Odešel nám náš milovaný Čertík, moc to bolí

Přidejte téma
Přidejte téma
Otočit řazení příspěvků Otočit řazení příspěvků
22.8.2022 08:41
eratro

XXX.XXX.255.228

Dobrý den, ráda bych se touto cestou vyplakala, tak moc to bolí.
V pátek nám náhle odešel do nebe náš kocourek Čertík.
Začnu úplně od začátku. Přesně před dvěma lety jsem dostala za úkol sehnat černého kocourka pro našeho dědu. Shodou okolnosti se právě v ten den kolegovi narodilo šest koťátek. V ten stejný den jim jejich kočičí maminku srazilo auto. I přes to se jim podařilo všech šest koťátek odkojit na umělé výživě. Asi za dva měsíce jsme si černé koťátko přijela. Než jsme je dědovi odvezli, měli jsme je doma pár hodin. Takovou malou, velmi chlupatou, černou kuličku hned jsem říkala: Vždyť ty jsi takový malý Čertík“, která za námi šla všude tam, kam jsem šli my a pak mi usnul dceři v klíně. V tu chvíli jsem věděla, že i po tak malé chvíli se nám s ním bude těžko se loučit. Když jsme ho nesli k dědovi, dcera hrozně plakala, že ho nedá. Každý den za ním chodila víc a víc. Manžel razantně řekl, že teda kočku u nás doma jen přes jeho mrtvolu. Ale pak holky nechodily do školy z důvodu Covidu a najednou si ho holky přinesli od dědy jednou na dvě hodiny, jednou na celé odpoledne a pak přes noc, no a pak už byl náš.
Jelikož neměl kočičí mámu, byl velmi fixován na lidi. Postupně jsme si zamilovali úplně všichni a samozřejmě s manželem byli úžasní parťáci. Nejraději spolu pochrupkávali na gauči. Byl více domácí kocour, ale chodil ven. Jelikož byl kastrovaný nešel nikam dál, než k pár sousedům. A to ho právě stálo život. Byl velice dominantní, vůbec se nebál ostatních zvířat, natož psů. Jenže se nám naproti přistěhovala rodina s pitbulem. Ve čtvrtek, v den jeho druhých narozenin, ho v náručí přinesla sousedka, že ho jejich pitbul pokousal. Nejprve jsem byla na ni hrozně naštvaná, že má vůbec odvahu, ho k nám nést, když ho jejich pes pokousal, ale nyní jsem ji hrozně vděčná, že neumíral někde venku a sám.
Hned jsme jeli na veterináře, zprvu do tak zle nevypadalo, ale i po injekci se nelepšil a tak jsme v pátek jeli znovu. Nechali mu dát kapačku. Pořád jsme doufali v zázrak, ale večer už jsem věděla, že je zle. Měli jsme ho v ložnici, aby měl klid, když se cítil tak zle, ale pak tak poplakával, tak jsme si ho vzali v obýváku a on na chvíli otevřel oči, usmál se na nás a pak vydechl naposledy…….., prostě se s námi loučil.
Všichni jsme hrozně buleli, bylo to srdcervoucí. Druhý den jsme se s ním krásně rozloučili, připravili mu jeho oblíbenou deku a uložili ho na zahradě, aby nám byl stále na blízku.
Vím, že si spousta z Vás řekne, co řešíte, vždyť to byl jen kocour……
Ale pro nás ne. On si nám prostě našel a byl to člen rodiny. Za tu krátkou dobu, co s námi byl, nám dal tolik lásky, jako by někteří lidé nedokázali dát za celý život.
Prožíváme teď velmi smutné chvíle. Všude ho vidíme, jak spal na gauči, s holkama v posteli, všude nám asistoval, na zahradě, při vaření a u spoustu dalších činností. Už nikdy ráno nezaklepe na dveře a nebude nás vítat, když přijedeme z práce, prostě už nikdy ho neuvidíme. Samozřejmě vím, že čas je lékař, ale mladší dcera celé dny jen pláče až mám o ni strach.
Zprvu jsem řekla, že již další kočičku nechceme, nic nám Čertíka nenahradí, měl jedinečnou povahu a vzhled. Ale když vidíme tu zhroucenou dcerku, jak se hrozně moc se trápí a celý den jen brečí nebo ho volá a neustále čeká, odkud zase přiběhne, tak jediným řešením bude nový mazlík. Starší dcera to najevo nedává, ale vím, že to dusí v sobě. Mám hrozný strach, že si Čertík bude myslet, že jsme na něj rychle zapomněli…. Jen teď stále přemýšlíme, že si pořídíme novou kočičku nebo kocourka. Ale nechat ji zavřenou doma, když máme zahradu, to bychom nevydrželi. Čertík miloval terasu, spaní po tujkami nebo se jen tak vyhříval na trávě. Nová kočička bude zase chodit kolem baráku a hrozí ji spousta nebezpečí, ten pes bude stále naproti. A dcery by už asi neunesly, kdyby se to opakovalo znovu. Co když nová kočička nebude tak mazlivá a hodná? Nebo jestli by nebylo lepší si pořídit nějakého malého pejska, který by nám všem zase dělal radost. Ale nechci výběr nového pejska uspěchat.
Chtěla jsem Vás poprosit, zda máte taky někdo takovou zkušenost, jak jste to řešili.
Všem, co jste si můj příspěvek přečetli až do konce z celého srdce děkuji.

