Pořízení štěněte ke staršímu kocourovi

Taky bych do toho nešla. Kdoví jak dlouho tu ten kocour ještě bude, je to už přece jen pán v letech, tak proč jej na stáří dostávat do nějakých stresů?

Je to už víc jak 3 roky od zjištění diagnózy a kocour je pořád relativně fit. Na posledním vyšetření se doktor divil, že ty změny na tom srdíčku jsou minimální. Já vím, že pořízení jiného zvířete k někomu již zvyklému žít sám, je stresující... Jen nad tím prostě přemýšlím, zvažuju všechna pro a proti. Někdy si ta zvířata zvyknou, jindy by si museli zvykat od mala. Teď navíc to HCM. Já sama jsem onemocněla a vím, že ten pes, respektive procházky se psem dokážou zázraky a o tom bulíkovi sním už léta. Děsí mě představa, že až Vilík (kocour) odejde, že tam nebude nikdo další. Ale pochopitelně na něho beru ohledy. Zajímaly mě jen vaše názory 🙂

pořizovala jsem štěňata ke kočkám a žádný problém
ale byla to plemena "rodinná" a ne lovci
a od první vteřiny byla vedena k tomu, že kočky jsou naše, nehoní se, nekoušou, jsme na ně něžní......

pro toho kocoura je pes lepší volbou než druhá kočka, ale za předpokladu, že ho pes nechá v klidu...a to je věc plemene, temperamentu konkrétního štěněte a práce zadavatelky

Tak samozřejmě bych štěněti věnovala maximum možného času, aby věděl co může a co ne. Jsem taky toho názoru, že pes je lepší volbou než druhá kočka. To, že se pes s kočkou nesnese přece není pravda. Je lepší, když si zvyknou už od mala, kotě se štěnětem, ale je X případů, kdy lidi pořizují mládě ke staršímu. Vím, že ti bulíci jsou chytří a v pohodě se snesou s ostatními zvířaty. Nechci se unáhlit, je potřeba si to pořádně promyslet. Brzdí mě ta jeho nemoc, ale něco mi prostě říká, ať do toho jdu...

no tak pokud jste rozhodnutá....

ale štěně bulteriéra je malá divoká piraňa a poměrně rychle taky malý tank. je to teriér. to v pohodě se snesou s ostatními zvířaty u nich taky nemusí být pravda.

Rozhodnutá určitě ne.

Myslím, že pes bývá většinou odrazem svého pána. Pořídit si čivavu "do kabelky" jako módní doplněk nebo doopravdy chtít a něco pro to taky obětovat, to je rozdíl. Každé zvíře je originál, nikdy nevíte, jak se bude chovat. Záleží především na majiteli. Vybírala bych pečlivě. Mám doporučení. Ano, je to teriér, ale žádný lovec, jak si mnoho lidí možná myslí. Je to takovej šašek a je divočejší, to asi máte pravdu... Je ho potřeba od malinka nechat navyknout na ostatní zvířata a pak si myslím není problém, pokud majitel není hňup.

Rozhodně bych nechtěla udělat něco, čeho bych mohla později litovat. Zatím to jen zvažuji. Nejrozumnější by asi bylo počkat a dochovat kocoura v klidu. Zajímají mě jen názory, případně i zkušenosti. Je to těžké, deset lidí může říct něco a deset jiných lidí něco jiného...

Myslím, že pes bývá většinou odrazem svého pána. ...... Každé zvíře je originál, nikdy nevíte, jak se bude chovat. Záleží především na majiteli.

tak taková rčení by už měla spadat pod trestní zákoník!

Ne, psa "nedělá" majitel, ale v prvé a hlavní řadě to, jak ho uplácala mamka a taťka a další předci - geny, pudy, instinkty, typ nervové soustavy (temperament - velmi doporučuji si vygůglit, co to všechno znamená), až pak nastupuje velký výchovný vliv matky a chovatele.....a až pak se může o cokoliv snažit a mít vliv na štěně nový majitel!

Proč asi existuje xy plemen, co je podstatou existence plemen, šlechtění! Proč asi existuje něco jako "plemenná povaha, proč může existovat standard....
Co to je genetika!


uff.......

