Ztráta kočky

Také bych ještě nehodila flintu do obilí. Třeba tam někde je - zkuste okolí řádně projít a pohledat.

mojí kolegyni se nedávno vrátila po deseti! dnech desetiletá polohluchá kočka, a je v pořádku.

No, hledali jsme. Obešli příkopy, cesty, hlavně tam, kde chodil. Pole jsem neprošla, jen při kraji, ono už je mi obilí k pasu a teda, moc si to nedovedu představit, jak ho projít, není to žádný záhumenek, to by mi asi neprošlo, abych tam něco našla, tak bych ho musela pošlapat. Jinak, já vím, že naděje je, ale mám takové neblahé tušení, nejsem samozřejmě vědma, ale u něj ta pravidelnost byla celá ta léta stejná a hlavně, když jsem slyšela v noci to zaječení. Přemýšlela jsem, zda ho nemohla chytit sova, ale to by musel být výr, nevím, zda by letěl tak blízko domu a není tam planina, ale členitý terén. Člověk asi těžko, k cizím nešel, taky kdo by jel v noci do vesnice a chytal ještě k tomu kočku. Na místech, kde jsem procházela, je vysoká tráva, tak manžel to pude ještě pro jistotu dnes posekat, zda jsem něco nepřehlédla.

amiš napsal(a):
No, hledali jsme. Obešli příkopy, cesty, hlavně tam, kde chodil. Pole jsem neprošla, jen při kraji, ono už je mi obilí k pasu a teda, moc si to nedovedu představit, jak ho projít, není to žádný záhumenek, to by mi asi neprošlo, abych tam něco našla, tak bych ho musela pošlapat. Jinak, já vím, že naděje je, ale mám takové neblahé tušení, nejsem samozřejmě vědma, ale u něj ta pravidelnost byla celá ta léta stejná a hlavně, když jsem slyšela v noci to zaječení. Přemýšlela jsem, zda ho nemohla chytit sova, ale to by musel být výr, nevím, zda by letěl tak blízko domu a není tam planina, ale členitý terén. Člověk asi těžko, k cizím nešel, taky kdo by jel v noci do vesnice a chytal ještě k tomu kočku. Na místech, kde jsem procházela, je vysoká tráva, tak manžel to pude ještě pro jistotu dnes posekat, zda jsem něco nepřehlédla.

Je to dost velký kocour. toho nemohla odnést sova. to je blbost. moje kočka má 5,5 kg a je to hromotluk natož váš kocour. podle mě se s někým porval a muselo to být hodně drsné, když řval. myslím, že někde leží zraněný a možná už i mrtvý, ale to jen tím, že jste ho v tom poli nechali umírat. nebo se prostě tak vyděsil, že utekl na druhou stranu vesnice. obejděte domy a ptejte se nebo i zkuste vyvěsit fotku kocoura, že ho hledáte. a jinak šla bych i do toho pole. vemte si ty tyče a prostě to obilí dávejte tou tyčí na stranu. zkuste sehnat ještě více lidí, ať vám pomůžou. lepší procházet pole pomalu než rovnou říkat, že kocour už nežije. zkuste to ještě.

Ještě mě napadá - zkuste to jednou projít společně se psem. Pokud by již nebyla schopna se ozvat, třeba ji čichem najde on.

Taky myslím že naděje ještě je. Náš bývalý kocour, který sice chodil na procházky ale na večer jsme ho vždycky zavolali domů(naši, tehdy ještě i já) bydlí v bytě v "prvním" patře a chodili mu otevírat takže jsme přesně věděli kdy šel domů nebo ven, taky jednou nepřišel a my ho nemohli najít. Obešli jsme nejprve ulici, pak celý blok, hledali, už jsme ztráceli naději... Asi po třech dnech zaslechla mamka když se vracela domů z jednoho sklepního okýnka z baráku kousek naproti našemu (bylo zhruba na úrovni země) mňoukání - kocour vlezl okýnkem do sklepa a to se za ním zabouchlo takže nemohl zpátky ven. Samozřejmě hened započala záchraná akce(když jsme zjistili kde je bylo už hodně pozdě večer, soudsedi pryč pravděpodobně do rána doma byla jen cca 80tiletá stará paní která nám šla sklep odemknout a kocourek, dost vystrašený a poněkud opavučinovaný se nakonec šťastně dostal zpátky domů. Celá akce měla ještě dohru protože chudákovy paní jak nám šla odemknout do sklepa se mezitím zabouchly dveře do bytu a ona vyšla jen v noční košili a bez klíčů - tak zatímco já jsem nesl domů viděšeného kocourka naši se snažili pomoct paní dostat se zpátky do bytu(což zahrnovalo lezení přes balkon) naštěstí i tohle dobře dopadlo.

Omlouvám se za odbočku, držím palce aby se kocourek ještě našel.

Jak nad tím přemýšlím, nějak se mi nezdá, že by kuna dospělého kocoura zabila..?

joanne.s napsal(a):
Jak nad tím přemýšlím, nějak se mi nezdá, že by kuna dospělého kocoura zabila..?

Mně se taky nezdá, aby kocoura zabilo jakékoliv zvíře. maximálně se porvali a následkem toho mohl kocourek umřít, když mu nikdo nepomohl. druhá možnost je, že by ho přejelo auto. ale jelikož není tělo, kocourek pravděpodobně žije. jsem zvědavá, jak to dopadne.

Stává se to...já moc dobře vím, o čem mluvím :( nám už se takhle propadlo do země několik kočiček :( také bydlíme na kraji vesnice, máme tu kuny, lisky, hnízdí tu rodinka výrů... z těchto důvodů mají kočky přísný zákaz vycházek v noci. Víte co, a co je nejhorší, že to zvířátko tam někde je, nebude daleko, jen ho nemůžete najít.ale hledejte, vás kocourek má ještě šanci.choďte v noci, když je ticho a volejte a čičikejte.my poslední kočičku hledali noc co noc víc jak měsíc, než nám došlo, ze už nena jdeme

kacule napsal(a):
Stává se to...já moc dobře vím, o čem mluvím :( nám už se takhle propadlo do země několik kočiček :( také bydlíme na kraji vesnice, máme tu kuny, lisky, hnízdí tu rodinka výrů... z těchto důvodů mají kočky přísný zákaz vycházek v noci. Víte co, a co je nejhorší, že to zvířátko tam někde je, nebude daleko, jen ho nemůžete najít.ale hledejte, vás kocourek má ještě šanci.choďte v noci, když je ticho a volejte a čičikejte.my poslední kočičku hledali noc co noc víc jak měsíc, než nám došlo, ze už nena jdeme

Ale jedná se o 7 kilového kocoura. Ten by se ubránil. Paní slyšela "vyjeknutí" kočky. Podle mě ho přejelo auto. Beztak to byl někdo místní, tak kocoura naložil a odvezl pryč, aby neměl se sousedy problém. Pokud je to obyčejný kocour, nikdo by ho nekradl. Určitě se buď porval nebo ho přejelo auto. Pokud není mrtvý, tak bude zraněný, jinak by přece za 3 dny došel domů, už jen od hladu.

Kočičí svět napsal(a):
Ale jedná se o 7 kilového kocoura. Ten by se ubránil. Paní slyšela "vyjeknutí" kočky. Podle mě ho přejelo auto. Beztak to byl někdo místní, tak kocoura naložil a odvezl pryč, aby neměl se sousedy problém. Pokud je to obyčejný kocour, nikdo by ho nekradl. Určitě se buď porval nebo ho přejelo auto. Pokud není mrtvý, tak bude zraněný, jinak by přece za 3 dny došel domů, už jen od hladu.

No ale to by přeci slyšela i to auto, případně náraz...ale tohle je prostě blbý. Po svých zkušenostech bych svou kočku radši našla mrtvou na silnici, než léta přemýšlet, co se jí stalo.

Kočičí svět napsal(a):
Ale jedná se o 7 kilového kocoura. Ten by se ubránil. Paní slyšela "vyjeknutí" kočky. Podle mě ho přejelo auto. Beztak to byl někdo místní, tak kocoura naložil a odvezl pryč, aby neměl se sousedy problém. Pokud je to obyčejný kocour, nikdo by ho nekradl. Určitě se buď porval nebo ho přejelo auto. Pokud není mrtvý, tak bude zraněný, jinak by přece za 3 dny došel domů, už jen od hladu.

K tomu autu mě ještě napadá, co se zkusit poptat u okilních veterinářů. Je možné že pokud ho opravdu srazilo auto že ridičem nemusel být nutně bezcitný člověk co kocoura odkldil aby nebyly problémy, ale pokud byl zraněný mohl ho odvézt na nějakou veterinu na ošetření(nebo i na poslední injekci pokud zranění bylo tak vážné že už se nedalo nic dělat).

kacule napsal(a):
No ale to by přeci slyšela i to auto, případně náraz...ale tohle je prostě blbý. Po svých zkušenostech bych svou kočku radši našla mrtvou na silnici, než léta přemýšlet, co se jí stalo.

Ano, ta nejistota musí být nejhorší

kacule napsal(a):
No ale to by přeci slyšela i to auto, případně náraz...ale tohle je prostě blbý. Po svých zkušenostech bych svou kočku radši našla mrtvou na silnici, než léta přemýšlet, co se jí stalo.

Ale ona napůl spala. to auto nemusela slyšet, "hlas" kočky je pronikavější, tak ten slyšela. kdyby to byla moje kočka, hledala bych a hledala, dokud bych neměla tělo - ať živé, či mrtvé alespoň bych pro to udělala všechno. je mi úplně mrazivě z toho, že tam kocourek někde umíral v bolestech a nějaká šelma si ho potom odnesla

Jo, přesně. Já bych asi nedokázala znova usnout, když bych měla pocit, že se venku něco děje.možná to byla poslední možnost, kdy mohla paní kocoura zachránit

Kriste, děláte z paní necitu, což ale ona není!

Zkuste si někdy projít vysokým obilím bez toho, aby vám majitel pole "poděkoval" za tu spoušť a abyste vůbec něco našli!

Taky nám v lednu zmizel cca 5 kilový kocour - prohledali jsme doma vše, prošli zahradu, příkopy, obeslala jsem sousedy a dala leták kolovat i na FB a nejbližší útulek, apod. kdyby ho někdo našel... říkala jsem si, že kdyby ho někdo srazil, že ho mohl vzít na ošetření k vetovi, atd. Až po 1,5 měsíci jsme našli torzo tělíčka - dle zranění ho někdo musel srazit a on z posledních sil přelezl plot domů...ale kam to zalezl netuším, lezla jsem v keřích i po čtyřech a nenašla jsem ho...až čuba na něco štěkala pod keře...

Nicméně neházela bych flintu do žita, může někde ještě být... nám letos přišla kočka až po 2 dnech domů a tvářila se jako, že je to normálka... za 10 let, co ji máme to udělala jednou ještě jako nekastrovaná a podruhé až teď...přišla pohublá, zmáčená...no, doma jsme vtípkovali, že ji ten Němec schoval cestu domů a ona bloudila ? Byla zvyklá, že ráno a večer se dává jídlo, takže je vždy nastoupená a najednou nic...taky už jsem měla špatný pocit, ale prošla jsem vše okolo a nikde nic...až si třetí den ráno napochodovala domů...to bylo radosti.

Tohle je bohužel daň za tu svobodu...


PS: Kuna ho mohla zranit, ale pohcybuju, že by ho zabila...to by musel být nějaký "trouba" bytový, co se neumí bránit...

lavacca napsal(a):
Kriste, děláte z paní necitu, což ale ona není!

Zkuste si někdy projít vysokým obilím bez toho, aby vám majitel pole "poděkoval" za tu spoušť a abyste vůbec něco našli!

Taky nám v lednu zmizel cca 5 kilový kocour - prohledali jsme doma vše, prošli zahradu, příkopy, obeslala jsem sousedy a dala leták kolovat i na FB a nejbližší útulek, apod. kdyby ho někdo našel... říkala jsem si, že kdyby ho někdo srazil, že ho mohl vzít na ošetření k vetovi, atd. Až po 1,5 měsíci jsme našli torzo tělíčka - dle zranění ho někdo musel srazit a on z posledních sil přelezl plot domů...ale kam to zalezl netuším, lezla jsem v keřích i po čtyřech a nenašla jsem ho...až čuba na něco štěkala pod keře...

Nicméně neházela bych flintu do žita, může někde ještě být... nám letos přišla kočka až po 2 dnech domů a tvářila se jako, že je to normálka... za 10 let, co ji máme to udělala jednou ještě jako nekastrovaná a podruhé až teď...přišla pohublá, zmáčená...no, doma jsme vtípkovali, že ji ten Němec schoval cestu domů a ona bloudila ? Byla zvyklá, že ráno a večer se dává jídlo, takže je vždy nastoupená a najednou nic...taky už jsem měla špatný pocit, ale prošla jsem vše okolo a nikde nic...až si třetí den ráno napochodovala domů...to bylo radosti.

Tohle je bohužel daň za tu svobodu...


PS: Kuna ho mohla zranit, ale pohcybuju, že by ho zabila...to by musel být nějaký "trouba" bytový, co se neumí bránit...

