,
není ani cesta.
Jsem z Karlovarska, kocoury bych si klidně vzal, ale museli by být po čase venkovní.
Resp. jde o statek, kde jsou seníky stodoly, takže zázemí by měli - ne úplně venku.

No, zkuste se zeptat v dobrém útulku, třeba by někdo blíž měl zájem.

Vše je psychické.

Jsem z Karlovarska, kocoury bych si klidně vzal, ale museli by být po čase venkovní.
Resp. jde o statek, kde jsou seníky stodoly, takže zázemí by měli - ne úplně venku.
""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Venkovní ?
Co už může být pro kočku lepší ?
""""""""""""
No, zkuste se zeptat v dobrém útulku, třeba by někdo blíž měl zájem.
Žádný útulek nemůže být lepší,
než by to bylo "na svobodě."

Pomozte zadavatelce a "alimenty" neodmítejte.

DelfinaPau: já bych je nedala. Můj otec je astmatik. Když jsem v mládí ještě žila s rodiči, tlačil na mě, ať se vzdám křečků, zakrslého králíka. Neudělala jsem to, a zvládl to.

Už spoustu let žijí rodiče sami, bez zvířat, koberců minimum, a astmatické potíže se nijak nezlepšily.

Ono existuje astma, které je pouze ve vztahu k alergii na kočky? Jaké má partner příznaky? Když je bez nich, tak je v pohodě?

Možná, že by stačilo změnit léky u alergologa jako to mám já.Jsem astmatik, alergik, beru spreje a co mám kočky 6 let, tak už z nich nemám žádné problémy.Většinou mě chytne astma z ledového vzduchu nebo z velikého horka.Kočky se mnou spí, myjí mě, a já bych je tedy nedala za nic na světě...

rapotacka11 napsal(a):
Jsem z Karlovarska, kocoury bych si klidně vzal, ale museli by být po čase venkovní.
Resp. jde o statek, kde jsou seníky stodoly, takže zázemí by měli - ne úplně venku.
""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Venkovní ?
Co už může být pro kočku lepší ?
""""""""""""
No, zkuste se zeptat v dobrém útulku, třeba by někdo blíž měl zájem.
Žádný útulek nemůže být lepší,
než by to bylo "na svobodě."

Pomozte zadavatelce a "alimenty" neodmítejte.

Souhlas s rapoťačkou. Pokud si budou zvykat na chození ven postupně a k tomu na statku, tak pro převážnou většinu koček ideální řešení. Ráj na zemi.
Případně ještě hledat jiný způsob, jak se zbavit astma.

Za mne: já bych své zvíře nikdy nedala. Respective, dalo by se (ne tedy pro mne, ale pro zadavatelku) uvažovat třeba o tom statku, kocouři by jistě byli spokojení. Ale v prvé řadě, by musel partner vyčerpat opravdu všechny možnosti, se alergie(astmatu) zbavit. Pokud se mu nechce moc se zabývat sebou a zabývá se jen kočkama, tak bych se zamyslela. Protože se budete brát, jistě chcete rodinu a děti tak člověku změní a převrátí život, že ústupky kočkám jsou proti tomu h...o. Znám i chlapy, kteří tedy nehodlali nic měnit ani s děckama a samozřejmě to dopadlo tak, že je s nima ženská sama.

Jenom tak přemýšlím o tom, co bych dělala, kdyby najednou manžel chtěl, abych se zbavila veškeré naší zvířeny. Když jsme se seznámili, já studovala veterinu a on se zvířat bál, to bylo něco pro moje spolužáky. První pes měl být - chacha - venku, no dostali jsme se až na stav, kdy s námi spí buď kocour, nebo fudlák. On pochopil, že bez zvířat to nebudu já, že to je moje touha a tak to zvládl.
Psala jste, že milujete kočky... Uvědomujete si, že s tímto partnerem už nikdy nic doma mít nebudete? Není to jen o tom dát pryč tyhle dva. Tím v žádném případě nemyslím, že byste měla partnerovi dát vale. Jenom jestli jste udělali vše, co šlo.
Zkuste oslovit Kočičí naději, děvčata mají velké zkušenosti s umisťováním zvířátek v nouzi a dokáží najít domov i čtyřem sourozencům, tak snad by pomohly se dvěma.

inusanka napsal(a):
Jenom tak přemýšlím o tom, co bych dělala, kdyby najednou manžel chtěl, abych se zbavila veškeré naší zvířeny. Když jsme se seznámili, já studovala veterinu a on se zvířat bál, to bylo něco pro moje spolužáky. První pes měl být - chacha - venku, no dostali jsme se až na stav, kdy s námi spí buď kocour, nebo fudlák. On pochopil, že bez zvířat to nebudu já, že to je moje touha a tak to zvládl.
Psala jste, že milujete kočky... Uvědomujete si, že s tímto partnerem už nikdy nic doma mít nebudete? Není to jen o tom dát pryč tyhle dva. Tím v žádném případě nemyslím, že byste měla partnerovi dát vale. Jenom jestli jste udělali vše, co šlo.
Zkuste oslovit Kočičí naději, děvčata mají velké zkušenosti s umisťováním zvířátek v nouzi a dokáží najít domov i čtyřem sourozencům, tak snad by pomohly se dvěma.

Podobnou situaci řešili včera na skupině pro pomoc psům na FB, kdy manželé spolu mají 2 malé děti, paní je mateřské a sama napsala, že nebýt na manželovi finanční závislá, bere kramle a mizí. Že ji manžel vyčítá jakoukoli pomoc zvířatům v nouzi, že utrácí za děti, atd. A ona že prostě tíhne k tomu, někomu pomáhat a že tak před ním musí tajit, že sem tam něco pošle do útulku, atd. Většina se tam shodla na tom, že málokdy to vydrží tam, kde partner nemá vztah ke zvířatům a nedej bože, aby kvůli nim něco omezil (např. dovolené - psala tam paní, že dříve jezdili na dovolené k moři a teď se 2 psy a 3 kočkami jedou max. na víkend po Čechách, tj. našli ten kompromis, atd.). Tak jsem si tak taky říkala, že pokud se teď paní zbaví kocourů, co bude následovat?

