Kocka lehoučce okusuje prsty

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to údajně projev blaženosti I třeba jemné kousání do nosu či brady, ale také "okusování" vousů... Kočky mohou mít různé "rituály" s námi a jiné s ostatními členy domácnosti Naši kocouři třeba zbožňují pánské hrubé ponožky na nohou. Podotýkám, že jak čisté, tak nošené (fuj ) "Oplejou" se na mužskou část naší domácnosti a válí se jim u nohou jako by ponožky byly prané s šantou

Nám to taky první kočka dělala, ale postupně pak začala i okusovat a pérovat zadníma nohama. Brala jsem to, že si chce hrát.
Ty rituály - naše první zas chodila večer lehnout k manželovi a olizovala mu triko v podpaží, čím zpocenější, tím lepší...Byla dobrý indikátor propocenosti triček. Mně to nedělala nikdy.

Acamar napsal(a):
Nám to taky první kočka dělala, ale postupně pak začala i okusovat a pérovat zadníma nohama. Brala jsem to, že si chce hrát.
Ty rituály - naše první zas chodila večer lehnout k manželovi a olizovala mu triko v podpaží, čím zpocenější, tím lepší...Byla dobrý indikátor propocenosti triček. Mně to nedělala nikdy.

Jo, já tomu pérování zadních nožek říkám šití. Připomíná mi to šlapání na starém šicím stroji .
Naše kočky to taky dělají rády, bohužel přitom ale drápy nezatahují ;-).
Nedávno se mi kocour odrazil od dlaně tak, že mi v kůži zůstalo 5 dírek a odraná kůže kolem. Partner se mi smál, jestli to není to "ohnivé znamení" (pořád se mě snaží klasifikovat jako čarodějnici) .

RomčaJelča napsal(a):
Jo, já tomu pérování zadních nožek říkám šití. Připomíná mi to šlapání na starém šicím stroji .
Naše kočky to taky dělají rády, bohužel přitom ale drápy nezatahují ;-).
Nedávno se mi kocour odrazil od dlaně tak, že mi v kůži zůstalo 5 dírek a odraná kůže kolem. Partner se mi smál, jestli to není to "ohnivé znamení" (pořád se mě snaží klasifikovat jako čarodějnici) .

Šití To by mne nenapadlo - holt nešiju.
No to ty naše, když se rozvášní ve hře, tak to pak taky je s drápky i zoubky naplno. Manžel si s tou první hrál, že když byla hodně rozjetá, tak ji provokoval, chodil kolem ní a ona se mu vztekle zakusovala do achilovky Taky jsme pořád samý šrám. Ale nejhorší šrám jsem stejně získala od švagrové britky, která nemá nikdy stříhané, jen vybrušované drápy na škrabadle, a jak ta mne sekla, to bylo teda pěkně do hloubky a bolelo to jak čert.
To odrážení zase s oblibou praktikuje naše mladá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Je to údajně projev blaženosti I třeba jemné kousání do nosu či brady, ale také "okusování" vousů... Kočky mohou mít různé "rituály" s námi a jiné s ostatními členy domácnosti Naši kocouři třeba zbožňují pánské hrubé ponožky na nohou. Podotýkám, že jak čisté, tak nošené (fuj ) "Oplejou" se na mužskou část naší domácnosti a válí se jim u nohou jako by ponožky byly prané s šantou

Tak to je pravda.Moje kočka když se se mnou mazlí a fakt už je až moc zamilovaná, tak mě vždycky jemně kouše do prstů ale hlavně do nosu a drží ten kořen nosu a přede u toho jak divá.když byla malá tak jsem jí za to dala na zadek než jsem pochopila, že je to opravdu projev lásky kočičí

Janaaa napsal(a):
Tak to je pravda.Moje kočka když se se mnou mazlí a fakt už je až moc zamilovaná, tak mě vždycky jemně kouše do prstů ale hlavně do nosu a drží ten kořen nosu a přede u toho jak divá.když byla malá tak jsem jí za to dala na zadek než jsem pochopila, že je to opravdu projev lásky kočičí

Jo jo, mně můj mladej nos olizuje, když se s ním mazlím zblízka. Plus má snahu mi olizovat vlasy, ale u toho se tváří extrémně zhnuseně!

fikovnice napsal(a):
Jo jo, mně můj mladej nos olizuje, když se s ním mazlím zblízka. Plus má snahu mi olizovat vlasy, ale u toho se tváří extrémně zhnuseně!

Nelakuješ si je?

Acamar napsal(a):
Šití To by mne nenapadlo - holt nešiju.
No to ty naše, když se rozvášní ve hře, tak to pak taky je s drápky i zoubky naplno. Manžel si s tou první hrál, že když byla hodně rozjetá, tak ji provokoval, chodil kolem ní a ona se mu vztekle zakusovala do achilovky Taky jsme pořád samý šrám. Ale nejhorší šrám jsem stejně získala od švagrové britky, která nemá nikdy stříhané, jen vybrušované drápy na škrabadle, a jak ta mne sekla, to bylo teda pěkně do hloubky a bolelo to jak čert.
To odrážení zase s oblibou praktikuje naše mladá.

Tak moje mamča se celý život věnovala módě, je švadlena, a já jsem ještě zažila, jak babička šila na staré singrovce, tak mi to ten pohyb připomíná .
Naše kočka se za námi taky rozbíhala a kousla do lýtka, mě to vždycky hrozně rozesmívalo, ta její "zákeřnost". Dnes už to nedělá, ale zato žádné vaření ani přesazování kvítek se u nás neobejde bez toho, že by dostala větvičku kvítka nebo snítek petržele - to ji vždycky nadchne, normálně nad tou větvičkou skáče všema 4 do vzduchu, já jsem vždycky hotová, pořád si říkám, že to musím natočit.
Kocour je naopak nad rostliny povznesen, totálně bez zájmu. Ten má svoje vysezené místo ve výšce kuchyňské desky, bedlivě mě sleduje při vaření a pokud má pocit, že jsem udělala pohyb směrem k němu (nejlépe s masem v ruce), naklání se s krkem dlouhým jak žirafa až tak, že čekám, kdy přepadne .

fikovnice napsal(a):
Jo jo, mně můj mladej nos olizuje, když se s ním mazlím zblízka. Plus má snahu mi olizovat vlasy, ale u toho se tváří extrémně zhnuseně!

Mně kocour vlasy ožírá, a zhnuseně se netváří /nepoužívám žádné tužidlo. Nejraději má vlhké vlasy, po umytí, vůně šamponu neva

joanne.s napsal(a):
Mně kocour vlasy ožírá, a zhnuseně se netváří /nepoužívám žádné tužidlo. Nejraději má vlhké vlasy, po umytí, vůně šamponu neva

Mě občas kocour za vlasy tahá :-D a také se mu líbí, když je mám po umytí ještě vlhké

RomčaJelča napsal(a):
Tak moje mamča se celý život věnovala módě, je švadlena, a já jsem ještě zažila, jak babička šila na staré singrovce, tak mi to ten pohyb připomíná .
Naše kočka se za námi taky rozbíhala a kousla do lýtka, mě to vždycky hrozně rozesmívalo, ta její "zákeřnost". Dnes už to nedělá, ale zato žádné vaření ani přesazování kvítek se u nás neobejde bez toho, že by dostala větvičku kvítka nebo snítek petržele - to ji vždycky nadchne, normálně nad tou větvičkou skáče všema 4 do vzduchu, já jsem vždycky hotová, pořád si říkám, že to musím natočit.
Kocour je naopak nad rostliny povznesen, totálně bez zájmu. Ten má svoje vysezené místo ve výšce kuchyňské desky, bedlivě mě sleduje při vaření a pokud má pocit, že jsem udělala pohyb směrem k němu (nejlépe s masem v ruce), naklání se s krkem dlouhým jak žirafa až tak, že čekám, kdy přepadne .

