Etija

XXX.XXX.81.131
Zdravím, máme s přítelem problém a už nevíme, jak ho řešit... Jsme celí zoufalí.
V srpnu jsme si pořídili rok a půl starého kocourka z ulice. Je kastrovaný. Je velmi společenský a samotu zvládá špatně, když jsme ho nechali doma samotného první týden, vyhrabal mi všechnu hlínu z květináčů.
S přítelem jsme se shodli, že bychom mu mohli pořídit kamaráda aby se nenudil.
V tu dobu měla naše známá v dočasné péči tříletou kastrovanou perskou kočičku, která byla týraná a my se jí ujali. První setkání kocoura a kočky proběhlo v pořádku, kočka sice syčela, ale kocourek byl opatrný a snažil se na ni být milý a hodný. Byl velice přátelský. Moc nás to překvapilo a těšili jsme se, že až se kočka zabydlí, budou kamarádi. Kočka měla z kocoura a z nového prostředí ze začátku takový stres, že se jí objevila zácpa, nežrala, byla apatická. Proto jsme se rozhodli je mít odděleně, než se dá kočka do pořádku jak fyzicky, tak i psychicky.
No, bohužel to dopadlo tak, že musí být odděleně téměř pořád. Kočička se moc kamarádit nechce, ale kocourek jí nevadí, toleruje ho, když ji nechá na pokoji. Nikdy neútočí, jen mu dává vrčením najevo, že na něj nemá náladu. Jenomže kocour snad její výhrůžky neslyší a absolutně ji přestal respektovat. Stále ji všude pronásleduje, skáče po ní, bezdůvodně se proti ní rozeběhne a srazí ji, kočka je z toho celá zoufalá (kocour má 6 kilo a ona 3). Pokaždé, když se k ní kocour přiblíží, kočička se ho bojí a očekává útok, tak už na něj automaticky vrčí jako medvěd, ale on jakoby neslyšel.
Došlo to už do takové míry, že když jsou přeci jen chvíli puštění, kocour jí leze do jejího zachudku i když před minutou vykonával potřebu ve svém (dokonce když jde kočka na svůj zachudek, musí okamžitě za ní, lehne si před vstup k zachudku a kočka pak nemůže ven), neustále jí žere její žrádlo a musí lézt všude, kde je ona, zalehává její oblíbená místa a pořád ji utlačuje, takže kočička nakonec končí zalezlá pod postelí (přitom místnost s postelí je výhradně její teritorium, tráví tam většinu času). Přitom ona by se jeho zachudku ani misky nedotkla, je moc poslušná, ale ten raubíř ji dohání k šílenství. V naší konverzaci s přítelem padlo i slovo kočičí šikana. Štve snad kocoura, že si s ním kočka nechce hrát a proto ji nápadá?
Obě kočky mají dostatek podnětů, hrajeme si s nimi pravidelně, oba mají přístup ven. Jenomže on jí nedá pokoj ani venku. Když se dlouho nevidí, pozdraví se, očichají, ale po 10 minutách to kocoura zas popadne a napadá ji. Kočka před ním často utíká, uhýbá mu, nechce konflikt, ale bojí se ho.
Kocour si je vědom svého špatného chování, protože když chceme do konfliktu zasáhnout, utíká před námi a je agresivní i na nás. Když ji napadne hodně, na chvíli ho za trest zavřeme, ale když ho opět pustíme, vůbec se nepoučí.
Nevíte, čím by to mohlo být způsobeno? Nemáte s takovým chováním někdo zkušenosti? Jsme už opravdu zoufalí.
Děkuji za všechny odpovědi.
Chtěli jste kamarádku kocourovi?
Dopadlo to špatně, takže jednoho
dát pryč. Kočka žije ve stresu, v šikaně
a může to tak být pořád. To si nezaslouží.
Moje známá zažívá to samé.
Kocour už roky šikanuje její další kočku,
musí je stále oddělovat (pohoda?)
Kočičí přátelství existují. Nejlepší je
pořídit 2 koťata současně.
Kočka zpravidla nesnáší na svém
území další kočku - vetřelce.
Oddělujte je a hledejte kočce nový domov.
Kocour se samozřejmě "nepoučí".
Bála bych se dát domov v bytě, čistě venkovní kočce,
bez možnosti pobytu venku. Některé kočky, zvyklé
i na venek mohou jen v bytě trpět. Snad ne všechny.
Tak šťastnou ruku při řešení. A řešte ...
Etija

