Soužití kočky a psa po stopadesáté :)

joanne.s napsal(a):
Http://www.ifauna.cz/kocky/forum/r/detail/65933/kocka-a-pes-jak-je-na-sebe-zvyknout#a3099266

p.s. průzkum na louce u lesa na vodítku se kočce líbil. Přesto už to nedělám - je pak z toho v bytě na nervy, domáhala se ven, smutnila. Nechápala že to nejde denně/žijem v bytě v centru ve větším městě, všude silný silniční provoz.

jinak musím říct, že to vyvenčení bylo náročné pro mě - neexistuje, že by šla kočka tam, kam se hodilo mě. kvůli ní jsem lezla pak křovím apod. za mě už nikdy.

Děkuju moc za názor.
Byla jsem právě zvyklá brát takto ven své fretky, ty to milovaly, šmejdily, hrabaly v hlíně, snažily se šplhat. Na vodítku fungovaly dost podobně, vždycky šly opačným směrem, než já
Napadlo mě to spíš z důvodu, že někdy sbalím psy do auta a vyjedeme na odpoledne někam do přírody, k vodě, nebo do lesa, tak jestli je moc ujeté nabídnout tuhle možnost i kočce.
Pravda, že by pak smutnila, mi nedošlo

joanne.s napsal(a):
Http://www.ifauna.cz/kocky/forum/r/detail/65933/kocka-a-pes-jak-je-na-sebe-zvyknout#a3099266

p.s. průzkum na louce u lesa na vodítku se kočce líbil. Přesto už to nedělám - je pak z toho v bytě na nervy, domáhala se ven, smutnila. Nechápala že to nejde denně/žijem v bytě v centru ve větším městě, všude silný silniční provoz.

jinak musím říct, že to vyvenčení bylo náročné pro mě - neexistuje, že by šla kočka tam, kam se hodilo mě. kvůli ní jsem lezla pak křovím apod. za mě už nikdy.

Přesně tak! Pokud zvíře něco (hezkého) nepozná, nemůže smutnit, že to nemá - když mu to najednou odepřeme. Kočka nechápe, že zrovna teď nikam nemůže. Když žije jen v bytě, je spokojená, protože nic jiného nezná, je to celý její svět.
Neuznávám ani to, když lidé sbírají toulavé kočky a potom je zavírají do útulků. Vzít kočkám svobodu považuji za trestné. Sice mají žrádlo (ale neuloví si myš, ptáka...), teplo, vodu, možná nemají blechy... ale ptal se jich někdo, jestli chtějí raději tu svobodu, nebo žít ve stísněném prostoru mezi desítkami dalších koček? Venkovní kočky uznávám jen vykastrovat a znovu vypustit - pokud si je někdo nevezme do baráku.

A někdo něco k výběru kočky či kocoura ke psům?
Co jsem zatím narazila na rady, týkaly se hlavně říje, značkování, nebo toulání. Jak jsem ale výše vypsala, tohle se nás týkat nebude. Jaké jsou ale rozdíly v povaze samců a samiček jako společníků?
Máte někdo zkušenost s tím, že kocouři jsou teritoriálnější? Nebo naopak?
Je jedno pohlaví dravější, rvavější, žene se víc do konfliktů, než to druhé, nebo to vyjde na stejno a záleží spíš na povaze konkrétního jedince?

A ještě mě napadá jedna věc - jde u kotěte cca v těch 13 týdnech odhadnout jeho budoucí povaha, tak jako u štěňat? Na co se zaměřit při výběru (nemyslím zdravotní stránku), když kolem sebe máte spoustu malých, dovádivých chlupáčů?

Podle mého záleží spíš na povaze konkrétního jedince. Každopádně určitě kastrovat.

Radila bych pořídit kočku/kocoura z útulku. Je výhoda, že tam se už můžete dozvědět i něco o povaze, i zda se snesou se psy. A navíc uděláte dobrý skutek.

Další věc - malé kotě je více zvídavé, tudíž pro ostatní /psy/ více otravné.

Moon napsal(a):


A někdo něco k výběru kočky či kocoura ke psům?
Co jsem zatím narazila na rady, týkaly se hlavně říje, značkování, nebo toulání. Jak jsem ale výše vypsala, tohle se nás týkat nebude. Jaké jsou ale rozdíly v povaze samců a samiček jako společníků?
Máte někdo zkušenost s tím, že kocouři jsou teritoriálnější? Nebo naopak?
Je jedno pohlaví dravější, rvavější, žene se víc do konfliktů, než to druhé, nebo to vyjde na stejno a záleží spíš na povaze konkrétního jedince?

A ještě mě napadá jedna věc - jde u kotěte cca v těch 13 týdnech odhadnout jeho budoucí povaha, tak jako u štěňat? Na co se zaměřit při výběru (nemyslím zdravotní stránku), když kolem sebe máte spoustu malých, dovádivých chlupáčů?

Snášenlivost kočky/kocoura x psů je kus od kusu - nezáleží na pohlaví. Pokud kocoura vykastrujete, nebude se toulat, tedy zpravidla, i tady mohou být výjimky. (Já mám vykastrovanou kočku - ne kocoura - ta se toulá enormně, není doma třeba i několik týdnů, náš nevykastrovaný kocour se drží baráku mnohem víc).Všeobecně jsou kocouři mohutnější a línější, ale zase je to kus od kusu.
Jak radila joanne - pořídit kočku/kocoura v útulku není tak špatný nápad, ale i ten útulek se musí vybírat. Myslím si, že někde jsou rádi, když se zbaví kusu a navykládají vám, co chcete slyšet a ne to, co je pravda.
Prostě pořídit si kočku/kocoura je vždycky sázka do loterie. Něco se ve 13 týdnech poznat dá, ale všechno určitě ne. Pak také záleží na výchově, i když kočka (na rozdíl od psa) se dá vychovávat jen do určité míry.