22.8.2022 09:21
Bobča

XXX.XXX.20.192

Nádherný kocourek .je ho škoda .to samé teď řeší Canka.... Taky přišla o miláčka

Chce to prostě čas...s novým kotětem-nevím,ale nezabráníte tomu,aby nešlo zase vedle..Jedině zabezpečit natolik plot,aby nepřelézalo vedle..ale kočka je zvědavá..

22.8.2022 09:41
rapotacka11

XXX.XXX.225.225

Kočka je dokonalost sama,
ale byla bych pro pejska.

Uživatel s deaktivovaným účtem

22.8.2022 09:45
Uživatel s deaktivovaným účtem

....kocour byl opravdu krásnej, je mi to líto, ale kočkám prostě chození ven nezabráníte, pokud nejsou striktně bytové....sousedům bych nic nezazlivala, psa měli na svém pozemku a zachovali se slušně....asi bych přemýšlela pro dcerky o malém pejskovi a asi co nejdříve....

22.8.2022 22:43
fikovnice

XXX.XXX.20.198

eratro napsal(a):
Dobrý den, ráda bych se touto cestou vyplakala, tak moc to bolí.
V pátek nám náhle odešel do nebe náš kocourek Čertík.
Začnu úplně od začátku. Přesně před dvěma lety jsem dostala za úkol sehnat černého kocourka pro našeho dědu. Shodou okolnosti se právě v ten den kolegovi narodilo šest koťátek. V ten stejný den jim jejich kočičí maminku srazilo auto. I přes to se jim podařilo všech šest koťátek odkojit na umělé výživě. Asi za dva měsíce jsme si černé koťátko přijela. Než jsme je dědovi odvezli, měli jsme je doma pár hodin. Takovou malou, velmi chlupatou, černou kuličku hned jsem říkala: Vždyť ty jsi takový malý Čertík“, která za námi šla všude tam, kam jsem šli my a pak mi usnul dceři v klíně. V tu chvíli jsem věděla, že i po tak malé chvíli se nám s ním bude těžko se loučit. Když jsme ho nesli k dědovi, dcera hrozně plakala, že ho nedá. Každý den za ním chodila víc a víc. Manžel razantně řekl, že teda kočku u nás doma jen přes jeho mrtvolu. Ale pak holky nechodily do školy z důvodu Covidu a najednou si ho holky přinesli od dědy jednou na dvě hodiny, jednou na celé odpoledne a pak přes noc, no a pak už byl náš.
Jelikož neměl kočičí mámu, byl velmi fixován na lidi. Postupně jsme si zamilovali úplně všichni a samozřejmě s manželem byli úžasní parťáci. Nejraději spolu pochrupkávali na gauči. Byl více domácí kocour, ale chodil ven. Jelikož byl kastrovaný nešel nikam dál, než k pár sousedům. A to ho právě stálo život. Byl velice dominantní, vůbec se nebál ostatních zvířat, natož psů. Jenže se nám naproti přistěhovala rodina s pitbulem. Ve čtvrtek, v den jeho druhých narozenin, ho v náručí přinesla sousedka, že ho jejich pitbul pokousal. Nejprve jsem byla na ni hrozně naštvaná, že má vůbec odvahu, ho k nám nést, když ho jejich pes pokousal, ale nyní jsem ji hrozně vděčná, že neumíral někde venku a sám.
