Veru83

XXX.XXX.175.8
Dobrý den, prosím o jakoukoli radu... Máme dvě kočky 5 a 4 roky, obě vykastrované. Nyní, v dobrém úmyslu, jsme pořídili koťátko. Podotýkám, že všechny tři jsou venkovní kočky. Naše dvě kočky zareagovaly tak, že nejdříve syčely, pak utekly. Nakonec vyklidily pole úplně. Sem tam je zahlédnu kolem domu, jinak se prostě kamsi odstěhovaly. Nechodí spát do pelíšku, nechodí na jídlo, zahrádce se vyhýbají obloukem. Jen občas je zahlédnu u baráku, s kotětem se již potkaly. Reakce jsou po měsíci pořád stejné, kotě se chce přátelit, kočky syčí, pak utečou. Jídlo jim dávám jinam, ale nejsou tam naučené. Občas je to do rána snědené, ale to vím, že na jídlo chodí jen jedna z koček, druhá je více bojácnější a tu jsem už neviděla týden . Kotě je jak velká voda, kočky to prostě asi nerozdýchají. Nechci přijít ani o jednoho z nich a dost mě to trápí Máte s ním někdo nějaké zkušenosti? Budu vděčná za jakoukoli vaši radu či zkušenost. Děkuji.
Veru83
napsal(a):
Dobrý den, prosím o jakoukoli radu... Máme dvě kočky 5 a 4 roky, obě vykastrované. Nyní, v dobrém úmyslu, jsme pořídili koťátko. Podotýkám, že všechny tři jsou venkovní kočky. Naše dvě kočky zareagovaly tak, že nejdříve syčely, pak utekly. Nakonec vyklidily pole úplně. Sem tam je zahlédnu kolem domu, jinak se prostě kamsi odstěhovaly. Nechodí spát do pelíšku, nechodí na jídlo, zahrádce se vyhýbají obloukem. Jen občas je zahlédnu u baráku, s kotětem se již potkaly. Reakce jsou po měsíci pořád stejné, kotě se chce přátelit, kočky syčí, pak utečou. Jídlo jim dávám jinam, ale nejsou tam naučené. Občas je to do rána snědené, ale to vím, že na jídlo chodí jen jedna z koček, druhá je více bojácnější a tu jsem už neviděla týden . Kotě je jak velká voda, kočky to prostě asi nerozdýchají. Nechci přijít ani o jednoho z nich a dost mě to trápí Máte s ním někdo nějaké zkušenosti? Budu vděčná za jakoukoli vaši radu či zkušenost. Děkuji.
Řeším tentýž problém, ale s tím rozdílem, že kotě je nalezenec a v plánu nebylo... Jinak prcek je puštěný volně na zahradu, jen když tam někdo s ním je. Jídlo mají odděleně, kotě zásadně při krmení starších koček nepouštím, ale situace je u nás podobná, pokud kočky zjistí, že kotě je volně, zahradě se vyhýbají, sedí za plotem a čekají až zmizne. Navíc kotě tím, že před ním utíkají je doslova po zahradě honí, i když se tomu snažím předejít a zabránit tomu...Celkem to nechápu, protože jedna z koček byla vždycky docela ras na cizí kočky, problémy jsem čekala ale takové né. Tahle situace je u nás už měsíc, staré kočky rozmazluju jak jen to jde ale zlepšení není vidět žádné... Někdy si říkám, že za dobrotu na žebrotu...
U nás to taky trvalo vždy dlouho.
Kotě jsem nechala v místnosti, v přenosce.
Kočky ho nemohly napadat, ani uraženě zmizet.
Šly ho očichávat, packou zkoumat...
Nechala jsem je vždy chvíli doma, pod dohledem.
Když bylo zvědavé a šlo blíž, dostalo packou ťafku
až jsem měla strach.
Kočky byly znechucené (ve stresu) mou drzostí,
že jsem jim tam nasadila vetřelce.
U nás se nakonec vždy spřátelily.
Ze starých se stali učitelé mladých.