Já právě nedávno koukala na inzerci, tuším že zde přes faunu, že tam už psali u psů a koček, zda se snesou s dalším či nikoliv..

Možná jste už četla...

https://www.ifauna.cz/kocky/clanky/r/strana/27.

Kocouři umí být taky upovídaní,
Bude li muset trávit život válením v bytě, tak asi svižnost a temperament bude
spíš na překážku.
Já doporučuji kocoura = kotě (2x)
Jestli jste v domku, tak se snad ven dostane.
Město není problém.

Já bych kočku ven na vodítku netahala. Jednak nám změny prostředí veterinář rozmluvil s tím, že kočce, když je zvyklá v bytě, nic nechybí. A jednak když jsem si představila, že se na ulici budeme míjet se psem, moc si ani nechci představit, jak by kočka vyváděla a jaké škrábance na svém těle bych pak řešila .
Naše tehdejší kotě nesneslo ani obojek, tak by se na vodítku nejspíš umlátila. Samozřejmě dcera s kamarádkou tehdy vodítko pořídily, ale zbytečně. Prostě jsme prošli typickým naivním obdobím, kdy si člověk spletl živé zvíře s panenkou na hraní.
Náš kocour je teda hrozně ukecaný, nejvíc nad ránem. Kočka je zase vytrvalejší v prosazování svých zájmů .
Že bych chtěla poznat povahu zvířete někdy ve 13 týdnech, to mě nikdy nenapadlo. Nad tím jsem fakt nikdy nezauvažovala. Asi se nepovažuji za takového borce, abych to poznala . Resp. nemyslela jsem si, že bych snad povahu kočky nějak mohla pozměnit, spíš mi bylo jasné, že podle toho, jak se kočka začne projevovat, se já budu muset přizpůsobit (což se taky stalo). .
Ohledně útulku, tak tady v Brně je (umisťovací) kavárna Kočičí pelíšek, kde je asi 10 koček, které si můžete odnést domů.
A závěrem - kdybych měla psy, asi bych si už život nekomplikovala pořízením dalšího zvířete. Ono je nutno taky chodit do práce, bydlet v čistém bytě a občas mít čas i na jiné věci než jen na starost kolem "zvířetníku" .

rapotacka11 napsal(a):
Možná jste už četla...

https://www.ifauna.cz/kocky/clanky/r/strana/27.

Kocouři umí být taky upovídaní,
Bude li muset trávit život válením v bytě, tak asi svižnost a temperament bude
spíš na překážku.
Já doporučuji kocoura = kotě (2x)
Jestli jste v domku, tak se snad ven dostane.
Město není problém.

Žijeme v bytě.
A jak píšu, ven se prostě nedostane. Okno mám zajištěné už z dob fretek, také kvůli psům. Víte, život v bytě nemusí nutně znamenat uzavření na malé ploše, nudu a válení. Myslím, že hodně koček žje právě v bytě bez zahrady a jejich lidé jim přesto jsou schopni zajistit dostatek podnětů, prolízaček a zábavy.
Formulace "bude muset trávit život válením v bytě" mi přijde nešťastná.
Pro mě je rozhodně přednější zdraví a bezpečí mých zvířat. Někteří sousedé své kočky pouští. Dvě už byly postřelené vzduchovkou, jedna zajetá, zřejmě trolejbusem. Navíc se v blízkém parku už asi čtřikrát našla otrávená klobása. Takto riskovat odmítám.
Kapacitu mám jen na jednu kočku.

Doporučuji knihu Kočka detektiv.

Pokud je kočka jen v bytě, má poměrně menší teritorium. Tím pádem případné konflikty se psy budou hůře řešitelné, kočka nemá kam odejít.

doporučuji umožnit chození na zasíťovaný balkon nebo okno, velmi to ocení. Bez sítě samozřejmě ne.

Chtělo by to je v bytě oddělit, když tam nebudete, minimálně první měsíc. Psy a kočku do jiné místnosti.

RomčaJelča napsal(a):
Já bych kočku ven na vodítku netahala. Jednak nám změny prostředí veterinář rozmluvil s tím, že kočce, když je zvyklá v bytě, nic nechybí. A jednak když jsem si představila, že se na ulici budeme míjet se psem, moc si ani nechci představit, jak by kočka vyváděla a jaké škrábance na svém těle bych pak řešila .
Naše tehdejší kotě nesneslo ani obojek, tak by se na vodítku nejspíš umlátila. Samozřejmě dcera s kamarádkou tehdy vodítko pořídily, ale zbytečně. Prostě jsme prošli typickým naivním obdobím, kdy si člověk spletl živé zvíře s panenkou na hraní.
Náš kocour je teda hrozně ukecaný, nejvíc nad ránem. Kočka je zase vytrvalejší v prosazování svých zájmů .
Že bych chtěla poznat povahu zvířete někdy ve 13 týdnech, to mě nikdy nenapadlo. Nad tím jsem fakt nikdy nezauvažovala. Asi se nepovažuji za takového borce, abych to poznala . Resp. nemyslela jsem si, že bych snad povahu kočky nějak mohla pozměnit, spíš mi bylo jasné, že podle toho, jak se kočka začne projevovat, se já budu muset přizpůsobit (což se taky stalo). .
Ohledně útulku, tak tady v Brně je (umisťovací) kavárna Kočičí pelíšek, kde je asi 10 koček, které si můžete odnést domů.
A závěrem - kdybych měla psy, asi bych si už život nekomplikovala pořízením dalšího zvířete. Ono je nutno taky chodit do práce, bydlet v čistém bytě a občas mít čas i na jiné věci než jen na starost kolem "zvířetníku" .