Hned jsme jeli na veterináře, zprvu do tak zle nevypadalo, ale i po injekci se nelepšil a tak jsme v pátek jeli znovu. Nechali mu dát kapačku. Pořád jsme doufali v zázrak, ale večer už jsem věděla, že je zle. Měli jsme ho v ložnici, aby měl klid, když se cítil tak zle, ale pak tak poplakával, tak jsme si ho vzali v obýváku a on na chvíli otevřel oči, usmál se na nás a pak vydechl naposledy…….., prostě se s námi loučil.
Všichni jsme hrozně buleli, bylo to srdcervoucí. Druhý den jsme se s ním krásně rozloučili, připravili mu jeho oblíbenou deku a uložili ho na zahradě, aby nám byl stále na blízku.
Vím, že si spousta z Vás řekne, co řešíte, vždyť to byl jen kocour……
Ale pro nás ne. On si nám prostě našel a byl to člen rodiny. Za tu krátkou dobu, co s námi byl, nám dal tolik lásky, jako by někteří lidé nedokázali dát za celý život.
Prožíváme teď velmi smutné chvíle. Všude ho vidíme, jak spal na gauči, s holkama v posteli, všude nám asistoval, na zahradě, při vaření a u spoustu dalších činností. Už nikdy ráno nezaklepe na dveře a nebude nás vítat, když přijedeme z práce, prostě už nikdy ho neuvidíme. Samozřejmě vím, že čas je lékař, ale mladší dcera celé dny jen pláče až mám o ni strach.
Zprvu jsem řekla, že již další kočičku nechceme, nic nám Čertíka nenahradí, měl jedinečnou povahu a vzhled. Ale když vidíme tu zhroucenou dcerku, jak se hrozně moc se trápí a celý den jen brečí nebo ho volá a neustále čeká, odkud zase přiběhne, tak jediným řešením bude nový mazlík. Starší dcera to najevo nedává, ale vím, že to dusí v sobě. Mám hrozný strach, že si Čertík bude myslet, že jsme na něj rychle zapomněli…. Jen teď stále přemýšlíme, že si pořídíme novou kočičku nebo kocourka. Ale nechat ji zavřenou doma, když máme zahradu, to bychom nevydrželi. Čertík miloval terasu, spaní po tujkami nebo se jen tak vyhříval na trávě. Nová kočička bude zase chodit kolem baráku a hrozí ji spousta nebezpečí, ten pes bude stále naproti. A dcery by už asi neunesly, kdyby se to opakovalo znovu. Co když nová kočička nebude tak mazlivá a hodná? Nebo jestli by nebylo lepší si pořídit nějakého malého pejska, který by nám všem zase dělal radost. Ale nechci výběr nového pejska uspěchat.
Chtěla jsem Vás poprosit, zda máte taky někdo takovou zkušenost, jak jste to řešili.
Všem, co jste si můj příspěvek přečetli až do konce z celého srdce děkuji.

Krásná vzpomínka!
Krásný kocourek!
Budete jej mít již navždy otištěného ve vašich srdcích a vzpomínkách. Přeji hodně síly ke zvládnutí tak moc bolavého času!

23.8.2022 08:20
deauville

XXX.XXX.30.49

No, doporučovaný pejsek určitě taky není špatná volba, ale přece jen je to něco jiného než kočka.

