Máme tři kočky, jednu 5-ti letou a dvě roční modré britky. Mají možnost chodit dvířkama ven kdykoliv se jim zachce. Celkem se drží kolem domu, jen občas se kousek vzdálí do sousedních zahrad. Před týdnem jedna britka přišla se zraněným ocasem. Rána se ale pak zanítila, tak jsme museli k vetovi, bohužel na druhý den se to ještě zhoršilo a nakonec byla operace pod narkózou nezbytná, neb se to zanítilo až ke kosti. Veterinář řekl, že to vypadá na boj s kunou nebo s větším potkánem... zakázal pouštět ji ven, dokud se to nezahojí a tak jsme dvířka uzavřeli. Uzavření nesly kočky velmi těžko, ale je to nutné, tak se nedá nic dělat.
Nyní mi okolí radí, že aby se předešlo dalším takovým zraněním, že je lepší po vyléčení pak kočky už nepouštět vůbec ven a nechat je nastálo doma. Jenže vím, že ony si to venku užívají a tu volnost milují. Jaké máte na to názory?
rapotacka11
napsal(a):
Ven.
Na noc doma.
Souhlas. Kočky, které již znají svobodu, se nemají zavírat. Jsem přesvědčená, že je to pro ně trápení. Kočka, která nikdy nebyla nikde jinde než v bytě, tak ta žije i v tom bytě poměrně spokojený život. Ale kočka, která zná svobodu?
Samozřejmě, že u koček může ke zranění dojít, dokonce mohou přijít i o život (nejčastěji na silnici), ale jsem přesvědčená, že i za ta rizika stojí to, že kočka žije spokojený život, který jí je vyměřen.
Risk to je. Rozhodnutí je na vás.
Ale nějak si neumím představit kočku dlouhodobě zvyklou na každodenní svobodu zničehonic zavřít doma. Snad jen z velmi vážných důvodů - zdravotní handicap /např. špatný zrak či sluch, není schopná utéct nahoru na strom apod/. Snad ještě zřídit přístup z domu do venkovní voliery..
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Kočka, která nikdy nebyla nikde jinde než v bytě, tak ta žije i v tom bytě poměrně spokojený život"
I tohle jak která...u některých se ta frustrace provalí třeba nečistotností, problémovým chováním...
koňadra
napsal(a):
Souhlas. Kočky, které již znají svobodu, se nemají zavírat. Jsem přesvědčená, že je to pro ně trápení. Kočka, která nikdy nebyla nikde jinde než v bytě, tak ta žije i v tom bytě poměrně spokojený život. Ale kočka, která zná svobodu?
Samozřejmě, že u koček může ke zranění dojít, dokonce mohou přijít i o život (nejčastěji na silnici), ale jsem přesvědčená, že i za ta rizika stojí to, že kočka žije spokojený život, který jí je vyměřen.
Zřejmě se přikloním k tomuto názoru. Naše holky už vědí, co je svoboda a nastálo zavřené doma, by je stresovalo. Beru to tak, že když ta možnost je... budu jen doufat, že si po negativní zkušenosti dají větší pozor na vetřelce a třeba se od domu budou vzdalovat méně. Hlavně je chci mít šťastné a pokud mohou chodit ven, tak je na nich spokojenost viditelně znát.
Bejina
napsal(a):
Máme tři kočky, jednu 5-ti letou a dvě roční modré britky. Mají možnost chodit dvířkama ven kdykoliv se jim zachce. Celkem se drží kolem domu, jen občas se kousek vzdálí do sousedních zahrad. Před týdnem jedna britka přišla se zraněným ocasem. Rána se ale pak zanítila, tak jsme museli k vetovi, bohužel na druhý den se to ještě zhoršilo a nakonec byla operace pod narkózou nezbytná, neb se to zanítilo až ke kosti. Veterinář řekl, že to vypadá na boj s kunou nebo s větším potkánem... zakázal pouštět ji ven, dokud se to nezahojí a tak jsme dvířka uzavřeli. Uzavření nesly kočky velmi těžko, ale je to nutné, tak se nedá nic dělat.
Nyní mi okolí radí, že aby se předešlo dalším takovým zraněním, že je lepší po vyléčení pak kočky už nepouštět vůbec ven a nechat je nastálo doma. Jenže vím, že ony si to venku užívají a tu volnost milují. Jaké máte na to názory?