Tak já nevím nepřijde mi na to nic moc divného. Když jsem vybírala štěně (druhé si vybralo mě), zajímalo mě, jestli je bázlivé, nebo naopak statečné, hrne se do první linie, nebo zaleze pod gauč, když přijde návštěva. Jestli je víc dravec, nebo spáč, jak se chová k sourozencům... a když jsem odstavovala freťata, vždycky už bylo vidět, kdo je mazlíček, kdo pohodlný buřtík a kdo šelma. Prostě mě zajímalo, jestli to lze vypozorovat i u koťat a na co se zaměřit.

No... překvapivě jsem normální člověk, který chodí do práce, uklízí a řeší běžné věci. Nenapadlo mě, že nabídnout domov kočce už by bylo nějak příliš, když mám tu možnost. Určitě by bylo snazší se na to vykašlat. Určitě by bylo snazší nemít ani ty psy. Nejjednodušší by bylo se starat jenom o sebe, ale můj život o tomhle není, takže spíš asi ne

"co máte obojí, pozorujete nějaké rozdíly ve snášenlivosti?"
Ne, je to o povaze jedné každé šelmy kočkovitě, a mí psi jsou schopni se dvořit i kastrovaným kocourům, vsjo róvno

"Mně osobně jsou z nějakého důvodu sympatičtější kočky, líbí se mi, že jsou mrštnější, upovídanější, samostatnější… a také mám pocit, že je mí psi více berou, zatímco s kocoury mají potřebu navzájem „dělat ramena“. Je to opravdu možné, nebo jde jen o pocit? Zažil tohle někdo?"
já bych v té první větě místo kočky dala kocouři... A ten zbytek - viz má odpověď výše

"Jak probíhalo sžíváni psů a koček u vás? Prošlo to rychle a bez problémů, nebo se někomu stalo, že starousedlíci kočku nepřijali nikdy? "
se sžíváním žádný problém, základ je poučit psy

"je vůbec dobrý nápad brát kočku na „výlety“"
tohle bych bytové kočce neudělala, velký stres...a jak píšou výše.

Podle mně je to jednak o zvyku, jednak o sympatiích. Aktuálně mám strarého kocoura a mladou fenku, fenku jsme pořídili stylem, terý by tu většina kočkomilů odsoudila, ale dopadlo to dobře.

Jako první jsem měla kočku, které v době, kdy jsem k ní přišla, mohla mít něco mezi 3-6 lety, protože jsem do té doby neměla s kočkami zkušenost, udělala jsem z ní tak trochu psa. Přišla jsem k ní tak, že jí kdosi dal mým známým z předsudku, že čekali dítě. U těch známých snad týden nevylezla z poza skříně, všechny poškrábala, a jak jsem přišla, tak se na mě přilepila, tak jsem si ji musela nechat. Před tím asi byla zvyklá chodit ven, měla pod kůží několik diabolek, byla to patrně kříženec britské kočky, protože byla obrovská. Chodila jsem s ní normálně ven, na flexi vodítku, měla své trasy, nosila se jak dáma. Hodně jsem s ní i cestovala, ve vlaku se musela vždycky dívat z okna a občas některý cestující se jí líbil a ona jemu, tak třeba chvíli trávila i na klíně jinému člověku, neměla tendence nijak panikařit nebo zdrhat, byla to dáma. Jezdila jsem s ní normálně kamkoli jsem jela na dýl, všude se rychle adaptovala, babička měla v té době fenku něco kolem 10kg a ta se kočky vyloženě bála, kočka na ní byla zvědavá a pes před ní zdrhal.
Po čase jsem jí pořídila kocourka, byl to strašnej milouš, s kočkou se fakt měli rádi, ale kocourek byl jemnější, cizích lidí se nebál, ale spíš je rád pozoroval. Psů se taky nebál, ale ani je nevyhledával. Bohužel se jednoho dne ztratil. Jak jsme ho hledali, měli jsme vylepené inzeráty a někdo našel kočku, která vypadala jako náš kocour. Akorát byla gravidní. Takže najednou jsme měli starou kočku, toto gravidní skorokotě - a po měsíci - celkem 7 koček.
Ta, ke které jsme přišli jako ke gravidní, byla vyloženě venkovní kočka, plachá, přesto s domácí kočkou rychle vyšla, ke mně docela přilnula a když měla rodit, poprvé ke mně přišla do postele. Přestože měla bedýnku, ve které si i zvykla spávat. Po této kočce jsme si nechali kocoura. Ostatní koťata jsme umístili a starou kočku dali na statek.
Kocourek je divous, i v tomto pokročilém věku je aktivní, se starou kočkou se měli rádi, i když do jisté míry byli konkurenti a občas se i pokousali. Kocour se venku choval jinak, spíš chtěl chodit sám, ale chápal hranice zahrady, dvorku. Ke psům byl nevšímavý, u babičky chtěl proszkoumat vše v bytě, pes jako kdyby pro něho neexistoval. Jednu dobu jsme bydleli u manželova prastrýce, kde si kocour strašně oblíbil jeho starého psa, měli se rádi, lehávali spolu, pomáhali si.
Když stará kočka zemřela, kocourek strašně smutnil, zchřadl. Už jsem kočku nechtěla, pořídili jsme si i mu fenku. Ze začátku na ni byl trochu zlý, ale strašně rychle se k sobě adaptovali, vyvádí spolu různé vylomeniny, myslím, že kocour "omládl" i když jsou velikostně 5kg-24kg.
Když jsme vloni hlídali kamarádce fenku kavalíra, kocour jí byl vyloženě fascinovan, pořád se na ní chodil dívat, chtěl spávat v jejím pelechu, otíral se o ní hlavou.

