Heduna

XXX.XXX.92.100
Dobrý den,
možná se vám můj dotaz bude zdát divný, ale jsem v takovém rozpoložení, že si nemůžu pomoct a ráda si přečtu názory jiných.
Bydlíme na vesnici, v podstatě na samotě, v domě s velkou zahradou, ale zároveň u silnice, která není ultra frekventovaná, ale auta tu zkrátka jezdí. Máme 5 let psa a o prázdninách se nám naskytla příležitost vzít si kocourka, tehdy asi tříměsíčního, kterého se majitelům nedařilo udat.
I když jsem si myslela, že jsem spíš "psí člověk" ukázalo se, že kocour je skvělý, dobře vycházel i se psem, prostě mazlíček, který byl, stejně jako pes, tak půl času uvnitř v domě a půl času venku. Obvykle jsem ho pouštěla ven přes den a v noci, pokud se nevrátil sám, jsem ho někde vypátrala, aby byl uvnitř a já mohla v klidu spát. Pobíhal po zahradě, ale i mimo pozemek, tomu u nás asi nepůjde zabránit. A zároveň, byť s vědomím rizika, jsme se shodli, že držet kočku uvnitř, když se může proběhnout venku, by bylo trápení. Ale pravidelně se vracel, chvíli po zavolání, když se chtěl pomazlit nebo se prospat na gauči nebo když měl zkrátka hlad. Takže se většinu času "motal" někde v okolí. Pracuju v této době (a částečně i v běžném režimu) z domova, takže jsem se zvířatům mohla věnovat a měla o nich přehled. A ona mi na oplátku zlepšovala dny v pandemii, to sobecky přiznávám.
Všechno v pořádku vycházelo až do včerejška, kdy jsem kocourka našla mrtvého. Srazilo ho auto, nedaleko, pravděpodobně nijak netrpěl, ale je to pro mě je to obrovská rána. O tom riziku jsem věděla, ale tím, že se pravidelně vracel, jsem už tak nějak počítala, že v tom "umí chodit", i když samozřejmě nic není absolutní. Vím o lidech ve vesnici, kteří mají venkovní kočku 10 let, moc se o ni nezajímají a mají štěstí, že se jí nic nestane. A naopak - i když jsem se snažila, aby se nic nestalo, nezabránila jsem tomu. Kocour se u nás měl skvěle, nikdo ho nedržel pod zámkem, ale zkrátka měl krátký život.
A já teď řeším, co teď. Vím, že je to čerstvé a že to bude lepší, ale po té zkušenosti vím, že mít kočku je super věc. O dost víc super, než by mě kdy napadlo, vážně ty měsíce s ním byly perfektní. Zároveň si ale říkám, jestli je fér si pořídit jinou kočku (samozřejmě nějakou opuštěnou z útulku nebo kotě, se kterým by to jinak třeba špatně dopadlo - i když to asi není omluva, že by takové zvíře mělo menší "hodnotu") s vědomím, že se to může (ale nemusí) opakovat. Jestli je fér jí nabídnout jí poskytnout super péči i majitele za cenu toho, že se něco může stát. Nebo jestli je fér kočku, která si může poskakovat venku se psem a lovit si myši, držet zavřenou doma.
Když teď vidím, jak je to tu bez kocoura smutné, vím, že bych byla moc ráda, kdyby se tu nějaká kočka objevila, ale přemýšlím, jak moc je ode mě sobecké to chtít.
No nevím, asi se z toho potřebuju jen vypsat někomu, kdo mě třeba pochopí, ale sebralo mě to strašně, tak budu ráda, když někdo zareaguje. Nepotřebuju asi číst nadávky nebo odsudky, spíš vědět, jak by uvažoval někdo další.
Moc děkuju!
