XXX.XXX.175.12
Dobrý den, máme dotaz ohledně stále se stresující kočičky.
Máme dvouletého britského kocourka a dvouletou britskou kočičku (oba jsou kastrovaný). Kocourka jsme si pořídili v pátém měsíci jeho věku. Kocourek je úžasný. Více nemusím k němu psát. Po třech měsících s kocourkem jsme se rozhodli mu pořídit kočičí kamarádku, aby nebyl doma sám, když jsme v práci. Vybrali jsme o necelý měsíc mladší kočičku než je on sám. Když jsme si jí vzaly, bylo jí necelých sedm měsíců. Na kocourka si přivykla úžasně, ale on jí moc nepřijal. Žárlí na ni a málokdy vydrží být v její přítomnosti. Občas si spolu hrají, spíše se honí po bytě nebo se perou. Problém je ale hlavně i v tom, že když jsme si kočičku dovezly, byla stále vyplašená. Čekali jsme, že až se u nás zabydlí a poznají se s kocourkem, bude to v pořádku, ale není. Kočička je vyplašená už celý rok a půl co tu s námi žije. Jednou je mazlivá a úžasná a pak jako by jí v její kočičí hlavičce přeskočilo, se zas bojí a je pořád někde schovaná (už když jsme si jí brali od chovatelky, tak se tam u ní schovávala za skříň). Až nepřirozeně moc pouští chlupy, zřejmě ze stresu. Když jí chceme například ostříhat drápky, začne se bránit a i ublíží. To od kocourka neznáme. Drápky na nás nevytáhne, ať s ním děláme cokoliv. A tak nám s kočičkou dochází trpělivost. Máme jí rádi a věnujeme jí stejnou péči jako kocourkovi, ale přijde mi, že nechápe, že jí tu nikdo nechce nijak ublížit. Za ten rok a půl co tu s námi žije, se povahově mnohem zlepšila, ale není to ono. Je vidět, že je stále nesvá, vyplašená, vystresovaná. Uvažovali jsme o tom, že kočičku dáme pryč. Zatím s přítelem nemáme děti, ale do budoucna je určitě plánujeme a nerada bych, aby jim kočička (biť neúmyslně) ublížila. Jenže nevíme, jak by vlastně měli vypadat ideální páníčci pro takovou kočičku. Myslím si, že k dětem by jít neměla. A samotná někde? To by taky nezvládla. Podle mě, by byla nejšťastnější v nějaké smečce koček. Je totiž upnutá spíše na zvířata. K lidem prostě nemá důvěru.
Nevíme co s ní a tak jsme chtěli poprosit o Vaše názory a rady. Děkuji.
XXX.XXX.164.49
Vzali jste si plašánka - už dle chování u chovatelky to bylo jisté a pokud jste si nebyli jistí, že to zvládnete, tak jste si jí neměli brát... to neberte zle, ale pro kočku bude jakékoli stěhování jinam další velký stres... sama píšete, že má dny, kdy se v klidu s Vámi mazlí, apod. takže si evidentně zvykla...jen ji možná kocour stresuje víc, než si chcete přiznat...?
Nevím, co mají všichni s tím stříháním drápků - mám léta bytové kočky, které používají škrabadla a nikdy - slovy nikdy - jsem drápky žádné stříhat nemusela. Kočka má na tlapce hodně nervových zakončení, takže je pro ni ohmatávání tlapky a stříhání drápků velký stres.
Pokud to cítíte takto, tak ji zkuste najít nový domov - počítejte s tím, že to nebude zcela jednoduché umístit takto vystresovanou kočku...i když kdoví, zda kdyby byla někde sama u důchodkyně, apod. třeba by byla úplně jak vyměněná, protože by měla to své jisté - paničku pro sebe, atd.
Nám se vrátila britka od nových majitelů, jež si ji brali jako kotě s tím, že se moc nemazlí, apod. /byly tam zdrav.problémy majitelky, to ne že by ji dávaly fuč po 3 letech, že se nemazlí/ - hnedka 1.den se se mnou mazlila, později byla jak přísavka. Ono někdy stačí jiný přístup ke zvířeti a to nabyde sebevědomí a je v klidu. ;) Takže zkuste to, najít nějakou kočičí duši, která se jí ujme a dá ji prostor. Třeba to bude výhra na obou stranách...
Pokud by se nikdo nenašel - nemáte možnost číče vyhradit jeden pokoj, kde by měla svůj klid? Jinak bojácná kočka útočí max, když je ohrožená - tj. musela byste ohlídat děti, aby ji nějak nehonily, apod.