Psi obecně jsou schopni pochopit rozdíl mezi kočkou co je doma, naše, vs. cizí venkovní kočka. Naše fenka třeba venkovní kočky nahání, ale když jsme na návštěvě u kamarádka, tak její kočky nehoní, ani po zahradě, když jsou v prostoru.

Podle mě je to individuální - povaha kočky i povaha psa. Osobně bych ale žádné měsíční oddělování nedělala, maximálně třeba v době mé nepřítomnosti.

Jak probíhalo sžíváni psů a koček u vás? Prošlo to rychle a bez problémů, nebo se někomu stalo, že starousedlíci kočku nepřijali nikdy? "
se sžíváním žádný problém, základ je poučit psy
:
- základ je poučit psy, ale...
... budou na ni dva ... a v bytě, bez dozoru...

Přesně tak.
nenechala bych je dva dohromady s kočkou, bez dozoru.
Viz. vlákno o kočce zahnané na bojler..

Moon napsal(a):
Tak já nevím nepřijde mi na to nic moc divného. Když jsem vybírala štěně (druhé si vybralo mě), zajímalo mě, jestli je bázlivé, nebo naopak statečné, hrne se do první linie, nebo zaleze pod gauč, když přijde návštěva. Jestli je víc dravec, nebo spáč, jak se chová k sourozencům... a když jsem odstavovala freťata, vždycky už bylo vidět, kdo je mazlíček, kdo pohodlný buřtík a kdo šelma. Prostě mě zajímalo, jestli to lze vypozorovat i u koťat a na co se zaměřit.

No... překvapivě jsem normální člověk, který chodí do práce, uklízí a řeší běžné věci. Nenapadlo mě, že nabídnout domov kočce už by bylo nějak příliš, když mám tu možnost. Určitě by bylo snazší se na to vykašlat. Určitě by bylo snazší nemít ani ty psy. Nejjednodušší by bylo se starat jenom o sebe, ale můj život o tomhle není, takže spíš asi ne

Tak já mám v bytě dceřina psa a dvě kočky a dva potkany a na to, že se z práce od rána od půl šesté dostanu domů denně až po 17.hodině, mi to někdy jako "příliš" teda připadá. Obzvlášť když prší a pes přijde zvenku lidově řečeno jak svi.ňa a je nutno ho ve vaně vykoupat, pak teda koupelnu celou pouklízet, mezitím kočky chlupatí na můj vkus dost, takže denně luxovat, potkanům se taky musí ta klec vyčistit častěji než 2x týdně, aby v bytě nebyla cítit (to naštěstí nedělám já)... Můj oblíbený Zahrádkář vychází jednou měsíčně a já ho někdy vůbec nestihnu pročíst do doby, kdy vychází další číslo.
Zvířata zbožňuji, dělám pro ně, co umím, ale už bych si je v mém věku asi i odpustila. Zrovna dnes jsem čistě převlíkla peřiny a první, co pes v nestřežené chvíli udělal, bylo hupsnutí na postel, vzápětí se mi tam rozvalily obě kočky... Jsou to miláčci, ale ta hygiena zachází na úbytě, o tom si povídat nemusíme.
Víc zvířat v bytě už jako určité omezení prostě vidím. Člověk váhá, jestli jít do kina všichni, nebo někdo zůstat s vyjícím psem (není náš případ, ale známí tento problém mají, už i se sousedy), s chlupama je to pořád dokola, kočky pustit nemůžu na balkón spolu, protože se rády nemají a akorát by z toho byl průšvih, takže několikrát denně dělám vrátnou a pouštím je tam na střídačku (než bych četla ten Zahrádkář) , už pár let jsem se ani nenajedla, ani nevyspala v klidu, protože v případě jídla jsem vytrvale hypnotizována, v případě spánku - holt kočky projevují svoji noční aktivitu... no ještě bych toho napočítala...
Možná je to už mým vyšším věkem a únavou, ale někdy bych si tu práci teda odpustila. Jen sama o sebe jsem se starala naposledy někdy na vysoké, pak už taky ne, a to je nějakých 25 let . Někdy si říkám, že už bych se zase jednou chtěla starat právě jen sama o sebe . Já to jako povahové negativum nevnímám, naopak, když vidím, jak si mladí pořizují kdejaké zvíře, říkám si v duchu: "nevíte, jaký bič si na svoje pohodlí do budoucna pletete" ..
Každý má tu hranici někde jinde, to je fakt.

Nepsala jsem nic o tom, že zkoumání zvířecí povahy je divné, to takhle neberte. Já jsem jen zmínila, že mě toto osobně nikdy nenapadlo. Prostě jsem viděla, co donesené zvíře dělá, a podle toho se průběžně nějak chovala, nepřemýšlela jsem o tom. Lépe řečeno nedefinovala jsem si to tak . To je celé, možná jsem to v přechozím příspěvku ani zmiňovat nemusela.
Výchovu psa pochopitelně nechávám na mladých. Já na to "cvičení" osobně nemám, jsem nehorázně benevolentní a zvířata si se mnou vždycky dělala, co chtěla.

joanne.s napsal(a):
Http://www.ifauna.cz/kocky/forum/r/detail/65933/kocka-a-pes-jak-je-na-sebe-zvyknout#a3099266

p.s. průzkum na louce u lesa na vodítku se kočce líbil. Přesto už to nedělám - je pak z toho v bytě na nervy, domáhala se ven, smutnila. Nechápala že to nejde denně/žijem v bytě v centru ve větším městě, všude silný silniční provoz.

jinak musím říct, že to vyvenčení bylo náročné pro mě - neexistuje, že by šla kočka tam, kam se hodilo mě. kvůli ní jsem lezla pak křovím apod. za mě už nikdy.