Pokud jsou zvyklé chodit ven, ponesou to velmi těžce. Já bych je ven pouštěla s tím, že ideálně naučit, aby domů chodily domů - např. dát večer druhou dávku krmení, aby se naučily dojít na jídlo a spát. Aspoň my to máme taky naučené, že dostávají i ty venkovní kočeny krmení ráno a večer, kdy je zavíráme do zahradního domku. Takže běžně v tu dobu už sedí u domku a čekají na baštu a jdou chrupkat.
lavacca
napsal(a):
Pokud jsou zvyklé chodit ven, ponesou to velmi těžce. Já bych je ven pouštěla s tím, že ideálně naučit, aby domů chodily domů - např. dát večer druhou dávku krmení, aby se naučily dojít na jídlo a spát. Aspoň my to máme taky naučené, že dostávají i ty venkovní kočeny krmení ráno a večer, kdy je zavíráme do zahradního domku. Takže běžně v tu dobu už sedí u domku a čekají na baštu a jdou chrupkat.
Jo, takhle to právě máme zavedené. Ony chodí ven, ale nebývají tam dlouho a jakmile je doba podávání jídla, tak to už jsou dávno nachystané u kuchyňské linky. V noci spávají jedině doma i přestože přístup ven mají stále... celkově bych to mohla napsat tak, že doma stráví tak 70 % a ten zbytek jsou venku.
A jakmile je víkend a my jsme na zahradě či na terase, tak se stále motají jen kolem nás... no jo, co kdyby jim něco uniklo, že jo?
fikovnice
napsal(a):
Souhlasím se všemi názory výše! Mimochodem aktuálně řeším podobnou otázku...
Ještě snad takové povzdechnutí. Kdysi sem někdo psal, že má kočku (či kočky) v bytě v paneláku, na léto a snad i na víkendy s nimi jezdí někam na venkov. Jakmile začnou chystat přenosku, kočka do ní sama vleze, na venkově se vyřádí a pak se zas dobrovolně nechá odvézt do paneláku. Naprosto upřímně dotyčné osobě závidím , škoda, že takto se chovajících koček je zřejmě naprosté minimum.
fikovnice
napsal(a):
Ještě snad takové povzdechnutí. Kdysi sem někdo psal, že má kočku (či kočky) v bytě v paneláku, na léto a snad i na víkendy s nimi jezdí někam na venkov. Jakmile začnou chystat přenosku, kočka do ní sama vleze, na venkově se vyřádí a pak se zas dobrovolně nechá odvézt do paneláku. Naprosto upřímně dotyčné osobě závidím , škoda, že takto se chovajících koček je zřejmě naprosté minimum.
Moje kamarádka měla kocourka, který od jara do podzimu trávil čas volně na chatě, kde ho jezdili pravidelně krmit. Na zimu ho vždy převezli do bytu, těžko se s tím srovnával a vždy velmi trpěl, neb ta svoboda mu hrozně chyběla. A než se s tím konečně pořádně srovnal, tak zase bylo jaro... nevím zda záleží na povaze té kočky, ale myslím si, že takováto změna musí být pro kočku každopádně hodně stresující.
Je to jen otázka zvyku. Kočka možná bude ze začátku protivná, možná vám i počůrá byt, ale za nějakou dobu se to spraví. Moje kočka žila cca 8 let venku a nyní je v bytě šťastná, má svoje rituály, mazlíme se, máme spoustu hraček. Další kočka byla taky venku a nyní by ven nešla ani za nic, je šťastná v bytě. Další možností je postavit kočkám voliéru.
Kočičí svět
napsal(a):
Je to jen otázka zvyku. Kočka možná bude ze začátku protivná, možná vám i počůrá byt, ale za nějakou dobu se to spraví. Moje kočka žila cca 8 let venku a nyní je v bytě šťastná, má svoje rituály, mazlíme se, máme spoustu hraček. Další kočka byla taky venku a nyní by ven nešla ani za nic, je šťastná v bytě. Další možností je postavit kočkám voliéru.
No jo, jenže v paneláku voliéru nepostavíte. A pak také - jak jsem již dávno zjistila, kočky jsou strašně individuálně rozdílné. Vy máte už "starší paní" - Více než 8letá kočka už prostě nějaký věk má. A tak je vděčná za milující péči, pravidelné jídlo a střechu nad hlavou. Já mám dva kocoury - naprosto rozdílné. Jeden je povaleč závislý na mně. No a ten druhý - ten miluje lítání na chalupě, lovení tam, přírodu a tak. Jenže! Pro mě je s mým zravotním stavem a financemi nereálné např. jezdit z chalupy denně do práce a zpět (mám to kolem 50km). Kocoura samoztného bych 5 dní na chalupě nenechala, přece jen odmala je zvyklý na jednak pravidelný kontakt s lidmi a na pravidelný přísun jídla. Z osobních důvodů jsem od podzimu přestala na chalupu téměř jezdit. No a teď řeším, zda tam začít jezdit s kocoury, jen s jedním kocourem nebo bez kocourů...