Samozřejmě genetika v prvé řadě. Možná jste to špatně pochopila. Ale znám mnoho lidí a různě je vychovávali. Ze psa, který nemá lovecké pudy, vychovali trhače... Z živého Jack Russela vychovali totálního povaleče... Záleží přece i na přístupu majitele... Když si pořídí někdo psa a bude na něj kašlat, tak je to špatny... Důslednost jako u dětí je nejdůležitější....

Tak je to cca 14dní, co mého psa napadnul kříženec bulla a byl u toho takový kluk, který se mnou hodil řeč(trochu se známe, je mu cca 13) a prý zrovna se stalo jejich známým, že si pořídili nějaké bull plemeno a když byl psu skoro rok, zakousl jim peršanku...Já bych to tedy starému nemocnému kocourovi neudělala. Když jste vydržela nějakou dobu po bullovi toužit, tak to vydržte dál, s ohledem na kocoura. Pokud psa, tak jedině nějaké malé společenské plemeno.

A to, že každý je svým originálem je přece pravda. Pořídíte si mazlíčka a budete si myslet, co to máte za neviňátko, ostatním budete říkat, neublížil by vám a hle, jednoho dne vám pokouše dítě... Nikdy nevíte, jak se i třeba vaše vlastní zvíře zachová ... A ano, mají to třeba geneticky dané, ale i správnou výchovou tomu lze občas předejít...

Každý, ať už lidé nebo zvířata mají genetické dispozice. Ale neznamená to vždy, že takoví zůstanou. Proto by si měli lidé, kteří se rozhodnou pořídit si zvíře o daném plemeni zjistit co nejvíce informací... A taky tomu přizpůsobit i výchovu... Ale když si někdo pořídí například psa jenom proto, že mu to připadá moderní a že takových lidí je, budou zanedbávat výchovu, tak se není čemu divit, že se to projeví negativně...

No, máte v tom jasno.
Nemocný kocour, k němu bulíka a v bytě ?
Možná pracujete - studujete, budou půl dne sami, štěně si zábavu najde ...

ano, právě proto, že pes má určité vlastnosti vrozené, není dobré pořizovat si bulteriéra ke starému kocourovi, no. ale to očividně slyšet nechcete.

Helena454 napsal(a):
Každý, ať už lidé nebo zvířata mají genetické dispozice. Ale neznamená to vždy, že takoví zůstanou. Proto by si měli lidé, kteří se rozhodnou pořídit si zvíře o daném plemeni zjistit co nejvíce informací... A taky tomu přizpůsobit i výchovu... Ale když si někdo pořídí například psa jenom proto, že mu to připadá moderní a že takových lidí je, budou zanedbávat výchovu, tak se není čemu divit, že se to projeví negativně...

..před cca 1,5 rokem přišel do rodiny motýl - takový ťutínek to byl, do pěti počítat neuměl......přišel do rodiny se třemi kočkami......kočky jasně nastavily svá pravidla - každá podle své nátury a do půl roku jim velmi svižně nastavil svá pravidla náš motýl - nyní on 3 kila a kočky 4, 5 a 7 kilo aktuální živé váhy - to co s nimi vyvádí on se hned tak nevidí, oni mu to dovolují, nestalo se ještě, že by mu vytrhl chlup a to on se s nimi nemaže, chytá a vláčí je za něj po podlaze, čistí nebo jim rve uši z hlavy, honí se s nimi po bytě........když už to je opravdu neúnosné tak mu kočky utečou do výšky, ale za chvíli za ním sami přijdou, rozvalí se před ním na záda, ukážou mu břicho a nechají se zase od něj mordovat.........jenomže pes je papillon - drobný tříkilový pejsek, který je se mnou čtyři dny v práci celý den nebo noc, takže kočky mají relativně ty čtyři dny klid a kočky jsou zdravé jako řípy......pořídit si jakékoli štěně ke staré nemocné kočce si opravdu nedokážu představit.......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
ano, právě proto, že pes má určité vlastnosti vrozené, není dobré pořizovat si bulteriéra ke starému kocourovi, no. ale to očividně slyšet nechcete.

