Možná si ji tu ještě někdo bude pamatovat, nevím..... Včera došla na konec cesty moje nejmilovanější Kačenka. Byla to čtvrtá kočička, kterou jsem musela doprovázet na poslední cestě. Vždycky jsem si myslela, že horší už to být nemůže. Omyl, může. Ona byla moje největší láska a tak strasně tohle rozhodnutí bolelo. A to prázdno je neskutečný. Jen všude její věci. Bylo jí čtrnáct a i přes to, že byla vážně nemocná jsme ji péčí udrželi skoro další 3 roky, ale na tohle se nedá připravit. A vím, že se jí ulevilo, ale tentokrát mám pocit, že jsem jí strašně zradila. Asi u ní nedokážu přemýšlet úplně racionálně. Vím, že tady to většina lidí zná. Asi jsem se z toho jen potřebovala vypsat. Jako výsměch mi příjde navíc to, že poslední kocourek, který nám zemřel doma....tak bylo taky 25. září.....Je to strašná bolest, byla to moje malá princezna a já už jí nemohla pomoct....
Tina125
napsal(a):
Možná si ji tu ještě někdo bude pamatovat, nevím..... Včera došla na konec cesty moje nejmilovanější Kačenka. Byla to čtvrtá kočička, kterou jsem musela doprovázet na poslední cestě. Vždycky jsem si myslela, že horší už to být nemůže. Omyl, může. Ona byla moje největší láska a tak strasně tohle rozhodnutí bolelo. A to prázdno je neskutečný. Jen všude její věci. Bylo jí čtrnáct a i přes to, že byla vážně nemocná jsme ji péčí udrželi skoro další 3 roky, ale na tohle se nedá připravit. A vím, že se jí ulevilo, ale tentokrát mám pocit, že jsem jí strašně zradila. Asi u ní nedokážu přemýšlet úplně racionálně. Vím, že tady to většina lidí zná. Asi jsem se z toho jen potřebovala vypsat. Jako výsměch mi příjde navíc to, že poslední kocourek, který nám zemřel doma....tak bylo taky 25. září.....Je to strašná bolest, byla to moje malá princezna a já už jí nemohla pomoct....
Hodně síly Tino!
Četla jsem to ráno, ale neměla jsem sílu nic napsat. Je to tak strašné, že žádná slova to nemůžou eliminovat. Ráno jsem opět hledala Gucci a nevím, jak dlouho na tohle budu mít nervy. Leon je ráno prostě nastoupený! Je v boudě, nebo u baráku. Gucci musí být pokaždé někde jinde a já pak jak šílená lítám hodinu kolem baráku a v zahradě a vyřvávám. A do toho jsem byla na pohřbu známého. Takže jsem se odhodlala napsat až teď. Mám ještě starého psa, který je po muži pro mne to nejdůležitější, co mám, je to moje dítě. Každý den chodí hůř a hůř a konec je neodvratný. A ačkoliv nechci, aby se to někdy stalo tak uvažuju, že by byl dar ho ráno najít mrtvého tak, jak umřeli všichni naši psi. Nechci nikdy být v situaci, že bych musela rozhodnout, kdy to ukončit. Vůbec si nejsem jistá, jestli bych to dokázala Ano, většina z nás už smrt milovaných zvířat zažila...a nepomáhá to, není to lepší, nebolí to méně...
Přeju vám hodně sil a myslete na všechno dobré, co jste spolu prožili
Musela by jste. Už od začátku roku se střídavě horšila a vlastně nikdo přesně nevěděl proč. Byla na infuzích a pak lepší. Ale jakékoliv nové léky jsme zkusli přidat, tak měla okamžitě buď průjem, nebo zvracela. Za pár měsíců to začalo zas, začaly se zvedat některé hodnoty. Tak jsem si řekli fajn dáme znovu infuze a prostě najdem prášky, které snese. Všechno vypadalo dobře, ale pak postupně přestávala baštit, krev pořád stabilní a potom najednou se během 3 dnů začala hrozně horšit. Tak znovu krev a najednou ani ne po týdnu od posledního odběru měla strašně málo červených krvinek a bílkovin. Za 24 hodin jí to kleslo o další půlku. Včera téměř celý den jen ležela na místě a rychle dýchala. Ale i tak se snažila mazlit. Bylo to hrozný. Vždycky když nám jeden odešel, tak tu byl další kožíšek pro útěchu, ale teď je tu jen to hrozný prázdno. Já ji tak šíleně zbožňovala, že její odchod je neuvěřitelně bolestivý a nějak to nemůžu přijmout. Pořád mám pocit, že jsem něco udělala špatně....A přece jen se mnou byla přes 14 let....Ztráta je to šílená...
