Katarína4168

XXX.XXX.3.136
Dobrý den.
Máme doma kočku, která absolutně nedovede pochopit, že nesmí chodit do kuchyně. Chodí tam střešním oknem z venku nebo rychle proběhne dveřmi, když procházíme. Žere jídlo, válí se po stole, ze kterého jíme, leze po lince, na níž jídlo připravujeme a podobně. Vím jistě, že si uvědomuje, že ta místnost je plná dostupného jídla, které jí chutná víc, než její granule a proto tam chodí. Co ale jistě nevím je to, jestli si uvědomuje, že tohle opravdu nesmí. Když ji odsud vyháním, nebo spíše vynáším (dobrovolně by rozhodně nešla) tak se snažím jí vynadat aby chápala, že udělala něco špatně ale ona se tváří, že vůbec neví a že jsem na ni zlá ze srandy nebo co. Jde o v podstatě moji první kočku a o jejich výchově toho moc nevím. Proto bych prosím o nějaké rady ohledně toho, jak jí to vysvětlit.
Děkuji.
evan

XXX.XXX.35.139
Že ví, kde najde dobroty, to je spíš příznak chápavosti, naproti tomu nechávat v kuchyni povalovat jídlo volně, a myslet si, že to kočka bude dobrovolně respektovat to je zas spíš s prominutím projev vaší vlastní nechápavosti . Osobně bych si za cíl kladla odnaučit kočku poflakovat se v kuchyni a lozit po lince, než to, že budete chtít mít v kuchyni jídlo volně a kočku vydrezúrovanou tak, že se ho nedotkne a bude si hledět svých jednotvárných granulí - to by přece asi nedalo ani malý dítě a to je přece jen oproti kočce chytřejší.
Vážně bych začala důsledným uklízením volně loženýho jídla. Krmte ji taky radši v jiné místnosti a chutnější stravou. no, tak pokud ji vynášíte, možná ani nechápe, že se na ni zlobíte. Musíte ji pobyt v kuchyni nějak znepříjemnit - klasika je postříkání vodou z rozprašovače a zasyčení nebo kšššcc je lepší než jiný způsob nadávání - z lidského zvýšeného hlasu (teda tak si představuju nadávání) jsou kočky spíš zmatené.
Kočky mají dost lepší sluch než lidi, proto se domnívají (v zásadě správně) že jsme nahluchlí, vzájemně na sebe křičíme akaždou chvíli s něčím hlasitě řinčíme a ony nám to musejí odpustit a taky na nás "mluvit" docela nahlas a často svůj problém i víckrát opakovat. Křik je buď znejistí nebo si řeknou "já věděla, že je panička nahluchlá, ale že zas až tolik? vždyť to trhá moje citlivé uši jak tady ta hluchounka řve..".
Katarína4168
napsal(a):
Dobrý den.
Máme doma kočku, která absolutně nedovede pochopit, že nesmí chodit do kuchyně. Chodí tam střešním oknem z venku nebo rychle proběhne dveřmi, když procházíme. Žere jídlo, válí se po stole, ze kterého jíme, leze po lince, na níž jídlo připravujeme a podobně. Vím jistě, že si uvědomuje, že ta místnost je plná dostupného jídla, které jí chutná víc, než její granule a proto tam chodí. Co ale jistě nevím je to, jestli si uvědomuje, že tohle opravdu nesmí. Když ji odsud vyháním, nebo spíše vynáším (dobrovolně by rozhodně nešla) tak se snažím jí vynadat aby chápala, že udělala něco špatně ale ona se tváří, že vůbec neví a že jsem na ni zlá ze srandy nebo co. Jde o v podstatě moji první kočku a o jejich výchově toho moc nevím. Proto bych prosím o nějaké rady ohledně toho, jak jí to vysvětlit.
Děkuji.
Přijde mi to, jako pokus o vtipný příspěvek. Popíšu mojí vlastní zkušenost, třeba to k něčemu bude. Když jsme se nastěhovali (po letech) do rodinného domu se zahradou, pořídili jsme si i 2 koťata. Můj manžel byl kočkomil, já zkušená kynoložka, výcvikářka a chovatelka. Manžel nebyl ochotný se ujmout výchovy koťat, jen je rozmazloval. Tak jsem naše koťátka začala vychovávat sama na principu výchovy a výcviku štěňat. Dnes máme doma 9letého,8letého a 5letého kocoura a 4letou kočičku, vše kastráty. Slyší na jméno, poslechnou ihned na povel FUJ!, na zavolání přiběhnou, na stůl si nedovolí. Kuchyňskou linku klidně prošmejdí přes noc, kdy v místnosti nikdo není. K výchově koček používám povely, pamlsky, ale taky vodní rozprašovač jako odstrašující moment. Nemáme problémy, kočky žijí v domě, chodí si ven, doma se chovají podle našich představ. V pohodě s námi komunikují, řeknou si, že chtějí ven či domů. Bez problémů žijí s mými 6 fenami (2 - 60 kg).
Conie... úžasné fotky.
U nás všechny tři kočky vědí, že na kuchyňskou linku nesmí... je mi ale jasné, že v době naší nepřítomnosti tam jdou, ale to tam nenechávám nic volně uložené. Ovšem pokud moje děti zapomenou položený rohlík se šunkou, musí počítat s tím, že jim zůstane pouze rohlík s máslem...
Uživatel s deaktivovaným účtem

