Jak TO poznám?

koňadra napsal(a):
Koukám, že to kocour bere hodně zkrátka - na vedlejší diskusi jsem se nedočetla jeho aktuální stav - až tady. Pokud už ani nežere... no, nevím. Možná infuze by ho postavila na nohy (otázka na jak dlouho), ale fakt nemám s tou nemocí u koček žádné praktické zkušenosti.
Jak TO poznáte, to nevím - psala jsem Vám na vedlejším vlákně. Já většinou také dlouho váhám, pořád doufám, ale nakonec, když už se odhodlám a zavolám veta, tak se mě uleví, protože se dívat na téměř umírající zvíře, jsou také muka. A byly situace, kdy jsem si říkala, že jsem to měla udělat dřív. Jak jsem Vám psala - co tak to zkonzultovat s veterinářem, kterému věříte?

No jo, jenže žádný takový momentálně není. Byla, ale když jsem jí volala, tak jsou prý nejméně dalších 14 dbí v rekonstrukci.

koňadra napsal(a):
Koukám, že to kocour bere hodně zkrátka - na vedlejší diskusi jsem se nedočetla jeho aktuální stav - až tady. Pokud už ani nežere... no, nevím. Možná infuze by ho postavila na nohy (otázka na jak dlouho), ale fakt nemám s tou nemocí u koček žádné praktické zkušenosti.
Jak TO poznáte, to nevím - psala jsem Vám na vedlejším vlákně. Já většinou také dlouho váhám, pořád doufám, ale nakonec, když už se odhodlám a zavolám veta, tak se mě uleví, protože se dívat na téměř umírající zvíře, jsou také muka. A byly situace, kdy jsem si říkala, že jsem to měla udělat dřív. Jak jsem Vám psala - co tak to zkonzultovat s veterinářem, kterému věříte?

On už pořádně nežere asi 3. den. Na veterině, kde jsem s ním byla, mi řekli, že prý jej ta Calopetka totálně zasytila.

fikovnice napsal(a):
On už pořádně nežere asi 3. den. Na veterině, kde jsem s ním byla, mi řekli, že prý jej ta Calopetka totálně zasytila.

S Calopetkou také (naštěstí) zkušenost nemám, tuším, že se dává hodně nemocným zvířatům, ale - jak jste psala - kocour pozřel tak kávovou lžičku a když před 3 dny, tak prostě nevěřím, že by to stačilo.

koňadra napsal(a):
S Calopetkou také (naštěstí) zkušenost nemám, tuším, že se dává hodně nemocným zvířatům, ale - jak jste psala - kocour pozřel tak kávovou lžičku a když před 3 dny, tak prostě nevěřím, že by to stačilo.

Ne ne, blbě jsem se vyjádřila. Calopetku jedl včera. Já si včera večer stěžovala na veterině, že nejí a oni mě tam zprdli, že prý je totálně zasycen tou Calopetkou!

Když nám naše kočička odcházela na selhání ledvin, nejprve jedla i pila, poté jedla jednom vybrané ňamky, pak ani to, ale stále pila (přestože byla na infúzích, které jsme jí dávali doma).Pak přestala sama i pít a bylo na ní vidět, že už od života nechce nic. Třetí den tohoto stavu jsme ji odvezli na poslední injekci a zkrátili jí tak tiché utrpení možná o pár hodin, možná o pár dní. Každopádně její stav byl ty poslední dny takový, že jí již nezajímaly ani zvuky okolo a ani příliš nestála o fyzický kontakt, nebyla schopná si ani umýt kožíšek.
Ach jo, celé se mi to znovu vybavilo, Jani hlavu vzhůru, procházíme si tím všichni .

Jestli je kocourek chudokrevný, je možnost zkusit transfuzi jako poslední možnost, která by ho mohla postavit aspoň na nějakou dobu na nohy.

pokud tato možnost není, tak asi nemá cenu ho dál mučit, protože sám bez krvinek nemá sílu na boj s ničím.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli je kocourek chudokrevný, je možnost zkusit transfuzi jako poslední možnost, která by ho mohla postavit aspoň na nějakou dobu na nohy.

pokud tato možnost není, tak asi nemá cenu ho dál mučit, protože sám bez krvinek nemá sílu na boj s ničím.

Děkuji za odborná názor. Přesně na toto jsem se ptala veta toho 6.7.Tvářil se, že jsem mu řekla něco, co jej vůbec nenapadlo...a pak začal mluvit o mém starším kocourovi. Jenže ten je z chalupy nachlazený, i když je to výrazně lepší, podle mě je velmi pravděp. také FeLV pozitiv. a co když odebrání jeho krve také rozjede tuto sviňskou nemoc?
"Bodlinko", imunostimulanciím tedy moc nevěříte? Píchám mu Zylexis. Doma mám humánní Imunor...

manbea napsal(a):

Když nám naše kočička odcházela na selhání ledvin, nejprve jedla i pila, poté jedla jednom vybrané ňamky, pak ani to, ale stále pila (přestože byla na infúzích, které jsme jí dávali doma).Pak přestala sama i pít a bylo na ní vidět, že už od života nechce nic. Třetí den tohoto stavu jsme ji odvezli na poslední injekci a zkrátili jí tak tiché utrpení možná o pár hodin, možná o pár dní. Každopádně její stav byl ty poslední dny takový, že jí již nezajímaly ani zvuky okolo a ani příliš nestála o fyzický kontakt, nebyla schopná si ani umýt kožíšek.
Ach jo, celé se mi to znovu vybavilo, Jani hlavu vzhůru, procházíme si tím všichni .

Děkuji moc "Manbeo", já mám pocit, že já si tím procházím nějak moc často...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli je kocourek chudokrevný, je možnost zkusit transfuzi jako poslední možnost, která by ho mohla postavit aspoň na nějakou dobu na nohy.

pokud tato možnost není, tak asi nemá cenu ho dál mučit, protože sám bez krvinek nemá sílu na boj s ničím.

A ano, prvotní dg. doktora zněla panleukopenie.
Rozhodla jsem se pro možná jeden z posledních kroků - dám kocourkovi ten Imunor.

fikovnice napsal(a):
Ne ne, blbě jsem se vyjádřila. Calopetku jedl včera. Já si včera večer stěžovala na veterině, že nejí a oni mě tam zprdli, že prý je totálně zasycen tou Calopetkou!

To je blbost, aby byl zasycený tou Calopetkou! Běžně se dává denně jen ta kávová lžička a jako doplněk! Ne jako plnohodnotné krmení. Kočky jsem normálně k tomu krmila (dával jsem jim jí po kastraci, kocourkovi s průjmem - ten útuláček, apod.). Je to dodání energie, ale ne zasycení, aby po té nejedl...to jsou mi teda na veterině "obrovští odborníci".

fikovnice napsal(a):
Děkuji za odborná názor. Přesně na toto jsem se ptala veta toho 6.7.Tvářil se, že jsem mu řekla něco, co jej vůbec nenapadlo...a pak začal mluvit o mém starším kocourovi. Jenže ten je z chalupy nachlazený, i když je to výrazně lepší, podle mě je velmi pravděp. také FeLV pozitiv. a co když odebrání jeho krve také rozjede tuto sviňskou nemoc?
"Bodlinko", imunostimulanciím tedy moc nevěříte? Píchám mu Zylexis. Doma mám humánní Imunor...

No, zázraky to úplně nejsou. co si budeme povídat. podle toho co jsem viděla je to spíš drahé než účinné.

těžce nemocné zvíře, které má horečku a nežere, potřebuje v první chvíli pořádnou podpůrnou péči, aby mělo šanci s tím zabojovat. tzn. hospitalizaci, infuze. už infuze samotná snižuje horečku. jestli je na tom s krvinkami hodně mizerně, tak potřebuje krvinky. antibiotika. jo, a k tomu třeba calopetku nebo a/d.

ale jen na glukopuru to doma nevybojuje a v tom případě nemá celkem cenu ho trápit.

lavacca napsal(a):
To je blbost, aby byl zasycený tou Calopetkou! Běžně se dává denně jen ta kávová lžička a jako doplněk! Ne jako plnohodnotné krmení. Kočky jsem normálně k tomu krmila (dával jsem jim jí po kastraci, kocourkovi s průjmem - ten útuláček, apod.). Je to dodání energie, ale ne zasycení, aby po té nejedl...to jsou mi teda na veterině "obrovští odborníci".

Na calopetce se dá náhodou těžce nemocné zvíře udržet při životě docela dlouho. pokud člověk do té kočky natlačí doporučené denní množství - každý den - tak jim to opravdu tu energii potřebnou do dalšího boje dodá.

jo, samozřejmě to nezasytí, protože to potřebné množství je docela malé, ale pro kočku, která nežere, je to malý zázrak. kočky nevydrží nežrat, třeba že by mohly být jen na infuzích. jejich játra to nemají ráda.

Myslím, že tohle majitel zvířete pozná tak nějak sám, protože to dané zvíře sám zná nejlépe...u nás to u kavkazačky bylo jakmile přestala žrát a nevzala si ano oblíbené vařené kuře - to už bylo jasné, že je konečná. /3 týdny jsme řešili otékající přední nohu, kdy se špatně zvedala a předposlední den už se sama nezvedla; dle veta nejspíš rakovina kosti...no jo, i tak je super, že se dožila skoro 14 let/

Pokud už jen leží, sám nežere, je mu špatně a nemá tu tzv. "jiskru v oku", tak... hlavní je ho nějak netrápit... léky jsou někdy až zázračné, ale někdy ani to už nezabere a než aby měl bolesti...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Na calopetce se dá náhodou těžce nemocné zvíře udržet při životě docela dlouho. pokud člověk do té kočky natlačí doporučené denní množství - každý den - tak jim to opravdu tu energii potřebnou do dalšího boje dodá.

jo, samozřejmě to nezasytí, protože to potřebné množství je docela malé, ale pro kočku, která nežere, je to malý zázrak. kočky nevydrží nežrat, třeba že by mohly být jen na infuzích. jejich játra to nemají ráda.

Ano, "udržet při životě", ale zas jen těžko jen a pouze na ní...na kritických pár dní ano, ale ne říct, že nežere protože je zasycený Calopetkou...to spíš je mu tak zle, že ani žrát nechce...no, koneckonců mně když je hodně blbě, tak na jídlo taky pomyšlení nemám no...