Paní zadavatelka ale neudělala vše pro to, aby kocoura našla. pokud hledala všude okolo jen ne v tom obilí a kocoura nenašla, tak bude asi v tom obilí. což je logické, že si šelma kořist zatáhne tam, kde s ní bude skrytá. tak jedině ještě kontaktovat toho majitele obilí, aby ji umožnil hledání nebo aspoň ať o tom ví. jo a ještě něco. zase tak těžké to není. nikdy jste neviděli cestičky, které si kočky ve vysoké trávě tvoří? je to velký kocour a pokud ho do obilí něco zatáhlo, přece tam musí být nějaký "vchod" a následně vyšlapaná cestička. nebo alespoň byla, kdyby paní hledala hned v neděli... navíc má paní i manžela. poradit si určitě mohli. za mě je to prostě nedostatečná pátračka.

Http://www.kocka-info.cz/Clanky/Articles/-268;ekani-na-navrat-Ma-345;enky.aspx

smutný příběh.

Kočičí svět napsal(a):
Paní zadavatelka ale neudělala vše pro to, aby kocoura našla. pokud hledala všude okolo jen ne v tom obilí a kocoura nenašla, tak bude asi v tom obilí. což je logické, že si šelma kořist zatáhne tam, kde s ní bude skrytá. tak jedině ještě kontaktovat toho majitele obilí, aby ji umožnil hledání nebo aspoň ať o tom ví. jo a ještě něco. zase tak těžké to není. nikdy jste neviděli cestičky, které si kočky ve vysoké trávě tvoří? je to velký kocour a pokud ho do obilí něco zatáhlo, přece tam musí být nějaký "vchod" a následně vyšlapaná cestička. nebo alespoň byla, kdyby paní hledala hned v neděli... navíc má paní i manžela. poradit si určitě mohli. za mě je to prostě nedostatečná pátračka.

Souhlasím, že paní mohla hledat víc, ale s tím polem to není jen tak.žádný zemědělec vám nedovolí pošlapat jeho živobití, a už vůbec ne kvůli kočce. Druhak v obilí fakt není šance tu číču najít a cestičky?neexistují.kuna, kočka, Liška se protáhnou u země mezi klasy a nepoznáte nic :/.

Tak uznávám, měla jsem hledat už v neděli, ale nějak mi nenapadlo, že se kocour ztratil, pořád jsem si myslila, že prostě jednou vynechal snídani. Když nedošel ani večer, to už se smrákalo, stejně jsem si myslila, že prostě někde zaspal, ano chodil 6 let přesně, ale zase že by nikdy se nezpozdil, nebo nezaspal, to taky ne, to jsem napsala v emoci jako by to bylo vždy na 100%, tak ne, taky nepřišel a pak jsme ho objevili spícího někde.
To vyjeknutí jsem slyšela opravdu v polospánku, nemusíte mi to věřit, ale já si na to vzpoměla až včera večer, když jsme ho hledali a čekali a nic. Znovu opakuji, bylo to v noci, já nevím, tak okolo druhé. Jsme kilometr od hlavní silnice, okolo nás je silnice do vsi, je pravda, že tam lítaj jak blázni, ale v tuhle dobu a ještě v sobotu tam moc nemá důvod kdo jezdit.
V pondělí jsme hledali odpoledne, máme zvířata, musí se nakrmit, dělám od osmi do pěti a ještě dojíždím, v práci bych to nevysvětlila.
S tím psem to zkusím, když se jednou kocouři schovali do garáže a nevyšli na zavolání, fenka mě pak chodila upozorňovat, že tam přeci jen jsou a vyspali se a chtějí ven. To samé, když je manžel omylem zavřel do sklepa.

amiš napsal(a):
Tak uznávám, měla jsem hledat už v neděli, ale nějak mi nenapadlo, že se kocour ztratil, pořád jsem si myslila, že prostě jednou vynechal snídani. Když nedošel ani večer, to už se smrákalo, stejně jsem si myslila, že prostě někde zaspal, ano chodil 6 let přesně, ale zase že by nikdy se nezpozdil, nebo nezaspal, to taky ne, to jsem napsala v emoci jako by to bylo vždy na 100%, tak ne, taky nepřišel a pak jsme ho objevili spícího někde.
To vyjeknutí jsem slyšela opravdu v polospánku, nemusíte mi to věřit, ale já si na to vzpoměla až včera večer, když jsme ho hledali a čekali a nic. Znovu opakuji, bylo to v noci, já nevím, tak okolo druhé. Jsme kilometr od hlavní silnice, okolo nás je silnice do vsi, je pravda, že tam lítaj jak blázni, ale v tuhle dobu a ještě v sobotu tam moc nemá důvod kdo jezdit.
V pondělí jsme hledali odpoledne, máme zvířata, musí se nakrmit, dělám od osmi do pěti a ještě dojíždím, v práci bych to nevysvětlila.
S tím psem to zkusím, když se jednou kocouři schovali do garáže a nevyšli na zavolání, fenka mě pak chodila upozorňovat, že tam přeci jen jsou a vyspali se a chtějí ven. To samé, když je manžel omylem zavřel do sklepa.

Určitě to s tím psem zkuste, to je asi jediná šance, jak kocourka nebo jeho tělíčko najít. určitě dejte vědět. já teď pročítám články o kunách a jsou vážně nebezpečné, útočí na krk a kočka pak vykrvácí. začínám pochybovat, jestli budu ještě vůbec své kočky na zahradu vozit. kunu jsem tam taky viděla... nejhorší je ta nejistota, co se stalo a kde tělo kočky je

Kočičí svět napsal(a):
Určitě to s tím psem zkuste, to je asi jediná šance, jak kocourka nebo jeho tělíčko najít. určitě dejte vědět. já teď pročítám články o kunách a jsou vážně nebezpečné, útočí na krk a kočka pak vykrvácí. začínám pochybovat, jestli budu ještě vůbec své kočky na zahradu vozit. kunu jsem tam taky viděla... nejhorší je ta nejistota, co se stalo a kde tělo kočky je

My se chystáme budovat voliéru. Kočičky budou muset oželet nekonečný prostor, ale já to trápení že ztráty kamarádů už zažívat nechci

kacule napsal(a):
My se chystáme budovat voliéru. Kočičky budou muset oželet nekonečný prostor, ale já to trápení že ztráty kamarádů už zažívat nechci

A jak se vám čumáčci ztratili?

Kočičí svět napsal(a):
A jak se vám čumáčci ztratili?

Podobně jako diskutovaný kocour.jednoho dne prostě nepřišly. Jedna se ztratila v září, to byla krásná dlouhosrstá tříbarevka, takže porad trochu doufám, že jí někdo ukradl.druhá byla obyčejná černobílá micka, životem dost obtlučená, takze si vážila dobrého bydla. Ráno byla na krmení a od té doby nepřišla.a můžu podezírat myslivce, sousedy...nikdo se nepřizna kočičku postrádám už skoro dva měsíce a hledala jsem fakt všude i na totálně nemoznych místech a nenašla ani chlup, a přitom tuším, že je blízko a nežije, to je na tom nejhorší

amiš napsal(a):
Tak jsem přišla o kocoura. Já vím, nebyl jen tři dny doma, ale na něj je to moc. Za těch 6 let, co uběhly od jeho kastrace, byl přesný jako hodinky. A nadto, poslední týden ho v noci manžel dvakrát načapal, jak si to před barákem vyřizuje s kunou. Tedy ne na dvoře, ale z druhé strany, kde je předzahrádka s mohutným smrkem a keři. A za domem z boku je hned pole. Že kuny u nás jsou, vím, několikrát jsme i v zahradě viděla mladé, jsme poslední barák ve vsi, ještě maličko bokem. Ale nikdy jsem si nevšimla, že by s nimi měly kočky problém. Kočky máme domácko-venkovní, přeci jen, myší je dost. Tenhle kocour vážil skoro 7 kilo, lovil i potkany, tak se asi cítil i na kunu. A proč si myslím, že už nedorazí? Ze soboty na neděli v noci (poslední večer, co byl doma), jsem se probudila (máme ložnici právě do předzahrádky) a zaslechla jsem takové krátké vyjeknutí kočky, jednou nebo dvakrát. Chtěla jsem se jít podívat, ale pak jsem zas usnula. Myslím, že se mu něco stalo právě tehdy. Bylo to z míst, kde nejraději chodil. Šla jsem se pak tam podívat, ale bylo po dešti a nic jsem nenašla. Jestli utekl do pole, to už prohledám těžko. A samozřejmě, v pondělí odjíždím na dovolenou, po 10 letech, navštívit přátele na Slovensko. Jen na 4 dny a manžel zůstává doma, ale stejně si dovolenou neužiju. Pořád na to musím myslet. Už mi zbyli dva kocouři, ale jeden je naprosto nekontaktní, už devět let si žije sám podle sebe na dvoře, který neopouští, ale mi mu sloužíme jako jídlonosiči a k stlaní pelíšku a druhý, ale ten rád vyráží na toulky. Takže nevím. Tedy, přiznám se, koukám po koťatech, ale je fakt, že s tímhle jsem nepočítala, za těch šest let jsme toho s kocourem prožili dost a jsem z toho špatná. Tak se omlouvám, jestli jsem někoho moc nudila, ale tady, kromě manžela, nějaká kočka nikoho moc nezajímá, tak jsem si musela postěžovat .

Jak já Vás chápu .
přesně tohle se mi stalo s naším 12ti letým Leonkem. Byl to obyčejný rezavobílý kocourek, od mládí vykastrovaný, který dodržoval "pravidla slušného chování", na jídlo chodil pravidelně, většinou se ani po nocích nikde daleko nepotuloval a těšil nás svou přítomností dlouhá léta. I když nebyl nikde vidět, na zavolání vždy vzorně seběhl z půdy anebo ze zahrady...Pak se jednoho dne ztratil a nikdy se už neobjevil. Prohledali jsme úplně všechno, okolí, silnice, stodoly, půdu - a nic. Je to ji 4 roky, takže je jasné, že se neobjeví, ale dodnes mě je smutno, při vzpomínce na něj a na jeho konec. Ta nejistota jak skončil je hrozná.
Druhá naše kočička se připlazila z louky s useknutými zadními končetinami, přimotala se tam zřejmě pod žací stroj, zachránilo jí několik operací a dožila doma. Nakonec jsme ji ve 13ti letech museli nechat utratit kvůli selhání ledvin, ale alespoň člověk v tomto případě ví, kdy a jaký konec nastal a hlavně dokázal alespoň o pár hodin (dní?) zmírnit utrpení.
Často mě svádí pořídit si zase druhého Lea, ale když si vzpomenu na ty konce tak váhám. Všichni stále nacházejí koťata, která si nemohou nechat, já kdybych kotě našla, tak si ho s radostí nechám, ale stále mi osud do cesty žádné neposlal .

Nevěšte hlavu, kocourek se může ještě objevit, stačí aby byl pokousaný, ta vedra v uplynulých dnech k tomu, třeba se někde hojí sám, posiluje spánkem a objeví se.

Já našla jednoho mého ztraceného kocourka v kanalizaci pod cestou...
Druhý byl zavřený u sousedů v garáži. Dalšího jsme bohužel našli na kolejích

Kočičí svět napsal(a):
Paní zadavatelka ale neudělala vše pro to, aby kocoura našla. pokud hledala všude okolo jen ne v tom obilí a kocoura nenašla, tak bude asi v tom obilí. což je logické, že si šelma kořist zatáhne tam, kde s ní bude skrytá. tak jedině ještě kontaktovat toho majitele obilí, aby ji umožnil hledání nebo aspoň ať o tom ví. jo a ještě něco. zase tak těžké to není. nikdy jste neviděli cestičky, které si kočky ve vysoké trávě tvoří? je to velký kocour a pokud ho do obilí něco zatáhlo, přece tam musí být nějaký "vchod" a následně vyšlapaná cestička. nebo alespoň byla, kdyby paní hledala hned v neděli... navíc má paní i manžela. poradit si určitě mohli. za mě je to prostě nedostatečná pátračka.

Kdo to nezažil, tak neví... a vážně si myslíte, že zemědělec, kterého prodej obilí živí či ho má pro svá zvířata řekne "ale jo, klidně mi to všechno pošlapte, i když ani nevíte, zda tam ten kocour je.." ?

Cestičky ve vysoké trávě? A kde? Naše kočky projdou vysokou trávou a po nich žádná cestička nezůstane /kočka má 5,5 kg, takže žádný drobek/.

lavacca napsal(a):
Kdo to nezažil, tak neví... a vážně si myslíte, že zemědělec, kterého prodej obilí živí či ho má pro svá zvířata řekne "ale jo, klidně mi to všechno pošlapte, i když ani nevíte, zda tam ten kocour je.." ?

Cestičky ve vysoké trávě? A kde? Naše kočky projdou vysokou trávou a po nich žádná cestička nezůstane /kočka má 5,5 kg, takže žádný drobek/.

No bohužel jí to pravděpodobně nepovolí, takže je třeba se na něj vykašlat a jít hledat at se děje co se děje. u nás si kočky dělají cestičky, je to hrozně roztomilé, je to velmi vidět, přímo kudy chodí, odkud chodí, všechny ty cestičky se táhnou po okraji pozemku. u nás to vidět jde.