XXX.XXX.81.131
rapotacka11
napsal(a):
Chtěli jste kamarádku kocourovi?
Dopadlo to špatně, takže jednoho
dát pryč. Kočka žije ve stresu, v šikaně
a může to tak být pořád. To si nezaslouží.
Moje známá zažívá to samé.
Kocour už roky šikanuje její další kočku,
musí je stále oddělovat (pohoda?)
Kočičí přátelství existují. Nejlepší je
pořídit 2 koťata současně.
Kočka zpravidla nesnáší na svém
území další kočku - vetřelce.
Oddělujte je a hledejte kočce nový domov.
Kocour se samozřejmě "nepoučí".
Bála bych se dát domov v bytě, čistě venkovní kočce,
bez možnosti pobytu venku. Některé kočky, zvyklé
i na venek mohou jen v bytě trpět. Snad ne všechny.
Tak šťastnou ruku při řešení. A řešte ...
Děkuji mnohokrát. Kocour i kočka mají přístup ven na zahrádku, kde se mohou vyblbnout, on ji ale nenechá ani na pokoji ani tam. Když jsou venku, ze začátku si jí nevšímá, ale pak to zase začne, začne ji prohánět, kočka utíká až domů pod postel, kocour letí za ní a rvačka je na světě.
Proč byl ale na ni zprvu tak hodný a kamarádský a najednou úplně otočil o 180°? :(
Chtěla bych ještě říci, že kocour na kočku nevrčí ani nesyčí, možná to bere jako hru, ale kočka je z toho úplně na nervy, už neví, jak by mu řekla, že si hrát prostě nechce a on ji pak takhle psychicky deptá (lezení do zachudku, zalehávání míst,...)
Proč byl ale na ni zprvu tak hodný a kamarádský a najednou úplně otočil o 180°? :(
To neřešte.
Nic nevymyslíte.
Kočka svět vidí jinak než Vy.
Buď dejte 1 zvíře pryč nebo důsledně!! oddělujte.
Taky jsem měla nalezeného kocourka .
Museli jsme oddělovat, i ven chodili na střídačku.
Toho mydlily nejen naše kočky, ale i kocour
odvedle. Takže, když měl jít Fabi ven,
musela jsem chytit a zavřít i toho cizího.
Stejně ho měl nakonec na svědomí on ...
Uživatel s deaktivovaným účtem

"Proč byl ale na ni zprvu tak hodný a kamarádský a najednou úplně otočil o 180°?"
je to zákon akce a reakce
kdyby se ho nebála, byla psychicky silnější, tak si spolu buď budou hrát, nebo ji bude respektovat a nechá ji na pokoji
ona reagovala strachovou agresí a to vyvolalo agresi jeho
ze zamýšlené hry se stal lov
je to zcela normální a ukázkové chování
co není dobře je to, že to necháte rozjet, že ho TO necháte dělat
je třeba zasahovat včas, ale v klidu, a v mnohých situacích to řešit třeba umazlením kocoura, převedením na hru s člověkem
Etija

XXX.XXX.81.131
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
"Proč byl ale na ni zprvu tak hodný a kamarádský a najednou úplně otočil o 180°?"
je to zákon akce a reakce
kdyby se ho nebála, byla psychicky silnější, tak si spolu buď budou hrát, nebo ji bude respektovat a nechá ji na pokoji
ona reagovala strachovou agresí a to vyvolalo agresi jeho
ze zamýšlené hry se stal lov
je to zcela normální a ukázkové chování
co není dobře je to, že to necháte rozjet, že ho TO necháte dělat
je třeba zasahovat včas, ale v klidu, a v mnohých situacích to řešit třeba umazlením kocoura, převedením na hru s člověkem
Většinou, když vidím, že se k ní přibližuje a ona na něj začne vrčet, tak ho od ní odeženemu. Ale když přijde k útoku a jdu je rozdělit, kocour uteče, syčí a ohání se po mně. Zkoušela jsem ho vždy na chvíli zavřít, aby si uvědomil, že když se bude chovat takhle, nebude puštěný, ale s ním to nic nedělá.
Kocour si v takto vyhrocených situacích hrát nechce, je naštvaný a uražený, že ho nenechám. Z jejího zachudku ho tahám furt. Nechci používat fyzické tresty, vím, že by to bylo ještě horší. Snažím se jednat v klidu, nezvyšuju hlas, ale někdy mi opravdu pije krev. :/ Jsou jako malé děti, jen co odvrátím pozornost je problém na světě.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Kocour si neuvědomí, že když "se bude chovat takhle, nebude puštěný". Zvířata tímto způsobem neuvažují. Mysleli jste to dobře, ale nevyšlo to.
Uživatel s deaktivovaným účtem