fikovnice
napsal(a):
No jo, jenže v paneláku voliéru nepostavíte. A pak také - jak jsem již dávno zjistila, kočky jsou strašně individuálně rozdílné. Vy máte už "starší paní" - Více než 8letá kočka už prostě nějaký věk má. A tak je vděčná za milující péči, pravidelné jídlo a střechu nad hlavou. Já mám dva kocoury - naprosto rozdílné. Jeden je povaleč závislý na mně. No a ten druhý - ten miluje lítání na chalupě, lovení tam, přírodu a tak. Jenže! Pro mě je s mým zravotním stavem a financemi nereálné např. jezdit z chalupy denně do práce a zpět (mám to kolem 50km). Kocoura samoztného bych 5 dní na chalupě nenechala, přece jen odmala je zvyklý na jednak pravidelný kontakt s lidmi a na pravidelný přísun jídla. Z osobních důvodů jsem od podzimu přestala na chalupu téměř jezdit. No a teď řeším, zda tam začít jezdit s kocoury, jen s jedním kocourem nebo bez kocourů...
Noooo, to je tedy dilema...
... pak napište k jakému konečnému rozhodnutí jste nakonec dospěla.
Jo, povahy koček jsou různé.
Náš kocour si do přenosky klidně vleze... a kočka - jak ji uvidí, zdrhá.
Oba je máme v bytě a věřím veterinářovi, který mi jejich převážení na chalupu rozmlouval, že pokud je kočka zvyklá od kotěte v bytě, nic jí nechybí. Převozem se spíš stresuje. Kočky prý potřebují více té (možná jakékoliv) jistoty než volnosti. V čemž má asi pravdu, když tak slyšíte příběhy o tom, jak citlivě kočka reaguje na každou změnu.
K otázce Bejiny, je to fakt těžké, no. Asi bych ji ven pouštěla, když byla zvyklá.
Fikovnice: A není to dost o tom, na jak dlouho na chatu pojedete? Pokud jen na sobotu neděli, nechala bych kočky doma v bytě ve městě. Pokud je to nad tři dny, vlastně se nic jiného ani dělat nedá, než je vzít s sebou.
Přimlouvám se, abyste je brala buď obě, nebo žádnou. Vím, že u vás byly rozbroje, ale mám obavy, aby se takovýmto postupem problémy nevrátily/nezhoršily. Plus jsou známy případy, kdy kočka smutní po kočce, ačkoliv dokud byly spolu, byly věčně ve při..
Uživatel s deaktivovaným účtem

Já jsem roky vozila kocourka na víkendy na chatu, kde se nám původně usadil - kvůli jeho zdravotním problémům, a on krásně uměl přepnout z aktivního venkovního života na bytový povalečský, a že je to hodně temperamentní kocour. Akorát mi v autě hlídal rychlost, jinak problém s přemísťováním nebyl. Ale je to o té individualitě...
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Jak hlídal rychlost?"
Přesně při překročení rychlosti xx (si to už nepamatuju, tuším 110..) začal mňaučet...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Já jsem roky vozila kocourka na víkendy na chatu, kde se nám původně usadil - kvůli jeho zdravotním problémům, a on krásně uměl přepnout z aktivního venkovního života na bytový povalečský, a že je to hodně temperamentní kocour. Akorát mi v autě hlídal rychlost, jinak problém s přemísťováním nebyl. Ale je to o té individualitě...
No to je aspoň kocouřisko! Tak bych si to představovala...
Jinak k poznámce "Joanne" - já si skutečně myslím, že ta mladá mrcha, která furt velkému ubližuje, jej má ve skutečnosti ráda. Pořád na něj dělá nějaké podrazy, číhá, když jde velký ze záchoda...ale nedejbože, aby se mu velký na chvíli někam ztratil (např. si s ním hraju na chodbě domu). To začne mňaučet - ale tak jako bolestně, hledat ho, a když je mezi OBĚMA překážka ve formě zavřených dveří, tak se k sobě dobývají navzájem OBA. Jj, od kočičí povahy se mám pořád co učit. Přitom fakt některé ty útoky mladého na velkého jsou opravdu za hranou...
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
"Jak hlídal rychlost?"
Přesně při překročení rychlosti xx (si to už nepamatuju, tuším 110..) začal mňaučet...
Jinak mně velkej mňaučí odhaduji už tak při třicítce... Já když s ním jedu, tak si ostatní řidiči musí myslet, že jsem buď totální začátečnice anebo ožralá . A to jinak miluju rychlou jízdu...