"p.s. průzkum na louce u lesa na vodítku se kočce líbil. Přesto už to nedělám - je pak z toho v bytě na nervy, domáhala se ven, smutnila. Nechápala že to nejde denně/žijem v bytě v centru ve větším městě, všude silný silniční provoz."

S tímto bych absolutně souhlasila. Proto mám také dilema, zda začít kocoura/kocoury opět vozit na chalupu...

Moon napsal(a):
Žijeme v bytě.
A jak píšu, ven se prostě nedostane. Okno mám zajištěné už z dob fretek, také kvůli psům. Víte, život v bytě nemusí nutně znamenat uzavření na malé ploše, nudu a válení. Myslím, že hodně koček žje právě v bytě bez zahrady a jejich lidé jim přesto jsou schopni zajistit dostatek podnětů, prolízaček a zábavy.
Formulace "bude muset trávit život válením v bytě" mi přijde nešťastná.
Pro mě je rozhodně přednější zdraví a bezpečí mých zvířat. Někteří sousedé své kočky pouští. Dvě už byly postřelené vzduchovkou, jedna zajetá, zřejmě trolejbusem. Navíc se v blízkém parku už asi čtřikrát našla otrávená klobása. Takto riskovat odmítám.
Kapacitu mám jen na jednu kočku.

Ono to vše, co popisujete, je kus od kusu. Mám dva útulkové kocoury, a mám je v bytě. Starší miluje ale venek (jezdila jsem s ním na chalupu a to štěstí z toho, že je v přírodě, z něj prostě tryskalo). Mladší je silně závislý na mně a je to typický bytový-gaučový povaleč. Takže tomu byt vyhovuje, i když chalupou a venkem také nepohrdal. Chtěla jsem tím říct, že kočky jsou opravdu hodně interindividuální. Před pořízením bych se opravdu POŘÁDNĚ vyptala na povahu kočku (budete-li brát už třeba dospělou z útulku) - aby Vám nevnutili právě nějakou hyperaktivku toužící po venku. To, co někde psala "Koňadra", to se stalo mně. Jeden útulek skvělej, výběrem mého starčího kocoura jsem tam strávila snad dvě a půl hodiny, před tím jsme si několikrát psali a dodnes jsme v kontaktu. V případě mladšího kocoura (je z jiného útulku) to bylo stylem "Seber si rychle nějaké zvíře a vypadni!".

joanne.s napsal(a):
Doporučuji knihu Kočka detektiv.

Pokud je kočka jen v bytě, má poměrně menší teritorium. Tím pádem případné konflikty se psy budou hůře řešitelné, kočka nemá kam odejít.

doporučuji umožnit chození na zasíťovaný balkon nebo okno, velmi to ocení. Bez sítě samozřejmě ne.

Chtělo by to je v bytě oddělit, když tam nebudete, minimálně první měsíc. Psy a kočku do jiné místnosti.

"doporučuji umožnit chození na zasíťovaný balkon nebo okno, velmi to ocení."

Bohužel jsem nucena toto tvrzení popřít. Jsem z toho opravdu hodně nešťastná (ani tak nejde o ty peníze, co jsem do toho investovala), ale je to tak. Starší kocour se na balkón bojí chodit, balkón je zasíťovaný již od 25.2. Na vině můžou být hluční debilní sousedi, kteří tam neustále vyhulují, ale také to, že kocouři měli kvůli nebezpečí pádu před zasíťováním přísný zákaz vstupu na balkón. Tak si říkám, jestli to, že jsem jim to zakazovala - slovně výrazným "Nesmíš!" nezpůsobilo to, že se tam teď bojí chodit. Tedy trochu se osmělují, ale rozhodně to není to, co jsem čekala, tj., že z toho budou hluboce nadšeni. Pokud se situace změní, ráda o tom poreferuji!

joanne.s napsal(a):
Doporučuji knihu Kočka detektiv.

Pokud je kočka jen v bytě, má poměrně menší teritorium. Tím pádem případné konflikty se psy budou hůře řešitelné, kočka nemá kam odejít.

doporučuji umožnit chození na zasíťovaný balkon nebo okno, velmi to ocení. Bez sítě samozřejmě ne.

Chtělo by to je v bytě oddělit, když tam nebudete, minimálně první měsíc. Psy a kočku do jiné místnosti.

"doporučuji umožnit chození na zasíťovaný balkon nebo okno, velmi to ocení."

Ale ještě něco doplním. Kocourům jsem k oknu v pokoji dala takový sedák, a tam sedět a zírat z okna ven je baví. Jen ten balkón (zatím) ne. Nedávno jsem tu psala historku, u níž se ještě teď uchechtávám. Sedák je součástka z kočičího stromu - taková ta čtvercová plošinka. No a onehdá seděl na sedáku velkej a pozoroval venek, vtom nám na okno vlítla jakási obrmoucha (navíc silně bzučící), tu uslyšel mladej a protože je naprostej cvok do lovení hmyzu, a také protože jde o nezvykle zbrklé zvíře, tak bez rozmyslu předlouhým skokem skočil na sedák k velkému kocourovi. Sedák to nevydržel, zbortil se a jak padal a kocouři s ním, tak s sebou strhli velkou stojací lampu stojící poblíž! To byl rachot jak při bombardování, kocouři rychlostí blesku přímo odlítli pryč, naštěstí se nikomu nic nestalo a dokonce ani lampě ne , takže ve finále jsem se tomu musela fakt smát. Hlavně těm překvapeným pohledům kocourů, obzvlášť velkého!

tapina napsal(a):
Podle mně je to jednak o zvyku, jednak o sympatiích. Aktuálně mám strarého kocoura a mladou fenku, fenku jsme pořídili stylem, terý by tu většina kočkomilů odsoudila, ale dopadlo to dobře.