Můj názor - nejlepším lékem na odchod zvířátka je další zvířátko, minimálně proto, že celou rodinu zaměstná a není tolik času smutnit. Ale každý to má jinak.

Pokud kočka bude chodit ven, vždycky bude hrozit nebezpečí ztráty či úrazu, bohužel. Řešení je buď mít kočku jen uvnitř (a jsou kočky, kterým to vyhovuje), nebo si pořídit kočičku, která se drží na zahradě (ano, i takové existují). Chce to pečlivě vybírat, buď si pořídit kočku méně temperamentního plemene, případně dospělou kočku, která se drží doma (útulky poradí). Určitě ne kotě.

23.8.2022 09:58
lesnížínka

XXX.XXX.2.112

deauville napsal(a):
No, doporučovaný pejsek určitě taky není špatná volba, ale přece jen je to něco jiného než kočka.

Můj názor - nejlepším lékem na odchod zvířátka je další zvířátko, minimálně proto, že celou rodinu zaměstná a není tolik času smutnit. Ale každý to má jinak.

Pokud kočka bude chodit ven, vždycky bude hrozit nebezpečí ztráty či úrazu, bohužel. Řešení je buď mít kočku jen uvnitř (a jsou kočky, kterým to vyhovuje), nebo si pořídit kočičku, která se drží na zahradě (ano, i takové existují). Chce to pečlivě vybírat, buď si pořídit kočku méně temperamentního plemene, případně dospělou kočku, která se drží doma (útulky poradí). Určitě ne kotě.

Souhlasím až na to: vzít kočku, pečlivě vybírat. To nejde. Nikdy nepoznáte jestli kočka bude či nebude toulavka, jestli si bude dávat pozor, nebo vleze k prvnímu zlému psu, nebo pod to auto.
Vzala bych ale kočku, s pějskem je přece jen víc starostí a malé děti brzy omrzí a starosti zůstanou na rodičích.

23.8.2022 12:31
deauville

XXX.XXX.46.69

lesnížínka napsal(a):
Souhlasím až na to: vzít kočku, pečlivě vybírat. To nejde. Nikdy nepoznáte jestli kočka bude či nebude toulavka, jestli si bude dávat pozor, nebo vleze k prvnímu zlému psu, nebo pod to auto.
Vzala bych ale kočku, s pějskem je přece jen víc starostí a malé děti brzy omrzí a starosti zůstanou na rodičích.

Tak stoprocentní záruku na to nedáváme, ale my v útulku máme takový zasíťovaný balkonek - a jsou kočky, které tam tráví mraky času pozorováním toho, jak venku vítr honí listy, a jsou kočky, které balkónek vůůůůbec nezajímá. Jako vodítko při tom, zda umístit jen do bytu, nebo domku s bezpečným výběhem, to funguje. Myslím, že tohle dokáže chovatel či útulkář aspoň orientačně odhadnout. Za předpokladu, že se nejedná o kotě, tam člověk opravdu nikdy neví, proto doporučuji spíš dospělou, už "vyklidněnou" kočku.

Uživatel s deaktivovaným účtem

23.8.2022 12:59
Uživatel s deaktivovaným účtem

deauville napsal(a):
Tak stoprocentní záruku na to nedáváme, ale my v útulku máme takový zasíťovaný balkonek - a jsou kočky, které tam tráví mraky času pozorováním toho, jak venku vítr honí listy, a jsou kočky, které balkónek vůůůůbec nezajímá. Jako vodítko při tom, zda umístit jen do bytu, nebo domku s bezpečným výběhem, to funguje. Myslím, že tohle dokáže chovatel či útulkář aspoň orientačně odhadnout. Za předpokladu, že se nejedná o kotě, tam člověk opravdu nikdy neví, proto doporučuji spíš dospělou, už "vyklidněnou" kočku.

...no naší ragdolové, kteří jsou v bytě naprosto klidné polehávajici kočky, které si pouze obejdou společně prostory v domě anebo sedaji na společné chodbě, pozoruji cvrkot v domě a nechají se mazlit sousedy, ale jen na chvilku... , když ale přijedou na chalupu, tak v domě je neudržime....venku si užívají plnými doušky.....své území stále rozšiřují a nyní i o pozemek sousedů....