Měla jsem naprosto totožný režim, jen kočky dvě(a původně i dva psy) I s tou cestou. Bohužel kočička nám umřela na rakovinu a do dvou měsíců byla nová. Kocour už 10letý, celou dobu, i s první kočkou přes tu cestu chodil. Tady mladá, je pošuch, s ní to zřejmě taky dobře nedopadne. Nedává pozor, respective přeběhne přes cestu, kde jede auto jednou za čas naproti, kde je náš pozemek také. Stojí tam stavební buňka. A ona pako, jak slyší nějaké auto, místo toho, aby čučela zalezlá za tou buňkou se snaží rychle přeběhnout zase k baráku. Myslím si, že na tohle dojel kocour. On byl vždycky takový rozvážný kliďas. Mladou tam naučil chodit on, ale myslím si, že ona bl.bka vypálila a on se nechal strhnout. Ona to stihnula....on už ne. Našla jsem ho za 5 dní zraněného, bohužel měl těžce poškozené srdíčko a už se s tím nedalo nic dělat. Do 3týdnů jsem koupila nového kocourka. Už z důvodů, že pes je na hranici dožití a kočička by tu zůstala sama. Nového psa nepořídím, v nejbližší době určitě ne, z více důvodů. Ale neuměla jsem si představit, že bych už neviděla svou kočičku. I z toho důvodu je to Gucci II. a je naprosto stejná, jako první Gucci. Vím, že to Gucci není a nikdy nebude stejná, nebude se chovat stejně, ale vypadá stejně a moje hlava to vytěsňuje, že je to prostě pořád Gucci. Kocourka muž stejného nechtěl v žádném případě, nechtěl ho(stejně jako vy) nahradit. Tak je jiný, první byl Leon, tohle je Viktor. Ale je zlatý a dělá nám zase jen radost. To, že jeden z nich skončí pod autem, mě straší dnes a denně, ale doma bych je mít nedokázala, když vidím, jak jsou venku šťastní. A to přesto, že jsou to papírové britky, přesto to riskuju. Takže jestli vám strach dovolí pořídit si kočinu novou, nevyčítejte si. Já mám obří zahradu. Zleva, zprava je ještě pole. Vyhrabané díry pod plotem neustále zadělávám, ale lišák nebo zajíc pořád vyhrabávají nové. Brány jsem po nehodě Leonka zadrátovala, no Gucci se naučila skákat přes zeď Trnu, kdy to naučí mladého Viktorka
Heduna

XXX.XXX.92.100
Děkuju za reakci. My jsme si kocourka brali jako venkovního, než k nám přišel, byl se sourozenci a maminkou jen venku. Až u nás to bylo půl napůl. A přesně - bylo vidět, jak je spokojený, lezl po stromech, lovil, skákal do keřů. Já myslím, že i kdybychom se hodně snažili, tak tomu, aby se vydal ven za hranice pozemku, zabránit nešlo. A ani do budoucna nepůjde - už kvůli stromům, kočky jsou mrštné. A pošuk to právě nebyl, že by se zmateně motal na silnici. S auty už se určitě potkat musel, takže se včera buď řidič nedíval, nebo mu kocour skočil do cesty v zápalu lovu, to už bohužel nezjistíme. Ale najít ho zraněného a nemoct ho zachránit, to je snad ještě horší varianta :(
Já se trochu za tu myšlenku, že bych chtěla další kočku, stydím, ale když se zpětně ohlédnu, jak moc kocour rozzářil domácnost, tak to tak prostě cítím. Říkám si, že pokud by to bylo nějaké nechtěné kotě nebo i opuštěná větší kočka, pořád se u nás bude mít fajn, ale možná je to alibismus, protože zkrátka budeme vědět, že to může špatně dopadnout.
Díky moc!
Uživatel s deaktivovaným účtem

Heduna
napsal(a):
Děkuju za reakci. My jsme si kocourka brali jako venkovního, než k nám přišel, byl se sourozenci a maminkou jen venku. Až u nás to bylo půl napůl. A přesně - bylo vidět, jak je spokojený, lezl po stromech, lovil, skákal do keřů. Já myslím, že i kdybychom se hodně snažili, tak tomu, aby se vydal ven za hranice pozemku, zabránit nešlo. A ani do budoucna nepůjde - už kvůli stromům, kočky jsou mrštné. A pošuk to právě nebyl, že by se zmateně motal na silnici. S auty už se určitě potkat musel, takže se včera buď řidič nedíval, nebo mu kocour skočil do cesty v zápalu lovu, to už bohužel nezjistíme. Ale najít ho zraněného a nemoct ho zachránit, to je snad ještě horší varianta :(
Já se trochu za tu myšlenku, že bych chtěla další kočku, stydím, ale když se zpětně ohlédnu, jak moc kocour rozzářil domácnost, tak to tak prostě cítím. Říkám si, že pokud by to bylo nějaké nechtěné kotě nebo i opuštěná větší kočka, pořád se u nás bude mít fajn, ale možná je to alibismus, protože zkrátka budeme vědět, že to může špatně dopadnout.
Díky moc!
Nemáte se za co stydět.