Jako první jsem měla kočku, které v době, kdy jsem k ní přišla, mohla mít něco mezi 3-6 lety, protože jsem do té doby neměla s kočkami zkušenost, udělala jsem z ní tak trochu psa. Přišla jsem k ní tak, že jí kdosi dal mým známým z předsudku, že čekali dítě. U těch známých snad týden nevylezla z poza skříně, všechny poškrábala, a jak jsem přišla, tak se na mě přilepila, tak jsem si ji musela nechat. Před tím asi byla zvyklá chodit ven, měla pod kůží několik diabolek, byla to patrně kříženec britské kočky, protože byla obrovská. Chodila jsem s ní normálně ven, na flexi vodítku, měla své trasy, nosila se jak dáma. Hodně jsem s ní i cestovala, ve vlaku se musela vždycky dívat z okna a občas některý cestující se jí líbil a ona jemu, tak třeba chvíli trávila i na klíně jinému člověku, neměla tendence nijak panikařit nebo zdrhat, byla to dáma. Jezdila jsem s ní normálně kamkoli jsem jela na dýl, všude se rychle adaptovala, babička měla v té době fenku něco kolem 10kg a ta se kočky vyloženě bála, kočka na ní byla zvědavá a pes před ní zdrhal.
Po čase jsem jí pořídila kocourka, byl to strašnej milouš, s kočkou se fakt měli rádi, ale kocourek byl jemnější, cizích lidí se nebál, ale spíš je rád pozoroval. Psů se taky nebál, ale ani je nevyhledával. Bohužel se jednoho dne ztratil. Jak jsme ho hledali, měli jsme vylepené inzeráty a někdo našel kočku, která vypadala jako náš kocour. Akorát byla gravidní. Takže najednou jsme měli starou kočku, toto gravidní skorokotě - a po měsíci - celkem 7 koček.
Ta, ke které jsme přišli jako ke gravidní, byla vyloženě venkovní kočka, plachá, přesto s domácí kočkou rychle vyšla, ke mně docela přilnula a když měla rodit, poprvé ke mně přišla do postele. Přestože měla bedýnku, ve které si i zvykla spávat. Po této kočce jsme si nechali kocoura. Ostatní koťata jsme umístili a starou kočku dali na statek.
Kocourek je divous, i v tomto pokročilém věku je aktivní, se starou kočkou se měli rádi, i když do jisté míry byli konkurenti a občas se i pokousali. Kocour se venku choval jinak, spíš chtěl chodit sám, ale chápal hranice zahrady, dvorku. Ke psům byl nevšímavý, u babičky chtěl proszkoumat vše v bytě, pes jako kdyby pro něho neexistoval. Jednu dobu jsme bydleli u manželova prastrýce, kde si kocour strašně oblíbil jeho starého psa, měli se rádi, lehávali spolu, pomáhali si.
Když stará kočka zemřela, kocourek strašně smutnil, zchřadl. Už jsem kočku nechtěla, pořídili jsme si i mu fenku. Ze začátku na ni byl trochu zlý, ale strašně rychle se k sobě adaptovali, vyvádí spolu různé vylomeniny, myslím, že kocour "omládl" i když jsou velikostně 5kg-24kg.
Když jsme vloni hlídali kamarádce fenku kavalíra, kocour jí byl vyloženě fascinovan, pořád se na ní chodil dívat, chtěl spávat v jejím pelechu, otíral se o ní hlavou.

Psi obecně jsou schopni pochopit rozdíl mezi kočkou co je doma, naše, vs. cizí venkovní kočka. Naše fenka třeba venkovní kočky nahání, ale když jsme na návštěvě u kamarádka, tak její kočky nehoní, ani po zahradě, když jsou v prostoru.

Podle mě je to individuální - povaha kočky i povaha psa. Osobně bych ale žádné měsíční oddělování nedělala, maximálně třeba v době mé nepřítomnosti.

Super příspěvek, pobavila jsem se tou kočkou dámou, co sedávala ve vlaku na klíně i cizím a hlavně si všimla, že jste použila slovo MILOUŠ! Helejte se, nemělo tam být ROZTOMILOUŠ?

rapotacka11 napsal(a):
Jak probíhalo sžíváni psů a koček u vás? Prošlo to rychle a bez problémů, nebo se někomu stalo, že starousedlíci kočku nepřijali nikdy? "
se sžíváním žádný problém, základ je poučit psy
:
- základ je poučit psy, ale...
... budou na ni dva ... a v bytě, bez dozoru...

Možná opravdu není od věci Vaše rada pořídit kočky rovnou dvě. Pokud by to zadavatelce nevadilo. Tedy ne, že dvě kočky by přepraly dva psy , ale pokud by si kočka se psy "nesedla", tak by měla aspoň sobě rovného parťáka/parťačku.
A jinak náš pes našim kocourům také neublíží. Ale jde o víkendového psa, poučen byl, kocourům nic nedělá, maximálně je dotěrně očichává, ale...sama v jedné místnosti bych si netroufla je nechat. Nicméně u mě je ta situace mnohem složitější, právě proto, že pes je můj jen víkendově a tedy není zdaleka tak sžitý s kocoury jako kdyby spolu byli denně.

joanne.s napsal(a):
Přesně tak.
nenechala bych je dva dohromady s kočkou, bez dozoru.
Viz. vlákno o kočce zahnané na bojler..

Jj, tak na toto vlákno si vzpomínám, protože mě - zřejmě nemístně - rozesmálo...jenže za to může "Rapotacka" . Protože si pamatuji jak tam "Rapotacka" svým typickým stylem napsala:"Seděl na bojléru?..." Pak tam byl ještě nějaký ironicko-komický dovětek, proto si to vlákno tak pamatuji!