23.8.2022 14:37
fikovnice

XXX.XXX.20.198

lesnížínka napsal(a):
Souhlasím až na to: vzít kočku, pečlivě vybírat. To nejde. Nikdy nepoznáte jestli kočka bude či nebude toulavka, jestli si bude dávat pozor, nebo vleze k prvnímu zlému psu, nebo pod to auto.
Vzala bych ale kočku, s pějskem je přece jen víc starostí a malé děti brzy omrzí a starosti zůstanou na rodičích.

Hele, v zásadě s Tebou souhlasím...
ALE: Třeba Elsa je papírová MCO. Byla odchovaná v baráku u chovatelky a nikdy neměla tendenci jít ven, prostě otevřu dveře od panelákového bytu, kocouří kluci se tam naženou a koukají...a Elsa...chrní! Kdyby nebylo toho hafa chlupů, tak je to fakt ideální kočka do bytu. S tím, že nevím, zda je taková většina MCO, ale Elsa je i značná flegma! Psala jsem na "Psech", jak se ztratila...a ona mezitím asi šest hodin chrněla někde zapasovaná v gaučové konstrukci. Navíc jsou to fakt krásné kočky...

Zase to tu zaspamuju její fotkou (stálí přispěvatelé už tato fota znají)!

Uživatel s deaktivovaným účtem

23.8.2022 15:27
Uživatel s deaktivovaným účtem

fikovnice napsal(a):
Hele, v zásadě s Tebou souhlasím...
ALE: Třeba Elsa je papírová MCO. Byla odchovaná v baráku u chovatelky a nikdy neměla tendenci jít ven, prostě otevřu dveře od panelákového bytu, kocouří kluci se tam naženou a koukají...a Elsa...chrní! Kdyby nebylo toho hafa chlupů, tak je to fakt ideální kočka do bytu. S tím, že nevím, zda je taková většina MCO, ale Elsa je i značná flegma! Psala jsem na "Psech", jak se ztratila...a ona mezitím asi šest hodin chrněla někde zapasovaná v gaučové konstrukci. Navíc jsou to fakt krásné kočky...

Zase to tu zaspamuju její fotkou (stálí přispěvatelé už tato fota znají)!

Už jsem psala. Mám obyč střešáka, který ven nikdy nechtěl. Dobrovolně je kocour domácí. Výjimka.