Před už bezmála 4.lety mi odešel první pes. Šlo to rychle, nevědělo se tehdy na co. Bylo to nečekané a odnesla jsem to na zdraví, následně i muž. Zůstal druhý pes a kočka s kocourem - všichni stejně staří. Před mužem ani nešlo říct: co tak pořídit si nového psa? Nikdy by ho nenahradil. Vloni stejně rychle umřela kočička - v 11letech na rakovinu. V ten samý den, co umřela jsem sedla k počítači a hledala novou Gucci, naprosto stejnou. Přes slzy jsem sice neviděla, ale nechtěla jsem si ani představit, že by tady už nebyla, že bych ji nikdy neviděla v zahradě, nezavolala: kočiny! a nepřiběhnula také. Muž ztropil strašnou scénu, že ji přece nemůžu jen tak nahradit(jako bych na ni chtěla zapomenout?!?) prý jsem se žalem úplně pomátla. Prošla jsem asi 100chovek podle abecedy a nekecám - v úplně poslední byla narozená koťátka a ještě volná...naše Gucci! Bylo to jako znamení a já si ji vyhádala, byla jsem rozhodnutá jít přes muže odpor...no fotky koťátka ho obměkčily. A pak, když jsme ji jeli za měsíc vyzvednout, přivezli ji domů - byla zlatá. Přijmul ji starý kocour i pes a to muže konečně přesvědčilo, že to byl správný krok. Přeju vám, aby jste našla svou novou Kačenku Ne, na Gučinku nezapomenu, pořád s ní tuhle malou potvoru srovnávám. Jsou opravdu hodně podobné, i chováním, možná jen proto, že to prostě byly obě holky a já měla jinak samé kluky: muže, dva psy a kocoura
Tina125
napsal(a):
Musela by jste. Už od začátku roku se střídavě horšila a vlastně nikdo přesně nevěděl proč. Byla na infuzích a pak lepší. Ale jakékoliv nové léky jsme zkusli přidat, tak měla okamžitě buď průjem, nebo zvracela. Za pár měsíců to začalo zas, začaly se zvedat některé hodnoty. Tak jsem si řekli fajn dáme znovu infuze a prostě najdem prášky, které snese. Všechno vypadalo dobře, ale pak postupně přestávala baštit, krev pořád stabilní a potom najednou se během 3 dnů začala hrozně horšit. Tak znovu krev a najednou ani ne po týdnu od posledního odběru měla strašně málo červených krvinek a bílkovin. Za 24 hodin jí to kleslo o další půlku. Včera téměř celý den jen ležela na místě a rychle dýchala. Ale i tak se snažila mazlit. Bylo to hrozný. Vždycky když nám jeden odešel, tak tu byl další kožíšek pro útěchu, ale teď je tu jen to hrozný prázdno. Já ji tak šíleně zbožňovala, že její odchod je neuvěřitelně bolestivý a nějak to nemůžu přijmout. Pořád mám pocit, že jsem něco udělala špatně....A přece jen se mnou byla přes 14 let....Ztráta je to šílená...
"Tino", ta prázdnota je hrozná! Vy sama víte, co vše jsem si zažila já...a teď jsem 14 dní bojovala o život mého nejmilovanějšího kocoura! My dvě se známe odtud hromadu let, zvládnete to, jste silná. Bude to bolet.....ale.....nemůžete si pořídit nového kožíška? Kačenka už má stejně navždy místo ve Vašem srdíčku a odtud ji nikdy nikdo nevystrnadí!
