Zdravím Vás, vypadá to že se budeme stěhovat. Vím že pro naše zvířectvo to bude krok k lepšímu. Budou mít kolem domu opravdu hodně místa. Jediný kdo mi dělá velké starosti je náš venkovní pětiletý kocour Ňouma. Vím že ho budeme mít někde zavřeného. Ale nevím jak dlouho, jestli to zvládne. Každý mi řekl že kocour patří k domu a mám ho tam nechat. Ale to nechci. Máte s tím někdo zkušenosti?
Uživatel s deaktivovaným účtem

Každý mi řekl že kocour patří k domu a mám ho tam nechat
o téhle protizákonné větě (opuštění zvířete je týrání dle zákona) bych uvažovala jenom v případě, že kocour je samostatná jednotka a s vámi má společné jenom to, že mu dáváte žrádlo. A zároveň bych věděla (byla domluvena), že do domu přijde kočkomil (my takhle s chatou koupili i kočku Mindu, myslím, že tu výměnu brala....)
Jinak se stěhování neboj, kocoura nech chvilku v novém domově (jako zavřeného doma), ať si zvykne, najde svoje místa, všechno označkuje a pak vypustit. Sousedi se nastěhovali s dospělým kocourem a nic neřešili a kocour se domestikoval v pohodě.
Taky jsem stěhovala 180km dva dospělý(přes 10 let) venkovní kocoury.Jeli na zadní sedačce ve dvou prádelních koších svázaných k sobě.Byla to jejich první jízda autem v životě a v pohodě.Na rozdíl od psa kterej celou cestu zvracel Doma jsme je vypustili na půdu kde se zdržovali asi tři dny a pak postupně rozšiřovali rajon -byt,stodola,chlívy,sousedi,další sousedi..Myslím že když se s nimi stěhuje i jejich obsluha nemaj potřebu se někde ztrácet
Malkina
napsal(a):
Taky jsem stěhovala 180km dva dospělý(přes 10 let) venkovní kocoury.Jeli na zadní sedačce ve dvou prádelních koších svázaných k sobě.Byla to jejich první jízda autem v životě a v pohodě.Na rozdíl od psa kterej celou cestu zvracel Doma jsme je vypustili na půdu kde se zdržovali asi tři dny a pak postupně rozšiřovali rajon -byt,stodola,chlívy,sousedi,další sousedi..Myslím že když se s nimi stěhuje i jejich obsluha nemaj potřebu se někde ztrácet
No ale občas se vyskytne někde zpráva, že se kočka vrátila zpět do starého domu, i stovky kilometrů a několik let třeba...jí to trvalo Vím, že někdo má kočky takové ty vážně polodivoké, co se přijdou jen najíst a jdou si po svých. Ale já bych své kočky v životě u baráku nenechala. Muž už delší dobu uvažuje o vystěhování se jinam, alespoň na pár let(třeba 10-15) a to, že by to bylo, až umře pes je jasné - je už starý, rozhodně bych ho jinam netahala. Ale otázka od něj byla, co kočky, jestli ty to zvládnou? To ještě nevěděl, že kočička vzápětí umře a zůstane starý kocour a nové kotě. Ty by šli s náma. A nejde o to, že to jsou drahé britky, ale o to, že to jsou naše kočky. Stačí, když je nenajdu na svých místech v obvyklé hodiny a šílím.
Malkina
napsal(a):
Taky jsem stěhovala 180km dva dospělý(přes 10 let) venkovní kocoury.Jeli na zadní sedačce ve dvou prádelních koších svázaných k sobě.Byla to jejich první jízda autem v životě a v pohodě.Na rozdíl od psa kterej celou cestu zvracel Doma jsme je vypustili na půdu kde se zdržovali asi tři dny a pak postupně rozšiřovali rajon -byt,stodola,chlívy,sousedi,další sousedi..Myslím že když se s nimi stěhuje i jejich obsluha nemaj potřebu se někde ztrácet
Tady ale pozor. Můj minulý kocour si cestování v autě snad i užíval. Ale můj současný nejstarší kocour zvrací snad už jen při pohledu na auto, má příšernou kinetózu. Proto je pro mě i velmi obtížné s ním třeba zajet jen na veterinu. Dostala jsem kdysi injekce Cerenie a to mu pomáhalo. Ale ne každý to umí píchnout... Asi bych cestování napřed vyzkoušela na nějaké krátké trase. On tady ten můj kocour se mi jednou v autě nejen pozvracel, ale i po...l. Ten úklid nikomu nepřeju, i když to bylo v přepravce, tak jsem musela aspoň zhruba umýt kocoura a z přepravky to teklo bůhvíkde - otřesná zkušenost!
Uživatel s deaktivovaným účtem