Jojo, taky jsme ji říkali "ty zákřape"...za ty zakouslé achilovky.
U nás se ta mladší kočka naučila při chystání jídla a vaření sedávat ve dřezu, protože z linky jsme ji vždy vyháněli, není tam moc místa. Ve dřezu ji nikdo nevyhání, nepřekáží a ještě něco ukápne...

joanne.s napsal(a):
Mně kocour vlasy ožírá, a zhnuseně se netváří /nepoužívám žádné tužidlo. Nejraději má vlhké vlasy, po umytí, vůně šamponu neva

Mně a dceři naše první kočka zas dělávala, že když jsme ležely, tak přišla, lehla si ke hlavě a vjela packama do vlasů a cuchala, vytvořila parádní frizůrku. Pak to ještě přelakovala jazýčkem

Acamar napsal(a):
Mně a dceři naše první kočka zas dělávala, že když jsme ležely, tak přišla, lehla si ke hlavě a vjela packama do vlasů a cuchala, vytvořila parádní frizůrku. Pak to ještě přelakovala jazýčkem

kdo umí, umí!

Acama: to sedání ve dřezu je skvělý kočičí nápad! Finta fň

joanne.s napsal(a):
Acama: to sedání ve dřezu je skvělý kočičí nápad! Finta fň

No, to ona je takový...Jára Cimrmann, průkopník slepých uliček
Tahle vyšla.

Acamar napsal(a):
Mně a dceři naše první kočka zas dělávala, že když jsme ležely, tak přišla, lehla si ke hlavě a vjela packama do vlasů a cuchala, vytvořila parádní frizůrku. Pak to ještě přelakovala jazýčkem

Přesně. Kocour jak přešlapuje, tak se postupně posunuje ze zad až k vlasům (mám je dlouhé pod lopatky) a šlape a drápe i po nich. Ale nedávno jsem se musela fakt zasmát, protože jsem se ráno probrala a jak jsem se chtěla prostě pootočit, nějak těžko mi šla popotáhnout hlava - no bodejť, kocour mi ležel na vlasech rozhozených na polštáři, tak jsem ho kousek táhla na nich .

joanne.s napsal(a):
Acama: to sedání ve dřezu je skvělý kočičí nápad! Finta fň

Tak to by u nás moc nešlo, já dřez při vaření používám. Až je uklizeno, tak teda ty tendence vlézt tam a oňuchat to kocour má, kočku to nikdy nenapadlo.

RomčaJelča napsal(a):
Přesně. Kocour jak přešlapuje, tak se postupně posunuje ze zad až k vlasům (mám je dlouhé pod lopatky) a šlape a drápe i po nich. Ale nedávno jsem se musela fakt zasmát, protože jsem se ráno probrala a jak jsem se chtěla prostě pootočit, nějak těžko mi šla popotáhnout hlava - no bodejť, kocour mi ležel na vlasech rozhozených na polštáři, tak jsem ho kousek táhla na nich .

Jojo, taky mi kočka poslední rok a půl spávala dost často na hlavě - tedy vlasech. Jak jsem se přetočila, oběhla mne a lehla si z druhé strany. Měla jsem pak krásný účes poránu

RomčaJelča napsal(a):
Tak to by u nás moc nešlo, já dřez při vaření používám. Až je uklizeno, tak teda ty tendence vlézt tam a oňuchat to kocour má, kočku to nikdy nenapadlo.

No, ona tam zas nesedí hodinu, to jen v těch nejdůležitějších chvílích (krájení jídla, chystání večeře a tak), jak je to v hrnci na sporáku, to už tak zajímavé není. To spíš občas odchází osprchovaná, když potřebuji napustit zrovna vodu, a ona se odmítá pohnout...

Acamar napsal(a):
No, ona tam zas nesedí hodinu, to jen v těch nejdůležitějších chvílích (krájení jídla, chystání večeře a tak), jak je to v hrnci na sporáku, to už tak zajímavé není. To spíš občas odchází osprchovaná, když potřebuji napustit zrovna vodu, a ona se odmítá pohnout...

tak to je dobrá.

RomčaJelča napsal(a):
tak to je dobrá.

Doufám, že jí ten pozitivní vztah k vodě vydrží co nejdéle...kdyby bylo nutné ji koupat. Ale moc nadějí si nedělám.

Acamar napsal(a):
Doufám, že jí ten pozitivní vztah k vodě vydrží co nejdéle...kdyby bylo nutné ji koupat. Ale moc nadějí si nedělám.

Třeba naše kočka taky miluje sprchu - neustále tam leze a strká čumák pod proud vody. Zrovna včera přišla celá zmáchaná, protože přítelovi do té sprchy vlezla celá.


Jinak všeobecně, co se týče toho druhého trdla, kocourka, tak ten prostě miluje, když má přítel strniště a může se o ty vousy drbat. To je něco pro ně oba, pak vrní blahem nejen kocour, ale i přítel.

Acamar napsal(a):
Doufám, že jí ten pozitivní vztah k vodě vydrží co nejdéle...kdyby bylo nutné ji koupat. Ale moc nadějí si nedělám.

Tak kočka dřív taky stávala na zadních u sprchy, ale voda musela téct jen čůrkem. Dnes už to nedělá, koupání u nás asi nepřichází v úvahu. Jednou za mnou kocour nechtěně sjel do vany a panečku, to byl blesk, jakým se drápal po té kluzké vaně zpátky ven. Ale na okraji mi při koupání sedává rád a kouká na mě. Holt chlap, no.

RomčaJelča napsal(a):
Tak kočka dřív taky stávala na zadních u sprchy, ale voda musela téct jen čůrkem. Dnes už to nedělá, koupání u nás asi nepřichází v úvahu. Jednou za mnou kocour nechtěně sjel do vany a panečku, to byl blesk, jakým se drápal po té kluzké vaně zpátky ven. Ale na okraji mi při koupání sedává rád a kouká na mě. Holt chlap, no.

No právě, ta naše první taky jako mladá vodu měla ráda (ne že by se přímo koupala, ale takové to pití z kohoutku, strkání hlavy pod kohoutek, čvachtání packou a tak) a jak byla starší, tak i jedna kapka vody na hlavě ji dokázala urazit.
My máme sprcháč s malou vanou (nekoupeme se), takže do vany kočka nespadne, ale naše mladá aspoň dvakrát spadla do záchoda...naštěstí čistého...

RomčaJelča napsal(a):
Nelakuješ si je?

Jo, občas jo. Ale teď třeba už zas dýl ne. Já myslím, že on to sice dělá z lásky, ale v zásadě kočkám smrdíme...

RomčaJelča napsal(a):
Přesně. Kocour jak přešlapuje, tak se postupně posunuje ze zad až k vlasům (mám je dlouhé pod lopatky) a šlape a drápe i po nich. Ale nedávno jsem se musela fakt zasmát, protože jsem se ráno probrala a jak jsem se chtěla prostě pootočit, nějak těžko mi šla popotáhnout hlava - no bodejť, kocour mi ležel na vlasech rozhozených na polštáři, tak jsem ho kousek táhla na nich .

To mně jde takto těžko občas popotáhnout deka a až pak zjistím, že mi na ní leží kocour...

fikovnice napsal(a):
To mně jde takto těžko občas popotáhnout deka a až pak zjistím, že mi na ní leží kocour...

Přesně tak. Co já už jsem se zimou nacvakala zubama, jen abych kocoura nevyrušila, když mi ležel na přikrývce .
Máme rituál - jakmile zhasnu, on začne přešlapovat a putuje po celé peřině, někdy až ke krku, je to fajn masáž zad , pak po cca 10 minutách mi žuchne někam do noh, takže už jsem naučená si přivlastnit potřebný kus přikrývky zavčas .
Ostatně to jeho přešlapování bych bez zakrytých zad fakt nevydržela, má drápiska jak tygr.

fikovnice napsal(a):
To mně jde takto těžko občas popotáhnout deka a až pak zjistím, že mi na ní leží kocour...