Heduna
napsal(a):
Děkuju za reakci. My jsme si kocourka brali jako venkovního, než k nám přišel, byl se sourozenci a maminkou jen venku. Až u nás to bylo půl napůl. A přesně - bylo vidět, jak je spokojený, lezl po stromech, lovil, skákal do keřů. Já myslím, že i kdybychom se hodně snažili, tak tomu, aby se vydal ven za hranice pozemku, zabránit nešlo. A ani do budoucna nepůjde - už kvůli stromům, kočky jsou mrštné. A pošuk to právě nebyl, že by se zmateně motal na silnici. S auty už se určitě potkat musel, takže se včera buď řidič nedíval, nebo mu kocour skočil do cesty v zápalu lovu, to už bohužel nezjistíme. Ale najít ho zraněného a nemoct ho zachránit, to je snad ještě horší varianta :(
Já se trochu za tu myšlenku, že bych chtěla další kočku, stydím, ale když se zpětně ohlédnu, jak moc kocour rozzářil domácnost, tak to tak prostě cítím. Říkám si, že pokud by to bylo nějaké nechtěné kotě nebo i opuštěná větší kočka, pořád se u nás bude mít fajn, ale možná je to alibismus, protože zkrátka budeme vědět, že to může špatně dopadnout.
Díky moc!
Po ulicích se toulá x koček a mnohé dobře neskončí. Pokud ji nezabásnete doma, tak to riziko je a v dnešní době, s provozem aut a čím dál víc psů - je ještě větší, než bylo kdysi. Berte to tak, že vy děláte maximum pro bezpečnost a hlavně proto, aby byla kočka u vás spokojená. Pokud to nevyjde...alespoň prožila šťastný život. Kocourek je mrtvý a to, že nebudete mít dalšího, mu život nevrátí. On vám to vyčítat nebude a vy na něj vzpomenete s láskou, až tu bude řádit nový(nová)
Heduna

XXX.XXX.92.100
Moc díky.
Já si taky říkám, že existuje spoustu koček, které čekají na domov, kde je budou mít rádi. Ten zajistit umím a udělám to s radostí. Co ale zajistit neumím, je to, jak dlouho bude idylka trvat, no.
Ale představa, že by tu už žádná kočka nebyla, mě teď děsí, ale možná se to zlepší. Tak asi pár dnů počkám a pak to znovu zvážím, protože kolik skvělých momentů ten kocourek zajistil, to ani nejde spočítat :) Navíc v téhle neveselé době.
Já obecně jsem proti volnému pohybu koček venku, ale pořád je velké procento těch, které by bez přístupu ven udělaly z baráku kuličku na dříví. A ne vždy a všude lze zahradu zabezpečit. Vybírejte kotě od kočky, která venku žije. Takové kotě bude mít největší šanci, bude mít základ. Ideálně pak ve vhodnou dobu kastrovat...když s nimi necloumají pudy, jsou ostražitější.
Určitě si ale kotě pořiďte, vypadáte jako super ženská, které záleží na tom, aby se zvířátka měla dobře. Kocourka je mi líto, je to prostě riziko svobodného pohybu.
Ještě když jsem bydlela u rodičů, kočky byly vždy s volným pohybem venku. Průměrný věk dožití se pohyboval kolem sedmi let, když vezmu v potaz i koťata do jednoho roku. Ale rodiče bydlí kousek od centra stotisícového města. Hlavní silnice hned kolem baráku. Mamka si pořídila jen jednu kočku ..všechny ostatní ji házeli na zahradu lidi, co se koťat zbavovali. A ona žádné z nich nedokázala vyhodit. Všechny krmila, poskytla veterinární péči, očkování, odčervení. Občas se některé kočce ve smečce nelíbilo, tak si našla domov sama (prostě se nasáčkovala k někomu z okolí ).
Takže hlavu vzhůru, i venkovní kočka může žít dlouhý život.
Heduna

XXX.XXX.92.100
Moc všem děkuju za reakce. A vážím si toho, že jsem nedostala za uši.
Ano, zvířata beru jako členy rodiny a záleží mi na tom, aby byla spokojená. A zároveň to, že je člověk "vlastní", beru jako velkou zodpovědnost. Kdybych to tak neměla, asi bych si splašila první kotě a nepřemýšlela o tom, co s ním bude. Ale já nechci zvíře jen pro svoji radost.
Ostatně i u tohoto kocourka jsem trochu trnula pokaždé, když šel sám ven, ale vždycky, když už jsem si říkala, že je tam nějak dlouho, tak se vrátil nebo jsem prošla po zahradě a přivolala ho. A věděla jsem, že je rád, že si může běhat. Zároveň si myslím, že to byl kocour, ze kterého by trvalé uzavření uvnitř udělalo protivného frustráta.