Veru83

XXX.XXX.34.41
Naše kotě taky nebylo v plánu, byli jsme na jedné návštěvě, kde měli koťátka a tohle nikdo nechtěl, prostě bylo navíc. Chtěli se ho jakýmsi způsobem zbavit (radši jsem se neptala jak ). Dnes už vidím, že jsem to vzala za špatný konec, počítala jsem s tím, že koťátko bude utlačovaný chudáček, nenapadlo mě, že to bude naopak. Udělala jsem tu chybu, že jsem ho dala do místnosti (odkud je kdykoli přístup ven), kde měli bydlení naše kočičky. Teď už tam ani nevkročí. Nevím, jak bych měla kotě přeučit, jak jsem psala, je ho všude plno, nevydrží na jednom místě. Jinak dnes jsem v noci skoro nespala, pořád jsem na to musela myslet. Jaké bylo ráno překvapení, když jsem našla obě naše kočiny na chodbě kam jim den co den zkouším nechávat jídlo (necháváme tam teď otevřeno, přes sklep, kudy se dostanou dovnitř i ven, kotě tam přístup nemá nebo spíše ještě nepřišlo na tajnou uličku, kudy se tam dostat). Byla jsem šťastná jak blecha. Dala jsem jim různé dobrůtky, chuděry se asi pěkně přejedly. Celé dopoledne ještě pospávaly na té chodbě na koberci, tak jsem si je tam chodila hladit a hrát si s němi. Pak šly obě zároveň ven. Nachystala jsem jim na to samé místo jídlo, tak budu doufat. Myslíte, že to mám zkusit udělat naopak? Místnost, kterou měly naši starousedlíci vyklidit a kotě dát na tu chodbu? Z té chodby je tada hodně složitá cesta ven a náš sklep - to jsou vyloženě katakomby. A hlavně nevím, zda tam kotě vydrží, aby někde nebrečelo ve sklepě. Naše kočiny jsou spíš lenoši, kotě je jak pytel blech.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Osobně bych to teď nechala tak, jak to je. Když už kočičky "našly" cestu zpět, tak bych se zařídila, tak jak píšete. Chodila tam za nimi, mazlila se, dávala dobrůtky. Kotě hlídala, aby za nimi nelezlo.Ono se to postupně nějak utřepe, uvidíte. Držím palce ;-).
Uživatel s deaktivovaným účtem

Veru83
napsal(a):
Děkuji moc za radu, asi to nechám jak to je a budu se modlit, že si to sedne. Je mi to líto, že jsem to takhle pokazila a asi zranila ty naše dvě kočičí dušičky Ale chybami se člověk učí.
Nevyčítejte si to. Myslela jste to dobře... Dřív nebo později si to kočky vyjasní a většinou si zvyknou.
Uživatel s deaktivovaným účtem

lunin
napsal(a):
Zdravím, teď řeším tu samou situaci :/ založila jsem nedávno téma, Je uražený´´ bohužel kocour zatím nepřišel vůbec domů Doma byl každý den a chodil se mazlit a teď nic. Pořád ho volám a stále nic. Jsem z toho smutná.
Ještě nezoufejte, nepolevujte a vyhraďte si denně chvilku, obejděte okolí a volejte. Poptejte se sousedů, jestli ho někdo neviděl. Někdy může být kočka nechtě někde zavřená a objeví se... Držím palce.
lunin
napsal(a):
Zdravím, teď řeším tu samou situaci :/ založila jsem nedávno téma, Je uražený´´ bohužel kocour zatím nepřišel vůbec domů Doma byl každý den a chodil se mazlit a teď nic. Pořád ho volám a stále nic. Jsem z toho smutná.
Na Vaši diskuzi se určitě podívám. Držím Vám pěsti!
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Osobně bych to teď nechala tak, jak to je. Když už kočičky "našly" cestu zpět, tak bych se zařídila, tak jak píšete. Chodila tam za nimi, mazlila se, dávala dobrůtky. Kotě hlídala, aby za nimi nelezlo.Ono se to postupně nějak utřepe, uvidíte. Držím palce ;-).