Já chápu, že pokud se příteli blbě dýchá, atd. že ho to netěší, ale pokud by nebyl schopen vyzkoušet všechno, co lze (např. kamarádka s astmatem chodila na injekce a bere prášky a doma v bytě mají 2 psy), tak by mi za to nestál. Navíc není to, že byste si kočky pořídila až po tom, co jste byli spolu /tudíž se dalo třeba čekat, že bude problém/, ale kocouři u vás bydleli už 2 roky předtím... a vážně jste schopná být bez jediného zvířete doma? Já bych to teda nedala ani omylem. Už když jsem byla na 5 týdnů studijně v Anglii jsem tam ňuchala každou kočku, co jsem potkala. To samé na dovolené v Řecku jsem tam 14 dní denně mazlila toulavou fenku, co se potulovala kolem hotelu. Prostě já nedám bez zvířat ani ránu. A nesnesla bych partnera, který by mi je zakazoval.

Mám kamarádku, která tak toužila po kočce, až si ji pořídila a když to manžel nezvládl, opustila společné bydlení a bydlela s kocourem...

Inusanka: No to už je docela extrém.

I když - já také vím, jaké je to bydlet sama s kocourem - harmonický vztah

inusanka napsal(a):
Jenom tak přemýšlím o tom, co bych dělala, kdyby najednou manžel chtěl, abych se zbavila veškeré naší zvířeny. Když jsme se seznámili, já studovala veterinu a on se zvířat bál, to bylo něco pro moje spolužáky. První pes měl být - chacha - venku, no dostali jsme se až na stav, kdy s námi spí buď kocour, nebo fudlák. On pochopil, že bez zvířat to nebudu já, že to je moje touha a tak to zvládl.
Psala jste, že milujete kočky... Uvědomujete si, že s tímto partnerem už nikdy nic doma mít nebudete? Není to jen o tom dát pryč tyhle dva. Tím v žádném případě nemyslím, že byste měla partnerovi dát vale. Jenom jestli jste udělali vše, co šlo.
Zkuste oslovit Kočičí naději, děvčata mají velké zkušenosti s umisťováním zvířátek v nouzi a dokáží najít domov i čtyřem sourozencům, tak snad by pomohly se dvěma.

Taky o tom přemýšlím. Kdyby mě manžel dal na výběr, bylo by to opravdu těžké dilema, ale naštěstí už jsme se brali každý s nějakým tím zvířetem, takže tohle nehrozí. Asi bych se prostě nemohla hned na začátku dát dohromady s člověkem, který by ke zvířatům neměl vztah. Problém je ale alergie - potom bych hledala řešení v tom nemít zvířata v bytě. To ale předpokládá mít barák a mít jen taková zvířata, která mohou být venku, popř. jim postavit na zahradě další domek, kam by manžel nemusel chodit. A nebo bych hned na začátku (dokud není pozdě) dokonce zvážila i rozchod s takovým partnerem. Život je krátký a pokud ho člověk chce prožít podle svých představ, tak podle mé představy by nebylo to, že bych sice měla chlapa, který by byl hodný, pracovitý..., ale mě by v životě něco podstatného chybělo, a to jsou ta zvířata. Vždyť se dá najít jiný chlap, který bude taky hodný, pracovitý... a nadto bude mít také ta zvířata a žádný odpor nebo alergii k nim. Jenže ono se to dobře radí a ve skutečnosti může být ledacos jinak. Já vím, že život je o kompromisech, ale ne o tom, že úplně zahodím to, co mám ráda, to potom nežiji svůj život, ale život někoho jiného. A konec konců - chlapi (i ženy) v životě odchází a přichází, ale zvířata zůstávají... (nejsem cynik, ale pragmatik, tak to mnohdy v životě je).

Jenže tady je trochu zapomínáno na partnerovu nemoc...

Jedna věc je, když někdo to zvíře nechce, protože proto.
Protože to něco stojí, protože se to musí venčit, protože to dělá chlupy,
protože na to žárlí, protože to smrdí (i triliarda dalších důvodů).

Ale pokud ten kluk opravdu zdravotně trpí - ve smyslu trpí - a toleruje kočky
jen kvůli vztahu, na kterém mu jinak velmi záleží a vztah jinak je bez trhlinky,
tak já osobně bych té jeho velkorysosti (trpí je, ale nezakročil proti nim) nevyužíval
do nekonečna. Nezneužíval bych ji.

Když jsem nemohl mít zvířata, tak jsem měl permanentku do zoo a chodil jsem tam
i několikrát týdně, prostě jak to šlo. Vždycky se to dá nějak udělat a všechny ty naše
"lásky" je možné ukojit a uspokojit.

Otázka je, zda ten zdravotní stav je takový, neměnný a neslučitelný a kočkou.
Změnu bydlení - z bytu do domu - jste nezvažovali? Při tom by se (možná) odhalily
další charakterové vlastnosti protějšku, resp. závažnost neslučitelnosti života s kočkami.

I když se to tu námi milovníky koček jen hemží, tak zdraví je podle mě prostě přednější.
Nebo jinak - nesnesl bych mít něco, čím druhému ubližuju (a jsem sto to změnit).
Prostě jsem až příliš velký dobrák a obětuji se často pro druhé.
Myslím, že držet kočky u (skutečně, odůvodněně) trpícího člověka by bylo poměrně sobecké. A milovníci zvířat přece sobečtí nejsou, ne?