lesnížínka
napsal(a):
Před už bezmála 4.lety mi odešel první pes. Šlo to rychle, nevědělo se tehdy na co. Bylo to nečekané a odnesla jsem to na zdraví, následně i muž. Zůstal druhý pes a kočka s kocourem - všichni stejně staří. Před mužem ani nešlo říct: co tak pořídit si nového psa? Nikdy by ho nenahradil. Vloni stejně rychle umřela kočička - v 11letech na rakovinu. V ten samý den, co umřela jsem sedla k počítači a hledala novou Gucci, naprosto stejnou. Přes slzy jsem sice neviděla, ale nechtěla jsem si ani představit, že by tady už nebyla, že bych ji nikdy neviděla v zahradě, nezavolala: kočiny! a nepřiběhnula také. Muž ztropil strašnou scénu, že ji přece nemůžu jen tak nahradit(jako bych na ni chtěla zapomenout?!?) prý jsem se žalem úplně pomátla. Prošla jsem asi 100chovek podle abecedy a nekecám - v úplně poslední byla narozená koťátka a ještě volná...naše Gucci! Bylo to jako znamení a já si ji vyhádala, byla jsem rozhodnutá jít přes muže odpor...no fotky koťátka ho obměkčily. A pak, když jsme ji jeli za měsíc vyzvednout, přivezli ji domů - byla zlatá. Přijmul ji starý kocour i pes a to muže konečně přesvědčilo, že to byl správný krok. Přeju vám, aby jste našla svou novou Kačenku Ne, na Gučinku nezapomenu, pořád s ní tuhle malou potvoru srovnávám. Jsou opravdu hodně podobné, i chováním, možná jen proto, že to prostě byly obě holky a já měla jinak samé kluky: muže, dva psy a kocoura
"V ten samý den, co umřela jsem sedla k počítači a hledala novou Gucci, naprosto stejnou."
Mám to jako Ty - jak s kočkami, tak se psy. Jinak by mi srdce puklo žalem. Takto je tu nový tvor a toho nezajímá, že panička je úplně na dně. A stran vzhledu - takto jsem to měla se zatím posledním psem. My máme vždy vestaje, ale prostě jsem sháněla co nejvíc podobného tomu zemřelému. Sranda je, že když se ze štěněte stal dospělák, tak má úplně jinou stavbu těla než ten předešlý. Ale aspoň zbarvení - černé s pálením - sedí!
Tino,naprosto vím,jak se cítíte...můj osmiletý Britský kocourek Majký mi ze dne na den umřel na HCM...slyšet z úst veterináře,že má 10 % šanci na přežití do rána...i přes veškerou snahu a léky mi umřel doma do 2 hodin od slov veterináře...nebyla jsem schopná ničeho,nebyla jsem schopná ho pustit z ruky,i když už byl mrtvý...strašně dlouho jsem brečela..i teď mi tečou slzy,když to píšu...nebyla jsem k utišení..až po několika hodinách jsem už úplně zničená byla schopná kocourka pochovat...byla to pro mě neskutečná ztráta,protože byl jedinečný..měsíc jsem chodila jak tělo bez duše,den co den doma brečela,protože jsem ho všude viděla,všechno mi ho připomínalo..manžel to psychicky nevydržel a začal shánět kotě,protože už můj smutek nedával..i přes obrovský smutek jsem při pohledu do krásných opravdu modrých očí briťákového koťátka roztála...neříkám,že by někdy nahradil mého Majkýho...ale Čamlie je mu povahově strašně podobný a zase mi vrátil úsměv na tvář a ten nepopsatelně krásný pocit,když mi přede na polštáři vedle mě...
16.10.2019 to bude přesně rok,kdy mi Majký odešel..u jeho hrobečku na zahradě pokaždém brečím..nebo když o něm někdy mluvím nebo někomu vypravím....nikdy na něj nezapomenu...ale věřte mi,že nový kočičák,a nejlépe koťátko,ve Vás alespoň částečně dokáže zažehnat tu největší bolest a Vy budete mít zase pro co žít....
Fikovnice.....ano moc dobře si to pamatuju. Však jsem to měly dost podobné.
Vyprovázela jsem drobnější zvířátka - křečky, ptáčky, želvičku.... Z těch větších potom jednoho pejska a čtyři kočičky. Pokaždé to bylo na rozervání, ale ona.... To byla absolutně největší srdcovka. Prostě moje malá něžná princezna. Říkala jsem jí paní úžasňáková.....