filosofie není dobrá
útok se nerozhání, útoku se předchází
kocour se neodhání, ale třeba odnese v náručí a "uhuštá".....nebo kočička
snahou nemá být požár hasit, ale předcházet mu
Prostě to nesedlo. V kocourovi chybu nehledejte. Prostě si jen chce hrát a vybít energii, nic zlého z jeho strany v tom není (kdyby jo, tak by už bylo po peršance) ale kočička na to prostě nemá sílu ani energii (fyzicky mu při hrách stačit), je jí to nepříjemné a cítí se v ohrožení. Kocour to tak ale prostě nepochopí, "není k tomu naprogramovaný" a veškerou vaši snahu bránit konfliktu (z jeho strany hře) bere jen jako nepochopitelnou buzeraci z vaší strany.
Kocourek je z ulice, kde vždy přežili a geny předali ti přirozeně odolnější, energičtější, vitálnější. Naproti tomu šlechtěná peršanka je v tomhle už dost utlumená. Navíc se jedná v minulosti týrané zvíře, takže i její sebevědomí na tom může být dost mizerně a netroufá si.
Kocourek bude časem určitě klidnější (teď je v rozpuku mladické bujarosti), ale natolik, že spolu budou za pár let vycházet už v pohodě, bych rozhodně nesázel.
Za mě - jedna číča musí pryč. Případného parťáka k zůstavší volit, aby cca velikostně a množstvím energie odpovídal (a dokonce ani to ještě není zárukou pohodového soužití).
sharingan
napsal(a):
Prostě to nesedlo. V kocourovi chybu nehledejte. Prostě si jen chce hrát a vybít energii, nic zlého z jeho strany v tom není (kdyby jo, tak by už bylo po peršance) ale kočička na to prostě nemá sílu ani energii (fyzicky mu při hrách stačit), je jí to nepříjemné a cítí se v ohrožení. Kocour to tak ale prostě nepochopí, "není k tomu naprogramovaný" a veškerou vaši snahu bránit konfliktu (z jeho strany hře) bere jen jako nepochopitelnou buzeraci z vaší strany.
Kocourek je z ulice, kde vždy přežili a geny předali ti přirozeně odolnější, energičtější, vitálnější. Naproti tomu šlechtěná peršanka je v tomhle už dost utlumená. Navíc se jedná v minulosti týrané zvíře, takže i její sebevědomí na tom může být dost mizerně a netroufá si.
Kocourek bude časem určitě klidnější (teď je v rozpuku mladické bujarosti), ale natolik, že spolu budou za pár let vycházet už v pohodě, bych rozhodně nesázel.
Za mě - jedna číča musí pryč. Případného parťáka k zůstavší volit, aby cca velikostně a množstvím energie odpovídal (a dokonce ani to ještě není zárukou pohodového soužití).
Tak tak, souhlas. Ono málokdy si dvě kočky spolu suprově sednou (nemám na mysli sourozence), spíše se tolerují. V případě zadavatelky ani to ne. Nemá smysl tresty typu zavření kocoura, aby si "uvědomil", co provedl. Nic si neuvědomí, maximálně nechápe, proč jej zavíráte... Jediné řešení, pokud zadavatelka nechce do konce života oddělovat, je dát jednu kočku pryč. A ano - je to šikana kocoura. I když ne významově tak, jak ji známe od lidí. Kocour prostě kočce škodí a ta si to nezaslouží. Už si toho pravděpodobně zažila dost! Navíc je velmi malá (3kg...?).
maarn