Tuto noc se mi stalo přesně totéž! no to víte, že jsem deku nepopotáhla, ale přizpůsobila se kocourovi

joanne.s napsal(a):
Tuto noc se mi stalo přesně totéž! no to víte, že jsem deku nepopotáhla, ale přizpůsobila se kocourovi

Naše první kočka to dělala jako mladá taky hodně často. Přišla nenápadně v noci a ráno se člověk vzbudil zkroucený a s nohama málem v provaze, jak si kočička průběžně rozšiřovala prostor mezi našima nohama. A později si zase zvykla nám spát u hlavy na vlasech, taky moc príma Taky jsem to většinou vydržela, jen občas, když už toho bylo moc, jsem jí něco řekla a pošoupla, a to se většinou urazila, kousla mne do ramene a zmizela...
Ale měly jsme v jejím pozdním věku takový usínací rituál - když viděla, že jdu spát, šla se mnou a vždy mne obíhala na tu stranu, kde jsem měla tvář, drcala mi packou do nosa, dokud jsem nezvedla peřinu, pak si lehla pod ni, přitiskla se ke mně a vrněla a ťapala. Usnout docela trvalo...Pak se během noci vykrtla zpod peřiny a lehla si do noh nebo častěji k té hlavě.

Naše současné kočičky až tak uzurpátorské nejsou. Mladší leží způsobně v nohách na konci peřiny nebo někdy i v pelíšku, starší s námi nespává skoro nikdy. Přes den spí ve skříni nebo na knihovně, odpoledne na koberečku u botníku, v noci se přesunuje do koulodráhy. Zkrátka každou denní dobu má jiné oblíbené poleženíčko.

joanne.s napsal(a):
Tuto noc se mi stalo přesně totéž! no to víte, že jsem deku nepopotáhla, ale přizpůsobila se kocourovi

Ano, také to tak dělám. Ukazuje se, že lidé jsou mnohem víc přizpůsobivější než kočky! Dnes nad ránem mi byla dokonce kosa, ale kouknu - mladej sladce spinká na dece - no tak jsem trpěla zimou dál. Jsme holt trpitelky!

Acamar napsal(a):
Naše první kočka to dělala jako mladá taky hodně často. Přišla nenápadně v noci a ráno se člověk vzbudil zkroucený a s nohama málem v provaze, jak si kočička průběžně rozšiřovala prostor mezi našima nohama. A později si zase zvykla nám spát u hlavy na vlasech, taky moc príma Taky jsem to většinou vydržela, jen občas, když už toho bylo moc, jsem jí něco řekla a pošoupla, a to se většinou urazila, kousla mne do ramene a zmizela...
Ale měly jsme v jejím pozdním věku takový usínací rituál - když viděla, že jdu spát, šla se mnou a vždy mne obíhala na tu stranu, kde jsem měla tvář, drcala mi packou do nosa, dokud jsem nezvedla peřinu, pak si lehla pod ni, přitiskla se ke mně a vrněla a ťapala. Usnout docela trvalo...Pak se během noci vykrtla zpod peřiny a lehla si do noh nebo častěji k té hlavě.

Naše současné kočičky až tak uzurpátorské nejsou. Mladší leží způsobně v nohách na konci peřiny nebo někdy i v pelíšku, starší s námi nespává skoro nikdy. Přes den spí ve skříni nebo na knihovně, odpoledne na koberečku u botníku, v noci se přesunuje do koulodráhy. Zkrátka každou denní dobu má jiné oblíbené poleženíčko.

"...ráno se člověk vzbudil zkroucený a s nohama málem v provaze, jak si kočička průběžně rozšiřovala prostor mezi našima nohama."

"Ukazuje se, že lidé jsou mnohem víc přizpůsobivější než kočky! "

Tak tak, a kočkaři jsou ti nejpřizpůsobivější lidé na světě

Acamar napsal(a):
"Ukazuje se, že lidé jsou mnohem víc přizpůsobivější než kočky! "

Tak tak, a kočkaři jsou ti nejpřizpůsobivější lidé na světě

Ano ano, a částečně ještě pejskaři. A já jsem kombinace, takže jsem nejpřizpůsobivější na světě! I když vlastně ne, protože jsem se už x-krát odmítla přizpůsobit kvůli mužskýmu...

fikovnice napsal(a):
Ano ano, a částečně ještě pejskaři. A já jsem kombinace, takže jsem nejpřizpůsobivější na světě! I když vlastně ne, protože jsem se už x-krát odmítla přizpůsobit kvůli mužskýmu...

Aha, tak já - psa nikdy nemaje - žiju v domnění, že u pejsků to je úplně jinak. Že tam je páníček páníčkem a ne obslužným personálem s mizivými privilegii.
No, tak já se taky umím občas dobře šprajcnout, ale naštěstí můj muž je tak trochu nedobrovolný kočkař - takže přizpůsobivý

Acamar napsal(a):
Naše první kočka to dělala jako mladá taky hodně často. Přišla nenápadně v noci a ráno se člověk vzbudil zkroucený a s nohama málem v provaze, jak si kočička průběžně rozšiřovala prostor mezi našima nohama. A později si zase zvykla nám spát u hlavy na vlasech, taky moc príma Taky jsem to většinou vydržela, jen občas, když už toho bylo moc, jsem jí něco řekla a pošoupla, a to se většinou urazila, kousla mne do ramene a zmizela...
Ale měly jsme v jejím pozdním věku takový usínací rituál - když viděla, že jdu spát, šla se mnou a vždy mne obíhala na tu stranu, kde jsem měla tvář, drcala mi packou do nosa, dokud jsem nezvedla peřinu, pak si lehla pod ni, přitiskla se ke mně a vrněla a ťapala. Usnout docela trvalo...Pak se během noci vykrtla zpod peřiny a lehla si do noh nebo častěji k té hlavě.

Naše současné kočičky až tak uzurpátorské nejsou. Mladší leží způsobně v nohách na konci peřiny nebo někdy i v pelíšku, starší s námi nespává skoro nikdy. Přes den spí ve skříni nebo na knihovně, odpoledne na koberečku u botníku, v noci se přesunuje do koulodráhy. Zkrátka každou denní dobu má jiné oblíbené poleženíčko.

Až na poslední odstavec je přesně toto moje - naše denní realita! :D Na které kočičí škole se toto kočky naučily, že to ovládají /i nás/ - nechápu.

Acamar napsal(a):
Aha, tak já - psa nikdy nemaje - žiju v domnění, že u pejsků to je úplně jinak. Že tam je páníček páníčkem a ne obslužným personálem s mizivými privilegii.
No, tak já se taky umím občas dobře šprajcnout, ale naštěstí můj muž je tak trochu nedobrovolný kočkař - takže přizpůsobivý

...bývá to tak, ale v naší rodině má i pes obslužný personál a udělá se pro něj, co mu člověk na očích vidí...

joanne.s napsal(a):
Až na poslední odstavec je přesně toto moje - naše denní realita! :D Na které kočičí škole se toto kočky naučily, že to ovládají /i nás/ - nechápu.

To musí být jedině Vysoká škola kočičí, fakulta kočka bytová, obor řízení a management, odborný seminář na téma "jak dosáhnout maximalního pohodlí při spaní"...

Ještě foto přednášejícího...

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

fikovnice napsal(a):
...bývá to tak, ale v naší rodině má i pes obslužný personál a udělá se pro něj, co mu člověk na očích vidí...

No jo, tak to už je ale kočkopes

Acamar napsal(a):

To musí být jedině Vysoká škola kočičí, fakulta kočka bytová, obor řízení a management, odborný seminář na téma "jak dosáhnout maximalního pohodlí při spaní"...

Ještě foto přednášejícího...