Ne že to nechci slyšet. Těžko se to vysvětluje. Onemocněla jsem, děti mít nemůžu, miluju zvířata. Jak jsem se již zmínila, vím, že pes dokáže s psychikou divy, respektive ty procházky, vyčistí dokonale hlavu. Kočka není pes, tu nevezmete na vodítko a nejdete s ní na nějakou delší procházku. Kocoura mám ráda jako svoje "dítě" a jasně že na něj beru ohled, ale v tomhle jsem myslela i trochu na sebe, protože jsem přesvědčená, že by mi pejsek pomohl... Hodně jsem nad tím v poslední době přemýšlela...

jo, jenže zrovna bulteriér je za mlada kousavý, neohrabaný a silný válec a když dospěje, může se stát, že se v něm probudí ostrost na škodnou a toho kocoura vám zakousne. nebo kocoura klepne pepka prostě proto, že bude mít hrůzu z toho slézt ze skříně, aby se šel nažrat. navíc bulík je překvapivě aktivní zvíře a navíc paličák. nevím, jestli si ty procházky na vyčištění hlavy neidealizujete, no.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
jo, jenže zrovna bulteriér je za mlada kousavý, neohrabaný a silný válec a když dospěje, může se stát, že se v něm probudí ostrost na škodnou a toho kocoura vám zakousne. nebo kocoura klepne pepka prostě proto, že bude mít hrůzu z toho slézt ze skříně, aby se šel nažrat. navíc bulík je překvapivě aktivní zvíře a navíc paličák. nevím, jestli si ty procházky na vyčištění hlavy neidealizujete, no.

Neidealizuju, věřte mi. Mívali jsme psy i kočky dohromady, ale to jsem bydlela ještě v domě. Byt je něco jiného. O tom plemeni něco vím a znám i lidi, co je mají. Dokážou být až moc aktivní a předvádí se, to vím... Měli jsme dřív německého ovčáka a vím, co to s lidskou psychikou dokáže udělat. Jenže pes, co žije venku a v bytě, to je rozdíl ....

heleno, ale tohle není o psu jako psu, ale o výběru plemene........

To vím. Myslela jsem to obecně... Vím, že vlčák a jakékoliv jiné plemeno je jako černá a bílá. Kdybych o tom plemeni nic nevěděla, asi bych tohle ani neřešila. Stýkala jsem se s lidmi, co mají bulíky, vím o tom plemeni, vím co to obnáší...

Helena454 napsal(a):
To vím. Myslela jsem to obecně... Vím, že vlčák a jakékoliv jiné plemeno je jako černá a bílá. Kdybych o tom plemeni nic nevěděla, asi bych tohle ani neřešila. Stýkala jsem se s lidmi, co mají bulíky, vím o tom plemeni, vím co to obnáší...

.....omlouvám se, ale co od známých s bulíky vím, je že bulík je opravdu docela akční plemeno, potřebující dost zaměstnat a pevnou leč spravedlivou ruku, navíc je takový tankoidní - jinak je to nádherný pes, do jejich klabonosu jsem byla léta zamilovaná a ani nyní mu neodolám.......nevím jakou přesně máte diagnózu, ale budete na něj stačit - jeho nárokům - nemyslím to zle, ale také když se nemoc zhorší nebo budete muset být hospitalizovaná - ne každý zvládne respektive bude chtít starat se o toto plemeno - omluvám se, je to taková moje úvaha..........volila bych opravdu něco klidnějšího - ze společenských plemen..........když už tak co minibulíček, jednoho jsem viděla a jsou kouzelní a přeci jenom ne až tak velcí........
.....víte já mám stejně pocit, že už jste na 100 % rozhodnutá do toho bulíka jít.....

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
.....omlouvám se, ale co od známých s bulíky vím, je že bulík je opravdu docela akční plemeno, potřebující dost zaměstnat a pevnou leč spravedlivou ruku, navíc je takový tankoidní - jinak je to nádherný pes, do jejich klabonosu jsem byla léta zamilovaná a ani nyní mu neodolám.......nevím jakou přesně máte diagnózu, ale budete na něj stačit - jeho nárokům - nemyslím to zle, ale také když se nemoc zhorší nebo budete muset být hospitalizovaná - ne každý zvládne respektive bude chtít starat se o toto plemeno - omluvám se, je to taková moje úvaha..........volila bych opravdu něco klidnějšího - ze společenských plemen..........když už tak co minibulíček, jednoho jsem viděla a jsou kouzelní a přeci jenom ne až tak velcí........
.....víte já mám stejně pocit, že už jste na 100 % rozhodnutá do toho bulíka jít.....