A kdybyste se náhodou rozešli potom, už bez koček, tak si to pak hlavně nevyčítejte.
Já si říkám to od Edith Piaf - ničeho nelituj.

Já si myslím, že sdílení koníčků je pro vztah velmi důležité. Pokud někdo miluje kočky a nemůže je mít, i když kvůli partnerově nemoci, není ten vztah prostě plnohodnotný. Zní to možná tvrdě, ale uvedu příklad:
kamarádka je myslivec. Její známosti s nemyslivci vždy skončily, i když to byli jinak dobří chlapi. Proč? Nedokázali se smířit s tím, že v sobotu je na brigádách nebo na honech místo toho, aby vařila oběd, někteří asi i žárlili, protože byla mezi jinýma chlapama, má samozřejmě i psa, který také zabíral čas... prostě nefungovalo to. Občas oželelela nějakou mysliveckou akci, aby doma byl klid, ale co z toho? Mohla nechat myslivosti úplně kvůli chlapovi, ale její život by nebyl úplný. Nakonec si našla myslivce a je šťastná. Většinou všude chodí spolu, ona mu nevyčítá večery proseděné na posedu (jako to dělají jiné manželky), protože buď chodí taky, nebo prostě chápe, co taková čekaná pro myslivce znamená.
Ač to zní tvrdě, já po svých zkušenostech, bych volila jiného partnera, protože být celý život flustrovaná z toho, že nemohu mít to, co mám ráda (v případě zadavatelky kočky), tak to se stejně odrazí i na tom spolužití, budou se hádat zdánlivě o jiné věci a stejně to neskončí dobře.
Honzapm: jak píše zadavatelka, už teď se hádají kvůli kočkám, jen zadavatelka dělá ústupky (koupání kocourů, uklízení, nepouštění do ložnice...), ale co dělá pro to její partner? Bere léky, snaží se zajisti jiné bydlení? Takže ten vztah nebude asi zase tak ideální.
Partner by si měl najít nějakou nemilovnici zvířat v paneláku a zadavatelka milovníka zvířat s barákem a spokojeni budou všichni.
Kompromisy v životě se mají dělat, ale ne v tak podstatných věcech jako jsou koníčky a tím i životní styl.

honzapm napsal(a):
Jenže tady je trochu zapomínáno na partnerovu nemoc...

Jedna věc je, když někdo to zvíře nechce, protože proto.
Protože to něco stojí, protože se to musí venčit, protože to dělá chlupy,
protože na to žárlí, protože to smrdí (i triliarda dalších důvodů).

Ale pokud ten kluk opravdu zdravotně trpí - ve smyslu trpí - a toleruje kočky
jen kvůli vztahu, na kterém mu jinak velmi záleží a vztah jinak je bez trhlinky,
tak já osobně bych té jeho velkorysosti (trpí je, ale nezakročil proti nim) nevyužíval
do nekonečna. Nezneužíval bych ji.

Když jsem nemohl mít zvířata, tak jsem měl permanentku do zoo a chodil jsem tam
i několikrát týdně, prostě jak to šlo. Vždycky se to dá nějak udělat a všechny ty naše
"lásky" je možné ukojit a uspokojit.

Otázka je, zda ten zdravotní stav je takový, neměnný a neslučitelný a kočkou.
Změnu bydlení - z bytu do domu - jste nezvažovali? Při tom by se (možná) odhalily
další charakterové vlastnosti protějšku, resp. závažnost neslučitelnosti života s kočkami.

I když se to tu námi milovníky koček jen hemží, tak zdraví je podle mě prostě přednější.
Nebo jinak - nesnesl bych mít něco, čím druhému ubližuju (a jsem sto to změnit).
Prostě jsem až příliš velký dobrák a obětuji se často pro druhé.
Myslím, že držet kočky u (skutečně, odůvodněně) trpícího člověka by bylo poměrně sobecké. A milovníci zvířat přece sobečtí nejsou, ne?

A kdybyste se náhodou rozešli potom, už bez koček, tak si to pak hlavně nevyčítejte.
Já si říkám to od Edith Piaf - ničeho nelituj.

Ale jo, já to beru, že je pán nemocný a tak je to problém, který mávnutím pírka nevyřeší. Na druhou stranu je ale otázka, zda zkusil brát léky apod. a to dání kocourů pryč je opravdu tou poslední možností společného bytí.. Teď budu trochu hnusná, ale už právě pro toto bych se s ním nedala dohromady, když se o té nemoci vědělo a taky se vědělo, že má paní 2 kocoury...

Kamarád mi např. včera řekl, že jsem "singlechtivá". Ale to není o tom, že bych nikoho nechtěla, ale o tom, že jsem dosud nepotkala nikoho, kdo by mi za ten vztah stál. Mmj. i to, aby min. respektoval zvířata (a tím pádem jaksi logicky odpadávají muži s alergií či astmatem, protože tam by dříve či později k tomu konfliktu vůči zvířeti došlo). Tak to prostě je. Nedám zvíře, které je se mnou x let pryč jen proto, abych byla s člověkem, se kterým se můžu za pár měsíců rozejít a co pak? Budu si rvát vlasy, že jsem se vzdala milovaného tvora, který mi věřil?