Jestli polyká, tak to ještě nevzdávejte. Ale těžko se radí, když kocourka nevidím. Před třemi týdny jsem musela uspat mého sedmnáctiletého kocoura s rakovinou. A bylo to těžké rozhodnutí pač měl chuť jak do života, tak do jídla. Jenže pak během dvou dnů nemohl pokousat větší kousky a tak s chutí papal ty tekuté snacky a mixované. Byl hubený jak lunt, i díky ledvinám, ale i tak se chodil mazlit, chtěl chodit ven, loudil v kuchyni...dělal jako by se nic nedělo a nedal najevo bolest. Byla jsem jak na houpačce ráno jsem ho chtěla nechat uspat a odpoledne se mi zdál v pohodě. Pak jsem s ním šla k vetce a ta se přiklonila k uspání...i když mi dala na vyběr i jinou variantu. Po uspání jsme zjistily, že měl už metastázy i v tlamičce vzadu po bocích jazyka. Byl to bojovník... Těžko radit, třeba by Vám pomohl s rozhodnutím vet, který o kocourka pečoval a můžete mu věřit... Počkete do pondělka, pokud polyká.. Pokuste se do kocourka dostat trochu sádla nesoleného, kvůli energii a zkuste mu podávat KULÍŠKA, kvůli rehydrataci organismu...

fikovnice napsal(a):
A ano, prvotní dg. doktora zněla panleukopenie.
Rozhodla jsem se pro možná jeden z posledních kroků - dám kocourkovi ten Imunor.

Tak to zkusím ještě i tady:

Proč do něj nezkusíte dostat tu paštičku co jsem vám psala? A házela jsem vám do zpráv kliniku, kterou jestli se nepletu máte blízko a myslím si, že tam jsou dobří. A ani nejsou předražení. A navíc se strarají o útulková zvířata, tak i s tímhle mají zkušenosti. Páč v tom útulku mají aji FeLV kočičky. Mohla by jste to alespoň zkusit...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No, zázraky to úplně nejsou. co si budeme povídat. podle toho co jsem viděla je to spíš drahé než účinné.

těžce nemocné zvíře, které má horečku a nežere, potřebuje v první chvíli pořádnou podpůrnou péči, aby mělo šanci s tím zabojovat. tzn. hospitalizaci, infuze. už infuze samotná snižuje horečku. jestli je na tom s krvinkami hodně mizerně, tak potřebuje krvinky. antibiotika. jo, a k tomu třeba calopetku nebo a/d.

ale jen na glukopuru to doma nevybojuje a v tom případě nemá celkem cenu ho trápit.

Ach jo, proč mi toto proboha neřekli na té veterině? Prý klinika! S kocourem jsem tam byla jednou bez něj také jednou a volala tam nejméně 3x...

lavacca napsal(a):
Ano, "udržet při životě", ale zas jen těžko jen a pouze na ní...na kritických pár dní ano, ale ne říct, že nežere protože je zasycený Calopetkou...to spíš je mu tak zle, že ani žrát nechce...no, koneckonců mně když je hodně blbě, tak na jídlo taky pomyšlení nemám no...

Já jsem si jim stěžovala, že nejí, a oni co prý chci, když je totálně zasycený tou Calopetkou! A to jí snědl tak asi tu doporučovanou kávovou lžičku za den, víc ne.

Cat cat napsal(a):
Jestli polyká, tak to ještě nevzdávejte. Ale těžko se radí, když kocourka nevidím. Před třemi týdny jsem musela uspat mého sedmnáctiletého kocoura s rakovinou. A bylo to těžké rozhodnutí pač měl chuť jak do života, tak do jídla. Jenže pak během dvou dnů nemohl pokousat větší kousky a tak s chutí papal ty tekuté snacky a mixované. Byl hubený jak lunt, i díky ledvinám, ale i tak se chodil mazlit, chtěl chodit ven, loudil v kuchyni...dělal jako by se nic nedělo a nedal najevo bolest. Byla jsem jak na houpačce ráno jsem ho chtěla nechat uspat a odpoledne se mi zdál v pohodě. Pak jsem s ním šla k vetce a ta se přiklonila k uspání...i když mi dala na vyběr i jinou variantu. Po uspání jsme zjistily, že měl už metastázy i v tlamičce vzadu po bocích jazyka. Byl to bojovník... Těžko radit, třeba by Vám pomohl s rozhodnutím vet, který o kocourka pečoval a můžete mu věřit... Počkete do pondělka, pokud polyká.. Pokuste se do kocourka dostat trochu sádla nesoleného, kvůli energii a zkuste mu podávat KULÍŠKA, kvůli rehydrataci organismu...

Jenže já nemám dobrého veta...

Tina125 napsal(a):
Tak to zkusím ještě i tady:

Proč do něj nezkusíte dostat tu paštičku co jsem vám psala? A házela jsem vám do zpráv kliniku, kterou jestli se nepletu máte blízko a myslím si, že tam jsou dobří. A ani nejsou předražení. A navíc se strarají o útulková zvířata, tak i s tímhle mají zkušenosti. Páč v tom útulku mají aji FeLV kočičky. Mohla by jste to alespoň zkusit...

ANo, zkusím ještě tu kliniku, asi je to poslední možnost.

fikovnice napsal(a):
ANo, zkusím ještě tu kliniku, asi je to poslední možnost.

Fakt to zkuste. Zkušenost by měly mít. Jsou milý. A opravdu jim hlavně nejde jenom o peníze. A taky nemají příplatky, když tam jdete mimo ordinační hodiny. Doporučuji buď doktorku Olmovou, nebo Šilhavou. Olmová tam teď často není, tak spíš tu druhou. Můžete zítra zkusit zavolat na pohotovostní telefon a domluvit se s nima. Můžete to alespoň zkusit. Je to na vás...

http://www.veterinajihlavska.cz/

A pokud máte tu RC konzervu, tak ji do něj zkuste dostat. Třeba klidně stříkačkou pokud to půjde. Myslím to dobře. Nám to pomohlo.

Tina125 napsal(a):
Fakt to zkuste. Zkušenost by měly mít. Jsou milý. A opravdu jim hlavně nejde jenom o peníze. A taky nemají příplatky, když tam jdete mimo ordinační hodiny. Doporučuji buď doktorku Olmovou, nebo Šilhavou. Olmová tam teď často není, tak spíš tu druhou. Můžete zítra zkusit zavolat na pohotovostní telefon a domluvit se s nima. Můžete to alespoň zkusit. Je to na vás...

http://www.veterinajihlavska.cz/

A pokud máte tu RC konzervu, tak ji do něj zkuste dostat. Třeba klidně stříkačkou pokud to půjde. Myslím to dobře. Nám to pomohlo.

Konzervu jsem mu dávala, vzal si max.3 sousta, pak vyplivoval. Zítra je asi poslední možnost ta klinika, děkuji. Dle jejich webovek tam jsou od 18 do 20h. Pokud kocourek bude žít, tak mi tento čas nevadí.

fikovnice napsal(a):
Konzervu jsem mu dávala, vzal si max.3 sousta, pak vyplivoval. Zítra je asi poslední možnost ta klinika, děkuji. Dle jejich webovek tam jsou od 18 do 20h. Pokud kocourek bude žít, tak mi tento čas nevadí.

Já myslela klidně aji jen lehce násilně. Podat stříkačkou a počkat jestli to nebude zvracet a když ne, tak dát další. Já vím, že se vám to na jednu stranu nelíbí, ale může ho to podržet.

Ano v neděli jsou tam na večer. Někdy tam bývají dřív, ale to by jste si musela zkusit zavolat. Mají po telefonu 24 hodinovou pohotovst. Neplatí se. Platí se tuším výjezd domů. Nám už hodně pomohly a teď nám taky kocourka prozatím zachránily. Myslím, že je to lepší, než nezkusit vůbec nic. Držím pěsti.

Ted jsem se dostala k tomu si pročíst diskuze Fíkovnice me je to tak Lito! Váš mladý je takove zlatíčko ani věřit se mi tomu nechce. Nemam pro vás žádnou radu nemam s těmito nemocemi zkušenosti snad jen vím že v útulku v šanta kočičí mají skupinu tzv. Effiku a paní je moc rozumna a ví o tom opravdu ledacos možná by melo smysl ji zavolat a poradit se.

Zkuste se případně zeptat na FB ve skupině Veterináři a nejen oni radí

p.s. jinak se obávám, že nemám jak poradit, v tomto jste mnohem zkušenější než já

Všem děkuji, beru jako poslední možnost tu kliniku od "Tiny" - autem jsem tam za dvě minuty.
Ale napadl mě na vás všechny ještě jeden dotaz. Nevíte, kde se dá sehnat transfúzní krev od kočky. To by mu prý pomohlo. ALe do rizika se starším kocourem nepůjdu. Možná je to ode mě sobecké, ale nechci, aby onemocněl ještě on.

Tina125 napsal(a):
Já myslela klidně aji jen lehce násilně. Podat stříkačkou a počkat jestli to nebude zvracet a když ne, tak dát další. Já vím, že se vám to na jednu stranu nelíbí, ale může ho to podržet.

Ano v neděli jsou tam na večer. Někdy tam bývají dřív, ale to by jste si musela zkusit zavolat. Mají po telefonu 24 hodinovou pohotovst. Neplatí se. Platí se tuším výjezd domů. Nám už hodně pomohly a teď nám taky kocourka prozatím zachránily. Myslím, že je to lepší, než nezkusit vůbec nic. Držím pěsti.

"Tino", píšou tam, že mají pohotovost 24h denně, že volat na ten mobil, ale neberou mi to. Ach jo...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Jestli je kocourek chudokrevný, je možnost zkusit transfuzi jako poslední možnost, která by ho mohla postavit aspoň na nějakou dobu na nohy.

pokud tato možnost není, tak asi nemá cenu ho dál mučit, protože sám bez krvinek nemá sílu na boj s ničím.

"Bodlinko", prosím Vás, nevíte, větší kliniky mají kočičí krevní konzervy? Volám na kliniku, co mi doporučila "Tina", ale tam neberou tel.

saty napsal(a):
Ted jsem se dostala k tomu si pročíst diskuze Fíkovnice me je to tak Lito! Váš mladý je takove zlatíčko ani věřit se mi tomu nechce. Nemam pro vás žádnou radu nemam s těmito nemocemi zkušenosti snad jen vím že v útulku v šanta kočičí mají skupinu tzv. Effiku a paní je moc rozumna a ví o tom opravdu ledacos možná by melo smysl ji zavolat a poradit se.

Děkuji moc "Saty"!

fikovnice napsal(a):
"Bodlinko", prosím Vás, nevíte, větší kliniky mají kočičí krevní konzervy? Volám na kliniku, co mi doporučila "Tina", ale tam neberou tel.

Větší kliniky mají většinou nějaké kontakty na dárce. krevní konzervy se nedělají, prostě se sežene vhodný dárce - to je jakákoliv zdravá kočka vhodného věku a velikosti.

