Dobrý den,
Ráda bych se zeptala na rady a zkušenosti se stěhováním kočky, jak dlouho si zvykaly a jestli vůbec.
Naše kočička je 7 let stará, je velmi bázlivé povahy. Boji se mužů (není na ně zvykla), celkově cizích lidí, ale na ženy si zvykne lépe, mikrovlnky, vyndavaní nádobí z myčky, koštěte a vysavač asi nemusím ani zmiňovat. Přestěhovala jsem se k příteli, ale i s ní, protože je na mě hodně fixována a starám se o ní jenom já. Když je doma jen s mamkou moc nežere, jen leží a je taková apatická prý.
Přivezli jsme ji včera odpoledne. Cestu autem zvládla super. Když jsme ji přivezli domů vlezla pod postel. Když jsme ji dali k nám do obýváku po nějaké době vylezla a prozkoumávala, o to víc večer když jsem "spali". Myslela jsem si teda, že si to tam všechno prošla, když celou noc až do 7 do rána vše prolézala. Ale pak sem ji našla pod postelí a třásla se. Problém je, že když se sní zavřu sama do obýváku a dám jí oblíbenou kapsičku začne prozkoumávat, ale jak přijde přítel jde se schovat a boji se. Když leží a koukame na telku spolu, zase vyleze a prozkoumáva.Boji se ho hlavně když se pohybuje, u nás doma, ale už se ho skoro vůbec nebála. A já mám strach, se, že si nidky nezvykne. Ustrašená je od malička a to jsme na ni s mamkou vždycky byly hodné. Možná si zažila něco jako kotě (našli jsme ji u silnice) a nese se to s ní dál. Nevím tedy, jestli by nebylo lepší ji nechat u mamky, ale rve mi to srdce ji takhle opouštět, ještě když vím, že je tam smutná beze mne. Je to teď takové buď kočka nebo přítel. Protože ona v mém životě je už tak dlouho a nezaslouží si nic špatného.
Syrové jsem zkoušela, doma ho sní, tady nechce, ani třeba granule jen ty kapsičky .....
Na netu jsem hodně četla kozlík lékařský, proti stresu u koček, tak jsem jí dala dvě kapky, vylezla z úkrytu a teď spinká. Myslím, že největší problem bude ten přítel, se mnou samotnou tady takový strach nemá, ale jak píšete, řeknu mu ať ji nechá a uvidíme 🙂
Dobrý den,
taky máme doma plašanku, která má ráda jenom mě. Na manžela si zvyká už rok. Nejdřív se ho strašně bála, ale teď před ním zdrhá jen když se na ni manžel dívá a jde směrem k ní. Když se dívá jinam a jde jejím směrem, kočka nezdrhá. Při jídle se mám nasáčkuje pod stůl a o manžela se otírá. Bere si od něj jídlo z ruky a nechá se i pohladit, dojíme a zase před ním zdrhá.
Časem si určitě zvykne i ta vaše plašanka. Teď na ni bylo těch změn hodně, ale postupně se to bude určitě zlepšovat. Držím pěsti.
Když se ke mně stěhoval přítel, tak jsem taky měla velkou plašanku. Byla pořád zalezlá v domečku. On si vždycky sedl na sedačku a tiše na ni mluvil. Nesnažil se jít k ní a ani na ni sahat. Jen na ni mluvil a ona postupně začala vycházet ven až mu vlezla na klín a pak byli velcí kámoši. Ale on je velký milovník koček, tak to možná vycítila.
A byla hodně velká plašanda. Když jsem se s ní před tím stěhovala já, tak úplně přestala baštit. Musela jsem jí rozjídat za pomocí takovýho "blatíčka" od Royal Canin. Myslím, že to bylo Convalescence Support. a to dost pomohlo.
Díky moc, na to papání se určitě kouknu 🙂 mě to bylo vždycky hrozně líto, že je tak plachá, ale vidím, že je to asi u domácích kočiček normální protože máme ještě jednu, ale ta je "venkovní" napůl a jde do prvního patra k dědovi jen když se jí chce (což je hlavně v zimně samozřejmě ) a tu jen tak nic nevystraší, 😀 minule vyhnala ze zahrady sousedovic psa 😀 ale zároveň je více mazlivá...holt každá kočka je asi osobnost jak se říká