koňadra napsal(a):
Já si myslím, že sdílení koníčků je pro vztah velmi důležité. Pokud někdo miluje kočky a nemůže je mít, i když kvůli partnerově nemoci, není ten vztah prostě plnohodnotný. Zní to možná tvrdě, ale uvedu příklad:
kamarádka je myslivec. Její známosti s nemyslivci vždy skončily, i když to byli jinak dobří chlapi. Proč? Nedokázali se smířit s tím, že v sobotu je na brigádách nebo na honech místo toho, aby vařila oběd, někteří asi i žárlili, protože byla mezi jinýma chlapama, má samozřejmě i psa, který také zabíral čas... prostě nefungovalo to. Občas oželelela nějakou mysliveckou akci, aby doma byl klid, ale co z toho? Mohla nechat myslivosti úplně kvůli chlapovi, ale její život by nebyl úplný. Nakonec si našla myslivce a je šťastná. Většinou všude chodí spolu, ona mu nevyčítá večery proseděné na posedu (jako to dělají jiné manželky), protože buď chodí taky, nebo prostě chápe, co taková čekaná pro myslivce znamená.
Ač to zní tvrdě, já po svých zkušenostech, bych volila jiného partnera, protože být celý život flustrovaná z toho, že nemohu mít to, co mám ráda (v případě zadavatelky kočky), tak to se stejně odrazí i na tom spolužití, budou se hádat zdánlivě o jiné věci a stejně to neskončí dobře.
Honzapm: jak píše zadavatelka, už teď se hádají kvůli kočkám, jen zadavatelka dělá ústupky (koupání kocourů, uklízení, nepouštění do ložnice...), ale co dělá pro to její partner? Bere léky, snaží se zajisti jiné bydlení? Takže ten vztah nebude asi zase tak ideální.
Partner by si měl najít nějakou nemilovnici zvířat v paneláku a zadavatelka milovníka zvířat s barákem a spokojeni budou všichni.
Kompromisy v životě se mají dělat, ale ne v tak podstatných věcech jako jsou koníčky a tím i životní styl.

Přesně tak, život je moc krátký na to ho trávit se s někým, kdo můj koníček nechápe, případně kritizuje, kdykoli to je či mi ho rovnou zakazuje. To prostě nikdy fungovat nebude. Naopak všude se všichni shodnou, že ty společné zájmy vztah jen utuží.

lavacca napsal(a):
Přesně tak, život je moc krátký na to ho trávit se s někým, kdo můj koníček nechápe, případně kritizuje, kdykoli to je či mi ho rovnou zakazuje. To prostě nikdy fungovat nebude. Naopak všude se všichni shodnou, že ty společné zájmy vztah jen utuží.

Ještě bych chtěla dodat, že nefunguje ani to, že každý má jiného koníčka. Nejprve je velké odhodlání. Holt já budu dělat tohle a ty tamto a nebudeme si to vyčítat. Jenže dřív nebo později to také narazí. Např. ona chce, aby partner jel s ní na výstavu psů, sdílel s ní radost z úspěchu jejich psa. On naopak psy moc nemusí, jel by jen kvůli partnerce, ale zrovna v tom termínu má sraz leteckých modelářů. Takže každý jde po svém a každého z nich mrzí, že tu "jeho" radost s ním nesdílí ten druhý, že na akci má každý svého partnera, jen oni jsou tam sami. A pak dojde na výčitky, že jednou přece můžeš opustit to svoje a jít se mnou... a naopak. Ne, prostě tohle taky nefunguje. Není nad to, když lidi sdílejí koníčka stejného, mají o mnoho bohatší život utužený společnými zážitky, přáteli, známými apod.

joanne.s napsal(a):
Inusanka: No to už je docela extrém.

I když - já také vím, jaké je to bydlet sama s kocourem - harmonický vztah

A já žiju dokonce v "trojce" - se dvěma kocoury!

Zadavatelko, je něco nového? Čtu tady to vlákno a je mi smutno - za Vás zadavatelko a za ty Vaše chlupáče. No, snad se rozhodnete správně. Nejvíc se kloním k tomu, aby partner zkusil vše stran léčby alergie/astmatu, vyhledal dobrého imunologa/alergologa a zkusil se léčit všemi dostupnými prostředky - existuje např. desenzibilační terapie, imunomodulace, apod. A v neposlední řadě - astma, jak zde již někdo psal, má opravdu hodně společného s psychikou - dokonce může být psychosomatického původu. Tak bych se na to zkusila kouknout ze všech možných úhlů, určitě by nikterak neuškodila akupunktura (u alergií mívá dobrý efekt), zkusila návštěvu dr. zabývající se celostní medicínou, atd.atd.

Jak na začátku uvádím, že mě mnohých mých obtíží zbavila lehká hypnóza,
tak ta byla součástí tohohle kurzu:
http://www.modraalfa.cz/

Šlo o víkendový kurz v Plzni v Domu u Slunce.
Celá sobota, přespání na karimatkách v Domě (kdo chtěl), celá neděle,
a pak ještě jedna celá sobota a ještě jedna celá sobota.

Bylo to fajn, potkal jsem tam pár milých lidí, s některými se vídám dodnes.
Je to tedy už 15-16 let, tak neposloužím, zda vše funguje tak, jako dříve.

Není potřeba mít obavu, že je to nějaká sekta nebo šlendrián.
Mě to doporučil náš učitel psychologie na VŠ (prof. Reinisch, ať je mu země lehká).
Tak jsem tam šel.

Ale na druhou stranu je to všechno hlavně o vás - kdo chce a věří, může mít úspěch.
Kdo je skeptik a nedá do toho vše, nemusí mít.

Dřív jsem měl nehty do krve, že jsem ani psát nemohl, dneska mi moje nehty holky
závidí a občas se i nějaká zeptá, jestli si je bělím nebo co s nima dělám, že vypadají
tak super - vůbec nic.
Zbytek viz. výše.

Tak koukám na Modré Alfě na kalendář akcí, a v Praze mají příští víkend zrovna seminář.

U mě byla většina psychických a zdravotních problémů způsobena rozvodem a hádkami našich, takže Modrá Alfa mě docela zachránila - zavčasu, v těch 19 letech.