"Dnes už nejí, večer - před chvílí jsem jej krmila stříkačkou - Nutridrink a za chvíli vodu s Glukopurem. Polykal celkem ochotně. Ale život to pro něj není."
jestli polyká a nezvrací, a jestli se nepletu, a ledviny má v pořádku, tak ho krm stříkačkou - ne konzervy, ale rozmixuj maso, pokud je zvyklý na syrové, tak syrové, jinak tepelně upravené. U něj opravdu může jít o to, podpořit ho, ať překoná současnou krizi.

teda pokud to ještě jde - viz druhé vlákno, bledé sliznice...ale to pořešíte na té veterině.

fikovnice napsal(a):
Já jsem si jim stěžovala, že nejí, a oni co prý chci, když je totálně zasycený tou Calopetkou! A to jí snědl tak asi tu doporučovanou kávovou lžičku za den, víc ne.

Změnila bych veterinu... tahle se mi moc nelíbí dle jejich přístupu...snad ta od Tiny bude lepší. ;).

lavacca napsal(a):
Změnila bych veterinu... tahle se mi moc nelíbí dle jejich přístupu...snad ta od Tiny bude lepší. ;).

Troufám si říct, že jo. Nám opravdu pomáhají a teď jsme tam byli přeci znovu. Crea skoro 500 a zatím nám ho opět postavily na nohy. Tak doufám, že paní Janě taky pomohou...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Dnes už nejí, večer - před chvílí jsem jej krmila stříkačkou - Nutridrink a za chvíli vodu s Glukopurem. Polykal celkem ochotně. Ale život to pro něj není."
jestli polyká a nezvrací, a jestli se nepletu, a ledviny má v pořádku, tak ho krm stříkačkou - ne konzervy, ale rozmixuj maso, pokud je zvyklý na syrové, tak syrové, jinak tepelně upravené. U něj opravdu může jít o to, podpořit ho, ať překoná současnou krizi.

teda pokud to ještě jde - viz druhé vlákno, bledé sliznice...ale to pořešíte na té veterině.

"Hmn_" teď jsem někomu psala do SZ soukr. zprávu, Vy se vyznáte v KO?
Jinak "Conie" mi poradila rekonvalescenční konzervu rozpustit v teplé vodě - udělat vývar - a toho mi teď snědl půl misky. Na syrové byl jen na kuřecí srdíčka - ty se mi nezdají až tak vhodná jako ta rekonvalesc. konzerva. Také snědl můru - vím - je to blbost - ale zároveň minipokrok - ještě včera by si jí nevšímal...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
"Dnes už nejí, večer - před chvílí jsem jej krmila stříkačkou - Nutridrink a za chvíli vodu s Glukopurem. Polykal celkem ochotně. Ale život to pro něj není."
jestli polyká a nezvrací, a jestli se nepletu, a ledviny má v pořádku, tak ho krm stříkačkou - ne konzervy, ale rozmixuj maso, pokud je zvyklý na syrové, tak syrové, jinak tepelně upravené. U něj opravdu může jít o to, podpořit ho, ať překoná současnou krizi.

teda pokud to ještě jde - viz druhé vlákno, bledé sliznice...ale to pořešíte na té veterině.

Bledé sliznice - má panleukopenii - teď nemám na mysli tu nemoc, ale stav jeho krve.

lavacca napsal(a):
Změnila bych veterinu... tahle se mi moc nelíbí dle jejich přístupu...snad ta od Tiny bude lepší. ;).

Ona to byla klinika z nouze. Moje vetka rekonstruuje a zastupuje je tady ta klinika, kde jsem byla. Upřímně na VFU se mi moc nechce a na Jaggy také ne. Další věc - nerada bych kocourka nechávala na klinice. Má-li umřít, nechci, aby umřel sám. Minulý kocour mi umíral strašným způsobem, opravdu nepopsatelným, ptž se jej stále veti snažili zachránit. Já kráva jim věřila - krea měl kolem 700, nejedl, zhubl na něco přes 2kg. Bylo to něco šíleného...

fikovnice napsal(a):
Ona to byla klinika z nouze. Moje vetka rekonstruuje a zastupuje je tady ta klinika, kde jsem byla. Upřímně na VFU se mi moc nechce a na Jaggy také ne. Další věc - nerada bych kocourka nechávala na klinice. Má-li umřít, nechci, aby umřel sám. Minulý kocour mi umíral strašným způsobem, opravdu nepopsatelným, ptž se jej stále veti snažili zachránit. Já kráva jim věřila - krea měl kolem 700, nejedl, zhubl na něco přes 2kg. Bylo to něco šíleného...

Víte já bych si minulého kocourka nevyčítala a nevyčítala bych to ani těm doktorům. Co se ledvin týče, tak je tam vždy velmi nejistý výsledek.

Nám to taky říkaly, že si myslí, že má šanci, ale nebudou nám mazat med kolem pusy... může se stát aji to, že to nezvládne...

Nevyčítejte to ani sobě a ani jim. Nemá to cenu.

Tina125 napsal(a):
Víte já bych si minulého kocourka nevyčítala a nevyčítala bych to ani těm doktorům. Co se ledvin týče, tak je tam vždy velmi nejistý výsledek.

Nám to taky říkaly, že si myslí, že má šanci, ale nebudou nám mazat med kolem pusy... může se stát aji to, že to nezvládne...

Nevyčítejte to ani sobě a ani jim. Nemá to cenu.

Já vím...
Jen to umírání bylo strašlivé...

fikovnice napsal(a):
Já vím...
Jen to umírání bylo strašlivé...

Já vím. Vzpomeňte na mé probrečené noci nad kocourkem.Tří měsíční léčba plná hrůz k ničemu. Strašně zhubl, nejedl, zvracel, měl průjem...

Rozumím vám. Jen vím, že užírat se tím nemá cenu. Berte to tak, že jste mu dala krásný život a prostě jste se jej snažila zachránit.

Jak už tu padlo, ono je opravdu strašně moc těžký poznat ten správný okamžik.

Já měla teď jeden den během těch infuzí taky pocit, že už asi kocourkovi to trpápení ukončím a pak se chytl a teď jsem ráda, že jsem to neudělala. Takže jak to chcete poznat?

Po každé ztrátě si říkám, příště to udělám jinak, nebudu nic protahovat. Vždy je to špatně a já mám výčitky. Měl by se vyjádřit doktor a ne to nechávat jen na majiteli. Je mi to moc líto. Zachránila jsem na chalupě zraněnou kočičku, totálně vyhublou, nejedla, nepila, má zraněnou nožičku, myslela jsem, že to nepřežije, nešla odebrat ani krev. Pak začala sama jíst, ale s nožičkou to vypadá ve středu na amputaci.
Moc na Vás myslím, pokud nebude líp, ať v sobě včas najdete sílu jeho utrpení ukončit. Kdybych byla nemocná, přála bych si být zvířetem u odpovědných majitelů. Hodně štěstí.

micubisi napsal(a):
Po každé ztrátě si říkám, příště to udělám jinak, nebudu nic protahovat. Vždy je to špatně a já mám výčitky. Měl by se vyjádřit doktor a ne to nechávat jen na majiteli. Je mi to moc líto. Zachránila jsem na chalupě zraněnou kočičku, totálně vyhublou, nejedla, nepila, má zraněnou nožičku, myslela jsem, že to nepřežije, nešla odebrat ani krev. Pak začala sama jíst, ale s nožičkou to vypadá ve středu na amputaci.
Moc na Vás myslím, pokud nebude líp, ať v sobě včas najdete sílu jeho utrpení ukončit. Kdybych byla nemocná, přála bych si být zvířetem u odpovědných majitelů. Hodně štěstí.

Moc děkuji!

Napíšu teď něco OT, co mě dost šokovalo: dnes po návratu domů jsem našla oba kocoury v křesle - totálně na sebe nalepené! Myslím, že toto se ještě nestalo. Oni mají nějaké své soužití, ale nemyslím, že by se nějak milovali. Toto mě ale teda totálně dostalo. A ještě, aby se tam vlezli, tak fakt na sebe byli úplně namáčknutí!

fikovnice napsal(a):
Moc děkuji!

Napíšu teď něco OT, co mě dost šokovalo: dnes po návratu domů jsem našla oba kocoury v křesle - totálně na sebe nalepené! Myslím, že toto se ještě nestalo. Oni mají nějaké své soužití, ale nemyslím, že by se nějak milovali. Toto mě ale teda totálně dostalo. A ještě, aby se tam vlezli, tak fakt na sebe byli úplně namáčknutí!

Myslím, že ten starší tuší, že se děje něco zlého a chce být mladšímu oporou. ;).

lavacca napsal(a):
Myslím, že ten starší tuší, že se děje něco zlého a chce být mladšímu oporou. ;).

Ano, jsem si tím úplně jistá. Dokonce, kdyzž měl malý horečku a ležel v křesle, tak velký ležel na zemi u toho křesla. To bylo šíleně dojemný!

Všem kočkařům příjemnou neděli, u mě symbolicky upršenou/uplakanou. Málokdy mě v posledních letech zklamala intuice (i když co bych dala za to, kdybych se tentokrát mýlila). Nemoc udeřila, udeřila myslím si celkem silně - i když jsme na žádných odběrech nebyli. Nechci tím malého ještě víc stresovat (mám ještě v plánu se zeptat, zda by vetka třeba udělala odběr krve u mě doma a jela se vzorkem na veterinu stanovit hematolku a biochemku).
Aktuální situace malého se mi jeví, že se prostě zhoršuje. Nicméně pořád má chuť k jídlu, k pití, normálně vyměšuje, když jej hladím, tak přede. A v noci zas chytil asi dvě můry, ale zájem o lov měl pramalý. Vypadá to, že tentokrát erytropoetin nezabírá.
Chci se vás zeptat na takovou věc. Rozhodla jsem se (tedy rozhoduji se, protože vše se nějak časově vyvíjí - i má rozhodování), že zůstanu právě jen u toho erytropoetinu. Že nepůjdu do interferonů a už vůbec ne do žádné chemo - to jsem ostatně zamítla hned na začátku. Ale dále dospívám k závěru, že se mi zdá zbytečné zkoušet i tu transfúzi, byť "Tina" tehdy sehnala dárkyni . Prosím vás moc o váš názor - jestli tyto moje současné myšlenkové pochody se vám zdají rozumné? Anebo byste postupovali jinak...? A pak ta stěžejní otázka - při popisu současného stavu na začátku tohoto příspěvku - si já osobně myslím, že přece jen je na eutanázii ještě čas (kolik - nemám tušení). Ale nevím... Dá se říct, že jediné trápení, které POZORUJI, je apatie (ale ne bezvýhradná - viz můry) a spavost. A pak opět to "sžírání" tou hnusnou nemocí. Teď jsem malého přenášela k sobě do postele a už vůbec není takový macatý jak byl, když nastal ten zázrak při zvládnutí první ataky nemoci. Přitom chuť k jídlu má, před chvílí snědl i dost pamlsků. Mám odjet na otočku na chalupu, ani nevím, zda to nějak nezrušit...
Moc uvítám všechny vaše názory, nápady, co byste ještě event. udělali.