Zdravím a děkuji za podporu. Do pole se trošku může, jsou tam polehlé pásy od toho, jak ho stříkali. Kousek jsem byla, ale dál jsem si netroufla, on je majitel takový neruda.
Hned jak přijdu, vezmu psa a projdeme to. Fenka hrozně ráda běhá v obilí, když jí tam pošlu, tak bude jenom ráda. Snad nic nenajde, tedy. Nevím co je lepší varianta. Tak, kočku už mi auto přejelo, ale jak se psalo výše, je to hrozně smutné, ale aspoň víte, že je po všem a někde se netrápí. A že si do konce života žila dobře. No, tak dám zítra vědět, co jsme našli.

Kočičí svět napsal(a):
Ale ona napůl spala. to auto nemusela slyšet, "hlas" kočky je pronikavější, tak ten slyšela. kdyby to byla moje kočka, hledala bych a hledala, dokud bych neměla tělo - ať živé, či mrtvé alespoň bych pro to udělala všechno. je mi úplně mrazivě z toho, že tam kocourek někde umíral v bolestech a nějaká šelma si ho potom odnesla

Přeji hezký den. Víte "Kočičí světe", ono fakt není jednoduché najít kocoura někde na vesnici. Mojí tetě se postupně poztrácely už nejméně 3kočky. Mně když se ztratil minulý kocour, vyvěsila jsem plakáty s nabídkou odměny 4 tis. Kč, a to i za mrtvé tělo! Místní si ťukali na hlavu, byl to obyčejný vesnický mourek. Ale ty plakátky pomohly - našel se v sousední vesnici - živý a relativně zdravý. Ale cca půl roku poté umřel na selhání ledvin.

manbea napsal(a):
Jak já Vás chápu .
přesně tohle se mi stalo s naším 12ti letým Leonkem. Byl to obyčejný rezavobílý kocourek, od mládí vykastrovaný, který dodržoval "pravidla slušného chování", na jídlo chodil pravidelně, většinou se ani po nocích nikde daleko nepotuloval a těšil nás svou přítomností dlouhá léta. I když nebyl nikde vidět, na zavolání vždy vzorně seběhl z půdy anebo ze zahrady...Pak se jednoho dne ztratil a nikdy se už neobjevil. Prohledali jsme úplně všechno, okolí, silnice, stodoly, půdu - a nic. Je to ji 4 roky, takže je jasné, že se neobjeví, ale dodnes mě je smutno, při vzpomínce na něj a na jeho konec. Ta nejistota jak skončil je hrozná.
Druhá naše kočička se připlazila z louky s useknutými zadními končetinami, přimotala se tam zřejmě pod žací stroj, zachránilo jí několik operací a dožila doma. Nakonec jsme ji ve 13ti letech museli nechat utratit kvůli selhání ledvin, ale alespoň člověk v tomto případě ví, kdy a jaký konec nastal a hlavně dokázal alespoň o pár hodin (dní?) zmírnit utrpení.
Často mě svádí pořídit si zase druhého Lea, ale když si vzpomenu na ty konce tak váhám. Všichni stále nacházejí koťata, která si nemohou nechat, já kdybych kotě našla, tak si ho s radostí nechám, ale stále mi osud do cesty žádné neposlal .

Nevěšte hlavu, kocourek se může ještě objevit, stačí aby byl pokousaný, ta vedra v uplynulých dnech k tomu, třeba se někde hojí sám, posiluje spánkem a objeví se.

"Nevěšte hlavu, kocourek se může ještě objevit, stačí aby byl pokousaný, ta vedra v uplynulých dnech k tomu, třeba se někde hojí sám, posiluje spánkem a objeví se."

Ano, toto dělal jeden z mých minulých kocourů. Ze zranění se zásadně vylízával sám. Pak přišel, přibelhal se, ale to nejhorší si prostě odstonával sám...

amiš napsal(a):
Zdravím a děkuji za podporu. Do pole se trošku může, jsou tam polehlé pásy od toho, jak ho stříkali. Kousek jsem byla, ale dál jsem si netroufla, on je majitel takový neruda.
Hned jak přijdu, vezmu psa a projdeme to. Fenka hrozně ráda běhá v obilí, když jí tam pošlu, tak bude jenom ráda. Snad nic nenajde, tedy. Nevím co je lepší varianta. Tak, kočku už mi auto přejelo, ale jak se psalo výše, je to hrozně smutné, ale aspoň víte, že je po všem a někde se netrápí. A že si do konce života žila dobře. No, tak dám zítra vědět, co jsme našli.

Moc Vám držím pěsti!
Ještě jsem si vzpomněla, že jedna z tetiných koček zalezla k sousedovi do garáže nebo do sklepa. On jezdí jen na víkendy, takže tam chuděra byla týden zavřená. Žádné mňoukání ale slyšet nebylo. Když soused přijel a otevřel, tak kočka vyrazila jak blesk. Kromě hladu to ale na ní nenechalo žádné následky. Není tedy možné, že by kocourek byl někde omylem zavřený?

lavacca napsal(a):
Kriste, děláte z paní necitu, což ale ona není!

Zkuste si někdy projít vysokým obilím bez toho, aby vám majitel pole "poděkoval" za tu spoušť a abyste vůbec něco našli!

Taky nám v lednu zmizel cca 5 kilový kocour - prohledali jsme doma vše, prošli zahradu, příkopy, obeslala jsem sousedy a dala leták kolovat i na FB a nejbližší útulek, apod. kdyby ho někdo našel... říkala jsem si, že kdyby ho někdo srazil, že ho mohl vzít na ošetření k vetovi, atd. Až po 1,5 měsíci jsme našli torzo tělíčka - dle zranění ho někdo musel srazit a on z posledních sil přelezl plot domů...ale kam to zalezl netuším, lezla jsem v keřích i po čtyřech a nenašla jsem ho...až čuba na něco štěkala pod keře...

Nicméně neházela bych flintu do žita, může někde ještě být... nám letos přišla kočka až po 2 dnech domů a tvářila se jako, že je to normálka... za 10 let, co ji máme to udělala jednou ještě jako nekastrovaná a podruhé až teď...přišla pohublá, zmáčená...no, doma jsme vtípkovali, že ji ten Němec schoval cestu domů a ona bloudila ? Byla zvyklá, že ráno a večer se dává jídlo, takže je vždy nastoupená a najednou nic...taky už jsem měla špatný pocit, ale prošla jsem vše okolo a nikde nic...až si třetí den ráno napochodovala domů...to bylo radosti.

Tohle je bohužel daň za tu svobodu...


PS: Kuna ho mohla zranit, ale pohcybuju, že by ho zabila...to by musel být nějaký "trouba" bytový, co se neumí bránit...

Amiš: Tak jak jste dopadli při pátrání s psím doprovodem? držíme palce

Zdravím, tak já ani nevím, jestli jsou mé zprávy dobré, nebo špatné. Přišla jsem po páté domů, obě fenky byly z manželem pryč, takže jsem sama ještě udělala kolečko okolo pole, kde mohl být, s tím, až přijde moje fenka domů, vyšlu jí i do pole. Za chvíli všichni dojeli, chtěla jsem feňuli vzít, ale manžel mi řekl, ať to nedělám. A zdělil mi, že asi před dvouma hodinama, když byl chvíli doma z práce přišel známý se na něco zeptat. Jak tak stáli před barákem na příjezdové u předzahrádky, všiml st, že od smrku ho pozoruje kocour! Tedy ten ztracený. Když na něj zavolal a popošel k němu, obrátil se a utekl pryč. Nebyl orý od pohledu nějak zraněný a běžel docela čiperně. Ptala jsem se, zda to byl opravdu Macek, ale manžel mi ujistil, že se nemýlil, že na těch 10 metrů ho snad ještě pozná. Nepodezírám manžela, že by se spletl. Vidí dobře a kocour je dost nezaměnitelný. Šla jsem ještě volat a hledat, ale kocour se neukázal a neukázal se doteď. Tak nevím. Že kočka zdivočela, znám ty případy, ale to byly kočky venkovní.o které se nikdo moc nestaral, ale kastrovaný kocour, jehož nejoblíbenější místo je manželovi za krkem?

amiš napsal(a):
Zdravím, tak já ani nevím, jestli jsou mé zprávy dobré, nebo špatné. Přišla jsem po páté domů, obě fenky byly z manželem pryč, takže jsem sama ještě udělala kolečko okolo pole, kde mohl být, s tím, až přijde moje fenka domů, vyšlu jí i do pole. Za chvíli všichni dojeli, chtěla jsem feňuli vzít, ale manžel mi řekl, ať to nedělám. A zdělil mi, že asi před dvouma hodinama, když byl chvíli doma z práce přišel známý se na něco zeptat. Jak tak stáli před barákem na příjezdové u předzahrádky, všiml st, že od smrku ho pozoruje kocour! Tedy ten ztracený. Když na něj zavolal a popošel k němu, obrátil se a utekl pryč. Nebyl orý od pohledu nějak zraněný a běžel docela čiperně. Ptala jsem se, zda to byl opravdu Macek, ale manžel mi ujistil, že se nemýlil, že na těch 10 metrů ho snad ještě pozná. Nepodezírám manžela, že by se spletl. Vidí dobře a kocour je dost nezaměnitelný. Šla jsem ještě volat a hledat, ale kocour se neukázal a neukázal se doteď. Tak nevím. Že kočka zdivočela, znám ty případy, ale to byly kočky venkovní.o které se nikdo moc nestaral, ale kastrovaný kocour, jehož nejoblíbenější místo je manželovi za krkem?

Tak je super, že je naživu. ;) Mohl se třeba něčeho doma za zahradě leknout /boj s kunou, apod. ?/ a teď má třeba ze zahrady respekt... kdoví...dala bych mu pod ten smrk jídlo a uvidíte.

Myslím, že to je velmi dobrá zpráva. Jak jste slyšela v noci během spánku ten řev, tak se určitě poprali a kocour se bojí. To je jasné. Teď bych obešla všechny sousedy, vylíčila jim situaci a at vám zavolají, pokud kocoura uvidí, at se ho snaží nalákat na jídlo a odchytit nebo alespoň nalákat do domu. pak byste si ho odnesla k vám a nepouštět ven, dokud se kocour opět s vámi nesblíží. já jsem ráda, že kocour žije. jediná cesta ke sblížení je přes krmení

Je to stejně divné. Ač manžela viděl, nešel k němu, ale naopak utekl? Ještě když píšete, že to byl, resp. je kocourek kontaktní.

Jestli je ve stresu, tak bych se nedivila...pokud to je doopravdy on.

No, on venku, tedy myšleno předzahrádka, pole, ne dvůr, nebo velká zahrada za dvorem, na zavolání vždy přišel jen ke mně. K manželovi jak, kdy. Pokud seděl třeba na popelnici, tak dobrý, ale pokud byl někde dál na trávě, tak nezájem, ani pohladit se od něj nedal. Přitom doma vtěrka největší, manžel ho má rád, určitě mu nikdy neublížil, takže je kocour opatrný.
S tím žrádlem, on loví, i potkany, většinou kořist s chutí zežere, takže na poli nouzi nemá. Jak to je z vodou, to nevím. Ale zas je fakt, že kočky tak moc nepijí a na dvoře má venkovní kocour pod střechou stále granule a misku z vodou, o čemž oba domácí kocouři moc dobře ví a občas to využijí. Takže, pokud si chce hrát na poustevníka, kde brát má vždycky.

"K manželovi jak, kdy. Pokud seděl třeba na popelnici, tak dobrý, ale pokud byl někde dál na trávě, tak nezájem, ani pohladit se od něj nedal. "
no však, u nás tak nějak podobně. A co psice, za tou by nešel? Moji kočičáci (včetně sousedovic darebáka) jako první poznávají psy a ženou se k nim...

To je jak u nás - taky chodí na zavolání spíš ke mně než k bráchovi, i když ses ním pak mazlí. Jediná Cesťa, jak ho vidím upaluje, že se bude mazlit. Bobo s Čiky ho mají na háku /pravda, krmím já a máma, takže si jeho s jídlem nespojují. :D/.

Uvidíte, věřím, že se brzy osmělí a domů dorazí.

Kočky bývají velmi rozdílné pokud jsou v bytě a pokud jsou venku. To u nás je každá kočka. V bytě přijdou na zavolání, jsou to mazlíci největší, zatím co když jsou venku, tak naprostý nezájem, většinou mám problém je pochytat, jídlo nechtějí vůbec. odejdou někam lovit a víc je nezajímá. člověk je pak zmatený, neví, co jim má dopřát. jestli venku přešťastné s riskem nebo doma zdravé miláčky uprostřed čtyř zdí.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"K manželovi jak, kdy. Pokud seděl třeba na popelnici, tak dobrý, ale pokud byl někde dál na trávě, tak nezájem, ani pohladit se od něj nedal. "
no však, u nás tak nějak podobně. A co psice, za tou by nešel? Moji kočičáci (včetně sousedovic darebáka) jako první poznávají psy a ženou se k nim...