23.8.2022 21:27
canka

XXX.XXX.215.25

eratro napsal(a):
Dobrý den, ráda bych se touto cestou vyplakala, tak moc to bolí.
V pátek nám náhle odešel do nebe náš kocourek Čertík.
Začnu úplně od začátku. Přesně před dvěma lety jsem dostala za úkol sehnat černého kocourka pro našeho dědu. Shodou okolnosti se právě v ten den kolegovi narodilo šest koťátek. V ten stejný den jim jejich kočičí maminku srazilo auto. I přes to se jim podařilo všech šest koťátek odkojit na umělé výživě. Asi za dva měsíce jsme si černé koťátko přijela. Než jsme je dědovi odvezli, měli jsme je doma pár hodin. Takovou malou, velmi chlupatou, černou kuličku hned jsem říkala: Vždyť ty jsi takový malý Čertík“, která za námi šla všude tam, kam jsem šli my a pak mi usnul dceři v klíně. V tu chvíli jsem věděla, že i po tak malé chvíli se nám s ním bude těžko se loučit. Když jsme ho nesli k dědovi, dcera hrozně plakala, že ho nedá. Každý den za ním chodila víc a víc. Manžel razantně řekl, že teda kočku u nás doma jen přes jeho mrtvolu. Ale pak holky nechodily do školy z důvodu Covidu a najednou si ho holky přinesli od dědy jednou na dvě hodiny, jednou na celé odpoledne a pak přes noc, no a pak už byl náš.
Jelikož neměl kočičí mámu, byl velmi fixován na lidi. Postupně jsme si zamilovali úplně všichni a samozřejmě s manželem byli úžasní parťáci. Nejraději spolu pochrupkávali na gauči. Byl více domácí kocour, ale chodil ven. Jelikož byl kastrovaný nešel nikam dál, než k pár sousedům. A to ho právě stálo život. Byl velice dominantní, vůbec se nebál ostatních zvířat, natož psů. Jenže se nám naproti přistěhovala rodina s pitbulem. Ve čtvrtek, v den jeho druhých narozenin, ho v náručí přinesla sousedka, že ho jejich pitbul pokousal. Nejprve jsem byla na ni hrozně naštvaná, že má vůbec odvahu, ho k nám nést, když ho jejich pes pokousal, ale nyní jsem ji hrozně vděčná, že neumíral někde venku a sám.
Hned jsme jeli na veterináře, zprvu do tak zle nevypadalo, ale i po injekci se nelepšil a tak jsme v pátek jeli znovu. Nechali mu dát kapačku. Pořád jsme doufali v zázrak, ale večer už jsem věděla, že je zle. Měli jsme ho v ložnici, aby měl klid, když se cítil tak zle, ale pak tak poplakával, tak jsme si ho vzali v obýváku a on na chvíli otevřel oči, usmál se na nás a pak vydechl naposledy…….., prostě se s námi loučil.
Všichni jsme hrozně buleli, bylo to srdcervoucí. Druhý den jsme se s ním krásně rozloučili, připravili mu jeho oblíbenou deku a uložili ho na zahradě, aby nám byl stále na blízku.
Vím, že si spousta z Vás řekne, co řešíte, vždyť to byl jen kocour……
Ale pro nás ne. On si nám prostě našel a byl to člen rodiny. Za tu krátkou dobu, co s námi byl, nám dal tolik lásky, jako by někteří lidé nedokázali dát za celý život.
Prožíváme teď velmi smutné chvíle. Všude ho vidíme, jak spal na gauči, s holkama v posteli, všude nám asistoval, na zahradě, při vaření a u spoustu dalších činností. Už nikdy ráno nezaklepe na dveře a nebude nás vítat, když přijedeme z práce, prostě už nikdy ho neuvidíme. Samozřejmě vím, že čas je lékař, ale mladší dcera celé dny jen pláče až mám o ni strach.
Zprvu jsem řekla, že již další kočičku nechceme, nic nám Čertíka nenahradí, měl jedinečnou povahu a vzhled. Ale když vidíme tu zhroucenou dcerku, jak se hrozně moc se trápí a celý den jen brečí nebo ho volá a neustále čeká, odkud zase přiběhne, tak jediným řešením bude nový mazlík. Starší dcera to najevo nedává, ale vím, že to dusí v sobě. Mám hrozný strach, že si Čertík bude myslet, že jsme na něj rychle zapomněli…. Jen teď stále přemýšlíme, že si pořídíme novou kočičku nebo kocourka. Ale nechat ji zavřenou doma, když máme zahradu, to bychom nevydrželi. Čertík miloval terasu, spaní po tujkami nebo se jen tak vyhříval na trávě. Nová kočička bude zase chodit kolem baráku a hrozí ji spousta nebezpečí, ten pes bude stále naproti. A dcery by už asi neunesly, kdyby se to opakovalo znovu. Co když nová kočička nebude tak mazlivá a hodná? Nebo jestli by nebylo lepší si pořídit nějakého malého pejska, který by nám všem zase dělal radost. Ale nechci výběr nového pejska uspěchat.
Chtěla jsem Vás poprosit, zda máte taky někdo takovou zkušenost, jak jste to řešili.
Všem, co jste si můj příspěvek přečetli až do konce z celého srdce děkuji.

Jak už tu Bobča psala,procházím si teď tím samým...kocourka mi srazilo auto..povahově opravdu vyjímečný..milovník,co miloval společnost člověka a mazlení...nechtěl být sám..

Držte se....mě moc pomáhají ostatní kočičáci a zvířátka..nedovedu si představit,že bych je neměla...takže určitě vám nový kamarád pomůže...