Jojo, to je on! a má i druhou stránku - přesně jako kocour ze Shreka!

joanne.s napsal(a):
Tuto noc se mi stalo přesně totéž! no to víte, že jsem deku nepopotáhla, ale přizpůsobila se kocourovi

Já jsem někdy úplně ztuhlá, jak nechci, aby se kocour probudil.

RomčaJelča napsal(a):
Já jsem někdy úplně ztuhlá, jak nechci, aby se kocour probudil.

Mají nás pěkně vycvičený Hlavně aby chudáčci neměli narušený svůj 20hodinový spáneček, však paníčkovi stačí pár hodin klimbat skrčený a přidušený a zmrzlý kdesi v rohu postele...

Acamar napsal(a):
Mají nás pěkně vycvičený Hlavně aby chudáčci neměli narušený svůj 20hodinový spáneček, však paníčkovi stačí pár hodin klimbat skrčený a přidušený a zmrzlý kdesi v rohu postele...

Acamar napsal(a):
Mají nás pěkně vycvičený Hlavně aby chudáčci neměli narušený svůj 20hodinový spáneček, však paníčkovi stačí pár hodin klimbat skrčený a přidušený a zmrzlý kdesi v rohu postele...

Já jsem na to šla šalamounsky - mám u zdi smotanou druhou peřinu cca na 30 cm širokou "rouru", kde se kočky uvelebí a já se můžu přetáčet v noci, jak chci. :) Teda až na jednu číču, která mi velice ráda usíná přilepená na krk s hlavou položenou na mojí hlavě., Ale takhle usneme a během noci mě opustí, i když občas se protáhne ještě večer tak, že mi zbyde pod hlavou jen třetina polštáře.

Naše kočka bohužel s naprostou přesností za svítání začne šmejdit. Nedejbože, když nechám někde v dosahu igelitku nebo průpisku atd. Konec spánku. Spolehlivě mě probere, když slyším, že mi začíná hrabat po pletivu na boku skříně, kde mám zavěšené náušnice. Tím mě spolehlivě dostane z postele. Musím ji, polomrtvá, nalákat do obýváku a tam zavřít, jinak bych rovnou mohla vstát, odjet do práce a před šéfem hrát divadlo, jak se nemůžu do zaměstnání dočkat.
No, a ten obývák bude zanedlouho obývat ta dceřina kámoška, takže...
Kocour je v tomhle fakt lepší, ten měl sice na jaře nějaké bouřlivější období, kdy taky od svítání nespal, to jsem fakt byla zoufalá, protože v noci slyším, jak jdou třeba mladí ven se psem, ale už je zase v normě a chrupe mi v nohách nebo na zádech atd. až do budíku.

U nás to vždy nově příchozí kočka (brali jsme si je většinu kolem 1,5 roku - po 4 roky, takže byly už v minulých domovech zvyklé na různý režim) zkoušela, kdy se vlastně vstává a může začít lumpačit s hračkami, apod. Všechny jsem ignorací při buzení dříve naučila, že v týdnu se vstává až kolem 6.hodiny, o víkendu až kolem 7-7,30. Všechny se to velmi brzy naučily a je klid. Opravdu stačí trpělivost a prostě ležet v posteli jak dřevo, i když je člověk vzhůru..ale neukázat, že vzbudím tě -) dostanu najíst dříve či tvou pozornost... to je cesta do pekel a věčného buzení.

I když uznávám, že tak 1x do měsíce se vzbudím v noci a slyším je, jak chodí po pokoji, některá jde na wc, jiná zrovna chřoupe granule. Ale evidentně u toho jindy tluču špačky.

To máte pravdu a je to nejlepší způsob - nevšímat si... Jenže naše kočka byla tak vytrvalá, že klidně hodinu šramotila a to jsem fakt nedávala. Ona je teda, vopice, tak chytrá, že jakmile zjistila, že vstanu a jdu do obýváku, kam mě obvykle následovala, načež tam byla zavřena, tak už - mě nenásleduje . Proto byla jednu dobu v obýváku zavíraná už zvečera. I tak mám vaky pod očima věkem, tak je nechci mít jak pytle od brambor i kvůli kočce .

lavacca napsal(a):
Já jsem na to šla šalamounsky - mám u zdi smotanou druhou peřinu cca na 30 cm širokou "rouru", kde se kočky uvelebí a já se můžu přetáčet v noci, jak chci. :) Teda až na jednu číču, která mi velice ráda usíná přilepená na krk s hlavou položenou na mojí hlavě., Ale takhle usneme a během noci mě opustí, i když občas se protáhne ještě večer tak, že mi zbyde pod hlavou jen třetina polštáře.

Tak to jste na to vyzrála Kolik takhle s Vámi spí kočiček?
Fotka by asi nebyla, že...

RomčaJelča napsal(a):
Naše kočka bohužel s naprostou přesností za svítání začne šmejdit. Nedejbože, když nechám někde v dosahu igelitku nebo průpisku atd. Konec spánku. Spolehlivě mě probere, když slyším, že mi začíná hrabat po pletivu na boku skříně, kde mám zavěšené náušnice. Tím mě spolehlivě dostane z postele. Musím ji, polomrtvá, nalákat do obýváku a tam zavřít, jinak bych rovnou mohla vstát, odjet do práce a před šéfem hrát divadlo, jak se nemůžu do zaměstnání dočkat.
No, a ten obývák bude zanedlouho obývat ta dceřina kámoška, takže...
Kocour je v tomhle fakt lepší, ten měl sice na jaře nějaké bouřlivější období, kdy taky od svítání nespal, to jsem fakt byla zoufalá, protože v noci slyším, jak jdou třeba mladí ven se psem, ale už je zase v normě a chrupe mi v nohách nebo na zádech atd. až do budíku.

Naše mladá naštěstí moc v noci nebuntoší. Jediné co dělá spolehlivě je, že brnká na žaluzie, tak je raději vyhrnuji a je klid. Ale jednou nás málem v noci trefilo, když jsme neprozřetelně nechali otevřený klavír...kupodivu jí ten kravál, co klavír vydává, vůbec nevadí na rozdíl od nás.

lavacca napsal(a):
U nás to vždy nově příchozí kočka (brali jsme si je většinu kolem 1,5 roku - po 4 roky, takže byly už v minulých domovech zvyklé na různý režim) zkoušela, kdy se vlastně vstává a může začít lumpačit s hračkami, apod. Všechny jsem ignorací při buzení dříve naučila, že v týdnu se vstává až kolem 6.hodiny, o víkendu až kolem 7-7,30. Všechny se to velmi brzy naučily a je klid. Opravdu stačí trpělivost a prostě ležet v posteli jak dřevo, i když je člověk vzhůru..ale neukázat, že vzbudím tě -) dostanu najíst dříve či tvou pozornost... to je cesta do pekel a věčného buzení.

I když uznávám, že tak 1x do měsíce se vzbudím v noci a slyším je, jak chodí po pokoji, některá jde na wc, jiná zrovna chřoupe granule. Ale evidentně u toho jindy tluču špačky.

Naše současné kočky naštěstí asi na pravidelný čas vstávání a krmení zvyklé nejsou, polehávají a nezlobí.
Ale ta první, ta byla naopak děsná. Přes víkend mne budívala drbáním packy do nosa, ona to dělala tak hezky jemně, se zataženými drápky, jako když budíte děcko tím, že ho lehce pohladíte po hlavě...A odpoledne dostávala kolem 5 hodiny večeři, tak to už od 4 chodila všude za mnou, sedla si a upřeně zírala, a jak jsem na ni koukla, tak naléhavě zamňoukala, že už se to blíží.

"I tak mám vaky pod očima věkem, tak je nechci mít jak pytle od brambor i kvůli kočce "


A pak, že je kočka noční tvor... No, úplně Vás chápu, já si teda taky dám "pozdrav slunci" mnohem raději večer než za svítání...