Psice by ho dokázala najít, tomu věřím, ale pokud by byl fit, tak by ho prohnala. On před ní na dvoře utíká, doma jsou kámoši, ale venku ho má tendenci honit. Je to proto, že když jde z okna kuchyně ven, tak přejde plechy pod oknem, tam se pes nedostane, pak skočí na psí boudu, odrazí se, skočí na stříšku kůlny a je na zdi. A psisko šílí a řve pod ním. Hrozná sranda. Druhý kocour rozvážně kráčí přes dvůr, když náhodou fenka zkusí k němu běžet, že bude honička, tak si sedne a začne se olizovat a fenka zklamaně odchází.

Tak to je super zpráva, snad kocourek nabude odvahy a přijde konečně domů.

A s tím poznáváním: jednou šel můj muž nakoupit do sámošky (vzdálena od nás cca 300m) a co nevidí, před samoobsluhou náš Leo, mazlil se tam s každým na potkání, dokonce ho již někdo stačil i obdarovat salámem. Manžel ho popadl, (Leo ho prý nadšeně uvítal) a upaloval s ním raději domů, protože cesta do samoobsluhy vede přes frekventovanou silnici.
Doma mi hned ve dveřích hlásil, že ten náš rezavý blbec je na nejlepší cestě k přejetí, protože ho našel až u samoobsluhy a tak ho pro jistotu obratem nese domů. Zarazilo mě to, podívám se v kuchyni na lavici a ano, náš Leonek tam stále již od rána spí v nezměněné pozici.
Tak cizího kocourka manžel zase pokorně vrátil, ten byl naprosto v pohodě a únos se mu asi i líbil.
Na obranu muže musím říci, že si kocouři byli dost podobní, ale Leo to na první pohled nebyl.
Na tuto příhodu jsem si vzpomněla, ale předpokládám, že váš manžel kocourka pozná a ten že je tedy živ a zdráv. Tak teď ještě aby byl doma.

Mému muži trvalo hooodně dlouho než zjistil že už nemáme jenom jednu mourovatou kočičku, ale přibyl i kocour (a že byli opravdu odlišní)...a to jsme ho k tomu poznání ještě dovedli zřetelnou nápovědou

manbea napsal(a):
Tak to je super zpráva, snad kocourek nabude odvahy a přijde konečně domů.

A s tím poznáváním: jednou šel můj muž nakoupit do sámošky (vzdálena od nás cca 300m) a co nevidí, před samoobsluhou náš Leo, mazlil se tam s každým na potkání, dokonce ho již někdo stačil i obdarovat salámem. Manžel ho popadl, (Leo ho prý nadšeně uvítal) a upaloval s ním raději domů, protože cesta do samoobsluhy vede přes frekventovanou silnici.
Doma mi hned ve dveřích hlásil, že ten náš rezavý blbec je na nejlepší cestě k přejetí, protože ho našel až u samoobsluhy a tak ho pro jistotu obratem nese domů. Zarazilo mě to, podívám se v kuchyni na lavici a ano, náš Leonek tam stále již od rána spí v nezměněné pozici.
Tak cizího kocourka manžel zase pokorně vrátil, ten byl naprosto v pohodě a únos se mu asi i líbil.
Na obranu muže musím říci, že si kocouři byli dost podobní, ale Leo to na první pohled nebyl.
Na tuto příhodu jsem si vzpomněla, ale předpokládám, že váš manžel kocourka pozná a ten že je tedy živ a zdráv. Tak teď ještě aby byl doma.

Stane se. :D Mně přijde, že ti chlapi ty kočky a psy vážně blbě rozlišují, když jsou si podobní...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mému muži trvalo hooodně dlouho než zjistil že už nemáme jenom jednu mourovatou kočičku, ale přibyl i kocour (a že byli opravdu odlišní)...a to jsme ho k tomu poznání ještě dovedli zřetelnou nápovědou

To u nás se zas nepamatují jména - táta věčně říká každé kočce čiči a psovi chlupáč a psím klukům běžně malý a velký černoušek /máme středního černého s bílou náprsenkou a černého něm.ovčáka/.

Tak to manžela nepodezřívám, že by Macka nepoznal . Vždy´t spolu i spí!
Ne, vážně. Macek je nápadně sněhobílý, na levé straně má dva malé černé fleky, jeden přes levé oko a černý ocas. A má obrovské oči (zdědil po své matce, ta vypadala jako sůva). Druhý kocour je taky bílý, jen s černým ocáskem, ale i když je čistý, tak ta bílá u Macka je prostě bělejší, je taková zářivá. Ne, tej splést nejde .

amiš napsal(a):
No, on venku, tedy myšleno předzahrádka, pole, ne dvůr, nebo velká zahrada za dvorem, na zavolání vždy přišel jen ke mně. K manželovi jak, kdy. Pokud seděl třeba na popelnici, tak dobrý, ale pokud byl někde dál na trávě, tak nezájem, ani pohladit se od něj nedal. Přitom doma vtěrka největší, manžel ho má rád, určitě mu nikdy neublížil, takže je kocour opatrný.
S tím žrádlem, on loví, i potkany, většinou kořist s chutí zežere, takže na poli nouzi nemá. Jak to je z vodou, to nevím. Ale zas je fakt, že kočky tak moc nepijí a na dvoře má venkovní kocour pod střechou stále granule a misku z vodou, o čemž oba domácí kocouři moc dobře ví a občas to využijí. Takže, pokud si chce hrát na poustevníka, kde brát má vždycky.

Je kastrovaný?

fikovnice napsal(a):
Je kastrovaný?

Ano, je.

amiš napsal(a):
Ano, je.

Pokud si je Váš muž ale jistý, že to byl on, přikláněla bych se k tomu, že je možná v nějakém stresu...? I kastráti mohou bojovat o teritorium.

Taky jsem o tom uvažovala. Ač jsme poslední, kočky k nám chodí, např. jsem nedávno u nás viděla kocoura od lidí kousek pod námi. Ale zase, druhý kocour je naprosto v pohodě a ten venkovní taky. Nadto jsou na dvoře dva velcí psi. Já nevím, je to divné.

A nemohl to vas muž říct jen proto, aby vás uklidnil? Mě přijde divné, že by kocour nepřišel na zavolání ani k vám, když už ocmrdoval kolem domu.

Já myslím že ne, není tenhle typ. A hned jak ze psy dorazil, první jeho věta byla. takuž je Macek doma?, jako kdyby se ptal na něco, co už dopředu ví.

Tak snad se v pořádku najde.

Tak a změna, kocour se našel. Našel se doslova, manžel si ho všiml na protějším poli, tentokráte neutekl a nechal se chytit a donést domů. Doma zrovna došel i druhý kocour, tak jsem jim rozdělila maso. Jenže vůbec neměl hlad, vypil šťávu, snědl dva kousky a zbytek dojel druhý. Celou dobu se choval, jako by se ocitl někde, kde vlastně neví kde je. Po chvíli si šel lehnout na pračku, půl hoďky se prospal a pak zas šel. Když jsem ho hladila, neprotestoval, ale nijak nereagoval. Jinak to je vtěrka největší. Nebyl zraněný, vypadal trochu pohuble, ale v kondici, kožich čistý. Ven odešel jiným směrem, než chodívá. Napadlo mi, jestli nevyměnil majitele, ale to by se musel uchytit dál ve vesnici, lidé pod námi buďto ho znají, nebo mají vlastní kočky, nebo psy, kteří nejsou na kočky zvyklí. Nadto, když ho nesl manžel domů, ho viděla sousedka a povídá, jé, tuhle kočku tady pořád vídám, jak nosí domů z pole samé tlusté myši. Je to důchodkyně zvědavá, co pořád z okna sleduje, co se děje, takže asi výpadek 4 dnů nebyl.Tak nevím, přemýšleli jsme, jestli se nějak nepoškorpil s fenkou, když se vracel. Než ve ztratil, spal celý den na pračce, pak se nažral, ještě se prospal a šel.
Druhý kocour je v pohodě, zaradoval se, že je otevřená půda a celou noc ztrávil tam a chodil ven jen na záchodek.
Posílám tulákovi fotky, škoda, že není vidět, jak má obrovské oči a barva srsti taky moc nevynikla . A včera jsem popletla popis jeho skvrn, to je ta paměť, člověk na něco čumí pořád, stejně to splete. Hezký den všem.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

amiš napsal(a):
Tak a změna, kocour se našel. Našel se doslova, manžel si ho všiml na protějším poli, tentokráte neutekl a nechal se chytit a donést domů. Doma zrovna došel i druhý kocour, tak jsem jim rozdělila maso. Jenže vůbec neměl hlad, vypil šťávu, snědl dva kousky a zbytek dojel druhý. Celou dobu se choval, jako by se ocitl někde, kde vlastně neví kde je. Po chvíli si šel lehnout na pračku, půl hoďky se prospal a pak zas šel. Když jsem ho hladila, neprotestoval, ale nijak nereagoval. Jinak to je vtěrka největší. Nebyl zraněný, vypadal trochu pohuble, ale v kondici, kožich čistý. Ven odešel jiným směrem, než chodívá. Napadlo mi, jestli nevyměnil majitele, ale to by se musel uchytit dál ve vesnici, lidé pod námi buďto ho znají, nebo mají vlastní kočky, nebo psy, kteří nejsou na kočky zvyklí. Nadto, když ho nesl manžel domů, ho viděla sousedka a povídá, jé, tuhle kočku tady pořád vídám, jak nosí domů z pole samé tlusté myši. Je to důchodkyně zvědavá, co pořád z okna sleduje, co se děje, takže asi výpadek 4 dnů nebyl.Tak nevím, přemýšleli jsme, jestli se nějak nepoškorpil s fenkou, když se vracel. Než ve ztratil, spal celý den na pračce, pak se nažral, ještě se prospal a šel.
Druhý kocour je v pohodě, zaradoval se, že je otevřená půda a celou noc ztrávil tam a chodil ven jen na záchodek.
Posílám tulákovi fotky, škoda, že není vidět, jak má obrovské oči a barva srsti taky moc nevynikla . A včera jsem popletla popis jeho skvrn, to je ta paměť, člověk na něco čumí pořád, stejně to splete. Hezký den všem.

Zajímavé...kdoví, co se mu teda honí hlavou no...

Ta barva je doslova "hustá"! Takovou kočku jsem snad neviděla, aby měla fleky takhle z boku. :).

amiš napsal(a):
Tak a změna, kocour se našel. Našel se doslova, manžel si ho všiml na protějším poli, tentokráte neutekl a nechal se chytit a donést domů. Doma zrovna došel i druhý kocour, tak jsem jim rozdělila maso. Jenže vůbec neměl hlad, vypil šťávu, snědl dva kousky a zbytek dojel druhý. Celou dobu se choval, jako by se ocitl někde, kde vlastně neví kde je. Po chvíli si šel lehnout na pračku, půl hoďky se prospal a pak zas šel. Když jsem ho hladila, neprotestoval, ale nijak nereagoval. Jinak to je vtěrka největší. Nebyl zraněný, vypadal trochu pohuble, ale v kondici, kožich čistý. Ven odešel jiným směrem, než chodívá. Napadlo mi, jestli nevyměnil majitele, ale to by se musel uchytit dál ve vesnici, lidé pod námi buďto ho znají, nebo mají vlastní kočky, nebo psy, kteří nejsou na kočky zvyklí. Nadto, když ho nesl manžel domů, ho viděla sousedka a povídá, jé, tuhle kočku tady pořád vídám, jak nosí domů z pole samé tlusté myši. Je to důchodkyně zvědavá, co pořád z okna sleduje, co se děje, takže asi výpadek 4 dnů nebyl.Tak nevím, přemýšleli jsme, jestli se nějak nepoškorpil s fenkou, když se vracel. Než ve ztratil, spal celý den na pračce, pak se nažral, ještě se prospal a šel.
Druhý kocour je v pohodě, zaradoval se, že je otevřená půda a celou noc ztrávil tam a chodil ven jen na záchodek.
Posílám tulákovi fotky, škoda, že není vidět, jak má obrovské oči a barva srsti taky moc nevynikla . A včera jsem popletla popis jeho skvrn, to je ta paměť, člověk na něco čumí pořád, stejně to splete. Hezký den všem.

Velmi krásný kocourek! hned bych mu dala pusinku na ten rozkošný čumáček. nejsem sice zastáncem obojků, ale existují i nějaké "bezpečnější" které se v případě nutnosti roztrhnou. tak budou jeho případní "noví" majitelé vědět, že někomu patří. a nebo ještě na ten obojek napsat (pokud to jde) tel. číslo nebo jiný kontakt. protože je klidně možné, že se mu někde líbí více a tamější majitelé si myslí, že je toulavý, tak si ho nechali a vykrmujou ho nejlepšími dobrotami. to má pak kocour snadné, u koho zůstane

No, pokud se mu někde líbí víc, tak bych to asi tak i nechala. Kdybych ho násilím odnášela, stejně by se tam vracel. Ale nevím, zhubnul, o tom žádná, taky by musel bydlit dost daleko, okolo by to nešlo. Ale hlavně že je zdravý, vypadá dobře a čistě (ale to vypadá, i když projde blátem, nevím jak to dělá). Holt musím čekat, jak se to vyvine časem. Zavírat ho nebudu. Zatím mi vychází jako nejpravděpodobnější možnost, že prostě bydlí v poli a občas, nakoukne, domů. Ale proč se s námi nekamarádí, to netuším .

amiš napsal(a):
No, pokud se mu někde líbí víc, tak bych to asi tak i nechala. Kdybych ho násilím odnášela, stejně by se tam vracel. Ale nevím, zhubnul, o tom žádná, taky by musel bydlit dost daleko, okolo by to nešlo. Ale hlavně že je zdravý, vypadá dobře a čistě (ale to vypadá, i když projde blátem, nevím jak to dělá). Holt musím čekat, jak se to vyvine časem. Zavírat ho nebudu. Zatím mi vychází jako nejpravděpodobnější možnost, že prostě bydlí v poli a občas, nakoukne, domů. Ale proč se s námi nekamarádí, to netuším .