V té hypnóze jsem se dostal na místo, které moc dobře znám a líbí se mi tam - jedna cesta na venkově, no a já stojím na začátku té cesty, slunce svítí a najednou koukám - naproti mě jdou naši a drží se za ruku...
No, ořval jsem to, probral se z hladiny alfa a utekl pryč. A od tý doby je mi ale líp.

Jak tady tak čtu ty všechny různé názory, tak je mi zadavatelky moc líto. V podstatě je to taková patová situace, kdy se musí pro někoho rozhodnout.
S mým manželem sdílíme stejné nadšení pro zvířata a neumím si představit, že by to bylo jinak. Předtím jsme měli psy, nyní máme 3 kočky a staráme se o ně společně a také tak stejně je milujeme.
Mám kamarádku a ta má psa a kocoura, protože si je moc přála. Její manžel pro to není, ale tehdy je povolil. Jenže ani časem k zvřatům nepřilnul a nesnáší je, jsou mu viditelně na obtíž. Kamarádka se snaží udělat vše pro to, aby se zvířata s tím manželem co nejméně potkávali. Je to velmi těžká situace, i ta zvířata vycítila, že on je nemá v lásce a raději se mu i samy vyhýbají. Na mě to ale v jejich domácnosti působí strašně smutně až depresívně a tak o to víc si vážím toho, že mám partnera, který sdílí se mnou stejné nadšení pro naše kočičky, protože pak ten vztah je úplně o něčem jiném.
Takže ať se zadavatelka rozhodne jakkoliv, je mi jí líto už jen z toho, že musí VOLIT, pro kterou variantu se rozhodne...

Bejina napsal(a):
Jak tady tak čtu ty všechny různé názory, tak je mi zadavatelky moc líto. V podstatě je to taková patová situace, kdy se musí pro někoho rozhodnout.
S mým manželem sdílíme stejné nadšení pro zvířata a neumím si představit, že by to bylo jinak. Předtím jsme měli psy, nyní máme 3 kočky a staráme se o ně společně a také tak stejně je milujeme.
Mám kamarádku a ta má psa a kocoura, protože si je moc přála. Její manžel pro to není, ale tehdy je povolil. Jenže ani časem k zvřatům nepřilnul a nesnáší je, jsou mu viditelně na obtíž. Kamarádka se snaží udělat vše pro to, aby se zvířata s tím manželem co nejméně potkávali. Je to velmi těžká situace, i ta zvířata vycítila, že on je nemá v lásce a raději se mu i samy vyhýbají. Na mě to ale v jejich domácnosti působí strašně smutně až depresívně a tak o to víc si vážím toho, že mám partnera, který sdílí se mnou stejné nadšení pro naše kočičky, protože pak ten vztah je úplně o něčem jiném.
Takže ať se zadavatelka rozhodne jakkoliv, je mi jí líto už jen z toho, že musí VOLIT, pro kterou variantu se rozhodne...

Mám v rodině stejnou situaci, jakou má Vaše kamarádka. Paní kočky miluje, její manžel nenávidí. Přesto mají koček pořád dost (momentálně 4), jen nesmí do baráku. Naštěstí je jim povoleno spát ve sklepě u kotle, takže zimou netrpí, no a stran krmení - to jsou spíš přežrané - protože paní (moje příbuzná) se o pravidelné krmení samozřejmě stará. A nezapomíná ani na mazlení se . Jenže to je situace na venkově, kde je RD a kde to jde nějak skloubit. Upřímně jsem zvědavá, jak se zadavatelka rozhodne, dá-li nám vědět. Mně celý život dělá problém udělat rozhodnutí (rázné a pokud možno správné), i proto jsem jí přála a přeji, ať to ona dokáže - udělat správné rozhodnutí!

fikovnice napsal(a):
Mám v rodině stejnou situaci, jakou má Vaše kamarádka. Paní kočky miluje, její manžel nenávidí. Přesto mají koček pořád dost (momentálně 4), jen nesmí do baráku. Naštěstí je jim povoleno spát ve sklepě u kotle, takže zimou netrpí, no a stran krmení - to jsou spíš přežrané - protože paní (moje příbuzná) se o pravidelné krmení samozřejmě stará. A nezapomíná ani na mazlení se . Jenže to je situace na venkově, kde je RD a kde to jde nějak skloubit. Upřímně jsem zvědavá, jak se zadavatelka rozhodne, dá-li nám vědět. Mně celý život dělá problém udělat rozhodnutí (rázné a pokud možno správné), i proto jsem jí přála a přeji, ať to ona dokáže - udělat správné rozhodnutí!

Dodám zážitek ze včera, kdy jsem s příbuznou telefonovala. Nečekaně na ně vyskočila z příborníku myš! No já bych se asi pos..kadila . Tak bylo rozhodnuto - i manžel souhlasil, že zcela výjimečně dva největší myšilovové se zavřou doma v dané místnosti. No a telefonát - málem jsem smíchy spadla ze židle - příbuzná mi to celé líčila s dodatkem, že kočky spokojeně ulehly do křesla - naprosto nečekaně vpuštěny do teplíčka domu a už asi dvě hodiny chrní! Musím jí dnes zavolat jak to vše dopadlo - každopádně kočky si evidentně užívaly nečekaného luxusu spaní v křesle v asi 25 stupních (mají doma strašně přetopíno) a pochybuji, že se jim chtělo lovit či číhat za příborníkem!