Tak jsme to s manželem nakonec vykoumali Koťátko budeme dávat do verandy (bez přístupu ven) - pouze na noc. Jinak bude po celý den tam kde bylo dosud - tedy v podstatě všude, kam člověk šlápne Aby měly naše kočky alespoň večer klid a mohly se podívat do svého původního příbytku. Vím, že tam bude všude pach koťátka, tak nevím, zda si tam troufnou. Zkusím to a uvidíme. Děkuji Vám za rady
Veru83
napsal(a):
Tak jsme to s manželem nakonec vykoumali Koťátko budeme dávat do verandy (bez přístupu ven) - pouze na noc. Jinak bude po celý den tam kde bylo dosud - tedy v podstatě všude, kam člověk šlápne Aby měly naše kočky alespoň večer klid a mohly se podívat do svého původního příbytku. Vím, že tam bude všude pach koťátka, tak nevím, zda si tam troufnou. Zkusím to a uvidíme. Děkuji Vám za rady
Tak pak písněte, co a jak. Držíme tlapky!
Tak situace se má tak, že kočičky chodí domů na jídlo, jinak se přes den courají kdoví kde. Pořád si ale říkám, že v létě to tak prostě je u nich vždycky. Kotě je malý šílenec, sledovat ho, to je lepší než televize :-D Ta ochočenější ze starých koček na zahrádku přijde jen občas, často sedí za brankou jak němá výčitka. Snažím se ji nalákat, ale má svou hlavu. Chodba, kam chodily čičiny spát, přes den často okupuje kotě, takže staré kočky už tam nechodí (jak jsem psala už dříve - na chodbu je tajná cesta - kotě už ji objevilo). Na noc kotě stále separujeme do verandy (to si myslím, že prospělo). Takže abych to shrnula, kočky se kotěti vyhýbají, ale domů se vrací. Když na něj někde narazí, bohužel pořád syčí a vrčí, pak utečou. Z jejich strany se změnilo maximálně to, že už chodí jíst tam, kam dostávaly jídlo vždycky. Pořád doufám, že budou kamarádi nebo alespoň v to, že se budou vzájemně tolerovat. U nás to bude asi běh na hóóódně dlouhou trať
Veru83
napsal(a):
Tak situace se má tak, že kočičky chodí domů na jídlo, jinak se přes den courají kdoví kde. Pořád si ale říkám, že v létě to tak prostě je u nich vždycky. Kotě je malý šílenec, sledovat ho, to je lepší než televize :-D Ta ochočenější ze starých koček na zahrádku přijde jen občas, často sedí za brankou jak němá výčitka. Snažím se ji nalákat, ale má svou hlavu. Chodba, kam chodily čičiny spát, přes den často okupuje kotě, takže staré kočky už tam nechodí (jak jsem psala už dříve - na chodbu je tajná cesta - kotě už ji objevilo). Na noc kotě stále separujeme do verandy (to si myslím, že prospělo). Takže abych to shrnula, kočky se kotěti vyhýbají, ale domů se vrací. Když na něj někde narazí, bohužel pořád syčí a vrčí, pak utečou. Z jejich strany se změnilo maximálně to, že už chodí jíst tam, kam dostávaly jídlo vždycky. Pořád doufám, že budou kamarádi nebo alespoň v to, že se budou vzájemně tolerovat. U nás to bude asi běh na hóóódně dlouhou trať
U nás to byl/je také běh na dlouhou trať. A dodnes nejsou z mých dvou kocourů kamarádi na život a na smrt. Ale vinen je pardoxně ten mladší, menší a novější - tj. podobně jako u vás. Mě si prostě začal okupovat a vyhání staršího kocoura!