Do jeho léčby jsem dala odhadem určitě kolem 16 tis. Kč, a poté, co se tak zázračně zlepšil, tak jsem byla opravdu optimistka. Teď už ne (bohužel) a kromě toho erytropoetinu (mám jej natažený do stříkaček s úplnými minijehličkami - snad o délce jen 1cm) jej jednak nechci trápit, druhak narovinu - už i finančně by to byla další velká zátěž -s naprosto nejistým výsledkem, či spíše s celkem jasným zakončením . Myslím, že Bůh/osud/matka příroda mu nadělili ještě únosné léto - po tom šíleném začátku...

Teď jej hladím a mazlím se s ním a vrká a slastně se protahuje.
Ale já už mám pomalu strach odjíždět někam dál z bytu...
*
No a teď se pustil do granulí a křoupe je tu. Jsem už zas zmatená z toho všeho, z průběhu, z jeho chování...

Jsem co se týče kočiček naprostý laik..tak jsem vám raději napsala jen soukromou zprávu..

Jestli máte tu možnost, zůstala bych s ním doma.
Jestli se zhoršil..

Přikláním se k Joanne.s, také bych zůstala s ním, chalupa počká.

fikovnice napsal(a):
Všem kočkařům příjemnou neděli, u mě symbolicky upršenou/uplakanou. Málokdy mě v posledních letech zklamala intuice (i když co bych dala za to, kdybych se tentokrát mýlila). Nemoc udeřila, udeřila myslím si celkem silně - i když jsme na žádných odběrech nebyli. Nechci tím malého ještě víc stresovat (mám ještě v plánu se zeptat, zda by vetka třeba udělala odběr krve u mě doma a jela se vzorkem na veterinu stanovit hematolku a biochemku).
Aktuální situace malého se mi jeví, že se prostě zhoršuje. Nicméně pořád má chuť k jídlu, k pití, normálně vyměšuje, když jej hladím, tak přede. A v noci zas chytil asi dvě můry, ale zájem o lov měl pramalý. Vypadá to, že tentokrát erytropoetin nezabírá.
Chci se vás zeptat na takovou věc. Rozhodla jsem se (tedy rozhoduji se, protože vše se nějak časově vyvíjí - i má rozhodování), že zůstanu právě jen u toho erytropoetinu. Že nepůjdu do interferonů a už vůbec ne do žádné chemo - to jsem ostatně zamítla hned na začátku. Ale dále dospívám k závěru, že se mi zdá zbytečné zkoušet i tu transfúzi, byť "Tina" tehdy sehnala dárkyni . Prosím vás moc o váš názor - jestli tyto moje současné myšlenkové pochody se vám zdají rozumné? Anebo byste postupovali jinak...? A pak ta stěžejní otázka - při popisu současného stavu na začátku tohoto příspěvku - si já osobně myslím, že přece jen je na eutanázii ještě čas (kolik - nemám tušení). Ale nevím... Dá se říct, že jediné trápení, které POZORUJI, je apatie (ale ne bezvýhradná - viz můry) a spavost. A pak opět to "sžírání" tou hnusnou nemocí. Teď jsem malého přenášela k sobě do postele a už vůbec není takový macatý jak byl, když nastal ten zázrak při zvládnutí první ataky nemoci. Přitom chuť k jídlu má, před chvílí snědl i dost pamlsků. Mám odjet na otočku na chalupu, ani nevím, zda to nějak nezrušit...
Moc uvítám všechny vaše názory, nápady, co byste ještě event. udělali.

Cítím s Vámi Je mi to moc líto, já věřila, že Váš mlaďošek to zvládá dobře a že aspoň na čas vyhraje...ale třeba ještě ano.
Jestli by mohly ještě zabrat interferony nebo transfuze, to by měl mít zkušenosti ten onkolog, který i zná jeho současný stav...Bohužel on asi žádný vet jednoznačný závěr vyslovit nechce, je to holt asi příliš nevypočitatelná nemoc.
Ale ty peníze naprosto chápu, musíte myslet nejen na nemocného kocourka, ale taky na sebe a staršího kocoura, tak by nebylo rozumné se úplně vydat ze všeho. A také na to, že výsledek by byl nejistý.

Laurinka také měla dny, kdy byla taková apatická, a pak zas lepší, střídalo se to. Ale také byl pro mne šok, když jsem ji jednou zvedla a uvědomila si, jak je lehoučká. Ono to na ní nebylo tolik vidět. Taky ke konci byla už i taková ochablá, to svalstvo. Ona ale bohužel velký jedlík nikdy nebyla.

Eutanazie - já vím, že prognoza té nemoci není dobrá, ale já jsem u Laurinky uspání po dozvědění se diagony vůbec nezvažovala (a to byla myslím v horším stavu než váš mladý). A ono to pak přišlo samo, ten okamžik, a bylo to jasné. Abych pravdu řekla, výčitky konkrétně z tohoto nemám, že jsem ji nenechala uspat hned, i když prožila jen další 4 dny.
Přišlo by mi, že si hraji na boha nebo děda vševěda, abych rozhodovala, že ten už šanci prožít nějaké hezké dny (týdny, měsíce) nemá, že když není pozitivní výhled, je třeba to ukončit ihned...
Pokud zvířátko netrpí (baští, mazlí se...), tak proč dělat unáhlená rozhodnutí a řešit to "za přírodu" rychle rychle.
Já bych na Vašem místě tomu nechala ještě čas. Stejně by Vás jinak trápilo, že se z toho ještě mohl zase na nějaký čas dostat.
Až to bude neúnosné, myslím, že to poznáte.
Ale je to samozřejmě jen můj názor, se kterým nemusíte souhlasit.

Acamar napsal(a):
Cítím s Vámi Je mi to moc líto, já věřila, že Váš mlaďošek to zvládá dobře a že aspoň na čas vyhraje...ale třeba ještě ano.
Jestli by mohly ještě zabrat interferony nebo transfuze, to by měl mít zkušenosti ten onkolog, který i zná jeho současný stav...Bohužel on asi žádný vet jednoznačný závěr vyslovit nechce, je to holt asi příliš nevypočitatelná nemoc.
Ale ty peníze naprosto chápu, musíte myslet nejen na nemocného kocourka, ale taky na sebe a staršího kocoura, tak by nebylo rozumné se úplně vydat ze všeho. A také na to, že výsledek by byl nejistý.

Laurinka také měla dny, kdy byla taková apatická, a pak zas lepší, střídalo se to. Ale také byl pro mne šok, když jsem ji jednou zvedla a uvědomila si, jak je lehoučká. Ono to na ní nebylo tolik vidět. Taky ke konci byla už i taková ochablá, to svalstvo. Ona ale bohužel velký jedlík nikdy nebyla.

Eutanazie - já vím, že prognoza té nemoci není dobrá, ale já jsem u Laurinky uspání po dozvědění se diagony vůbec nezvažovala (a to byla myslím v horším stavu než váš mladý). A ono to pak přišlo samo, ten okamžik, a bylo to jasné. Abych pravdu řekla, výčitky konkrétně z tohoto nemám, že jsem ji nenechala uspat hned, i když prožila jen další 4 dny.
Přišlo by mi, že si hraji na boha nebo děda vševěda, abych rozhodovala, že ten už šanci prožít nějaké hezké dny (týdny, měsíce) nemá, že když není pozitivní výhled, je třeba to ukončit ihned...
Pokud zvířátko netrpí (baští, mazlí se...), tak proč dělat unáhlená rozhodnutí a řešit to "za přírodu" rychle rychle.
Já bych na Vašem místě tomu nechala ještě čas. Stejně by Vás jinak trápilo, že se z toho ještě mohl zase na nějaký čas dostat.
Až to bude neúnosné, myslím, že to poznáte.
Ale je to samozřejmě jen můj názor, se kterým nemusíte souhlasit.

"Acamar", já s Vámi naopak plně souhlasím... Jen se zeptám - Vy jste volali veta na uspání domů? Já měla za to, že jak jste psala, že kočička se dostala do agónie, tak že v ní "zůstala" - odešla sama bez uspávací injekce.
Jinak já nevím, jestli se ptát vetů - on je to pro ně samozřejmě džob (i když jistě ne pro každého). Ale na té onkologické vet mi nabízeli pro malého i kombinaci asi 4 látek - tedy klasickou chemoterapii. To jsem ihned odmítla a hned na začátku řekla, že do toho nepůjdu...
Jak to s ním bylo dnes...teď ani nevím, jestli jsem to jen psala do SZ, nebo i sem do některého vlákna...? Zkráceně - je spavý, velmi pravděpodobně unavený, protože má anémii (tím jsem si prakticky jistá). Ale - jí, pije, vyměšuje, mazlí se. A když dnes večer přišla na návštěvu kámoška s dcerou, tak po delší chvíli přišel z mého pokoje do obýváku, kde jsme byly, a tam se nechal mazlit od návštěvy.

fikovnice napsal(a):
"Acamar", já s Vámi naopak plně souhlasím... Jen se zeptám - Vy jste volali veta na uspání domů? Já měla za to, že jak jste psala, že kočička se dostala do agónie, tak že v ní "zůstala" - odešla sama bez uspávací injekce.
Jinak já nevím, jestli se ptát vetů - on je to pro ně samozřejmě džob (i když jistě ne pro každého). Ale na té onkologické vet mi nabízeli pro malého i kombinaci asi 4 látek - tedy klasickou chemoterapii. To jsem ihned odmítla a hned na začátku řekla, že do toho nepůjdu...
Jak to s ním bylo dnes...teď ani nevím, jestli jsem to jen psala do SZ, nebo i sem do některého vlákna...? Zkráceně - je spavý, velmi pravděpodobně unavený, protože má anémii (tím jsem si prakticky jistá). Ale - jí, pije, vyměšuje, mazlí se. A když dnes večer přišla na návštěvu kámoška s dcerou, tak po delší chvíli přišel z mého pokoje do obýváku, kde jsme byly, a tam se nechal mazlit od návštěvy.

Ne, Laurinka neumřela sama, na injekci jsme jeli na veterinu. Bylo to už po ordinačních hodinách v rámci pohotovosti, ani nevím, jestli takovou službu poskytují normálně v rámci běžného provozu, natož při pohotovosti, kdy předpokládám je tam jen služba (1 člověk).
Ano, upadla do agonie a určitě by zemřela sama, my mysleli, že do rána by nevydržela, jenže dívejte se na to... Vet pak tvrdil, že to klame a klidně se mohla takhle trápit i ještě několik dní. Tak jsem byla nakonec ráda, že jsme jeli a zkrátili to.
Vet onkolog - no jo, on asi bude mít tenhle přístup, jsou to pro něj takové vyjeté koleje.