RomčaJelča napsal(a):
Tak já mám v bytě dceřina psa a dvě kočky a dva potkany a na to, že se z práce od rána od půl šesté dostanu domů denně až po 17.hodině, mi to někdy jako "příliš" teda připadá. Obzvlášť když prší a pes přijde zvenku lidově řečeno jak svi.ňa a je nutno ho ve vaně vykoupat, pak teda koupelnu celou pouklízet, mezitím kočky chlupatí na můj vkus dost, takže denně luxovat, potkanům se taky musí ta klec vyčistit častěji než 2x týdně, aby v bytě nebyla cítit (to naštěstí nedělám já)... Můj oblíbený Zahrádkář vychází jednou měsíčně a já ho někdy vůbec nestihnu pročíst do doby, kdy vychází další číslo.
Zvířata zbožňuji, dělám pro ně, co umím, ale už bych si je v mém věku asi i odpustila. Zrovna dnes jsem čistě převlíkla peřiny a první, co pes v nestřežené chvíli udělal, bylo hupsnutí na postel, vzápětí se mi tam rozvalily obě kočky... Jsou to miláčci, ale ta hygiena zachází na úbytě, o tom si povídat nemusíme.
Víc zvířat v bytě už jako určité omezení prostě vidím. Člověk váhá, jestli jít do kina všichni, nebo někdo zůstat s vyjícím psem (není náš případ, ale známí tento problém mají, už i se sousedy), s chlupama je to pořád dokola, kočky pustit nemůžu na balkón spolu, protože se rády nemají a akorát by z toho byl průšvih, takže několikrát denně dělám vrátnou a pouštím je tam na střídačku (než bych četla ten Zahrádkář) , už pár let jsem se ani nenajedla, ani nevyspala v klidu, protože v případě jídla jsem vytrvale hypnotizována, v případě spánku - holt kočky projevují svoji noční aktivitu... no ještě bych toho napočítala...
Možná je to už mým vyšším věkem a únavou, ale někdy bych si tu práci teda odpustila. Jen sama o sebe jsem se starala naposledy někdy na vysoké, pak už taky ne, a to je nějakých 25 let . Někdy si říkám, že už bych se zase jednou chtěla starat právě jen sama o sebe . Já to jako povahové negativum nevnímám, naopak, když vidím, jak si mladí pořizují kdejaké zvíře, říkám si v duchu: "nevíte, jaký bič si na svoje pohodlí do budoucna pletete" ..
Každý má tu hranici někde jinde, to je fakt.

Nepsala jsem nic o tom, že zkoumání zvířecí povahy je divné, to takhle neberte. Já jsem jen zmínila, že mě toto osobně nikdy nenapadlo. Prostě jsem viděla, co donesené zvíře dělá, a podle toho se průběžně nějak chovala, nepřemýšlela jsem o tom. Lépe řečeno nedefinovala jsem si to tak . To je celé, možná jsem to v přechozím příspěvku ani zmiňovat nemusela.
Výchovu psa pochopitelně nechávám na mladých. Já na to "cvičení" osobně nemám, jsem nehorázně benevolentní a zvířata si se mnou vždycky dělala, co chtěla.

"...už pár let jsem se ani nenajedla, ani nevyspala v klidu, protože v případě jídla jsem vytrvale hypnotizována,..."

Tak to jste mě rozesmála! Tohle já kupodivu téměř nezažívám vyjma jedné masové konzervy, kterou mám dost ráda a evidentně veelmi voní mému mladšímu kocourovi (staršímu ne, ten neloudí). Takže stačí takový ten typický zvuk strhávání víčka a už mám o hypnózu během jídla také postaráno. A mimochodem mám tu hypnózu se zvukovým doprovodem, protože u toho celej dobu mladej hlasitě přede. Připadá mi to, jako by to jedl sám! Také Vám kočky u toho hypnotizování předou?

Jo a ještě k té povaze. Myslím, že se leccos poznat dá, např. divokost vs. mírnost (náš starší kocour si nás v útulku vybral, střídavě vlezl na klín mámě, pak mně a pak usnul; já tam jela původně pro jiného kocoura, ale copak jsem mohla odmítnout tu čest, že si nás starší kocour prostě vyhlédl za své? A nikdy jsem ani na setinu vteřiny nelitovala toho, že jsem si nevzala toho původně vytipovaného kocoura).. Na druhou stranu, i když se říká, že kočka se nedá vychovat, tak si myslím, že do jisté míry ano. Omlouvám se těm, co to zde už x-krát četli, ale pro zadavatelku: moje máma měla poslední rok svého života toho prvního (staršího) kocoura prakticky 24hod u sebe, neskutečně jej milovala, a já věřím, že krom genetiky, je i máminou zásluhou to, že se jedná o tak jedinečně hodného kocoura.

"... budou na ni dva
... a v bytě, bez dozoru..."
rapotačka, já mám taky 2 psy, ten jeden přišel jako štěně ke smečce koček, pak přišla další koťata...bez dozoru, v podstatě v bytě...kočka vždy musí mít úniková místa, kam pes nemůže, tedy někde nahoře

"S tímto bych absolutně souhlasila. Proto mám také dilema, zda začít kocoura/kocoury opět vozit na chalupu... "
tohle je něco trošku jiného. Ten hlavní problém je v tom vodítku, kočka má omezený pohyb, nemůže nikam prchnout, schovat se. Pravidelný pobyt na známém místě je v pohodě...ale, jako u všeho, záleží na povaze té které kočky. Ty divočejší, akčnější, se z toho zvencnou, ty klidnější si to užijou.