Acamar napsal(a):
Naše mladá naštěstí moc v noci nebuntoší. Jediné co dělá spolehlivě je, že brnká na žaluzie, tak je raději vyhrnuji a je klid. Ale jednou nás málem v noci trefilo, když jsme neprozřetelně nechali otevřený klavír...kupodivu jí ten kravál, co klavír vydává, vůbec nevadí na rozdíl od nás.

Já jsem zase kdysi myslela, jak jsem geniálně vyřešila prostorový problém - prostě jsem jeden nepoužívaný kufr uložila pod postel (nemám tam úložné prostory), jenže kočka ho jednak hrozně hlasitě drápala a navíc si na něm navykla spávat - ale tím pádem jsem si večer nemohla lehnout na postel já, protože jak se postel prohnula, kočka začala děsně mňoukat, prostě jsem ji mojí váhou přivřela . Takže kufr putoval jinam.

RomčaJelča napsal(a):

Já jsem zase kdysi myslela, jak jsem geniálně vyřešila prostorový problém - prostě jsem jeden nepoužívaný kufr uložila pod postel (nemám tam úložné prostory), jenže kočka ho jednak hrozně hlasitě drápala a navíc si na něm navykla spávat - ale tím pádem jsem si večer nemohla lehnout na postel já, protože jak se postel prohnula, kočka začala děsně mňoukat, prostě jsem ji mojí váhou přivřela . Takže kufr putoval jinam.

Jsem četla, že kočka hrozně hlasitě chrápala
Jojo, byt se holt musí přizpůsobit, známe...Taky jsme museli poslední dobou pro změnu posundávat vše z výšek. Stará kočka už moc neskákala, ale ty současné...Všechno muselo dolů, manžel nadával jak špaček a i tak občas něco shodí.

Acamar napsal(a):
Tak to jste na to vyzrála Kolik takhle s Vámi spí kočiček?
Fotka by asi nebyla, že...

Záleží na ročním období, v létě se mi moc do postele necpou - prej moc hřeju. Ale v zimě jsou schopné se tam naskládat ve 3-4.

Fotka bohužel není žádná, jakmile zbystří, že by je člověk vycvaknul, zdrhají. Jakoby se styděly, že vůbec spí takhle společně.. Protože jindy spí společně max. po dvojicích, se svými oblíbenci..

Acamar napsal(a):
Jsem četla, že kočka hrozně hlasitě chrápala
Jojo, byt se holt musí přizpůsobit, známe...Taky jsme museli poslední dobou pro změnu posundávat vše z výšek. Stará kočka už moc neskákala, ale ty současné...Všechno muselo dolů, manžel nadával jak špaček a i tak občas něco shodí.

Já vše, co by mohly shodit, odstěhovala mimo jejich dosah - mají k dispozici jen patro, dolů nemůžou, takže tam máme všechny ty ¨serepetičky" na okrasu. Ale i tak si občas něco hodím na stůl a za chvíli se divím, kde to je... známe to - odcestovalo to dolů a nejlépe se to nechalo zasunout pod stůl, apod. abych to hnedka neviděla..

Tak naše domácnost je poloprázdná, protože horní části jsem vyklidila kvůli kočkám, dolní části kvůli psovi (jakékoliv kamínky z misek vytahala, ozdobné svíčky okousala, nechat někde vázu s vodou - nemyslitelné)... Ale hlavně že se máme rádi .

lavacca napsal(a):
U nás to vždy nově příchozí kočka (brali jsme si je většinu kolem 1,5 roku - po 4 roky, takže byly už v minulých domovech zvyklé na různý režim) zkoušela, kdy se vlastně vstává a může začít lumpačit s hračkami, apod. Všechny jsem ignorací při buzení dříve naučila, že v týdnu se vstává až kolem 6.hodiny, o víkendu až kolem 7-7,30. Všechny se to velmi brzy naučily a je klid. Opravdu stačí trpělivost a prostě ležet v posteli jak dřevo, i když je člověk vzhůru..ale neukázat, že vzbudím tě -) dostanu najíst dříve či tvou pozornost... to je cesta do pekel a věčného buzení.

I když uznávám, že tak 1x do měsíce se vzbudím v noci a slyším je, jak chodí po pokoji, některá jde na wc, jiná zrovna chřoupe granule. Ale evidentně u toho jindy tluču špačky.

Já jsem si ignorancí kocoury naučila také na vstávání až tehdy, když vstávám já.

fikovnice napsal(a):
Já jsem si ignorancí kocoury naučila také na vstávání až tehdy, když vstávám já.

Jak můžeš ve 3,30 ráno (když máš v 5 vstávat do práce) ignorovat šustění igelitky, strhávání náušnic z pletiva na skříni, hrabání v květináči, drápání po matraci... které trvá klidně i hodinu?
Já jsem byla na nervy už asi po 3 dnech, kdy jsem se nevyspala... takže jsem tehdy zvolila "rituál". Kočka začala, já jsem se z té postele vyhrabala, odvedla jsem ji do obýváku a tam zavřela. Zajímavé je, že s tím ranním otravováním nepřestala, ani když teda byla zavírána, což jí určitě milé nebylo. Mívala jsem výčitky, že ji vlastně podvádím.
Kocour na mně spí až do budíku, miloušek.

RomčaJelča napsal(a):
Jak můžeš ve 3,30 ráno (když máš v 5 vstávat do práce) ignorovat šustění igelitky, strhávání náušnic z pletiva na skříni, hrabání v květináči, drápání po matraci... které trvá klidně i hodinu?
Já jsem byla na nervy už asi po 3 dnech, kdy jsem se nevyspala... takže jsem tehdy zvolila "rituál". Kočka začala, já jsem se z té postele vyhrabala, odvedla jsem ji do obýváku a tam zavřela. Zajímavé je, že s tím ranním otravováním nepřestala, ani když teda byla zavírána, což jí určitě milé nebylo. Mívala jsem výčitky, že ji vlastně podvádím.
Kocour na mně spí až do budíku, miloušek.

Já bych - kdyby mne kočka takto pár dní po sobě vzbudila o půl čtvrté - nemusela žádnou ignoraci předstírat Byla bych tvrdá jak veka a kočka by si mohla šustit čím by chtěla...jen bych měla asi divoké sny plné zvláštních zvuků

Acamar napsal(a):
Já bych - kdyby mne kočka takto pár dní po sobě vzbudila o půl čtvrté - nemusela žádnou ignoraci předstírat Byla bych tvrdá jak veka a kočka by si mohla šustit čím by chtěla...jen bych měla asi divoké sny plné zvláštních zvuků

To jsem si myslela taky , ale po té 50ce už toho spaní přece jen člověk nepotřebuje tolik jako nějaký třicátník, takže já jsem šla až do padnutí. Nedokážu to totiž odpoledne dospat a nervy taky hrají svoji roli . Navíc když se k šramocení kočky přidal se špatnou náladou partner. Po čase jsem zjistila, že ač polomrtvá, tak stejně nad ránem nespím a jen hlídám, aby nezašramotila, aby nezačal on se svými demonstrativními odchody z bytu, že se kvůli blbým kočkám nevyspíme. ;-) No - zůstaly kočky. .

joanne.s napsal(a):
Mně kocour vlasy ožírá, a zhnuseně se netváří /nepoužívám žádné tužidlo. Nejraději má vlhké vlasy, po umytí, vůně šamponu neva

Doufám, že je nepojídá. už se nám párkrát stalo (zrovna naposledy tento týden), že kocour snědl lidský vlas a potom na něm tahal za sebou hovínko, které se tím pádem nemělo jak oddělit, dokonce si s tím hrál jak s míčkem

RomčaJelča napsal(a):
Jak můžeš ve 3,30 ráno (když máš v 5 vstávat do práce) ignorovat šustění igelitky, strhávání náušnic z pletiva na skříni, hrabání v květináči, drápání po matraci... které trvá klidně i hodinu?
Já jsem byla na nervy už asi po 3 dnech, kdy jsem se nevyspala... takže jsem tehdy zvolila "rituál". Kočka začala, já jsem se z té postele vyhrabala, odvedla jsem ji do obýváku a tam zavřela. Zajímavé je, že s tím ranním otravováním nepřestala, ani když teda byla zavírána, což jí určitě milé nebylo. Mívala jsem výčitky, že ji vlastně podvádím.
Kocour na mně spí až do budíku, miloušek.