XXX.XXX.110.141
Souhlasím s většinou toho, co už bylo napsáno. Ale osobně bych nad nimi ještě nelámala hůl a nedávala bych zatím nikoho z nich do jiné domácnosti. Kocourek totiž určitě také žárlí. To, že je agresivní už i na vás znamená, že nemáte úplně jeho důvěru a zhoršujete vaše vztahové problémy (myslím lidi x kocour) ještě tresty, zavíráním. On byl na ulici, pak u vás našel domov, měl vaši péči a lásku, pak se najednou měl začít s někým dělit, chtěl to i zkusit, kočička se ale bála... Skončilo to tím, že on je za toho zlého. Ale on není zlý. Máme s přítelem 5 koček z ulice a vím, že kočičí láska k lidem a vděčnost opravdu existuje, navzdory všem vtipům o kočkách. Nejste pro něj jen zdrojem obživy a tepla, jste i JEHO LIDI. Netrestejte ho. U koček to ani nezabírá, tomuto způsobu myšlení rozumí spíš psi (i tam jsem ale proti trestům). Zkuste mu projevit víc lásky a pochopení. Jim oběma. Nepeskujte ani jednoho za chyby, které jsou podružné, jen říkejte jasné NE, když jsou chyby zásadní nebo ohrožující. Mluvte s nimi, vysvětlujte. I když nebudou rozumět slovům, chlácholivost vašeho hlasu je uklidní, ocení ten kontakt. Kočky z ulice (jedna byla týraná určitě, u kocourka nevíte?), potřebují větší trpělivost, mají už často za sebou i hodně zlého a k zvládnutí soužití s člověkem nebo dalším zvířetem potřebují hodně času a vaší tolerance, postupovat po malých krůčcích a hlavně nepřidávat stres ještě i od vás. Je tam i odlišný temperament, i proto by nikdo z nich neměl být zavřený, aby měli možnost se nějak vyřádit i venku.
Kočky jsou zvědavé, musí strčit hlavu a čenich všude. Tedy i do záchůdku a misky, které nebyly primárně určeny jako jejich osobní. I když ten váš čičák už tohle teď možná dělá schválně (?)... Tam jste došli, ale třeba tam nemusíte zůstat.
Jestli je máte rádi oba dva, tak to s nimi ještě zkuste, nic totiž není nemožné. Pokud ne nebo se na to necítíte, tak toho, který vám nepřirostl k srdci, dejte radši nějakému dobrému člověku.
Já osobně si myslím, že dvě ruce stačí na hlazení dvou koček ;-).
Držím vám palce a vašim kočičkám taky.
Etija

XXX.XXX.81.131
Děkuji všem za odpovědi. Ještě to zkusíme. Včera byli chvilku puštění a nezlobili, tak snad... Kocourka se snažíme vyblbnout aby pak neotravoval kočku, ale buďto se mu zrovna moc hrát nechce nebo se mu všechna energie hned vrátí, když ji vidí. Zkoušeli jsme ho "uhuštat", ale spíš než jsme ho uklidnili, tak se ještě víc vztekne. Pokoušeli jsme se i více věnovat jemu aby nežárlil, koupili jsme mu kšíry na procházky, aby se trochu více unavil a neměl tolik energie, ale stále bez výsledku.
Přítel ani nechce slyšet, že by jeden z nich měl jít pryč z domu. Oba dva je má velmi rád, hlavně kocourka. Chceme to ještě zkusit... Ale kdyby k tomu opravdu došlo, musel by pryč právě kocourek. Je nebojácný, velmi rychle se všemu přizpůsobí (nové rodině), kamarádí se s každým, i s cizí návštěvou, ale kočka je na nás výhradně závislá, věří jen nám a ohledně nových a cizích věcí je vždy opravdu velmi nervózní a má pak zdravotní problémy. Mnoho lidí by s ní tu trpělivost nemělo...
Přítel tvrdí, že ani jeden z nich pryč nepůjde, že jsme se jich neujali proto, abychom je pak dávali pryč, ale já chci, aby byli spokojení a aby jim bylo dobře.. a pokud je bude jejich společné soužití takhle stresovat, tak spokojené životy opravdu mít nebudou. :/
maarn