koňadra napsal(a):
Já si myslím, že sdílení koníčků je pro vztah velmi důležité. Pokud někdo miluje kočky a nemůže je mít, i když kvůli partnerově nemoci, není ten vztah prostě plnohodnotný. Zní to možná tvrdě, ale uvedu příklad:
kamarádka je myslivec. Její známosti s nemyslivci vždy skončily, i když to byli jinak dobří chlapi. Proč? Nedokázali se smířit s tím, že v sobotu je na brigádách nebo na honech místo toho, aby vařila oběd, někteří asi i žárlili, protože byla mezi jinýma chlapama, má samozřejmě i psa, který také zabíral čas... prostě nefungovalo to. Občas oželelela nějakou mysliveckou akci, aby doma byl klid, ale co z toho? Mohla nechat myslivosti úplně kvůli chlapovi, ale její život by nebyl úplný. Nakonec si našla myslivce a je šťastná. Většinou všude chodí spolu, ona mu nevyčítá večery proseděné na posedu (jako to dělají jiné manželky), protože buď chodí taky, nebo prostě chápe, co taková čekaná pro myslivce znamená.
Ač to zní tvrdě, já po svých zkušenostech, bych volila jiného partnera, protože být celý život flustrovaná z toho, že nemohu mít to, co mám ráda (v případě zadavatelky kočky), tak to se stejně odrazí i na tom spolužití, budou se hádat zdánlivě o jiné věci a stejně to neskončí dobře.
Honzapm: jak píše zadavatelka, už teď se hádají kvůli kočkám, jen zadavatelka dělá ústupky (koupání kocourů, uklízení, nepouštění do ložnice...), ale co dělá pro to její partner? Bere léky, snaží se zajisti jiné bydlení? Takže ten vztah nebude asi zase tak ideální.
Partner by si měl najít nějakou nemilovnici zvířat v paneláku a zadavatelka milovníka zvířat s barákem a spokojeni budou všichni.
Kompromisy v životě se mají dělat, ale ne v tak podstatných věcech jako jsou koníčky a tím i životní styl.

Já s Vámi "Koňadro" v něčem souhlasím a v něčem ne. Znám plno párů, kde jsou koníčky rozdílné a i v minulosti moje vztahy takto vypadaly a upřímně - měla jsem i nadšence právě do letadýlek a byla jsem ráda, že budu mít třeba celé odpoledne a večer pro sebe.
Vaše kamarádka, která našla kvalitní vztah až s myslivcem - tam si myslím, že jde o to, že tím koníčkem jsou prostě zvířata - a ty se nesmí ošidit. Proto píšu - souhlasím i nesouhlasím. V případě zvířat bych se já, Vaše kamrádka, a asi většina z nás tady nenechali nikdy odradit - tj. zbavit se třeba mnoho let trvajícího chovu kvůli partnerově alergii. Ale pokud jsou to koníčky z jiných oblastí, tak si nesourodost páru v tomto aspektu představit dovedu.
Sice se opakuji, ale hlavně, ať se zadavatelka rozhodne dobře a v budoucnu svého rozhodnutí nelituje.
Teď mě napadá, že my máme v rodině vůbec spoustu chlapů ujetých na letadla. Jeden je přímo ředitel letiště, samozřejmě instruktor a na letišti tráví každou volnou chvíli a to mají se ženou dvě malé děti. Žena má o něj strach (přece jen to není bezpečný koníček), ale zase je to lepší než kdyby chodil do hospody a tam se opíjel. A druhý případ - také z rodiny - tam je manžel "jen" letecký modelář, nicméně ty jeho hračičky stojí určitě desetitisíce, často se po večerech zavírá do garáže a tam sestavuje (manželka mu kvůli smradu z lepidel zakázala modelovat doma), ale když je nějaká zajímavá soutěž, tak jedou celá rodina s ním, pojmou to jako výlet, a i když by je asi nikdy nenapadlo se o to zajímat aktivně (mají dvě dcery), tak jim to takto vyhovuje...

fikovnice napsal(a):
Já s Vámi "Koňadro" v něčem souhlasím a v něčem ne. Znám plno párů, kde jsou koníčky rozdílné a i v minulosti moje vztahy takto vypadaly a upřímně - měla jsem i nadšence právě do letadýlek a byla jsem ráda, že budu mít třeba celé odpoledne a večer pro sebe.
Vaše kamarádka, která našla kvalitní vztah až s myslivcem - tam si myslím, že jde o to, že tím koníčkem jsou prostě zvířata - a ty se nesmí ošidit. Proto píšu - souhlasím i nesouhlasím. V případě zvířat bych se já, Vaše kamrádka, a asi většina z nás tady nenechali nikdy odradit - tj. zbavit se třeba mnoho let trvajícího chovu kvůli partnerově alergii. Ale pokud jsou to koníčky z jiných oblastí, tak si nesourodost páru v tomto aspektu představit dovedu.
Sice se opakuji, ale hlavně, ať se zadavatelka rozhodne dobře a v budoucnu svého rozhodnutí nelituje.
Teď mě napadá, že my máme v rodině vůbec spoustu chlapů ujetých na letadla. Jeden je přímo ředitel letiště, samozřejmě instruktor a na letišti tráví každou volnou chvíli a to mají se ženou dvě malé děti. Žena má o něj strach (přece jen to není bezpečný koníček), ale zase je to lepší než kdyby chodil do hospody a tam se opíjel. A druhý případ - také z rodiny - tam je manžel "jen" letecký modelář, nicméně ty jeho hračičky stojí určitě desetitisíce, často se po večerech zavírá do garáže a tam sestavuje (manželka mu kvůli smradu z lepidel zakázala modelovat doma), ale když je nějaká zajímavá soutěž, tak jedou celá rodina s ním, pojmou to jako výlet, a i když by je asi nikdy nenapadlo se o to zajímat aktivně (mají dvě dcery), tak jim to takto vyhovuje...