No jo, jenže ty máš samohrací kočku. To já ne. Oni nutně ke hře potřebují mě. Takže proto je klídek.

Acamar napsal(a):
Já bych - kdyby mne kočka takto pár dní po sobě vzbudila o půl čtvrté - nemusela žádnou ignoraci předstírat Byla bych tvrdá jak veka a kočka by si mohla šustit čím by chtěla...jen bych měla asi divoké sny plné zvláštních zvuků

Kočičí svět napsal(a):
Doufám, že je nepojídá. už se nám párkrát stalo (zrovna naposledy tento týden), že kocour snědl lidský vlas a potom na něm tahal za sebou hovínko, které se tím pádem nemělo jak oddělit, dokonce si s tím hrál jak s míčkem

No tak to je teda síla, to jsem ještě neslyšela!

Kočičí svět napsal(a):
Doufám, že je nepojídá. už se nám párkrát stalo (zrovna naposledy tento týden), že kocour snědl lidský vlas a potom na něm tahal za sebou hovínko, které se tím pádem nemělo jak oddělit, dokonce si s tím hrál jak s míčkem

Mimochodem u nás by tahal pořádně dlouhý váleček!

Kočičí svět napsal(a):
Doufám, že je nepojídá. už se nám párkrát stalo (zrovna naposledy tento týden), že kocour snědl lidský vlas a potom na něm tahal za sebou hovínko, které se tím pádem nemělo jak oddělit, dokonce si s tím hrál jak s míčkem

Občas ano. pak byly v záchodku místo bobíků korálky!

Kočičí svět napsal(a):
Doufám, že je nepojídá. už se nám párkrát stalo (zrovna naposledy tento týden), že kocour snědl lidský vlas a potom na něm tahal za sebou hovínko, které se tím pádem nemělo jak oddělit, dokonce si s tím hrál jak s míčkem

U nás se stává, ale s trávou, že je pak v záchodě vláček.

fikovnice napsal(a):
No jo, jenže ty máš samohrací kočku. To já ne. Oni nutně ke hře potřebují mě. Takže proto je klídek.

Naše mladá je taky ještě samohrací, ale naštěstí ne v noci, to jen kouká z oken a hraje na žaluzie.

RomčaJelča napsal(a):
To jsem si myslela taky , ale po té 50ce už toho spaní přece jen člověk nepotřebuje tolik jako nějaký třicátník, takže já jsem šla až do padnutí. Nedokážu to totiž odpoledne dospat a nervy taky hrají svoji roli . Navíc když se k šramocení kočky přidal se špatnou náladou partner. Po čase jsem zjistila, že ač polomrtvá, tak stejně nad ránem nespím a jen hlídám, aby nezašramotila, aby nezačal on se svými demonstrativními odchody z bytu, že se kvůli blbým kočkám nevyspíme. ;-) No - zůstaly kočky. .

Což o to, to já taky nejsem už žádné mládě, k padesátce mnohem blíž než k 30. Ale i tak, když se dva dny moc nevyspím, třetí už usínám, jak dosednu. Ale jak jsou nervy, to máte pravdu, že to spaní vázne...

Acamar: kočka samohrací - hraje na žaluzie!

A te vláček, ten mě rozsekal!

Kočičí svět napsal(a):
Doufám, že je nepojídá. už se nám párkrát stalo (zrovna naposledy tento týden), že kocour snědl lidský vlas a potom na něm tahal za sebou hovínko, které se tím pádem nemělo jak oddělit, dokonce si s tím hrál jak s míčkem

Holky já už fakt nemůžu , pročítám si vlákno asi od půlky, kde jsem minule skončila a přes slzy smíchu už na to téměř nevidím. Tak jsem se už dlouho nezasmála. Manžel se na mě občas podívá a asi přemýšlí o tom, že jsem se už definitivně zbláznila.

Tento příspěvek mě naprosto dorazil a to nejsem ještě u konce.

joanne.s napsal(a):
Občas ano. pak byly v záchodku místo bobíků korálky!

fikovnice napsal(a):
No jo, jenže ty máš samohrací kočku. To já ne. Oni nutně ke hře potřebují mě. Takže proto je klídek.

No počkej, já jsem nenapsala všechno. Její ranní rituál začíná tím, že stojí na zadních u postele (nahoru se neodváží, protože na peřině trůní kocour), jednou packou se opírá o matraci a druhou mě škrábe po jakékoliv končetině, která vyčuhuje zpod peřiny.

Machyska napsal(a):
Holky já už fakt nemůžu , pročítám si vlákno asi od půlky, kde jsem minule skončila a přes slzy smíchu už na to téměř nevidím. Tak jsem se už dlouho nezasmála. Manžel se na mě občas podívá a asi přemýšlí o tom, že jsem se už definitivně zbláznila.

Tento příspěvek mě naprosto dorazil a to nejsem ještě u konce.

Manžel se na mě občas podívá a asi přemýšlí o tom, že jsem se už definitivně zbláznila.
To víš, chlapi se u porna obvykle takhle nezasmějou.

Acamar napsal(a):
Což o to, to já taky nejsem už žádné mládě, k padesátce mnohem blíž než k 30. Ale i tak, když se dva dny moc nevyspím, třetí už usínám, jak dosednu. Ale jak jsou nervy, to máte pravdu, že to spaní vázne...

No, já nějak hrozně moc vydržím (až se mi to skoro nelíbí) . Spávám víckrát v týdnu třeba i jen 5 hodin nebo 7, ale to málokdy a to spím vyloženě přerušovaně, třeba 4x za noc jsem vzhůru. Povinnosti nějak zvládám, jsem vycvičená k tomu, že "musím, ale na pytlech pod očima je to teda vidět. Mám za sebou několikaleté období dost tvrdého psychického zápřahu a teď nastává období, kdy se cíleně těším na pozitivní změnu - prostě jsem si naordinovala víc péče o sebe. (teda nevím, jestli se mi to povede, ale v plánu to mám).

RomčaJelča napsal(a):
No počkej, já jsem nenapsala všechno. Její ranní rituál začíná tím, že stojí na zadních u postele (nahoru se neodváží, protože na peřině trůní kocour), jednou packou se opírá o matraci a druhou mě škrábe po jakékoliv končetině, která vyčuhuje zpod peřiny.

Musíte spát jako já - utěsněná až k uším.
Akorát nevím - brala by hlavu jako končetinu? To by asi taky nebylo nic moc...

RomčaJelča napsal(a):
Manžel se na mě občas podívá a asi přemýšlí o tom, že jsem se už definitivně zbláznila.
To víš, chlapi se u porna obvykle takhle nezasmějou.

No, ale oni je sledují za jiným účelem než je smích

RomčaJelča napsal(a):
Manžel se na mě občas podívá a asi přemýšlí o tom, že jsem se už definitivně zbláznila.
To víš, chlapi se u porna obvykle takhle nezasmějou.

RomčaJelča napsal(a):
No počkej, já jsem nenapsala všechno. Její ranní rituál začíná tím, že stojí na zadních u postele (nahoru se neodváží, protože na peřině trůní kocour), jednou packou se opírá o matraci a druhou mě škrábe po jakékoliv končetině, která vyčuhuje zpod peřiny.

No tak to pak jo, to je teda blbý...

fikovnice napsal(a):
No tak to pak jo, to je teda blbý...