Hmn: Jiné to je. Ale jak jsem psala, u nás nebyl problém ve vodítku, ale v tom následném smutnění v bytě po přírodě..

joanne.s napsal(a):
Hmn: Jiné to je. Ale jak jsem psala, u nás nebyl problém ve vodítku, ale v tom následném smutnění v bytě po přírodě..

A nemohlo to být třeba jen obdobím?
Náš kocour byl celý rok v pohodě, zásadně z peřin vylezl jen ke žrádelní misce a teď na jaře dělám neustále vrátnou při otvírání a zavírání balkónových dveří, protože u nich mňouká jak protrženej . Za minutu ovšem stejně intenzivně mňouká z druhé strany, že chce dovnitř.

fikovnice napsal(a):
"...už pár let jsem se ani nenajedla, ani nevyspala v klidu, protože v případě jídla jsem vytrvale hypnotizována,..."

Tak to jste mě rozesmála! Tohle já kupodivu téměř nezažívám vyjma jedné masové konzervy, kterou mám dost ráda a evidentně veelmi voní mému mladšímu kocourovi (staršímu ne, ten neloudí). Takže stačí takový ten typický zvuk strhávání víčka a už mám o hypnózu během jídla také postaráno. A mimochodem mám tu hypnózu se zvukovým doprovodem, protože u toho celej dobu mladej hlasitě přede. Připadá mi to, jako by to jedl sám! Také Vám kočky u toho hypnotizování předou?

Poslední výkon mého kocourka - v pátek - přede silně, mám ho jako límec kolem krku a hypnotizuje, co to jím.

Normáně, běžně sleduje ze své židličky, na stůl má zákaz, ale občas ho napadne, že noviny možná nejsou stůl.

Tentokrát s nejlepším možným výhledem - vrcholné znechucení - jedla jsem tofu s medvědím česnekem. Chvílemi jsem si myslela, že mi to sebere z vidličky, ale jak jsem mu dala čichnout, úplně ztratil balanc. Od pátku ho absolutně nezajímá, co jím, tak jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží.

Teď momentálně si se psem hrají s víčkem z pet lahve - pes ho vyhazuje do vzduchu, kocour šprtá packou, a střídavě se honí tryskem z jednoho konce bytu do druhého. A vzájemně se přeskakují. To je úplně nej

fikovnice napsal(a):

Super příspěvek, pobavila jsem se tou kočkou dámou, co sedávala ve vlaku na klíně i cizím a hlavně si všimla, že jste použila slovo MILOUŠ! Helejte se, nemělo tam být ROZTOMILOUŠ?

Roztomilouši jsou všici, ale tohle byl milouš. Super že jste zpět

Tapina: A já nedávno strouhala nahrubo uzené tofu do pomazánky, a kocour si přišel pro kousek - dala jsem mu dva malé kousky, sežral s chutí..

joanne.s napsal(a):
Tapina: A já nedávno strouhala nahrubo uzené tofu do pomazánky, a kocour si přišel pro kousek - dala jsem mu dva malé kousky, sežral s chutí..

Možná to bylo tím medvědím česnekem. Ale i klidně tím tofu - ten můj gurmán je třeba schopný odseparovat i jen jedno zrnko rýže. Nebo třeba sladké, narozdíl od staré kočky, vůbec nechce. Vždycky nahodí takový správně znechucený škleb a jaksi funí nahlas - my říkáme, že odpouští páru. Dělá to třeba i když ho nějak obelstíme, např. za účelem odchycení do přepravky.

Vždycky nahodí takový správně znechucený škleb a jaksi funí nahlas - my říkáme, že odpouští páru.

tapina napsal(a):
Poslední výkon mého kocourka - v pátek - přede silně, mám ho jako límec kolem krku a hypnotizuje, co to jím.

Normáně, běžně sleduje ze své židličky, na stůl má zákaz, ale občas ho napadne, že noviny možná nejsou stůl.

Tentokrát s nejlepším možným výhledem - vrcholné znechucení - jedla jsem tofu s medvědím česnekem. Chvílemi jsem si myslela, že mi to sebere z vidličky, ale jak jsem mu dala čichnout, úplně ztratil balanc. Od pátku ho absolutně nezajímá, co jím, tak jsem zvědavá, jak dlouho mu to vydrží.

Teď momentálně si se psem hrají s víčkem z pet lahve - pes ho vyhazuje do vzduchu, kocour šprtá packou, a střídavě se honí tryskem z jednoho konce bytu do druhého. A vzájemně se přeskakují. To je úplně nej

Tak to je super, že si spolu vyhrajou, to bych pro své kocoury potřebovala...
A to předení mladého, když já jím, je celkem komické. Je to fakt jako by jedl on sám. Má prostě neutuchající radost, že mi chutná! Ale pravděpodobnější vysvětlení bude to, že tu masovou konzervu dostává na závěr na vylízání a tak tím předením vyjadřuje těšení se.

tapina napsal(a):
Roztomilouši jsou všici, ale tohle byl milouš. Super že jste zpět

Děkuji!

Uch... děkuju za reakce, ale dovolím si uvést jednu podstatnou věc
zase z toho prosím nedělejte kovbojku a nesrovnávejte to s vláknem o kočce na bojleru. Mí psi jsou ovčáci, takže nemají tendence zvířatům ubližovat, navíc jsou vychovaní (vyrostli u fretek, které jsou menší než kočky a navíc neumí utéct na bojler To jen tak pro připomenutí).
A jak jsem také psala, že jsou zvyklí být v kontaktu i s cizími kočkami (a ani cizí nehoní, max.je nedůvěřivě obejdou bloukem) i jinými zvířaty.
Pokud si tady někdo představuje, že hodlám dovést kočku k nějakým dvěma nevycválaným trhačům, kteří ji začnou honit z pokoje do pokoje a nakonec si ji rozdělí jako jednohubku, pak je mi to líto