Veru83
napsal(a):
Tak situace se má tak, že kočičky chodí domů na jídlo, jinak se přes den courají kdoví kde. Pořád si ale říkám, že v létě to tak prostě je u nich vždycky. Kotě je malý šílenec, sledovat ho, to je lepší než televize :-D Ta ochočenější ze starých koček na zahrádku přijde jen občas, často sedí za brankou jak němá výčitka. Snažím se ji nalákat, ale má svou hlavu. Chodba, kam chodily čičiny spát, přes den často okupuje kotě, takže staré kočky už tam nechodí (jak jsem psala už dříve - na chodbu je tajná cesta - kotě už ji objevilo). Na noc kotě stále separujeme do verandy (to si myslím, že prospělo). Takže abych to shrnula, kočky se kotěti vyhýbají, ale domů se vrací. Když na něj někde narazí, bohužel pořád syčí a vrčí, pak utečou. Z jejich strany se změnilo maximálně to, že už chodí jíst tam, kam dostávaly jídlo vždycky. Pořád doufám, že budou kamarádi nebo alespoň v to, že se budou vzájemně tolerovat. U nás to bude asi běh na hóóódně dlouhou trať
Ono to určitě časem půjde. Asi z nich nikdy nebudou kámoši, co spolu budou spát v jednom pelíšku, ale tolerovat by se časem měli. ;).
lavacca
napsal(a):
Ono to určitě časem půjde. Asi z nich nikdy nebudou kámoši, co spolu budou spát v jednom pelíšku, ale tolerovat by se časem měli. ;).
Možná by to mohlo dospět aspoň do takového vztahu jako je u nás. "Legrace" je, jak se hned poznalo, kdy je mladému fakt zle a kdy se jeho zdravotní stav zlepšil. Když mu bylo zle, "přenechal" velkého kocoura plně mě, tj. přepustil mu jako by svoji pozici. Ale jakmile mu otrnulo, tak už si mě zas hlídá, spí se mnou natlačený v posteli a je schopen vytěsnit velkého (z čehož radost nemám, ale zas je to znamení, že je mladému lépe - už má "roupy" ).
Otázka je jestli se už nezabydlel někde jinde. Známím se takhle rozhodla odejít britka, když se jim narodilo miminko. Sice jsme tuto zprávu věděli, ale nikdy by nás nenapadlo, že jí má doma babička.
Na podzim minulého roku k ní přišla kočka, tedy my si mysleli, že jde o vykastrovaného kocoura, kterého někdo vyhodil. Až moc utážený obojek na krku proti blehám, vyhublí na kost, ale jak to tak bývá, tak je z vykastrováho kocoura za chvíli těhotná kočka a drahá kočka skoro pokaždé má své majitele. Obešli jsme sní 2 vesnice v okolí, klepali jsme na dveře a ptali se jestli jí neznají, nebo jí u někoho neviděli. Kočku ale nikdo neznal a v životě jí neviděl, a tak se babička rozhodla, že si ho jí nechá, i když původně už žádnou kočku nikdy nechtěla (bydlí u silnice a kažkou kočku jí vždy srazilo auto). V té době ale ještě nevěděla, že se jedná o kočku, to jse zjistilo až asi po dvouch měsících, a na známé kteří bydleli asi 1 km od babičky se zapomnělo. (Kočka se nějakou tu chvíli toulala).Kočka ze začátku byla zlá, kousala, škrábala a pomalu se nedala ani pohladit, hodně jí taky vadilo šahání na ocas. Po koťatech se jí ale povaha úplně změnila. Hodná, člověku by už ani neublížila, nechá si šahat na ocas a nechá se tahat. Ztal se z ní úplný flegmatik. No a ti známí tedy volali, že si přijedou pro koťátko. Babičku málem trefilo, když oznámila, že je kočka jejich, protože si jí můj 83-letý děda dost oblíbil. Slyšela i na svoje staré jméno Meggie, ale u babičky je Andy. Babička jim nabízela peníze, ale nakonec řekli, že nic nechtějí, ať si jí nechá. Byli rádi, že se má dobře. Proto se ptejte sousedů, ale i v okolních vesnicích, protože nemusí být daleko
Veru83
napsal(a):
Dnes jsem načapala kotě a Žofku (starší z koček, ta více plachá), jak je s kotětem naprosto dobrovolně v jedné místnosti! Sice maličkost, ale já skoro skákala radostí, jupííí Všem díky za slova podpory, svítá mi jiskřička naděje
Vidíte, mmch. když tady projdete diskuze, tak někde narazíte na několik "mých", jak složitě a dlouho probíhalo soužití mých dvou postupně pořizovaných kocourů. Chce to se opravdu obrnit trpělivostí...