To fakt je, protože v práci musím nějak vypadat, dělám s lidmi a opravdu už 4. rok kvůli ní nespím "v kusu". Ještě že nosím brýle, nalhávám si, že ty vaky pod očima se aspoň trošku za skly skryjí.

Acamar napsal(a):
Musíte spát jako já - utěsněná až k uším.
Akorát nevím - brala by hlavu jako končetinu? To by asi taky nebylo nic moc...

Tak teplíčko mám ráda, klidně bych se utěsnila.-), ale ono to zas tak moc nepomáhá, protože je prostě vytrvalá a to jde spánek do kelu.
Jinak - pokud to nevadí, nabídla bych tykání , bude mi to příjemnější.

Včera mi jeden dceřin spolužák při opravě auta začal tykat, a když se omluvil, ujistila jsem ho, že mi to neva, protože se cítím mladší.-).

RomčaJelča napsal(a):
Tak teplíčko mám ráda, klidně bych se utěsnila.-), ale ono to zas tak moc nepomáhá, protože je prostě vytrvalá a to jde spánek do kelu.
Jinak - pokud to nevadí, nabídla bych tykání , bude mi to příjemnější.

Včera mi jeden dceřin spolužák při opravě auta začal tykat, a když se omluvil, ujistila jsem ho, že mi to neva, protože se cítím mladší.-).

Mi to utěsnění u první kočky taky nepomáhalo, šťouchala mne packou do čumáku.

Tykání mi určitě nevadí Jen jsem nechtěla být oprsklá

Acamar napsal(a):
Mi to utěsnění u první kočky taky nepomáhalo, šťouchala mne packou do čumáku.

Tykání mi určitě nevadí Jen jsem nechtěla být oprsklá

Tak to je fajn. Já jsem RomčaJelča .

RomčaJelča napsal(a):
Tak to je fajn. Já jsem RomčaJelča .

Já se Acamar samozřejmě nejmenuji jsem Vlaďka.

Machyska napsal(a):
Holky já už fakt nemůžu , pročítám si vlákno asi od půlky, kde jsem minule skončila a přes slzy smíchu už na to téměř nevidím. Tak jsem se už dlouho nezasmála. Manžel se na mě občas podívá a asi přemýšlí o tom, že jsem se už definitivně zbláznila.

Tento příspěvek mě naprosto dorazil a to nejsem ještě u konce.

No ono to taková sranda zase není, když to nezachytíte včas a kočka s tím lítá po bytě a když to hovínko není úplně tvrdé, tak to máte otřené po celém bytě já si na vlasy dávám extra pozor, doma je mám vždy stahnuté, nikdy ne rozpuštěné. ale u mamky je to katastrofa s těma vlasama, jsou nepoučitelní

Acamar napsal(a):
Já se Acamar samozřejmě nejmenuji jsem Vlaďka.

Acamar je nějaká zkratka nebo přesmyčka? Ale nemusíme to samozřejmě rozebírat "veřejně".

Tak přiznám se, že jsem si nikdy nevšimla, že by kočeny žraly vlasy...a že by to byly dlouhé "korálky" při mých 40 cm vlasech. Jedna číča (ta co mi ráda usíná přímo na hlavě), mi večer ráda probírá vlasy, jak si lehnu - prostě je líže jako chlupy, ale jakmile se jí nějaký zachytí na jazyku, tak ho vyplivne.

lavacca napsal(a):
Tak přiznám se, že jsem si nikdy nevšimla, že by kočeny žraly vlasy...a že by to byly dlouhé "korálky" při mých 40 cm vlasech. Jedna číča (ta co mi ráda usíná přímo na hlavě), mi večer ráda probírá vlasy, jak si lehnu - prostě je líže jako chlupy, ale jakmile se jí nějaký zachytí na jazyku, tak ho vyplivne.

Připomněla jste mi, jak jsme se s manželem kdysi smáli, že náš pes kýchá a prská, když sklonil hlavu k zemi a nebylo vyluxováno. Manžel říkával: no jo, ještě budeš alergickej na vlastní chlupy, ne?

RomčaJelča napsal(a):
Acamar je nějaká zkratka nebo přesmyčka? Ale nemusíme to samozřejmě rozebírat "veřejně".

Nene. Acamar je jméno hvězdy v souhvězdí Eridanus. Mám za koníčka astrologii. S tímto nickem nemívám problém, že by mi to hlásilo, že už existuje a dobře se mi pamatuje, tak ho používám všude.

RomčaJelča napsal(a):
Připomněla jste mi, jak jsme se s manželem kdysi smáli, že náš pes kýchá a prská, když sklonil hlavu k zemi a nebylo vyluxováno. Manžel říkával: no jo, ještě budeš alergickej na vlastní chlupy, ne?

To by teda měl chudák blbé takový samoalergik...

Acamar napsal(a):
Nene. Acamar je jméno hvězdy v souhvězdí Eridanus. Mám za koníčka astrologii. S tímto nickem nemívám problém, že by mi to hlásilo, že už existuje a dobře se mi pamatuje, tak ho používám všude.

Aha, tak knížek o astrologii mám v knihovně asi tak dva metry, ale na ta souhvězdí jsem lempl. Poprvé jsem s tím začala přesně před 25 lety. To je věda, co? Pořád se ji snažím nachytat, a vono ne. Vždycky se mi něco potvrdí.
Ale s tím asi přejdeme do soukromých zpráv, že .

RomčaJelča napsal(a):
To fakt je, protože v práci musím nějak vypadat, dělám s lidmi a opravdu už 4. rok kvůli ní nespím "v kusu". Ještě že nosím brýle, nalhávám si, že ty vaky pod očima se aspoň trošku za skly skryjí.

No narovinu - také chodím do práce nevyspalá ze všech důvodů nejvíce z důvodů zdravotních (značné chronické bolesti) a na druhém místě kvůli kocourům. Mmch. mi pomalu začíná "služba" - lovit mladýmu můry!
Před chvílí jsem našla pod postelí poměrně velké "zvířátko (podotýkám, že bydlím ve 4. patře), kouknu blíž a on to koník - ale fakt hooodně velký, ale už byl asi delší dobu od kocourů ucasnovaný, už byl takový vyschlý. Chuděra, vyskočil si sem pro smrt!

Kočičí svět napsal(a):
No ono to taková sranda zase není, když to nezachytíte včas a kočka s tím lítá po bytě a když to hovínko není úplně tvrdé, tak to máte otřené po celém bytě já si na vlasy dávám extra pozor, doma je mám vždy stahnuté, nikdy ne rozpuštěné. ale u mamky je to katastrofa s těma vlasama, jsou nepoučitelní

Ale zas musíte uznat, že vtipné to je. Jde o cizí neštěstí. To Vám samozřejmě vůbec nepřeji, to ani náhodou. Jenže my nedomýšlíme, že máte po bytě rozmazané lejno, nám přijde komický (teda mně), že kocour si hraje s vlastním bobkem. To teda by moji neudělali a to je mladej hračička. Nikdy z něj nebude dospělý kocour, v tom je jedinečný, takové "věčné kotě"...

fikovnice napsal(a):
No narovinu - také chodím do práce nevyspalá ze všech důvodů nejvíce z důvodů zdravotních (značné chronické bolesti) a na druhém místě kvůli kocourům. Mmch. mi pomalu začíná "služba" - lovit mladýmu můry!
Před chvílí jsem našla pod postelí poměrně velké "zvířátko (podotýkám, že bydlím ve 4. patře), kouknu blíž a on to koník - ale fakt hooodně velký, ale už byl asi delší dobu od kocourů ucasnovaný, už byl takový vyschlý. Chuděra, vyskočil si sem pro smrt!