Bejina
napsal(a):
Conie... úžasné fotky.
U nás všechny tři kočky vědí, že na kuchyňskou linku nesmí... je mi ale jasné, že v době naší nepřítomnosti tam jdou, ale to tam nenechávám nic volně uložené. Ovšem pokud moje děti zapomenou položený rohlík se šunkou, musí počítat s tím, že jim zůstane pouze rohlík s máslem...
S máslem? to je ještě dobrý.
u nás torzo suchého rohlíku.
Proste ji tam znemoznete přístup - okno zasíťovat, dvere zavirat. Proste ji to láká, koho by taky ne. Mam kocky odmala naučené, ze do kuchyne jsou zavrene dvere a nechodí tam. Kdyz si vezmeme jidlo do obyvaku, samozřejmě uz cumackujou, co je dobrého a obcas i na stul vyskoci. Tak je s ksicnutim odezenu a vetsinou jim dam, kdyz jdeme jist, kapsicku ci konzervu do jejich misky, aby taky mely neco lakaveho a nezebraly. Nebo je proste na zavolani odvedu do vedlejšího pokoje, kde dostanou par krupek (pamlsku). Jinak maji nonstop nasypane granule a rano a vecer talir se syrovym masem. Ale lidske jidlo je proste lakadlo...
Bejina
napsal(a):
Conie... úžasné fotky.
U nás všechny tři kočky vědí, že na kuchyňskou linku nesmí... je mi ale jasné, že v době naší nepřítomnosti tam jdou, ale to tam nenechávám nic volně uložené. Ovšem pokud moje děti zapomenou položený rohlík se šunkou, musí počítat s tím, že jim zůstane pouze rohlík s máslem...
Taky jsem měla kočku Bobinku (už je za duhovým mostem) co milovala máslo málem až do pusy by si pro kousek chleba s máslem vlezla, když jsem to zkoušela co je pro máslo schopná udělat, tak jsem ji měla asi tak 3 cm od pusy, když jsem ji zarazila a raději jí kousek dala, ale jen velice vyjmečně max 1x asi za měsíc možná dýl pokud něco sama neuzmula jako mámě, když pekla vánoční cukrový, tak jí mizeli ještě syrové vanilkové rohlíčky s plechu, když byla otočená směr trouba Bobinka si počkala na tuto chvíli a rychle na židlu přední tlapky na stůl rychle ukradnou jeden kus a pak pod stůl pod topení a sbaštit při třetí krádeži byla načapaná... no její maminka milovala vanilkové rohlíčky upečené, když byli v obyváku na stole nehlídané jiného cukroví se ani netkla jen vanilkové rohlíčky zmizeli tehdá všechny a bylo to na mě nikdo mi tehdá nevěřil bylo mi asi 16 let žravej puberták no a později jak se odsunul gauč na uklid koberce i v nedostupných míst byli tam bílé kolečka a hádejte čeho...cukru z vanilkových rohlíčků až pak mi uvěřili, že jsem je nesežrala všechny já a rok na to jsme ji potvůrku Micku načalali přičinu taky čubrněla, že jí někdo u toho vidí.
Jinak na kuchyňskou linku mi holky nikdy neskočily nemusela jsem je to ani odnaučovat vědí, že ten stůl je tabu a když nejsme dlouho v kuchyni, tak jsou zavřené dveře, aby nebufetily v odpadkáču.
Tak náš Bendži, pred ním zas musíme chrániť piškóty, žiadne naše to nerobia(mačky a sladké mi nejde dokopy) ale on...už som ho dva x načapala ako vyťahoval labkami piškóty zo sáčku a s chuťou potom zjedol. Takže tiež už všetko schovávam. Nie je to z hladu, tým netrpí :D jemu to vyslovene chutí:) Taktiež musím dávať pozor na valeriánový čaj, čajník v ktorom bol, šálku po ňom lebo to je ich pre ne neodolatelné a sú schopné nasáčkovať sa do dresu, nastoknúť hlavu do pohára a vylizovať posledné zbytky alebo sa mi nasáčkovať do poličky kde som položila krabičku s valeriánovým koreňom. Keď som v kuchyni, "snažia sa", ale akonáhle idem do inej miestnosti už si robia čo chcú, mačky proste, našťastie sú najmä vonku.