Ještě zvážím všechna pro a proti a i to, jestli bych pak novou kočku úzkostlivě nepronásledovala na každém kroku, to pak není dobré ani pro jednu stranu. To, že je tu smutno, protože pejska máme spíš přemýšlivého samotáře, který si vystačí sám se sebou, je jasná věc už teď. Ale nechtěla bych, aby to, že jsem teď smutná, byla jediná věc, která to rozhodne.
Tak ještě jednou děkuju a ať se vám i vašim mazlíčkům daří!
Heduna
napsal(a):
Moc všem děkuju za reakce. A vážím si toho, že jsem nedostala za uši.
Ano, zvířata beru jako členy rodiny a záleží mi na tom, aby byla spokojená. A zároveň to, že je člověk "vlastní", beru jako velkou zodpovědnost. Kdybych to tak neměla, asi bych si splašila první kotě a nepřemýšlela o tom, co s ním bude. Ale já nechci zvíře jen pro svoji radost.
Ostatně i u tohoto kocourka jsem trochu trnula pokaždé, když šel sám ven, ale vždycky, když už jsem si říkala, že je tam nějak dlouho, tak se vrátil nebo jsem prošla po zahradě a přivolala ho. A věděla jsem, že je rád, že si může běhat. Zároveň si myslím, že to byl kocour, ze kterého by trvalé uzavření uvnitř udělalo protivného frustráta.
Ještě zvážím všechna pro a proti a i to, jestli bych pak novou kočku úzkostlivě nepronásledovala na každém kroku, to pak není dobré ani pro jednu stranu. To, že je tu smutno, protože pejska máme spíš přemýšlivého samotáře, který si vystačí sám se sebou, je jasná věc už teď. Ale nechtěla bych, aby to, že jsem teď smutná, byla jediná věc, která to rozhodne.
Tak ještě jednou děkuju a ať se vám i vašim mazlíčkům daří!
Můžu se zeptat, co máte za pejsu? Já jsem hlavně spíš pejskař(zatím, moje ,,mimi" mělo včera 13)
Heduna

XXX.XXX.92.100
Máme adoptovaného křížence - 11 kg a je to pravděpodobně společný "projekt" jezevčíka, kokršpaněla a možná historicky i labradora, jak říkal náš veterinář, proto má asi tak klidnou povahu. V rodině máme labradory s PP, tak jsme o něm taky uvažovali, ale nakonec jsem narazila na opuštěnou černou holčičku s bílou náprsenkou a bylo vymalováno.
Vaše dvojka je super, tak ať prospívají! :)
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
jé, a jedna z mých dvojic je třeba tato :
On Worka nikdy kočky nemusel, když šly moc blízko, tak vrknul. Leonka starého...ten když umřel Berry(druhý pes) tak Leon se nacpal k Worickovi, třeba když byla zima, tak Worka dělal, že ho ani nevidí Gucci II. ho obcházela obloukem od mala, protože na ni pořád vrkal. A teď malý Vikťa, ten s ním vyrůstal v pracovně ráno a na jeho vrkání nedbal, se na Worička upnul a Worka ho už nechává, na něho nevrká a už nevrká ani na Gucci. On Viktěnka ví, že ho nemá otravovat, tak jen přilehne
Nečetl jsem reakce, první dvě třetiny zakládajícího přísp.
Za mě - určitě si kočku pořídit.
Teda dvě kočky. Ideálně dvě koťata, sourozence,
aby se u vás naučila, vyrostla, byla na sebe zvyklá.
Jsou to pak parťáci, víc je vše baví (mi přijde), vyhrají si spolu
a nemusí ani tak moc courat nikam.
Jasně, jsou výjimky, resp. je to individuální.
My měli kohoury i 12-16 let, bydlíme přímo u cesty.
Jedna kočka měla taky 15 let.
A pak jsme měli jednu, která po kastraci chodila na myši na louku za silnicí.
Čtyři roky jí to procházelo a pak to taky nevyšlo.