25.8.2022 11:38
fikovnice

XXX.XXX.20.198

canka napsal(a):
Jak už tu Bobča psala,procházím si teď tím samým...kocourka mi srazilo auto..povahově opravdu vyjímečný..milovník,co miloval společnost člověka a mazlení...nechtěl být sám..

Držte se....mě moc pomáhají ostatní kočičáci a zvířátka..nedovedu si představit,že bych je neměla...takže určitě vám nový kamarád pomůže...

25.8.2022 12:54
eratro

XXX.XXX.180.160

Dobrý den, všem děkuji za podporu. Víkend by u nás opravdu smutný. Ale už je malinko lépe a k této lepší náladě nám od včera pomáhá malé koťátko. Stesk a trápení dcery bylo velké, tak jsme se rozhodli pro nového člena rodiny. Mám ale stále velké výčitky, že jsme hned Čertíka nahradili novou kočičkou , ale snad mě to brzy přejde. Hlavní je, že mají dcery opět úsměv na tváři. Jen ještě nevíme jak tu malou princeznu pojmenovat. V první řadě, znovu jsme nechtěli černé koťátko, aby nám Čertíka tak moc nepřipomínalo. Jeli jsme si pro mourovatou kočičku a co myslíte, jakou jsme si přivezli, černou (želvovitou) :-). Jméno Čert bylo jasné od prvního pohledu, taková černá chlupatá kulička, ale teď prohlížíme kočičí kalendáře a nemůžeme si vybrat. Zvažujeme mezi Lady a Lily nebo možná i Popelka....
Jak pojmenované kočičky máte vy? Děkuji za radu.

25.8.2022 13:15
Bobča

XXX.XXX.20.192

Lili mě napadla ještě než jsem došla do konce...Tak jsem pojmenovala kamarádčino kotě-kočičku a kocourka po mém Maxovi-rezatém..Já je 11 dní hlídala...neměla je ještě pojmenované a já měla potřebu na ně volat a oslovovat je..béžový byl Charlie...ten čekal pro její dceru...
Pak si to sami změnili na Lindu..ale někdy že Lili a někdy Linda...půjde už příští týden do Prahy a Max je už týden u jejího kamaráda vedle v dědině,že mu přejel traktor jeho malé kotě...tak ho hned-zkrz děcka nahradil....Myslím,že jste udělala dobře...

Popelce budete za chvíli říkat "Popy"...taky není špatné jméno...se mi líbí...

25.8.2022 15:57
lesnížínka

XXX.XXX.3.140

Bobča napsal(a):
Lili mě napadla ještě než jsem došla do konce...Tak jsem pojmenovala kamarádčino kotě-kočičku a kocourka po mém Maxovi-rezatém..Já je 11 dní hlídala...neměla je ještě pojmenované a já měla potřebu na ně volat a oslovovat je..béžový byl Charlie...ten čekal pro její dceru...
Pak si to sami změnili na Lindu..ale někdy že Lili a někdy Linda...půjde už příští týden do Prahy a Max je už týden u jejího kamaráda vedle v dědině,že mu přejel traktor jeho malé kotě...tak ho hned-zkrz děcka nahradil....Myslím,že jste udělala dobře...

Popelce budete za chvíli říkat "Popy"...taky není špatné jméno...se mi líbí...

Popy je ale fakt hezké Před lety jsem zachránila malinké želvovinové koťátko - narodily se v hromadě kamení a na maminku poštval myslivec psa Viděla to mamka a její sousedka. Koťátka byla maximálně 3 týdenní, byla do dlaně. Rozebrali jsme si je. Byla to malá divoška, prskala a skákala půl metru vysoko, byla srandovní. Dostala jméno Tazzy(tasmánský čert) sedělo to k ní Tehdy ten kreslený seriál šel v televizi