XXX.XXX.110.141
A jak dlouho je máte u vás oba dva? Psala jste, že kocourka od srpna, odkdy kočičku? Může to někdy trvat opravdu dlouho, jednomu našemu kotěti trvalo hnedle půl roku, než se nechala opravdu pohladit, pořád uskakovala, prohýbala se, utíkala pryč. Už jsme taky nevěděli, jak na ni, jak jí vůbec vyšetří na veterině, když na sebe nenechá sáhnout... Dnes v 11 měsících je docela i mazel. Ale museli jsme na to nenásilně a postupně, nejdřív jsem jí učila jíst oblíbený pamlsek z ruky, aby si fyzický kontakt se mnou spojila s něčím příjemným, pak ji jen krátce pohladila, když usínala... Přítel se na ni bál sáhnout donedávna, že prý uteče :-). Ale už jsou kámoši. Někdo si myslí, že stačí dva týdny a kočka si zvykne, už jsem se s tím názorem setkala. A že kočku venkovní můžete klidně úplně zavřít v bytě, protože na to si zvykne taky. Není to ale pravda. Mají pak většinou problémové chování.
Taky jsme řešili konflikty mezi kočkami, i když ne tak silné, jako u vás. Dodnes jedna na ostatní někdy bezdůvodně prská, zasedává menším kočkám vchodové dveře, aby nemohly do bytu, občas se pohlavkují při jídle a vystrkují od misek (i menší ty větší), kocouři zase lezou kočkám pod zadek, když jdou na kočičí WC a očichávají je. Zasáhneme, slabšího v té konkrétní chvíli chráníme, ale jinak to bereme prostě jako normální, oni si totiž zatím ještě ani jednou nijak neublížili a ani nemáme pocit, že by si opravdu ublížit chtěli. Jen mají různé osobnosti, potřeby, myslí a jednají jinak, než my. Někdy je prostě vyženeme ven na dvůr, ať si to srovnají. Vůbec se tam ale neperou, jdou si každá po svém.
Pak ta prskající leží najednou s jinou na kupě a čistí si vzájemně uši. A to byla zpočátku taky zalezlá snad měsíc pod postelí a vylezla, jen když tam nikdo další nebyl.
Z toho, co píšete, mi přijde, že váš kocourek krom toho, že zřejmě žárlí, je opravdu společenský a chce si s kočičkou hrát a stojí o její přítomnost, ale protože ona se bojí nebo nejeví zájem, kocour nakonec reaguje dvojnásob špatně. Házeli vám někdy kluci pavouky za krk, když jste byla někde v počátcích puberty? Dávali napínáčky na židle? On je to totiž vlastně taky projev zájmu, i když to tak nevypadá. Myslíte, že by jí opravdu chtěl nebo mohl ublížit? Nebo už jen neví, jak na ni?
A kočičce se objevili zdravotní problémy až u vás nebo je mohla mít už i dřív?
Vím, spousta otázek, určitě si je taky pokládáte, jinak byste to vůbec neřešili a nikam ani nepsali. Nechci si hrát na kočičího psychologa nebo odbornici na kočky, vlastně jsem původně hledala diskuzi o BARFu, ale náhodou jsem narazila na váš problém, který mě oslovil, protože to tápání velmi dobře známe, nějak mi to nedalo a výjimečně jsem se i vmísila...
Etija

