Dobrý den, jdu si pro radu ke kočkolidem :) Rodiče jezdí vždy na léto na chalupu, kde bývají od května do října. Chalupa je cca 100 km od města kde bydlíme. Minulé léto je adoptoval kocour. Nevíme jak starý, napřed se nenápadně pohyboval na zahradě, postupně se přibližoval a byl tak strašně vyhublý, pomlácený zřejmě ze rvaček s jinými kocoury, že ho rodiče začali krmit. Postupně jsme odčervili, vyléčili svrab a začal se spravovat. Už se nechal hladit, když nemá náladu dokáže rafnout, seknout, nicméně každé ráno čeká na okně na jídlo, část dne tráví s rodiči na dvoře, pospává v záhonech nebo chodí do stodoly. V říjnu naši odjeli a my vytvořili ve stodole dvě krmítka z 5litrových barelů a každý měsíc jezdili poctivě krmit. V listopadu ještě přišel když jsme přijeli, od prosince už jsme ho neviděli, ale granule mizely (je mi jasné, že jsme krmili i kuny a další kočky). V květnu se naši opět nastěhovali a kočičák přiběhl a vítal. Zhublý, zase zasvrabený ale postupně se zase dal dohromady, je zase přítulnější, občas se zkouší nacpat do chalupy. A je zase říjen a rodiče za týden jedou domů. Vzhledem k věku a zdravotnímu stavu je velmi nejisté, že se na jaře budou moct na chlupu vrátit. Vesnice je maličká, nikdo ho krmit a přichýlit nechce. Můžeme mu zase vozit krmení do stodoly, ale co na jaře - nejde to dělat napořád. Domů si ho rodiče vzít nemůžou (zdravotní stav, nesouhlas táty s kočkou v bytě, časté návštěvy maličkých pravnoučat - prostě důvodů je víc). Nicméně syn (sám má v bytě tři kočičí nalezence) spolupracuje s kočičím útulkem, který by byl ochotný ho vzít a postupně mu zkusit najít domov. Je šance, že se taková venkovní kočka postupně stane bytovou nebo částečně bytovou a celkově víc přilne k lidem? Když ho tam necháme, bude mít sice zázemí (stodolu) a známé prostředí, ale časem nikoho, kdo by se postaral, nakrmil, pomazlil. V útulku by měl kontakt s lidmi (i se synem, kterého dobře zná), péči, jídlo a třeba šanci na nový domov.
Uživatel s deaktivovaným účtem

pořídila jsem chalupu
muselo se to tu vyklidit, udělat okna, kuchyň, podlahy.. no prostě furt otevřeno..
tak si chci sednout do křesla a tam kocour, taková obluda velikosti jezevčíka
nechtěl mě sníst, ale sežral naprosto vše, co našel, a že toho nebylo málo, protože lednice nebyla a má Míca byla toho času u babky, tak co budu schovávat..
on vypadal, že tam patří.. každou chvíli chodil ven a žrát
takhle asi 3 měsíce
a jednoho dne kocour nikde.. asi ho chudáka něco přejelo
dělám na zahradě čičičíííííí kde séš jídlo.... a jde okolo stará babička a říká - Mikeš už je zas doma
putovní kocour, jde kam chce a kdy chce
tomu by mě nenapadlo hledat domov, je to svobodný tvor
kočky jsou, zdá se mi, takové, a nelíbí se mi, když z ulice někdo kočky sbírá a hned útulek, protože kočka chudák..
ale jestli je tento zvyklý na určitého člověka a střídavě trpí hladem a svrabem, tak útulek zkuste
kočkoví lidé poznají, když se v tom prostoru bude hrozně trápit, přece
a dají ho někomu, kdo mu umožní vycházky
Právě je to tak malá vesnice, že se všichni znají, snažili jsme se již před minulou zimou najít někoho, kdo by ho přichýlil, krmil (s tím, že jídlo bychom dodali), nic nezájem, nikdo nechce. Když sousedi krmí svoje kočky, hlídají, aby se někdo nepřiživil. Když jsme odjížděli tak byl krásnej, čistej vykrmenej, na jaře zase hubeňour (i přes ty pytle granulí, co jsme mu do stodoly doplňovali) a které evidentně baštil i když asi ne sám. Zase svrab. Prostě když tam naši nejsou strádá a oni už tam možná nebudou ani na tom jaře. Je mi jasný, že ztráta svobody bude pro něj velkej stres, ale zase třeba jistota tepla, jídla a kontakt i když občasný s lidmi, které zná by to mohly časem vyvážit. Jasně, že bychom mu aktivně hledali lepší doma, kde by byl přístup i ven, ale muselo by to být zase někde, kde nejsou auta - prostě podobné prostředí. Je to moula, tam si klidně lehne na silnici, projede tam 5 aut denně.
Tak dávám info jak to všechno dopadlo, třeba to někomu někdy pomůže. Kocoura jsme nakonec odvezli a než začala být zima byl ve venkovní voliéře útulku (s provozovatelem se známe,mohli jsme za ním chodit). A taky chodili. Náš strach, že bude ze ztráty svobody nešťastný se vůbec nenaplnil. Od začátku dobře baštil, nesnažil se dostat ven, s návštěvami se mazlil. Pak se přestěhoval dovnitř a tam byl ještě spokojenější. Pozornost, bašta a teplo. Stal se z něj opravdu mazel a po 4 měsících našel nový domov - taky v bytě. Dostáváme občas zprávu a fotečku a vypadá to, že je z něj spokojenej domácí kočičák a má šanci prožít život jako opečovávaná kočka. Kdybysme ho tam nechali už by možná nebyl.
Uživatel s deaktivovaným účtem

atika
napsal(a):
Tak dávám info jak to všechno dopadlo, třeba to někomu někdy pomůže. Kocoura jsme nakonec odvezli a než začala být zima byl ve venkovní voliéře útulku (s provozovatelem se známe,mohli jsme za ním chodit). A taky chodili. Náš strach, že bude ze ztráty svobody nešťastný se vůbec nenaplnil. Od začátku dobře baštil, nesnažil se dostat ven, s návštěvami se mazlil. Pak se přestěhoval dovnitř a tam byl ještě spokojenější. Pozornost, bašta a teplo. Stal se z něj opravdu mazel a po 4 měsících našel nový domov - taky v bytě. Dostáváme občas zprávu a fotečku a vypadá to, že je z něj spokojenej domácí kočičák a má šanci prožít život jako opečovávaná kočka. Kdybysme ho tam nechali už by možná nebyl.
Krásný konec!