A nebo mu připnout nějaké sledovací zařízení, ale to už je drahá záležitost. ale zas byste věděla, kam chodí. co když má někde koťátka? A pomáhá s péčí? někde jsem slyšela nebo četla, že někteří kocouři se na výchově podílejí

Jo vlastně to je blbost - je kastrovaný, beru zpět

amiš napsal(a):
Tak a změna, kocour se našel. Našel se doslova, manžel si ho všiml na protějším poli, tentokráte neutekl a nechal se chytit a donést domů. Doma zrovna došel i druhý kocour, tak jsem jim rozdělila maso. Jenže vůbec neměl hlad, vypil šťávu, snědl dva kousky a zbytek dojel druhý. Celou dobu se choval, jako by se ocitl někde, kde vlastně neví kde je. Po chvíli si šel lehnout na pračku, půl hoďky se prospal a pak zas šel. Když jsem ho hladila, neprotestoval, ale nijak nereagoval. Jinak to je vtěrka největší. Nebyl zraněný, vypadal trochu pohuble, ale v kondici, kožich čistý. Ven odešel jiným směrem, než chodívá. Napadlo mi, jestli nevyměnil majitele, ale to by se musel uchytit dál ve vesnici, lidé pod námi buďto ho znají, nebo mají vlastní kočky, nebo psy, kteří nejsou na kočky zvyklí. Nadto, když ho nesl manžel domů, ho viděla sousedka a povídá, jé, tuhle kočku tady pořád vídám, jak nosí domů z pole samé tlusté myši. Je to důchodkyně zvědavá, co pořád z okna sleduje, co se děje, takže asi výpadek 4 dnů nebyl.Tak nevím, přemýšleli jsme, jestli se nějak nepoškorpil s fenkou, když se vracel. Než ve ztratil, spal celý den na pračce, pak se nažral, ještě se prospal a šel.
Druhý kocour je v pohodě, zaradoval se, že je otevřená půda a celou noc ztrávil tam a chodil ven jen na záchodek.
Posílám tulákovi fotky, škoda, že není vidět, jak má obrovské oči a barva srsti taky moc nevynikla . A včera jsem popletla popis jeho skvrn, to je ta paměť, člověk na něco čumí pořád, stejně to splete. Hezký den všem.

Super! Ale přijde mi, že asi někde prodělal nějaký šok (někdo/něco jej honilo?) a teď je zmatený...
Jinak to, že kočky mají dva majitele, jsem také zažila. Náš jednu dobu odcházel do sousední vesnice a vracel se nehladový. A to už neměl vůbec zuby...

No jo, takového putovního kocourka mají známí. Ale ten to řeší tak, že kde maj kočky, tam chvilku pobude a zas jde dál. Už ho všichni znají, takže dostane nažrat, podrbou ho a jde se. Trasu nemění.
Možná se něco přihodilo, o čem nevím. Ale v noci jsou psi zavřený, tak fenka v tom tlapky nemá. To už asi nezjistíme, hlavně, aby se zas vrátil, je s nim vážně sranda a už patří mezi stálý inventář domu.

Amiš, je pravda, že takhle zbarveného kocoura si snad ani chlap splést nemůže

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Amiš, je pravda, že takhle zbarveného kocoura si snad ani chlap splést nemůže

Já se přiznám, že ač nejsem chlap, taky mi kočky, které nemají výrazné prvky (jako výše kocourek) docela splývají.
Mi se stalo u první kočky, že jsme se známýma (v paneláku - v přízemí naštěstí) slavili Silvestra, koukali z okna na ohňostroj a asi za hodinu šli před barák a pod autem seděla nějaká kočka. Tak jsem chvilku chudáčka okukovala (asi z 5 metrů) a litovala, a teprve po nějaké chvíli, až se zvedla a přišla ke mně, tak mi došlo, že to je naše Tracy...Známí asi špatně zavřeli okno a ona šla na průzkum. Naštěstí to dobře dopadlo.

Jinak taky se nám stalo, když se na chatě škrkla s nějakou cizí kočkou a byla z toho úplně vyjevená, my jsme jí šli odchytit a vypadalo to, že nás vůbec nepoznává, byla jako v transu. Takže myslím, že ve stresu to nepoznání - nepřiběhnutí na zavolání možné klidně je. Ale to asi nebude tento případ, když to "odcizení" u kocoura pořád přetrvává.

Pravda, Macek se svou barvou a skoro 7 kili nezapadne . Mě se kdysi dávno, to mi bylo 13 let stala taková věc. Měla jsem prvního psa-černého středního knírače, tehdy vzácná barva, na speciálním cvičáku jsme byli jen dva s tímhle psem. A ten druhý se lišil jen tím, že ho vodil pán. Jednou, to byl oboum tak necelý rok, jsme je pustili ve výběhu před obranami. Bylo už šero. A ti psi se servali, sundali si košíky a myslili se hlava nehlava. Odervali jsme je s pánem od sebe, cestou se ještě vzpínali a řvali. Obrany byly krátké, pak se šlo dom, ale mě prostě doteď hlodá v hlavě, jestli jsme z toho chumlu vylovili každý toho zprávného psa. Vzhledem k tomu, že ten náš byl takový paličák a neposlucha, možná že ne .

amiš napsal(a):
Pravda, Macek se svou barvou a skoro 7 kili nezapadne . Mě se kdysi dávno, to mi bylo 13 let stala taková věc. Měla jsem prvního psa-černého středního knírače, tehdy vzácná barva, na speciálním cvičáku jsme byli jen dva s tímhle psem. A ten druhý se lišil jen tím, že ho vodil pán. Jednou, to byl oboum tak necelý rok, jsme je pustili ve výběhu před obranami. Bylo už šero. A ti psi se servali, sundali si košíky a myslili se hlava nehlava. Odervali jsme je s pánem od sebe, cestou se ještě vzpínali a řvali. Obrany byly krátké, pak se šlo dom, ale mě prostě doteď hlodá v hlavě, jestli jsme z toho chumlu vylovili každý toho zprávného psa. Vzhledem k tomu, že ten náš byl takový paličák a neposlucha, možná že ne .

...pes od toho okamžiku prošel záhadnou změnou osobnosti? Tak to by mi taky vrtalo hlavou...

No však mě to vrtá , ne, určitě to bylo správně rozděleno, ale pořád ten červíček- on byl pes takový samorost, ale naše doma nesežral, tak asi to bylo dobře

amiš napsal(a):
No jo, takového putovního kocourka mají známí. Ale ten to řeší tak, že kde maj kočky, tam chvilku pobude a zas jde dál. Už ho všichni znají, takže dostane nažrat, podrbou ho a jde se. Trasu nemění.
Možná se něco přihodilo, o čem nevím. Ale v noci jsou psi zavřený, tak fenka v tom tlapky nemá. To už asi nezjistíme, hlavně, aby se zas vrátil, je s nim vážně sranda a už patří mezi stálý inventář domu.

"Amiš", četla jste moje vlákno "Podivné chování kocourka"? Víte, já myslím, že duše zvířat jsou nevyzpytatelné a kdoví, co se jim občas v těch jejich makovičkách semele a převrátí naruby...
Ten můj mladej už normálně jí, pije, ALE - stále (už několik dní) žije zalezlý v komoře - buď v botníku nebo v takovém kočičím tunelu. Když vyleze, chová se mazlivě a vypadá zdravě, dokonce dnes ukradl jídlo velkému - ten jen seděl a hleděl jak mu mladej vylizuje misku.
Mám v práci veterinářku, hned se mě dnes ptala na situaci a pak to zhodnotila - dle ní úplně jasně a neoddiskutovatelně je prý na mě mladej uraženej. A v rámci jeho uražení se mnou prostě nekomunikuje, vyjma situací, kdy chce jíst...

fikovnice napsal(a):
"Amiš", četla jste moje vlákno "Podivné chování kocourka"? Víte, já myslím, že duše zvířat jsou nevyzpytatelné a kdoví, co se jim občas v těch jejich makovičkách semele a převrátí naruby...
Ten můj mladej už normálně jí, pije, ALE - stále (už několik dní) žije zalezlý v komoře - buď v botníku nebo v takovém kočičím tunelu. Když vyleze, chová se mazlivě a vypadá zdravě, dokonce dnes ukradl jídlo velkému - ten jen seděl a hleděl jak mu mladej vylizuje misku.
Mám v práci veterinářku, hned se mě dnes ptala na situaci a pak to zhodnotila - dle ní úplně jasně a neoddiskutovatelně je prý na mě mladej uraženej. A v rámci jeho uražení se mnou prostě nekomunikuje, vyjma situací, kdy chce jíst...

Je velmi zajímavé, že kočky mají i lidské vlastnosti, např. právě tu uraženost. to vypovídá o chytrosti koček - uvědomuje si, že jste ho opustila a mstí se tou uražeností. má to logiku, kočka je velmi inteligentní zvíře a mozek je na vysoké úrovni. o tom už nemám pochyb. mně ta moje malá kočka, co se chová jak pes a je na mě závislá, stále kadí mimo záchod, když ji zavřu do pokoje. když je do pokoje otevřeno, hovínko je normálně zahrabané. opět mozek pracuje - pomsta.

Kočičí svět napsal(a):
Je velmi zajímavé, že kočky mají i lidské vlastnosti, např. právě tu uraženost. to vypovídá o chytrosti koček - uvědomuje si, že jste ho opustila a mstí se tou uražeností. má to logiku, kočka je velmi inteligentní zvíře a mozek je na vysoké úrovni. o tom už nemám pochyb. mně ta moje malá kočka, co se chová jak pes a je na mě závislá, stále kadí mimo záchod, když ji zavřu do pokoje. když je do pokoje otevřeno, hovínko je normálně zahrabané. opět mozek pracuje - pomsta.

Zvířata se nemstí ;-). To co my bereme jako mstu, je jejich nesouhlas. Dávají tím najevo, že se jim něco nelíbí, neumí to jinak říct...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Zvířata se nemstí ;-). To co my bereme jako mstu, je jejich nesouhlas. Dávají tím najevo, že se jim něco nelíbí, neumí to jinak říct...

My ale nemůžeme vědět, co se v jejich hlavičkách odehrává. vy říkáte nesouhlas, podle mě to je msta jak vyšitá

Kočičí svět napsal(a):
Je velmi zajímavé, že kočky mají i lidské vlastnosti, např. právě tu uraženost. to vypovídá o chytrosti koček - uvědomuje si, že jste ho opustila a mstí se tou uražeností. má to logiku, kočka je velmi inteligentní zvíře a mozek je na vysoké úrovni. o tom už nemám pochyb. mně ta moje malá kočka, co se chová jak pes a je na mě závislá, stále kadí mimo záchod, když ji zavřu do pokoje. když je do pokoje otevřeno, hovínko je normálně zahrabané. opět mozek pracuje - pomsta.

Vidíte a moje zkušenost je jiná. Na mě se kocour nikdy nevydrží zlobit. Jen na pohled se jako urazí, ale ve skutečnosti jen odkráčí, a za minutu už se zase normálně mazlí. žádné trucování nebo uraženost jsem za tři roky nezažila.

A když jsem zničehonic odjela na pět dní na dovolenou, a místo mě ho jednou denně navštívila pověřené hlídačka nakrmit a vyčistit záchodek, taky v pohodě. Netrucoval, ani po mém návratu ne.

fikovnice napsal(a):
"Amiš", četla jste moje vlákno "Podivné chování kocourka"? Víte, já myslím, že duše zvířat jsou nevyzpytatelné a kdoví, co se jim občas v těch jejich makovičkách semele a převrátí naruby...
Ten můj mladej už normálně jí, pije, ALE - stále (už několik dní) žije zalezlý v komoře - buď v botníku nebo v takovém kočičím tunelu. Když vyleze, chová se mazlivě a vypadá zdravě, dokonce dnes ukradl jídlo velkému - ten jen seděl a hleděl jak mu mladej vylizuje misku.
Mám v práci veterinářku, hned se mě dnes ptala na situaci a pak to zhodnotila - dle ní úplně jasně a neoddiskutovatelně je prý na mě mladej uraženej. A v rámci jeho uražení se mnou prostě nekomunikuje, vyjma situací, kdy chce jíst...

A tu fázi několika dní, když nechodil čurat ani kakat, to hodnotí taky jako uražení? Tak to bych neřekla.

