Milí iFAUŇÁCI, protože řada z vás sledovala můj příběh s kocourem nakaženým zřejmě leukopenií a držela nám pěsti, cítím povinnost se zase ozvat. Plně věřím tomu, že vaše myšlenky pomáhaly, když ne kocourovi, tak mně určitě. V neděli dostal kocour poslední ATB, v sobotu poslední protilátku, a tuším ve čtvrtek nebo v pátek poslední infúzi. Netuším, jak dlouho se z toho všeho budu vzpamatovávat já, protože to opravdu bylo téměř o "pocení krve". O penězích nemluvě (můj odhad - léčba stála určitě kolem 15 tis. Kč, vetky jezdily většinou ke mně domů). Každopádně můj kocour jí, pije, komplet se umyl od stolice (měl na sobě úplnou krustu od průjmu). Mazlí se, přede a opět jej zajímá vše možné, snad nejvíc teď jídlo ...
Toto vše pořád ještě píšu opatrně, nemám zatím kontrolní odběry, játra dostala zabrat strašným způsobem! Takže pořád to nemohu brát jako definitivní výhru.
Ale přesto vzkaz všem: MOC DĚKUJU ZA PODPORU!
A pro "ChameleonHugo": Evi, nevěřila jsem, ale možná se ty zázraky opravdu dějí, zřídka, jak jsi psala, ale dějí...
fikovnice
napsal(a):
Milí iFAUŇÁCI, protože řada z vás sledovala můj příběh s kocourem nakaženým zřejmě leukopenií a držela nám pěsti, cítím povinnost se zase ozvat. Plně věřím tomu, že vaše myšlenky pomáhaly, když ne kocourovi, tak mně určitě. V neděli dostal kocour poslední ATB, v sobotu poslední protilátku, a tuším ve čtvrtek nebo v pátek poslední infúzi. Netuším, jak dlouho se z toho všeho budu vzpamatovávat já, protože to opravdu bylo téměř o "pocení krve". O penězích nemluvě (můj odhad - léčba stála určitě kolem 15 tis. Kč, vetky jezdily většinou ke mně domů). Každopádně můj kocour jí, pije, komplet se umyl od stolice (měl na sobě úplnou krustu od průjmu). Mazlí se, přede a opět jej zajímá vše možné, snad nejvíc teď jídlo ...
Toto vše pořád ještě píšu opatrně, nemám zatím kontrolní odběry, játra dostala zabrat strašným způsobem! Takže pořád to nemohu brát jako definitivní výhru.
Ale přesto vzkaz všem: MOC DĚKUJU ZA PODPORU!
A pro "ChameleonHugo": Evi, nevěřila jsem, ale možná se ty zázraky opravdu dějí, zřídka, jak jsi psala, ale dějí...
Píšu to s dojetím, tak jsou tam chyby - samozřejmě mělo být "panleukopenií"... Ostatní chyby, jsou-li, tak mi je, prosím, promiňte.
Uživatel s deaktivovaným účtem

......
Uživatel s deaktivovaným účtem

.....mně to blbne.......chtěla jsem tam samou kytku a vylezlo toto..........
lesnížínka
napsal(a):
Já se taky vždycky bojím radovat, ale raduj se, zasloužíš si to. Alespoň malé radosti, kdyby nakonec ta játra nedopadla. A když budeš spokojená, tak kocour chuďato určitě taky. Teda já jsem tak ráda, že jste to vybojovali
No moje vlastní dr. dnes měla fakt slzy v očích a řekla:"Klobou dolů před Vámi!" Jasně, že mě to potěšilo...ale nejvíc stejně bojoval kocourek, já jen sekundovala...
Uživatel s deaktivovaným účtem

..jenže on by to ten kocourek bez tvého neuvěřitelného nasazení asi opravdu nedal......dělal jsi doslova psí kusy a vyšlo to......kdyby v tobě neměl kočičák takovou oporu aby by to možná už i vzdal..... prostě jste skvělí oba.......smekám.......
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
..jenže on by to ten kocourek bez tvého neuvěřitelného nasazení asi opravdu nedal......dělal jsi doslova psí kusy a vyšlo to......kdyby v tobě neměl kočičák takovou oporu aby by to možná už i vzdal..... prostě jste skvělí oba.......smekám.......
Moc moc moc děkuji!
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
..jenže on by to ten kocourek bez tvého neuvěřitelného nasazení asi opravdu nedal......dělal jsi doslova psí kusy a vyšlo to......kdyby v tobě neměl kočičák takovou oporu aby by to možná už i vzdal..... prostě jste skvělí oba.......smekám.......
Evi, asi máš pravdu - budu neskromná, i když se poněkud stydím...
Ale dnes jsem opět telefonicky mluvila s tou nejlepší vetkou, co jsem za dobu nemoci potkala, a ta mi řekla to, co Ty. Vyloženě řekla:"Bez Vašeho nasazení, bez Vaší pomoci, bez Vaší péče, bez aplikace všech těch léků a infúzí by tady ten kocourek stoprocentně nebyl." A myslím, že i řekla něco v tom smyslu, že by byl pryč už tak do 5 dnů...
Uživatel s deaktivovaným účtem