Ano jsem rozhodnutá. Až mi kocour odejde, tak potom určitě. Svůj stav rozebírat nebudu, ale ano, budu na něj stačit. Ano, může se stát, že budu hospitalizovaná, ale na těch pár dní by to zvládl přítel. Já nevím, minibulík není bulík, určitě mi rozumíte... Mám prostě vysněného bulíka a přes to nejede vlak. Do jeho dvou let je to asi nejkritičtější období, kdy se mu člověk musí věnovat opravdu naplno...

Helena454 napsal(a):
Ano jsem rozhodnutá. Až mi kocour odejde, tak potom určitě. Svůj stav rozebírat nebudu, ale ano, budu na něj stačit. Ano, může se stát, že budu hospitalizovaná, ale na těch pár dní by to zvládl přítel. Já nevím, minibulík není bulík, určitě mi rozumíte... Mám prostě vysněného bulíka a přes to nejede vlak. Do jeho dvou let je to asi nejkritičtější období, kdy se mu člověk musí věnovat opravdu naplno...

...tak to je rozumné až kocour odejde.....já vím, člověk by strašně chtěl, měl by chuť, čas, prostor, ale prostě udělat to starému kamarádovi kocourovi - to prostě nejde.....tak hodně zdravíčka..........

Jedna známá má doma dva a k tomu buldočka... Kupodivu to tam nevypadá, jako by tam jezdily tanky a to je má doma... Venku se vyřádí, nažerou se a pak dokážou docela dlouho chrupčit... Chce to opravdu pevnou ruku...

Helena454 napsal(a):
Jedna známá má doma dva a k tomu buldočka... Kupodivu to tam nevypadá, jako by tam jezdily tanky a to je má doma... Venku se vyřádí, nažerou se a pak dokážou docela dlouho chrupčit... Chce to opravdu pevnou ruku...

..jsou to zlatíčka, ale já bych na ně neměla..........

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..jsou to zlatíčka, ale já bych na ně neměla..........

Máte doma něco?

Helena454 napsal(a):
Máte doma něco?

...jo jo dva ragdolly, jednu rádobyperšanku od popelnice a papillona, psala už jsem výše, jak kočky náš motýl prohání........

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..jsou to zlatíčka, ale já bych na ně neměla..........

Je to individuální. Charakter a chování může mít to plemeno dané, ale pak se k vám občas dostane pravej opak... I to se stává ...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...jo jo dva ragdolly, jednu rádobyperšanku od popelnice a papillona, psala už jsem výše, jak kočky náš motýl prohání........

Já mám kocoura z ulice. Pár týdnů po narození spadl švagrovi na hlavu z půdy. Nechala jsem si ho. Je to mazel. Zrzavo-bílej.... 😁

Helena454 napsal(a):
Já mám kocoura z ulice. Pár týdnů po narození spadl švagrovi na hlavu z půdy. Nechala jsem si ho. Je to mazel. Zrzavo-bílej.... 😁

...tak dostala jste to co ho do nosu cvrnklo..........a na zrzounky já mám slabost......

Helena454 napsal(a):
Je to individuální. Charakter a chování může mít to plemeno dané, ale pak se k vám občas dostane pravej opak... I to se stává ...

..to ano........

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
...tak dostala jste to co ho do nosu cvrnklo..........a na zrzounky já mám slabost......

Tak to by se vám Vilík líbil 😉 a u bulíků vítězí bílá barva....

Helena454 napsal(a):
Tak to by se vám Vilík líbil 😉 a u bulíků vítězí bílá barva....

..určitě ano, není bílá barva spojená s vadou sluchu - nevím jak to u bulíků funguje, ale třeba u bílých koček - tam ta hluchota je ve většině případů.......

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
..určitě ano, není bílá barva spojená s vadou sluchu - nevím jak to u bulíků funguje, ale třeba u bílých koček - tam ta hluchota je ve většině případů.......

Jo, nějaká vada spojená s bílýma tam je. Samozřejmě budu brát s PP, ale ani tak není jistota...

https://www.ifauna.cz/psi/clanky/r/detail/6123/bulterier-cast-pata-bulici-a-zdravi/

Helena454 napsal(a):
Jo, nějaká vada spojená s bílýma tam je. Samozřejmě budu brát s PP, ale ani tak není jistota...