25.8.2022 16:53
fikovnice

XXX.XXX.20.198

eratro napsal(a):
Dobrý den, všem děkuji za podporu. Víkend by u nás opravdu smutný. Ale už je malinko lépe a k této lepší náladě nám od včera pomáhá malé koťátko. Stesk a trápení dcery bylo velké, tak jsme se rozhodli pro nového člena rodiny. Mám ale stále velké výčitky, že jsme hned Čertíka nahradili novou kočičkou , ale snad mě to brzy přejde. Hlavní je, že mají dcery opět úsměv na tváři. Jen ještě nevíme jak tu malou princeznu pojmenovat. V první řadě, znovu jsme nechtěli černé koťátko, aby nám Čertíka tak moc nepřipomínalo. Jeli jsme si pro mourovatou kočičku a co myslíte, jakou jsme si přivezli, černou (želvovitou) :-). Jméno Čert bylo jasné od prvního pohledu, taková černá chlupatá kulička, ale teď prohlížíme kočičí kalendáře a nemůžeme si vybrat. Zvažujeme mezi Lady a Lily nebo možná i Popelka....
Jak pojmenované kočičky máte vy? Děkuji za radu.

Já mám Elsu, protože je obří, a má i takový jako by límec (MCO). Ale to se pro nějaké malinké koťátko asi nehodí...
Každopádně nevyčítejte si jeho pořízení. Já to tak také mám. Dva dny po úmrtí kocourka už jsem musela pořídit nového. Však toho původního máte ve svém srdci.

29.8.2022 19:37
Bobča

XXX.XXX.20.192

eratro napsal(a):
Dobrý den, všem děkuji za podporu. Víkend by u nás opravdu smutný. Ale už je malinko lépe a k této lepší náladě nám od včera pomáhá malé koťátko. Stesk a trápení dcery bylo velké, tak jsme se rozhodli pro nového člena rodiny. Mám ale stále velké výčitky, že jsme hned Čertíka nahradili novou kočičkou , ale snad mě to brzy přejde. Hlavní je, že mají dcery opět úsměv na tváři. Jen ještě nevíme jak tu malou princeznu pojmenovat. V první řadě, znovu jsme nechtěli černé koťátko, aby nám Čertíka tak moc nepřipomínalo. Jeli jsme si pro mourovatou kočičku a co myslíte, jakou jsme si přivezli, černou (želvovitou) :-). Jméno Čert bylo jasné od prvního pohledu, taková černá chlupatá kulička, ale teď prohlížíme kočičí kalendáře a nemůžeme si vybrat. Zvažujeme mezi Lady a Lily nebo možná i Popelka....
Jak pojmenované kočičky máte vy? Děkuji za radu.

Tak co?..jak dopadlo jméno? ...a fotečka by nebyla? díky...

29.8.2022 20:38
eratro

XXX.XXX.180.160

Představuji Vám naši kočičí princeznu Lily. Čertík by z ní měl určitě velkou radost ❤️

29.8.2022 20:52
Bobča

XXX.XXX.20.192

eratro napsal(a):
Představuji Vám naši kočičí princeznu Lily. Čertík by z ní měl určitě velkou radost ❤️

tak ať dělá jen samou radost ..a klidně zas dejte vědět,jak prospívá,jak roste...jak se má

29.8.2022 23:19
lesnížínka

XXX.XXX.2.211

eratro napsal(a):
Představuji Vám naši kočičí princeznu Lily. Čertík by z ní měl určitě velkou radost ❤️

Určitě měl, jen se prostě neměli možnost potkat Lili hraje všema barvama, vždyť ona je vlastně částečně čertík Ať se spolu máte jen dobře

Neregistrovaný uživatel

30.8.2022 10:46
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.49.149

Hlavne si zabezpecte pozemek at zas necoura vsude a neopakuje se to. Možnosti je dost. Od voliery, přes vraceci vrsky az po natazeni elektrickeho ohradniku. Podekuje vam kocka co se dozije vysokeho veku a vetsina sousedu.

30.8.2022 19:27
fikovnice

XXX.XXX.135.174

eratro napsal(a):
Představuji Vám naši kočičí princeznu Lily. Čertík by z ní měl určitě velkou radost ❤️

Nádherná želvička!!!

Přidejte reakci

Přidat smajlík