fikovnice
napsal(a):
Evi, asi máš pravdu - budu neskromná, i když se poněkud stydím...
Ale dnes jsem opět telefonicky mluvila s tou nejlepší vetkou, co jsem za dobu nemoci potkala, a ta mi řekla to, co Ty. Vyloženě řekla:"Bez Vašeho nasazení, bez Vaší pomoci, bez Vaší péče, bez aplikace všech těch léků a infúzí by tady ten kocourek stoprocentně nebyl." A myslím, že i řekla něco v tom smyslu, že by byl pryč už tak do 5 dnů...
....tak vidíš.....
lesnížínka
napsal(a):
Já se taky vždycky bojím radovat, ale raduj se, zasloužíš si to. Alespoň malé radosti, kdyby nakonec ta játra nedopadla. A když budeš spokojená, tak kocour chuďato určitě taky. Teda já jsem tak ráda, že jste to vybojovali
Rady, děkuju, sice opožděně, ale upřímně. Pořád jsem ještě bojínek ;-) a na nějaké prognózy do budoucna si chci počkat. Ale napíšu narovinu, že po uplynutí prvního týdne nemoci jsem zcela vážně sháněla veterináře do bytu na eutanázii. Sílu mi mj. dodala sousedka (dost jsme se tou nemocí spřátelily), která se nebála kocoura chytnout, držet, když bylo třeba (např. při píchání injekcí), ale hlavně mi tehdy řekla, že ona to na eutanázii nevidí. A tím mi dodala strašně moc síly a vůle a já věřím, že toto se pak přenáší i na zvířata!
Pro znovunabrání sil je potřeba se pořádně nafutrovat... Zde výjimečně granule, jinak vyhrává syrová ryba!
(Ne)kvalitu fotek, prosím, omluvte.
Já se bojím napsat to, co teď napíšu. Dnes měl kocourek kontrolu plus odběr krve - hematolka a biochemka. Dr. mi večer volala výsledky a řekla mi, že je překvapená snad nejvíc ve své kariéře, a já posléze ještě víc.
Kocour má všechny hodnoty v normě, zmizela žloutenka (bilirubin v normě), má jen úplně hraniční jaterní testy.
Ještě řekla, že beze mě by to nezvládl, to asi je pravda, ale já děkuji Bohu a všem okolnostem za tuto informaci, kterou sem mohu napsat...
Uživatel s deaktivovaným účtem

fikovnice
napsal(a):
Já se bojím napsat to, co teď napíšu. Dnes měl kocourek kontrolu plus odběr krve - hematolka a biochemka. Dr. mi večer volala výsledky a řekla mi, že je překvapená snad nejvíc ve své kariéře, a já posléze ještě víc.
Kocour má všechny hodnoty v normě, zmizela žloutenka (bilirubin v normě), má jen úplně hraniční jaterní testy.
Ještě řekla, že beze mě by to nezvládl, to asi je pravda, ale já děkuji Bohu a všem okolnostem za tuto informaci, kterou sem mohu napsat...
fikovnice
napsal(a):
Já se bojím napsat to, co teď napíšu. Dnes měl kocourek kontrolu plus odběr krve - hematolka a biochemka. Dr. mi večer volala výsledky a řekla mi, že je překvapená snad nejvíc ve své kariéře, a já posléze ještě víc.
Kocour má všechny hodnoty v normě, zmizela žloutenka (bilirubin v normě), má jen úplně hraniční jaterní testy.
Ještě řekla, že beze mě by to nezvládl, to asi je pravda, ale já děkuji Bohu a všem okolnostem za tuto informaci, kterou sem mohu napsat...
Je to frajer No a ty ...čéče, ani mne nenapadá, jak to pojmenovat. Já si myslím, že bych to nezvládnula, asi bych se sesypala. Máš výhodu, že zvládáš takové hrůzy, jako je kanyla. To je pro mne totiž strašák číslo 1. Když jsem poprvé viděla kanylu mamce v ruce, tak jsem se pozvracela a omdlela jsem. Teď jsem byla na návštěvě tety v nemocnici a pořád jsem si opakovala: nedívej se na tu ruku, nevšímej si, co tam má, nemysli na to...
lesnížínka
napsal(a):
Je to frajer No a ty ...čéče, ani mne nenapadá, jak to pojmenovat. Já si myslím, že bych to nezvládnula, asi bych se sesypala. Máš výhodu, že zvládáš takové hrůzy, jako je kanyla. To je pro mne totiž strašák číslo 1. Když jsem poprvé viděla kanylu mamce v ruce, tak jsem se pozvracela a omdlela jsem. Teď jsem byla na návštěvě tety v nemocnici a pořád jsem si opakovala: nedívej se na tu ruku, nevšímej si, co tam má, nemysli na to...
Rady, ale já jsem byla sesypaná, "jen" tak nějak vnitřně, pořád jsem ještě na neschopence... Věděla jsem, že musím bojovat pro něj a být tu teď pro něj. Ale nejedla jsem a nespala jsem, jen jsem pila džusy - to mě drželo při životě. Pak dokonce přijela příbuzná, když viděla, jak zle na tom jsem.
A dnes jsem si psala zase s paní dr. ("díky" té hrůze jsem našla novou Paní Veterinářku), vzájemně jsme si vysekávaly poklony ....ale lví podíl na záchraně má kocour sám. Když na tom byl strašlivě, mluvila jsem k němu a normálně slovně jsem jej poprosila, že pokud ještě může, tak ať zkusí ještě bojovat a já že budu v tom boji vždy s ním. Mnozí si asi ťukají na čelo, ale já prostě těmto věcem věřím.
lesnížínka
napsal(a):
Je to frajer No a ty ...čéče, ani mne nenapadá, jak to pojmenovat. Já si myslím, že bych to nezvládnula, asi bych se sesypala. Máš výhodu, že zvládáš takové hrůzy, jako je kanyla. To je pro mne totiž strašák číslo 1. Když jsem poprvé viděla kanylu mamce v ruce, tak jsem se pozvracela a omdlela jsem. Teď jsem byla na návštěvě tety v nemocnici a pořád jsem si opakovala: nedívej se na tu ruku, nevšímej si, co tam má, nemysli na to...
V případě nouze bych tu kanylu asi i zavedla sama...ale nerada - vlastnímu zvířeti.