Kočičí svět napsal(a):
My ale nemůžeme vědět, co se v jejich hlavičkách odehrává. vy říkáte nesouhlas, podle mě to je msta jak vyšitá

Nevíme. Chtěla jsem tím jen říct, že zvířata nemají záporné vlastnosti, tak jak jim je lidé přisuzují... Zlí a mstiví jsou jen lidé.

A co kladné vlastnosti, ty mají?

fikovnice napsal(a):
"Amiš", četla jste moje vlákno "Podivné chování kocourka"? Víte, já myslím, že duše zvířat jsou nevyzpytatelné a kdoví, co se jim občas v těch jejich makovičkách semele a převrátí naruby...
Ten můj mladej už normálně jí, pije, ALE - stále (už několik dní) žije zalezlý v komoře - buď v botníku nebo v takovém kočičím tunelu. Když vyleze, chová se mazlivě a vypadá zdravě, dokonce dnes ukradl jídlo velkému - ten jen seděl a hleděl jak mu mladej vylizuje misku.
Mám v práci veterinářku, hned se mě dnes ptala na situaci a pak to zhodnotila - dle ní úplně jasně a neoddiskutovatelně je prý na mě mladej uraženej. A v rámci jeho uražení se mnou prostě nekomunikuje, vyjma situací, kdy chce jíst...

Ano, sleduji Vaše vlákno. Ale je to těžké, člověk neví, co se tomu zvířátku přihodí, když u něj zrovna nesedí. To mi nenapadlo, že by mohl být uražený. Ta sobota probíhala naprosto normálně, nic se nestalo. Snad jen, ale to bylo ve čtvrtek. Kocour ráno seděl na parapetu okna do kuchyně, tam rádi sedají. Vypadal jako že spí. Šla jsem si dát věci do auta (tedy jsem ho spustila z očí na 5 vteřin), když jsem vyšla ven už stál na plechách pod oknem a držel v hubě ptáka. Nevím jakého, ale velkého.Zdálo se mi, že pták žije, tak jsem se ho snažila kocourovi vzít, jenže jsem přes plochu nedosáhla (máme ze dvora po délce baráků asi do 150 cm naskládané trámy a na tom vlnité plechy, aby na ně nepršelo, je to z doby daleké, kdy se dělala střecha, ale nechce se nám je uklízet, páč se na ně dá lecos dát, třeba v létě je z nich květinová zahrada a taky kočky je milují a taky se nám do toho nechce).Tak jsem křičela a snažila se do něj šťouchat koštětem, co tam leželo. Přirozeně nechápal, i s ptákem skočil na parapet. Běžela jsem do kuchyně, otevřela okno, ale to už jsem viděla, že je po ptákovi, ale azto kocour se rval i s ním dovnitř, že si pohraje a dá svačinku. Jenže já ho zas i s ptákem rvala za řevu ven, použila jsem k tomu i srolované noviny, kterými dostal přes čumák. Já se totiž nebojím ničeho živího, ale mám fobii z mrtvých. Kocour se po chvíli otočil a odnesl si ptáka přez zeď, právě na své oblíbené pole.Ale večer se choval normálně, až do té soboty. Jestli mu pozdě docvaklo, že ho vyháním z kořistí a tak se urazil, to se mi zas nezdá, to už je moc lidské. Za léta žití se zvířaty od rybiček po koně nejsem zastáncem teorie, že zvíře je jen instinktem vedená bytost, ale tohle nevím. Nadto myši mu taky zakazuju.

joanne.s napsal(a):
Vidíte a moje zkušenost je jiná. Na mě se kocour nikdy nevydrží zlobit. Jen na pohled se jako urazí, ale ve skutečnosti jen odkráčí, a za minutu už se zase normálně mazlí. žádné trucování nebo uraženost jsem za tři roky nezažila.

A když jsem zničehonic odjela na pět dní na dovolenou, a místo mě ho jednou denně navštívila pověřené hlídačka nakrmit a vyčistit záchodek, taky v pohodě. Netrucoval, ani po mém návratu ne.

Se mnou se taky mazlí, vždyť za mnou pořád chodí, i když jsem na záchodě, leží na mě v klubíčku se ode mně ani nehne a proto se mstí, když ji zavřu do pokoje, hned je hovínko mimo záchod, protože nemůže být se mnou. ale je fakt, že to může být i strach, že už mě neuvidí, a nebo obě věci najednou - strach i pomsta. občas ji zavírám ráno ve 3 hodiny do jiného pokoje, protože strašně řádí a já bych chtěla ještě tak aspoň hodinu a půl spát. ale není tam sama, je tam s druhou kočkou a třetí je se mnou. takhle je klid, když jsou odděleni.2 spolu my 2 taky spolu. už vím, co mě vždycky čeká, rovnou berou ubrousky a jdu mýt kočičí záchod i okolí. několik hovínek je mimo a jedno tekutější ještě stéká po záchodku. klasika.už jsem si zvykla. ale v poslední době jsem ji nezavírala, nějak nezlobila. je to ta, co mám v profilovce - dvouletá velmi aktivní živá hlučná-velmi komunikativní na mě závislá neskutečně mazlivá kočička malého vzrůstu, zkrátka kočičí pes.

Milé dámy, protože odjíždím na dovolenou (sice až v pondělí, ale k internetu se už nedostanu) a protože zde budu mít odpoledne vedoucí (takže nebudu moci psát), děkuji za vaše příspěvky, všechny mi moc pomohly. Neodjíždím s lehkým srdcem, ale snad to všichni beze mne doma zvládnou a to i kytičky, na které se manžel zvysoka víte co. Nejvíc mi samozřejmě na klidu nepřidá ten zatracený kočičák. Až se vrátím, stejně první co bude, budu koukat na okno, jestli tam nespí. A až se dostanu k internetu, dám vědět, jestli tam spal, nebo ne. Hezké letní dny Vám všem i vašim zvířátkům. jarka

amiš napsal(a):
Milé dámy, protože odjíždím na dovolenou (sice až v pondělí, ale k internetu se už nedostanu) a protože zde budu mít odpoledne vedoucí (takže nebudu moci psát), děkuji za vaše příspěvky, všechny mi moc pomohly. Neodjíždím s lehkým srdcem, ale snad to všichni beze mne doma zvládnou a to i kytičky, na které se manžel zvysoka víte co. Nejvíc mi samozřejmě na klidu nepřidá ten zatracený kočičák. Až se vrátím, stejně první co bude, budu koukat na okno, jestli tam nespí. A až se dostanu k internetu, dám vědět, jestli tam spal, nebo ne. Hezké letní dny Vám všem i vašim zvířátkům. jarka

Mějte se hezky a ať kocourek najde zase cestu zpátky domů

joanne.s napsal(a):
A tu fázi několika dní, když nechodil čurat ani kakat, to hodnotí taky jako uražení? Tak to bych neřekla.

Přesně, to mi taky přijde na uraženost divné.

joanne.s napsal(a):
Vidíte a moje zkušenost je jiná. Na mě se kocour nikdy nevydrží zlobit. Jen na pohled se jako urazí, ale ve skutečnosti jen odkráčí, a za minutu už se zase normálně mazlí. žádné trucování nebo uraženost jsem za tři roky nezažila.

A když jsem zničehonic odjela na pět dní na dovolenou, a místo mě ho jednou denně navštívila pověřené hlídačka nakrmit a vyčistit záchodek, taky v pohodě. Netrucoval, ani po mém návratu ne.

U nás je to také tak. Mám zkušenosti jen se 3 kočkama, ale žádná nebyla "mstivá". Jen na chvilku, když se jí něco nelíbilo, tak dotčeně odkráčela, a pak za chvilku jakoby se nic nestalo. Ale švagrová má britku, a vykládala, že třeba když jí dala kapsičku, kterou kočka nerada, tak naštvaně odběhla škrábat záclony, co ví že nesmí. Asi se nedá zevšeobecňovat.

joanne.s napsal(a):
A tu fázi několika dní, když nechodil čurat ani kakat, to hodnotí taky jako uražení? Tak to bych neřekla.

Ano hodnotí, opravdu. Já mám nové zprávy, jen teď nemám čas je vypisovat. Kocour je na 99% zdravý a v pohodě, ALE - stále trucuje. Také bych to nenazývala mstou, to ne. Ale je do hloubi duše uražený, což mě zrovna u něj opravdu hodně překvapuje. Později písnu něco víc, event. i do SZ.

amiš napsal(a):
Milé dámy, protože odjíždím na dovolenou (sice až v pondělí, ale k internetu se už nedostanu) a protože zde budu mít odpoledne vedoucí (takže nebudu moci psát), děkuji za vaše příspěvky, všechny mi moc pomohly. Neodjíždím s lehkým srdcem, ale snad to všichni beze mne doma zvládnou a to i kytičky, na které se manžel zvysoka víte co. Nejvíc mi samozřejmě na klidu nepřidá ten zatracený kočičák. Až se vrátím, stejně první co bude, budu koukat na okno, jestli tam nespí. A až se dostanu k internetu, dám vědět, jestli tam spal, nebo ne. Hezké letní dny Vám všem i vašim zvířátkům. jarka

Jarko, ze srdec Vám přeji krásnou dovolenou a budu se těšit zase zde na napsanou!

fikovnice napsal(a):
Jarko, ze srdec Vám přeji krásnou dovolenou a budu se těšit zase zde na napsanou!

*ze srdce.

Všechny zdravím, dovolená je fuč a práce moře. A musím podle slibu vypsat, jak vše dopadlo. Světe div se, kocour je doma. Už v pondělí, než jsem odjela, dopoledne přišel, choval se úplně jinak, než když ho manžel donesl poprvé. Chtěl se hladit, sežral konzervu, prohlédl si pečlivě svá oblíbená místa, trochu si odpočinul a pak zase odešel. To bylo pondělí. A od úterka je již stabilně doma, jako by se nechumelilo. Sice přes den jde pryč, asi někde spí, ale vrací se k žrádlu a většinou v noci i přespí, bohužel, se opět cpe do postele, takspí na chodbě. Kde tedy zase mňouká, že chce do kuchyně.
Takže závěr je ten, že opravdu žil osm dní v poli, uživil se, ale prostě ho to už přestalo bavit a tak šel domů. Potvora jedna.

amiš napsal(a):
Všechny zdravím, dovolená je fuč a práce moře. A musím podle slibu vypsat, jak vše dopadlo. Světe div se, kocour je doma. Už v pondělí, než jsem odjela, dopoledne přišel, choval se úplně jinak, než když ho manžel donesl poprvé. Chtěl se hladit, sežral konzervu, prohlédl si pečlivě svá oblíbená místa, trochu si odpočinul a pak zase odešel. To bylo pondělí. A od úterka je již stabilně doma, jako by se nechumelilo. Sice přes den jde pryč, asi někde spí, ale vrací se k žrádlu a většinou v noci i přespí, bohužel, se opět cpe do postele, takspí na chodbě. Kde tedy zase mňouká, že chce do kuchyně.
Takže závěr je ten, že opravdu žil osm dní v poli, uživil se, ale prostě ho to už přestalo bavit a tak šel domů. Potvora jedna.

Je léto, tak táborničil. Šikula .

to mám radost!

amiš napsal(a):
Všechny zdravím, dovolená je fuč a práce moře. A musím podle slibu vypsat, jak vše dopadlo. Světe div se, kocour je doma. Už v pondělí, než jsem odjela, dopoledne přišel, choval se úplně jinak, než když ho manžel donesl poprvé. Chtěl se hladit, sežral konzervu, prohlédl si pečlivě svá oblíbená místa, trochu si odpočinul a pak zase odešel. To bylo pondělí. A od úterka je již stabilně doma, jako by se nechumelilo. Sice přes den jde pryč, asi někde spí, ale vrací se k žrádlu a většinou v noci i přespí, bohužel, se opět cpe do postele, takspí na chodbě. Kde tedy zase mňouká, že chce do kuchyně.
Takže závěr je ten, že opravdu žil osm dní v poli, uživil se, ale prostě ho to už přestalo bavit a tak šel domů. Potvora jedna.

Tak to je jedině dobře, že je zas doma. ;) Kdoví, co se mu honilo makovičkou v té době tedy...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Mému muži trvalo hooodně dlouho než zjistil že už nemáme jenom jednu mourovatou kočičku, ale přibyl i kocour (a že byli opravdu odlišní)...a to jsme ho k tomu poznání ještě dovedli zřetelnou nápovědou

Ono dost chlapů tady tu drobnou zvířenu, konkrétně kočky, berou s rezervou .
Náš mladej se na kocoura jen podívá a kocour začne otvírat tlamičku a hubovat proti němu, ale po chvíli zdrhá. Mladej by mu sice taky neublížil (i proto, že pak bych ublížila já jemu) , ale všechna naše zvířata z něho mají jakýsi respekt, spíš bych možná řekla - drží si odstup. No, nejsem doma 24 hodin denně...
Takže k němu by taky venku nepřiběhli.
Můj přítel si sám od sebe žádné zvíře pohladí, nikdy doma zvířata neměli, takže v mém bytě je jenom trpí.
Trochu mě to zlobí, protože můj táta je odjakživa vůči zvířatům dokonalý cíťa, který jim plní všechna přání , ale na druhu stranu, já bych dobrovolně taky na žádného hada nebo štíra nesáhla :), takže se snažím těm nekočkomilům rozumět.