Fikovnice: ano, může to fungovat - za určitých okolností. Jaksi je "normální", že chlapi mají koníčky a ženské mají za "koníčka" rodinu a domácnost (vím, že jsou ženy, které skutečně tyto činnosti mají za koníčka) a koníčky chlapa buď sdílejí s nimi (prostě tou známostí s partnerem se o ten koníček začnou zajímat), nebo ho jen tolerují. Ale běda, když má i žena svého koníčka, to fakt moc nefunguje. Sběratelství (čehokoliv), modelářství apod. jsou koníčky, které "nepracují" s živými tvory. Model můžete odložit a třeba se mu měsíc nevěnovat, to u zvířat nejde, ty prostě žijí s námi, mají svoje potřeby každý den, stojí peníze, i když se to vůbec nehodí (třeba za veterinu při úraze) a tím je chov zvířat velmi náročným koníčkem, který je přímo o životním stylu. A ten prostě musí sdílet oba, jinak to fakt nefunguje.

Já nemůžu než nesouhlasit... přijde adept na chlapa a když vidí ten zvěřinec u uzná ze na to nemá... nebo se tváří ze ok a po pár měsících se dozvím ze ty kočky a ten pes a ty papoušci ze se k tomu musí vstávat atd atd. Mam strasne koníčky zvířata, focení a šermirske akce tam jezdím pracovat ale vlastně si vyčistit hlavu a to všechno zere dost času a penez... najít k tomu chlapa je dost těžke...

koňadra napsal(a):
Fikovnice: ano, může to fungovat - za určitých okolností. Jaksi je "normální", že chlapi mají koníčky a ženské mají za "koníčka" rodinu a domácnost (vím, že jsou ženy, které skutečně tyto činnosti mají za koníčka) a koníčky chlapa buď sdílejí s nimi (prostě tou známostí s partnerem se o ten koníček začnou zajímat), nebo ho jen tolerují. Ale běda, když má i žena svého koníčka, to fakt moc nefunguje. Sběratelství (čehokoliv), modelářství apod. jsou koníčky, které "nepracují" s živými tvory. Model můžete odložit a třeba se mu měsíc nevěnovat, to u zvířat nejde, ty prostě žijí s námi, mají svoje potřeby každý den, stojí peníze, i když se to vůbec nehodí (třeba za veterinu při úraze) a tím je chov zvířat velmi náročným koníčkem, který je přímo o životním stylu. A ten prostě musí sdílet oba, jinak to fakt nefunguje.

Ano - souhlasím - přesně to jsem psala. Že chov a náklonnost k živým bytostem (a je jednou, zda jsou to psi, kočky, papoušci, králíci,...) se ošidit nedá a třeba mně by přinejmenším hodně vadilo, kdyby můj partner neměl rád zvířata (respektive bych se s takovým asi nedala dohromady). Stran jiných koníčků - viz to, co píšu já i to, co píšete Vy. Takže nejsme ve při.

fikovnice napsal(a):
Ano - souhlasím - přesně to jsem psala. Že chov a náklonnost k živým bytostem (a je jednou, zda jsou to psi, kočky, papoušci, králíci,...) se ošidit nedá a třeba mně by přinejmenším hodně vadilo, kdyby můj partner neměl rád zvířata (respektive bych se s takovým asi nedala dohromady). Stran jiných koníčků - viz to, co píšu já i to, co píšete Vy. Takže nejsme ve při.

Souhlasím a přidám storry k tomu modeláři. Zlatý modelář. Měla jsem v rodině taky fandy do letadel a lítání. Otec k větroňům přitáhl i dospívajícího syna, lítali spolu. Syn se oženil, měli mimino, míň času, takže místo větroně zkusil motorový padák. Otec podniká, neměl už také na lítání čas, párkrát s ním byl i na tom paraglaidu. První půjčovali, pak nadšený, koupil si svůj a lítal s kamarádem. Za měsíc přivezli parte, spadnul vesnici od baráku. Lepší je jen ten modelář...

Jenže u většiny chlapů je problém ten že jsou sto let za opicema.Oni zájmy a koníčky mít můžou ale u ženský je to z jejich pohledu problém.Vidím to u svého skorotchána i kamaráda, myslí si totiž že ženská má být jen doma, starat se o domácnost, vařit, starat se o kupu dětiček... atd Dokonce ten kamarád zakazuje své přítelkyni zvířata co má a hučí do ní ať je prodá, nesnaší jejího psa... Plemeno psa pak do společného domu chce vybrat pouze on...

lesnížínka napsal(a):
Souhlasím a přidám storry k tomu modeláři. Zlatý modelář. Měla jsem v rodině taky fandy do letadel a lítání. Otec k větroňům přitáhl i dospívajícího syna, lítali spolu. Syn se oženil, měli mimino, míň času, takže místo větroně zkusil motorový padák. Otec podniká, neměl už také na lítání čas, párkrát s ním byl i na tom paraglaidu. První půjčovali, pak nadšený, koupil si svůj a lítal s kamarádem. Za měsíc přivezli parte, spadnul vesnici od baráku. Lepší je jen ten modelář...

Mně se zabila moje tajná láska při Leteckém dni v Brně. S ním zemřeli 3 pasažéři, třeba někdo i o té tragédii víte... Spekulovalo se, že spolucestující sáhl pilotovi do řízení. Ale to se stejně už nikdo nikdy nedozví.
No a ten šílenec, co je ředitel letiště a létá, kdy to jen jde, tak o něj trne taky půlka rodiny. A modelařina také není úplně neškodná - ten můj jiný člen rodiny při lepení nového modelu podpálil garáž - zkrátka něco se tam vzňalo. Teď se tomu smějeme, ale tehdy jeho manželka šíleně nadávala - samozřejmě to byl finančně nákladný špás...

kobylatko napsal(a):
Jenže u většiny chlapů je problém ten že jsou sto let za opicema.Oni zájmy a koníčky mít můžou ale u ženský je to z jejich pohledu problém.Vidím to u svého skorotchána i kamaráda, myslí si totiž že ženská má být jen doma, starat se o domácnost, vařit, starat se o kupu dětiček... atd Dokonce ten kamarád zakazuje své přítelkyni zvířata co má a hučí do ní ať je prodá, nesnaší jejího psa... Plemeno psa pak do společného domu chce vybrat pouze on...