A asi bych chtěla kočičku, ale už se šíleně bojím. Možná si taky ještě bude pamatovat jak nám odešel ve 13,5 letech kocourek a my jsme chtěli právě Kačence pořídit parťáka. No a dovezli jsme si 7 měsíčního kocourka, kterej byl už od mala tak strašně nemocnej. Přes rok jsme s ním jezdili na veterinu. Byla to hrůza, stres a léčení a pak nám v noci doma umřel a taky bylo 25. září. Ještě bylo slyšet to chrčení. S doktorkou na telefonu jsme se mu snažili ještě pomoct, ale už to nešlo a na tohle taky už nikdy nezapomenu. Vždyť mu nebyly ani dva roky a co prožil? Takže přes tyhle tři to byly 4 roky hrůzy a stresu a v jednom kuse na veterině. Celou dobu jsem se bála domů chodit jako první, abych je tu nenašla mrtvé....
Dokud jsme neměli toho malého, tak mě ani nenapadlo, že by kotě mohlo tak moc nemoné. Teď už člověk uvažuje úplně jiank. Vidím fotky kotěte co má jen trochu opatlané oči a už si říkám, že mu určitě něco je. A co to při mé smůle bude tentokrát? Jó nó, ještě jsme tu neměli třeba kočku s FIV a FeLV. Tak že by? Jinak už jsme měli 2x rakovinu, nemocná střeva, 2 nemocné srdce, k tomu 2x selhávající ledviny, písek v močáku, hromadu parazitů, nemocné oči, uši a záněty zubů, nemocnou slinivku, játra a kupodivu u kočky i záda. A naposledy teď asi nejspíš nějakou autoimunitní nemoc.....
A tak se ptám....ví tu někdo, kde by se v Brně dalo pořídit koťátko, aniž bych se musela bát, že zase a opět plynule navážeme na tyhle hrůzy?
Tina125
napsal(a):
Fikovnice.....ano moc dobře si to pamatuju. Však jsem to měly dost podobné.
Vyprovázela jsem drobnější zvířátka - křečky, ptáčky, želvičku.... Z těch větších potom jednoho pejska a čtyři kočičky. Pokaždé to bylo na rozervání, ale ona.... To byla absolutně největší srdcovka. Prostě moje malá něžná princezna. Říkala jsem jí paní úžasňáková.....
A asi bych chtěla kočičku, ale už se šíleně bojím. Možná si taky ještě bude pamatovat jak nám odešel ve 13,5 letech kocourek a my jsme chtěli právě Kačence pořídit parťáka. No a dovezli jsme si 7 měsíčního kocourka, kterej byl už od mala tak strašně nemocnej. Přes rok jsme s ním jezdili na veterinu. Byla to hrůza, stres a léčení a pak nám v noci doma umřel a taky bylo 25. září. Ještě bylo slyšet to chrčení. S doktorkou na telefonu jsme se mu snažili ještě pomoct, ale už to nešlo a na tohle taky už nikdy nezapomenu. Vždyť mu nebyly ani dva roky a co prožil? Takže přes tyhle tři to byly 4 roky hrůzy a stresu a v jednom kuse na veterině. Celou dobu jsem se bála domů chodit jako první, abych je tu nenašla mrtvé....
Dokud jsme neměli toho malého, tak mě ani nenapadlo, že by kotě mohlo tak moc nemoné. Teď už člověk uvažuje úplně jiank. Vidím fotky kotěte co má jen trochu opatlané oči a už si říkám, že mu určitě něco je. A co to při mé smůle bude tentokrát? Jó nó, ještě jsme tu neměli třeba kočku s FIV a FeLV. Tak že by? Jinak už jsme měli 2x rakovinu, nemocná střeva, 2 nemocné srdce, k tomu 2x selhávající ledviny, písek v močáku, hromadu parazitů, nemocné oči, uši a záněty zubů, nemocnou slinivku, játra a kupodivu u kočky i záda. A naposledy teď asi nejspíš nějakou autoimunitní nemoc.....
A tak se ptám....ví tu někdo, kde by se v Brně dalo pořídit koťátko, aniž bych se musela bát, že zase a opět plynule navážeme na tyhle hrůzy?