...tak budu držet palce aby to jednou vyšlo........

Děkuji.

...všechno jde, když se chce... Žijeme jen jednou...

Helena454 napsal(a):
Neidealizuju, věřte mi. Mívali jsme psy i kočky dohromady, ale to jsem bydlela ještě v domě. Byt je něco jiného. O tom plemeni něco vím a znám i lidi, co je mají. Dokážou být až moc aktivní a předvádí se, to vím... Měli jsme dřív německého ovčáka a vím, co to s lidskou psychikou dokáže udělat. Jenže pes, co žije venku a v bytě, to je rozdíl ....

Pokud Vám jde fakt o vycházky, společnost psa, povzbuzení svého zdraví, tak si myslím, že tady na plemeni fakt nesejde. v diskuzi je zmíněn "motýl" , proč tedy nejdete - když už - do nějakého takovéhoto plemene. Protože já si fakt myslím, že pokud jste vedena snahou o vaše zdraví, tak přinejmenším vycházky s vyčištěním si hlavy Vám fakt splní JAKÝKOLI pes.

Poznámka: já bych to ale svému kocourovi neudělala.

Helena454 napsal(a):
Ano jsem rozhodnutá. Až mi kocour odejde, tak potom určitě. Svůj stav rozebírat nebudu, ale ano, budu na něj stačit. Ano, může se stát, že budu hospitalizovaná, ale na těch pár dní by to zvládl přítel. Já nevím, minibulík není bulík, určitě mi rozumíte... Mám prostě vysněného bulíka a přes to nejede vlak. Do jeho dvou let je to asi nejkritičtější období, kdy se mu člověk musí věnovat opravdu naplno...

Diskuze se rozrostla. Pokud jste se rozhodla pořídit pesana až po odchodu kočičáka, berte prosím můj předchozí příspěvek jako bezpředmětný.
Držím Vám palce!

Také jsem pročetla a už jsem psala výše, že pokud bulla, tak po kocourovi. Když tak na vycházkách s bullem trváte, proč si nepůjčíte na ty prochajdy pejsu od známých, třeba by byli rádi, kdyby jim je někdo vyvenčil, třeba v době, kdy jsou v práci? Já mám svého psa, ale když jedou sousedé z ulice na dovču, svěřují mi svou pyrenejku. Nakrmit a vyvenčit. Je na dvorku, tak spíš z důvodu, aby jí nebylo smutno. Jinak...sama jsem si pořídila štěnda samojeda a berňáka. Ne, že bych nevěděla, do čeho jdu, samík byl také vysněný pes, berňušku chtěl muž - tak rovnou dva. Se samíkem jsem na pohodovou prochajdu mohla na 10let zapomenout(než ho dostihly bolavé nožky) z vodítka přes lovecký pud nebylo možné pustit a kdykoliv se něco šustlo, vypálil jak střela a bylo mu šumák, že panička za ním ryje držkou zem Berňuška chodil celý život na volno a trpěl, jak panička spílala samíkovi. Velký klad byl ale třeba na prochajdách vesnicí v tom, že jsme mohli potkat jiné psy a ti mí byli s každým kámoš, nemusela jsem nikoho obcházet obloukem. Teď na samíkova stará kolena, se tu vyrojilo x něcojakobullů a jelikož už ho i jeden napadnul, musíme je obcházet obloukem

fikovnice napsal(a):
Diskuze se rozrostla. Pokud jste se rozhodla pořídit pesana až po odchodu kočičáka, berte prosím můj předchozí příspěvek jako bezpředmětný.
Držím Vám palce!

Ano, rozhodla jsem se až po odchodu kocoura. Nejde jen o ty procházky. Já mám od svého narození po boku vždy nějaké zvíře, zejména kočky, ale i pejsky jsme mívali, ačkoliv byli teda venku. Nedokážu si představit život bez zvířecího parťáka. A už delší dobu toužím po pejskovi, ale nikdy jsem si ho nedokázala představit v bytě. Pak přišla nemoc a začala jsem nad tím vážně uvažovat. Říkala jsem si proč ne. Tisíce dalších lidí mají psy v bytech... Stačí mu ten čas strávený v bytě kompenzovat procházkami a nějakými aktivitami... Brát ho s sebou kamkoliv to jde... A bulík je prostě můj vytoužený pejsek... Jsou úžasní ... Nic jiného doopravdy nechci...