No ale nezlobte se, to už je tak trochu naivita (a to píšu schválně decentně) té Vaší kamrádky. Mně kdyby jakýkoli z mých expartnerů řekl, ať se zbavím zvířete, tak bych se zbavila jeho. V tomto jsem ale měla naštěstí tolerantní, či spíše normální chlapy.

fikovnice napsal(a):
No ale nezlobte se, to už je tak trochu naivita (a to píšu schválně decentně) té Vaší kamrádky. Mně kdyby jakýkoli z mých expartnerů řekl, ať se zbavím zvířete, tak bych se zbavila jeho. V tomto jsem ale měla naštěstí tolerantní, či spíše normální chlapy.

Vpoho , já vím že je, no ono u nich nehraje více věcí ale když je to baví... Já bych takovýho poslala šupem někam a kór kdyby po mě chtěl po půl roce společnýho žití už děcko (také jejich připad), ale kdo chce kam... .

Taky se mi to nepozdává. Mně tohle nepřipadá dominance partnera, ale spíš manipulace.

kobylatko napsal(a):
Jenže u většiny chlapů je problém ten že jsou sto let za opicema.Oni zájmy a koníčky mít můžou ale u ženský je to z jejich pohledu problém.Vidím to u svého skorotchána i kamaráda, myslí si totiž že ženská má být jen doma, starat se o domácnost, vařit, starat se o kupu dětiček... atd Dokonce ten kamarád zakazuje své přítelkyni zvířata co má a hučí do ní ať je prodá, nesnaší jejího psa... Plemeno psa pak do společného domu chce vybrat pouze on...

Tak to by měl u mě smůlu. Nechápu, že se některý ženský nechají tak manipulovat...

Jak sto let za opicema? Jak manipulovat?

Poslouchat se musí, to víme všichni.

Jasně.
Holčičky, pomalu abychom si už zvykaly...

rapotacka11 napsal(a):
Jasně.
Holčičky, pomalu abychom si už zvykaly...

No jo - známe to:"Nová doba! Host vyhazuje číšníka z restaurace!"

fikovnice napsal(a):

No jo - známe to:"Nová doba! Host vyhazuje číšníka z restaurace!"

To by mě zajímalo, kdo z Vás ještě nespí?

lavacca napsal(a):
Tak to by měl u mě smůlu. Nechápu, že se některý ženský nechají tak manipulovat...

Týjo taky to nechápu .Jednou se se mnou ten kámoš hádal o tom, něco ve smyslu že množení psů bez PP je normální a kdesi cosi, no já mu to vyvracela že není a když furt brečí že jim sousedův pes co rok nakrývá fenu tak ať ji nechaj vykastrovat načež po mě bezdůvodně začal ječet že jsem nějaká chytrá... a že to je drahý a že vůbec neumím počítat... To už ve mě bouchly saze a začala jsem řvát já na něj jak píchla vidlema co si o sobě jako myslí, že psa týraj... a pak jsem ho šupem poslala do zadele a odmítala se s ním bavit .Se divím že ta jeho přítelkyně neudělá to samo .

honzapm napsal(a):
Jak sto let za opicema? Jak manipulovat?

Poslouchat se musí, to víme všichni.

" Poslouchat se musí " , no to určitě .

kobylatko napsal(a):
" Poslouchat se musí " , no to určitě .

Jsem rád, že se shodneme.

honzapm napsal(a):
Jsem rád, že se shodneme.

honzapm napsal(a):
Jsem rád, že se shodneme.

To si totiž myslíte jen vy, že my posloucháme; ve skutečnosti vy skáčete jak my pískáme!

Muž je hlava rodiny, žena je krk který tou hlavou kroutí

Bla bla bla.

Zadavatelko, tak jak to dopadlo?
Není fér žádat radu a pak nedodat rozuzlení.

My doma říkáme: "Chceš zvíře? Nemáš alergii." "Nechceš zvíře? Máš alergii." Sama jsem nyní už lehký astmatik a alergik a na naše kočky ani psa už alergická nejsem. Tělo si zvyklo časem. :) Nechci tady vyvolat hádku, ale já jsem přesvědčená, že alergie/ekzémy/astma způsobuje špatný životní styl- nevhodné potraviny, málo pohybu, atd, atd. Sama jsem se o tom přesvědčila přímo na sobě. :) Hezký den všem, snad to s kočičákama dopadlo dobře.

Maju2 napsal(a):
My doma říkáme: "Chceš zvíře? Nemáš alergii." "Nechceš zvíře? Máš alergii." Sama jsem nyní už lehký astmatik a alergik a na naše kočky ani psa už alergická nejsem. Tělo si zvyklo časem. :) Nechci tady vyvolat hádku, ale já jsem přesvědčená, že alergie/ekzémy/astma způsobuje špatný životní styl- nevhodné potraviny, málo pohybu, atd, atd. Sama jsem se o tom přesvědčila přímo na sobě. :) Hezký den všem, snad to s kočičákama dopadlo dobře.

Vidíte a já zase "kladu" na srdce synům, aby si našly partnerky, kterým kočky alespoň nevadí a nemají alergii Ale jsem si vědoma, že tohle neovlivním...