XXX.XXX.81.131
Dobrý den maarn, kocourka máme od srpna a kočičku jsme si pořídili hned 10 dnů poté, takže si myslím, že za ty dva týdny si na nás zase tak moc nezvykl, aby byl hned nějak hodně teritoriální, těch 10 dnů se rozkoukával.
Kočička je na nás velice hodná a mazlivá, jen se kocoura bojí, jelikož ze svých zkušeností ví, že když se k ní kocour přiblíží, tak v 90% po ní skočí.
Zda kočička měla zdravotní problémy už dřív nevím, ale je to stresařka a její problémy se pak mohou projevovat třeba tím, že nežere, má zácpu a nechodí na zachudek, je apatická, ale jinak je podle veta zdravá, jen špatně snáší stres kvůli své minulosti.
Zrovna dnes byli puštění na zahrádce, všechno vypadalo v pořádku, když se uviděli, tak se pozdravili a každý si hleděl svého (kocourek rád chytá mouchy a vosy, takže se hned vydal na lov). Kočka ho toleruje pokud jí dá pokoj, takže byla opodál a očichávala kytku když najednou se proti ní kocour zničehonic rozeběhl a skočil po ní, a ona opravdu nemá takovou sílu aby mu to oplatila, má 3 kila a kocour 6, takže začala utíkat domů, kocour letěl plnou parou za ní a nějak se mu podařilo ji odhodit tak, že se třískla o dveře. Myslím si, že on jí nechce schválně ublížit, ale jistým způsobem pro ni může být nebezpečným. Když ho sledujeme při hře, hraje si vždy velmi hrubě až agresivně.
maarn

XXX.XXX.110.141
Aha, myslela jsem, že kočičku jste ke kocourkovi pořídili až např. několik měsíců poté, co vám připadalo, že se cítí sám, proto jsem psala o té žárlivosti. Ale vzali jste si je téměř zároveň, dvě cizí kočky s ne úplně šťastnou minulostí do cizího prostředí
Taky jsem vyrozuměla, že kocour je milý a společenský, jen špatně reaguje na strach a odmítavé chování "nové parťačky". Dle poslední informace mi ale přijde nevypočitatelný a má problémové chování. Navíc kastrovaný kocour takhle agresivní? To mi taky přijde divné. Jenže vy nevíte, proč je takový a nikdo vám to tu nepoví a nemůže rozhodnout za vás, jestli si je oba nechat nebo jednoho dát jinam. A jediné, co se v tomto případě dá poradit je, abyste se obrátili na nějakého odborníka, který je uvidí "v akci".
Jinak podmínky pro bydlení koček máte výborné, byt nebo dům se zahradou (volným výběhem) je určitě snem každé z nich.
Uživatel s deaktivovaným účtem

A co pozvat si tu paní z pořadu Kočka není pes? Ta by asi lépe dovedla říct, jestli to má smysl nebo ne, a jak na to... :)
maarn

XXX.XXX.20.242
Snažila jsem se tu od začátku říct, že to má smysl. Ale když se hledají pořád nějaká "ale"... Je mi líto toho kocoura. Sotva si někde zvykne, má být odejit, ale nikdo nezkouší pochopit, proč na kočku útočí a co se v něm děje. Kočička je míň problémová ve vztahu páníčkům, takže je vlastně jako by v pohodě. Když jejich páníčci sami neví, jak dál a říkají si o pomoc, měli by kontaktovat někoho, kdo ví víc. Odborníci v oblasti psychologie zvířat bývají někdy i přidruženi u veterinárních ordinací. A nejhorším vygooglit někoho takového snad proboha taky není nad lidské síly nebo ano???
Když bude mít vaše zvíře zdravotní problémy, taky ho vezmete k veterináři. Nebo ho snad "pošlete dál," protože jsou s ním nečekané problémy?
Etija