Tak teď k ránu opět nové "zvířátko", ale to jsem se lekla i já - sršeň. Nešel vyhnat, jsem alergik, byla jsem nucena jej zabít . Pak jsem jej ukazovala kocourům, byli v bezpečné vzdálenosti, jen mladej jak je furt zvědavej se k němu přiblížil a začal mu dávat rány packou, že by se za ty údery nestyděl ani Kličko. Pak začal brát strašlivě opatrně sršně do tlamky, říkala jsem si, že sršeň je mrtvý, kocour jej vždy zuby zachytil a hned vyhodil...když najednou jej vyhodil jaksi ještě prudčeji, následovalo několik levých i pravých háků, zkrátka bylo patrné, že se mladej šíleně nas.al, to on pak takto reaguje. Tak nevím, jestli mrtvý sršeň měl v sobě ještě zbytky života a nějak jej ještě bodl...? Strašlivě jsem se lekla, ale krom toho, že kocour se také lekl a následně nas.al, tak mu nic není (kocourovi).
No, škoda života sršně, ale já už zažila i rozdivočelé sršně a když se mu nechtělo ven, jaksi podivně začal bzučet, tak jsem nechtěla riskovat (pro ty, kdo se mi chystáte nadávat). Přece jen mám za sebou anafylaktickou reakci, legrace to opravdu není, nástup EXTRA rychlý, a co teď já sama doma...?

RomčaJelča napsal(a):
Aha, tak knížek o astrologii mám v knihovně asi tak dva metry, ale na ta souhvězdí jsem lempl. Poprvé jsem s tím začala přesně před 25 lety. To je věda, co? Pořád se ji snažím nachytat, a vono ne. Vždycky se mi něco potvrdí.
Ale s tím asi přejdeme do soukromých zpráv, že .

Ha to je překvápko! Napsala jsem Ti SZ.

fikovnice napsal(a):
Tak teď k ránu opět nové "zvířátko", ale to jsem se lekla i já - sršeň. Nešel vyhnat, jsem alergik, byla jsem nucena jej zabít . Pak jsem jej ukazovala kocourům, byli v bezpečné vzdálenosti, jen mladej jak je furt zvědavej se k němu přiblížil a začal mu dávat rány packou, že by se za ty údery nestyděl ani Kličko. Pak začal brát strašlivě opatrně sršně do tlamky, říkala jsem si, že sršeň je mrtvý, kocour jej vždy zuby zachytil a hned vyhodil...když najednou jej vyhodil jaksi ještě prudčeji, následovalo několik levých i pravých háků, zkrátka bylo patrné, že se mladej šíleně nas.al, to on pak takto reaguje. Tak nevím, jestli mrtvý sršeň měl v sobě ještě zbytky života a nějak jej ještě bodl...? Strašlivě jsem se lekla, ale krom toho, že kocour se také lekl a následně nas.al, tak mu nic není (kocourovi).
No, škoda života sršně, ale já už zažila i rozdivočelé sršně a když se mu nechtělo ven, jaksi podivně začal bzučet, tak jsem nechtěla riskovat (pro ty, kdo se mi chystáte nadávat). Přece jen mám za sebou anafylaktickou reakci, legrace to opravdu není, nástup EXTRA rychlý, a co teď já sama doma...?

Uáá, to já bych byla docela po... a to alergickou reakci (snad) nemám. I kočkám bych se bála ho nechat. U nás zas mívají často hnízdo vosy (teď ho naposledy před pár lety zlikvidovali hasiči a od té doby klid), ale máme naštěstí sítě v oknech.

fikovnice napsal(a):
Tak teď k ránu opět nové "zvířátko", ale to jsem se lekla i já - sršeň. Nešel vyhnat, jsem alergik, byla jsem nucena jej zabít . Pak jsem jej ukazovala kocourům, byli v bezpečné vzdálenosti, jen mladej jak je furt zvědavej se k němu přiblížil a začal mu dávat rány packou, že by se za ty údery nestyděl ani Kličko. Pak začal brát strašlivě opatrně sršně do tlamky, říkala jsem si, že sršeň je mrtvý, kocour jej vždy zuby zachytil a hned vyhodil...když najednou jej vyhodil jaksi ještě prudčeji, následovalo několik levých i pravých háků, zkrátka bylo patrné, že se mladej šíleně nas.al, to on pak takto reaguje. Tak nevím, jestli mrtvý sršeň měl v sobě ještě zbytky života a nějak jej ještě bodl...? Strašlivě jsem se lekla, ale krom toho, že kocour se také lekl a následně nas.al, tak mu nic není (kocourovi).
No, škoda života sršně, ale já už zažila i rozdivočelé sršně a když se mu nechtělo ven, jaksi podivně začal bzučet, tak jsem nechtěla riskovat (pro ty, kdo se mi chystáte nadávat). Přece jen mám za sebou anafylaktickou reakci, legrace to opravdu není, nástup EXTRA rychlý, a co teď já sama doma...?

Já bych ho taky zabila, když by nechtěl vylétnout ven - většinou jim dávám volbu, když jsou kousek od okna, ale pokud nechtějí, tak nemilosrdně praštím knížkou nebo tak... kočenám se bojím nechat i vosu. Sršně určitě nenechávat, dle mého v sobě fakt může mít ještě ten poslední záchvěv a kocoura kousnout..

Acamar napsal(a):
Ha to je překvápko! Napsala jsem Ti SZ.

Aha, díky, mrknu. Mám doma na noťasu totiž malý monitor a nevejde se mi tam celá stránka, takže konkrétně zprávy hned napoprvé nevidím.

lavacca napsal(a):
Já bych ho taky zabila, když by nechtěl vylétnout ven - většinou jim dávám volbu, když jsou kousek od okna, ale pokud nechtějí, tak nemilosrdně praštím knížkou nebo tak... kočenám se bojím nechat i vosu. Sršně určitě nenechávat, dle mého v sobě fakt může mít ještě ten poslední záchvěv a kocoura kousnout..

Přesně tak. Já jsem taky schopná všelijak uskakovat, abych zbytečně nešlápla na mravence, ale zase když to jinak nejde...
Vosu ani sršně bych kočkám taky asi radši nenechala, nikdy nevíme.

lavacca napsal(a):
Já bych ho taky zabila, když by nechtěl vylétnout ven - většinou jim dávám volbu, když jsou kousek od okna, ale pokud nechtějí, tak nemilosrdně praštím knížkou nebo tak... kočenám se bojím nechat i vosu. Sršně určitě nenechávat, dle mého v sobě fakt může mít ještě ten poslední záchvěv a kocoura kousnout..

Když mám doma vosu, tak ji chytnu do zmuchlané utěrky a vyhodím ven. Ale stalo se mi, že mě píchla i přes tu látku. Auu! Dávám si pozor, tyto hmyzáky fakt nee... Čmeláčky a včelky mám ráda. Jela jsem v autobuse a lítal tam v mé blízkosti kolem okna. Nabrala jsem ho do mikrotenového sáčku a venku pustila. Domů netrefil, ale snad se zabydlel někde jinde...

Čmeláček umí taky píchnout.
Měla jsem ruku oteklou, jako by mě kopl kůň.
bylo to něco.
Byl to ten velký "brundibár".

fikovnice napsal(a):
Ale zas musíte uznat, že vtipné to je. Jde o cizí neštěstí. To Vám samozřejmě vůbec nepřeji, to ani náhodou. Jenže my nedomýšlíme, že máte po bytě rozmazané lejno, nám přijde komický (teda mně), že kocour si hraje s vlastním bobkem. To teda by moji neudělali a to je mladej hračička. Nikdy z něj nebude dospělý kocour, v tom je jedinečný, takové "věčné kotě"...

Jdete se poradit ohledně zdravotního problému, prevence nemoci nebo výživy vašeho zvířete? Nově se můžete obrátit rovnou na odborníky v sekci On-line veterinář. Kvalifikovanou odpověď tam dostanete nejpozději během několika hodin. Ať jsou vaši mazlíčci zdraví a spokojení!