Už mám další kotě a teď se tu týden ometá zcela nová cizí kočka,
možná, že ji adoptuji, ale musím se zeptat mých stávajících.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.20.51
lesnížínka
napsal(a):
Měla jsem naprosto totožný režim, jen kočky dvě(a původně i dva psy) I s tou cestou. Bohužel kočička nám umřela na rakovinu a do dvou měsíců byla nová. Kocour už 10letý, celou dobu, i s první kočkou přes tu cestu chodil. Tady mladá, je pošuch, s ní to zřejmě taky dobře nedopadne. Nedává pozor, respective přeběhne přes cestu, kde jede auto jednou za čas naproti, kde je náš pozemek také. Stojí tam stavební buňka. A ona pako, jak slyší nějaké auto, místo toho, aby čučela zalezlá za tou buňkou se snaží rychle přeběhnout zase k baráku. Myslím si, že na tohle dojel kocour. On byl vždycky takový rozvážný kliďas. Mladou tam naučil chodit on, ale myslím si, že ona bl.bka vypálila a on se nechal strhnout. Ona to stihnula....on už ne. Našla jsem ho za 5 dní zraněného, bohužel měl těžce poškozené srdíčko a už se s tím nedalo nic dělat. Do 3týdnů jsem koupila nového kocourka. Už z důvodů, že pes je na hranici dožití a kočička by tu zůstala sama. Nového psa nepořídím, v nejbližší době určitě ne, z více důvodů. Ale neuměla jsem si představit, že bych už neviděla svou kočičku. I z toho důvodu je to Gucci II. a je naprosto stejná, jako první Gucci. Vím, že to Gucci není a nikdy nebude stejná, nebude se chovat stejně, ale vypadá stejně a moje hlava to vytěsňuje, že je to prostě pořád Gucci. Kocourka muž stejného nechtěl v žádném případě, nechtěl ho(stejně jako vy) nahradit. Tak je jiný, první byl Leon, tohle je Viktor. Ale je zlatý a dělá nám zase jen radost. To, že jeden z nich skončí pod autem, mě straší dnes a denně, ale doma bych je mít nedokázala, když vidím, jak jsou venku šťastní. A to přesto, že jsou to papírové britky, přesto to riskuju. Takže jestli vám strach dovolí pořídit si kočinu novou, nevyčítejte si. Já mám obří zahradu. Zleva, zprava je ještě pole. Vyhrabané díry pod plotem neustále zadělávám, ale lišák nebo zajíc pořád vyhrabávají nové. Brány jsem po nehodě Leonka zadrátovala, no Gucci se naučila skákat přes zeď Trnu, kdy to naučí mladého Viktorka
Na vršek plotu nebo zdi lanko s elektrickou. Měla by stačit síla na koňskej. A nepolezou nikam
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Na vršek plotu nebo zdi lanko s elektrickou. Měla by stačit síla na koňskej. A nepolezou nikam
Jenže když udělám tohle je mi jasné, že si najde jiný způsob...přes ostatní ploty, přes strom u plotu...kočka vždycky něco najde Navíc je ve zdi branka a brána, takže to dost dobře nejde
Anoniyonym

XXX.XXX.148.101
Je mi vašeho kocourka i váš líto ☹️
Obdivuju vás, nám když zajeli kočičku tak jsme ji oplakávali snad měsíc. Ne že bychom nechtěli další, po pár měsících mám přibila druhá. Ale teda první měsíce jsme ani neuvažovali nad tím že bychom ji nahradili, natož druhý den po tom...
Doufám že vyberete dobře a kočička se u vás dožije vysokého věku bez nehod 😊
Anoniyonym
napsal(a):
Je mi vašeho kocourka i váš líto ☹️
Obdivuju vás, nám když zajeli kočičku tak jsme ji oplakávali snad měsíc. Ne že bychom nechtěli další, po pár měsících mám přibila druhá. Ale teda první měsíce jsme ani neuvažovali nad tím že bychom ji nahradili, natož druhý den po tom...
Doufám že vyberete dobře a kočička se u vás dožije vysokého věku bez nehod 😊
U psa jsem to vůbec neřešila, jiného jsem prostě nechtěla, nahradit jsem ho nechtěla, ani by se nedal, byl úžasný. Zůstal ještě druhý, musela jsem se věnovat hlavně jemu, aby tu ztrátu taky zvládnul. Ale když mi umřela první kočička na rakovinu, ještě ten den jsem sedla ke compu a hledala úplně stejnou, protože jsem měla v hlavě jen to, že si nedokážu představit, že ji už v zahradě neuvidím, nebudu ji moct přivolat, protože pak už jsem měla jen psa a kocoura na ty jsem volala ,,klucí" a na kočenku ,, slečííí, slečno kočko" a nedovedla jsem si představit, že vyjdu ven a tohle nezavolám... Po této zkušenosti, jsem totéž udělala, když nám auto přejelo kocoura.