"Tino", bylo mi trapné se zeptat na "Tomáška", teď už tedy vím, co se stalo...
Za dobu, co se známe, jsem pohřbila 3 kocourky...a vždy hned nové zvíře. Teď mám 3 zvířata - 2 kluky a jednu holku MCO. A zas tu byl ten šílený boj o život ("Panleukopenie?"). Možná tu budu peskována, ale já už bych nešla do útulkového zvířete... A tak mě napadlo, co takhle koťátka (koťátko?) od "Conie"? Ona má zde vlákno, kde shání nutně nové majitele, má je v dočasce...
Tina125
napsal(a):
Fikovnice.....ano moc dobře si to pamatuju. Však jsem to měly dost podobné.
Vyprovázela jsem drobnější zvířátka - křečky, ptáčky, želvičku.... Z těch větších potom jednoho pejska a čtyři kočičky. Pokaždé to bylo na rozervání, ale ona.... To byla absolutně největší srdcovka. Prostě moje malá něžná princezna. Říkala jsem jí paní úžasňáková.....
A asi bych chtěla kočičku, ale už se šíleně bojím. Možná si taky ještě bude pamatovat jak nám odešel ve 13,5 letech kocourek a my jsme chtěli právě Kačence pořídit parťáka. No a dovezli jsme si 7 měsíčního kocourka, kterej byl už od mala tak strašně nemocnej. Přes rok jsme s ním jezdili na veterinu. Byla to hrůza, stres a léčení a pak nám v noci doma umřel a taky bylo 25. září. Ještě bylo slyšet to chrčení. S doktorkou na telefonu jsme se mu snažili ještě pomoct, ale už to nešlo a na tohle taky už nikdy nezapomenu. Vždyť mu nebyly ani dva roky a co prožil? Takže přes tyhle tři to byly 4 roky hrůzy a stresu a v jednom kuse na veterině. Celou dobu jsem se bála domů chodit jako první, abych je tu nenašla mrtvé....
Dokud jsme neměli toho malého, tak mě ani nenapadlo, že by kotě mohlo tak moc nemoné. Teď už člověk uvažuje úplně jiank. Vidím fotky kotěte co má jen trochu opatlané oči a už si říkám, že mu určitě něco je. A co to při mé smůle bude tentokrát? Jó nó, ještě jsme tu neměli třeba kočku s FIV a FeLV. Tak že by? Jinak už jsme měli 2x rakovinu, nemocná střeva, 2 nemocné srdce, k tomu 2x selhávající ledviny, písek v močáku, hromadu parazitů, nemocné oči, uši a záněty zubů, nemocnou slinivku, játra a kupodivu u kočky i záda. A naposledy teď asi nejspíš nějakou autoimunitní nemoc.....
A tak se ptám....ví tu někdo, kde by se v Brně dalo pořídit koťátko, aniž bych se musela bát, že zase a opět plynule navážeme na tyhle hrůzy?
Jinak já zažila už renální selhání, FIP, FeLV, a teď posledně to byl opravdu krutý boj s panleukopenií...
"Tino", vlákno od "Conie" se jmenuje "Prosba o pomoc - nový domov". A já "Conii" znám, myslím, že by určitě nenabízela zvířata z nějakých šílených podmínek, kde je vysoké riziko, že budou něčím nakaženi.
A pak je tu ještě varianta jít do papírového zvířete - ale jsou to velké peníze - mě Elsa stála 15 tis. Kč. Ale zas je tu záruka zdraví a testů, i když nikdy ne stoprocentní. Ale i záruka toho, že zvíře bude socializované - teda pokud člověk nenatrefí na nějakou blbou CHS, i to se stává. Elsa byla socializovaná suprově a vyrostla z ní fest flegmatička! Ale to mi vůbec nevadí, ba naopak...
A jinak - dost často jsem na Vás myslela. I jsem teď v rámci boje za záchranu mého milovaného kocourka zas využívala veterinu, kam jste chodila i Vy, ale našla jsem v průběhu nemoci tak úžasnou paní doktorku, že budeme přecházet k ní. Ale na tu původní veterinu rozhodně nechci nadávat, mj. vetka odtud jako první vyslovila podezření na panleukopenii...