Tak jsem taky ráda, že máte kocourka doma, Amiš. Prostě dostal chuť na změnu jídelníčku .

Děkuji všem za diskuzi. Ještě maličkost. hodně jsem se tady dočetla, že chlap na kočky moc není. Já mám doma vyjímku. Ten můj je kus chlapa, nedovede si představit, že bychom měli malého psa- to by bylo pod jeho úroveń s ním jít, ale kočky miluje a kdybych ho nebrzdila já, tak přitáhne kdejaké kotě, kde jaké najde. Před rokem si sousedka od jeho rodičů pořídila odrostlé kotě, které na sousední dvorek (rodičů manžela), chodilo lovit myši. Já ho tam párkrát viděla, pohladila ho, ale on ho rovnou dotáhl, že je to chudáček největší. Je to kočka, hned se chovala jako doma, kocoury zpražila, ti jen čuměli. No, druhý den ráno jsem ho donutila ji odnést a zeptat se sousedky, taky že jo, samozřejmě byla její. Před týdnem zas s kamarádem vozili po vsi kotě, prý se ztratilo, tak pátrali, komu chybí. Samozřejmě, že si jen vyšlo na lov.
Prostě, kočkomil. Ale má to v rodě. Po rodině se vypráví, jak jeho dědeček měl snad 10 koček a bez nich se ani nenaobjedval. Kočenky, jak se u nás po moravsku říká, jsou prostě v tomhle rodu totemové zvíče

amiš napsal(a):
Děkuji všem za diskuzi. Ještě maličkost. hodně jsem se tady dočetla, že chlap na kočky moc není. Já mám doma vyjímku. Ten můj je kus chlapa, nedovede si představit, že bychom měli malého psa- to by bylo pod jeho úroveń s ním jít, ale kočky miluje a kdybych ho nebrzdila já, tak přitáhne kdejaké kotě, kde jaké najde. Před rokem si sousedka od jeho rodičů pořídila odrostlé kotě, které na sousední dvorek (rodičů manžela), chodilo lovit myši. Já ho tam párkrát viděla, pohladila ho, ale on ho rovnou dotáhl, že je to chudáček největší. Je to kočka, hned se chovala jako doma, kocoury zpražila, ti jen čuměli. No, druhý den ráno jsem ho donutila ji odnést a zeptat se sousedky, taky že jo, samozřejmě byla její. Před týdnem zas s kamarádem vozili po vsi kotě, prý se ztratilo, tak pátrali, komu chybí. Samozřejmě, že si jen vyšlo na lov.
Prostě, kočkomil. Ale má to v rodě. Po rodině se vypráví, jak jeho dědeček měl snad 10 koček a bez nich se ani nenaobjedval. Kočenky, jak se u nás po moravsku říká, jsou prostě v tomhle rodu totemové zvíče

Také mám doma výjimku. Kočka s kocorkem, které máme doma jsou přítelovic. Já osobně mám psa, kdežto on by do bytu psa nechtěl, k baráčku snad. Ale jakmile se jedná o kočku, těch by mohl mít doma milion.

amiš napsal(a):
Děkuji všem za diskuzi. Ještě maličkost. hodně jsem se tady dočetla, že chlap na kočky moc není. Já mám doma vyjímku. Ten můj je kus chlapa, nedovede si představit, že bychom měli malého psa- to by bylo pod jeho úroveń s ním jít, ale kočky miluje a kdybych ho nebrzdila já, tak přitáhne kdejaké kotě, kde jaké najde. Před rokem si sousedka od jeho rodičů pořídila odrostlé kotě, které na sousední dvorek (rodičů manžela), chodilo lovit myši. Já ho tam párkrát viděla, pohladila ho, ale on ho rovnou dotáhl, že je to chudáček největší. Je to kočka, hned se chovala jako doma, kocoury zpražila, ti jen čuměli. No, druhý den ráno jsem ho donutila ji odnést a zeptat se sousedky, taky že jo, samozřejmě byla její. Před týdnem zas s kamarádem vozili po vsi kotě, prý se ztratilo, tak pátrali, komu chybí. Samozřejmě, že si jen vyšlo na lov.
Prostě, kočkomil. Ale má to v rodě. Po rodině se vypráví, jak jeho dědeček měl snad 10 koček a bez nich se ani nenaobjedval. Kočenky, jak se u nás po moravsku říká, jsou prostě v tomhle rodu totemové zvíče

Co bych za milovníka koček dala. Doma si už dělají srandu, že si nikoho nenajdu, když uvidí tu smečku psů a koček.

lavacca napsal(a):
Co bych za milovníka koček dala. Doma si už dělají srandu, že si nikoho nenajdu, když uvidí tu smečku psů a koček.

Nehaž flintu do žita .
Samozřejmě existují milovníci koček, jen já jsem na ně nějak nenarazila, kromě mého táty a jednoho segřina kamaráda. V práci není pro kočky ani jeden chlap, kromě jednoho, který ji v bytě snesl kvůli dcerám.
Lavacco, já jsem v legraci začala říkat, že je lepší mít dobrýho psa (kočku) než špatnýho chlapa. ;-)

Amiš, myslím, že je pravda, že člověka samozřejmě ovlivňuje rodina. Vidím to v rodině mého partnera jako v čiré tůni. Jeho matka má představy, že každý pes je zabiják a kočka zbytečný tvor. Ceká rodina se mu podivuje, že nám spí kočky (pochopitelně) v posteli, celou dobu čekali a málem se sázeli, "co on na to".

Tak to já mám chlapa takovýho, že kočky nesnášel a ted naši Amálku miluje snad víc než měl rád svého psa. Sám kouká podalších ragdolkách a přiznal, že s ní je větší sranda než se psem. A i kočky rodičů najednou má rád. Co tedy nesnáší kocoury to jejich značkování měl právě špatnou zkušenost, že mu jeden kocour (ne náš, ale bývalky) čůral do 10minut do bot. Ted s kočkou i spí a volá si jí at přijde na pomazlení a dělají spolu lumpačiny. Když jsme se seznámili tak jsem se smířila, že mít kočku doma nebudu, že mi bude muset stačit kočičandy u rodičů a co se stalo před vánoci jsem narazila na inzerát ragdolky a on zavolej tam a zamluv si ji na vánoce a 19.12.2015 jsme ji měli doma klubíčko malinký a přítel je už napůl kočkomil ještě ne 100% to asi úplně nebude, ale i tak je to veliká změna sám přiznává, kdybych mu ukázala fotku jak spí u něj stočená Amálka a on ji drbká, že by tehdá utekl a nebyl se mnou.

RomčaJelča napsal(a):
Nehaž flintu do žita .
Samozřejmě existují milovníci koček, jen já jsem na ně nějak nenarazila, kromě mého táty a jednoho segřina kamaráda. V práci není pro kočky ani jeden chlap, kromě jednoho, který ji v bytě snesl kvůli dcerám.
Lavacco, já jsem v legraci začala říkat, že je lepší mít dobrýho psa (kočku) než špatnýho chlapa. ;-)

Však jo. ;) Beru to tak, že co má být, se stane a víc to neřeším.

No, taky fakt.

No jo, někdy je rodinka na zabití, to ta zvířata sice taky, ale nějak jim to víc projde . Jinak, jen pro úplnost, já jsem byla vždy hlavně na psi, pak hned na koně. Ačkoli jsem na jízdárně měla oblíbeného kocoura, tak mi nikdy nenapadlo vlastnit kočku, stačil pes a kůň (a rybičky). Teprve když jsem se odstěhovala k manželovi, dali mi přátelé k Vánocům kotě, kočičku. No, doteť se jí v duchu omlouvám, jako první to se mnou neměla lehké, učili jsme se obě, ale díky ní jsem pochopila, že bez kočky by nebyl domov .

amiš napsal(a):
No jo, někdy je rodinka na zabití, to ta zvířata sice taky, ale nějak jim to víc projde . Jinak, jen pro úplnost, já jsem byla vždy hlavně na psi, pak hned na koně. Ačkoli jsem na jízdárně měla oblíbeného kocoura, tak mi nikdy nenapadlo vlastnit kočku, stačil pes a kůň (a rybičky). Teprve když jsem se odstěhovala k manželovi, dali mi přátelé k Vánocům kotě, kočičku. No, doteť se jí v duchu omlouvám, jako první to se mnou neměla lehké, učili jsme se obě, ale díky ní jsem pochopila, že bez kočky by nebyl domov .

Hezké vyznání

RomčaJelča napsal(a):
Nehaž flintu do žita .
Samozřejmě existují milovníci koček, jen já jsem na ně nějak nenarazila, kromě mého táty a jednoho segřina kamaráda. V práci není pro kočky ani jeden chlap, kromě jednoho, který ji v bytě snesl kvůli dcerám.
Lavacco, já jsem v legraci začala říkat, že je lepší mít dobrýho psa (kočku) než špatnýho chlapa. ;-)

Lepší než špatného chlapa, žádného chlapa. A neříkám to v legraci

amiš napsal(a):
No jo, někdy je rodinka na zabití, to ta zvířata sice taky, ale nějak jim to víc projde . Jinak, jen pro úplnost, já jsem byla vždy hlavně na psi, pak hned na koně. Ačkoli jsem na jízdárně měla oblíbeného kocoura, tak mi nikdy nenapadlo vlastnit kočku, stačil pes a kůň (a rybičky). Teprve když jsem se odstěhovala k manželovi, dali mi přátelé k Vánocům kotě, kočičku. No, doteť se jí v duchu omlouvám, jako první to se mnou neměla lehké, učili jsme se obě, ale díky ní jsem pochopila, že bez kočky by nebyl domov .

Vlastnit kočku? šťastná to žena.

Typická kočka si omotá vás a ano, cítím to stejně - kočka vám udělá z bydlení domov

joanne.s napsal(a):
Lepší než špatného chlapa, žádného chlapa. A neříkám to v legraci

joanne.s napsal(a):
Vlastnit kočku? šťastná to žena.

Typická kočka si omotá vás a ano, cítím to stejně - kočka vám udělá z bydlení domov

lavacca napsal(a):
Stane se. :D Mně přijde, že ti chlapi ty kočky a psy vážně blbě rozlišují, když jsou si podobní...

Souhlasím... mám manžela milovníka koček, spolu jsme si pořídili dvě britské modré kočky- sestřičky, které mají nyní přes rok. I když jsou to dvojčátka, jsou každá jiná, jedna je klasická britka, ale druhá je podle ní hubenější, spíš se víc podobá kočce kartouzské... manžel je sice rozliší, ale není schopen za více než rok si zapamatovat jejich jména a tak si je pojmenoval podle svého: Malá pašťa a Velká pašťa ... zkráceně jim říká Malá a Velká. Děti už tatínkovi stokrát vysvětlovaly, že ta velká je Lilly a malá je Sofi... ale marně. ... tak jsme to všichni časem vzdali. Ještě máme jednu černou starší kočku a její jméno si manžel naštěstí pamatuje...

Dlouho jsem se tu na FAUNĚ neobjevila a tak jsem si se zájmem přečetla celý napínavý příběh o "ztraceném" kocourkovi... tak jsem moc ráda, že se nakonec našel a i vrátil domů.

Bejina napsal(a):
Souhlasím... mám manžela milovníka koček, spolu jsme si pořídili dvě britské modré kočky- sestřičky, které mají nyní přes rok. I když jsou to dvojčátka, jsou každá jiná, jedna je klasická britka, ale druhá je podle ní hubenější, spíš se víc podobá kočce kartouzské... manžel je sice rozliší, ale není schopen za více než rok si zapamatovat jejich jména a tak si je pojmenoval podle svého: Malá pašťa a Velká pašťa ... zkráceně jim říká Malá a Velká. Děti už tatínkovi stokrát vysvětlovaly, že ta velká je Lilly a malá je Sofi... ale marně. ... tak jsme to všichni časem vzdali. Ještě máme jednu černou starší kočku a její jméno si manžel naštěstí pamatuje...

Dlouho jsem se tu na FAUNĚ neobjevila a tak jsem si se zájmem přečetla celý napínavý příběh o "ztraceném" kocourkovi... tak jsem moc ráda, že se nakonec našel a i vrátil domů.

Celý náš táta...u něj jsou psi "malý, velký nebo černý" /akorát černé máme 3, od večera už 4, takže to fakt jako rozlišovačka moc nepomáhá /.