Posílám pohlazení maličkému, držte se

Acamar napsal(a):
Ne, Laurinka neumřela sama, na injekci jsme jeli na veterinu. Bylo to už po ordinačních hodinách v rámci pohotovosti, ani nevím, jestli takovou službu poskytují normálně v rámci běžného provozu, natož při pohotovosti, kdy předpokládám je tam jen služba (1 člověk).
Ano, upadla do agonie a určitě by zemřela sama, my mysleli, že do rána by nevydržela, jenže dívejte se na to... Vet pak tvrdil, že to klame a klidně se mohla takhle trápit i ještě několik dní. Tak jsem byla nakonec ráda, že jsme jeli a zkrátili to.
Vet onkolog - no jo, on asi bude mít tenhle přístup, jsou to pro něj takové vyjeté koleje.

Posílám pohlazení maličkému, držte se

Moc děkuji!
Jsem připravena volat veta domů...kdyby došlo k prudkému zhoršení stavu.
Ono ve velkém městě si myslím, že takového veta najdu. I minulý kocourek umřel doma. Jen přijela vetka-nešika, která nemohla trefit žílu. Už jsem to tu psala. Je to smutné, tak to dál nebudu rozepisovat. Snad jen, že jsem nakonec se do té žíly trefila já...

Acamar napsal(a):
Ne, Laurinka neumřela sama, na injekci jsme jeli na veterinu. Bylo to už po ordinačních hodinách v rámci pohotovosti, ani nevím, jestli takovou službu poskytují normálně v rámci běžného provozu, natož při pohotovosti, kdy předpokládám je tam jen služba (1 člověk).
Ano, upadla do agonie a určitě by zemřela sama, my mysleli, že do rána by nevydržela, jenže dívejte se na to... Vet pak tvrdil, že to klame a klidně se mohla takhle trápit i ještě několik dní. Tak jsem byla nakonec ráda, že jsme jeli a zkrátili to.
Vet onkolog - no jo, on asi bude mít tenhle přístup, jsou to pro něj takové vyjeté koleje.

Posílám pohlazení maličkému, držte se

Jinak, ano, kočky vydrží strašně moc, mockrát jsem psala jaké výčitky mám, že minulý kocourek nebyl uspán tak o tři týdny dřív!
I proto jsem založila toto vlákno...
Ale také mě zajímalo to, na co jste mi ještě myslím nikdo neodpověděl - jestli teda mohu poprosit.
Myslíte, že moje rozhodnutí nejít do žádné léčby kromě toho erytropoetinu je správné? Zavrhuji ve svých myšlenkách i tu transfúzi... Co myslíte?

Dejte hlavně na svou intuici... co cítíte, že by bylo správné... vždycky přijdou pak chvilky, kdy si pak člověk říká, že měl udělat tohle a támhleto, jenže čas nejde nikdy už vrátit. Vždycky si vyslechnu názory lidí, částečně mě jejich názory ovlivní, do toho přidám tu svou intuici a snažím se udělat to, co se mi zdá v ten moment správné.
Vůbec vám vaši situaci nezávidím. Toto rozhodování jsem zažila jen u našeho psa, takže s vámi soucítím... jediné vám přeji, ať se rozhodnete tak, abyste věděla, že jste udělala jen to nejlepší...
... mimochodem pro toho maličkého děláte to nejlepší už teď, už jen tím jak bojujete a nevzdáváte to...

Chcete-li slyšet můj názor, asi bych do té léčby také nešla, pokud bych byla ve vaší situaci.

Držte se !

Pokud by měl kocourek šanci po léčbě žít zdravý život, tak bych udělala vše co je v mých možnostech, ale tady bych se rozhodla stejně, bohužel každá další léčba bude jen oddálení nevyhnutelného... .

Mnohokrát jsem četla, že člověk nedokáže dobře rozpoznat, kdy kočička trpí, může v klidu ležet, příst a trpět při tom silnou bolestí...

Na internetu jsem četla moc pěkně napsaný článek, byl sice zaměřený na pejsky, ale platí to i pro další mazlíčky. Doufám, že by se autor nezlobil:

"Myšlenky na euthanasii nejsou příjemné nikomu, ale je dobré být připraven, ještě než taková situace nastane. Pokud se rozhodnete, že přišel čas, provede veterinář jednoduchý a bezbolestný zákrok. Jeho výsledkem je klidná a důstojná smrt. Někteří milovníci zvířat považují euthanasii za jeden z největších darů, které můžeme svým trpícím mazlíčkům dát. Přesto je zcela pochopitelné, že pro většinu lidí je takové rozhodnutí nesmírně obtížné."

zdroj: http://www.sportovni-kynologie.cz/pece-zdravi-a-nemoci/kdy-ho-nechat-odejit/.

fikovnice napsal(a):
Moc děkuji!
Jsem připravena volat veta domů...kdyby došlo k prudkému zhoršení stavu.
Ono ve velkém městě si myslím, že takového veta najdu. I minulý kocourek umřel doma. Jen přijela vetka-nešika, která nemohla trefit žílu. Už jsem to tu psala. Je to smutné, tak to dál nebudu rozepisovat. Snad jen, že jsem nakonec se do té žíly trefila já...

Tak to máte bezvadné, že vet dojede i domů. To je plus.
I u nás při uspávání Laurinky byl problém najít žilku, trvalo to snad 10 minut - prý klesá tlak atd. (už nevím, moc jsem taky nevnímala) a jde to hrozně špatně.

Bejina napsal(a):
Dejte hlavně na svou intuici... co cítíte, že by bylo správné... vždycky přijdou pak chvilky, kdy si pak člověk říká, že měl udělat tohle a támhleto, jenže čas nejde nikdy už vrátit. Vždycky si vyslechnu názory lidí, částečně mě jejich názory ovlivní, do toho přidám tu svou intuici a snažím se udělat to, co se mi zdá v ten moment správné.
Vůbec vám vaši situaci nezávidím. Toto rozhodování jsem zažila jen u našeho psa, takže s vámi soucítím... jediné vám přeji, ať se rozhodnete tak, abyste věděla, že jste udělala jen to nejlepší...
... mimochodem pro toho maličkého děláte to nejlepší už teď, už jen tím jak bojujete a nevzdáváte to...

Chcete-li slyšet můj názor, asi bych do té léčby také nešla, pokud bych byla ve vaší situaci.

Držte se !

Moc děkuji! Také dám hodně na svoji intuici, ale zároveň moc ráda slyším/čtu názory druhých. I v té intuici se můžu samozřejmě mýlit...
Každopádně večer opět přišla na návštěvu ta stejná kamarádka i s dcerou a obě říkaly, že se jim malý zdá rozhodně lepší než včera. Nechtěla jsem jim to věřit, myslela jsem, že to třeba říkají, aby mi udělaly radost. Ale kámoška říkala, že ne, a že prý má jiné oči než včera. Včera že je měl úplně nemocné (přirovnala to jak když má člověk třeba chřipku) a dnes prý ne. No, já moc rozdíl nevidím. Ale zase je fakt, že ony viděly kocoury v rozestupu skoro 24hod. Dcera kámoška malého přinesla v náruči do obýváku a on tam s námi opět pobyl a opět se s nimi mazlil - nechal se drbat, hladit a předl. To spíš velký se jich straní. Oni jsou dost hluční, no a to samozřejmě kočky moc nemusí...
Ale v průběhu nemoci jsem změnila názor na malého v tom, že je neskutečně trpělivý. U veta vždy držel, nevzpouzel se, zdá se mi takový - prostě moc hodný . Ale třeba jde něco na vrub té anémii - tzn., že je unavený, tak i proto se nevzpouzí. Ale "díky" té únavě samozřejmě ani nedělá nějaké záludnosti velkému - to jsem zde mnohokrát psala (kousnutí do nohy a podobné libůstky ) a tím pádem se mi jeví jako andílek. Ale také asi hodně dělá moje lítost nad tím, jak moc je nemocný...

Machyska napsal(a):
Pokud by měl kocourek šanci po léčbě žít zdravý život, tak bych udělala vše co je v mých možnostech, ale tady bych se rozhodla stejně, bohužel každá další léčba bude jen oddálení nevyhnutelného... .

Mnohokrát jsem četla, že člověk nedokáže dobře rozpoznat, kdy kočička trpí, může v klidu ležet, příst a trpět při tom silnou bolestí...

Na internetu jsem četla moc pěkně napsaný článek, byl sice zaměřený na pejsky, ale platí to i pro další mazlíčky. Doufám, že by se autor nezlobil:

"Myšlenky na euthanasii nejsou příjemné nikomu, ale je dobré být připraven, ještě než taková situace nastane. Pokud se rozhodnete, že přišel čas, provede veterinář jednoduchý a bezbolestný zákrok. Jeho výsledkem je klidná a důstojná smrt. Někteří milovníci zvířat považují euthanasii za jeden z největších darů, které můžeme svým trpícím mazlíčkům dát. Přesto je zcela pochopitelné, že pro většinu lidí je takové rozhodnutí nesmírně obtížné."

zdroj: http://www.sportovni-kynologie.cz/pece-zdravi-a-nemoci/kdy-ho-nechat-odejit/.

"Někteří milovníci zvířat považují euthanasii za jeden z největších darů, které můžeme svým trpícím mazlíčkům dát."

Ano, toto jsem zde mnohokrát psala i já, hlavně s ohledem na mé rodiče. Můj milovaný táta trpěl nejvíc jak si lze představit a byl to snad nejhodnější člověk pod sluncem! Proč?! Nikdy na to nedostanu odpověď (anebo třeba ano, kdoví), každopádně kdyby šlo vrátit čas, milionkrát jsem uvažovala, že bych jej předávkovala opiáty, které jsme tehdy měli doma. A pak bych možná spáchala sebevraždu, nevím... Ale to už vše je jen "kdyby"...
Jinak můj velký kocour přede i z nervozity, ale je to trochu jiné předení, takové usilovné a žádný z mých exkocourů či exkoček to nedělal/a. To u malého poznám, že přede blahem. Teď je zas nasáčkovaný u mě v posteli, před chvílí jsem jej drbala, tak se zas slastně protahoval, a nastavoval i bříško...jak jsme o tom diskutovali v jiném vlákně. Co si troufám medicínsky říct, tak jej ničí spavost a únava. Bolesti by mít neměl. Ale u misek bývá někdy i dřív než velký, užívá si mazlení... Jen nějak třeba do té transfúze se mi nechce, ač cítím, že má anémii, že má málo krvinek. Protože transfúze není bezriziková, je to zátěž i pro dárce i pro "obdarovaného" (riziko komplikací). Tak si říkám, že snad nedělám chybu, že mu píchám ten erytropoetin - teď v kratších intervalech. A také mu zachutnala vitamínová pasta GIMCAT, zkrátka dávám mu vše, na co má chuť. A zase to nechávám osudu (či Tomu, který to vše rozhoduje)...