Tak já jsem na chlupáče, měla jsem berňuchu a teď už zůstal jen samojed. Kámoška má berňáky v Praze v bytě, já bych to teda nedokázala, když jsem viděla, jak byli mí psi na zahradě spokojení. Když byli mladí tak tam spolu blbnuli, honili se, tahali o hračky...Dvě telátka v bytě by si moc nepohrála a hlavně by se to málokomu líbilo Samík v baráku vyloženě trpí. Známá má jorka, to je samozřejmě něco jiného, ale pro mne to není. Nemůžu nějak strávit když vidím, že ze psa udělá takového povaleče, který má problém absolvovat 700m prochajdu Pro mne to není pes, to je prostě hračka

lesnížínka napsal(a):
Tak já jsem na chlupáče, měla jsem berňuchu a teď už zůstal jen samojed. Kámoška má berňáky v Praze v bytě, já bych to teda nedokázala, když jsem viděla, jak byli mí psi na zahradě spokojení. Když byli mladí tak tam spolu blbnuli, honili se, tahali o hračky...Dvě telátka v bytě by si moc nepohrála a hlavně by se to málokomu líbilo Samík v baráku vyloženě trpí. Známá má jorka, to je samozřejmě něco jiného, ale pro mne to není. Nemůžu nějak strávit když vidím, že ze psa udělá takového povaleče, který má problém absolvovat 700m prochajdu Pro mne to není pes, to je prostě hračka

Ti berňáci asi nejsou zrovna psi do bytu 😁 taky máme sousedy, co si pořídili vlčáka do bytu a ten pes neskutečně trpěl. Byla to pouze hračka pro jejich, s prominutím, malé spratky... Jinak je nazvat nemůžu. Kdybyste je znala, pochopila byste. Jakmile ty děti přestal bavit, šoupli ho kamsi ke koním, kde ten pes nakonec umřel. Měli i kocoura, který trpěl, žil v neustálém stresu a nakonec se ho ujala moje známá. A těch zvířat tam bylo mnohem víc. Bylo to tak, že si pořídili nějaké zvíře jako hračku pro děti, od hlodavců až po psa, a jakmile přestali mazlíčci děcka bavit, tak je strčili kdoví kam... Je to smutné... Já ty zvířata beru jako plnohodnotné členy rodiny a pořídit si bulíka ke kocourovi, to bylo asi jen takové chvilkové nadšení... Přemýšlela jsem nad tím a neudělala bych mu to. Pánem domu je prostě on 😉 ale až mi odejde, tak do pejska a konkrétně do bulíka půjdu...

Helena454 napsal(a):
Ano, rozhodla jsem se až po odchodu kocoura. Nejde jen o ty procházky. Já mám od svého narození po boku vždy nějaké zvíře, zejména kočky, ale i pejsky jsme mívali, ačkoliv byli teda venku. Nedokážu si představit život bez zvířecího parťáka. A už delší dobu toužím po pejskovi, ale nikdy jsem si ho nedokázala představit v bytě. Pak přišla nemoc a začala jsem nad tím vážně uvažovat. Říkala jsem si proč ne. Tisíce dalších lidí mají psy v bytech... Stačí mu ten čas strávený v bytě kompenzovat procházkami a nějakými aktivitami... Brát ho s sebou kamkoliv to jde... A bulík je prostě můj vytoužený pejsek... Jsou úžasní ... Nic jiného doopravdy nechci...

Chápu. A držím Vám pěsti. Mimochodem se zdravím bojuji dlouhá leta a ti čtyřnožci jsou fakt léčitelé...

fikovnice napsal(a):
Chápu. A držím Vám pěsti. Mimochodem se zdravím bojuji dlouhá leta a ti čtyřnožci jsou fakt léčitelé...

Děkuji. V některých případech by se to asi dalo považovat za takovou alternativní medicínu 😉

fikovnice napsal(a):
Chápu. A držím Vám pěsti. Mimochodem se zdravím bojuji dlouhá leta a ti čtyřnožci jsou fakt léčitelé...

...i já to mám tak.......