Co se týče Tomáška, tak jsem to tady taky tehdy psala, ale už jsou to 3 roky, takže si to možná nepamatujete. Sehlalo mu asi srdce, které měl dost vážně nemocné a od něj kolabovaly ostatní orgány. Bylo "super" cítit pod rukama jak postupně umírá. Na to nikdy nezapomenu.
Kocourci jsou krásní a nechci nijak paní urazit, ale neznám ji. Já už vidím FIV a FeLV a nemocné zažívání a srdce a kde co. Po tom co jsme v posledních letech zažili je ten strach tak neskutečně obrovskej.... Jsou opravdu nádherní, ale uf.
Na papírový jsem jen tak zněžně koukla a je to samá britka. A tu nechci, protože ti jsou geneticky hodně zatížení na nemocné srdce.
Chtěla bych kočičku, ale ten strach je moc velkej, že nevím co s tím.....
Uživatel s deaktivovaným účtem

Tina125
napsal(a):
Co se týče Tomáška, tak jsem to tady taky tehdy psala, ale už jsou to 3 roky, takže si to možná nepamatujete. Sehlalo mu asi srdce, které měl dost vážně nemocné a od něj kolabovaly ostatní orgány. Bylo "super" cítit pod rukama jak postupně umírá. Na to nikdy nezapomenu.
Kocourci jsou krásní a nechci nijak paní urazit, ale neznám ji. Já už vidím FIV a FeLV a nemocné zažívání a srdce a kde co. Po tom co jsme v posledních letech zažili je ten strach tak neskutečně obrovskej.... Jsou opravdu nádherní, ale uf.
Na papírový jsem jen tak zněžně koukla a je to samá britka. A tu nechci, protože ti jsou geneticky hodně zatížení na nemocné srdce.
Chtěla bych kočičku, ale ten strach je moc velkej, že nevím co s tím.....
Koukněte se na inzerci a vemte si od někoho normální kotě evropské kočky ze zahrady, žádné útulky. Já mám od začátku září kotě Damiána bílorezavého, taky dovezeného o pár obcí dál, je z bazoše, je to skvělý kocourek, hraje si, má krásnou srst, chytá myši a je žravý (takový lev to je-měsíc staré kuře velikosti křepelky se v něm ztratí na posezení včetně kostí ).
Musíte se jít na něj před odběrem podívat, jak se má, třeba i vícekrát, ať vidíte, do čeho jdete.
V okolí Brna seženete. Teda záleží, jaké máte barevné preference, co chcete za pohlaví aj.
Jestli bude kočka jednou nemocná nebo zdravá, je ve hvězdách (daleko spíš zdravá, když jde o obyčejnou), ostatně kočku můžete při nálezu chronického onemocnění nechat utratit. Příroda se s tím taky nemaže.
Tina125
napsal(a):
Jo a můžu se ještě zeptat u jaké doktorky jste na Jihlavské byla? A jakou jste si teď našla? Klidně do zpráv jestli to nechcete psát veřejně.........
Nas Jihlavské jsem hodně chodila k dr. Halaszové. A na netu jsem si našla paní dr. Černou, ordinuje i v Tišnově. Jezdila ke mně domů, když nemohla, poslala kolegyni, sehnala protilátky proti panleukopenii... Cenově přijatelná, extrémně hodná a empatická!
"Conii" znám, to už jsem psala, možná by to za zeptání se stálo. Mně se strašně moc líbí ten hezky vybarvený mourek, tuším je na druhé fotografii. Snad se "Conie" nebude zlobit, když napíšu, že se jedná o majitelku CHS a chovatelku, blíže nebudu specifikovat bez svolení. To je jen takové ujištění, že by nebrala nějaká koťata z množky, apod.
Brno a jeho blízké okolí volíme kvůli tomu, že nemáme auto a dopravníma prostředkama by to tvrvalo až příliš dlouho a to by bylo pro kotě moc stresující.
Samozřejmě nemluvím o tom, že jednou bude kočička potencionálně nemocná, ale o tom, aby to kotě nebylo nemocné hned, tak moc jak byl Tomášek.
Takže to jste chodila ke stejné doktorce jako my........