Tak, ztracený kocour je doma, už ho každý den vídám na jeho oblíbené římse, nebo popelnici. Takže by se řeklo, že je vše v pořádku. No, není. V neděli nepřišel na večeři druhý kocour, nepřišel ani ráno ke snídani. Ale, někdy to udělá. Odpoledne jsem šla z práce ještě do sadu, vracela jsem se po silnici a už z dálky nad naší zahradou vidím něco bílého ležet. Tak jsem ještě v duchu doufala, že jde třeba o vyhozenou petku, nebo pytlík, samozřejmě, že ne.
Takže ztráta přeci jen byla, jen to byl ten druhý kocourek .

amiš napsal(a):
Tak, ztracený kocour je doma, už ho každý den vídám na jeho oblíbené římse, nebo popelnici. Takže by se řeklo, že je vše v pořádku. No, není. V neděli nepřišel na večeři druhý kocour, nepřišel ani ráno ke snídani. Ale, někdy to udělá. Odpoledne jsem šla z práce ještě do sadu, vracela jsem se po silnici a už z dálky nad naší zahradou vidím něco bílého ležet. Tak jsem ještě v duchu doufala, že jde třeba o vyhozenou petku, nebo pytlík, samozřejmě, že ne.
Takže ztráta přeci jen byla, jen to byl ten druhý kocourek .

Ach jo, co se stalo? Někdo jej srazil? Daň za svobodu!
Přeji Vám hodně síly!

amiš napsal(a):
Tak, ztracený kocour je doma, už ho každý den vídám na jeho oblíbené římse, nebo popelnici. Takže by se řeklo, že je vše v pořádku. No, není. V neděli nepřišel na večeři druhý kocour, nepřišel ani ráno ke snídani. Ale, někdy to udělá. Odpoledne jsem šla z práce ještě do sadu, vracela jsem se po silnici a už z dálky nad naší zahradou vidím něco bílého ležet. Tak jsem ještě v duchu doufala, že jde třeba o vyhozenou petku, nebo pytlík, samozřejmě, že ne.
Takže ztráta přeci jen byla, jen to byl ten druhý kocourek .

Ach jo, to mě teda mrzí .
To je stejně zajímavé - filozoficky na to ještě nedosahuji: prostě v tom vesmíru nějaká rovnováha existuje. Když se něco povede, pokazí se naopak něco jiného.
I proto se už někdy nedivím starším lidem, že občas prudí, mají holt zkušenosti: mně jedna kámoška nazývá pesimistkou; no protože už se někdy nedokážu radovat (nebo je mi to dopřáno jen chvíli). Otočím to k "světské" věci: koupila jsem si po dlouhé době s velkou radostí troubu a v ten den mi klekl vysavač. No tak...!

amiš napsal(a):
Tak, ztracený kocour je doma, už ho každý den vídám na jeho oblíbené římse, nebo popelnici. Takže by se řeklo, že je vše v pořádku. No, není. V neděli nepřišel na večeři druhý kocour, nepřišel ani ráno ke snídani. Ale, někdy to udělá. Odpoledne jsem šla z práce ještě do sadu, vracela jsem se po silnici a už z dálky nad naší zahradou vidím něco bílého ležet. Tak jsem ještě v duchu doufala, že jde třeba o vyhozenou petku, nebo pytlík, samozřejmě, že ne.
Takže ztráta přeci jen byla, jen to byl ten druhý kocourek .

Kdybych bydlela u cesty, kočku bych určitě nevypouštěla. Co když po srážce ještě žil a postupně tam umíral? To bych měla asi výčitky na celý život Jsem jednoznačně pro voliéry v takových místech, jako bydlíte vy. Já bych si prostě nezvykla na myšlenku, že musím počítat každodenně se smrtí kočky. Na to bych ji měla moc ráda. raději zavřít do bytu, udělat jí tam kočičí ráj a je to.

Kočičí svět napsal(a):
Kdybych bydlela u cesty, kočku bych určitě nevypouštěla. Co když po srážce ještě žil a postupně tam umíral? To bych měla asi výčitky na celý život Jsem jednoznačně pro voliéry v takových místech, jako bydlíte vy. Já bych si prostě nezvykla na myšlenku, že musím počítat každodenně se smrtí kočky. Na to bych ji měla moc ráda. raději zavřít do bytu, udělat jí tam kočičí ráj a je to.

To s Vámi nemohu souhlasit. Kočka, která je zvyklá venku, se bude doma trápit. Vidím to na velkém a stále usilovně přemýšlím, jak to vše vymyslet, aby byl šťastný, když do toho všeho ještě přišla ta těžká nemoc mladého. Navíc voliéra také nemusí vše řešit - plno peněz a pak ji kočka třeba neocení - nebude jí to stačit. Oni mají prostě svůj rajón. Jeden tetin kocour - když k nim jezdívám, tak téměř vždy mi jde před koly auta. Já ihned zpomalím a zaženu jej přes branku. Teta je z toho nešťastná. Ale je to opravdu daň za svobodu a nic moc s tím dělat nemůžete. A ty představy o dlouhém umírání...to bych sem nepsala. Naopak je potřeba si říct, že netrpěl.
"Amiš" hodně síly!

Děkuji za povzbuzení. No, ona cesta je až 200 metrů od nás, za zahradou, která jde do kopce. Vedle ní jsou další zahrady, z druhé strany pak pole, které se zas až za delší kus zužuje do špice u silnice. Před barákem je silnice do vsi, jak jsem psala výše. Kočky chodí přes ní do vsi, nevím, proč šel až tak daleko přes hlavní, stejně jsou tam další pole, ves začíná až za velký kus dál. Ležel na trávě, jak ho asi auto odhodilo, vypadalo to, že už tu neděli večer. Až tak jsem to nezkoumala, na to jsem neměla .

Já to právě že vidím každý den na dálnici ty rozježděné mrtvolky ježků, koček, ale i koťat a proto jsem ujištěná v tom, že moje kočky bych ven nedala. maximálně přes víkend na zahradu pod dohledem. vždycky si představím tu srážku, jak ta kočička otevře pusinku a bolestí vypískne a hned je mi dobře, když si vzpomenu, že mám svoje mazlíky v bytě a že se potom budeme pusinkovat. kdybych měla barák a kočky navolno a byla bych v práci, nemohla bych se vůbec z ničeho radovat, pořád bych musela myslet na to, jestli se jim něco nestalo. tahle vím, že mě doma čeká vyspinkaný mazlíček čekající na papaníčko a mazleníčko.

Kočičí svět napsal(a):
Já to právě že vidím každý den na dálnici ty rozježděné mrtvolky ježků, koček, ale i koťat a proto jsem ujištěná v tom, že moje kočky bych ven nedala. maximálně přes víkend na zahradu pod dohledem. vždycky si představím tu srážku, jak ta kočička otevře pusinku a bolestí vypískne a hned je mi dobře, když si vzpomenu, že mám svoje mazlíky v bytě a že se potom budeme pusinkovat. kdybych měla barák a kočky navolno a byla bych v práci, nemohla bych se vůbec z ničeho radovat, pořád bych musela myslet na to, jestli se jim něco nestalo. tahle vím, že mě doma čeká vyspinkaný mazlíček čekající na papaníčko a mazleníčko.

Já Vám to přeju, ale zase víte, že soužití koček na malém prostoru není bezproblémové. Ostatně i já si to zažila...

fikovnice napsal(a):
Já Vám to přeju, ale zase víte, že soužití koček na malém prostoru není bezproblémové. Ostatně i já si to zažila...

Ano, ano, to máte pravdu.

Ale stejně, ačkoli manžel je kočkař, je to taky venkovan skrz na skrz, kdybych mu řekla, že postavíme kočkám voliéru, tak si bude myslet, že jsem se zbláznila. Ono, stejně, jsme poslední barák, okolo pole, stahují se k nám myši, kočka tu má i své povinosti.
Tak snad alespoň měl u nás hezký život, někdo ho i se sourozenci vysypal u nás na silnici, měli ještě modré oči, byli tři, opravdové uzlíčky neštěstí. Všimli jsme si jich opravdu v hodině dvanácté, když jsme je vzali domů, do deseti minut se tehdy zpustila obrovská průtrž, jsme z kopce a po cestě tekly proudy vody, nevím, jak by koťata dopadla. Manžel říkal, že doufá, že už žádnou kočku nechci, máme Macka a na dvoře toho šlechtice, co nevichází ze dvora (papírový exokocour). Ale je mi jasné, že pokud bude kotě v nouzi (nebo kočka), u nás se jí místo najde. Jen nějak pěkně zabarvenou třeba britku, ač by se mi líbila, si holt pořizovat nebudu.
Možná moje chyba byla, že jsem ho nedala kastrovat. Protože neznačkoval, netoulal se, ale byl plašan na cizí lidi, tak mi ho bylo líto. Macek je kastrovaný a chodí si po svém a dál nejde. Takže, pokud bude nějaké příště, v roce půjde pod kudlu

.

Amiš: Ale stejně, ačkoli manžel je kočkař, je to taky venkovan skrz na skrz, kdybych mu řekla, že postavíme kočkám voliéru, tak si bude myslet, že jsem se zbláznila


Jo, ono možná ani tak nejde o tu reakci manžela (odhaduji 99 % chlapů by se k tomu takhle postavilo) , ale - o to vnímání přírody. Moji rodiče jsou oba ke zvířatům hodně citliví, u nás se pro psy a další dělalo fakt maximum, ale taky vzpomínám, jak mi oba říkávali (když máma zabíjela králíky nebo když nám holt nějaké zvíře pošlo): hlavně nebuď hysterická, to je prostě život.

Málo platný, kočka prostě bytové zvíře není, to jsme z ní udělali my, lidé.
Já je mám v bytě, obě donesla domů dcera; sama bych to neudělala. A častokrát si naopak říkám, když je vidím "v bezpečí": ach jo, chudiny, chtěly byste pobíhat venku, na svobodě, že jo...
Nejsem si tak moc jistá, jestli ty kočky mají radši pusinkování se mnou nebo by s daleko větší radostí žily venku a měly o milion podnětů k pestrému životu víc než tady doma.
Je to dilema, no.
Člověk je má rád, stará se o ně, strachuje se, aby se jim nic nestalo. Ale - jsou to prostě zvířata a tohle se děje. Všechny je stejně do bytů nezavřeme.

RomčaJelča napsal(a):
Amiš: Ale stejně, ačkoli manžel je kočkař, je to taky venkovan skrz na skrz, kdybych mu řekla, že postavíme kočkám voliéru, tak si bude myslet, že jsem se zbláznila


Jo, ono možná ani tak nejde o tu reakci manžela (odhaduji 99 % chlapů by se k tomu takhle postavilo) , ale - o to vnímání přírody. Moji rodiče jsou oba ke zvířatům hodně citliví, u nás se pro psy a další dělalo fakt maximum, ale taky vzpomínám, jak mi oba říkávali (když máma zabíjela králíky nebo když nám holt nějaké zvíře pošlo): hlavně nebuď hysterická, to je prostě život.

Málo platný, kočka prostě bytové zvíře není, to jsme z ní udělali my, lidé.
Já je mám v bytě, obě donesla domů dcera; sama bych to neudělala. A častokrát si naopak říkám, když je vidím "v bezpečí": ach jo, chudiny, chtěly byste pobíhat venku, na svobodě, že jo...
Nejsem si tak moc jistá, jestli ty kočky mají radši pusinkování se mnou nebo by s daleko větší radostí žily venku a měly o milion podnětů k pestrému životu víc než tady doma.
Je to dilema, no.
Člověk je má rád, stará se o ně, strachuje se, aby se jim nic nestalo. Ale - jsou to prostě zvířata a tohle se děje. Všechny je stejně do bytů nezavřeme.

Děkuji za Vaší reakci, máte pravdu. Kocourek byl takový svéráz, mazlit se přišel když on chtěl, sice se hodně držel doma, ale kolikrát ani domů nedošel, seděl pod oknem a pak zase zmizel. Ano, je to daň za svobodu, jen to je člověku líto.

RomčaJelča napsal(a):
Amiš: Ale stejně, ačkoli manžel je kočkař, je to taky venkovan skrz na skrz, kdybych mu řekla, že postavíme kočkám voliéru, tak si bude myslet, že jsem se zbláznila


Jo, ono možná ani tak nejde o tu reakci manžela (odhaduji 99 % chlapů by se k tomu takhle postavilo) , ale - o to vnímání přírody. Moji rodiče jsou oba ke zvířatům hodně citliví, u nás se pro psy a další dělalo fakt maximum, ale taky vzpomínám, jak mi oba říkávali (když máma zabíjela králíky nebo když nám holt nějaké zvíře pošlo): hlavně nebuď hysterická, to je prostě život.

Málo platný, kočka prostě bytové zvíře není, to jsme z ní udělali my, lidé.
Já je mám v bytě, obě donesla domů dcera; sama bych to neudělala. A častokrát si naopak říkám, když je vidím "v bezpečí": ach jo, chudiny, chtěly byste pobíhat venku, na svobodě, že jo...
Nejsem si tak moc jistá, jestli ty kočky mají radši pusinkování se mnou nebo by s daleko větší radostí žily venku a měly o milion podnětů k pestrému životu víc než tady doma.
Je to dilema, no.
Člověk je má rád, stará se o ně, strachuje se, aby se jim nic nestalo. Ale - jsou to prostě zvířata a tohle se děje. Všechny je stejně do bytů nezavřeme.

Souhlasím.
I když ony jsou kočky tak rozdílné a tak individuální. Vidím to na mých kocourech - a člověk to v jejich mládí nepozná. Velký miluje venek a lovení a mladý, jak řekla MVDr. naprosto přesně, je gaučák!