XXX.XXX.81.131
Ano máme v plánu kontaktovat odborníka, jen jsem se tu chtěla poptat lidí, kteří mohli mít stejný nebo podobný problém a jak to například řešili.
maarn
napsal(a):
Souhlasím s většinou toho, co už bylo napsáno. Ale osobně bych nad nimi ještě nelámala hůl a nedávala bych zatím nikoho z nich do jiné domácnosti. Kocourek totiž určitě také žárlí. To, že je agresivní už i na vás znamená, že nemáte úplně jeho důvěru a zhoršujete vaše vztahové problémy (myslím lidi x kocour) ještě tresty, zavíráním. On byl na ulici, pak u vás našel domov, měl vaši péči a lásku, pak se najednou měl začít s někým dělit, chtěl to i zkusit, kočička se ale bála... Skončilo to tím, že on je za toho zlého. Ale on není zlý. Máme s přítelem 5 koček z ulice a vím, že kočičí láska k lidem a vděčnost opravdu existuje, navzdory všem vtipům o kočkách. Nejste pro něj jen zdrojem obživy a tepla, jste i JEHO LIDI. Netrestejte ho. U koček to ani nezabírá, tomuto způsobu myšlení rozumí spíš psi (i tam jsem ale proti trestům). Zkuste mu projevit víc lásky a pochopení. Jim oběma. Nepeskujte ani jednoho za chyby, které jsou podružné, jen říkejte jasné NE, když jsou chyby zásadní nebo ohrožující. Mluvte s nimi, vysvětlujte. I když nebudou rozumět slovům, chlácholivost vašeho hlasu je uklidní, ocení ten kontakt. Kočky z ulice (jedna byla týraná určitě, u kocourka nevíte?), potřebují větší trpělivost, mají už často za sebou i hodně zlého a k zvládnutí soužití s člověkem nebo dalším zvířetem potřebují hodně času a vaší tolerance, postupovat po malých krůčcích a hlavně nepřidávat stres ještě i od vás. Je tam i odlišný temperament, i proto by nikdo z nich neměl být zavřený, aby měli možnost se nějak vyřádit i venku.
Kočky jsou zvědavé, musí strčit hlavu a čenich všude. Tedy i do záchůdku a misky, které nebyly primárně určeny jako jejich osobní. I když ten váš čičák už tohle teď možná dělá schválně (?)... Tam jste došli, ale třeba tam nemusíte zůstat.
Jestli je máte rádi oba dva, tak to s nimi ještě zkuste, nic totiž není nemožné. Pokud ne nebo se na to necítíte, tak toho, který vám nepřirostl k srdci, dejte radši nějakému dobrému člověku.
Já osobně si myslím, že dvě ruce stačí na hlazení dvou koček ;-).
Držím vám palce a vašim kočičkám taky.
Krásně napsáno!
maarn

XXX.XXX.110.141
Etija, zkuste ještě mrknout na tento článek nebo web obecně, občas jsou tam k nalezení dobré rady, možná se v něčem poznáte.
Pod článkem je taky přímo kontakt na kočičí poradnu, pokud ještě nemáte sami nikoho vytipovaného, ty ceny za případnou odbornou konzultaci jsou podle toho, co uvádějí, v pohodě. Osobní zkušenost s nimi nemám.
Vaše situace není úplně jednoduchá, chci pomoci, ale ne být v pozici soudce.
https://www.holidaycat.cz/agresivni-kocka-co-zpusobuje-agresi-u-kocek-a-jak-to-resit/
maarn

XXX.XXX.110.141
Jo a na uklidnění většiny koček zabírá catnip (šanta kočičí) - ve sprejích, v hračkách, jídle, pěstovaná na zahrádce. Dost je tím zpacifikujete, např. sprejem, který stříknete poblíž kočky, začnou být vláčné, v pohodě a otírat se o postříkané místo. Je to naprosto nenávykové.
Etija

XXX.XXX.128.16
Děkuji moc.
Kočičky mají hodně věcí se šantou, mají polštářky, hračky, dokonce ji i pěstuji, ale zdá se, že to na ně až tak nezabírá. Děkuji za článek, hned si jej přečtu.
Uživatel s deaktivovaným účtem

u nás"jede" kozlík, ne šanta
a ne, není to zázračný lék, ale v daném okamžiku odvrátí pozornost a tudíž zabrání i potencionálnímu napadení
Jak tu někdo výše psal o pořadu Kočka není pes. V jednom z dílů poslední řady byl podobný případ, paní měla víc koček v bytě, myslím, většinou nalezené, kocour tam šikanoval slabší kočičku, dokonce tak, že jí paní musela nosit a hlídat na záchodku. Dopadlo to dobře, jedná z rad, na kterou si vzpomínám, byla o tom, nikdy nemít krytý záchodek. Ale asi by to chtělo skouknout celé.
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
u nás"jede" kozlík, ne šanta
a ne, není to zázračný lék, ale v daném okamžiku odvrátí pozornost a tudíž zabrání i potencionálnímu napadení
U nás to stejné. Šanta ostentativní nezájem, kozlík - kočky se můžou zbláznit, mj. slintají jak u vztekliny.