Http://www.ifauna.cz/kocky/inzerce/r/detail/2813816/daruji-kotata/

Co mi to zas ti inzerenti dělají?!
Toto je kousek ode mne...a je tam stříbrňáček - krásné koťátko, teda všechna...

Machyska napsal(a):
Pokud by měl kocourek šanci po léčbě žít zdravý život, tak bych udělala vše co je v mých možnostech, ale tady bych se rozhodla stejně, bohužel každá další léčba bude jen oddálení nevyhnutelného... .

Mnohokrát jsem četla, že člověk nedokáže dobře rozpoznat, kdy kočička trpí, může v klidu ležet, příst a trpět při tom silnou bolestí...

Na internetu jsem četla moc pěkně napsaný článek, byl sice zaměřený na pejsky, ale platí to i pro další mazlíčky. Doufám, že by se autor nezlobil:

"Myšlenky na euthanasii nejsou příjemné nikomu, ale je dobré být připraven, ještě než taková situace nastane. Pokud se rozhodnete, že přišel čas, provede veterinář jednoduchý a bezbolestný zákrok. Jeho výsledkem je klidná a důstojná smrt. Někteří milovníci zvířat považují euthanasii za jeden z největších darů, které můžeme svým trpícím mazlíčkům dát. Přesto je zcela pochopitelné, že pro většinu lidí je takové rozhodnutí nesmírně obtížné."

zdroj: http://www.sportovni-kynologie.cz/pece-zdravi-a-nemoci/kdy-ho-nechat-odejit/.

Taky pořád bojuji s představou trpícího zvířete - resp.jak to poznat. Ale já si pořád říkala, že když si dokáže vychutnat svou oblíbenou šunčičku (a běží si pro ni) a pak mi přijde na klín, že to tak zlé s tou bolestí snad není...nevím.
U našich obou umírajících koček přímo ten okamžik byl prostě jasný, no. Tam nebylo pochyb ani cesty zpět. Měli jsme to rozhodnuto vlastně bez nás, kočky rozhodly samy.

Mi připadá ale, že Váš kocourek "Fíkovnice" bolesti asi nemá, jen ta únava z nedostatku krvinek. FeLV myslím není nemoc, která by přinášela bolesti, nebo ano?

S tou léčbou - já nevím, fakt. Já bych to ještě pořádně, otevřeně a důkladně probrala s vetem, jaký je aktuální stav nemoci, jaké jsou vyhlídky a možnosti, a podle toho (a také podle svých preferencí a finančních možností) se rozhodla.

Acamar napsal(a):
Taky pořád bojuji s představou trpícího zvířete - resp.jak to poznat. Ale já si pořád říkala, že když si dokáže vychutnat svou oblíbenou šunčičku (a běží si pro ni) a pak mi přijde na klín, že to tak zlé s tou bolestí snad není...nevím.
U našich obou umírajících koček přímo ten okamžik byl prostě jasný, no. Tam nebylo pochyb ani cesty zpět. Měli jsme to rozhodnuto vlastně bez nás, kočky rozhodly samy.

Mi připadá ale, že Váš kocourek "Fíkovnice" bolesti asi nemá, jen ta únava z nedostatku krvinek. FeLV myslím není nemoc, která by přinášela bolesti, nebo ano?

S tou léčbou - já nevím, fakt. Já bych to ještě pořádně, otevřeně a důkladně probrala s vetem, jaký je aktuální stav nemoci, jaké jsou vyhlídky a možnosti, a podle toho (a také podle svých preferencí a finančních možností) se rozhodla.

"Mi připadá ale, že Váš kocourek "Fíkovnice" bolesti asi nemá, jen ta únava z nedostatku krvinek. FeLV myslím není nemoc, která by přinášela bolesti, nebo ano?"

Ano, myslím, že je to tak, jak píšete. Dyskomfort mu přináší snad jen ta únava...

fikovnice napsal(a):
Moc děkuji! Také dám hodně na svoji intuici, ale zároveň moc ráda slyším/čtu názory druhých. I v té intuici se můžu samozřejmě mýlit...
Každopádně večer opět přišla na návštěvu ta stejná kamarádka i s dcerou a obě říkaly, že se jim malý zdá rozhodně lepší než včera. Nechtěla jsem jim to věřit, myslela jsem, že to třeba říkají, aby mi udělaly radost. Ale kámoška říkala, že ne, a že prý má jiné oči než včera. Včera že je měl úplně nemocné (přirovnala to jak když má člověk třeba chřipku) a dnes prý ne. No, já moc rozdíl nevidím. Ale zase je fakt, že ony viděly kocoury v rozestupu skoro 24hod. Dcera kámoška malého přinesla v náruči do obýváku a on tam s námi opět pobyl a opět se s nimi mazlil - nechal se drbat, hladit a předl. To spíš velký se jich straní. Oni jsou dost hluční, no a to samozřejmě kočky moc nemusí...
Ale v průběhu nemoci jsem změnila názor na malého v tom, že je neskutečně trpělivý. U veta vždy držel, nevzpouzel se, zdá se mi takový - prostě moc hodný . Ale třeba jde něco na vrub té anémii - tzn., že je unavený, tak i proto se nevzpouzí. Ale "díky" té únavě samozřejmě ani nedělá nějaké záludnosti velkému - to jsem zde mnohokrát psala (kousnutí do nohy a podobné libůstky ) a tím pádem se mi jeví jako andílek. Ale také asi hodně dělá moje lítost nad tím, jak moc je nemocný...

No tak třeba začíná zabírat ten lék a zase se krvinky dávají trochu dohromady. Ono to ani minule nebylo ze dne na den, ne? Pár dní to také co si pamatuji, jak jsem dočítala diskuzi, vypadalo docela kriticky.

To že je teď takový hodný může být i tou anemií asi, ale Laurinka teda, i když byla taky jinak hodně spavá a unavená, ta se vzpouzela u veta i doma při stříkačce s glukopurem úplně normálně...
Možná reaguje teď jinak i díky tomu, že konečně má plnou vaši péči a pozornost, jak si vždy přál? Že jste zase více "propojení"? No, to poznáte, až mu odlehne.

fikovnice napsal(a):
"Někteří milovníci zvířat považují euthanasii za jeden z největších darů, které můžeme svým trpícím mazlíčkům dát."

Ano, toto jsem zde mnohokrát psala i já, hlavně s ohledem na mé rodiče. Můj milovaný táta trpěl nejvíc jak si lze představit a byl to snad nejhodnější člověk pod sluncem! Proč?! Nikdy na to nedostanu odpověď (anebo třeba ano, kdoví), každopádně kdyby šlo vrátit čas, milionkrát jsem uvažovala, že bych jej předávkovala opiáty, které jsme tehdy měli doma. A pak bych možná spáchala sebevraždu, nevím... Ale to už vše je jen "kdyby"...
Jinak můj velký kocour přede i z nervozity, ale je to trochu jiné předení, takové usilovné a žádný z mých exkocourů či exkoček to nedělal/a. To u malého poznám, že přede blahem. Teď je zas nasáčkovaný u mě v posteli, před chvílí jsem jej drbala, tak se zas slastně protahoval, a nastavoval i bříško...jak jsme o tom diskutovali v jiném vlákně. Co si troufám medicínsky říct, tak jej ničí spavost a únava. Bolesti by mít neměl. Ale u misek bývá někdy i dřív než velký, užívá si mazlení... Jen nějak třeba do té transfúze se mi nechce, ač cítím, že má anémii, že má málo krvinek. Protože transfúze není bezriziková, je to zátěž i pro dárce i pro "obdarovaného" (riziko komplikací). Tak si říkám, že snad nedělám chybu, že mu píchám ten erytropoetin - teď v kratších intervalech. A také mu zachutnala vitamínová pasta GIMCAT, zkrátka dávám mu vše, na co má chuť. A zase to nechávám osudu (či Tomu, který to vše rozhoduje)...

Transfuze je také riziková? Tak to krom toho erytropoetinu fakt nic jiného asi už nezbývá. Tak se drž, kocourku a Vy samozřejmě s ním!

Ty konce lidí s rakovinou v bolestech jsou děsivé, taky je mi v tu chvíli líto lidí, že eutanazie zatím není povolená (u nás). Zažila jste toho tolik smutného... Proč to tak je - zatím jsem nikdy neslyšela žádnou odpověď, která by mne uspokojila a dávala mi smysl.

fikovnice napsal(a):
"Někteří milovníci zvířat považují euthanasii za jeden z největších darů, které můžeme svým trpícím mazlíčkům dát."

Ano, toto jsem zde mnohokrát psala i já, hlavně s ohledem na mé rodiče. Můj milovaný táta trpěl nejvíc jak si lze představit a byl to snad nejhodnější člověk pod sluncem! Proč?! Nikdy na to nedostanu odpověď (anebo třeba ano, kdoví), každopádně kdyby šlo vrátit čas, milionkrát jsem uvažovala, že bych jej předávkovala opiáty, které jsme tehdy měli doma. A pak bych možná spáchala sebevraždu, nevím... Ale to už vše je jen "kdyby"...
Jinak můj velký kocour přede i z nervozity, ale je to trochu jiné předení, takové usilovné a žádný z mých exkocourů či exkoček to nedělal/a. To u malého poznám, že přede blahem. Teď je zas nasáčkovaný u mě v posteli, před chvílí jsem jej drbala, tak se zas slastně protahoval, a nastavoval i bříško...jak jsme o tom diskutovali v jiném vlákně. Co si troufám medicínsky říct, tak jej ničí spavost a únava. Bolesti by mít neměl. Ale u misek bývá někdy i dřív než velký, užívá si mazlení... Jen nějak třeba do té transfúze se mi nechce, ač cítím, že má anémii, že má málo krvinek. Protože transfúze není bezriziková, je to zátěž i pro dárce i pro "obdarovaného" (riziko komplikací). Tak si říkám, že snad nedělám chybu, že mu píchám ten erytropoetin - teď v kratších intervalech. A také mu zachutnala vitamínová pasta GIMCAT, zkrátka dávám mu vše, na co má chuť. A zase to nechávám osudu (či Tomu, který to vše rozhoduje)...

"To u malého to poznám, že přede blahem."

A to si nejsi jistá, jestli "To poznáš"? Určitě poznáš .

Máš ho ráda, znáš ho nejlépe a cítíš, kdy je mu dobře. Každá nemoc vyčerpává, možná to trochu bude, jako na houpačce. Jednou lépe a jednou hůř, ale užívej si to co je teď, netrap se tím co "jednou" bude. Až to bude, tak to bude, teď je teď

Pokud mu lék zabírá a zdá se ti, že ho potřebuje častěji, tak mu ho častěji dávej.