Chce to nechat ho pár týdnů zavřeného v domě. To už vezme za své, pochopí, že jste tam taky a hlavně, když půjde ven, dokáže se už vrátit do nového domu k nové mističce.
lesnížínka
napsal(a):
No ale občas se vyskytne někde zpráva, že se kočka vrátila zpět do starého domu, i stovky kilometrů a několik let třeba...jí to trvalo Vím, že někdo má kočky takové ty vážně polodivoké, co se přijdou jen najíst a jdou si po svých. Ale já bych své kočky v životě u baráku nenechala. Muž už delší dobu uvažuje o vystěhování se jinam, alespoň na pár let(třeba 10-15) a to, že by to bylo, až umře pes je jasné - je už starý, rozhodně bych ho jinam netahala. Ale otázka od něj byla, co kočky, jestli ty to zvládnou? To ještě nevěděl, že kočička vzápětí umře a zůstane starý kocour a nové kotě. Ty by šli s náma. A nejde o to, že to jsou drahé britky, ale o to, že to jsou naše kočky. Stačí, když je nenajdu na svých místech v obvyklé hodiny a šílím.
Já bych je tam taky nedokázala nechat.Ono to stěhování byla fakt kovbojka-první jel koňobus naloženej nábytkem,dvěma kobylama,valachem a ping-pongovým stolem a za ním já s budoucím manželem,kocoury,nádobím a blicím vořechem,kterej sice byl mýho bejvalýho,ale jelikož si pro něj nepřijel museli jsme ho vzít s sebou.Když jsme to vykládali přišlo očumovat půl vesnice
Malkina
napsal(a):
Já bych je tam taky nedokázala nechat.Ono to stěhování byla fakt kovbojka-první jel koňobus naloženej nábytkem,dvěma kobylama,valachem a ping-pongovým stolem a za ním já s budoucím manželem,kocoury,nádobím a blicím vořechem,kterej sice byl mýho bejvalýho,ale jelikož si pro něj nepřijel museli jsme ho vzít s sebou.Když jsme to vykládali přišlo očumovat půl vesnice
Uživatel s deaktivovaným účtem

Jen to stěhování bude 8km,tak mám strach aby ho nenapadlo vrátit se zpátky.
tak to jo, může se stát
ale zas nebudeš to mít daleko, ho tam hledat a můžeš se domluvit s novými majiteli, ať ti dají avízo, kdyby se tam objevil
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Jen to stěhování bude 8km,tak mám strach aby ho nenapadlo vrátit se zpátky.
tak to jo, může se stát
ale zas nebudeš to mít daleko, ho tam hledat a můžeš se domluvit s novými majiteli, ať ti dají avízo, kdyby se tam objevil
Když se mi toulal nekastrovaný starý kocour, tak mi místní vetka řekla, že rajón toulavých koček je tak do 20km! Jsou samozřejmě výjimky na jednu i druhou stranu. Mně se ten můj pravidelně zatoulával do sousední vesnice. Ale dělal to až asi rok před smrtí. Nikdo jsme to nechápali. Já pro něj vždy zajela, nakrmila jej (byl vyhladovělý), pak se v klidu prospal na gauči....no a posléze opět odkráčel do sousední vesnice. Možná v té naší jej trápili jiní kocouři, ten můj byl už starý a téměř bezzubý.