To je ta výhoda rozhodování, nic nemusíš

Machyska napsal(a):
"To u malého to poznám, že přede blahem."

A to si nejsi jistá, jestli "To poznáš"? Určitě poznáš .

Máš ho ráda, znáš ho nejlépe a cítíš, kdy je mu dobře. Každá nemoc vyčerpává, možná to trochu bude, jako na houpačce. Jednou lépe a jednou hůř, ale užívej si to co je teď, netrap se tím co "jednou" bude. Až to bude, tak to bude, teď je teď

Pokud mu lék zabírá a zdá se ti, že ho potřebuje častěji, tak mu ho častěji dávej.

To je ta výhoda rozhodování, nic nemusíš

Krásně a moudře napsáno K tomu není co dodat

Acamar napsal(a):
Krásně a moudře napsáno K tomu není co dodat

Děkuji

Acamar napsal(a):
No tak třeba začíná zabírat ten lék a zase se krvinky dávají trochu dohromady. Ono to ani minule nebylo ze dne na den, ne? Pár dní to také co si pamatuji, jak jsem dočítala diskuzi, vypadalo docela kriticky.

To že je teď takový hodný může být i tou anemií asi, ale Laurinka teda, i když byla taky jinak hodně spavá a unavená, ta se vzpouzela u veta i doma při stříkačce s glukopurem úplně normálně...
Možná reaguje teď jinak i díky tomu, že konečně má plnou vaši péči a pozornost, jak si vždy přál? Že jste zase více "propojení"? No, to poznáte, až mu odlehne.

"No tak třeba začíná zabírat ten lék a zase se krvinky dávají trochu dohromady. Ono to ani minule nebylo ze dne na den, ne? Pár dní to také co si pamatuji, jak jsem dočítala diskuzi, vypadalo docela kriticky."

Ano, nechala jsem si v srdci kousíček místa přesně na tu naději, kterou popisujete.

Acamar napsal(a):
Transfuze je také riziková? Tak to krom toho erytropoetinu fakt nic jiného asi už nezbývá. Tak se drž, kocourku a Vy samozřejmě s ním!

Ty konce lidí s rakovinou v bolestech jsou děsivé, taky je mi v tu chvíli líto lidí, že eutanazie zatím není povolená (u nás). Zažila jste toho tolik smutného... Proč to tak je - zatím jsem nikdy neslyšela žádnou odpověď, která by mne uspokojila a dávala mi smysl.

Také nevím...
Zažila jsem toho opravdu moc, až přespříliš.
Ale třeba to nějaký smysl má. Vlastně určitě. Jsem jiná než před nějakými cca 15lety, to vím.

Machyska napsal(a):
"To u malého to poznám, že přede blahem."

A to si nejsi jistá, jestli "To poznáš"? Určitě poznáš .

Máš ho ráda, znáš ho nejlépe a cítíš, kdy je mu dobře. Každá nemoc vyčerpává, možná to trochu bude, jako na houpačce. Jednou lépe a jednou hůř, ale užívej si to co je teď, netrap se tím co "jednou" bude. Až to bude, tak to bude, teď je teď

Pokud mu lék zabírá a zdá se ti, že ho potřebuje častěji, tak mu ho častěji dávej.

To je ta výhoda rozhodování, nic nemusíš

Děkuji!
No...ale přinejmenším musím ten lék nakupovat. Vždy mi prodají pár injekcí, posledně jsem nechala na veterině 500Kč, což bylo asi nejméně za poslední dva měsíce. Ale prostě - ten lék levný není...
A jinak ano - snad poznám to vrnění blahem a předení nervozitou. Mladej ani nikdy nervozitou nepředl, to dělá velký. Jen - ono si malého teď moc užívat nejde, protože většinu času prospí. Nicméně včera večer jsem si šla hrát s mávatkem s velkým, a "přiběhl" malý a hru s mávátkem velkému vyfoukl...

fikovnice napsal(a):
Děkuji!
No...ale přinejmenším musím ten lék nakupovat. Vždy mi prodají pár injekcí, posledně jsem nechala na veterině 500Kč, což bylo asi nejméně za poslední dva měsíce. Ale prostě - ten lék levný není...
A jinak ano - snad poznám to vrnění blahem a předení nervozitou. Mladej ani nikdy nervozitou nepředl, to dělá velký. Jen - ono si malého teď moc užívat nejde, protože většinu času prospí. Nicméně včera večer jsem si šla hrát s mávatkem s velkým, a "přiběhl" malý a hru s mávátkem velkému vyfoukl...

Až to nepůjde psychicky nebo i finančně, tak to prostě nepůjde, je to jen na tobě. Jsem přesvědčena, že jen málo lidí by to vydrželo tak dlouho, jako ty a to do toho počítám i lidi, kteří jsou na tom finančně úplně jinde.

Dovol si ten luxus myslet i na sebe, nebuď na sebe tak tvrdá, není to tvá chyba, že je malý nemocný...

fikovnice napsal(a):
Děkuji!
No...ale přinejmenším musím ten lék nakupovat. Vždy mi prodají pár injekcí, posledně jsem nechala na veterině 500Kč, což bylo asi nejméně za poslední dva měsíce. Ale prostě - ten lék levný není...
A jinak ano - snad poznám to vrnění blahem a předení nervozitou. Mladej ani nikdy nervozitou nepředl, to dělá velký. Jen - ono si malého teď moc užívat nejde, protože většinu času prospí. Nicméně včera večer jsem si šla hrát s mávatkem s velkým, a "přiběhl" malý a hru s mávátkem velkému vyfoukl...

Ach fikovnice, jak já vám rozumím.

Víte jak se kocourek tak zhoršil. Tak po tom RenAvastu se po týdnu vrátil téměř na původní hodnotu crea. Byli jsme s ním v pátek na odběru. I doktorka byla hodně překvapená. A už v neděli se mi zdálo, že je zase horší.

Omezil o něco jídlo. Tak teď čekáme jestli je to výkyv, nebo se něco děje. No je možný, že by měl za týden tak obrovský zlepšení a pak hned na to zhoršení během 2 dnů? Já mám pocit, že u nás už je možné všechno.

Prej kdyby se opravdu zhoršil, tak mu zase pomůžou infuze. Ale copak to jde ho mít každé necelé 2 měsíce na kapačkách? Na to bohužel taky nemáme, je to šíleně drahé. Však vy víte co nás stojí...
Nejhorší na tom je, že v podstatě není moc vidět výsledek. Jsem už zoufalá. Vy víte jak ho zbožňuju. V tomhle jsme obě "vadný" stejně.

Je to strašně nefér, viďte? Člověk se pořád snaží bojovat, ale už je to ubíjející...
Moc vám držím pěsti, aby se třeba ještě zlepšil...
Kéž bych i vám mohla poslat nějaký to štěstíčko.

Tina125 napsal(a):
Ach fikovnice, jak já vám rozumím.

Víte jak se kocourek tak zhoršil. Tak po tom RenAvastu se po týdnu vrátil téměř na původní hodnotu crea. Byli jsme s ním v pátek na odběru. I doktorka byla hodně překvapená. A už v neděli se mi zdálo, že je zase horší.

Omezil o něco jídlo. Tak teď čekáme jestli je to výkyv, nebo se něco děje. No je možný, že by měl za týden tak obrovský zlepšení a pak hned na to zhoršení během 2 dnů? Já mám pocit, že u nás už je možné všechno.

Prej kdyby se opravdu zhoršil, tak mu zase pomůžou infuze. Ale copak to jde ho mít každé necelé 2 měsíce na kapačkách? Na to bohužel taky nemáme, je to šíleně drahé. Však vy víte co nás stojí...
Nejhorší na tom je, že v podstatě není moc vidět výsledek. Jsem už zoufalá. Vy víte jak ho zbožňuju. V tomhle jsme obě "vadný" stejně.

Je to strašně nefér, viďte? Člověk se pořád snaží bojovat, ale už je to ubíjející...
Moc vám držím pěsti, aby se třeba ještě zlepšil...
Kéž bych i vám mohla poslat nějaký to štěstíčko.

Moc děkuji a já samozřejmě se zas budu snažit poslat štěstí Vám!
Máte pravdu, že je to ubíjející - Vy máte snad výhodu v tom, že na to nejste sama. Já jsem sama úplně na všechno a to mě deptá.
Ale něco sem napíšu (a doufám, že se mi to zase nevymstí - že si zas osud se mnou nějak škaredě nezahraje). Já jsem musela na chalupu na tu otočku zajet - no "otočka" je prostě pár hodin. Měla jsem tam řemeslníka, který odvedl naprosto perfektní práci, ale logicky čekal na peníze. Tak jsem tam opravdu musela. U toho jsem se stavila u tety, narovinu - byla jsem zděšena stavem jednoho jejího kocourka, toho nejstaršího. Je jak kostra a celý mi připadal jako by se zcvrknul. Seděla jsem vedle něj, mazlil se se mnou...a najednou cítím také takový podobný zápach z tlamky jako měl můj malý. Bohužel oni (příbuzní) holt tyto věci neřeší jak my, co chodíme sem diskutovat...
No ale zpět k situaci u nás. Vrátila jsem se...a opět šok...malý doteď lovil můry! Ale tak, že tu poletoval po bytě! Já už fakt ničemu nerozumím. Ale přitom si i zobl hlíny z květináče s kytkou, takže dobré to není. ALE - mohu se já někdy radovat? Kouknu na velkého, sice jedl, teď je se mnou v posteli, ale má nemocné oko! Respektive netuším, co se děje - jedno oko přivírá a má z něj sekreci. Jinak se chová stejně jak předtím. Takže zas x variant ve hře. Nevím proč, ale jako první mě napadlo, že jej malý drápl do oka. Jako druhé to, že já mívám skoro celé léto otevřený balkón plus u mě okna. On lehává často před otevřeným balkónem, tak si říkám, jestli jej vlastně nepostihlo to, co mě. Já blbka na sebe pustila větrák a odrovnala jsem si páteř, kterou mám těžce nemocnou. No a u něj mě napadlo, jestli nemá to oko nemocné z "ofouknutí". Přemýšlím, zda na to založit diskuzi, možná ano. Ono totiž ty finance už fakt začínají být tristní, s ohledem na to, že jsem jela platit toho řemeslníka...
Měla jsem v plánu pozvat tentokrát vetku ke mně domů. Plán byl: odběr krve od obou kocourů a dr., že by se vrátila na veterinu, u malého udělala biochemku a hematolku a u velkého test na FeLV (a kdoví, zda bych nechtěla i na FIV). No a bum - velký má nemocné oko! Jen opravdu moc prosím Boha, ať to není nic vážného...

Tina125 napsal(a):
Ach fikovnice, jak já vám rozumím.

Víte jak se kocourek tak zhoršil. Tak po tom RenAvastu se po týdnu vrátil téměř na původní hodnotu crea. Byli jsme s ním v pátek na odběru. I doktorka byla hodně překvapená. A už v neděli se mi zdálo, že je zase horší.

Omezil o něco jídlo. Tak teď čekáme jestli je to výkyv, nebo se něco děje. No je možný, že by měl za týden tak obrovský zlepšení a pak hned na to zhoršení během 2 dnů? Já mám pocit, že u nás už je možné všechno.

Prej kdyby se opravdu zhoršil, tak mu zase pomůžou infuze. Ale copak to jde ho mít každé necelé 2 měsíce na kapačkách? Na to bohužel taky nemáme, je to šíleně drahé. Však vy víte co nás stojí...
Nejhorší na tom je, že v podstatě není moc vidět výsledek. Jsem už zoufalá. Vy víte jak ho zbožňuju. V tomhle jsme obě "vadný" stejně.

Je to strašně nefér, viďte? Člověk se pořád snaží bojovat, ale už je to ubíjející...
Moc vám držím pěsti, aby se třeba ještě zlepšil...
Kéž bych i vám mohla poslat nějaký to štěstíčko.

Tak teď jsem si vzpomněla na Vaše přirovnání, že Vaše čičiny jsou jako hrad Trosky . On si asi člověk musí občas udělat legraci i z vážných a závažných věcí jinak by se zbláznil... Strašně mě teď "štve" to nemocné oko velkého kocoura. Hlavně proto, že to logicky štve jeho, respektive mu to vadí, což by vadilo každému...
Škoda, že jsem se sem dostala až tak pozdě. Kdyby mi někdo zaručil, že podání oční borové vody do oka se u koček smí, pokusila bych se mu oko trochu vyčistit. Na veterinu s ním jet - to je pro mě hororová představa - kocour, který váží kolem 7kg, bojí se v autě, bojí se lidí, atd. V autě je mu zle na zvracení. No a teď se mi vybavilo, že buď dnes nebo včera velký párkrát kýchl. Za jiných okolností bych na to dlabala - prostě jej něco mohlo pošimrat v nose, ale teď si to dávám do kontextu s tím okem...

Jinak "Tino", já o Vás měla strašnou obavu. Že jste zde pár dní nebyla, předtím jste psala o zhoršení kocourka. Takže jsem ráda, že jste se ozvala a ten začátek Vašeho příspěvku byl tak optimistický... Ale já bych na Vašem místě neztrácela optimismus. Věřím, že se snad během dvou dnů kocourek nějak výrazně nezhoršil. Kolísat to asi bude. Ono to selhání ledvin - co vím - může mít takový kolísavý průběh.

P.S. Něco zde děsně šustí, jdu se podívat a malý se mi dobývá do tašky, kde mám bagetu a sekanou...a dobývá se dost vehementně. Já už opravdu ničemu nerozumím...

fikovnice napsal(a):
Tak teď jsem si vzpomněla na Vaše přirovnání, že Vaše čičiny jsou jako hrad Trosky . On si asi člověk musí občas udělat legraci i z vážných a závažných věcí jinak by se zbláznil... Strašně mě teď "štve" to nemocné oko velkého kocoura. Hlavně proto, že to logicky štve jeho, respektive mu to vadí, což by vadilo každému...
Škoda, že jsem se sem dostala až tak pozdě. Kdyby mi někdo zaručil, že podání oční borové vody do oka se u koček smí, pokusila bych se mu oko trochu vyčistit. Na veterinu s ním jet - to je pro mě hororová představa - kocour, který váží kolem 7kg, bojí se v autě, bojí se lidí, atd. V autě je mu zle na zvracení. No a teď se mi vybavilo, že buď dnes nebo včera velký párkrát kýchl. Za jiných okolností bych na to dlabala - prostě jej něco mohlo pošimrat v nose, ale teď si to dávám do kontextu s tím okem...

Jinak "Tino", já o Vás měla strašnou obavu. Že jste zde pár dní nebyla, předtím jste psala o zhoršení kocourka. Takže jsem ráda, že jste se ozvala a ten začátek Vašeho příspěvku byl tak optimistický... Ale já bych na Vašem místě neztrácela optimismus. Věřím, že se snad během dvou dnů kocourek nějak výrazně nezhoršil. Kolísat to asi bude. Ono to selhání ledvin - co vím - může mít takový kolísavý průběh.

My jsme kocourovi oči borovou vodou čistili. Ale jestli by se to mělo nebo ne to nevím. Pomáhalo to.

Ach jo, Fíkovnice, Vy s těma kocourama máte trápení. Držím kocourům pěsti.

Borová voda kocourovi neuškodí.

fikovnice napsal(a):
Moc děkuji a já samozřejmě se zas budu snažit poslat štěstí Vám!
Máte pravdu, že je to ubíjející - Vy máte snad výhodu v tom, že na to nejste sama. Já jsem sama úplně na všechno a to mě deptá.
Ale něco sem napíšu (a doufám, že se mi to zase nevymstí - že si zas osud se mnou nějak škaredě nezahraje). Já jsem musela na chalupu na tu otočku zajet - no "otočka" je prostě pár hodin. Měla jsem tam řemeslníka, který odvedl naprosto perfektní práci, ale logicky čekal na peníze. Tak jsem tam opravdu musela. U toho jsem se stavila u tety, narovinu - byla jsem zděšena stavem jednoho jejího kocourka, toho nejstaršího. Je jak kostra a celý mi připadal jako by se zcvrknul. Seděla jsem vedle něj, mazlil se se mnou...a najednou cítím také takový podobný zápach z tlamky jako měl můj malý. Bohužel oni (příbuzní) holt tyto věci neřeší jak my, co chodíme sem diskutovat...
No ale zpět k situaci u nás. Vrátila jsem se...a opět šok...malý doteď lovil můry! Ale tak, že tu poletoval po bytě! Já už fakt ničemu nerozumím. Ale přitom si i zobl hlíny z květináče s kytkou, takže dobré to není. ALE - mohu se já někdy radovat? Kouknu na velkého, sice jedl, teď je se mnou v posteli, ale má nemocné oko! Respektive netuším, co se děje - jedno oko přivírá a má z něj sekreci. Jinak se chová stejně jak předtím. Takže zas x variant ve hře. Nevím proč, ale jako první mě napadlo, že jej malý drápl do oka. Jako druhé to, že já mívám skoro celé léto otevřený balkón plus u mě okna. On lehává často před otevřeným balkónem, tak si říkám, jestli jej vlastně nepostihlo to, co mě. Já blbka na sebe pustila větrák a odrovnala jsem si páteř, kterou mám těžce nemocnou. No a u něj mě napadlo, jestli nemá to oko nemocné z "ofouknutí". Přemýšlím, zda na to založit diskuzi, možná ano. Ono totiž ty finance už fakt začínají být tristní, s ohledem na to, že jsem jela platit toho řemeslníka...
Měla jsem v plánu pozvat tentokrát vetku ke mně domů. Plán byl: odběr krve od obou kocourů a dr., že by se vrátila na veterinu, u malého udělala biochemku a hematolku a u velkého test na FeLV (a kdoví, zda bych nechtěla i na FIV). No a bum - velký má nemocné oko! Jen opravdu moc prosím Boha, ať to není nic vážného...

Jééé, vy si snad děláte srandu. Nám včera druhá kočička začala taky škvířit oko. Tak teď koukám jestli to přejde, nebo jestli i ji budeme muset vzít k doktorce. Myslím, že ji kocourek škrábl, jak spolu řádili.

Jinak pokud to není něco na co by potřeboval ATB, tak bych za sebe doporučila Recugel. Na škrábance a jiný potíže v očích je super. Kocourkovi jsme ho dlouho dávali. Koupíte většinou v lékárně a v některých optikách. Akorát je u něj velký rozdíl v ceně. Koupíte ho za 45, ale taky klidně za 140 korun.

Máte pravdu, že na všechno nejsem sama. Ale tu hordu léků mu dávám jenom já. No znáte mužský. Když já nevím jak...a já mám strach, že mu něco udělám...a ty to budeš mít rychleji a on se nebude tak trápit...No prostě všechno, jenom abych to nemusel dělat já. Kocourek jak vidí, že k němu s něčím jdu, tak už bere roha...


Ono je to u vás asi jako u nás. Jako na houpačce a člověk si ničím nemůže být jistej. Taky už mám pocit, že vždycky, když se z něčeho zaraduju, tak hned přijde "trest". Jednou se zasměješ a 3x zapláčeš...

Ano naše kočičky jsou opravdu jako hrad Trosky.

http://optika.eiffeloptic.cz/recugel-ocni-gel-10-g/d49.htm.

Tina125 napsal(a):
Jééé, vy si snad děláte srandu. Nám včera druhá kočička začala taky škvířit oko. Tak teď koukám jestli to přejde, nebo jestli i ji budeme muset vzít k doktorce. Myslím, že ji kocourek škrábl, jak spolu řádili.

Jinak pokud to není něco na co by potřeboval ATB, tak bych za sebe doporučila Recugel. Na škrábance a jiný potíže v očích je super. Kocourkovi jsme ho dlouho dávali. Koupíte většinou v lékárně a v některých optikách. Akorát je u něj velký rozdíl v ceně. Koupíte ho za 45, ale taky klidně za 140 korun.

Máte pravdu, že na všechno nejsem sama. Ale tu hordu léků mu dávám jenom já. No znáte mužský. Když já nevím jak...a já mám strach, že mu něco udělám...a ty to budeš mít rychleji a on se nebude tak trápit...No prostě všechno, jenom abych to nemusel dělat já. Kocourek jak vidí, že k němu s něčím jdu, tak už bere roha...


Ono je to u vás asi jako u nás. Jako na houpačce a člověk si ničím nemůže být jistej. Taky už mám pocit, že vždycky, když se z něčeho zaraduju, tak hned přijde "trest". Jednou se zasměješ a 3x zapláčeš...

Ano naše kočičky jsou opravdu jako hrad Trosky.

http://optika.eiffeloptic.cz/recugel-ocni-gel-10-g/d49.htm.

Podobné je to s pokusy o léčbu u koček i u nás, manžel se moc podílet nechce, ze stejných důvodů jako u Vás. Aspoň že dcera se toho nebojí.

Držím palce kocourkovi, ať léky pomáhají

Všem vám děkuji za příspěvky a zkušenosti, později snad napíšu víc.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
My jsme kocourovi oči borovou vodou čistili. Ale jestli by se to mělo nebo ne to nevím. Pomáhalo to.

Ach jo, Fíkovnice, Vy s těma kocourama máte trápení. Držím kocourům pěsti.

Děkuji!